rých je třeba k nezávadnému převzetí
věcného plnění.

Osnova předpisuje dále, že je třeba
zvláštního komisionálního převzetí tako-
vého věcného plnění, za které se neposky-
tuje náhrada (cena) úředně stanovená.
Komise zjistí tu stav věci a tím zjistí
správné ocenění nároků držitele na odškod-
nění. Vládním nařízením může býti komi-
sionální přejímání rozšířeno i na jiné pří-
pady, např. tam, kde jde o převzetí věc-
ného prostředku do užívání bez náhrady,
avšak s výhradou náhrady škody způso-
bené mimořádným opotřebením.

Složení přejímacích komisí bude stano-
veno vládním nařízením. V komisi budou
zastoupeny jednak jednotlivé orgány státní
správy, t. j. správy politické a finanční,
zástupci obyvatelstva a znalci; tam, kde
se přejímají věcné prostředky pro potřeby
branné moci, musí býti v komisi vždy zá-
stupce vojenské správy.

V odstavci 5 je stanoveno, jak má
býti postupováno v případech, kdy se
u věcných prostředků, odevzdaných k úče-
lům obrany státu podle tohoto zákona, vy-
skytnou v patnáctičlenní lhůtě vady skryté
nebo takové, o nichž nebylo lze se přesvěd-
čiti při převzetí dotčené věci. Jde tu o ob-
dobné ustanovení, jaké má zák. č. 117/1924
Sb. z. a n. o požadování dopravních pro-
středků pro účely vojenské v § 7, odst. 6,
pokud jde o vrácení převzatých dopravních
prostředků.

Vedle toho je v témž odstavci zmínka též
o případech, kdy se u zvířat, odevzdaných
k účelům obrany státu, vyskytnou v zá-
konné lhůtě vady, o nichž platí presumpce,
že zvířata byla jimi postižena již před ode-
vzdáním. Osnova má tu na mysli vady uve-
dené v nařízení 6. 384/1916 ř. z., vydaném
k provedení § 925 obč. zákoníka. Podle to-
hoto nařízení platí právní domněnka, že
zvíře bylo vadné (nemocné) před odevzdá-
ním, když se do dvou neděl po odevzdání
u něho objeví tyto nemoci a vady:

a) u koní, oslů, mezků a mulů: vozhřivka,
dýchavičnost, jankovitost, vnitřní zánět
oční (měsíční slepota) nebo krkání;

b) u hovězího dobytka: tuberkulosa;

c) u ovcí: prašivina nebo všeobecná vod-
natelnost, způsobená zvířecími cizopasníky;

d) u vepřů: uhry a trichiny.

Zjistí-li se u odevzdaných věcných pro-
středků (zvířata v to počítajíc) v stano-
vené lhůtě patnáctidenní (resp. u zvířat
dvounedělní) vada, o níž byla v předchá-
zejících výkladech řeč, může podle osnovy
velitelství (úřad) převzatý věcný prostře-
dek vrátiti nebo si jej sice podržeti, avšak
žádati přiměřené snížení náhrady za ně
příslušející.

K § 88.

Tento paragraf obsahuje bližší předpisy
o navrácení věcných prostředků převzatých
do užívání; upravuje tuto otázku tak, aby
byly hájeny zájmy jednotlivců i zájmy
státu, po případě obcí.

Při tom bylo přihlíženo v celku k zása-
dám, které po té stránce platí podle zákona
č. 117/1924 Sb. z. a n. pro vrácení doprav-
ních prostředků převzatých vojenskou
správou do užívání.

O zjišťování škod způsobených na věc-
ných prostředcích převzatých do užívání a
o náhradě za ně příslušející platí ustano-
vení hlavy VII o náhradách.

