11
Je zrejmé, že akc. spoločnosť s poukazom na
hospodársku situáciu urobila opatrenie, ktoré
uráža životné práva maďarskej menšiny v repu-
blike, práva, ktoré sú pre všetky národy rovnaké,
avšak porušuje tiež úradné ustanovenia o pra-
covnom trhu, ktorými sa predpisuje, že rôzne
podniky majú v prvom rade zamestnávať obyva-
teľstvo miestne a až v druhom rade obyvateľstvo
z okolia, a až potom, keby takýchto nebolo,
alebo keby to bolo odôvodnené hľadiskom odbor-
ným, môžu zamestnávať obyvateľov zo vzdiale-
nejších krajov. V ťažkých dňoch nezamestnanosti
je povinnosťou súkromného hospodárstva brať
tieto hľadiská na zreteľ, lebo len takto môže po-
čítať s ochranou, ktorú očakáva od verejnosti, od
štátu.
Na základe vyššie uvedeného tážem sa pána mi-
nistra sociálnej pečlivosti:
1. Či viete o tom, že uhoľné doly akc. spol.
v Čakanovciach daly dňa 1. marca 80 maďarským
robotníkom 14-dennú výpoveď?
2. Či viete o tom, že pri tejto výpovedi hraly
rolu tiež národnopolitické hľadiská, ktoré treba
každým pádom odsúdiť?
3. Či hodláte súrne postarať sa o to, aby bolo
postarané o chlieb pre týchto 80 prepustených
robotníkov?
V Prahe dňa 24. marca 1936.
Jaross,
Szentiványi, dr. Holota, Esterházy, Knorre, Knö-
chel, Fischer, Sandner, dr. Peters, Stangl, dr. Kell-
ner, Jäkel, inž. Schreiber, Nickerl, Wollner, dr.
Porubszky, Petrášek, dr. Szüllö, dr. Korláth, A.
Nitsch, dr.
Neuwirth.
Odborových organisací, totiž zabývati se neza-
městnaností a pomoci pro nezaměstnané a užívati
při tom všech účelných prostředků. Vydati po-
tvrzení na sjezd nezamestnaných, ba dokonce vo-
liti delegáty na takový sjezd nezamestnaných
není nie jiného než vykonávati práva zaručená
ústavní listinou, neodporuje ani stanovám ani ne-
porušuje zákony.
Ale výmer policejního ředitelství se také neprí-
pustné vměšuje do vnitřního života odborové orga-
nisace, porušuje základní práva odborově organi-
sovaných dělníků. Pozadí dlužno hledati v za-
mýšleném pronásledování rudého odborového
hnutí, které se, jak ukazují podobné udalosti u ji-
ných severomoravských úřadů I. stolice, provozuje
soustavně, pravdepodobné na zvláštní pokyn mo-
ravského zemského úřadu.
Tážeme se:
1. Jest pan ministr ochoten ihned naříditi, aby
zmíněný protizákonný výmer opavského policej-
ního ředitelství byl zrušen, zabavené věci byly
vráceny a činovníkům bylo dovoleno vykonávati
jejich činnost?
2. Co hodlá pan ministr učiniti, aby příště všem
dělníkům v Opavě, i přivržencům rudého odboro-
vého hnutí, bylo zaručeno vykonávaní demokratic-
kých práv, nejširší shromažďovací a spolčovací
svoboda a aby se zabránilo každému byrokratic-
kému výkladu zákonů?
3. Jest pan ministr ochoten bez prodlení zrušiti
každé zvláštni opatrení proti členům, činovníkům
a organisacím rudého odborového hnutí, proti od-
povědným úředníkům zahájiti přísné vyšetřování,
zprostiti je služby a potrestati ?
V Praze dne 27. března 1936.
Dölling,
B. Köhler, Kopřiva, Synek, Kosik, Sliwka, Beuer,
Borkaňuk, Schmidke, Vodička, Dvořák, Macha-
čová, Široký, Klíma, dr. Jar. Dolanský, Kliment,
Nepomucký, Vallo, Zupka, Slanský, Šverma.
