(2) Koncesionář je povinen schválený dopravní řád, případně sazebník uvésti ve známost veřejnosti. Pokud jde o hromadnou dopravu osob, je povinen vyvěsiti dopravní řád a sazebník ve vozidlech, kterých používá k dopravě; při dopravě nákladů je povinen dovoliti každému, kdo o to požádá, aby nahlédl do dopravního řádu a při nehromadné dopravě osob také do sazebníku.
(3) Koncesionář je povinen sazby podle schváleného sazebníku od každého stejně požadovati. Pro členy koncesionářovy rodiny a pro osoby v jeho dopravním podniku zaměstnané může sazebník obsahovati výjimky.
(4) Vládním nařízením mohou býti pro jednotlivé druhy doprav vydána ustanovení, která musí každý dopravní řád nejméně obsahovati. Koncesní úřad řídě se těmito ustanoveními může vydati pro svůj obvod nebo jeho část jednotné dopravní řády a sazebníky pro jednotlivé druhy doprav.
§ 10.
Koncesionář jest povinen provésti dopravu osob nebo nákladů od něho žádanou, jsou-li splněny podmínky dopravního řádu, je-li doprava možno jeho provozními zařízeními, není-li zakázána zákonnými předpisy nebo opatřením z důvodů veřejného zájmu a nebrání-li dopravě okolnosti, které koncesionář nemohl odvrátiti a které zdolati nebylo v jeho moci (dopravní povinnost).
§ 11.
Koncesionář jest povinen opatřiti vozidla, jichž používá k provozu živnosti, nápisem, z něhož jest zřejmo, že jde o dopravu koncesovanou. Podrobnosti stanoví vládní nařízení.
§ 12.
(1) Dopravní řád, sazebník a vývěsky je obsahující (§ 9), nápis na vozidlech (§ 11), jízdní řád a vyhlášky o něm (§ 20) a jízdní lístky (§ 76) musí býti v jazyku státním; budou-li také v jazyku jiném, musí býti text v jazyku státním na prvém místě a alespoň ve stejných rozměrech a ve stejné úpravě. V podnicích zařízených pro hromadnou dopravu osob budiž personál, který přichází do styku s obecenstvem, pro tento služební styk přiměřeně znalý státního jazyka; kdo byl již před 31. prosincem 1932 do podniku k této službě přijat, splní tuto povinnost dodatečně ve lhůtě stanovené vládou.
(2) Vládním nařízením bude ustanoven rozsah jazykové způsobilosti personálu pro tento služební styk s obecenstvem v okresích s počtem obyvatelstva podle ustanovení § 2, odst. 1 zákona ze dne 29. února 1920, č. 122 Sb. z. a n., jímž se stanoví zásady jazykového práva v republice Československé.
§ 13.
(1) Jako záruku pro splnění povinností vyplývajících z ustanovení hlavy V a VIII tohoto zákona je koncesionář povinen složiti přiměřenou jistotu, kterou vyměří koncesní úřad pro každou jednotlivou koncesi částkou od 500,- až do 25.000,- Kč podle rozsahu oprávnění koncesionářova. Byla-li jistota vyměřena již pro jednu koncesi a jde-li o dopravu téhož druhu provozovanou týmiž vozidly, nelze ukládati nové jistoty. Bude-li jistoty zcela nebo z části použito k úhradě závazků plynoucích z porušení těchto povinností nebo zanikla-li jistota z jiného důvodu, musí koncesionář doplniti jistotu na stanovenou výši nebo ji obnoviti.
(2) Jistota může býti složena v hotovosti, v československých státních papírech, v jiných veřejných dluhopisech požívajících sirotčí jistoty, ve spořitelních knížkách spořitelen vůbec a ve vkladních knížkách peněžních ústavů se zárukou svazků územní samosprávy, pokud výplata vkladu není nijak obmezena, nebo v bankovní záruce. Vyžaduje-li toho ohled na rodinné, výdělkové a majetkové poměry koncesionáře, může koncesní úřad v dohodě s finančním úřadem první stolice povoliti složení jistou po částkách v přiměřených lhůtách.