K odstavci 4 třeba dodati, že stano-
viti nějakou nejnižší vyvolací cenu, pod níž
by věc nesměla býti prodána, nelže, poně-
vadž se výsledek dražby bude říditi koupě-
chtivostí osob, a nebudou-li tyto osoby
ochotny zajímati se o věc za vyvolací cenu,
již stanoví úřad před počátkem dražby,
bude se musit jíti pod tuto cenu, ježto
další uschování a opatrování věci by bylo
spojeno se značnými náklady, které by
třebas státní správě (obci) nebyly odnikud
hrazeny.

K odstavci 5 nutno poznamenati, že
rozhodnutí o tom, zda lze poskytnouti ná-
hradu in nátura, třeba ponechati volnému
uvážení státní správy, a věcných prostřed-
ků, uložených obcí, této obci.

Oddíl 2.

Některá zvláštní ustanovení o jednotlivých
případech věcných plnění za branné poho-
tovosti státu.

Všeobecně k §§ 89 až 99.

Povšechně sluší poznamenati, že tyto pa-
ragrafy obsahují některá zvláštní ustano-
vení o jednotlivých případech věcných pl-
něni. Není-li tam nic jiného uvedeno, platí

- 182 -

o plněních, jichž se tyto paragrafy týkají,
všeobecná ustanovení §§ 81 až 88, a to
zejména i pokud jde o požadování, přejí-
mání a pod. Podrobnosti po té stránce bu-
dou pojaty do prováděcích nařízení.

Již na jiném místě bylo zdůrazněno, že
není pro požadování toho neb onoho věc-
ného prostředku podle §§ 81 až 88 na zá-
vadu, není-li tento prostředek uveden vý-
slovně mezi předměty, o nichž jednají §§ 89
až 99. I ty předměty, které tam výslovně
uvedeny nejsou, lze podle §§ 81 až 88 poža-
dovati, aniž je po té stránce zapotřebí ně-
jakého zvláštního subsidiárního ustano-
vení, které má § 24 dosavadních zákonů
o válečných úkonech.

Dodává se ještě, že mezi jednotlivými
případy, o nichž jednají §§ 89 až 99, nejsou
uvedeny železnice, jeden z hlavních
předpokladů úspěšného vedení obrany stá-
tu. Stalo se to proto, poněvadž nový zákon

o drahách pamatuje podrobnými ustanove-
ními na zabezpečení zájmů obrany státu
v oboru drah všech druhů, stanoví povin-
nosti, které v zájmu obrany státu dráhy
postihují a upravuje jejich poměr k vojen-
ské správě. Ježto tímto způsobem je o zá-
jem obrany státu na železnicích postaráno,
není třeba pojímati ustanovení o tom do
zákona o obraně státu.

Na tento železniční zákon odkazuje
osnova v § 198.

K § 89.

Zákonem č. 117/1924 Sb. z. a n. bylo
upraveno požadování dopravních prostřed-
ků pro účely vojenské v době války, nebo

i v době mimořádného povolání zálohy a
náhradní zálohy podle § 27 branného zá-
kona. Dopravními prostředky rozumí zákon
č. 117/1924 Sb. z. a n. koně, muly, mezky,
osly a jiná tažná zvířata, vozidla (pro zví-
řecí potah), postroje, motorová vozidla a
letadla (vše i s příslušenstvím).

Ustanovení tohoto zákona ponechává
osnova nedotčena a vykládá jen autenticky,
co třeba při provádění právě uvedeného
zákona rozuměti pojmem "letadlo", poně-
vadž po té stránce byly některé pochyb-
nosti, zejména pokud jde o balony a draky.
Osnova stanoví, že letadly při provádění
zákona č. 117/1924 Sb. z. a n. mají býti
rozuměna, všechna letadla, uvedená v zá-
koně o letectví, tudíž nejen řiditelná le-
tadla v užším smyslu (aeroplány, hydro-

plány, helikoptéry [vrtulníky] atd), nýbrž
i upoutané a volné balony, balony motorové
a draky.

Účelem zákona č. 117/1924 Sb. z. a n.
jest zajistiti vojenské správě tu potřebu
dopravních prostředků nutných v době ve-
dení války pro brannou moc, kterou lze
předvídati již v míru, a lze tudíž všechny
přípravné práce pro požadování dopravních
prostředků již předem organisovaně pro-
vésti. Tento zákon, nastoupivší na místo
zákona č. 235/1912 ř. z. a zák. čl.
LXIX/1912, ponechal v platnosti ustano-
vení zákonů o válečných úkonech, č.
236/1912 ř. z. a zák. čl. LXVIII/1912 uh.,
a to i pokud se týkají dopravních prostřed-
ků (§§ 10 až 13). Stalo se to proto, aby
bylo možno zajistiti pro vojenskou správu
dopravní prostředky také v těch případech,
kde v míru nelze předchozí organisovanou
přípravu požadování takových dopravních
prostředků provésti, t. j. zejména vyskyt-
ne-li se náhlá potřeba, zpravidla krátkého
trvání (viz o tom též důvodovou zprávu
č. tisku 4397 posl. sněm. z r. 1924).

Na této zásadě setrvává i navržený zá-
kon, který má nahraditi ustanovení zákonů
o válečných úkonech; proto stanoví od-
stavec 2, že dopravní prostředky pro
účely branné moci lze opatřiti nejen podle
zákona č. 117/1924 Sb. z. a n. (za podmí-
nek tam uvedených), nýbrž i podle navrho-
vaného zákona o obraně státu; to bude pro
vojenskou správu praktické nejen v těch
případech, kde půjde o dopravní prostřed-
ky výslovně v zákoně č. 117/1924 Sb. z. a
n. neuvedené, nýbrž i tam, kde půjde o do-
pravní prostředky, na něž se uvedený zá-
kon sice vztahuje, avšak požadování jich
(zpravidla na dobu krátkého použití) ne-
bude předem připraveno (klasifikováním
dopravních prostředků na t. zv. dopravní
prostředky evidenční); prováděcími usta-
noveními bude věc uvedena v potřebný
soulad, jak se na př. stalo posl. větou § 46,
odst. 2 vl. nař. č. 220/1924 Sb. z. a n.

Krom toho má ovšem § 89 význam pro
požadování dopravních prostředků pro
jiné účely obrany státu než pro účely
branné moci, na př. pro účely zásobování
obyvatelstva, pro evakuaci ohrožených míst
a pod.; pro tyto účely nelze zákon č. 117/
1924 Sb. z. a n. vůbec použíti, poněvadž
tento zákon je omezen jen na požadování
dopravních prostředků pro účely vojenské.

- 188 -

Odstavce 3 a 4 blíže určují, které
dopravní prostředky závazek podle tohoto
zákona postihuje a v jakém rozsahu lze
požadovati i příslušenství.

Pokud jde o osvobození dopravních pro-
středků při požadování podle tohoto para-
grafu, stanoví odstavec 5, že zásadně
platí ustanovení zákona č. 117/1924 Sb. z.
a n. (§ 13 o osvobození koní, § 27 o osvo-
bození neevidenčních zvířat a vozidel pro
zvířecí potah, § 33 o osvobození motoro-
vých vozidel); v případech zcela výjimeč-
ných lze však požadovati i dopravní pro-
středky podle právě uvedeného zákona
osvobozené, vyjma dopravní prostředky
uvedené v § 83 této osnovy. K tomu se po-
znamenává, že i podle § 13 zákonů o váleč-
ných úkonech byl okruh osvobozených do-
pravních prostředků užší než okruh do-
pravních prostředků od požadování pro vo-
jenské účely osvobozených podle zákona č.
117/1924 Sb. z. a n.

Aby dopravního prostředku bylo možno
účelně použíti, bude zpravidla s požadová-
ním dopravního prostředku spojeno též
požadování osobního úkonu, týkajícího se
závazku takový dopravní prostředek říditi,
při čemž především za řidiče bude vybrán
držitel vozidla nebo jeho zaměstnanec,
lze-li je k osobním úkonům podle přísluš-
ných ustanovení této osnovy přidržeti a
mají-li k požadovanému osobnímu úkonu
(k řízení povozu, vozidla, letadla atd. ) po-
třebnou odbornou způsobilost.

K§ 90.

Ustanovení tohoto paragrafu jsou obdo-
bou ustanovení § 15 zákonů o válečných
úkonech.

Poněvadž důležitost komunikací pro voj-
sko a obranu státu vůbec je značná, řeší
osnova podrobněji jednotlivé případy po-
užití komunikací a jejich příslušenství,
otázku zastavení dopravy, jakož i otázku
náhrady.

Všeobecně se poznamenává k tomuto pa-
ragrafu, že byl po stránce terminologické
přizpůsoben připravované osnově nového
silničního zákona.

Za užití silnic, cest a jejich příslušen-
ství, jakož i za jejich poškození nebo zni-
čení opotřebováním a pod. nemá býti podle
odstavce 5 poskytnuta náhrada; stej-
né ustanovení má již dosud platný právní
řád v § 15 zákonů o válečných úkonech.

K tomu se ještě uvádí, že tu jde zpravidla

o zařízení budovaná z největší části z pro-
středků veřejných; tam pak, kde by šlo vý-
jimečně o soukromé cesty, není ani tu ná-
hrada za užití na místě, nehledě ani k to-
mu, že tu není zvláštní opotřebení z důvodů
obrany státu pravděpodobné.

Ustanovení o užití přívozních zařízení
(odstavec 6) vycházejí z hlediska, že
majitele nepostihuje tu zvlášť tíživý záva-
zek, poněvadž si přepravu obstará požadu-
jící státní správa zpravidla sama. Provozo-
vatelem neb jeho lidmi bude přeprava po-
dle odstavce 3 obstarávána jen ve vel-
mi řídkých případech, zejména pak tehdy,
kde by šlo o přepravní zařízení takové po-
vahy, že by k provedení přepravy bylo tře-
ba odborné obsluhy.

Ustanovení odstavce 7 je nutné,
aby i na silnicích již postavených a na je-
jich příslušenství (mostech a pod. ) mohlo
býti uloženo správě těchto silnic vybudo-
vati na vlastní náklad zvláštní zařízení
nutná v zájmu obrany státu sloužící k zne-
možnění dopravy; pokud jde o silnice te-
prve budované, přihlédne se k tomuto po-
žadavku již při jich budování. K tomu se
dodává, že není tu nebezpečí, že by mohlo
býti ukládáno vybudování zvláštních zaří-
zení neúměrně vysoké ceny, ježto vládní
nařízení blíže tuto povinnost vymezí. Třeba
však trvati na tom, aby náklad na taková
zařízení šel na vrub dotčené silniční sprá-
vy, a to tím spíše, ježto silnice se ponejvíce
budují, zlepšují a udržují z prostředků ve-
řejných (ze silničního fondu a ze státních
investic).

Odstavec 8 má na mysli ještě jiná
opatření (mimo zvláštní zařízení uvedená
v odstavci 7), která by se ukázala na silni-
cích a cestách potřebnými v zájmu obrany
státu. Mohou to býti zejména zařízení
k zlepšení bezpečnosti dopravy a cirkulace,
na př. opatření ukazatelů směru, orientač-
ních nápisů, rozšíření vybudované již ko-
munikace v zatáčkách, zřízení výhybek,
vyzdění silničního zářezu a pod.

K§ 91.

Tento paragraf má za účel umožniti, aby
bylo lze k účelům obrany státu použíti

i všech vod, přístavů s jejich příslušen-
stvím, vodních staveb atd. Ustanovení to-
hoto paragrafu by se mohlo na první po-
hled jeviti nadbytečnou podrobností, avšak

- 184 -

přihlédne-li se k důležitosti některých sta-
veb vodních a k významu, jaký mohou míti
pro účely obrany státu zejména přehrady,
nádrže, vodovody a pod., lze seznati, že vý-
slovné ustanovení tohoto paragrafu je nut-
né, má-li býti zajištěna bezpečná právní
možnost použíti vodních staveb k účelům
obrany státu. Jestliže příslušenstvím vod-
ních staveb budou budovy a užije se jich
způsobem, jakým jako příslušenství vodní
stavbě slouží, budou se na ně vztahovati
ustanovení § 91, nikoli § 94.

Dodati sluší, že ustanovení tohoto para-
grafu nebude používáno na opatřování lé-
čivých vod.

Aby nebylo vytýkáno, že ustanovení
§ 91 není v souladu s mezinárodními úmlu-
vami o mezinárodních řekách, stanoví od-
stavec 4 výslovně, že ustanovení § 91
se vztahuje na mezinárodní řeky jen, po-
kud z příslušných mezinárodních úmluv a
mezinárodního práva nevyplývá nic jiného.
Jako mezinárodní úmluvy by tu mohly při-
jíti v úvahu o Dunaji definitivní Dunajský
statut č. 356/1922 Sb. z. a n. a o Labi Lab-
ská plavební akta č. 222/1923 Sb. z. a n. a
úmluva a statut o režimu splavných cest
mezinárodního významu č. 267/1924 Sb. z.
a n.

K § 92.

Tento paragraf přejímá v zásadě ustano-
vení § 17 zákona o válečných úkonech a vy-
mezuje jednotlivé závazky, které jsou s hle-
diska potřeb obrany státu ukládány poště
a telegrafům (státním i soukromým) za
branné pohotovosti státu. Ustanovení to-
hoto paragrafu platí tedy jen za branné
pohotovosti státu vyjma ustanovení od-
stavců 3, 6 až 8, a 11, jichž lze použíti, jak
návrh zákona výslovně uvádí, i před vstu-
pem státu do branné pohotovosti. Vedle
toho může býti způsobem uvedeným v od-
stavci 12 rozšířena použitelnost i jednotli-
vých dalších ustanovení tohoto paragrafu
na dobu mimo stav branné pohotovosti
státu.

Odstavec 1 mluví podobně jako
předcházející paragrafy všeobecně o právu
vojenské správy, a to podle odstavce 2
o právu přednostním, k užívání všech poš-
tovních zařízení a státních i soukromých
telegrafů se vším příslušenstvím. Co se
telegrafů týče, stanoví se v odstavci
15 navrhovaného paragrafu jiné vymezení

tohoto pojmu, než má § 2 zákona o telegra-
fech č. 60/1923 Sb. z. a n. Podle tohoto pa-
ragrafu sluší rozuměti telegrafem elektric-
ký telegraf nebo telefon, a to drátový i bez-
drátový (radiotelegraf), jakož i elektrická
návěštní zařízení. Vzhledem k vývoji tech-
niky toto pojmové vymezení již nevyho-
vuje, proto je osnova nahrazuje novým
pojmovým vymezením obsaženým v od-
stavci 15, stanovíc, že telegrafem při pro-
vádění zákona o obrané státu sluší roz-
uměti nejen to, co tím rozumí § 2 zákona
č. 60/1923 Sb. z. a n., nýbrž i každé jiné
zařízení pro sdělování nebo výměnu jakých-
koli zpráv (značek, písmen, slov, obrazů,
výroků a zvuků) pomocí elektrické energie.
Dodati ještě sluší, že mezi telegrafy, jež
má § 92 osnovy zákona o obraně státu na
mysli, náleží i telegrafy uvedené v § 9 zá-
kona o telegrafech, t. j. telegrafy pro vodní
službu a vzduchoplavbu.

Pokud jde o "užívání soukromých
telegrafů ", poznamenává se, že navrže-
ným ustanovením zůstávají nedotčena
ustanovení § 21 zákona č. 60/1923 Sb. z. a
n. o telegrafech a že výraz "užívání", po-
užitý v navrhovaném § 92 osnovy zákona
o obraně státu, není totožný s výrazem,. do-
žádání" ve smyslu § 21 zákona o telegra-
fech č. 60/1923 Sb. z. a n.

Ježto za branné pohotovosti státu budou
zájmy obrany státu patrně vyžadovati, aby
byl provoz poštovních zařízení a státních
a soukromých telegrafů v potřebné míře
omezen, a třeba-li, i zastaven, má k tomu
poskytnouti ustanovení odstavce 3 bez-
pečný právní podklad, při čemž jsou ovšem
nedotčena platná jinak právní ustanovení,
připouštějící omezení nebo zastavení pro-
vozu poštovních zařízení a státních i sou-
kromých telegrafů z důvodu jiných. Při
tom se poznamenává, že při provádění to-
hoto ustanovení nebude s telegrafy jednot-
livých odvětví státní správy nakládáno
jako se soukromými telegrafy.

Odstavec 4 má poskytnouti vojen-
ské správě možnost, aby podle potřeby pře-
vzala státní i soukromé telegrafy do svého
výhradního užívání, při čemž může podle
odstavce 5 u soukromých telegrafů
provésti na svůj náklad i potřebnou jejich
úpravu.

Odstavce 6 a 7 poskytují právní
podklad k vhodným opatřením, která třeba
v daném okamžiku učiniti stran telegraf-

- 185 -

nich vedení v pohraničním pásmu, zejména
pak těch, jež jdou přes hranice státu. Od-
stavec 6 stanoví, že nařízené přerušení a
odklizení technických zařízení telegrafních
vedení provedou orgány státní správy. Bu-
dou to normálně orgány poštovní a tele-
grafní správy a třeba-li, i orgány vojenské;
mělo-li by k tomu býti použito výjimečně
bezpečnostních orgánů, bude tu postupo-
váno v dohodě s ministerstvem vnitra.

O odklizených technických zařízeních
stanoví odstavec 8 - maje na mysli
možnost zneužití jich -, že mohou býti
vzata do úřední úschovy; vedle toho zů-
stává nedotčeno právo státu převzíti ta-
ková zařízení do užívání nebo do vlastnictví
podle všeobecných zásad navrženého zá-
kona.

Odstavec 9 upravuje otázku, zda a
jaká náhrada přísluší koncesionářům sou-
kromých telegrafů v případech, kdy byla
učiněna jednotlivá opatření podle navrže-
ného paragrafu. Co se týče užívání sou-
kromých telegrafů, stanoví osnova, že se
náhrada neposkytuje a to proto, že tu
v celku nevzniká dotčeným osobám žádná
újma, nehledě ani k tomu, že právo k pro-
vozu telegrafních zařízení je výsostným
právem státu; ostatně podobné ustanovení
se vyskytuje i na jiných místech osnovy,
na př. v § 90, odst. 5 a 6. Pokud budou na
soukromých telegrafních zařízeních při jich
užívání způsobeny škody mimořádným jich
opotřebováním anebo zničením, budou hra-
zeny.

Odstavec 11 má poskytnouti mož-
nost, aby u soukromých telegrafů mohla
býti nařízena potřebná opatření, o nichž
mluví § 40. Takovým opatřením jsou u te-
legrafních zařízení tzv. kontrolní smyčky.
Je jich třeba zejména u těch soukromých
telegrafních zařízení, která buď překračují
hranice státní anebo kterých může cizí
zpravodajství výhodně použíti, např. v pro-
storech pro obranu státu důležitých, je-li
soukromá síť rozsáhlá, tam, kde státní te-
legrafní síť je řídká, a pod. Zřízením kon-
trolních smyček budou tato vedení (i když
se kontrola bude konati toliko občas) pro
cizí zpravodajství určitou měrou znehod-
nocena.

Co se pak poštovních zařízení a státních
telegrafů týče, stanoví odstavec 12
podobně, jak je tomu v novém zákoně
o drahách, že o finančním vypořádání

s podnikem Československá pošta ze závaz-
ků plynoucích z § 92 platí zvláštní před-
pisy. Osnova má tu na mysli zejména usta-
novení § 2 vládního nařízení č. 206/1924
Sb. z. a n., vydaného k provedení zákona
č. 404/1922 Sb. z. a n. a stanovícího pro
případy, kdy bylo uloženo státním podni-
kům - počítajíc v to i Československou
poštu - konati určité úkony v zájmu stát-
ním, že vláda určí způsob, jakým bude pod-
nikům nahrazen výdaj nebo úbytek na pří-
jmech vzniklý úkony konanými v zájmu
státním. Je nepochybné, že § 92 navrže-
ného zákona ukládá v zájmu státním -
jímž je v daném případě zájem obrany
státu - Československé poště četné závaz-
ky, pročež je třeba, aby o výdajích nebo
úbytcích na příjmech, vzniklých z plnění
takových závazků, platilo též ustanovení
§ 2, odst. 3, právě uvedeného vládního na-
řízení.

K§ 93.

Ustanovení tohoto paragrafu doplňuje
částečně zákon č. 2/1924 Sb. z. a n. o poš-
tovních holubech (tento zákon upravil ze-
vrubně materii, o níž jednal § 14 zákonů
o válečných úkonech), a to v tom smyslu,
že za stavu branné pohotovosti státu -
a třeba-li již před tím - může býti naří-
zeno omezení nebo zastavení soukromého
chovu poštovních - a třeba-li i jiných -
holubů a může býti uloženo utracení ho-
lubů. Tato ustanovení se jeví nutná se zře-
telem na význam, jaký mají poštovní ho-
lubi pro dodávání zpráv, jakož i vzhledem
na obtíže stavějící se v cestu účinné kon-
trole chovu a držení poštovních holubů.
Ustanovení o jiných holubech bylo do zá-
kona pojato vzhledem k potížím rozlišiti
přesně poštovní holuby od holubů ostat-
ních.

Jinak zůstávají ustanovení zákona č. 2/
1924 Sb. z. a n. nedotčena, zejména též,
pokud jde o povinnost držitelů poštovních
holubů odevzdati je za mobilisace a ve
válce na vyzvání vojenské správě za ná-
hradu, jejíž výši stanoví vládní nařízení
(viz též § 7 vl. nař. 44/1924 Sb. z. a n. ).

K § 94.

Ustanovení tohoto paragrafu je obdobou
ustanovení §§ 19 a 20 zákonů o válečných
úkonech. Stanoví se tu, že k účelům obra-

-186 -

ny státu lze užíti všech nemovitostí i s pří-
slušenstvím, při čemž "užívání" se tu roz-
umí podle odstavce 4 i volné naklá-
dání s nemovitostí, t. j. právo podle po-
třeby provésti podstatné změny nemovi-
tosti, a pokud jde o budovy, i právo je zbou-
rati. Nejeví se tu účelným činiti rozdíl
mezi "užíváním" a "volným nakládáním"
a rozlišovati požadování k užívání a poža-
dování k volnému nakládání, a to tím méně,
poněvadž namnoze nelze již předem určiti,
zda nebude zapotřebí provésti u nemovi-
tostí do užívání převzatých v průběhu uží-
vání podstatné jejich změny. Proto upravil
tento paragraf věc jednoduše, přihlížeje
při tom též k úpravě, jaká se vyskytuje
v zákoně o vyvlastnění k účelům obrany
státu č. 63/1935 Sb. z. a n. (§ 4) a v zá-
koně o ochraně a obraně proti leteckým
útokům č. 82/1935 Sb. z. a n. (§ 8).

Nemovitostmi se při provádění
§ 94 rozumějí i budovy, a to i v tom pří-
padě, není-li dotčená budova nemovitostí
v přesném právním smyslu slova.

Ustanovení odstavce 3 má zame-
ziti potíže, které za světové války vznikly
při řešení otázky, komu přísluší postarati
se o uložení zařízení nemovitostí, která
byla převzata do užívání.

Odstavec 6 má v první větě odstra-
niti potíže, které se rovněž vyskytly za svě-
tové války, pokud šlo o zjišťování škod,
když držitel tvrdil, že jeho nemovitost ne-
byla mu vrácena v tom stavu, v jakém ji
odevzdal. Proto stanoví osnova, že nemo-
vitost má býti vrácena co možná v takovém
stavu, aby mohla sloužiti k tomu účelu, ke
kterému sloužila dříve; nemusí zde tedy
býti úplně týž stav, jaký byl v době, kdy
byla nemovitost převzata v užívání. Při
tom osnova stanoví též, že nemovitost ne-
musí býti vrácena zároveň se skončením
stavu branné pohotovosti, nýbrž že může
býti, je-li toho třeba (např. k odklizení
toho, co bylo na nemovitosti vybudováno,
k přiměřené úpravě nemovitosti a k jiným
přechodným opatřením), podržena i po
skončení stavu branné pohotovosti, avšak
nejdéle po dobu dvou let. Tím bude vy-
plněna mezera platného právního řádu,
která musila býti po světové válce odkli-
zena vládním nařízením, vydaným na zá-
kladě zmocňovacího zákona (vl. nař. č. 66 /
1921 Sb. z. a n. ).

Pokud jde o škody, které byly způsobeny
na nemovitostech převzatých do užívání,
zdůrazňuje odstavec 7, že nárok na ná-
hradu škody není, je-li držitel budovy podle
platných právních ustanoveni nebo podle
převzatých závazků povinen bezplatně
trpěti změnu budovy nebo její zbourání
(demolování). K tomu se poznamenává, že
staré předpisy o stavbách v obvodu opev-
něných míst (direktivy č. 10/1860 ř. z. )
budou, jak již řečeno v důvodové zprávě
k § 35, zrušeny a místo nich budou vydány
nové předpisy na základě ustanovení § 35
tohoto zákona; závazky ze starých před-
pisů vyplývající a do příslušných reversů
pojaté (tzv. demoliční a jiné reversy)
budou však zachovány v platnosti.

Pod "jinými zákony" má ustanovení
odstavce 8 na mysli zejména ustano-
vení odstavce 4 zákona o vyvlastění k úče-
lům obrany státu č. 63/1935 Sb. z. a n. a
§§ 8 a 9 zákona o ochraně proti leteckým
a jiným podobným útokům č. 82/1935 Sb.
z. a n.

Dodati sluší, že požadovati nemovitosti
podle § 94 k účelům tam uvedeným, může
nejen stát, nýbrž i osoba jiná, která při-
pravuje, provádí nebo provozuje některou
ze staveb, podniků, zařízení nebo opatření
uvedených v odstavci 1, pro jejichž účely
je nemovitostí třeba, nebo je držitelem ta-
kové stavby, podniku, zařízení nebo opa-
tření. Tato koncepce je podobná, jakou
má zákon o vyvlastnění k účelům obrany
státu č. 63/1935 Sb. z. a n.

K § 95.

Ustanovení tohoto paragrafu má za účel
zjednati právní podklad pro požadování
ubytovacích a skladních prostorů za branné
pohotovosti státu pro vojsko, pro osoby
povolané k osobním úkonům, pro evakuo-
vané osoby, na uložení zásob pro obyvatel-
stvo a pod.

Stanoví se tu, že se ubytovací a skladní
prostory požadují podle zásad předpisů
platných pro ubytování vojska v míru, při
čemž se však rozsah osvobození od povin-
nosti ubytovací v případech nezbytné po-
třeby zmenšuje, a to v podstatě stejně, jak
to stanovil § 21 zákonů o válečných úko-
nech. Je to odůvodněno tím, že za války není
možno od povinnosti ubytovací osvoboditi
mnohé z těch budov (místností), které
jsou v míru od této povinnosti se zřetelem
na normální mírové poměry zproštěny.

- 187 -