ponechává toto vymezení vládnímu naří-
zení (odstavec 1).

Neustálý vývoj techniky na jedné a po-
třeby obrany státu na druhé straně vyža-
dují, aby vymezení to bylo svěřeno normě,
která se dá snáze měniti, t. j. vládnímu na-
řízení. K povšechné informaci lze uvésti,
že je zamýšleno zařaditi sem vynálezy
z těchto oborů:

a) všechny druhy zbraní (letadla a
útočná vozba v to), munice, letecké pří-
stroje, látky bojové a válečné, chemie, spo-
jovací a dorozumívací prostředky, optické
přístroje (zaměřovači, kontrolní a pod. ) a
všechny jiné předměty (zařízení) výzbroje
branné moci v poli;

b) všechny pasivní prostředky proti
těmto zbraním: opevnění, pancéře, kryty,
konstrukční zařízení pro uzávěry komuni-
kací, prostředky pasivní obrany protile-
tecké (ochranné balony, naslouchací pří-
stroje, světlomety a j. ), přístroje zamlžo-
vací a pro zaplynování, plynové masky,
kyslíkové dýchací přístroje, hasicí pro-
středky, prostředky sanační a všechny jiné
předměty (zařízení) výstroje branné moci;

c) všechny válečné dopravní prostředky
a zařízení, pohonné a provozní hmoty, ja-
kož i všechna provozovací a výrobní zaří-
zení (normální i náhražkové), nutná pro
brannou moc a válečnou výrobu.

Odstavec 1 stanoví, že každý vyná-
lez z oborů právě uvedených, který byl při-
hlášen u Československého patentního
úřadu, je přihlašovatel povinen držeti v taj-
nosti před osobami nepovolanými a nesmí
je přenechati do ciziny ať úplatně nebo
bezplatně, pokud povinnosti právě uvedené
nezanikly podle ustanovení odstavce 3,
anebo pokud ministerstvo národní obrany
nedá k takové disposici podle odstavce 6
výslovný souhlas.

Cíl, který sleduje navrhovaný § 44, mohl
by býti zmařen, kdyby vynález, který byl
v ČSR. přihlášen, byl až do té doby, než vo-
jenská správa o něm rozhodne, veřejně pří-
stupný. Je sice již v zájmu vynálezce sa-
mého, aby vynález choval v tajnosti před
osobami nepovolanými, a také jednacím
řádem patentního úřadu je v určitém roz-
sahu pamatováno na zajištění důvěrnosti
přihlášky do té doby, než bude přihláška
vyložena, osnova však považovala presto za
potřebné tajnost výslovně ještě předepsati.

Aby se vojenské správě poskytla mož-
nost učiniti s hlediska zájmů obrany státu
rozhodnutí o přihlášce patentu, ukládá
odstavec 2 každému přihlašovateli
vynálezu z oborů, stanovených podle od-
stavce 1 vládním nařízením, za povinnost,
aby ke každé takové přihlášce připojil je-
den opis a stejnopis popisu, jakož i přísluš-
ného výkresu vynálezu; tento opis i stejno-
pis dodá patentní úřad ministerstvu ná-
rodní obrany. Prováděcími předpisy bude
na to pamatováno, aby se to stalo ihned,
ježto počátek lhůty podle odstavce 5, v níž
se má ministerstvo národní obrany rozhod-
nouti, se počítá ode dne, kdy byly mini-
sterstvu národní obrany uvedené písem-
nosti doručeny.