(3) Koncesní listina nesmí býti vydána, dokud žadatel neprokáže, že složil jistotu nebo že mu bylo povoleno splácení jistoty.
(4) Podrobnosti stanoví vládní nařízení.
§ 14.
(1) Koncesionář nesmí o své újmě sbírati nebo dopravovati zásilky, jež podléhají poštovnímu regálu.
(2) Koncesionář jest však povinen, bude-li o to požádán poštovní správou, dopravovati veškeré poštovní zásilky za přiměřenou náhradu. O výši náhrady, jakož i o ostatních podmínkách této dopravy sjedná poštovní správa s koncesionářem smlouvu. Nedojde-li k dohodě o výši náhrady, rozhodne ministerstvo pošt a telegrafů v dohodě s ministerstvem průmyslu, obchodu a živností.
§ 15.
Koncese k dopravě osob opravňuje koncesionáře dopravovati také zavazadla cestujících a jejich psy, avšak toliko vozidlem použitým zároveň k dopravě těchto osob nebo vlečným vozem k němu připojeným a poštovní zásilky (§ 14), jakož i, jde-li o hromadnou dopravu osob, také náklady do úhrnné váhy 100 kg, pokud tím nejsou ohroženy bezpečnost dopravy, život a zdraví dopravovaných osob.
§ 16.
(1) Koncesionář nesmí vozidly určenými k dopravě osob dopravovati náklady s výjimkou poštovních zásilek (§ 14) a případně také nákladů uvedených v § 15.
(2) Koncesionář nesmí vozidly určenými k dopravě nákladů dopravovati po živnostensku bez povolení poštovní správy balíkové zásilky, které tato dopravuje podle platných předpisů.
(3) Koncesionáři jest však dovoleno, dopravovati balíkově zásilky (odstavec 2) v místě a z nádraží do míst, pro něž jest nádraží určeno. Koncesionáři jest také dovoleno dopravovati z míst, pro něž jest nádraží určeno, na dráhu náklady, obsahující buď zcela, převážně nebo v menší míře balíkové zásilky (odstavec 2) za podmínek stanovených pro tento druh dopravy vládním nařízením, které bude vydáno do 6 měsíců po nabytí účinnosti tohoto zákona.
§ 17.
Předpisy zdravotní a veterinárně policejní upraví vládní nařízení přiměřeně podle předpisů platných pro dopravu po železnicích, a to se zřetelem na zvláštní potřeby dopravy motorovými vozidly.
§ 18.
Pro dopravu uvedenou v § 1 platí, pokud tento zákon nestanoví něco jiného, ustanovení živnostenského řádu (zákona) a předpisy jej měnící nebo doplňující.
Hlava II.
Zvláštní ustanovení pro dopravu pravidelnou.
§ 19.
Pravidelná doprava musí býti provozována nepřetržitě vyjímajíc případy, kdy provoz není možný bez ohrožení bezpečnosti života a zdraví dopravovaných osob nebo bez ohrožení bezpečnosti nákladů.
§ 20.
(1) Koncesionář je povinen provozovati pravidelnou dopravu osob podle jízdního řádu schváleného koncesním úřadem (§ 23). Jízdní řád musí obsahovati doby odjezdů a podle okolností též doby příjezdů pro všechna místa, kde vozidlo pravidelně zastavuje.
(2) Koncesionář je povinen schválený jízdní řád veřejně vyhlásiti.
(3) Koncesní úřad je oprávněn uložiti koncesionáři, aby přiměřeně upravil jízdní řád, žádá-li to veřejný zájem a potřeba obyvatel.
(4) Koncesní úřad může výjimečně povoliti časově omezené úchylky od pravidelnosti jízdního řádu, vyžadují-li toho místní poměry. Takové úchylky nelze považovati za změnu jízdního řádu.
§ 21.
Podnikem železničním, po případě podniku Československá pošta přísluší přednostní právo zřizovati pravidelnou dopravu (§ 25).
Hlava III.
Řízení.
§ 22.
