č. 81/1931 Sb. z. a n. a odst. 7 dohody s Bul-
harskem ze dne 20. ledna 1930, č. 185/1932
Sb. z. a n.
K odstavci 2 se poznamenává, že
zájmy vojenské správy lze míti, jde-li
o dráhy, za chráněné vzhledem k ingerenci
vojenské správy při budování a udržování
dráhy. Podle positivního práva udílí kon-
cesi pro nestátní dráhu veřejnou vláda;
součinnost vojenské správy při vydávání
stavebního povolení pro železniční stavbu
je zajištěna § 6 koncesního zákona č. 238/
1854 ř. z., resp. § VI koncesního řádu
4973/1868 KKM a úpravou řízení, které
předchází vydání stavebního povolení.
V novém zákoně o drahách (v železničním
zákoně) bude tento vliv vojenské správy
ještě zesílen. Koncesi u dráhy pro pře-
pravu veřejnou bude tu udělovati vláda
(dráhy hlavní a vedlejší), nebo železniční
správní úřad (dráhy drobné) v dohodě
s ministerstvem národní obrany; koncesi
u dráhy pro omezenou přepravu veřejnou
bude udělovati železniční správní úřad v do-
hodě s ministerstvem národní obrany; rov-
něž stavební povolení u dráhy pro přepravu
neveřejnou bude vydáváno v dohodě s mini-
sterstvem národní obrany, pokud by tako-
vými stavbami mohl býti dotčen zájem
obrany státu. Vzhledem k tomu se nejeví
nutným, aby nabývání práv uvedených
v § 49, odst. 1 k dráze, pokud je dráha
knihovní jednotkou, bylo podrobováno re-
žimu zaváděnému tímto paragrafem.
Dodává se ještě, že vedle toho, co bylo
řečeno v předcházejících poznámkách, bylo
by třeba přihlížeti i k obchodním úmluvám
nebo k úmluvám o usazování, pokud upra-
vují též otázku nabývání nebo držby nemo-
vitostí, a pokud jsou vyhlášeny ve Sbírce
zákonů a nařízení.
K § 55.
Podobně jako v § 25, odst. 4 byla dána
zvláštní ustanovení pro provozovny
důležité pro obranu státu, jejichž zařízení
a uspořádání třeba utajit, je třeba pa-
matovat zvláštními ustanoveními i na
stavby důležité pro ochranu státu,
u nichž je třeba utajit jejich zařízení a sta-
vební uspořádání.
Tyto stavby třeba dělit - pokud jde
o intensitu zájmu na utajení -:
a) na opevňovací a jiné obranné stavby,
u nichž je zájem na utajení nejživější a jež
třeba proto podrobit úplně zvláštnímu re-
žimu uvedenému v § 56; k těmto stavbám
třeba pak přiřadit ještě některé další mi-
mořádné stavby a jiná zařízení, o nichž tak
rozhodne Nejvyšší rada obrany státu;
b) na stavby budované k vojenským
účelům;
c) na státní stavby prováděné k jiným
účelům než vojenským;
d) na stavby podniků důležitých pro
obranu státu.
Stavby uvedené za písm. b) až d) lze po-
drobit v zásadě stejným právním ustano-
vením, jež jsou obsažena v § 55.
Podrobně jako v § 25, odst. 4, zavádí se
tu účelná centralisace proti dosavadnímu
stavu.
Stanoví se tu, že působnost stavebního
úřadu, resp. úřadu povolaného k rozhodo-
vání o stavbě, tu přechází, není-li podle
platných předpisů vyhrazena zemskému
nebo ústřednímu úřadu, na úřad, který je
přímo podřízen věcně příslušnému ústřed-
nímu úřadu.
I další ustanovení jsou tu obdobná jako
v § 25, odst. 4, takže lze vcelku odkázat na
poznámky k tomuto zákonnému ustanovení.
V řízení, které se o stavbách uvede-
ných v § 55 provede, mohou býti vy-
loučeny zúčastněné osoby a obce z práva
nahlížet do plánů a popisů, třeba jim
však podati vysvětlení, pokud se za-
mýšlená stavba dotýká jejich majetkových
a jiných práv, avšak jen v tom rozsahu,
pokud to povaha a účel stavby dovoluje.
Obcím se dodají pro účely plánů polohy
geometrické (polohopisné) plány, jaké uzná
příslušný úřad v dohodě s vojenskou sprá-
vou za vhodné a pokud to potřeba zacho-
vání tajnosti vůbec připouští.
Odstavec 5 pamatuje na potřebnou
koncentraci různých řízení, jichž je třeba
k uskutečnění podnikané stavby a v sou-
vislosti s ní, zejména pak pokud jde o ří-
zení vodoprávní. Ze stejných důvodů, pro
které se navrhuje potřebná centralisace,
navrhuje se v zájmu potřebného utajení
i účelné soustředění řízení.
Odstavec 4 pamatuje pak na to, aby
při stavbách důležitých pro obranu státu,
jimž je § 55 věnován, mohlo dojít k od-
chylkám od ustanovení platných stavebních
řádů a jiných právních ustanovení, vztahu-
jících se na budování staveb, jestliže to po-
vaha a účel těchto staveb vyžaduje. To
platí i o řízeních uvedených v odstavci 5.
- 164 -
K tomu lze poznamenat, že se v praxi
vyskytuje naléhavá potřeba odchýlit se při
stavbě podniků důležitých pro obranu
státu, jakož i při úpravě jejich provozoven
od platných předpisů. V zájmu obrany
státu není vždy možné všechny tyto před-
pisy dodržet; jako příklad lze uvést, že se
může vyskytnout na př. potřeba přezdít
kotelnu podniku důležitého pro obranu
státu v zájmu této obrany masivním železo-
betonovým stropem a opatřit ji zemním ná-
sypem, že by však provedení takového opa-
tření po právní stránce nebylo přípustné,
jsouc v rozporu s předpisy o živnosten-
ských provozovnách.
K odstavci 6 se poznamenává, že
z účinnosti § 55 se vyjímají stavby drah
a na drahách, poněvadž na zabezpečení
zájmů, které má tento paragraf na mysli,
je dostatečnou měrou pamatováno v § 118,
odst. 12 a v § 206, odst. 6, písm. i) zákona
o drahách.
K § 56.
Úplně zvláštní postavení třeba pak při-
znati opevňovacím a jiným
obranným stavbám vojenským.
Tyto stavby byly vždy pokládány za stavby
reservátní, které se vymykají z působnosti
normálních předpisů stavebních. Tak tomu
bylo podle rakouských vojenských staveb-
ních předpisů a bylo to též v praxi uzná-
váno (viz též direktivy o stavbách v obvodu
míst opevněných, schválené panovníkovým
rozhodnutím z 21. května 1856 a uvedené
ve všeobecnou známost výnosem minister-
stva vnitra, spravedlnosti a vrchního ar-
mádního velitelství ze dne 21. prosince
1859, č. 10 ř. z. z r. 1860).
V republice Československé se stala věc
praktickou po vydání zákona o vyvlastnění
k účelům obrany státu č. 63/ 1935 Sb. z.
a n., podle něhož se bude prováděti vyvlast-
nění k účelům vybudování potřebných
opevnění.
Aby nebylo o tom pochybností, stanoví
tento paragraf výslovně, že se na tyto
opevňovací a obranné stavby, jež vzhledem
k povaze věci musí býti nutně prováděny
takovým způsobem, aby byly co nejvíce
utajeny, nevztahují ustanovení platných
stavebních řádů a živnostenských před-
pisů. Tyto stavby jsou v úplné a samo-
statné pravomoci vojenské správy, která
vydává též všechny pokyny pro jejich
přípravu, budování a udržování.