388/XII (překlad).
Interpelace
poslance Döllinga
ministrovi vnitra
o zastavení činnosti opavské místní sku-
piny průmyslového svazu chemických,
sklářských a keramických dělníků.
Opavské policejní ředitelství výměrem ze dne
11. února 1936, č. j. res-2/9 zastavilo činnost
spolku: Průmyslový svaz chemických, sklářských
a keramických dělníků, opavská místní skupina.
Jako důvod se uvádí překročení stanov, spáchané
prý tím, že jednomu členu bylo vydáno potvrzení,
že ho nezaměstnaní vyslali na sjezd nezaměstna-
ných. Mimo to mu bylo potvrzeno, že jest členem
zmíněného svazu. Opavské policejní ředitelství
vidí v tom překročení stanov, jelikož prý sjezd
nezaměstnaných jest politická věc. Toto tvrzení,
které se naprosto nedá držeti, odporuje všem sku-
tečnostem a pokouší se omeziti přirozené právo
388/XIII (překlad).
Interpelace
poslance dr Š. A. Fencika
předsedovi vlády a ministrovi školství a
národní osvěty československé republiky
o učebnicích a vyučovacím jazyku ve ško-
lách na Podkarpatské Rusi.
1. Ústavní listina Československé republiky jest
jediným, výlučným a základním zákonem pro roz-
hodování o autonomních věcech Podkarpatské
Rusi. Podle § 3, hlavy I, ústavního zákona č. 121/
1920 Sb. z. a n., pouze sněm Podkarpatské Rusi
"je příslušný usnášeti se o zákonech ve věcech
jazykových, vyučovacích... "
12
2. Volby do sněmu se měly konati "ne později
než 90 dni po volbách do všeobecného Národního
shromáždění československé republiky" (čís.
26. 536/9 ze dne 18. listopadu 1919). Poněvadž se
sněm dosud nesešel a do rozhodnutí sněmu "ve
věci jazykové" nemůže vláda vydati žádného na-
řízení týkajícího se vyučovacího jazyka a schvalo-
vání učebnic, počala v oboru vyučovacích věcí na
Podkarpatské Rusi působiti "stranická školská po-
litika", která způsobila "jazykový zmatek" podle
četných nezákonných nařízení.
3. Ve své praksi vláda a ministerstvo školství a
národní osvěty odůvodňovalo svá nařízení v otázce
jazykové a při schvalování jazyka učebnic dovolá-
váním se Generálního statutu, ale tento Generální
statut nemá platnosti. (Viz mou interpelaci ze dne
5. března 1936. ) Jako důsledek
a) byla připuštěna mluvnice Pankěvičova a
četné učebnice, sepsané jejím jazykem, ale ruské
učebnice, odpovídající prastaré literární tradici
karpatských Rusů a sepsané podle mluvnice tra-
dičního ruského spisovného jazyka, které byly
předloženy ke schválení, dosud nebyly oceněny, to
znamená, že nebyly připuštěny.
b) Nastala úžasná anomálie a nesmyslnost
s hlediska autonomie Podkarpatské Rusi a s hle-
diska ústavní listiny československé republiky.
Na př. nařízení ministerstva školství a národní
osvěty ze dne 1. srpna 1932, č. 31. 170/32-1-I, roz-
hodně a úplně potvrdilo ve školách na Podkarpat-
ské Rusi "schválené" ukrajinské učebnice a po-
stupně, ale stále vypuzuje z našich škol učebnice
psané tradičním ruským spisovným jazykem. Tím
se ustaluje fakt násilného diktátu vyučovacího ja-
zyka ve školách na Podkarpatské Rusi. Proti § 134
ústavní listiny se provozuje praksi uzákoněné od-
národňování dětí a učitelů karpatoruského lidu.
4. Podle zák. čl. XXVIII z r. 1876 (§§ 5 a 6),
zák. čl. XXVII z r. 1907 (§§ 20 a 22), nařízení
bývalého uh. min. kultu a vyučování č. 44. 246/
1902-V. K. M., § 109 a podle nařízení ministerstva
školství a národní osvěty ze dne 24. listopadu
1923, č. 132. 469 ("Věstník" z r. 1923, str. 652,
ofic. časopis školského referátu v Užhorodě z r.