(1) K udělení koncese jsou příslušny:
a) pro pravidelnou dopravu, která nepřesahuje správní obvod okresního úřadu, okresní úřad, pro dopravu, která přesahuje správní obvod okresního úřadu, nepřesahuje však správní obvod zemského úřadu, zemský úřad a pro dopravu, která přesahuje správní obvod zemského úřadu, ministerstvo průmyslu, obchodu a živností;
b) pro nepravidelnou dopravu okresní úřad stanoviště živnosti;
c) pro pravidelnou dopravu ke státním hranicím, pokud má pokračování na území sousedního státu a pro pravidelnou dopravu ze sousedního státu na území republiky Československé, ministerstvo průmyslu, obchodu a živností.
(2) Doprava motorovými vozidly přes státní hranice může býti ministerstvem průmyslu, obchodu a živností v dohodě s příslušnými ministerstvy upravena také odchylně od předpisů tohoto zákona.
§ 23.
(1) Žadatel o koncesi je povinen již se žádostí o udělení koncese předložiti koncesnímu úřadu návrh dopravního řádu, sazebníku a jízdního řádu, pokud jich ustanovení §§ 9 a 20 vyžadují. Koncesní úřad schvaluje dopravní řád, sazebník a jízdní řád nejpozději při vydání koncesní listiny.
(2) Vládní nařízení stanoví, jak mají býti upraveny žádosti o udělení koncese, po případě o změnu koncese již udělené.
§ 24.
(1) Při dopravě pravidelné posoudí potřebu obyvatel [§ 6, odst. 2, písm. a)] v dohodě s příslušnými ředitelstvími státních drah a pošt a telegrafů koncesní úřad, který vyzve zúčastněné obce, příslušnou odbornou jednotu společenstevní a příslušné obchodní a živnostenské komory, aby se vyjádřily v propadné lhůtě 30 dnů. Nedojde-li k dohodě mezi koncesním úřadem a zmíněnými ředitelstvími, stanoví, zda je tu potřeba obyvatel, ministerstvo průmyslu, obchodu a živností v dohodě s ministerstvy železnic a pošt a telegrafů.
(2) Návrh jízdního řádu pro pravidelnou dopravu osob schvaluje koncesní úřad v dohodě s příslušnými ředitelstvími státních drah a pošt a telegrafů. Nedojde-li k dohodě, platí obdobně ustanovení druhé věty odstavce 1.
(3) Při dopravě nepravidelné posoudí potřebu obyvatel koncesní úřad, který vyzve obec stanoviště zamýšlené živnosti a příslušné odborné společenstvo, a kde není tohoto společenstva, společenstvo, které má zřízenu odbornou sekci autodopravní, aby se vyjádřily v propadné lhůtě 15 dnů.
(4) firemní obvod pro nepravidelnou dopravu nákladů (§ 1, odst. 5) stanoví pro každé vozidlo po případě i pro určitý druh nákladu koncesní úřad v dohodě s příslušnými ředitelstvími státních drah a pošt a telegrafů; nedojde-li k dohodě, stanoví územní obvod ministerstvo průmyslu, obchodu a živností v dohodě s ministerstvy železnic a pošt a telegrafů. Stejně se postupuje, jde-li o zřízení vedlejšího závodu zmíněné dopravy.
(5) Ustanovení odstavců 1, 2 a 4 platí obdobně také v odvolacím řízení.
§ 25.
(1) Bylo li podle § 24, odst. 1 zjištěno, že potřeba obyvatel vyžaduje zřízení požadované pravidelné dopravy, a není-li jiných okolností (§§ 3, 4 a 6), které by bránily udělení koncese, zašle koncesní úřad oznámení o tom ministerstvům železnic a pošt a telegrafů za účelem uplatnění přednostního nároku podle § 21. Ministerstvo železnic rozhodne, která železnice přichází pro uplatnění přednostního nároku v úvahu. Jde-li o soukromou železnici, která je provozována jinou železnicí, může přednostní nárok uplatniti toliko železnice vedoucí provoz. Jde-li o soukromou železnici ve vlastním provozu, zašle jí ministerstvo železnic písemné upozornění, že může vznésti přednostní nárok na udělení koncese. Přednostní nárok na zřízení určité pravidelné dopravy (podniky Československé státní dráhy a Československá pošta) nebo na udělení koncese pro takovou dopravu (soukromou železnicí ve vlastním provozu) může býti uplatněn toliko se souhlasem a prostřednictvím ministerstva železnic po případě ministerstva pošt a telegrafů ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy oznámení koncesního úřadu bylo dodáno těmto ministerstvům.