Vedle opevňovacích a jiných obranných
staveb vojenských se vyskytuje ještě urči-
tý druh staveb pro obranu státu zvláště
důležitých, jež co do intensity zájmu na
utajení třeba klásti na roven opevňovacím
a jiným obranným stavbám. Na tuto věc
pamatuje odstavec 4, který však váže
použitelnost ustanovení § 56 na takové
stavby předchozím usnesením Nejvyšší
rady obrany státu.
Vedle staveb pamatuje odstavec 4 ještě
na jiná zařízení pro obranu státu zvláště
důležitá, u nichž se ukáže potřeba - vzhle-
dem k jejich povaze a významu - vy-
jmouti je z působnosti předpisů, které by
jinak pro ně platily, zejména pak z působ-
nosti živnostenských předpisů, a podříditi
je úplně režimu § 56 (sem patří na př. pro-
vozovny k výrobě některých válečných
prostředků, počítajíc v to i tuto výrobu);
i zde je však předpokladem použitelnosti
§ 56, že se na tom Nejvyšší rada obrany
státu usnese.
HLAVA V.
Obrana státu za branné pohotovosti
státu.
Část 1.
Všeobecná ustanovení o branné pohotovosti
státu.
K§ 57.
Vzhledem k mimořádným důsledkům,
které nastávají za mobilisace a v době
války, jeví se potřeba právně tento stav
formulovati. Osnova volí pro jeho označení
termín "branná pohotovost státu" a sta-
noví, že tento mimořádný stav nastává ex
lege v případech vyhlášení mobilisace, pro-
hlášení válečného stavu nebo vypovědění
války, a to
de facto dnem, kdy bylo uči-
něno některé z těchto opatření.
Nastoupení stavu branné pohotovosti
státu se tu váže tedy nejen na vyhlášení
mobilisace, nýbrž též na prohlášení váleč-
ného stavu nebo na vypovědění války, a to
z toho důvodu, že mobilisace branné moci
nemusí předcházeti tyto právní situace, ani
současně s nimi nastoupiti, avšak přes to
prohlášení válečného stavu nebo vypově-
dění války může míti mimořádné důsledky,
které vyžadují, aby stát přikročil k růz-
ným opatřením na obranu státu, v osnově
upraveným. Konkrétně lze tu uvésti, že
prohlášení válečného stavu nebo vypově-
- 165 -
děni války je možné bez mobilisace, např.
v případě, podle čl. 16 paktu o Společnosti
národů, event. i podle jednotlivých mezi-
národních úmluv, když by šlo o vzdálený
stát, s nimž by naše republika nevstoupila
v přímý válečný styk.
Ukončení stavu branné pohotovosti státu
bude určeno vládou, jakmile to poměry do-
volí, což se patrně stane po provedení demo-
bilisace branné moci nebo po zániku váleč-
ného stavu nebo po sjednání míru, tedy
jakmile pominou důvody k mimořádným
opatřením osnovou upravovaným. Co se
pak speciálně demobilisace týče, vychází
zákon na ochranu republiky č. 50/1923 Sb.
z. a n. v svém § 39, č. 3 z hlediska, že o de-
mobilisaci bude vydána demobilisační vy-
hláška a v ní že bude zpravidla uveden den,
kdy má býti demobilisace skončena. Ukon-
čení demobilisace podle této demobilisační
vyhlášky se ovšem nemusí shodovati se zá-
nikem stavu branné pohotovosti, poněvadž
den tohoto zániku určí vláda, a nemusí jej
určiti tak, aby se shodoval s dnem, kdy se
má demobilisace dokončiti.
V zájmu publicity stanoví osnova v o d-
stávci 3 vzhledem k závažným násled-
kům, které se připínají na vznik a zánik
stavu branné pohotovosti státu, že vláda
vyhlásí ve Sbírce zákonů a nařízení oba
tyto termíny. Vyhlásiti přesné datum
vzniku branné pohotovosti státu je nutné
zejména proto, že - připíná-li se vznik
stavu branné pohotovosti státu na vypově-
dění války nebo na prohlášení válečného
stavu - nemusí býti podle okolnosti tyto
právně relevantní skutečnosti všeobecně
známy, zejména pokud jde o příslušné da-
tum, kdy k tomu neb onomu opatření, na
něž se vznik stavu branné pohotovosti ipso
facto váže, došlo. Vyhlášení dne vstupu
státu do stavu branné pohotovosti a vzniku
tohoto stavu ve Sbírce zákonů a nařízení
umožní, aby veřejnost byla o tom vše-
obecně zpravena.
Odstavec 4 obsahuje důležité inter-
pretační pravidlo, že to, co platí podle plat-
ných předpisů o době mobilisace nebo války
(době válečné), platí též o době branné po-
hotovosti státu. V platných předpisech se
totiž vyskytují četná ustanovení, jichž po-
užitelnost je vázána na dobu mobilisace
nebo války (tak na př. § 2, odst. 5, § 3, § 12,
odst. 3, §§ 28 a 31, § 37, odst. 2 a j. bran-
ného zákona, § 1, odst. 1, § 5, odst. 1, § 47,
odst. 2 a j. zákona o požadování doprav-
ních prostředků č. 117/1924 Sb. z. a n.,
§§ 10 a 21 zákona č. 60/1923 Sb. z. a n.
o telegrafech, § 2, odst. 2 zákona o poštov-
ních holubech č. 2/1924 Sb. z. a n. atd. ).
Aby však těchto ustanovení mohlo býti po-
užito i za branné pohotovosti státu v pojmo-
vém vymezení § 57, bylo sem pojato vyklá-
dací pravidlo odstavce 4. Tím však zůstává
nedotčeno ustanovení § 95, odst. 5 ústavní
listiny, podle níž opatření tam uvedená lze
učiniti jen "za války" (o které věci jedná
§ 128, odst. 6), jakož i pojmové vymezení
válečné doby podle § 39, č. 3 zákona na
ochranu republiky č. 50/1923 Sb. z. a n., což
je vyjádřeno v odst. 4 slovy: "není-li ve
zvláštních předpisech jinak stanoveno''.
K § 58.
Tento paragraf obsahuje všeobecné vy-
mezení povinností obyvatelstva v době
branné pohotovosti státu, a to jak po
stránce osobní, tak po stránce věcné; je to
všeobecný výpočet prostředků, jichž lze na
obranu státu použíti.
Pokud jde speciálně o osobní účast při
obraně státu, upravuje osnova vedle
osobní účasti podle §§ 79 a 80 vlastně jen
pracovní povinnost a osobní úkony, tedy tu
stránku, která byla až dosud upravena zá-
kony o válečných úkonech. Nedotčeny zů-
stávají předpisy zákonů upravujících jinou
osobní účast v obraně státu, zejména pak
branná povinnost (vojenská), upravená
branným zákonem, jakož i povinnost
k zvláštním úkonům za mobilisace a ve
válce podle § 3 téhož zákona.
Ustanovení § 58 je konkrétnějším vy-
jádřením toho, co stanoví všeobecně § 8,
při čemž je jeho platnost omezena jen na
dobu branné pohotovosti státu, kdežto § 8
platí neomezeně.
K§ 59.
Ustanovení hlavy V platí jen za branné
pohotovosti státu, není-li v tom neb onom
ustanovení výslovně uvedeno, že platí
i v době jiné (na př. § 90, odst. 7 a 8, § 92,
odst. 6, 7, 11, 12, § 93, odst. 2, § 94, odst. 6,
atd. ).
Aby nebylo po té stránce pochybností,
zvláště pak stran těch ustanovení, v jejichž
textu není výslovně uvedeno, že platí jen
za branné pohotovosti státu, bylo pojato
výslovné ustanovení o tom do § 59.