1923, č. 195) nedovoluje se užívati ve školách ne-
schválených učebnic. Ale po převratu, podle § 3,
hlavy I ústavní listiny (zákon č. 121/1920 Sb. z.
a n. ), kromě sněmu Podkarpatské Rusi, t. j. škol-
ského úřadu podřízeného sněmu, nikdo nemůže
schváliti učebnice pro školy Podkarpatské Rusi,
pokud jde o jejich jazyk. Vláda a ministerstvo
školství a národní osvěty mají právo neschváliti
učebnici pouze s hlediska pedagogických poža-
davků a s hlediska státních zájmů. Proto když se
pan předseda vlády dovolává toho, že učebnice,
které vydal Učitelský spolek Podkarpatské Rusi
a spolek Duchnoviče v Užhorodě, nevyhovují usta-
novením čl. III, odst. 2 Generálního statutu, není
to odůvodněné, neboť Generální statut jest ne-
platný.
5. Aby byly připuštěny do škol Podkarpatské
Rusi, byly předloženy tyto učebnice:
1. V r. 1924: "Mluvnice ruského jazyka" pro
střední školy na Podkarpatské Rusi pod redakcí
Evm. I. Sabova, vydání spolku Duchnoviče v Už-
horodě a tyto učebnice vydané Učitelským spol-
kem Podkarpatské Rusi.
2. V r. 1930: "Karpatoruský slabikář Doboše-
Fedora.
3. V r. 1931: "Svět", čítanka pro 2. a 3. školní
rok Fedora-Vasilenkova. (Druhé vydání "Národní
školy". )
4. "čítanka" pro 4. a 5. školní rok M. Mikyty.
5. "Rodina", čítanka pro 6. -8. školní rok
Mikyty-Popoviče.
6. Mluvnice "Naše řeč" bez jména autorova.
7. "Zeměpis Podkarpatské Rusi a Českosloven-
ské republiky" A. V. Popova.
8. "Evropa a jiné části světa", zeměpis A. V.
Popova.
Tyto učebnice souhlasí s pedagogickými poža-
davky, vyučovacími osnovami a jsou sepsány ve
smyslu zájmů naší demokratické československé
republiky. Pokud jde o "Mluvnici" Evm. L Sa-
bova, jejímž jazykem byly sepsány tyto učebnice,
dosud nedošly posudky recensentů. Podle memo-
randa Učitelského spolku, podaného ministerstvu
školství a národní osvěty dne 15. července 1932
pod č. 67/1932 a uveřejněného v ruských časopi-
sech (viz "Karpatorusskij Golos", č. 53, ze dne
24. července 1932), jest zřejmo, že posudky re-
censentů došly jen o dvou zeměpisech. Ani jedna
ze zmíněných učebnic nebyla dosud úředně při-
puštěna do škol Podkarpatské Rusi.
6. Zatím nařízením ministerstva školství a ná-
rodní osvěty a užhorodského školského referátu
byly připuštěny tyto učebnice směru Ukrajincům
přátelského, ačkoliv podle posudků učených spe-
cialistů nevyhovují pedagogickým požadavkům,
nemají stejného jazyka a některé z nich odporují
zájmům československé republiky:
1. "Zornice" pro 1. školní rok, vyd. 1930, Ale-
xandra Markuše. Schválená: 3. února 1926 pod
č. 11. 161/I/26 a 20. července 1927, č. 88. 107/I/27.
2. "První čítanka" pro 1. školní rok Markuše-
Revaye. Schválená dne 5. března 1930 pod čís.
16. 253/1/30. Vydaná r. 1931.
3. "Druhá čítanka pro 2. -3. školní rok"
Markuše-Revaye. Schválilo ministerstvo školství
a národní osvěty pod č. 16. 253/I/30 dne 5. března
1930. Vydaná r. 1930.
4. "Vlast", čítanka pro 3. -4. školní rok obec-
ných škol Markuše-Revaye. Schválená dne 21. září
1931 pod č. 119. 729/31. Vydaná r. 1931.
5. "Živé slovo", čítanka pro 5. -6. školní rok
obecných škol Markuše-Revaye. Schválená mini-
sterstvem školství a národní osvěty dne 21. září
1931 pod č. 122. 884/31/I. Vydaná r. 1931.
16. "Světlo", čítanka pro 7. -8. školní rok obec-
ných škol Markuše-Revaye. Schválená minister-
stvem školství a národní osvěty dne 31. prosince
1931 pod č. 186. 987/31/I/I. Vydaná r. 1932.
7. "Občanská nauka" Markuše. Vydaná r. 1925.
Bez schválení se užívá ve školách na Podkarpat-
ské Rusi.
8. "Dalekým světem", učebnice zeměpisu Dvor-
jana-Markuše pro měšťanské školy. Schválená dne
29. července 1926 pod č. 87. 445/26/I. Vydaná
r. 1926.
9. "Nová Evropa", učebnice zeměpisu, 2. vydání.
Schválena dne 11. února 1926 pod č. 14. 264/26/I.
Vydaná r. 1931.
13
10. "Po rodné zemi", učebnice zeměpisu
Markuše-špicela. Schválena k užíváni dne 14. čer-
vence 1926 pod č. 80. 472/26/L Vydaná r. 1929,
2. vydání
11. "Slabikář" Vološina. Připuštěn školským
referátem jeho rozhodnutím ze dne 1. září 1921
pod č. 72. 078/21. Vytištěn r. 1924.
12. "Malá čítanka" Vološina pro 2. -3. třídu.
Schválená ministerstvem školství a národní
osvěty dne 2. dubna 1926 pod č. 24. 227/I/26. Vy-
daná r. 1924.
13. "čítanka pro 4. -5. školní rok" obecných
škol Vološina. Vydaná r. 1932. Užívá se ve ško-
lách na Podkarpatské Rusi bez schválení.
14. "Čítanka pro 5. -8. školní rok" obecných
škol Vološina. Připuštěna dne 5. dubna 1926 pod
č. 34. 227/I/26. Vydaná r. 1932.
15. "Metodická mluvnice karpatoruského jazyka
pro nižší třídy obecných škol" Vološina (bez zna-
ménka na o). Vydaná r. 1930. Užívá se ve školách
bez schválení.
16. "Praktická mluvnice ruského jazyka pro
obecné, měšťanské a střední školy" (bez znamé-
nek na o) Vološina. Vydaná bez uvedení letopočtu.
Užívá se ve školách Podkarpatské Rusi bez schvá-
lení.
17. "Praktická mluvnice ruského jazyka pro
obecné, měšťanské a střední školy", skladba.
2. vydání v r. 1928. Užívá se bez schválení ve ško-
lách, na Podkarpatské Rusi.
18. "Praktická mluvnice ruského jazyka pro
měšťanské a střední školy" Vološina. 2. vydání
r. 1928. Připuštěna jako "příručka" rozhodnutím
ministerstva školství a národní osvěty ze dne
27. května 1930, č. 101. 678/29/II.
19. "Vesna", ruská čítanka pro I. třídu gymna-
sia a měšťanských škol, 2. vydání r. 1925. "Schvá-
lena pro užívání" ministerstvem školství a ná-
rodní osvěty dne 20. června 1923 pod č. 76. 909/
II/23.
20. "Ruská čítanka pro V. třídu" dr. Vlad. Bir-
čaka. Připuštěna k užívání ministerstvem školství
a národní osvěty dne 26. srpna 1921 pod čís.
74. 071/I. Rok vydání 1922.
21. "Ruská čítanka pro IV. třídu gymnasií a
měšťanských škol" dr V. Birčaka. Připuštěna dne
15. května 1926 pod č. 52. 686/26/II. Vydaná
r. 1928. 2. vydání.
22. "Literární snahy" dr V. Birčaka. Rok vy-
dání 1921. Užívala se ve středních školách bez
schválení.
23. "Zeměpis pro nižší třídy gymnasií a měšťan-
ských škol" Ivančova. Vydán r. 1924. Užíval se
bez schválení ve školách na Podkarpatské Rusi.
24. "Světové dějiny" pro vyšší třídy středních
škol. Svazek I. vyd. r. 1930. Autor Ivančov. Uží-
vají se ve školách bez schválení.
25. "Světové dějiny" 2. díl Ivančova. Vydány
r. 1933. Užívají se ve školách bez schválení.
26. "Světové dějiny" 3. díl Ivančova. Vydány
r. 1933. Užívají se ve školách bez schválení.
27. "Všeobecný zeměpis pro obecné školy" Gri-
gašiho. Ministerstvo školství a národní osvěty při-
pustilo jeho užívání dne 25. dubna 1928 pod čís.
47. 356/28/I. Rok vydání 1932. 3. vydání.
28. "Dějiny Československé republiky" Griga-
šiho. Připuštěny jako příručka ministerstvem škol-
ství a národní osvěty dne 5. února 1932 pod čís.
9. 231/II/I. Vydány r. 1930.
29. "Zeměpisná chemie a technologie", učebnice
pro vyšší obchodní školy M, Veligorského. Schvá-
lena k užívání ministerstvem školství a národní
osvěty dne 3. května 1925 pod č. 54. 125/III/25.
Vydaná r. 1925.
30. "Geometrie pro I. třídu středních škol" A.
Stefana. Vydaná r. 1929. Užívá se bez schválení.
31. "Učebnice aritmetiky pro I. třídu středních
škol" A. Stefana. Vydaná r. 1930. Užívá se bez
schválení.
32. "Mluvnice" Pankěviče. Připuštěna dne
17. února 1923 pod č. 3644.
Doložky jsme vzali z učebnic v knihkupeckých
skladech. Jak je zřejmo, mnohdy se schválení jed-
noho vydání vztahovalo na vydání pozdější. Ne-
dosti na tom, vidíme, že se užívaly a užívají ve
školách na Podkarpatské Rusi nejen neschválené,
nýbrž i nepřipuštěné učebnice směru Ukrajincům
přátelského. Pokud jde o jednotnost jazyka, stačí
srovnati "Pedagogiku" Vološina, "Dějiny" Ivan-
čova a "Občanskou nauku" Markuše.
7. Aby se rozhodně učinila přítrž násilnému od-
národňování karpatoruského lidu, jest nutno, než
rozhodne sněm Podkarpatské Rusi, připustiti do
škol učebnice, sepsané tradičním ruským spisov-
ným jazykem karpatských Rusů do převratu
vůbec, neboť jen tak lze se dostati z nynější práv-
nické slepé uličky, když se podle neplatného Ge-
nerálního statutu 16 let zaváděly do škol Podkar-
patské Rusi "místní lidový jazyk" a série učebnic
směru Ukrajincům přátelského podle jazyka a
často i podle obsahu.
Žádost připuštění učebnic sepsaných tradičním
ruským spisovným jazykem do podkarpatoruských
škol odůvodňuji tímto:
a) Nepochybnou skutečností jest, že dějiny kar-
patoruského lidu za celé tisíciletí do r. 1919 ne-
znaly žádného jazykového sporu.
b) Nejstarší památky karpatoruského písem-
nictví, jako mukačevské a imstičovské zlomky
z XII. století a Užhorodský Poluustav ze XIV. sto-
letí a jiné jsou sepsány církevně slovanským ja-
zykem ruské redakce. Všichni naši spisovatelé,
historikové, kulturně společenští a političtí čini-
telé sepisovali kulturně cenné věci ruským spi-
sovným jazykem, a to bez ohledu na všeliké pře-
kážky a pronásledování rakousko-uherských úřa-
dů. Ukrajinským čili ruským jazykem u nás na
Podkarpatské Rusi nikdo dosud nic nesepsal. (Viz
posudky o Ukrajincích Duchnoviče, Rakovského,
Eugena Fencika, Stavrovského-Popradova, dr. S.
Sabova a L. