budou podléhati vojenským předpisům jich
se týkajícím.

Pokud jde zvláště o postavení osob při-
braných k osobním úkonům s hlediska me-
zinárodního práva, sluší pozname-
nati, že tyto osoby - i když nebudou oso-
bami vojenskými ve smyslu branného zá-
kona- budou přece jen příslušníky
ozbrojené moci Českosloven-
ské ve smyslu práva mezinárodního, jak
plyne z jejich práv a povinností, zejména
pak též z jejich podřízenosti vojenské soud-
ní a kázeňské pravomoci (§ 130); ostatně
§ 73, odst. 2, je prohlašuje výslovně za sou-
část branné moci. Vzhledem k tomu by
měly tyto osoby, upadly-li by do moci ne-
přítele, nárok, aby s nimi bylo nakládáno
jako se zajatci, stejně jako ostatní přísluš-
níci ozbrojené moci Československé (viz
též čl. 3 řádu zákonů a obyčejů pozemní
války II. úmluvy L haagské mírové konfe-
rence z 29. července 1899, č. 174/1913 ř. z.
a IV. úmluvy II. haagské konference z 18.
října 1907, č. 180/1913 ř. z. ).

Na otázku, kterým okamžikem se stávají
osoby přibrané k osobním úkonům přísluš-
níky branné moci (čímž vzniká pro ně i pod-
řízenost vojenským velitelstvím [vojen-
ským úřadům] po všech stránkách) lze od-
pověděti v tom smyslu, že tento poměr
vzniká ihned, jakmile tyto osoby přijdou do
oblasti pole, při čemž polem sluší rozuměti
území popsané v § 194, odst. 3.

K § 74.

Ustanovení tohoto paragrafu jsou nutná
proto, aby povolám k osobním úkonům ne-
bylo osobami touto povinností vázanými
pociťováno jako příliš tíživé břemeno, ohro-
žující jejich životní postavení.

Proto se v odstavci 1 zaručuje, že po dobu
plnění osobních úkonů trvá pracovní poměr
osob k těmto úkonům povolaných i nadále,
takže se po svém návratu z osobních úkonů
mohou beze všeho vrátiti na místo svého
původního zaměstnání. Po té stránce se
tedy rozšiřuje působnost zákona č. 61/1925
Sb. z. a n. i na osoby povolané k osobním
úkonům; citovaný zákon upravil zachování
pracovních poměrů po dobu trvání cvičení
ve zbrani (cvičení služebních) a v § 10
zmocnil vládu provésti stejnou úpravu pro
osoby povolané do činné služby vojenské
v době mobilisace. Tohoto zmocnění by
ovšem nebylo možno použíti u osob povola-

ných k osobním úkonům podle této osnovy
(poněvadž tu nejde o službu vojenskou ve
vlastním smyslu slova), a proto je třeba věc
upraviti na tomto místě.

Vedena jsouc shora vytčenou snahou
o zmírnění obětí přinášených v prospěch
obrany státu, stanoví osnova v odstavci
2, že zvláštním zákonem má býti upraven
rozsah a podmínky dalšího trvání veřejno-
právního pojištění osob, které byly povo-
lány k osobním úkonům. Takové zajištění
dalšího trvání pojištění, ať již jde o pojiš-
tění pro případ invalidity a stáří nebo o po-
jištění pensijní, bude sociálním opatřením,
aby osoby povoláním k osobním úkonům ne-
byly proti jiným v svém veřejnoprávním
pojištění zkráceny. Rozsah, v jakém se po-
jištění zachová, zejména za jakých podmí-
nek bude pojištění trvati i v době vykoná-
vání osobních úkonů, bude třeba řešiti se
zřetelem na všechny podstatné složky in-
stituce veřejnoprávního pojištění, při čemž
bude zejména třeba stanoviti, v jakém roz-
sahu stát přispěje na zachování veřejno-
právního pojištění osob zde uvedených.

K § 75.

Osobám povolaným k osobním úkonům
je třeba poskytnouti příslušné odškodnění
za jejich práci, resp. prostředky k obživě
a opatření rodiny. V té věci třeba odkázati
na ustanovení §§ 148 až 150. Již zde však
sluší poznamenati, že je zamýšleno přiznati
jen přiměřené odškodnění za osobní úkon,
aby bylo zabráněno eventuálnímu nepoměru
mezi odškodněním vojáka v poli a normální
pracovní mzdou.