- 166 -
Část 2.
Pracovní povinnost, povinnosti veřejných
zaměstnanců (funkcionářů) a osobní úkony
za branné pohotovosti státu.
Oddíl 1.
Pracovní povinnost za branné pohotovosti
státu.
K § 60.
Ustanovení o úložní pracovní povinnosti
se podobá ustanovení, jaké obsahuje § 6
dosud platných zákonů o válečných úko-
nech, jenže se tato věc poněkud odchylně
formuluje. Pracovní povinnost vzniká, jak-
mile to vláda vyhlásí, a to pro osoby
zaměstnané v těchto oborech práce, které
jsou v tomto paragrafu jako příklady vy-
jmenovány.
Kromě toho platí pracovní povinnost pro
osoby zaměstnané v podnicích registrova-
ných podle § 26 osnovy a v podnicích, kte-
rým byl uložen závazek podle § 98; v těchto
případech platí pracovní povinnost ex
lege,
je třeba ji vládním nařízením zvláště
ukládati.
K odstavci 1 se poznamenává ještě,
že službou zdravotnickou třeba tu rozuměti
službu ve veřejných a soukromých ústa-
vech léčebných i humanitních, v ústavech
pro výrobu očkovacích látek, dále látek
profylaktických a therapeutických, v lé-
kárnách, lázních atd.
Pracovní povinnost se může za předpo-
kladů uvedených v odstavci 4 vzta-
hovati i na cizince, zaměstnané v dotče-
ných oborech práce, pro něž byla pracovní
povinnost zavedena.
K § 61.
Zde se blíže vymezuje, co znamená pra-
covní povinnost, a stanoví se, že z této po-
vinnosti plyne závazek, jednak setrvati
činně v zaměstnání a plniti řádně a svě-
domitě všechny povinnosti, jednak zdržeti
se všeho, co by mohlo znesnadniti nebo
ohroziti činnost dotčeného podniku, ústavu
nebo jiného zařízení.
Osobami, o nichž tento paragraf mluví,
rozumějí se ovšem i ženy, poněvadž za
války bude práce žen v značné míře nahra-
zovati práci mužů, jak již zkušenosti z mi-
nulé války ukázaly. Rovněž věk osob v do-
tčených pracovních odvětvích zaměstna-
ných nerozhoduje.
Poznamenati sluší, že se pracovní povin-
nost nemůže vztahovati na osoby, které
jsou nebo budou povolány do činné služby
vojenské nebo k zvláštním úkonům podle
§ 3 branného zákona nebo k osobním úko-
nům podle §§ 66 a násl. této osnovy. Proto
pracovní povinnost nebrání povolati osoby
touto povinností vázané k vlastní službě
vojenské nebo k jiným službám podle uve-
dených ustanovení; pracovní povinnosti
budou tedy podrobeny jen ty osoby, které
nebudou určeny k obraně státu jiným
způsobem.
V odstavci 2 se pamatuje na to,
aby bylo možno přikázati osobám vázaným
pracovní povinností pracovati též na jiném
místě než v místě jejich normálního za -
městnání; bude se to díti podle možnosti
s přiměřeným zřením na jejich poměry, ze-
jména pak na poměry rodinné a hospodář-
ské tak, aby oběti jimi přinášené byly co
nejmenší. Bližší podrobnosti
po té stránce
určí vládní nařízení. Příslušníkům rodin
takových osob, které tím utrpí újmu, do-
stane se podle § 62, odst. 2 vyživovacích
příspěvků podle předpisů platných pro pří-
slušníky rodin osob povolaných k vojenské
službě, nepřísluší-li jim ovšem z toho dů-
vodu, že jejich živitel pracuje na jiném
místě než v místě svého normálního za-
městnání, již podle platných předpisů nebo
smluv jiná náhrada nebo nárok. Rozumí
se, že nárok na vyživovací příspěvek bude
tu vyloučen jen tehdy, jestliže
uvedená
jiná náhrada nebo nárok budou v podstatě
rovnocenné s vyživovacím příspěvkem,
jenž by jinak příslušníkům rodiny osob vá-
zaných pracovní povinností příslušel; na to
bude pamatováno v příslušných předpisech
prováděcích.
K § 62.
Poněvadž zavedením pracovní povinnosti
přestává možnost volně zrušiti pracovní
poměr, je třeba upraviti důsledky z toho
plynoucí. A tu stanoví osnova, že platí sice
i nadále zákonné předpisy a smlouvy, upra-
vující služební poměr, že však ukončiti pra-
covní poměr je dovoleno jen výjimečně
k příkazu nebo se svolením příslušného
státního dozorčího úřadu, a není-li tako-
vého dozorčího úřadu, místně příslušného
okresního úřadu. Dozorčím úřadem se tu
rozumí příslušný státní dozorčí úřad, který
je podle platných předpisů povolán dozírati
na dotčené podniky z důvodů veřejných
(na př. horní hejtmanství, živnostenská
inspekce a p. ).
- 167 -
Ukončení pracovního poměru mohou uve-
dené úřady přikázati nebo k němu dáti
svolení jen v důležitých případech (na př.
při nutném omezení výroby nebo dopravy,
při zaměstnancově neschopnosti, při jeho
státní nespolehlivosti a pod. ).
Součinnost závodních výborů a různých
rozhodčích komisí, pokud jde o zrušení
pracovního poměru, nemůže ovšem býti
zachována, ježto jde o doby mimořádné,
Pokud pak jde o event. součinnost orgánů
státních, bude třeba tuto součinnost upra-
viti ve smyslu koncentračním a jednání
urychlujícím.
Nutnost upraviti otázku zrušení pracov-
ního poměru způsobem právě naznačeným
plyne z té okolnosti, že by volné rozvázání
pracovního poměru mohlo snadno poškoditi
zájmy obrany státu, zejména pokud jde
o výrobu válečných prostředků.
V zájmu zaměstnanců třeba se ovšem
postarati zvýšenou měrou o jejich ochranu
tak, aby práci, v níž jsou nuceni setrvati,
vykonávali s chutí, spokojeně a s vědomím
svého zajištění i zajištění své rodiny. Ta-
kovou zvýšenou ochranu má jim poskyt-
nouti jednak ustanovení druhé věty od-
stavce 3, jednak ustanovení § 63; že jejich
veřejnoprávní pojištění neztenčeně dále
trvá, je samozřejmé a plyne též z ustano-
vení § 62, odst. 1.
Jinak ovšem nelze z přidržení k pracovní
povinnosti vyvozovati proti státu žádné ná-
roky. To znamená jednak, že zaměstnanec
nemůže od státu žádati náhradu za to, že
mohl event. na jiném místě dosíci zaměst-
nání platově výhodnějšího, jednak že se za-
městnavatel nemůže domáhati nějaké ná-
hrady z toho důvodu, že zaměstnává více
osob, než by jinak zamýšlel. Při omezení
výroby lze sice s povolením příslušného
úřadu pracovní poměr zaměstnanců, jichž
není třeba, ukončiti, ale jinak je třeba, aby
podnik pracoval v neztenčené míře za
plného počtu zaměstnanců.
Těm osobám, kterým bude uloženo ko-
nati zaměstnání na jiném místě než na
místě obvyklém, je ovšem třeba poskyt-
nouti přiměřenou náhradu nákladů na vyšší
vydání na opatření rodiny, a to v tom roz-
sahu, jako by šlo o osoby povolané do vo-
jenské služby, tedy podle zákona o vyživo-
vacím příspěvku (viz o tom poznámky
k § 61 na konci).
K § 63.
Poněvadž pracovní povinnost znamená
trvání pracovního poměru třebas i proti
vůli zaměstnance nebo zaměstnavatele, je
třeba upraviti otázku pracovních podmínek
a zejména mezd, není-li a nebude-li to ře-
šeno smlouvou mezi zaměstnancem a za-
městnavatelem nebo jiným způsobem.
K tomu účelu mají býti zřízeny zvláštní
rozhodčí komise, které budou rozhodovati
o úpravě pracovních a mzdových podmínek,
budou-li o to jednou ze stran požádány,
nebo dá-li k tomu v zájmu veřejném popud
příslušný státní ústřední úřad. V podstatě
jde tu hlavně o ochranu zaměstnanců pro
případ, že by za mimořádných poměrů ne-
mohly býti sjednány nové hromadné smlou-
vy anebo že by platné smlouvy byly vypo-
věděny. Tato instituce není našemu práv-
nímu řádu neznáma, ježto podobnou věc
upravovalo za války cís. nařízení č. 122/
1917 ř. z.
Osnova zamýšlí podle odstavce 1
zříditi rozhodčí komise pro obvody jednot-
livých zemí; zřizovati tyto komise pro
menší územní oblasti se nedoporučuje, aby
bylo dosaženo žádoucí jednotnosti v rozho-
dování.
Tyto komise mají se zříditi v sídlech
zemských úřadů, avšak na těchto úřadech
zcela nezávisle; o umístění a vybavení
těchto komisí pomocným personálem a pod.
postará se ministerstvo národní obrany
v dohodě se zúčastněnými ministerstvy.
Komise mají podle odstavce 2 roz-
hodovati na žádost zaměstnavatelů nebo
jejich zájmových sdružení, podle okolností
na žádost zájmových sdružení zaměst-
nanců, anebo jejich jednotlivých skupin;
tím má býti umožněno, aby se rozhodčí ko-
mise mohl dovolati i určitý počet indivi-
duálních zaměstnanců, kteří nejsou v žádné
odborové organisaci, ve věci úpravy svého
pracovního poměru. Vládní nařízení vymezí
blíže, jak početná musí býti taková sku-
pina, aby se mohla na rozhodčí komisi obrá-
titi; bude musiti representovati 10 až 15%
celkového počtu zaměstnanců toho neb
onoho podniku, podle jeho velikosti.
Rozhodčím komisím nepřísluší roz-
hodovati v individuálních přípa-
dech. Individuální případy budou rozho-
dovati orgány k tomu jinak příslušné,
především pak ve sporech pracovní soudy
zřízené podle zák. č. 131/1931 Sb. z. a n.
- 168 -
Zdůrazniti tu sluší, že rozhodčí komise bu-
dou povolány k stanovení pracovních pod-
mínek a k určování mezd (platů), na rozdíl
od řešení sporů jednotlivců vyplývajících
z pracovního poměru, k němuž jsou povo-
lány řádné soudy (pracovní soudy).
Podle okolností mohou se též státní
ústřední úřady dovolati rozhodnutí komise
tam, kde by veřejný zájem nutil k tomu,
aby se sáhlo jaksi ex offo k úpravě pra-
covních poměrů, na př. za účelem rovno-
měrnosti mzdy v jednotlivých oborech pra-
covních, aby nevznikla nespokojenost jed-
notlivých méně placených skupin, dále za
účelem úpravy pracovních směn a pod.
Rozhodčí komise se mají podle od-
stavce 3 skládati z odborných senátů,
sestavených podle jednotlivých hospodář-
ských odvětví. Zřízením takových senátů
je zaručeno odborné posouzení všech okol-
ností, které mají význam pro určení pra-
covních a mzdových podmínek.
Složení komisí (senátů) jest upraveno
tak, aby zaručovalo rovnost zástupců zá-
jmových skupin. Předsedou má býti soudce
z povolání, který podává záruku nestran-
ného posouzení věci. Aby pak rozhodčí ko-
mise mohla přihlížeti k veřejným zájmům,
budou se jednání komise obligátorně účast-
niti jako odborní poradci zástupci státní
správy, a to jednak vojenské správy, jed-
nak toho oboru státní správy, který v do-
tčeném hospodářském odvětví vykonává
dozor po stránce sociálně politické; bude to
zpravidla zástupce ministerstva sociální
péče, v těch případech však, kde sociálně
politický dozor přísluší ministerstvu ji-
nému - na př. u dolů ministerstvu veřej-
ných prací - zástupce tohoto ministerstva;
vedle toho bude k jednání rozhodčí komise
přibrán jako odborný poradce vždy též zá-
stupce finančního resortu, poněvadž úprava
pracovních (služebních) poměrů může míti
nemalý význam s hlediska úpravy zaměst-
naneckých poměrů vůbec a platových po-
měrů veřejných zaměstnanců zvláště.
K odstavci 5 se poznamenává, že je
úmyslem přiznati náhradu ušlého výdělku
především těm členům rozhodčí komise,
kteří budou zástupci zaměstnanců, jestliže
jim jejich činností v rozhodčí komisi jejich
mzda (služební plat) skutečně ujde.
Podle odstavce 7 jsou výroky roz-
hodčí komise konečné a není tedy možno
podati proti nim jakékoliv odvolání; toto
ustanovení jest odůvodněno nutností, aby
sporná věc byla bez prodlení rozhodnuta již
v I. instanci, poněvadž by jakékoli prodle-
ní v provedení rozhodnutí mohlo přinésti
těžké obtíže pro celou organisaci výroby.
Je však pamatováno na to, aby při změně
poměrů bylo možno znovu jednati o věci,
o níž bylo již jednou komisí rozhodnuto, a
to buď z iniciativy zaměstnavatelů nebo
zaměstnanců (na žádost podle obdoby od-
stavce 2) anebo z podnětu státního ústřed-
ního úřadu.
Výrok rozhodčí komise je podle od-
stavce 8 závazný pro všechny zaměstna-
vatele a zaměstnance, jichž se týká; do-
držení jeho třeba zaručiti eventuální trestní
sankcí a podle okolností bude podnik zcela
renitentního podnikatele převzat do státní
správy.
Bližší předpisy o rozhodování komisí a
další podrobnosti o řízení před komisemi
budou upraveny podle odstavce 10
vládním nařízením. Týmž způsobem bude
též určeno, koho sluší v řízení před těmito
komisemi míti za "strany", resp. jak se při
tomto řízení účastní zaměstnavatelé a za-
městnanci; rovněž bude tam pamatováno
na zajištění účasti členů komise, aby jed-
nání komise nebylo jejich nepřítomností
mařeno.
Pro úplnost třeba poznamenati, že se pří-
slušnost jednotlivých orgánů podle dosa-
vadních předpisů, pokud jde o rozhodování
jednotlivých sporů z pracovního nebo slu-
žebního poměru, nikterak nemění. To platí
zejména, jak již řečeno, o příslušnosti
pracovních soudů podle zákona čís.
131/1931 Sb. z. a n. Naproti tomu zanikne
působnost jiných orgánů, pokud podle plat-
ných předpisů anebo podle dohody zájmo-
vých sdružení zaměstnanců a zaměstnava-
telů byly povolány též k rozhodování vše-
obecných otázek náležejících do příslušnosti
rozhodčích komisí.
Není pochyby o tom, že úprava služeb-
ních poměrů soukromých zaměstnanců roz-
hodčími komisemi bude míti reflex i na
úpravu služebních poměrů státních zaměst-
nanců, zejména pokud jde o výši platu.
Bude tudíž potřebí postarati se, pokud to
jen bude možné, o takovou úpravu zamýš-
lené instituce a její vybavení, aby její fun-
gování bylo v souladu s celostátními zájmy.
Proto bude k jednání komise, jak již ře-
čeno, přibrán jako poradce zástupce finanč-
ního resortu.
- 169 -