Bude-li míti vojenská správa na vyná-
lezu zájem v tom směru, že bude míti za
vhodné jej vyhraditi výlučně pro účely
vlastní obrany státu, bude moci, jak už do-
savadní právo připouští, buď vynález ten
vyvlastniti a pak jej tajiti [odstavec 4,
písm a) a odstavec 5] nebo - což osnova
zavadí jako novotu [odstavec 4, písm. a)
a odstavec 6] - způsobiti, že vynález ne-
bude sice vynálezci odňat a patent na vy-
nález bude mu udělen, avšak jako patent
tajný. § 65 patentního zákona až dosud při-
pouští tajnost jen pro patenty, náležející
státní správě (vojenskou v to čítajíc) nebo
jí vyvlastněné; osnova zavádí tedy institut
tajného patentu soukromého.
Důsledky jeho jsou upraveny v osnově
(odstavec 6) a spočívají v tom, že vy-
užití patentu má se státi jen s vědomím
vojenské správy a jen v intencích obrany
státu. Institut ten nechce vyloučiti po pří-
padě ani využití patentu v cizině, ovšem
jen v takové cizině, kde je to slučitelno se
zájmy naší obrany státu nebo kde to je
přímo v intencích těchto zájmů; takové vy-
užití musilo by se ovšem v konkrétním pří-
padě státi za kautel, které by jednak ochrá-
nily duševní vlastnictví majitele patentu,
jednak pak zabezpečily, že i v této cizině
bude vynález před nepovolanými činiteli
rovněž utajen.

Lhůta, v níž má ministerstvo národní
obrany své rozhodnutí učiniti, je stanovena
v odstavci 4 čtyřměsíční. Vzhledem k tomu
se neznemožňuje vynálezci, aby si zajistil
prioritu ve dvanáctiměsíční lhůtě, stano-
vené pařížskou smlouvou unijní na ochranu
živnostenského vlastnictví (čl. 4 pařížské
úmluvy z 20. března 1883, revidované bru-

- 158 -

---

selskou úmluvou z 14. prosince 1900 a
washingtonskou úmluvou z 2. června 1911
a vyhlášené pod č. 64/1913 ř. z. a uh. zák.
čl. VIII/1913, viz vyhl. min. zahr. věcí
364/1921 Sb. z. a n. a č. 22/1933 Sb. z. a n. ).

Účelem odstavce 7 je zabezpečiti,
aby zdejší vynálezy důležité pro obranu
státu neunikaly do ciziny ba naopak, aby
byly po případě zužitkovány výhodně pro
účely čs. branné moci a obrany státu.
Proto má navržené ustanovení tohoto od-
stavce za účel přinutit zdejší vynálezce, aby
vynálezy z oborů stanovených podle od-
stavce 1 přihlásili, rozhodnou-li se dáti si
je patentovati, nejprve u zdejšího patent-
ního úřadu. Tato přihláška umožní vojen-
ské správě přezkoumati vynález s hlediska
upotřebitelnosti jeho pro účely obrany
státu a po případě jej výlučně pro tyto
účely zadržeti, buď vyvlastněním podle
odstavce 5 nebo prohlášením patentu za
soukromý tajný patent podle odstavce 6.

Teprve když ministerstvo národní obrany
neučiní o tom rozhodnutí ve lhůtě stano-
vené odstavcem 4, anebo rozhodne podle
odstavce 6, že vynález může býti dán
k zužitkování v cizině, bude vynálezce moci
jej přihlásiti k patentování i v cizině.

Vzhledem k důsledkům, které má usta-
novení odstavce 7 pro vynálezce, přiznává
jim odstavec 8 nárok na náhradu
škody, která jim byla způsobena utajením
nebo jiným omezením podle odstavce 6;
o takové náhradě se rozhodne obdobným
způsobem jako o náhradě podle § 10 pa-
tentního zákona.

K § 45.

Aby úkol, který má vojenská správa
v sledování vynálezů významných pro
obranu státu, mohl býti náležitě splněn,
musí býti umožněno, aby mohla nahlížeti
v plné míře do všech patentních spisů.

K§ 46.

Postavení, které zabezpečuje patent své-
mu majiteli, je monopolní. Nebylo by v zá-
jmu veřejném, kdyby bylo ponecháno jen
libovůli majitele patentu rozhodovati, zda
dovolí využití vynálezu, někdy pro veřejné
zájmy velmi významného, též někomu ji-
nému. Proto má již platný patentní zákon
ustanovení, že v určitých případech je do-
voleno vynálezu použíti i bez vůle majitele
patentu, po případě i proti jeho vůli. Jsou

to hlavně §§ 10 a 15 cit. zák., z nichž § 10
zakládá pro vojenskou správu již ze zákona
užívací právo k vynálezům, kdežto § 15
dává státní správě vůbec (tedy jak civilní
tak vojenské) možnost vynález vyvlastniti,
oboje ovšem za náhradu.

Okruh vynálezů, na které se vztahuje
citovaný § 10, je však na dnešní poměry
již úzký a nevyhovující. Osnova má proto
za účel uvésti paragraf ten v soulad se sou-
dobými požadavky obrany státu, která, jak
světová válka ukázala, je mnohotvárnější
a mnohostrannější, než se jevila v době,
kdy byl patentní zákon sděláván. Je při-
rozené, že posouditi, zda zájmy obrany
státu vyžadují použití vynálezu předvídané
v § 10 patentního zákona, či nikoli, může
jediné ministerstvo národní obrany, zodpo-
vědné za náležitou přípravu této obrany.
Z toho důvodu bylo upuštěno od dohody
s ministerstvem obchodu, předvídané až
dosud v citovaném paragrafu.

K §47.

Je třeba, aby ve prospěch podniků důle-
žitých pro obranu státu bylo možno opa-
třiti nucenou licenci k cizím paten-
tům, jichž tyto podniky potřebují k svému
provozu v zájmu obrany státu užívati.

Jde tu o rozšíření případů nucené
licence, uvedených v § 21 patentního zá-
kona, o další případy. Je to nutné proto,
poněvadž v nynější době není obrana bran-
nou mocí myslitelná bez součinnosti váleč-
ného průmyslu a má-li válečný průmysl
splnit všechny úkoly naň kladené, je třeba
se postarati o taková ustanovení, která by
mu plnění jeho úkolů v obraně státu umož-
nila, po případě usnadnila. Sem patří i
ustanovení, jež by umožnila použití cizího
vynálezu.

Nucená licence ve prospěch podniků dů-
ležitých pro obranu státu se podobá v urči-
tém směru vyvlastnění nemovitostí a práv
k nim ve prospěch podniku důležitého pro
obranu státu podle zákona č. 63/1935 Sb.
z. a n.

Není proto nová myšlenka, aby mohlo
býti přikročeno k nucenému zásahu do ci-
zích práv ve prospěch podniku důležitého
pro obranu státu, a třeba-li, aby taková
práva byla i vyvlastněna, je-li to ve veřej-
ném zájmu nutné.

- 159 -

---

§ 47 byl stylisován tak, že byly tu při-
měřeně aplikovány zásady § 21 patentního
zákona a zákona č. 63/1935 Sb. z. a n., a to
způsobem vyhovujícím účelu sledovanému
navrženým ustanovením.

Dodati sluší, že nucená licence podle § 47
není myšlena jako licence výlučná, t. j.
není zamýšleno vyloučiti, aby majitel pa-
tentu nemohl zříditi dobrovolnou licenci
podle § 20 patentního zákona ve prospěch
osoby jiné, po případě aby nemohla býti ve
prospěch jiné osoby zřízena i nucená li-
cence podle § 21 téhož zákona.

K § 48.

Tento paragraf má za účel jasně stano-
viti, jaký je vztah nových ustanovení na-
vrhovaného zákona k ustanovením dosud
platným.

K §§ 49 až 54.

Všeobecně.

Ve většině cizích států jsou různá ome-
zení cizinců ve věci nabývání nemovitostí
a práv k nim. Tato omezení nejsou ve všech
státech stejná. Někde se vztahují na vše-
chny nemovitosti, jinde zase jen na nemo-
vitosti některé, a to buď na nemovitosti
v určitých pásmech, zejména z důvodů
obrany státu (zpravidla v území pohranič-
ním), nebo na nemovitosti určitého druhu
(nejčastěji na zemědělskou půdu), nebo na
nemovitosti určitého rozměru a pod. Obsah
těchto omezení (jejich povaha a ráz) není
rovněž všude stejný; v některých státech
není cizinec vůbec způsobilý nabývati ne-
movitostí a práv k nim a míti je, kdežto
v jiných státech jest v těchto věcech
zaveden systém povolovací (koncesní);
otázky tohoto druhu jsou v některých stá-
tech upraveny dokonce v ústavě toho neb
onoho státu.

Ve stručném přehledu lze uvésti toto:
V Albanii nemají cizinci podle ústavy
z roku 1928 práva býti vlastníky venkov-
ských nemovitostí a nesmějí míti nemovi-
tosti v území pohraničním nebo na moř-
ském pobřeží.

V Brazílii lze podle čl. 166 ústavy
z roku 1934 koncesi na půdu a komunikace
v pásmu 100 km podél hranic cizincům
uděliti jen po slyšení Vysoké rady národní
bezpečnosti, která má mimo jiné právo

určiti, v jaké míře má převládati národní
kapitál.

V Bulharsku platí podle čl. 19 zá-
kona o venkovských obcích z roku 1934
absolutní nezpůsobilost cizinců nabývati
venkovského nemovitého majetku a míti
jej.

V Číně nemohou cizinci nabývati ne-
movitosti ve vnitrozemí.

V Dánsku stanoví čl. 50, odst. 2
ústavy, že předpisy o nabývání nemovitostí
cizinci budou stanoveny zákonem; k vy-
dání tohoto zákona dosud nedošlo.

V Ecuadoru vylučuje zákon z roku
1927 cizince a společnosti, u nichž je více
než 50% společenského kapitálu v rukou
cizinců, z nabývání nemovitostí v pohra-
ničním pásmu (50 km podél hranic) a v po-
břežním pásmu (25 km podél břehu).

V Estonsku je cizincům podle zá-
kona z roku 1928 zakázáno nabývati, spra-
vovati a užívati nemovitý majetek v pohra-
ničním území.

Ve Finsku platí systém povolovací
stran všech nemovitostí, jde-li o cizince;
povolení udílí vláda (býv. ruské nař. z roku
1851 a zák. z r. 1922).

V Chile smějí podle zákona z roku
1929 v pobřežním a pohraničním pásmu
území Magallanes nemovitostí nabývati
jen chilští státní příslušníci; společnosti,
při jejichž kapitálu jsou chilští státní pří-
slušníci účastni aspoň 80%, mohou sice
uvedených nemovitostí nabývati, avšak jen
se svolením presidenta republiky.

V Itálii je podle král. dekretu z 23.
května 1924 u nemovitostí v pohraničním
území nových italských provincií ke zci-
zení nemovitostí a ke zřízení určitých práv
k nim vůbec (ať jde o cizince anebo o ital-
ského státního občana) třeba svolení pre-
fekta, který rozhoduje po slyšení vojen-
ských úřadů.

V Japonsku potřebují podle zákona
z r. 1925 cizinci k nabytí vlastnictví, super-
ficie a emfyteuse k nemovitostem v pás-
mech nutných k obraně státu povolení
ministerstva války a námořnictví.

V Jugoslávii přísluší právo na osí-
dlení v nových jižních krajích podle zákona
z r. 1922 jen jugoslávským příslušníkům.

V Litvě platí pro cizince podle zákonů
z r. 1919, 1920 a 1922 zákaz nabývati ne-
movitostí a zakupovati půdu; výjimky po-

- 160 -

---

voluje vláda. Cizinci potřebují povolení i
k nájmu půdy.

V Lotyšsku platí podle zákonů z r.
1927 a 1934 absolutní zákaz pro cizince na-
bývati polností na venkově a v pohranič-
ním pásmu vůbec (nájem a pacht je možný
jen s úředním povolením); stran jiných
nemovitostí potřebují cizinci povolení mini-
sterstva spravedlnosti.

V Maďarsku je nabývání venkov-
ských nemovitostí podle zák. čl. z r. 1920
vázáno na úřední povolení, ať jde o cizince
nebo o maďarského státního příslušníka.

V Německu je podle zákonodárství
některých bývalých zemí třeba u nabývání
nemovitostí vůbec nebo nemovitostí urči-
tého druhu úředního povolení, jde-li o ci-
zince. Sedlákem podle zákona z roku 1933
o dědičných dvorech může býti jen ně-
mecký státní příslušník.

V Nizozemsku potřebují cizinci i
tuzemci podle zákonů z r. 1814 a 1835 úřed-
ního povolení, jde-li o nemovitosti ve vo-
jenském pásmu.

V Norsku potřebují cizinci podle zá-
kona z r. 1917 k nabývání vlastnického
práva a práva užívacího k nemovitostem
povolení od krále.

V Polsku platí pro cizince vůbec sy-
stém koncesní, jde-li o nabývání nemovi-
tostí a práv k nim (zákon o nabývání ne-
movitostí cizinci z r. 1920 a zákon o stát-
ních hranicích z r. 1927 ve znění pozděj-
ších zákonů a horní zákon z r. 1930).

V Rakousku je zákony z roku 1924
a 1928 pro cizince zaveden modifikovaný
koncesní systém; povolení udílí úřad spol-
kového kancléře.

V Rumunsku smějí míti venkovské
nemovitosti podle čl. 18 ústavy z roku 1923
jen rumunští státní příslušníci.

V Řecku je podle zák. dekretů z roku
1926 a 1927 cizincům zakázáno nabývati
nemovitostí v pohraničních územích.

Ve Spojených státech ame-
rických platí předpisy jednotlivých
států, jež nejsou stejné; nejčastěji se upírá
způsobilost cizincům, kteří nemohou býti
naturalisováni.

V Syrii a Libanonu potřebují
podle nařízení z r. 1934 cizinci k nabytí
nemovitostí v pohraničním území úředního
povolení.

Ve Španělsku podle zákona z r.
1935 nesmí nemovitý majetek cizinců pře-
vyšovati 25% celkové rozlohy státního
území, při čemž nabývání nemovitostí
cizinci v určitých pásmech je vázáno před-
chozím povolením ministerstva války.

Ve Švédsku platí podle zákonů z r.
1916 a 1918 pro cizince povolovací systém:
povolení udílí král.

Ve Švýcarsku jsou v některých
kantonech omezovači ustanovení stran na-
bývání nemovitostí cizinci.

V Turecku nemohou cizí státní pří-
slušníci míti pozemky a budovy na venkově
podle zákonů z r. 1924 a 1934.

K tomu sluší ještě všeobecně dodati, že
obecné právo mezinárodní
nezakazuje státům vydati předpisy o ome-
zení cizinců v právu nabývati nemovitosti
a práv k nim, resp. míti nemovitosti a ta-
ková práva.

S těchto hledisek (s hlediska obecného
práva mezinárodního a s hlediska zákono-
dárství cizích států) není námitek proti
tomu, aby i u nás byla vydána ustanovení

o omezení cizinců ve věci na-
bývání nemovitostí a práv
k nim.

Přihlížejíc k významu, jaký má pohra-
niční pásmo (§ 34, odst. 1), jakož i obvody
opevněných a jiných míst důležitých pro
obranu státu (§ 35, odst. 1), navrhuje
osnova upraviti tuto věc zatím aspoň
v těchto pásmech a obvodech.