Dále se v § 75 stanoví, že osoby, které vy-
konávají osobní úkony v zájmu branné
moci, mohou býti stravovány a ubytovány
jako vojsko; stane se tak tehdy, když budou
přiděleny k vojenským jednotkám; v tom
případě bude třeba přihlédnouti k této okol-
nosti při stanovení výše odškodnění.

Odstavec 2 vyhovuje samozřejmému
jinak požadavku, aby osoby povolané na
obranu státu byly v nemoci ošetřovány a
léčeny (ambulantně i v léčebných ústavech)
na útraty státu a konaly-li osobní úkony ve
prospěch obcí buď na základě požadování
obce podle § 70, odst. 1 anebo na základě
uložení osobních úkonů podle § 70, odst. 3,
druhé a třetí věty, na útraty dotčené obce.

Při souběhu těchto nároků s nároky proti
nositeli veřejnoprávního pojištění platí pak

- 176 -

---

ustanovení odstavce 3; není totiž vylou-
čeno, že osoby vykonávající osobní úkony
budou v některých případech povinně pojiš-
těny pro případ nemoci; v takových přípa-
dech musí nositelé pojištění sami nésti ri-
siko onemocnění pojištěnců a poskytnouti
jim příslušné zákonné dávky.

K § 76.

Tento paragraf upravuje v odstavci
1 zaopatření osob povolaných k osobním
úkonům a pozůstalých po nich.

Osnova tu přiznává zaopatření podle
předpisů platných pro vojenské osoby, a to

a) jednak pro vojenské gážisty v záloze
a pozůstalé po nich (zákon č. 76/1922 Sb.
z. a n., jehož provádění patří do oboru pů-
sobnosti ministerstva národní obrany),

b) jednak pro válečné poškozence ze svě-
tové války a pozůstalé po nich (zákon č.
142/1920 Sb. z. a n. a zákony jej doplňující,
jichž provádění přísluší do oboru působnosti
ministerstva sociální péče).

Při tom se má řídit zaopatření osob po-
volaných k osobním úkonům, které plnily
osobní úkony podobné, jaké jsou v branné
moci obstarávány zpravidla gážisty, a které
dostávaly za to platové náležitosti, jaké pří-
slušejí vojenským gážistům, podle zákona
č. 76/1922 Sb. z. a n., a zaopatření ostatních
osob povolaných k osobním úkonům by se
pak řídilo podle zákona č. 142/1920 Sb. z.
a n. a zákonů jej doplňujících.

Podobná zásada, jakou vyslovuje § 76,
byla obsažena již v § 8 zákonů o válečných
úkonech a v § 90 vojenského zaopatřovacího
zákona č. 76/1922 Sb. z. a n.

Tím, že je odkázáno na ustanovení platná
pro válečné poškozence ze světové války
(zákon č. 142/1920 Sb. z. a n. ve znění poz-
dějších zákonů) je řečeno zároveň, že ná-
rok na zaopatření třeba přihlásiti do jed-
noho roku od propuštění osoby z poměru,
který je základem nároku.

Při tom zůstává skutková podstata (resp.
podmínky, za nichž ke nárok na zaopatření
přiznati) stejná, jaká je stanovena v právě
citovaných zákonech. V zájmu jednotnosti
a snazšího provádění dotčených ustanovení
není radno zaváděti nové skutkové podstaty
pro nárok na zaopatření podle § 76.

Přihlížíme-li k právě citovaným záko-
nům, bylo by vlastně skutkovými podsta-
tami, zakládajícími nárok na zaopatření:

a) u osob, které dostávaly náhrady za
osobní úkony jako vojenští gážisté, vzhle-
dem k ustanovení § 16 voj. zaop. zák.
utrpění poruchy (poškození) zdraví bez
vlastní úmyslné viny ve vykonávání osob-
ních úkonů anebo v příčinné spojitosti s ni-
mi a pozbytí nejméně 20% způsobilosti
k přiměřenému občanskému povolání;

b) u ostatních osob snížení výdělečné
schopnosti anebo její pozbytí pro poranění
nebo nemoc získanou nebo zhoršenou ve vy-
konávám osobních úkonů (zák. č. 199/1919
Sb. z. a n. ), za předpokladu, že toto snížení
anebo ztráta výdělečné schopnosti dosahuje
nejméně 20%.

Aby nebyly kumulovány zaopatřovací ná-
roky z různých titulů, stanoví odstavec
2, že dotčené osoby mají nárok na zaopa-
tření podle předpisů platných pro zaopa-
tření vojenských osob jen tehdy, jestliže ne-
mají nárok na zaopatření ze služebního po-
měru nebo z titulu veřejnoprávního pojiš-
tění. Toto ustanovení jest odůvodněno okol-
ností, že stát bude pravděpodobně podle to-
ho, co bylo uvedeno v odůvodnění k § 74,
přispívati na trvání veřejnoprávního pojiš-
tění nebo na zachování nároků z takového
pojištění, a pak tím, že se podobná zásada
o vyloučení kumulace důchodu vesměs
uplatňuje v novodobém zákonodárství. Po-
slední věta odstavce 2 stanoví však vý-
hradu, že stát poskytne příslušnou dife-
renci, kdyby bylo vojenské zaopatření vyšší.

Odstavec 3 má pak výslovné ustano-
vení o léčebné péči o osoby propuštěné
z osobních úkonů, pakliže je onemocnění
v příčinné souvislosti s osobními úkony.

K § 77.

Ustanovení o poskytnutí vyživovacího
příspěvku jest odůvodněno tím, že se osoby
povolané k osobním úkonům po mnohé
stránce podobají výkonem své povinnosti
při obraně státu osobám vojenským.

Podrobnosti stanoví zvláštní zákon o vy-
živovacím příspěvku (dosavadní zákon bu-
de potřebí nahraditi novým), při čemž bude
přihlédnuto k tomu, aby vyživovací příspě-
vek byl poskytován jen tehdy, nebude-li ná-
hrada za osobní úkony poskytována při-
bližně rovnocenná obvyklé mzdě.

K § 78.

Ustanovení tohoto paragrafu jest odů-
vodněno potřebou stanoviti jasně, kdy a jak

- 177 -

---

se končí povinnost osob povolaných k osob-
ním úkonům. Příslušný úřad nebo vojenské
velitelství vydá propuštěné osobě potřebný
doklad, že a jak dlouho konala osobní úkon
na obranu státu. Aby nebylo pochybnosti,
konstatuje odstavec 1, že takové osoby
mohou býti podle potřeby k osobním úko-
nům znovu povolány, pokud jim ovšem ne-
bude příslušeti osvobození podle § 68.

K odstavci 3 se poznamenává, že oso-
by, které byly podle tohoto ustanovení při-
děleny do podniku, mohou pracovní poměr
samy zrušiti nebo výpověď dostati podle
všeobecných právních ustanovení, leč by
zaměstnancům podniku, do něhož byly ony
osoby přiděleny, byla uložena pracovní po-
vinnost; v tom případě ovšem platí pracovní
povinnost i pro osoby, přidělené do podniku
podle ustanovení odstavce 3 a pracovní
poměr může býti rozvázán jen za podmínek
§62.

Odstavec 4 pak stanoví, co se má
státi, nejsou-li mzdové a jiné pracovní po-
měry v dotčeném podniku určeny kolek-
tivní smlouvou a nedojde-li o těchto pomě-
rech ani k individuální dohodě mezi zaměst-
navatelem a zaměstnancem. Vhodným způ-
sobem se tu přibírají k součinnosti roz-
hodčí komise uvedené v § 63.

Oddíl 4.
Jiná osobni účast při obraně státu.

K §79.

Ustanovení §§ 66 až 78 pojednávají

o osobních úkonech, které budou zpravidla
osoby, jichž se to týká, cele odnímati jejich
pravidelnému dosavadnímu povolání (za-
městnání) a budou vyžadovati přesné úpra-
vy poměru osob takto povolaných k státní
správě.

Vedle toho se však mohou vyskytnout

i jiné případy přibrání k osobní účasti při
obraně státu, v nichž půjde zpravidla jen
o úkony zcela krátké a nahodilé, které bu-
dou moci býti vykonány vedle běžného po-
volání (zaměstnání) anebo nebudou tomuto
povolání (zaměstnaní) podstatně překážeti
a při nichž není třeba povolané osoby při-
pnouti k státní správě způsobem uvedeným
v § 73 a podříditi je vojenské pravomoci
podle § 130. Sem patří zejména přibírání
jednotlivců k různým soupisovým akcím,

jichž bude vyžadovati státní hospodaření
s věcnými prostředky, použití jich jako
poslů k dodání určitých zpráv a p.

Z této povinnosti nelze vyjmouti všechny
osoby, jimž přísluší osvobození od osobních
úkonů podle § 68; není to ani nutné, poně-
vadž úkony a funkce podle § 79 mohou býti
vykonávány vedle běžného povolání (za-
městnání).

Pokud jde o státní a jiné veřejné zaměst-
nance, jakož i zaměstnance podniků pro ve-
řejnou dopravu, zdůrazňuj odstavec 3,
že lze je k osobní účasti při obraně státu
podle § 79 přibrati jen se souhlasem stát-
ního dozorčího úřadu nebo služebny.

K § 80.

Odstavec 1 stanoví podpůrnou plat-
nost předpisů platných pro osobní úkony,
pokud jde o kompetenci k ukládání úkonů a
funkcí podle § 79.

Podrobnosti o této věci budou stanoveny
vládním nařízením, které určí též, zda a
jaké náhrady se dostane osobám, které byly
k takové osobní účasti přibrány; hotové vý-
lohy budou takovým osobám v každém pří-
padě hrazeny.

Část 3.

Věcné prostředky za branné pohotovosti
státu.

Oddíl I.

Všeobecná ustanoveni o věcných
prostředcích.

Tato část pojednává o věcných prostřed-
cích v pojmovém vymezení pojatém do
§ 194, odst. 2.

Podle něho je věcným prostředkem vše,
čeho lze užíti jednak k uspokojená potřeb
branné moci (např. k vyzbrojení, vystro-
jení a zásobování branné moci, k opatření
dopravních prostředků pro vojenské účely
a pod. ), jednak k zásobování obyvatelstva
(na př. předměty výživy), nebo k jiným
účelům obrany státu (např. k ubytování
evakuovaných osob atd. ).

K § 81.

Podle ustanovení odstavce 1 mohou
býti za braňme pohotovosti státu věcné pro-
středky k účelům obrany státu opatřeny

- 178 -

---

tím, že se držiteli uloží závazek je poskyt-
nouti; obsah tohoto závazku vymezuje ná-
sledující paragraf.

Tím ovšem není řečeno, že by jiným způ-
sobem tyto věcné prostředky nemohly býti
opatřeny a že by se to musilo státi vždy
jen ukládáním uvedeného veřejnoprávního
závazku. Naopak k takovému způsobu opa-
třování věcných prostředků se přikročí jen
tehdy, nebude-li lze je opatřiti způsobem
normálním (volným nákupem nebo jiným
smluvním ujednáním), nebo bylo-li by lze
tak učiniti jen s nepřiměřeným nákladem
anebo pozdě. Pro účely obrany státu mohou
býti dále opatřeny věcné prostředky též tím,
že se zavede státně řízené (státní) hospoda-
ření s nimi podle následující části této hlavy
a v něm se pak tyto prostředky pro účely
obrany státu opatří.

Závazek k poskytnutí věcného prostředku
je věcným břemenem, postihujícím každého
držitele, při čemž vzhledem k ustanovení
§ 194, odst. 1, písm. b) sluší držitelem roz-
uměti jak vlastníka, tak i držitele nebo toho,
kdo má věc v své moci z jiných důvodů.
Není-li u některého věcného prostředku
znám ani vlastník, ani držitel podle občan-
ského práva, ani ji nemá nikdo ve faktické
moci z jiných důvodů, nepřekáží tato okol-
nost tomu, aby i takový věcný prostředek
nemohl býti požadován.

Zákon nečiní žádných výjimek stran věc-
ných prostředků, jejichž držitelem je
stát, země, okresy, obce a jiné
veřejnoprávní korporace; i ta-
kové věcné prostředky bude lze použíti
k účelům obrany státu. Nebylo však uzná-
váno za potřebné o tom pojímati do zákona
výslovné ustanovení, jako je má např. § 11
zákona č. 117/1924 Sb. z. a n., nař. č. 23/
1918 ř. z. k §§ 19 a 20, č. 5, a k § 21, č. 5.
Prováděcími předpisy bude na to pamato-
váno, aby požadováním takových věcných
prostředků chod služby u dotčených ve-
řejnoprávních subjektů neutrpěl.

