odrazila, poněvadž její neurčité řešení za
světové války přineslo značné škody.

Ovšem určit cíle, jichž má být
brannou mocí dosaženo, musí zůstat vyhra-
zeno vládě, čímž je dostatečně zajištěn vliv
vlády na vojenské operace. Určováním cílů
třeba tu ovšem rozumět cíle politické (§ 81
ústavní listiny) a nikoli cíle operační.

Poznamenat sluší ještě, že navrženým
ustanovením je nedotčeno postavení presi-
denta republiky jako vrchního ve-
litele branné moci podle § 64, odst. 1,
č. 10 ústavní listiny, ani jeho pravomoci
k prohlášení válečného stavu a k vypoví-
dání války podle § 64, odst. 1, č. 3 ústavní
listiny; aby nebylo po té stránce pochyb-
ností, zdůrazňuje to výslovně odsta-
vec 3.

K §5.

Odstavec 1 stanoví všeobecně povin-
nost úřadů a orgánů a to všech, jak stát-
ních, tak i jiných veřejných úřadů a orgá-
nů, aby při vykonávání své pravomoci při-
hlížely z moci úřední vedle zájmů,
jichž mají podle platných předpisů dbát,
též k zájmům obrany státu, jest-
liže by mohly být nepříznivě nějakou sku-
tečností dotčeny; tím ovšem nenastává ně-
jaký přesun kompetenční, nýbrž kompe-
tence úřadů na platných předpisech se za-
kládající - nestanoví-li zákon jinak - zů-
stává nedotčena. Tím způsobem se umož-
ňuje též, aby všude tam, kde zákon mluví
o veřejných zájmech, byly tím rozuměny
též zájmy obrany státu. K zájmům obrany
státu bude přihlíženo vedle jiných zájmů,
to jest bude třeba vzájemně uvésti tyto ve-
řejné zájmy v soulad.

Potřebná sankce na plnění ustanovení to-
hoto paragrafu je v příslušných discipli-
nárních ustanoveních jednotlivých služeb-
ních předpisů (služebních pragmatik, řádů
a p. ), nepůjde-li o čin přísněji trestný.

Podrobnosti k provedení odstavce 1 bu-
dou stanoveny prováděcími předpisy,
v nichž bude uvedeno zejména též, že si
v pochybnostech, zda jsou zájmy obrany
státu při výkonu úřední pravomoci dotčeny
či nikoli, vyžádají úřady a orgány, tuto pra-
vomoc vykonávající, vyjádření příslušného
vojenského velitelství (úřadu).
Odstavec 2 má všeobecná ustano-
vení o tom, jak zabezpečit v řízení před
soudy, úřady a veřejnými orgány utajení
věcí, jež v zájmu obrany státu třeba zacho-

vat v tajnosti. Na tuto věc pamatuje již
platný právní řád v § 7, odst. 1 zákona o vy-
vlastnění k účelům obrany státu č. 63/1935
Sb. z. a n. a § 21 zákona č. 82/1935 Sb. z. a n.
o ochraně a obraně proti leteckým útokům,
jakož i příslušná ustanovení nového zákona

o drahách. Je třeba zásady do těchto zá-
konů vtělené rozšířit i na případy jiné, a to
nejen na případy řízení, prováděného podle
zákona o obraně státu a vládních nařízení

i předpisů podle něho vydaných, nýbrž i na
případy jiné (řízení stavební, vodoprávní,
živnostenské atd. ), v nichž se rovněž může
vyskytnout naléhavá potřeba, aby bylo
v zájmu obrany státu utajeno to, co utajit
třeba.

Dodati sluší, že ustanovení první a třetí
věty odstavce 2 platí nejen pro úřady a ve-
řejné orgány, nýbrž i pro soudy; ustano-
vení věty druhé platí jen pro úřady a ve-
řejné orgány.

Odstavec 3 pak rozvádí myšlenku
odstavce 2 ještě zvláště, pokud jde o soudní
a jiné úřední úkony, směřující k zjišťování
určitých skutečností (např. místní ohle-
dání a pod. ) a prozatímní pojišťovací opa-
tření. Pokud jde o podniky důležité pro
obranu státu, je tato věc ještě zvláště zdů-
razněna v § 25, odst. 5. Dodává se, že tu
nejde o věc úplně novou. Podobné ustano-
vení je navrženo - pro obor civilního a
exekučního řádu - vládní předlohou č. t.
47 sen. 1935. Navržené ustanovení § 5,
odst. 3 je povahy všeobecnější, vztahujíc
se na kterékoli soudní neb úřední úkony,
směřují-li k zjištění skutečností, jež mají
být v zájmu obrany státu utajeny.