Tím není puštěna se zřetele event. úpra-
va této věci v celém státním území. Dříve
než k tomu dojde, jeví se naléhavě nutným,
přikročiti k okamžité úpravě této věci
aspoň v územních částech, na nichž je
s hlediska zájmu obrany státu zvýšený zá-
jem, t. j. v pohraničním pásmu a v obvo-
dech opevněných a jiných míst vojensky
zvláště významných.

K§ 49.

§§ 49 a násl. jsou vybudovány na sy-
stému evidenčním (ohlašo-
vací povinnosti), spojeném s mož-
ností likvidace nabytých práv.
Všem cizincům se ukládá za povinnost,
oznámiti nabytí práv uvedených v odstavci

1 zemskému úřadu a tento úřad může podle
§ 50 z volné úvahy buď toto oznámení
vzíti se souhlasem na vědomost, nebo ulo-
žiti nabyvatelům omezení nebo podmínky,

- 161 -

---

anebo naříditi úplnou likvidaci nabytých
práv podle zásad uvedených v § 51.

Systém koncesní je uplatněn jen
zčásti, a to především tam, kde subjekty,
na než se § 49 vztahuje, samy (dobro-
volně) před nabytím některého 7, práv uve-
dených v odstavci 1 požádají zemský
úřad, aby jim dal povolení k nabytí tako-
vého práva (§ 52); tím způsobem mohou -
ve vlastním svém zájmu - již předem zjis-
titi stanovisko zemského úřadu a nevydá-
vají se nejistotě, jakým způsobem naloží
tento úřad pak s jejich oznámením, až
k němu dojde. Vedle toho je systém kon-
cesní uplatněn v řízení likvidačním (§ 51),
pokud by šlo o nařízený převod práva na
nové subjekty. V rámci tohoto převodu
může býti dáno rozhodnutím zemského
úřadu svolení k převodu na takové sub-
jekty, které spadají pod ohlašovací povin-
nost podle § 49, odst. 1.

Oznamovací povinnost ukládá odsta-
vec 1 cizincům, kterýžto pojem vy-
kládá § 194, odst. 1, písm. c) shodně se zá-
konem č. 52/1935 Sb. z. a n. o pobytu ci-
zinců. Vedle cizinců se však tato povinnost
ukládá i všem právnickým oso-
bám a jiným sdružením osob
nebo kapitálu. Děje se to z toho dů-
vodu, že je velmi obtížné najíti vhodné kri-
terium pro pojem " cizí" právnické osoby
nebo jiného sdružení osob anebo kapitálu,
kteréžto subjekty omeziti má osnova pře-
devším na mysli. Kriteria, která by se při-
pínala na účast kapitálovou anebo na mo-
menty personální, byla by velmi labilní a
prakticky nepoužitelná. Rovněž by bylo
prakticky neuskutečnitelné zaříditi a vésti
evidenci změn ve složení kapitálu a jeho
pohybu (např. u akciových společností),
jakož i v poměrech personálních. Vzhle-
dem k tomu se rozhodla osnova rozšířiti
oznamovací povinnost podle odstavce 1 na
všechny právnické osoby a jiná sdružení
osob nebo kapitálu, za použití zásady
eliminační, t. j. vylučujíc určité sub-
jekty buď přímo ex lege, po případě podle
vládního nařízení anebo podle rozhodnutí
úřadu, který bude určen vládním naříze-
ním a jehož rozhodnutí (vydané v dohodě
s vojenskou správou) bude platiti pro celé
území republiky (odstavec 3).

Odstavec 2 upravuje případ, kdy
československý státní občan, mající ně-
které z práv uvedených v odstavci 1, po-
zbude Československého státního občanství.

Případ, co se má státi, jestliže v kapitálo-
vém složení nebo osobní účastí u právnic-
kých osob anebo jiných sdružení osob neb
kapitálu nastanou takové změny, které by
podržení práv uvedených v odstavci 1 v ru-
kou takových subjektů nečinily žádoucím,
návrh výslovně neupravuje. Na takové pří-
pady bude třeba v praxi pamatovati při
projednávání oznámení podle § 50 a naby-
vatelům práv z řad právnických osob neb
jiných sdružení osob anebo kapitálu (po-
kud nebudou z povinnosti ohlašovací podle
odstavce 3 eliminovány) bude zapotřebí po-
té stránce ukládati příslušné omezení a
podmínky, aby se dosáhlo úmyslu návrhem
intendovaného.

K § 50.

Lze tu odkázati na to, co bylo uvedeno
v poznámkách k předcházejícímu para-
grafu.

K vysvětlení se tu jen ještě pozname-
nává, že pro závažnost věci je kompetence
k úředním jednáním vyhrazena zemskému
úřadu, který je tu vázán vzhledem k zá-
jmům, jaké vojenská správa má na územ-
ních částech v § 49. odst. 1 uvedených sou-
hlasem vojenské správy. Vojenskou sprá-
vou sluší tu rozuměti podle vykládacího
pravidla pojatého do § 191, odst. 4 min -
sterstvo národní obrany nebo vojenské veli-
telství (úřad), jemuž to toto ministerstvo
svěří.

V prováděcích předpisech bude pamato-
váno na event. slyšení dotčených úřadů,
tak zejména pokud půjde o horní opráv-
nění, kde je třeba před rozhodnutím podle
§ 50 dáti příležitost k vyjádření příslušné-
mu báňskému úřadu II. stolice.

Nejzávažnějším případem rozhodnutí
zemského úřadu je nařízení převodu práva
na jiný subjekt podle ustanovení odstav-
ce 1, písm. c). Tohoto práva, stojně tak
jako uložení omezení a podmínek podle od-
stavce 1, písm. b) může zemský úřad po-
užíti jen ve lhůtě, stanovené od-
stavcem 2. Je to lhůta jednoroční a po-
čítá se ode dne, kdy oznámení došlo.
Ježto pak v přechodné době bude musit
zemský úřad vyříditi případy práv naby-
tých před účinností zákona, bude to zna-
menati větší zatížení tohoto úřadu, pročež
osnova pamatuje na to, že vládní nařízení
může uvedenou lhůtu v přechodné době
prodloužiti.

- 162 -

---

Nebylo-li nabyté právo podle § 49 odst. 1
nebo 2 v stanovené lhůtě oznámeno, může
zemský úřad použíti svého oprávnění podle
odstavce 50, odst. 1, písm. b) a c) kdykoli;
jen u práv zapsaných do veřejných knih
nastává v takovém případě konvalidace zá-
pisu uplynutím 10 let od provedení zápisu,
po případě u práv zapsaných před účinností
tohoto zákona, uplynutím 10 let od této
účinnosti.

K § 51.

Zpeněžení, jež může býti podle ustano-
vení tohoto paragrafu za účelem likvidace
nabytých práv nařízeno v případě, že
osoba, jíž se to týká, nevyhoví příkazu da-
nému podle § 50, odst. 1, se má provésti
podle pravidel o dobrovolné dražbě (pro-
deji). Tato úprava se přimyká k předpisům
platným v zemích České a Moravskoslezské
na jedné a v zemích Slovenské a Podkar-
patoruské na druhé straně. Podle potřeby
může býti i právo, o něž jde, zemským úřa-
dem za přiměřenou náhradu zrušeno. Po-
drobnosti budou obsaženy ve vládním na-
řízení.

K§ 52.

Tento paragraf poskytuje subjektům
uvedeným v § 49, odst. 1 možnost, aby již
před nabytím některého z práv tam vypo-
čtených požádaly zemský úřad o to, aby jim
dal povolení k nabytí uvedených práv.
Tímto způsobem se tedy na žádost stran
uplatní systém koncesní, jak bylo již vy-
loženo v poznámkách k § 49.

Ustanovení § 52 má pro uvedené sub-
jekty tu výhodu, že mohou již předem
zjistit stanovisko úřadu a podle toho se pak
zaříditi; pravděpodobně pak v případě,
když zemský úřad jim povolení neudělí, ne-
budou se dále snažit dotčeného práva na-
býti, poněvadž mohou očekávati, že zemský
úřad, až ho dojde předepsané oznámení
o nabytí práva, nevezme je na vědomost,
nýbrž nařídí převod práva podle § 50, odst.
1, písm. c). Jestliže pak zemský úřad podle
§ 52 udělí povolení - které může býti i ča-
sově omezené, nebo býti vázáno jinými
omezeními a podmínkami -, nebude se již
moci od tohoto svého stanoviska odchýlit,
až ho dojde oznámení o nabytí práva, nýbrž
bude musit v tom případě vzíti oznámení
prostě na vědomost, jestliže ovšem nabytí
práva je ve shodě s tím, co bylo obsaženo
v povolovacím výměru.

K udělení povolení podle odstavce 2
je třeba předchozího souhlasu vojenské

správy. V prováděcích předpisech bude pa-
matováno na to, aby, půjde-li o horní
oprávnění - byla poskytnuta příležitost
k vyjádření příslušnému báňskému úřadu
II. stolice.

K § 53.

Tímto paragrafem má býti jednak za-
bezpečena u politických úřadů podrobná
evidence všech práv uvedených v § 49,
odst. 1, jednak má býti dána těmto úřadům
možnost, aby přezkoumaly, bylo-li vyho-
věno oznamovací povinnosti podle § 49,
odst. 1, a v záporném případě aby pak
mohlo býti zařízeno podle § 50, odst. 1 čeho
třeba, tak aby se zabránilo konvalidaci zá-
pisu, k níž by jinak po uplynutí 10 let podle
§ 50, odst. 3 došlo.

Jde-li o práva horní, která nejsou před-
mětem zápisu do horní knihy, bude v pro-
váděcích předpisech zabezpečeno, aby se
politické úřady dověděly i o nabytí tako-
vých práv (na základě oznámení přísluš-
ných báňských úřadů).

K § 54.

Odstavec 2 má na mysli zejména
ustanovení čl. 85, předposlední odstavec
Vers. a čl. 12 smlouvy s Německem o stát-
ním občanství z 29. června 1920, č. 308 Sb.
z. a n., dále čl. 78, předposlední odstavec
St. Germ., a čl. 12 smlouvy s Rakouskem
ze 7. června 1920, č. 107/1921 Sb. z. a n.,
a čl. 63, předposlední odstavec Trian.
Těmito předpisy se zaručuje osobám, které
vykonaly opci pro jiný stát, právo podržeti
nemovitý majetek, který mají na území
druhého státu, kde měly své bydliště před
opcí. Tato práva třeba tedy vyjmouti
z likvidace podle § 50. Jsou to však jura
personalia v tom smyslu, že zanikají každou
změnou v oprávněném subjektu.

Vedle toho bylo by třeba bráti v úvahu
i ustanovení čl. 297, písm. b) a h) a příl.
za čl. 298 Verš., pak čl. 249, písm. b), příl.
k odd. IV části X a čl. 267 St. Germ., dále
čl. 232, písm. b), příl. k oddílu IV, části X
a čl. 250 Trian. a konečně čl. 117, písm. b)
a j) a příl. za čl. 178 Neuilly. Sem patří dále
úmluva s Německem z 29. června 1920,
č. 359/1922 Sb. z. a n. o provádění čl. 297
Vers., čl. 9 Youngova plánu z r. 1930 (naší
republikou dosud neratifikovaného), čl. 5
dohody s Rakouskem z 20. ledna 1930,
č. 184/1932 Sb. z. a n., čl. 9 pařížské dohody
č. I s Maďarskem ze dne 28. ledna 1930,

- 163 -