Odstavec 3 zdůrazňuje, že požado-
vání věcných prostředků není na překážku,
váznou-li na požadovaných věcných pro-
středcích práva osob třetích, aby nebylo po
té stránce pochybností, třebaže ta věc není,
pokud jde o věci movité, tak praktická, jako
u věcí nemovitých.

Odstavec 4 obsahuje vykládací pra-
vidlo platné pro věcné prostředky, které
budou podléhati státně řízenému (stát-

nímu) hospodaření podle následující části
této hlavy. Tyto věcné prostředky bude lze
opatřiti podle ustanovení části 3 jen tehdy,
stanoví-li to předpisy vydané nejvyšším
úřadem hospodářským nebo ministerstvem
příslušným podle § 106, výslovně anebo ne-
bude-li to s těmito předpisy v rozporu.

Pokud jde o odstavec 5, má býti na zá-
kladě něho připuštěno opatřování věcných
prostředků i pro účely spojeneckých států
a k odůvodnění tohoto ustanovení lze po-
ukázat na to, co bylo uvedeno v poznámce
k § 66, odst. 3.

K § 82.

Odstavec 1 vymezuje blíže obsah
závazku k poskytnutí věcných prostředků.

Náleží k němu povinnost odevzdati po-
žadovaný věcný prostředek k účelům
obrany státu do vlastnictví nebo do užívání,
nebo k týmž důvodům jinak s ním naložiti,
nebo trpěti, aby s ním bylo v zájmu obrany
státu příslušně naloženo jinými osobami.
K tomu se poznamenává, že se zuživatelné
věci převezmou do vlastnictví, jiné pak
(zejména budovy a jiné nemovitosti) se
převezmou zpravidla jen do užívání; v ně-
kterých případech bude však poskytnutí
věcného prostředku záležeti v určitém na-
kládání s věcí podle rozhodnutí příslušného
úřadu anebo v trpění, aby s ní bylo jinak
naloženo podle úředních disposic; sem ná-
leží na př. též vypuštění vody z rybníku
vzhledem k vojenským operacím a pod.

Odstavec 2 pamatuje na případ, kdy
se ukáže potřeba věcný prostředek, který
byl převzat původně do užívání, převzíti
později do vlastnictví. Bude tomu zejména
tehdy, když se na př. ukáže, že půjde
o užívání delší dobu trvající a že je vhod-
nější věc převzíti do vlastnictví, anebo
tehdy, když se věc za užívání poškodí tak.
že by náhrada škody byla příliš značná
(viz též § 88, odst. 3). O náhradě za takový
věcný prostředek platí v těchto případech
ustanovení § 153.

Odstavec 2 uvádí, že postup při pozděj-
ším přejímání do vlastnictví věcí, jež byly
původně převzaty do užívání, může býti
stanoven vládním nařízením. Zpravidla tu
ani "zvláštního" postupu nebude zapotřebí,
nýbrž postačí, prohlásí-li úřad (velitelství),
jenž převzal věcný prostředek do užívání,
že jej přejímá do vlastnictví a vyrozumí-li
o tom okresní úřad (obec), jenž věcné

- 179 -

---

plnění podle § 85, odst. 2 uložil, aby o tom
uvědomil původního vlastníka věcného pro-
středku.

K § 83.

Tento paragraf stanoví osvobození od
poskytování věcných prostředků jen pro
osoby exteritoriální a pak pro cizince v roz-
sahu, který vyplývá z mezinárodních smluv
nebo z mezinárodního práva vůbec.

Pokud jde o vlastní státní příslušníky,
nezná zákon nějakého všeobecného osvobo-
zovacího důvodu stran věcných prostředků
jim náležejících. Zásadně tedy lze požado-
vati všechny věcné prostředky českosloven-
ských státních občanů bez jakéhokoliv
omezení. Bude ovšem požadováno z věcných
prostředků pro obranu státu jen to, co bude
nezbytně a co budou moci držitelé poskyt-
nouti bez zvláštní újmy. Není třeba zdůraz-
ňovati, že každému držiteli věcných pro-
středků bude ponecháno, čeho nezbytně po-
třebuje k živobytí a opatření rodiny, a že
tedy bude pro účely obrany státu žádáno
jen to, čeho jednotlivec v zájmu obrany
státu může bez zvláštní újmy svých ne-
zbytných potřeb postrádati; tuto myšlenku
vyslovuje ostatně též § 85, odst. 5.

Ustanovení odstavce 2 má za účel,
umožniti vojenské správě, aby si mohla
smlouvami s jednotlivými dodavateli a
zejména s velkými zájmovými sdruženími
sjednati zásobování branné moci, zvláště
pro první dobu po vstupu státu do stavu
branné pohotovosti. Dodavatelé, kteří se
zaváží k takovým dodávkám, nebudou pod-
léhati, pokud jde o zásoby takto smluvně
zajištěné, požadovacímu právu podle §§ 84
až 88, ani předpisům o státním hospodaření
podle následující části této hlavy (§ 101.
odst. 2) předpokládajíc, že dotčené věcné
prostředky budou podle určení vojenské
správy vojenské správě skutečně dodány;
nestane-li se tak, vztahují se - nehledě
k civilně-právním a event. i trestně-práv-
ním důsledkům nesplnění dodávkové povin-
nosti - na ony dodavatele předpisy vše-
obecně platné pro ostatní věcné prostředky
téhož druhu.

 K § 84.

Tento paragraf obsahuje podrobná usta-
novení o určení rozsahu a druhu věcných
prostředků a o tom, že věcná plnění je třeba
rozvrhnouti na jednotlivé správní obvody

podobně, jak je to stanoveno v § 69 o osob-
ních úkonech.

K věcným plněním náleží zejména ty
věcné prostředky, o kterých pojednávají
§§ 89 a násl. Ovšem výpočet věcných pro-
středků uvedených v těchto paragrafech
není úplný, ježto lze požadovati jakýkoli
věcný prostředek, i když není v §§ 89 a
násl. výslovně uveden, je-li ho k účelům
obrany státu potřebí.

Ústřední úřad určí, které věcné pro-
středky budou požadovány, která velitel-
ství nebo civilní a vojenské úřady a za
jakých podmínek jsou oprávněny ty neb
ony věcné prostředky požadovati; požado-
vání důležitých věcných prostředků bude
vyhrazeno ústředním úřadům.

Příslušné směrnice, o nichž je řeč v od-
stavci 1, stanoví potřebné podrobnosti,
aby plánovitá příprava byla zabezpečena.
Zejména bude tu třeba pamatovati na to,
aby bylo šetřeno zájmů hospodářských, aby
jednotlivcům bylo ponecháno to, čeho po-
třebují k opatření rodiny, k provozování
živnosti, hospodářství atd., a aby byly po-
žadovány jen věcí skutečně nezbytné.

Příslušné úřady nebo vojenská velitelství
budou oprávněna požadovati věcná plnění
zásadně písemně a jen v případě nutnosti
telegraficky nebo telefonicky a podle okol-
ností i ústně.

Odstavec 2 předpisuje, aby věcná
plnění, která jsou předvídaná již v míru,
byla plánovitě rozvržena na jednotlivé
správní obvody se zřetelem na jejich hos-
podářskou kapacitu.

Odstavec 3 pojednává o opatřování
takových věcných plnění, jež nebyla v pří-
slušných přípravných směrnicích již v míru
předvídána a připravena; v takových pří-
padech mohou příslušné úřady nebo vojen-
ská velitelství požadovati potřebná věcná
plnění, i když v připravených plánech ne-
bylo takové věcné plnění předvídáno nebo
jeho požadování blíže upraveno.

Poslední odstavce stanoví prioritu uspo-
kojení potřeb branné mocí, právě tak, jak
to stanoví § 69, odst. 4 při osobních
úkonech.

K § 85.

Tento paragraf stanoví, u kterých úřadů
lze požadovati věcná plnění, jak se určují
osoby k věcným plněním povinné a jak se
věcné plnění ukládá.

- 180 -

---

Orgány oprávněné požadovati věcná
plnění - jež osnova vymezuje stejně jako
orgány oprávněné k požadování osobních
úkonů v § 70 - musí se obrátiti na okresní
úřady; aby taková plnění opatřily. Okresní
úřady jsou nejlépe obeznámeny s místními
poměry a potřebami obyvatelstva v jednot-
livých krajích, a proto budou moci přihléd-
nouti k tomu, aby břemena, vyplývající
občanům z povinnosti poskytnouti věcné
prostředky pro obranu státu, byla co nej-
méně tíživá. Okresní úřady přihlédnou při
určování jednotlivců k poskytnutí požado-
vaného věcného plnění zajisté ke všem
okolnostem, aby byl postup po všech strán-
kách spravedlivý. Okresní úřad určí věcný
prostředek, který má býti podle učiněného
požadování dodán, a za tím účelem uloží
jeho držiteli písemně, aby požadovanou věc
poskytl; není-li držitel věcného prostředku
znám, sejde s tohoto písemného uložení.

V případě nutnosti třeba umožniti, aby
mohli věcná plnění požadovati (t. j.
obrátiti se na příslušný okresní úřad a
je-li nebezpečí v prodlení, přímo na obec,
s žádostí, aby byly určeny osoby k věcným
plněním povinné a aby jim byla tato plnění
uložena) i vojenští velitelé, které k tomu
vojenské předpisy oprávní.

Dále třeba zajistiti právní podklad pro
ukládání věcných plnění v naléhavých pří-
padech v poli, pročež osnova umožňuje, aby
příslušný vojenský velitel mohl přímo sám
držiteli uložiti určité věcné plnění, např.
dodati dříví, telefonní vedení, určité ná-
stroje atd. Osnova zde přejímá ustanovení
§ 27 zákonů o válečných úkonech, který
podobnou pravomoc vyhradil rovněž vojen-
ským velitelům.

Rovněž bylo třeba učiniti v odstavci
3 potřebnou výjimku v prospěch uspokojení
naléhavých potřeb okresních úřadů a obcí
při plnění úkolů, které jsou na ně vloženy
tímto zákonem a předpisy podle něho vyda-
nými.

Věcná plnění budou - podobně jako
osobní úkony - ukládána zpravidla pí-
semně, není však vyloučen ani jiný způsob
uložení těchto plnění, např. vyhláškou
nebo jiným způsobem v místě obvyklým
(odstavec 4).

V odstavci 5 se pak výslovně zdů-
razňuje, co bylo již výše v poznámkách
k § 70 uvedeno, že se při ukládání věcných

plnění má přihlížeti k potřebám jednotlivců
a rodin a k zájmům hospodářství.

K § 86.

Ustanovení tohoto paragrafu je podobné,
jaké měl § 30 zákonů o válečných úkonech.

O opravných prostředcích proti uložení
věcného plnění platí obdobně to, co bylo ře-
čeno v poznámkách k § 71. Tam, kde bude
úřadem zjištěno, že uložení věcného plnění
odporuje zákonu, bude věcný prostředek
držiteli vrácen, a nebude-li možno tak uči-
niti, buď že byl spotřebován anebo zničen
a pod., dostane se držiteli rovnocenné ná-
hrady.

K odstavci 3 třeba poznamenati, že
se mohou vyskytnouti případy, kdy požado-
vané věcné prostředky nebudou v stavu
k použití způsobilém a kdy bude naléhavě
třeba, aby byly do stavu k použití způso-
bilého uvedeny.

Zákon ukládá povinnost věcné prostředky
do tohoto stavu uvésti držiteli těchto pro-
středků, je-li jejich oprava hospodárnému
a účelnému využití přiměřená, anebo do-
pustil-li se držitel trestného činu poškozo-
vání věcných prostředků podle § 175, odst.
3. Takové opatření je zejména nutné, když
jde o stroje, dopravní prostředky a jiné
předměty potřebné v různých oborech hos-
podářské činnosti, u nichž by se využití
jich k účelům obrany státu mohlo lehce
zmařiti uvedením jich do stavu nezpůsobi-
lého.

Bylo-li věcné plnění odepřeno nebo opo-
minuto, může býti, bez újmy trestního stí-
hání, uskutečněno přímým donucením podle
příslušných ustanovení vládního nařízení

o správním řízení č. 8/1928 Sb. z. a n. Po
té stránce se odkazuje na poznámky k § 71.

K § 87.

Osnova tu upravuje povšechně přejímání
věcných prostředků. Aby mohlo býti zjiš-
těno vše, co se týká přejímaného věcného
plnění, předpisuje osnova, že držitel má
býti přítomen při převzetí věcného pro-
středku státním orgánem k tomu oprávně-
ným; a není-li držitel přítomen (zvláště pak
proto, že není znám), že má býti věc pře-
vzata v přítomnosti zástupců obce; těmito
zástupci nemusí býti přímo členové obec-
ního zastupitelstva, nýbrž mohou jimi býti

i jiní občané. Tím je dána jistá garancie,
že budou zjištěny všechny okolnosti, kte-

- 181 -