K § 6.

Již ve všeobecných poznámkách bylo zdů-
razněno, jaký význam má pro obranu státu
její příprava.

Proto třeba všechny přípravné práce pro-
vést již v míru. Jejich rozvržení na jedno-
tlivé resorty a zabezpečení všech předpo-
kladů k provedení těchto prací bude uči-
něno podle směrnic, na nichž se usnese Nej-
vyšší rada obrany státu a nedojde-li k po-
třebnému usnesení této rady anebo půjde-li
o věc, jejíž řešení platné zákony přikazují
do kompetence vlády ve sboru, vláda.

Vzhledem k významu přípravných prací
pojímá se příslušné ustanovení do základ-
ních ustanovení osnovy.

- 137 -

---

K § 7.

Tento paragraf stanoví, jak to činí i jiné
zákony podobného obsahu, že obce jsou po-
vinny zúčastnit se při provádění jednotli-
vých ustanovení navrhovaného zákona a
předpisů podle něho vydaných, a to nejen
za branné pohotovosti státu, nýbrž již
předtím, zejména pokud jde o potřebné
přípravy obrany státu.

K § 8.

Povinnost účastnit se obrany státu je
všeobecná povinnost veřejnoprávní, ply-
noucí již z § 107 ústavní listiny. Po
osobní stránce znamená tato povin-
nost závazek k osobní účasti při obraně
státu podle příslušných ustanovení osnovy
(počítajíc v to i závazek k jiné součinnosti,
podpoře nebo omezení) a po věcné
stránce povinnost poskytnout požadované
věcné prostředky.

HLAVA II.
Nejvyšší rada obrany státu.

K § 9.

K úspěšnému provedení důležitého a od-
povědného úkolu, jenž vládě podle § 4 pří-
sluší, je nevyhnutelně třeba, aby byl již
v míru zřízen orgán, složený z užšího vý-
boru členů vlády, který by o všech otázkách
obrany státu, týkající se několika resortů
státní správy, uvažoval, soustřeďoval a
měl v evidenci všechny přípravy týkající
se obrany státu, bděl nad tím, jak jsou
opatření na obranu státu prováděna, podá-
val vhodné návrhy a činil za určitých před-
pokladů též usnesení, pro jednotlivé re-
sorty závazné.

Podobnou instituci mají i jiné státy; tak
lze uvésti např. francouzskou nejvyšší
radu národní obrany (Conseil supérieur de
la défense nationale), jugoslávskou radu
zemské obrany (savet zemaljské odbrane),
rumunskou vrchní radu zemské obrany,
italskou nejvyšší komisi národní obrany
(commisisione suprema di difesa), polský
výbor pro obranu státu (komitet obrony
paňstwa) atd.

Sídlo Nejvyšší rady obrany státu má být
shodné se sídlem vlády.

Pomocným orgánem Nejvyšší rady
obrany státu (zkráceně "NROS. ") je Mezi-
ministerský sbor obrany státu (o němž
jednají §§ 15 a 16), zkráceně "MSOS. "

Poznamenává se, že obě tyto instituce
byly prozatím vytvořeny vládou zvlášt-
ními vládními usneseními; s usnesením
o zřízení NROS. projevil president repu-
bliky souhlas. Jeví se však vhodným, aby
tato věc byla upravena přímo zákonem.

K § 10.

Má-li Nejvyšší rada obrany státu svému
účelu plně vyhovět, je potřebí počet jejích
členů omezit, aby její jednání netrpělo
těžkopádností a aby rozhodování v ní se
dělo v naléhavých případech rychle a
účelně. Osnova počet členů výslovně ne-
uvádí, nýbrž omezuje se jen na ustanovení,
že předsedou NROS. je předseda vlády a
že ostatní členy jmenuje president repu-
bliky z členů vlády.

Nepostradatelným expertem NROS. pro
řešení otázek obrany státu s hlediska vo-
jenského je generální inspektor branné
moci a náčelník hlavního štábu; proto zá-
kon stanoví, že se tito funkcionáři mají
účastnit každého jednání Rady s hlasem
poradním, a to buď sami, anebo není-li jim
to možné, zástupcem, kterého určí. Jakmile
pak za branné pohotovosti státu dojde
k ustanovení hlavního velitele, bude se jed-
nání NROS. účastnit on, a to buď osobně,
anebo nebude-li to možné, zástupcem, kte-
rého určí.

Vedle uvedených vedoucích vojenských
funkcionářů budou moci být k jednání
NROS s hlasem poradním přibráni i od-
borníci z jiných oborů než z oboru vojen-
ského.

K § 11.

Presidentu republiky se vyhrazují práva
zde uvedená nejen vzhledem k jeho posta-
vení jako hlavy státu (viz též § 82 ústavní
listiny), nýbrž i vzhledem k tomu, že podle
ústavy je president republiky vrchním ve-
litelem veškeré branné moci (§ 64, odst. 1,
č. 10 ústavní listiny), je oprávněn vypoví-
dat válku s předchozím souhlasem Národ-
ního shromáždění (§ 64, odst. 1, č. 3
ústavní listiny) a nařizuje podle § 23 bran-
ného zákona mobilisaci.

K § 12.

Tento paragraf obsahuje výpočet úkolů
NROS. Jsou to:

- 138 -

---

a) jednak věci obrany státu, při nichž
je zúčastněno několik odvětví státní správy,

b) jednak zásadní věci vojenské, které
se NROS. předloží pro svou mimořádnou
důležitost k prozkoumání předtím, než se
učiní předmětem jednání vlády ve sboru.

Výpočet věcí uvedených za písm. a) není
podán v navrženém § 12 taxativně, nýbrž
uvádějí se zde jen věci nejvýznamnější.
V těchto věcech užívá NROS Mezimini-
sterského sboru obrany státu a Generál-
ního sekretariátu obrany státu jako svých
pomocných orgánů. Věci za písm. b) při-
pravuje pro NROS ministerstvo národní
obrany.

K§ 13.

Ustanovení o významu usnesení NROS
po stránce jejich závaznosti byla formulo-
vána tak, aby byla v souladu s ústavní
listinou.

Z toho plyne, že všechny věci, které po-
dle ústavní listiny musí vláda řešit ve
sboru (§ 81 ústavní listiny), zůstávají i na-
dále vyhrazeny rozhodování vládnímu ve
sboru (věci politické povahy, osnovy zá-
konů a vládních nařízení, atd. ).

Jestliže pak ve věcech, které nejsou
ústavní listinou vyhrazeny vládě ve sboru,
učiní NROS podle své kompetence nějaké
usnesení, může každý člen vlády svým od-
porem proti tomuto usnesení docílit toho,
že se věcí musí zabývat vláda; nevznese-li
proti takovému usnesení odpor, dává na-
jevo, že s tím souhlasí, takže je tu pak dán
mlčky souhlas všech členů vlády (obdoba
s písemným hlasováním vlády per rollam).
Pro vznesení odporu budou jednacím řá-
dem stanoveny lhůty jednak pro dobu
míru, jednak pro dobu branné pohotovosti
státu; jednacím řádem se upraví též otázka
uvědomování členů vlády o tom, že to neb
ono usnesení nabylo platnosti, ježto ne-
byly proti němu učiněny námitky.

K§ 14.

Jednací řád NROS se sdělá podle ob-
doby jednacího řádu ministerské rady, po-
kud tomu nestojí ustanovení zákona
v cestě. Schvaluje jej a změny v něm pro-
vádí vláda usnesením.

K §§ 15 a 16.

NROS potřebuje pomocných orgánů,
které by jí připravily pracovní materiál

a tento materiál pro ni zpracovaly. Těmito
orgány má býti jednak meziministerský
sbor obrany státu (MSOS ) (§§ 15 a 16)
jednak generální sekretariát obrany státu
(§ 17).

MSOS má býti složen - jako dosud -
vedle zástupce presidia ministerské rady
a kanceláře presidenta republiky ze zá-
stupců všech ministerstev; tito členové
mají udržovat stálý styk mezi svými mi-
nisterstvy (úřady), resp. ministry a
NROS. Tím bude i ministr, jenž není
v NROS přímo jako člen zastoupen, ne-
ustále informován o úmyslech a pracích
NROS.

MSOS projednává jednotlivé otázky
v příslušných odborných pracovních ko-
misích.

K§ 17.

Generální sekretariát obrany státu je
výkonným orgánem NROS a MSOS a má
za úkol připravovat materiál k jednání
NROS o věcech, které náležejí do jejího
oboru působnosti (§ 12, odst. 1), a má též
v evidenci, jak jsou v jednotlivých zúčast-
něných ministerstvech usnesení NROS
prováděna.

Generální sekretariát je až dosud zřízen
při ministerstvu národní obrany. O jeho
definitivní organisaci a o jeho přidělení
k některému z dosavadních úřadů rozhod-
ne vláda, která učiní též příslušné opa-
tření stran dotování tohoto sekretariátu
potřebnými pracovníky; budou to nejen
přidělení zaměstnanci vojenské správy (jak
je tomu dosud), nýbrž i přidělení zaměst-
nanci z jednotlivých státních úřadů a pod-
niků. Poměr přidělených zaměstnanců bude
blíže upraven příslušným vládním usne-
sením.

HLAVA III.
Podniky důležité pro obranu státu.

Část 1.

Všeobecná ustanovení.

Ve všeobecných poznámkách bylo zdů-
razněno, jak třeba zvýšenou pozornost vě-
novati přípravě mobilisace výroby
pro obranu státu.

Vzhledem k tomu je nutno upraviti
otázku podniků, ústavů a jiných zařízení
důležitých pro obranu státu.

- 139 -

---

Jde tu především o to, aby již při zři-
zování a povolování takových podniků,
ústavů a jiných zařízení mohly býti uklá-
dány zvláštní podmínky (omezení), týka-
jící se umístění a úpravy, dále je třeba,
aby byly přesně vytýčeny povinnosti, které
takové podniky (ústavy, zařízení) se zře-
telem k zájmům obrany státu mají, ze-
jména též pokud jde o zaměstnaný perso-
nál a o utajení věcí, které třeba v zájmu
obrany státu uchovati v tajnosti.

Mezi podniky důležitými pro obranu
státu třeba pak zvláštní pozornost věnovati
těm z nich, které jsou pro obranu státu
obzvláště významné a které třeba proto
podrobiti zvláštnímu režimu, t.
z v. registrování, z čehož plynou pro
dotčené podniky zvláštní závazky, zejména
za branné pohotovosti státu.

K§ 18.

Tento paragraf vysvětluje, které pod-
niky, ústavy a jiná zařízení sluší míti za
důležité pro obranu státu. Takového vyme-
zení je třeba, aby bylo zřejmo, co má zákon
na mysli, když mluví o "podnicích důleži-
tých pro obranu státu".

Budou to především všechny podniky,
ústavy a jiná zařízení, které budou spadati
do skupiny podniků, ústavů a
jiných zařízení, jež vládní
nařízení určí jako skupiny podniků
důležitých pro obranu státu. Každý podnik
(ústav, zařízení), který bude do takové
skupiny patřiti, bude de facto podnikem
(ústavem, zařízením) důležitým pro obra-
nu státu ve smyslu zákona o obraně státu.
Konkrétního rozhodnutí o tom, že ten neb
onen podnik (ústav, zařízení) skutečně do
takové skupiny podniků patří, zpravidla
nebude zapotřebí, poněvadž vládní nařízení
určí dotčené skupiny způsobem tak jasným,
aby o příslušnosti jednotlivých podniků do
skupin tam uvedených nebylo v konkrét-
ním případě pochybností; kdyby se však
pochybnosti přes to vyskytly, rozhodne
o tom, zda ten neb onen podnik přísluší do
skupiny podniků (ústavů, zařízení), jež
vládní nařízení označilo za podniky (ústa-
vy, zařízení) důležité pro obranu státu,
ministerstvo národní obrany v dohodě
s věcně příslušným ministerstvem.

Vedle toho budou k podnikům (ústavům,
zařízením) důležitým pro obranu státu pa-
třiti i takové podniky (ústavy, zařízení),

které nebudou příslušeti do žádné ze sku-
pin označených všeobecně vládním naříze-
ním za podniky (ústavy, zařízení) důležité
pro obranu státu, které však ministerstvo
národní obrany - a to v případech, kde
dotčený podnik bude náležeti do kompe-
tence některého jiného ministerstva, v do-
hodě s tímto ministerstvem - indivi-
duálně za podniky (ústavy, zařízení)
důležité pro obranu státu označí.

K §19.

Vzhledem k významu, jaký pro obranu
státu mají podniky důležité pro obranu
státu, je třeba postarati se o to, aby drži-
telé takových podniků (pokud jsou jimi
osoby fysické), dále členové jejich správ-
ních, dozorčích a revisních orgánů (pokud
jsou to podniky zřízené formou právnic-
kých osob anebo jiných sdružení osob nebo
majetku), jakož i zaměstnanci těchto pod-
niků, byly osoby státně spolehlivé. Toho
docílit je účelem ustanovení §§ 19 až 21.

§ 19 jedná o držitelích podniků
důležitých pro obranu státu, kteří jsou
osobami fysickými.

Především zdůrazňuje osnova v od-
stavci 1, že při udílení živnostenského
oprávnění třeba zjistit, zda osoba, jíž má
býti uděleno živnostenské oprávnění k pro-
vozování podniků důležitých pro obranu
státu, vyhovuje i po stránce státní spolehli-
vosti; osobě označené za státně nespolehli-
vou, nesmí býti živnostenské oprávnění
uděleno.

To co platí o živnostenském oprávnění,
platí i o každém jiném oprávnění k provo-
zování podniků důležitých pro obranu stá-
tu, tedy na př. též o oprávnění horním (§5
obecného horního zákona). Vzhledem k to-
mu mluví osnova prostě o "oprávnění", jež
se vztahuje k provozování podniku.

Odstavec 2 pamatuje na případy,
kdy se u držitelů podniků důležitých pro
obranu státu dodatečně zjistí, že nejsou
státně spolehlivými. V takovém případě
vydá okresní (státní policejní) úřad o tom
rozhodnutí, jež doručí dotčenému držiteli
podniku. Stane se to buď z vlastní iniciati-
vy úřadu anebo na oznámení mu došlé, ze-
jména od vojenské správy, po případě z ja-
kéhokoli jiného podnětu.

Držitel, jenž byl takto označen za osobu
státně nespolehlivou, může podat odvolání,
o němž však nebude rozhodovat zemský

- 140 -

---

úřad, nýbrž - vzhledem k zvláštní povaze
věci, o niž tu jde, jakož i vzhledem k je-
jímu významu jak pro postiženou osobu,
tak i pro jednotlivá odvětví státní správy
na věci zájem mající - zřizuje se k roz-
hodování o odvolání u zemského úřadu
zvláštní senát, složený z předsedy ustano-
veného ministerstvem vnitra a ze dvou
členů ustanovených ministerstvy na věci
zájem majícími, t. j. ministerstvem obcho-
du a ministerstvem národní obrany. Na
místo člena ministerstvem obchodu ustano-
veného nastupuje člen ustanovený minis-
terstvem, do jehož působnosti podnik,
o nějž jde, náleží, tak  např. pokud půjde
o držitele horního podniku, ministerstvo
veřejných prací, pokud půjde o držitele
podniku zemědělského, ministerstvo země-
dělství, pokud půjde o držitele podniku že-
lezničního, ministerstvo železnic atd.

Tím se držiteli podniku, kterého okresní
(státní policejní) úřad označil za státně
nespolehlivého, zabezpečuje, že na jeho od-
volání bude věc přezkoumána a o ní roz-
hodnuto též za součinnosti zástupce od-
větví státní správy na takovém podniku
zájem majícího.

Rozhodnutí, které senát učiní, bude roz-
hodnutím, proti němuž bude lze podati po-
dle § 2 zákona o správním soudu stížnost
k Nejvyššímu správnímu soudu.

Držitelé podniků, kteří byli pravoplatně
označeni za státně nespolehlivé (t. j. buď
nepodali proti rozhodnutí okresního [stát-
ního policejního] úřadu odvolání, anebo je-
jich odvolání bylo senátem u zemského úřa-
du zamítnuto), jsou na úřední vyzvání po-
vinni ustanoviti za sebe vyhovující provo-
zovatele podniku státně spolehlivé a ne-
učiní-li tak ve lhůtě úřadem stanovené,
může býti na podnik uvalena na jejich vrub
vnucená správa anebo jim může být odňata
koncese anebo jiné oprávnění, jež se vzta-
huje k provozování podniku. Možnost tako-
vých opatření ukazuje se nezbytnou a ne-
lze tuto věc přejíti poukazem na to, že stát-
ní správa má jiné možnosti zakročit proti
podniku, jenž náleží držiteli státně nespo-
lehlivému, zejména pak přerušiti s ním ja-
kýkoliv styk, nezadávati mu státních dodá-
vek a najíti si nebo i vytvořit vyhovující
podnik nový. Takový postup by nebyl mož-
ný, resp. vhodný tam, kde by šlo o jedineč-
nou kvalitní výrobu, která je jinde neusku-
tečnitelná, a kde vytvoření nového, spo-

lehlivějšího podniku by vyžadovalo mnoho
času a peněz, takže je státní správa odká-
zána jen na onen nespolehlivý podnik, ne-
chce-li přímo dovážet z ciziny. Nezbývá
tedy než vhodným způsobem (mocenským
zásahem státu) upravit v něm poměry tak,
aby vyhovovaly potřebám státu.

Ustanovení odstavce 5 je odůvod-
něno tím, že vzhledem k povaze věci není
možno, aby rozhodnutí okresního úřadu,
které o státní nespolehlivosti bylo vydáno,
bylo odůvodňováno údajem o tom, na zá-
kladě jakých skutečností úřad k svému zá-
věru o státní nespolehlivosti té neb oné
osoby došel. Proto stanoví odstavec 5, že
úřad není povinen uváděti důvody pro svůj
výrok, který o tom učiní. Toto pro dotče-
nou osobu nepříznivé ustanovení je na dru-
hé straně v její prospěch částečně vyvá-
ženo tím, že se může z rozhodnutí odvolati
k senátu zřízenému u zemského úřadu,
takže se jí zaručuje přezkoumání věci se-
nátem zvláště složeným a tím i potřebná
právní ochrana, i když se jí neoznámí kon-
krétně skutečnosti, na základě nichž úřad
k svému úsudku došel.

Z povahy věci plyne, že pravoplatné roz-
hodnutí, jímž byla ta nebo ona osoba ozna-
čena za státně nespolehlivou, musí vázati
všechny soudy, úřady a orgány rozhodu-
jící o jakýchkoli nárocích, jichž se toto roz-
hodnutí týká, ježto se zřetelem na státní
bezpečnost není možné, aby takový výrok,
učiněný okresním (státním policejním),
úřadem byl soudy, úřady a orgány přezkou-
máván, byť i jen jako otázka prejudiciální;
to vyjadřuje výslovně odstavec 6.

K odstavci 7 sluší poznamenat, že
za branné pohotovosti státu a za mimo-
řádných poměrů, jež má na mysli § 139, je
třeba učinit okamžité opatření, bylo-li o ně-
jakém držiteli podniku důležitého pro
obranu státu zjištěno, že je státně nespo-
lehlivý. Zde není možno vyčkávati, jak by
dopadlo odvolání, kdyby bylo podáno, a
proto odstavec 7 stanoví, že v uvedených
mimořádných dobách má rozhodnutí okres-
ního (státního policejního) úřadu platnost
konečnou, takže není proti němu žádného
opravného prostředku. Následkem toho
bude lze potřebné opatření stran držitele
označeného za státně nespolehlivého učiniti
ihned, jakmile byl příslušný výrok o tom
okresním (státním policejním) úřadem uči-
něn.

- 141 -

---

K § 20.

Ze stejných důvodů, pro které nelze při-
pustit, aby držitelé podniků důležitých pro
obranu státu byly osoby státně nespolehli-
vé, nelze připustit, aby členy správních,
dozorčích a revisních orgánů takových pod-
niků byly osoby státně nespolehlivé.

Při tom po vzoru § 36, odst. 1 zákona č.
239/1924 Sb. z. a n. ve znění čl. XXXIV
bankovního zákona č. 54/1932 Sb. z. a n.
uvádí odstavec 2 výslovně, koho sluší
pokládati při provádění tohoto paragrafu
za člena správních orgánů. Jsou
to vedle orgánů uvedených v právě citova-
ném bankovním zákoně č. 54/1932 Sb. z.
a n. také členové představenstva společen-
stev (družstev) zřízených podle zákona č.
70/1873 ř. z., družstev podle §§ 223 až 257
zák. čl. XXXVII/1875 a hospodářských a
živnostenských družstev úvěrních podle
zák. čl. XXIII/1898, pak předseda a čle-
nové ředitelstva těžařstva, osobně ručící
společníci u komanditních společností a
společníci oprávnění zastupovat veřejnou
obchodní společnost, jakož i osoby pově-
řené obdobnou správou a obdobným zastu-
pováním u jiných sdružení osob nebo ma-
jetku; k tomu se poznamenává, že se toto
ustanovení nevztahuje na zaměstnance,
prokuristy, ani na právní zástupce (advo-
káty), nýbrž musí tu jíti o osoby, které
jsou pověřené podobnou správou a podob-
ným zastupováním takových sdružení, jaké
přísluší u podniků, zřízených formou spo-
lečnosti nebo společenstva, správním orgá-
nům tam uvedeným. Pokud jsou členy
orgánů uvedených v odstavci 2 zaměst-
nanci podniku, platí o nich ustanovení § 21.

Zákon vymezuje výslovně pojem "správ-
ních orgánů", poněvadž po té stránce by se
mohly vyskytnouti v praxi pochybnosti.
Taková výslovná interpretace nejeví se
však nezbytně nutná u orgánů dozorčích a
revisních, při čemž se poznamenává, že
dozorčími orgány se rozumějí do-
zorčí rady u akciových společností (čl. 225
obchodního zákona), komanditních společ-
ností na akcie (čl. 191 a násl. obchodního
zákona), společností s ručením omezeným
(§§ 29 a násl. zákona č. 58/1906 ř. z. ) a
společenstev (družstev) (§§ 24 a 25 zákona
č. 70/1873 ř. z. ); revisním i orgány
jsou pak zejména revisoři účtů u akciových
společností podle § 37 akciového regulativu
č. 175/1899 ř. z.

Odstavec 5 stanoví, co se má státi
v případech, když členem správních, dozor-
čích a revisních orgánů jest osoba, která
byla pravoplatně označena za státně nespo-
lehlivou. Držitel podniku je povinen na
úřední vyzvání dát ve stanovené lhůtě zvo-
liti anebo ustanoviti na místo osoby státně
nespolehlivé osobu vyhovující a neučiní-li
tak, může bytí úřadem dosazena spolehlivá
osoba do dotčeného orgánů ex offo, anebo
může býti uvalena vnucená správa na pod-
nik, anebo může být odňata koncese nebo
jiné oprávnění, jež se vztahuje k provozo-
vání podniku.

Pokud jde o odvolání proti rozhodnutí
okresního (státního policejního) úřadu,
jenž označil některého člena orgánů v § 20
uvedených za osobu státně nespolehlivou,
platí o věci obdobně to, co stanoví § 19,
pročež se odkazuje na poznámky k tomuto
paragrafu připojené. O odvolání učiněném
podle § 20 bude rovněž rozhodovati zvláštní
tříčlenný senát u zemského úřadu, složený
ze zástupců resortů na věci největší zájem
majících.

K §21.

Zvláštní pozornost třeba věnovati státní
spolehlivosti personálu pracujícího v pod-
nicích důležitých pro obranu státu, ježto
zaměstnáváním osob státně nespolehlivých
mohl by zájem obrany státu býti povážli-
vou měrou ohrožen.

Vzhledem k tomu vytyčuje odstavec
1 jako všeobecnou zásadu, že v takových
podnicích nesmějí býti zaměstnávány oso-
by státně nespolehlivé.

Rozhodnutí o tom, je-li některý ze za-
městnanců státně nespolehlivý, se přizná-
vá - podobně jak je tomu v předcházejí-
cích §§ 19 a 20 - okresním (státním poli-
cejním) úřadům, které takové rozhodnutí
učiní buď z vlastního popudu anebo z jaké-
hokoli jiného podnětu, zejména pak na
oznámení došlé od vojenské správy.

Obdobně jako v případech §§ 19 a 20
přiznává § 21 zaměstnancům, jichž se roz-
hodnutí okresního (státního policejního)
úřadu týká, právo odvolati se k zvláštnímu
senátu zřízenému u zemského úřadu, v
němž je - vedle předsedy ustanoveného
ministerstvem vnitra a člena ustanoveného
ministerstvem národní obrany - též člen
ustanovený ministerstvem sociální péče, a
jde-li o zaměstnance z oboru hornictví, člen
ustanovený ministerstvem veřejných pra-

- 142 -

---

cí; tím je tedy zabezpečeno postiženému
zaměstnanci, že jeho případ bude přezkou-
mán a o něm rozhodnuto za součinnosti zá-
stupce úřadu, jemuž přísluší na podnik,
v němž dotčený zaměstnanec pracoval, do-
zor po stránce sociálně-politické.

Jakmile výrok o státní nespolehlivosti
zaměstnance podniku důležitého pro obra-
nu státu nabyl moci práva (buď proto, že
zaměstnanec nepodal odvolání anebo proto,
že toto odvolání bylo senátem zamítnuto),
je držitel podniku povinen pracovní poměr
s takovým zaměstnancem s okamžitou
účinností rozvázat. Rozmnožuje se tím tedy
počet dosavadních důvodů, kdy lze podle
platných předpisů pracovní poměr oka-
mžitě zrušiti. Z opatrnosti, aby nebylo po
té stránce pochybností, se připojuje k od-

stávci 4 dodatek, že zaměstnavatel není při
tom omezen součinností orgánů, která je
snad jinak při propouštění zaměstnanců
předepsána, na př. součinností hornického
rozhodčího soudu podle § 11 zákona č. 144/

1920 Sb. z. a n. ve znění čl. II vládního na-
řízení č. 182/1930 Sb. z. a n., součinností
závodních výborů a rozhodčích komisí po-
dle zákona o závodních výborech č. 330 /

1921 Sb. z. an. a pod).

Odstavec 7 má na mysli zejména též
povinnost zaměstnavatele, postarati se
o potřebnou náhradu za zaměstnance, jenž
byl dán na nucenou dovolenou anebo ze slu-
žeb propuštěn, tak aby chod podniku ta-
kovým opatřením neutrpěl. Je přirozené,
že náhradním pracovníkem tu může býti
jen osoba s přiměřenou kvalifikací a státně
spolehlivá, poněvadž přijetí zaměstnance
státně nespolehlivého by bylo v rozporu
se zásadou vytyčenou v odstavci 1.

Ustanovení odstavce 8 je nutné
proto, aby tam, kde by šlo o renitentmího
držitele podniku, který své povinnosti ne-
plní, mohla býti zjednána náprava.

K § 22.

V zájmu obrany státu je třeba, aby ci-
zinci byli v podnicích důležitých pro
obranu státu zaměstnáváni jen se souhla-
sem vojenské správy. Tímto ustanovením
není dotčena kompetence zemského úřadu,
zakládající se na příslušných ustanoveních
zákona o ochraně domácího trhu práce.
Tento úřad je však povinen před udělením
povolení k zaměstnávání cizince v podniku
důležitém pro obranu státu si vyžádati

předchozí souhlas příslušného vojenského
úřadu (velitelství).

Cizincem tu sluší rozuměti vzhledem
k interpretačnímu pravidlu, pojatému do
§ 194, odst. 1, písm. e), každou osobu,
která nemůže prokázati, že je státním ob-
čanem republiky Československé; je to de-
finice převzatá z § 8 zákona ze dne 28.
března 1935, č. 52 Sb. z. a n., o pobytu ci-
zinců.

Odstavec 4 obsahuje potřebná pře-
chodná ustanovení stran cizinců, kteří bu-
dou zaměstnáni v podniku důležitém pro
obranu státu v den, kdy byl tento podnik
určen podle § 18 za podnik důležitý pro
obranu státu. Tato formulace je vhodnější
nežli formulace, která by pamatovala na
zaměstnance, kteří byli v podniku důležitém
pro obranu státu zaměstnáni v den účin-
nosti zákona, poněvadž tímto dnem nebudou
ještě de facto podniky důležité pro obra-
nu státu v právním smyslu slova existo-
vati, nýbrž bude třeba, aby byly podniky,
jichž se to týká, teprve za podniky důležité
pro obranu státu podle § 18 určeny. Na-
vržená formulace odstavce 4 kromě toho
vhodnější proto, že postihuje i pozdější
změny v rozsahu podniků důležitých pro
obranu státu.

Odstavec 7 pak zdůrazňuje, že no-
vým § 22 nemají býti dotčena ustano-
vení mezinárodních smluv uveřejněných
v Sbírce zákonů a nařízení, takže platí-li
podle těchto smluv něco odchylného, bude
rozhodujícím to, co je stanoveno v těchto
smlouvách.

K odstavci 6 se poznamenává, že
vzhledem k velkému zájmu, jaký má vo-
jenská správa na podnicích důležitých pro
obranu státu, zabezpečuje jí zákon součin-
nost (slyšení) při udělování státního ob-
čanství osobám v takových podnicích za-
městnaných. Ustanovení takové je nutné,
aby si v těchto podnicích neobhájily své
postavení živly nežádoucí, které by po udě-
lení státního občanství - spoléhajíce se
na státní občanství jim udělené - mohly
svým počínáním zájmy obrany státu
značně ohrozit, aniž by bylo možno vždy
k jejich odstranění z podniku použíti usta-
novení § 21.

K §23.

To, co bylo řečeno v poznámkách k § 22,
platí obdobně i o členství cizinců ve správ-
ních, dozorčích a revisních orgánech pod-

- 143 -