(2) Podniky Československé státní dráhy a Československá pošta musí dopravu, pro kterou uplatnily přednostní nárok, zahájiti do tří měsíců počítajíc ode dne, kdy uplynula dvouměsíční lhůta podle předchozího odstavce. Lhůta tří měsíců může býti ze závažných důvodů prodloužena ministerstvem průmyslu, obchodu a živností v dohodě s ministerstvem železnic nebo v dohodě s ministerstvem pošt a telegrafů, a to nejdéle na další tři měsíce. Soukromé dráhy ve vlastním provozu, uplatnivše přednostní nárok na udělení koncese, musí podati žádost o její udělení koncesnímu úřadu nejpozději do tří měsíců počítajíc ode dne, kdy oznámení tohoto úřadu bylo podle odstavce 1 dodáno ministerstvu železnic.
(3) O žádosti za udělení koncese nesmí býti rozhodnuto, pokud neuplynuly výše zmíněné lhůty nebo pokud nebylo rozhodnuto o žádosti podniků Československé státní dráhy nebo Československá pošta za prodloužení lhůty k zahájení dopravy, po případě o žádosti soukromé dráhy o udělení koncese.
(4) Řízení podle odstavců 1 a 2 se nekoná, žádá-li o koncesi soukromá železnice (§ 5).
(5) Ustanovení předchozích odstavců platí obdobně také v odvolacím řízení.
§ 26.
(1) Koncesní listina musí obsahovati:
a) označení koncesionáře, jeho bydliště a stanoviště živnosti,
b) rozsah oprávnění a stanoviště vozidel,
c) dobu platnosti koncese,
d) počet a druh motorových vozidel, po případě přívěsných vozů, údaje o vlastní váze vozu, o jeho nejvýše přípustném nákladu popřípadě o nejvyšším přípustném počtu dopravovaných osob a o největším osovém tlaku vozu,
e) výši pojištění (§ 8) a jistoty (§ 13) ,
f) ustanovení, která mají zaručiti ochranu silnic a dopravy po nich.
(2) V koncesní listině mohou býti uloženy též podmínky, které mají zaručiti nepřetržitost a bezpečnost provozu a zájem veřejného zdravotnictví, po případě podmínky, že vozidlo musí vyhovovati určitým technickým normám.
(3) Koncesní úřad může naříditi při provozování živnosti taková opatření, jež považuje za nutná, aby bylo náležitě hověno potřebě obyvatel a aby byla zabezpečena možnost prováděti účinný úřední dozor.
§ 27.
(1) Koncesní úřad může změniti k žádosti koncesionářově podmínky uvedené v § 26, odst. 2 a obdobně podmínky, obsažené v koncesní listině, vydané před účinností tohoto zákona.
(2) Pokud jde o změnu koncese vztahující se k ustanovení § 26, odst. 1, písm. b) až d) nebo změnu obdobných ustanovení koncesní listiny vydané před účinností tohoto zákona, může koncesní úřad k žádosti koncesionářově změnu schváliti v dohodě s příslušnými ředitelstvími státních drah a pošt a telegrafů; této dohody není třeba při nepravidelné dopravě osob.
(3) Pokud jde o změnu trati při pravidelné dopravě, lze toto schválení uděliti po předchozím řízení, o němž platí ustanoveni §§ 24 a 25.
(4) Změny dopravního řádu a sazebníku (§ 9) nesmí koncesionář uvésti dříve v platnost, dokud nebyly schváleny koncesním úřadem. Koncesní úřad jest povinen o požadovaných změnách rozhodnouti do 30 dnů.
(5) Změnu jízdního řádu při pravidelné dopravě osob schvaluje koncesní úřad v dohodě s příslušnými ředitelstvími státních drah a pošt a telegrafů; nedojde-li k dohodě, rozhodne ministerstvo průmyslu, obchodu a živností v dohodě s ministerstvy železnic a pošt a telegrafů. Nevyjádří-li se některé ze zmíněných ředitelství do 14 dnů, má se za to, že souhlasí se žádanou změnou jízdního řádu.
(6) V případech, kdy ředitelství státních drah nebo ředitelství pošt a telegrafů prohlásí, že se vzdává součinnosti při jednání o změnách jízdního řádu podle odstavce 5, nebude se řízení o změně jízdního řádu díti v dohodě s tím ředitelstvím, které prohlášení učinilo, a to do té doby, kdy příslušné ředitelství opět oznámí, že pro příště na řízení podle odstavce 5 trvá.
§ 28.
Koncese je neplatná:
a) zjistí-li se, že již v době udělení koncese nebyla některá z náležitostí uvedených v §§ 3 a 4, nebo byl-li zde některý z vylučujících důvodů uvedených v § 6,
b) byla-li udělena, proti ustanovením §§ 5, 24 a 25.
§ 29.
Koncesi ku provozování dopravy motorovými vozidly odejme koncesní úřad, který ji vydal:
a) pominula-li po udělení koncese některá z náležitostí uvedených v §§ 3 a 4, nebo nastal-li po udělení koncese některý z vylučujících důvodů uvedených v § 6, odst. 1, písm. a) a d), nebo některý z vylučujících důvodů uvedených v § 6, odst. 1, písm. b) a c) a odst. 2, pokud nastal při provozování této koncese,
b) neplní-li koncesionář podmínky uložené v koncesní listině nebo překročí-li rozsah svého živnostenského oprávnění, a to v obou případech přes dvojí písemnou výstrahu koncesního úřadu,
c) nedodržuje-li koncesionář lhůty pro splácení jistoty povolené mu koncesním úřadem (§ 13, odst. 2), ač byl dvakráte písemně upomenut; totéž platí, bylo-li složené jistoty použito k úhradě závazků plynoucích z porušení povinností stanovených v hlavě V a VIII a nedoplní-li koncesionář jistotu na stanovenou výši, po případě zanikla-li z jiného důvodu a neobnoví-li ji, ač byl dvakráte písemně upomenut,
d) nezahájí-li koncesionář bez závažných důvodů do tří měsíců od pravoplatného udělení koncese provoz nebo jestliže provoz bez závažných důvodů přeruší na dobu alespoň tří měsíců,
e) jestliže koncesionář provozuje dopravu proti ustanovení § 8, odst. 3, věta druhá.
§ 30.
Je-li koncese provozována náměstkem nebo pachtýřem (§ 7, odst. 4), odejme výkon živnostenského oprávnění ku provozování dopravy koncesní úřad, který živnostenské oprávnění vydal, nastala-li u náměstka nebo pachtýře některá z okolností uvedených v § 6, odst. 1, písm. b) a c) a v § 29, písm. b) až e) a vyrozumí o tom koncesionáře s vyzváním, aby buď provozoval koncesi osobně nebo požádal za schválení náměstka nebo pachtýře, který odpovídá zákonitým ustanovením. Byl-li výkon živnostenského oprávnění odňat z uvedeného důvodu po třikráte, odejme koncesní úřad koncesi ku provozování dopravy.
§ 31.
(1) Koncesní úřad oznámí ministerstvům železnic a pošt a telegrafů, jak bylo rozhodnuto o udělení koncese pro pravidelnou dopravu, jakož i pro nepravidelnou hromadnou dopravu osob a pro nepravidelnou dopravu nákladů. Byla-li koncese udělena, zašle jim opis koncesní listiny, jakož i sazebníku a jízdního řádu.
(2) Podniky Československé státní dráhy a Československá pošta oznámí zahájení pravidelné dopravy okresním úřadům, v jichž obvodu se tato doprava provozuje. Zahájení nepravidelné dopravy nákladů oznámí okresnímu úřadu, v jehož obvodu se tato doprava zřídí.
§ 32.
Odborné jednotě společenstevní (společenstvu) přísluší odvolací právo do rozhodnutí, kterým byla udělena koncese podle § 1, jestliže odborná jednota společenstevní (společenstvo) podala včas své vyjádření podle § 24 a rozhodnutí koncesního úřadu se nestalo ve smyslu tohoto vyjádření.
Hlava IV.
Ustanovení pro hromadnou dopravu osob a pro dopravu nákladů, které nejsou provozovány po živnostensku.
§ 33.
K hromadné dopravě osob motorovými vozidly a k dopravě nákladů motorovými vozidly, pokud tyto dopravy se nedějí po živnostensku, jest třeba dopravní licence s výjimkou doprav uvedených v § 34.
§ 34.
(1) Dopravní licence nepotřebují kromě vlastní státní správy:
a) osoby, které provozují dopravu svých zaměstnanců, pokud toho potřebují pro provoz svého podniku,
b) osoby, které dopravují náklady k vlastním účelům:
aa) jde-li o dovoz nákladů, které jsou předmětem výrobního nebo obchodního podnikání takového dopravovatele, k odběratelům těchto nákladů, počítajíc v to vlastní podniky (prodejny a prodejní sdružení, na nichž dopravovatel je zúčastněn) zprostředkující odbyt těchto nákladů, nebo
bb) jde-li o dopravu nákladů, určených ke spotřebě, zpracování nebo použití dopravovatelem neb o dopravu vlastního zboží na nádraží a z něho, nebo k překladišti nebo z něho,
cc) jde-li o dopravu nákladů, určených ke spotřebě nebo použití vlastními zaměstnanci dopravovatele,
c) osoby, které provozují nepravidelnou hromadnou dopravu osob z ciziny do zdejšího celního území a zpět,
d) osoby mající traktory a jiná podobná motorová vozidla používaná v zemědělství, průmyslu, obchodu a živnostech, prokáže-li se úřední zkouškou typu nebo jednotlivého motorového vozidla, že jsou zařízena tak, že při zatížení vlastní vahou nutném k jízdě a řízení nemohou na dobré a rovné silnicí překročiti rychlost 12 km za hodinu.
(2) Provozovati dopravu bez licence jest však v případech uvedených v odstavci 1, písm. a) a b) přípustno toliko tehdy, jestliže vozidla při dopravě obsluhuje dopravovatel sám nebo jeho zaměstnanci a členové rodiny a jestliže vozidla jsou jeho vlastnictvím nebo jestliže je koupil na splátky.
(3) V případech uvedených v odstavci 1, písm. b) jest přípustno provozovati dopravu bez licence také tehdy, jestliže dopravovatel v takové dopravě používá přechodně pro mimořádně zvýšenou potřebu podniku nebo v jiných mimořádných případech najatých motorových vozidel, po případě i s personálem je obsluhujícím. Podrobnosti stanoví vládní nařízení.
§ 35.
(1) žadatel o dopravní licencí musí prokázati:
a) osobní spolehlivost co do provozu této dopravy,
b) že dosáhl věku alespoň 24 let. V případech zvláštního zřetele hodných může okresním úřadem výjimečně býti povoleno před dovršeným 24 rokem věku provozovati dopravu tomu, kdo má právo jmění samostatně spravovati,
c) státní občanství republiky Československé a bydliště v tuzemsku; výjimka z tohoto ustanovení jest přípustna jen v případech reciprocity.
(2) Náležitosti zmíněné v odstavci 1 musí při osobách právnických býti splněny u té osoby, která podle zákona, nebo stanov jest oprávněna onu právnickou osobu zastupovati na venek.
§ 36.
(1) Dopravní licence k provozování dopravy nemůže býti udělena:
a) nejeví-li se potřeba zamýšlené doprav,
b) jestliže zřízení zamýšlené dopravy příčilo by se veřejným zájmům,
c) jestliže stavební a udržovací stav silnic a cest nedovoluje, aby na nich byla zamýšlená doprava provozována pravidelně.
(2) Rozsah veřejných zájmů, jež třeba chrániti [odstavec 1, písm. b)], bude stanoven vládním nařízením.
§ 37.
(1) Dopravní licenci lze uděliti toliko na určitou dobu nejvýše 7 let, počítajíc od dne udělení dopravní licence.
(2) Dokud žadatel neobdržel výměr o udělení dopravní licence, nesmí započíti s provozováním dopravy.
(3) Dopravní licence jest osobní oprávnění, jehož převod na jinou osobu, ať mezi živými nebo pro případ smrti, jest nepřípustný.
§ 38.
Ten, komu dopravní licence byla udělena, jest povinen opatřiti vozidla, jichž používá k dopravě, nápisem, z něhož je zřejmo, že jde o dopravu licentovanou. Nápis na vozidlech musí býti v jazyku státním; bude-li také v jazyku jiném, musí býti text v jazyku státním na prvém místě a alespoň ve stejných rozměrech a ve stejné úpravě. Podrobnosti mohou býti stanoveny vládním nařízením.
§ 39.
Dopravní licence k hromadné dopravě osob opravňuje podnikatele dopravovati také zavazadla a psy cestujících, avšak toliko vozidlem použitým zároveň k dopravě těchto osob nebo vlečným vozem k němu připojeným.
§ 40.
(1) Předpisy zdravotní a veterinárně-policejní platné pro dopravu provozovanou po živnostensku (§ 17) platí obdobně i pro dopravu provozovanou na základě dopravní licence.
(2) Rovněž platí i pro tuto dopravu obdobně §§ 14 a 16.
§ 41.
Dopravní licenci uděluje okresní úřad bydliště (sídla) žadatele o licenci. O udělení dopravní licence vydá úřad písemný výměr (§ 43).
§ 42.
(1) Potřebu zamýšlené dopravy (§ 36) posoudí okresní úřad podle směrnic vydaných ministerstvem průmyslu, obchodu a živností v dohodě s ministerstvem železnic.
(2) Ustanovení předchozího odstavce platí obdobně také v odvolacím řízení.
§ 43.
(1) Výměr o udělení dopravní licence musí obsahovati:
a) označení osoby, které dopravní licence se uděluje, její bydliště (sídlo),
b) rozsah oprávnění,
c) dobu platnosti dopravní licence,
d) počet a druh motorových vozidel po případě přívěsných vozů a údaje o nejvýše přípustném počtu dopravovaných osob, po případě o nejvyšším přípustném nákladu,
e) ustanovení, která mají zaručiti ochranu silnic a dopravy po nich.
(2) Ve výměru mohou býti uloženy též podmínky, které mají zaručiti bezpečnost provozu a zájem veřejného zdravotnictví, po případě podmínky, že vozidlo musí vyhovovati určitým technickým normám.
§ 44.
Úřad, který dopravní licenci udělil, může změniti k žádosti majitele licence podmínky uvedené v § 43, odst. 2. Změny vztahující se k ustanovení § 43, odst. 1, písm. b) až d) může úřad změniti pouze v dohodě s příslušným ředitelstvím státních drah.
§ 45.
Dopravní licence je neplatná:
a) zjistí-li se, že již v době udělení nebyla některá z náležitostí uvedených v § 35,
b) byla-li udělena proti ustanovení §§ 36 a 42.
§ 46.
Dopravní licenci odejme úřad, který ji vydal:
a) pominula-li po udělení některá z náležitostí uvedených v § 35,
b) nesplní-li majitel licence podmínky uložené ve výměru, jímž se dopravní licence uděluje, nebo překročí-li rozsah svého oprávnění, a to v obou případech přes dvojí písemnou výstrahu úřadu, jenž licenci vydal.
§ 47.
Okresní úřad oznámí ministerstvu železnic, jak bylo rozhodnuto o žádosti za udělení dopravní licence. Byla-li dopravní licence udělena, zašle mu opis výměru.
§ 48.
Osoby provozující takovou dopravu osob nebo nákladů, pro kterou se podle tohoto zákona vyžaduje dopravní licence (§ 33), a které ji dosud provozovaly bez licence, jsou povinny do dvou měsíců od účinnosti tohoto zákona podati žádost o udělení dopravní licence. Jestliže tak v této lhůtě neučiní, jsou povinny zastaviti dopravu dosud jimi provozovanou; ustanovení § 49, odst. 1 platí zde obdobně.
Hlava V.
Trestní ustanovení.
§ 49.
(1) Toho, kdo bez pravoplatné koncese po případě licence provozuje dopravu osob nebo nákladů (§§ 1 a 33), potrestá okresní úřad pokutou od 500,- Kč do 5.000,- Kč a v případě nedobytnosti náhradním trestem vězení podle míry zavinění, nejvýše však v trvání 14 dnů.
(2) Toho, kdo poruší některou z povinností, stanovených v hlavě I až IV tohoto zákona, po případě v koncesní listině nebo ve výměru, kterým byla udělena dopravní licence, potrestá okresní úřad pokutou od 50,- Kč do 2.500,- Kč a v případě nedobytnosti náhradním trestem vězení podle míry zavinění, nejvýše však v trvání 7 dnů. Stejně potrestá toho, kdo poruší některý zákaz stanovený v hlavě I až IV tohoto zákona po případě v koncesní listině nebo ve výměru, kterým dopravní licence byla udělena.
(3) Za pokuty uložené podle odstavce 2 osobám, jichž používá v podniku, ručí koncesionář, po případě majitel dopravní licence rukou společnou a nerozdílnou.
§ 50.
(1) Jestliže povinnost jednati určitým způsobem nebo něco opomenouti postihuje právnické osoby nebo jiné soubory osob, a je-li na nesplnění této povinnosti stanoven trest, lze - není-li jinak stanoveno - uložiti trest orgánu, jenž jest podle právních předpisů povolán v tom směru je zastupovati. Tento orgán, nejde-li o osobu fysickou, má právo a na vyzvání úřadu povinnost ustanoviti za sebe jednu nebo více osob, které jsou pak zodpovědny za zachování předpisů.
(2) Přesunouti placení pokut uložených podle předchozích ustanovení odpovědným orgánům a zástupcům na právnické osoby a jiné soubory osob, o něž jde, jest zakázáno. Úmluvy tomu odporující jsou právně neúčinné.
(3) Právnické osoby a jiné soubory osob ručí však rukou společnou a nerozdílnou s potrestaným za pokuty a náklady řízení uložené odpovědným orgánům a zástupcům.
§ 51.
Trestních ustanovení §§ 49 a 50 lze použíti, není-li stanoveno jinak, i na přestupky spáchané před účinností tohoto zákona, nejsou-li nepříznivější než právo platné v době, kdy přestupek byl spáchán.
§ 52.
(1) Tomu, kdo provozuje dopravu osob nebo nákladů bez koncese nebo bez dopravní licence (§§ 1 a 33) a byl proto dvakráte pravoplatně potrestán podle § 49, odst. 1, zabaví okresní úřad, v jehož obvodu se doprava děje, motorová vozidla, jimiž se taková doprava provozuje, za tím účelem, aby zabránil neoprávněnému provozování dopravy.
(2) Stejně zabaví okresní úřad motorová vozidla tomu, kdo pokračuje v provozování dopravy, ačkoli jeho koncese po případě dopravní licence byla prohlášena za neplatnou podle § 28 nebo § 45 nebo mu byla odňata podle § 29 nebo § 46 a odvolání proti rozhodnutí o neplatnosti nebo odnětí koncese po případě dopravní licence nebyl přiznán odkladný účinek, nebo zanikne-li pojištění z jakéhokoli důvodu, nebo stane-li se neúčinným a koncesionář přes to provoz nezastavil (§ 8, odst. 3).
(3) Okresní úřad vrátí zabavené vozidlo osobě, jíž bylo zabaveno, jakmile uzná, že nehrozí již nebezpečí dalšího neoprávněného provozování dopravy, po případě byl-li podán průkaz o tom, že bylo sjednáno nové pojištění.
(4) Ustanovení § 49 zůstávají nedotčena.
(5) Podrobnosti, zejména o tom, komu dlužno uložiti hrazení nákladů se zabavením spojených, stanoví se vládním nařízením.
Hlava VI.
Zvláštní ustanovení pro některé podniky a pro obce.
§ 53.
(1) Podniky Československé státní dráhy a Československá pošta nepodléhají ustanovením hlavy I až V s výjimkou § 2, písm. a), §§ 10, 17, 19, 21, 25 a 31. Podnik Československé státní dráhy podléhá mimo to ustanovení § 14, odst. 1. Kromě toho platí pro dopravu těmito podniky provozovanou tato ustanovení: