13

305/XVIII.

Interpelace

poslanců Václava Mikuláše, dr. Al. Neu-
mana, dr. Ot. Klapky

ministru zemědělství

o nesprávném provádění předpisů o pleme-
nitbě hospodářských zvířat (skotu).

Zákonem z 2. července 1924, č. 196 Sb. z. a n.,
a prováděcím nařízením k tomuto zákonu z 28. pro-
since 1928, č. 204 Sb. z. a n., vydány byly předpisy
o plemenitbě skotu, vepřů a ovcí.

Podepsaní se již několikráte dožadovali změny
uvedených předpisů.

Pan ministr zemědělství však odmítá stále uznati
potřebu změn, neuznávaje, že předpisy ty se ve
většině obcí, ano i celých okresech nedodržují a to
právě proto, že nevyhovují a chov skotu spíše po-
škozují.

Uvedené stanovisko ministerstva zemědělství
jest v naprostém odporu se stanoviskem převážné
většiny chovatelů plemenic a svědčí o tom, že mini-
sterstvo zemědělství nemá přehledu o pravém
stavu věci. Má-li takového přehledu, pak jest od-
mítavé stanovisko min. zemědělství k provedení
nutných změn předpisů tím nepochopitelnější. To
proto, že neprokazuje vůbec a ani se nesnaží pro-
kázati zlepšení chovu skotu jako důsledek prová-
dění předpisů o plemenitbě.

Uvádí-li referent ministerstva zemědělství od-
borový rada inž. dr. Fr. Petrášek ve své knize
,,Výklad zákona o plemenitbě hospod. zvířat", že
,,zkušenosti získané po 61/2 letém provádění tohoto
zákona nasvědčují, že se všeobecně vžil a jeho
blahodárné účinky projevují se v celkovém zlepšení
chovů", avšak ono zlepšení chovů nijak blíže ne-
prokazuje, jest tu pouhé neprokázané tvrzení,
o jehož správnosti vyslovuji chovatelé podle svých
zkušeností právem pochybnosti.

Ministerstvo zemědělství jest toho názoru, že
,,zákon o plemenitbě nutno přesně a důsledně pro-
váděti".

Jsme přesvědčeni, že přesné a důsledné prová-
dění zákona jenom uspíší jeho nutnou úpravu, po-
něvadž ve většině obcí jen proto chovatelé ple-
menic neprotestují, že se zákon přesně a důsledně
neprovádí.

Chceme proto ukázati na některé případy ne-
správného provádění zákona, případy tím křikla-
vější, že nesprávnosti jsou na straně úředních
orgánů.

Na celém okresu říčanském trvá od počátku pro-
vádění předpisů nezákonný stav, resp. úřední pře-
stupování platných předpisů.

Komise pro chov hospodářských zvířat tu totiž
neurčuje - jak má podle § 9 nař. č. 204/1928 -
jen počet plemenitých býků, nýbrž v naprostém
rozporu s platnými předpisy určuje hned také, že
stanovený počet plemenitých býků opatří a bude
chovati místní sdružení chovatelů hospod. zvířat
nebo jiný chovatel.

Úplně protiprávně a proto i bezúčinně ukládá
při tom okresní komise obcím, aby uzavřely smlou-
vy s určeným chovatelem.

Když by se obce na okresu říčanském za tohoto
stavu postavily na stanovisko přesného provádění
předpisů, nebude v r. 1936 nikde veřejný plemeník
a bylo by na okresním úřadě, aby opatřil pleme-
níky na účet obcí.

Prakticky však jest takové opatření býků ne-
proveditelné.

Dokladem toho jest případ v obci Hrdlořezích
okres Třeboň, který jest zároveň také dokladem
libovůle, s jakou jest postupováno.

Výměrem z 15. července 1935, č. 26. 352-19-1/75
oznámil okresní úřad v Třeboni obci Hrdlořezům,
že opatří podle § 10 nař. č. 204/1928 jednoho ple-
menného býka a výlohy s tím spojené že budou
obci sraženy z přídělu zemského příspěvku na
schodek rozpočtu a druhého býka že opatří cho-
vatel Z. sám.

Výměrem z 5. září 1935 a z 9. září 1936, č.
33. 826/19-1/75 oznámil okresní úřad v Třeboni,
že býka zakoupil a výlohy s tím spojené 2758 Kč
že jest obec povinna uhraditi okr. úřadu a roz-
vrhnouti na chovatele krav a nad 1 rok starých
jalovic. Výslovně se ve výměru z 9. září 1936
praví:

,,... ukládám obci, aby potřebné ku vybrání pří-
slušného obnosu zařídila a obnos 2758 Kč sem za-
slala připojenou složenkou do 14 dnů. "

Podle § 22 nař. č. 204/28 může však obec teprve
po uplynutí roku rozvrhovati náklad v roce tom
obcí vydaný.

Nastává nyní paradoxní situace. Obec Hrdlořezy
má okres. úřadu zaplatiti 2758 Kč za býka. Aby
obnos ten mohla zaplatiti, poněvadž ani zápůjčkou
si jej nemůže opatřiti, potřebovala by jej rozvrh-
nouti na chovatele plemenic a od těchto vybrati.
Okresní úřad jí to docela - ovšem zbytečně a
protiprávně - ukládá.

Obec však může rozvrhovati teprve to, co již
vydala. Musela by tedy napřed zaplatiti a když by
v r. 1935 zaplatila, mohla by teprve v prvém
čtvrtletí r. 1936 rozvrhovati.

To jest, abychom tak řekli, finančně právní
stránka věci.

Stalo se však, že býk okresním úřadem v Tře-
boni za pomoci komise pro chov hospod. zvířat
zakoupený a komisí jako veřejný plemeník vybraný
a chovateli Z. v obci Hrdlořezích jako druhý ve-
řejný plemeník do chování předaný v září 1935
byl již v říjnu 1935 označen chovatelem jako
k chovu neschopný. Oznámení o tom zaslano obec.
úřadem podle předpisu okresnímu úřadu. Dne
16. listopadu 1935 byl býk odveden, neznámo kam.

Úhrnný výsledek: V obci mají býti 2 býci jako
veřejní plemeníci. Není tam však ani jeden, nebo
jeden na polovic veřejný. Okresní úřad žádá na
obci zaplacení 2758 Kč za býka, kterého obec nemá,
držitel býka žádá po obci zaplacení 2500 Kč na
základě smlouvy, kterou s ním uzavřel okresní
úřad a při tom připouští jen když chce a vybírá
si skočné 15 Kč.

Chovatelé krav z Hrdlořez jsou nuceni připou-
štěti v obci sousední a jsou proto udáváni k okres-
nímu úřadu pro přestupky předpisů. Okresní úřad

---

14

však za vylíčené situace nechává - nic jiného mu
také nezbývá - udání bez povšimnutí.

Za tohoto stavu vzniká nutně, při značném ad-
ministrativním zatížení obecních a okresních úřa-
dů, všeobecná nevážnost a neúcta k zákonným
předpisům a jejich provádění.

Podepsaní se proto obracejí na p. ministra země-
dělství a táží se:

1. Jest p. ministrovi známo, že se předpisy o ple-
menitbě skotu nedodržují ani úředními orgány?

2. Trvá p. ministr zemědělství na stanovisku,
že předpisy o plemenitbě skotu jsou vyhovující
a nepotřebují nové úpravy?

3. V případě kladné odpovědi na otázku ad 2.
uvedenou předloží p. ministr zemědělství doklady
o příznivých účincích provádění předpisů - pokud
jsou dodržovány - na chov skotu ?

V Praze, dne 18. února 1936.

Mikuláš, dr. Neuman, dr. Klapka,

Fiala, Zeminová, Bábek, Stejskal, Jenšovský, Šmej-

cová, Lanc, Uhlíř, Netolický, Hatina, dr. Kozák,

dr. Patejdl, David, Bátková, Fr. Langr, Tichý,

F. Richter, Tykal.

305/XIX.

Interpelace

poslanců Václava Mikuláše, dr. J. Patejdla,
Frant. Zeminové

ministra zemědělství

v záležitosti zápůjčky 1, 500. 000 Kč p. Karlu
černému.

časopis ,,Zahradní Květy" věstník české spo-
lečnosti pro zvelebování zahradnictví v Praze
otiskl v č. 1. z 10. února 1936 následující zprávu:

,,Pan Karel Černý zase na scéně? Naši páni čle-
nové se pamatují jistě, jak v časopise profesionál-
ních zahradníků ,,Pražské burse zahradnické" ně-
jaký p. Karel Černý napadl Dendrologickou spo-
lečnost a vyčítal jí zle, že také dostala nějakou
subvenci od ministerstva zemědělství a že přece
prodává sazenice. Časopis byl odsouzen sice pro
nekalou soutěž krajským soudem, ale pana Karla
Černého jsme přes všecko pátrání v oboru zahrad-
nickém nenašli. Teď se dovídáme, že ten pan Ka-
rel černý dostal od ministerstva zemědělství
půjčku 1, 500. 000 Kč. Teď už snad z kolegiality
bude mlčet zejména pokud bude míti peníze a po-
kud je nepoužije na zalévání rozličných sazeniček
ve světových lázních v cizině. Budeme hledat, na-
jdeme-li toho Karla Černého, abychom mohli
zjistit, proč potřeboval subvenci, proč ji dostal a
jak jí použije. Zapjalo-li ministerstvo zemědělství
tak svoji kapsu vůči zahradníkům-amatérům,
kteří mají větší význam pro zvelebení zahradnictví
než nějaký zkrachovaný soukromý výdělečný pod-

nik, že chce abychom mu zaknihovali i 600. 000 Kč,
které jsme si sami vypůjčili, máme jistě právo
vědět kdo p. Černý je, a máme právo vědět také
všecko, co s ním souvisí. Nestačí ovšem, abychom
se dověděli, že p. Černého ministerstvo nezná, my
toho odborníka také nemáme, leč z dotyčného
útoku, ale snad by prospělo pátrání, kdyby minis-
terstvo řeklo, kdo z těch fondů dostal toho půldru-
hého milionu. "

Pokud se ve zprávě píše o požadavku zakniho-
vání 600. 000 Kč, týká se věc české společnosti pro
zvelebení zahradnictví v Praze, která svého času
postoupila min. zemědělství svůj majetek pro
účely dívčí zahradnické školy v Krči a jedná se
o věc spíše soukromoprávní.

Jest sice pochopitelné, že věstník společnosti
v této souvislosti vytýká různost postupu min. ze-
mědělství.

Podepsaní se však omezují na toto tvrzení ve
zprávě obsažené: že nějaký neznámý p. K. Černý
obdržel od ministerstva zemědělství zápůjčku
1, 500. 000 Kč k neznámému účelu a táží se p. mi-
nistra zemědělství na bližší vysvětlení zejména
v následujících směrech:

1. Poskytuje vůbec ministerstvo zemědělství zá-
půjčky zahradníkům a zemědělcům, zejména také
drobným zemědělcům a zahradníkům?

2. Pro jaké účely a za jakých podmínek jsou
zápůjčky poskytovány?

3. Proč nebylo zemědělské veřejnosti nic ozna-
mováno o poskytování zápůjček?

4. Byla poskytnuta p. K. Černému, nebo někte-
rým jiným osobám zápůjčka 1, 500. 000 Kč, pro
jaký účel a za jakých podmínek?

V Praze, dne 18. února 1936.

Mikuláš, dr. Patejdl, Zeminová,

Stejskal, F. Richter, Babek, Fiala, dr. Klapka,

David, Tichý, Fr. Langr, Bátková, Jenšovský,

Šmejcová, Hatina, Lanc, dr. Neuman, Netolický,

dr. Kozák, Uhlíř, Tykal.

305/XX.

Interpelácia

posl. Andreja Hlinku
ministrovi spravodlivosti

vo veci politického účinkovania p. dr Sil-
vestra Kročku, aktívneho okresného sudcu
v Ružomberku.

V meste Ružomberku je Krajský súd a Okresný
súd. Pri Krajskom súde je sedem sudcov a pri
Okresnom súde sú traja sudcovia.

Títo sudcovia ani za maďarského ani za čsl. re-
žimu sa s politikou nezaoberali. Pokladali so sud-
covským povolaním za nesrovnateľné, aby sa do
politických bojov miešali.

---

15

Občianstvo okresu ružomberského takéto cho-
vanie sa sudcov pokladalo za správne. Sudca nech
stojí nad stranami! Nech sa do politických bojov
nemieša, lebo svoju nezaujatosť, svoju nestranníc-
kosť len takto si vie zachrániť.

V r. 1933 prišiel k ružomberskému Okresnému
súdu za sudcu p. dr. Silvester Kročko. Tento pán
sudca zaraz od počiatku sa začal - ako aktívny
sudca - miešať do miestnych politických bojov.

V r. 1935 najar, pri voľbách do Národného
shromaždenia, sa týchto volieb aj aktívne zúčast-
nil. Chodil po dedinách, konal ľudové shromažde-
nia a verejne ako kandidát za čsl. lidovú stranu,
sa za túto stranu exponoval. - Že sa mu pri
týchto volebných agitáciách i zle povodilo, že ho
na mnohých shromaždeniach ani k slovu nepri-
pustili, že ho s rečníckej tribúny aj shodili, opľú-
vali, blatom obkydali a pod. - to pravda nech si
pán sudca sám sebe pripíše. My sme však tej
mienky, že sa s postavením aktívneho sudcu ne-
srovnáva, keď ho opľujú a blatom obkydajú. Trpí
tým autorita sudcovského stavu. Ďalej, pri ta-
komto sudcovi hrozí to nebezpečenstvo, že pri vy-
nášaní rozsudku nevie svoju nezaujatosť zachovať.

Ale nie dosť, že sa tento pán sudca takto agilne
do politiky mieša, on zlomyseľné zavádza občanov
Vila Ludrovej, vonkajšej ulice mesta Ružomberka
a podnecuje ich v tom smere, aby sa od matky
mesta Ružomberka odtrhli a sa osamostatnili.
Svojim agitovaním a svojim sudcovským vystupo-
vaním zlomyseľné ženie týchto občanov do hmot-
nej záhuby.

K mestu Ružomberku patria totiž štyri vonkaj-
šie ulice: Černová, Biely Potok, Vlkolínec a Vila
Ludrová. Mesto Ružomberok má 10. 693 kat. jutár
lesa. Tieto lesy v 90% užívajú uličania, lebo oby-
vatelia vlastného vnútorného mesta sa už s hos-
podárstvom nezaoberajú a tak lesy a pasienky uží-
vajú uličania. Ulice majú svoje zastúpenie tak
v rade ako i v zastupiteľstve mesta. Mesto
udržiava v uliciach školy, platí senátorov, nočných
strážcov, zavádza do ulíc elektrické osvetlenie, vo-
dovod, robí dlaždenie a pod., slovom uličanom sa
nekrivdí. Pravda všetci uličania nemôžu byť v Ru-
žomberku starostmi a preto jeden druhému závidí
a táto revnivosť jednotlivcov je príčinou celého
pohybu osamostatňovania sa.

Ak sa ulica Vila Ludrová odtrhne od matky
mesta, dostane síce 1633 kat. jutár lesa, ale tohoto
výnos je taký malý, že z neho obec Ludrová ne-
bude môcť ani len okúriť nie to udržiavať školy,
postaviť obecný dom, a znášať iné obecné ťarchy.
Mesto Ružomberok je ochotné túto ulicu zo svojho
sväzku vypustiť, aspoň sa tiarch zbaví, ale ulica
sama sa do istej hmotnej záhuby rúti a pán
aktívny sudca dr. Kročko ju do tejto záhuby zlo-
myseľné ženie.

Nakoľko pán okresný sudca dr. Silvester Kročko
svoje sudcovské postavenie v politicko-straníckom
smere využíva a obecenstvo znepokojuje podpí-
saní pýtame sa pána ministra spravodlivosti, či
má o tom vedomie:

1. že p. okr. sudca dr. Silvester Kročko ako
aktívny sudca sa s politikou stále zaoberá, chodí
po shromaždeniach, občanov podnecuje a znepoko-
juje - čo sa s jeho sudcovským postavením ni-
jako nesrovnáva,

2. že tento pán sudca býva na shromaždeniach
opľúvaný, blatom obkydávaný - čo veru neslúži
ku cti sudcovskému stavu,

3. že občanov Vila Ludrovej tým, že ich hucká,
aby sa od matky mesta Ružomberka odtrhli, do
otvorenej hmotnej záhuby ženie - čo sa so sud-
covskou spravodlivosťou tiež nesrovnáva,

4. a či je ochotný toto skazonosné účinkovanie
p. okr. sudcu dr. Silvestra Kročku s jeho prelože-
ním na iné miesto zamedziť?

V Prahe, dňa 19. februára 1936.

Hlinka,

Dembovský, dr. Pružinský, Haššík, Turček, dr.

Sokol, Čavojský, Florek, Onderčo, Slušný, dr. Tiso,

Danihel, Drobný, Kendra, Longa, Sidor, Sivák,

Suroviak, Šalát, Rázus, dr. Wolf.

305/XXI.

Interpelace

poslanců dr. Ladislava Rašína a Jana
Sedláčka

ministru financí

ve věci oceňování nájemní hodnoty u ob-
jektů užívaných poplatníkem vyměřova-
cími úřady při ukládaní daně činžovní.

Majitelé domů podléhajících zcela nebo z valné
části vázanému bytovému hospodářství zcela odů-
vodněně si stěžují na postup vyměřovacích úřadů
finančních, které při ukládání daně činžovní oce-
ňují nájemní hodnotu objektů užívaných poplat-
níkem anebo zdarma k užívání přenechaných (ze-
jména domovníků) podle nájemného dosaženého
anebo dosažitelného ze stejných objektů, avšak ne-
vázaných.

Tento postup, pokud se týče objektů užívaných
vlastníkem domu, odporuje ustanovení vládního
nařízení čís. 175/1927 k § 152 zákona o přímých
daních čís. 76/1927 (odst. 7), které praví:

,,Po dobu vázaného bytového hospodářství
dlužno při oceňování nájemní hodnoty hleděti
i k mimořádným poměrům tímto stavem vyvola-
ným; nemá totiž nájemní hodnota objektu užíva-
ného vlastníkem domu oceněna býti výše, nežli činí
vázané nájemné ze stejného objektu. "

Nedbáním tohoto ustanovení poškozují vyměřo-
vací úřady poplatníky daně činžovní, ba přímo
existenčně ohrožují celou řadu těch poplatníků,
kteří vinou hospodářské stísněnosti dneška jsou
odkázáni jen na výtěžek svého starého domu pod-
léhajícího vázanému bytovému hospodářství.

Podepsaní táží se proto pana ministra financí,
zda

1. je mu znám tento nespravedlivý a nezákonný
postup vyměřovacích úřadů,

---

16

2. je ochoten naříditi, aby se vyměřovací úřady
řídily po dobu vázaného bytového hospodářství
úzkostlivě zmíněným ustanovením vládního naří-
zení čís. 175/1927 k § 152 zákona o přímých da-
ních čís. 76/1927 (odst. 7)?

V Praze, dne 18. února 1936.

Dr. Rašín, Jan Sedláček,

inž. Protuš, Smetánka, dr. Dominik, Ježek, dr.
Štůla, dr. Kramář, Knebort, inž. Schwarz, dr. inž.
Toušek, Chmelík, Trnka, dr. Branžovský, dr. No-
votný, Špaček, Holeček, Kut, dr. Domin, Ivák,
dr. Fencik.

305/XXII.

Interpelace

poslance Františka Ježka

předsedovi vlády
ve věci bezpečnosti státních hranic.

Dne 2. února t. r. překročil oddíl vojska sou-
sední německé říše v plné zbroji u Náchoda naše
státní hranice, setrval na našem státním území a
dokonce se dotazoval nahodilých chodců na místní
poměry. Teprve druhého dne se dovědělo o pří-
padu četnictvo a vyšetřovalo jej. Za několik dní
potom bylo nedaleko státní hranice opět zadrženo
několik říšskoněmeckých vojínů při přechodu hra-
nic. Tyto události vzbudily pochopitelný rozruch
a oprávněné rozhořčení obyvatelstva. Již při útěku
vrahů inž. Formise, kdy povážlivě selhala pohra-
niční služba, se uvažovalo o tom, aby po vzoru ji-
ných států byly zřízeny na silnicích při přechodu
hranic závory. Tím byla by jednak umožněna ná-
ležitá kontrola, jednak by hranice byly pro kaž-
dého na přechodech zcela zřejmé.

Dosud se tak nestalo. Právě případ, který se
udál 2. února na státní hranici u Náchoda, uka-
zuje, jak nedostatečná jsou naše pohraniční zaří-
zení. Jest známo, že před časem byla v těchto
místech provedena korektura státní hranice, která
dnes běží až za t. zv. slánským mostem; tento
most s přilehlou loukou a strání je celý na našem
státním území. Přes tuto korekturu zůstalo však
naše hraniční zařízení celkem beze změny. Byly
pouze přemístěny pohraniční mezníky, ale velký
sloup se znakem republiky i budova celnice zůstaly
na starém místě, takže celnice je vzdálena od hra-
nic dobře na 800 metrů.

Zajištění bezpečnosti státních hranic jest jed-
ním z nejdůležitějších úkolů naší státní správy.
Podepsaní se proto táží pana předsedy vlády, zda
je ochoten:

1. učiniti jménem vlády v některé z nejbližších
schůzí poslanecké sněmovny prohlášení o případu
náchodském, jakož i o všech vládních opatřeních
směřujících k tomu, aby podobným případům bylo
v budoucnosti zabráněno;

2. naříditi, aby

a) ministerstvo vnitra spolu s ministerstvem fi-
nancí se postaralo o zřízení závor na všech silnič-
ních přechodech hranic republiky,

b) naše pohraniční celní stanice byly posunuty
blíže k závorám tak, aby příchozí mohli býti pře-
hledně kontrolováni,

c) aby byly zesíleny naše pohraniční stráže a
opatřeny náležitou výzbrojí,

d) aby ve všech větších městech našeho pohra-
ničí bylá zestátněna policie tak, jak to bylo za-
mýšleno hned od počátku našeho státu. Akce se-
státňovací postupuje velmi pomalu a nyní se do-
konce ocitla na mrtvém bodě. Sestátnění policie
v pohraničí jest však nezbytností pro bezpečnost
pohraničního území našeho státu. Proto podepsaní
žádají urychlené provádění sestátnění policie ve
všech větších pohraničních městech.

V Praze, dne 18. února 1936.

Ježek,

dr. Kramář, Kut, dr. Domin, Knebort, dr Štůla,
dr. Dominik, dr. Branžovský, Holeček, Jan Sedlá-
ček, dr. Rašin, dr. inž. Toušek, inž. Protuš, dr
Fencik, inž. Schwarz, Špaček, Chmelík, dr. No-
votný, Trnka, Ivák, Smetánka.

305/XXIII.

Interpelace

poslance dr. Karla Domina a Viléma
Kneborta

ministru průmyslu, obchodu a živností

o náhlém zproštění pana Josefa Jaroše
funkce předsedy Obchodní a živnostenské
komory v Plzni a o chystaných změnách
v předsednictvu Obchodní a živnostenské
komory v českých Budějovicích.

Rozhodnutím ministerstva průmyslu, obchodu a
živností ze dne 10. února 1936, č. j. 15. 428/36 byl
zproštěn po své dvacetileté činnosti v Obchodní
a živnostenské komoře v Plzni, posledně jako pre-
sident, pan Josef Jaroš své dosavadní funkce bez
udání jakéhokoliv důvodu. Tímto naprosto neob-
vyklým postupem byl pan president Jaroš před
veškerou hospodářskou veřejností postaven do
světla tak nepříznivého, že není možno ponechati
věc tu nevysvětlenu, zejména už proto, poněvadž
je všeobecně známo, že pan president Jaroš vy-
konával svoji funkci řádně, svědomitě a objek-
tivně v zájmu stavů v komoře zastoupených a za
souhlasu celého plena komory.

Tomuto rozhodnutí předcházelo prý jednání,
které je vážným průlomem do zdravé demokra-
tické zásady, že změnou v politickém obsazení mi-
nisterstev nemění se vedoucí úřednictvo, tím méně
funkcionáři a zejména pak vedení stavovské Ba-

---

17

mosprávy, již obchodní a živnostenské komory
představují.

Dne 7. února 1936 v 16 hodin dostavil se k panu
vicepresidentovi Obchodní a živnostenské komory
v Plzni, generálnímu řediteli Pravdovi, pan se-
nátor Pechman s Vaším vzkazem, aby pan vice-
president Pravda vyřídil panu presidentovi Jaro-
šovi, že má na předsednictví i členství v Obchod-
ní a živnostenské komoře v Plzni resignovat a
svou resignaci aby ohlásil panu senátoru Pechma-
novi do Krajského sekretariátu strany středo-
stavovské v Plzni. President Jaroš resignaci ne-
podal, ježto mu nebyly známy důvody, a žádal
okamžitě o přijetí u Vás. Zatím však již 10. února
byl vydán výnos, jímž president Jaroš předsed-
nictví byl zbaven a na jeho místo jmenován před-
sedou senátor strany středostavovské, Pechman,
který se jediný vyslovil dne 8. prosince 1935 proti
vedení Obchodní a živnostenské komory v Plzni,
což bylo Vám ve stenografickém protokolu s od-
povědí předsednictva ihned předloženo.

Současně byl vyzván předseda Obchodní a živ-
nostenské komory v Českých Budějovicích, aby
i on podal resignaci na svou funkci.

Způsob, jakým tyto náhlé změny na vedoucích
místech obchodních a živnostenských komor jsou
prováděny, vzbuzuje dojem, že tímto zásahem jsou
sledovány cíle stranicko-politické a proto se ptáme
pana ministra obchodu:

1. Jaké věcné důvody vedly Vás k náhlému zpro-
štění presidenta Jaroše funkce předsedy Obchodní
a živnostenské komory v Plzni?

2. Je pravda, že byl Vámi dále vyzván k resig-
naci pan Antonín Toman, předseda Obchodní a
živnostenské komory v Českých Budějovicích?

3. Je pravda, že se všechny tyto změny dějí
bez vědomí předsednictva příslušných obchodních
a živnostenských komor a tím se podkopává jejich
význam ?

V Praze, dne 20. února 1936.

Dr. Domin, Knebort,

dr. Kramář, inž. Protuš, dr. Štůla, Jan Sedláček,
dr. Branžovský, Trnka, Zvoníček, Chmelík, Ivák,
inž. Schwarz, dr. Novotný, Kut, Smetánka, dr.
Fencik, dr. Rašín, Ježek, Holeček, Špaček, dr. inž.
Toušek.

Původní znení ad 305/II.

Interpellation

der Abgeordneten Georg Wollner, Ernst
Köhler und Dr. Hans Neuwirth

an den Minister des Innern

wegen willkürlichen und gesetzwidrigen
Verhaltens des Kommissärs bei der Be-
zirksbehörde Podersam JUC. Vaclav Šauer
anläßlich einer öffentlichen Versammlung

der Sudetendeutschen Partei am 6. Feber
1936 in Podersam und wegen ungesetz-
lichen Verbotes dieser Versammlung durch
den genannten Beamten.

Die Sudetendeutsche Partei hatte für den
6. Feber 1936, 3 Uhr nachmittags, eine öffentliche
Versammlung in das Gasthaus ,,Rauch" in Poder-
sam einberufen. Die Versammlung war ordnungs-
gemäß der Bezirksbehörde in Podersam angezeigt
und von dieser auch zur Kenntnis genommen
worden. Knapp vor der Eröffnung der Versamm-
lung am 6. Feber 1936, 3 Uhr nachmittags, er-
schien Kommissär JUC. Vaclav Šauer als Vertreter
der Bezirksbehörde Podersam im Versammlungs-
lokal und erklärte dem Einberufer Sauerstein, vor
Beginn der Versammiung seien Flugzettel verteilt
worden, die auf der einen Seite den Aufdruck:
,,Existenzkampf des Sudetendeutschtums" auf-
wiesen. Nach diesen Flugzetteln sei demnach der
Versammlungsgegenstand ein anderer als der,
welcher in der Anzeige der Bezirksbehörde be-
kannt gegeben worden sei. Dies komme einer
Irreführung der Behörde gleich.

Nach dieser Erklärung stellte sich JUC. Vaclav
Sauer vor die Versammlung und rief: ,,Im Namen
des Gesetzes löse ich die Versammlung auf. "
Hiezu ist zu bemerken, daß zu diesem Zeitpunkte
die Versammlung noch gar nicht eröffnet worden
war und Herr JUC. Šauer demnach eine noch gar
nicht stattfindende Versammlung auflöste.

Kurz vorher hatte sich der für die Versammlung
vorgesehene Referent, Abgeordneter Ernst Köhler
aus Bilin, dem intervenierenden Konzeptsbeamten
JUC. Vaclav Sauer vorgestellt. Dieser hatte ihm
bloß erwidert: ,,Ich kenne Sie schon. Sie sind der
Abgeordnete Köhler. " Abgeordneter Köhler hatte
sich im übrigen bemüht, Herrn JUC. Sauer von
seiner gewiß irrigen Ansicht abzubringen, daß die
auf der Straße verteilten Flugblätter eine Irre-
führung der Behörde darstellen könnten, weil der
Text der Flugblätter nicht nur mit dem Inhalte
der Versammlung in keinem sachlichen Wider-
spruche stehe, sondern weil die Kolportage dieser
Flugblätter überhaupt einen Tatbestand darstelle,
der unabhängig von der Versammlung zu beur-
teilen sei.

Der Saal, in welchem die Versammlung statt-
finden sollte, war vollständig gefüllt. Vor dem
Saaleingange hatte der intervenierende Konzepts-
beamte JUC. Vaclav Šauer eine Gendarmerie-
bereitschaft von nicht weniger als 16 Mann
postiert. Nachdem JUC. Sauer erklärt hatte, daß
die Versammlung aufgelöst sei, forderte Abgeord-
neter Köhler die Anwesenden auf, in Ruhe ausein-
ander zu gehen. Die etwa 500 Teilnehmer leisteten
dieser Aufforderung sofort Folge, trotzdem sie
sichtlich erregt waren. Das Gros der Versamm-
lungsteilnehmer strömte durch die enge Eingangs-
tür des Gasthauses ins Freie, um zur Stadt Poder-
sam zu gelangen. Die Gendarmerie versperrte
jedoch den Zugang zur Stadt und verlegte so dem
Großteile der aus Podersam gekommenen Ver-
sammlungsteilnehmer den Rückweg in die Stadt.
Trotzdem die aus Podersam gekommenen Ver-
sammlungsteilnehmer keine Veranlassung hatten,
sich von der Stadt Podersam weg nach dem rechts
gelegenen Dorfe Lubau zu wenden, hielt die Gen-
darmerie die Sperre des Zuganges nach Podersam

---

18

aufrecht und trieb die Anwesenden mit Säbeln
und Gummiknüppeln in der Richtung des Feld-
weges zum Dorfe Lubau. Keiner der intervenie-
renden Gendarmen gab den Versammlungsteil-
nehmern irgendwelche Direktiven. Dafür machte
die Gendarmerie umso reichlicher von Gummi-
knüppeln und Säbeln Gebrauch und hieb noch in
die zurückflutende Menge ein, als diese sich nach
dem Dorfe Lubau abdrängen ließ.

Augenzeugen gaben ihren persönlichen Eindruck
dahin wieder, daß es den Gendarmen weniger
darauf ankam, im Sinne notwendiger Ordnungs-
maßnahmen einzugreifen, als vielmehr den Ver-
sammlungsteilnehmern durch Erzielung von Chok-
wirkungen jedwede Neigung auszutreiben, je
wieder an einer Versammlung der Sudetendeut-
schen Partei teilzunehmen. Eindeutig wird von
allen Augenzeugen das Vorgehen der Gendarme
als roh und brutal charakterisiert, insbesondere
weil die Gendarme auch vor Mißhandlungen von
Frauen nicht zurückschreckten. Das Einschreiten
der Gendarmerie hatte zahlreiche Verletzungen
zur Folge. Es wurden nachfolgende Verletzte fest-
gestellt:

Josef Köhler, Säbelhieb über den Rücken,

Franz Zerner, Säbelhieb,

Rudolf Gösnitzer, Gummiknüppelschläge,

Josef Gmel, Gummiknüppelschläge,

Karl Hoffmann, offene Kopfwunde durch
Gummiknüppelschläge,

Franz Jaschke, offene Wunde durch Gummi-
knüppelschlag,

Rudolf Diesel, Säbelhieb,

Wenzel Petschauer, Säbelhieb,

Richard Voigt, Säbelhieb,

Rudolf Michal, Gummiknüppelschlag,

Anton Neuhäuser, Gummiknüppelschlag,

Josef Nowak, Gummiknüppelschlag,

Franz Kautsch, Säbelhieb,

Frau Toni Czerny, Gummiknüppelschlag.

Die aufgezählten Verletzten stellen jedoch nur
einen Teil der durch das Einschreiten der Gendar-
merie verletzten dar, weil ein Großteil der ver-
letzten Versammlungsteilnehmer aus Angst vor
weiteren Unannehmlichkeiten sich der Feststellung
der Verletzungen einfach entzog.

Besonders peinlich wurde das Verhalten des
Konzeptsbeamten JUC. Vaclav Šauer empfunden.
Der genannte Beamte schloß sich persönlich den
persekutiven Maßnahmen der Gendarmerie an und
scheute sich nicht gegen die letzten aus dem Saale
gehenden Versammlungsteilnehmer handgreiflich
zu werden und sie zu stoßen und zu boxen. Keiner-
lei Rücksicht kannte auch der genannte Beamte
gegen Frauen. Eine alte Frau faßte er von rück-
wärts an den Schultern und schrie: ,,Gehen Sie
schärfer!" Gleich darauf stieß er sie von rück-
wärts mit dem rechten Fuße, sodaß die Frau zu-
sammensank und auf die Hände fiel. Ebenso stieß
der Konzeptsbeamte JUC. Šauer einen Versamm-
lungsordher derartig heftig, daß er gleichfalls
stürzte.

Als nach längerer Zeit eine kleinere Anzahl von
Personen die im Gasthause eingestellten Fahr-
räder beheben wollte, trieben die Gendarmen diese
Personen gleichfalls davon und schlugen auf einen
gewissen Emil Brettschneider derart ein, daß er
ohnmächtig zusammenbrach.

Abgeordneter Köhler hatte sofort bei Beginn der
Angriffe der Gendarmen versucht, beim Gendar-

meriekommandanten zu intervenieren. Dieser
schnitt ihm nicht nur in absolut ungeziemender
Weise das Wort ab, sondern faßte ihn sogar an
der Brust und stieß ihn von sich. Als ein Ver-
sammlungsteilnehmer rief: ,,Lassen Sie den Mann
gehen, das ist unser Abgeordneter, " gab der Kon-
zeptsbeamte JUC. Vaclav Šauer dem Kommandan-
ten der Gendarmerieabteilung den Befehl, Ab-
geordneten Köhler zur Bezirksbehörde zur Legiti-
mation zu führen. Notgedrungen leistete Abgeord-
neter Köhler dem Befehl Folge und mußte sich
durch einen Gendarmen mit aufgepflanztem Bajo-
nett auf die Bezirksbehörde eskortieren lassen.

Mit Rücksicht darauf, daß Abgeordneter Köhler
dem intervenierenden Beamten und Gendarmen so-
wohl dem Namen nach als auch als Abgeordneter,
vor allem aber dem Konzeptsbeamten JUC. Šauer,
der ihn ja vor Versammlungsbeginn ausdrücklich
als ihm bekannt apostrophierte, bekannt war, stellt
die Vorführung des Abgeordneten Köhler mit Gen-
darmerieeskorte zur Bezirksbehörde einen Akt
ausgesprochener Bosheit dar, der offenkundig nur
darauf abzielte, den Abgeordneten bloßzustellen.
Es handelt sich hier offenkundig um einen Fall
brutaler Machtausübung eines subalternen Be-
amten zum Zwecke der Schädigung des Ansehens
eines Mitgliedes des Abgeordnetenhauses.

Als zweifellos feststehend muß die Schuld der
Bezirksbehörde Podersam an diesem Zwischen-
fall erkannt werden. Wenn die Bezirksbehörde
glaubte, Grund zu haben, die Versammlung
zu verbieten, hatte sie dies rechtzeitig und
in entsprechender Form zu tun. Versuche, ge-
wißermaßen behördlicher Sprengungen von Ver-
sammlungen mögen wohl das Machtgefühl sub-
alterner Beamter befriedigen, vom Standpunkte
der Verwaltungstechnik aus gesehen, können sie
jedoch als ein Zeichen des Mangels jeglicher ad-
ministrativen Voraussicht bezeichnet werden. Im
übrigen kann dieser Zwischenfall in Podersam
nicht als isoliert betrachtet werden. Vielmehr
kommt ihm nach den bisherigen Erfahrungen, die
über das Verhalten der Bezirksbehörde Podersam
gegenüber der Sudetendeutschen Partei gemacht
wurden, symptomatischer Charakter zu. Gegen den
Leiter der Bezirksbehörde Podersam selbst, wie
gegen Angehörige dieser Behörde, sind bereits
zu wiederholten malen an zuständige Stellen um-
fassende und eingehend begründete Beschwerden
eingelaufen. Die Tatsache, daß bisher alle Be-
schwerden unberücksichtigt blieben, scheint jene
gewißen beamteten Faktoren in ihren offenkun-
digen, mehr von privaten politischen als von den
in der Verwaltung herrschenden Anschauungen
bestimmten Auffassungen von ihren beruflichen
Pflichten nur zu bestärken.

Dem gegenüber wäre es wohl an den Zeit, älte-
ren Angehörigen der Verwaltung, die offenkundig
die grundlegenden gesetzlichen Bestimmungen für
den administrativen Dienst bereits vergessen haben
oder jüngeren Beamten, die sie noch nicht hin-
reichend studiert haben, insbesondere die Bestim-
mungen des § 4 der Geschäftsordnung für die
Bezirksbehörde nachdrücklich in Erinnerung zu
bringen, in dem es immerhin heißt:

,,Die gesamte Gebarung der Bezirksbehörde soll
von dem Bestreben das Gemeinwohl und das Wohl
der einzelnen Bürger zu fördern, getragen und so
eingerichtet sein, daß sie bei der Bevölkerung das
Vertrauen zur Behörde und das Verständnis für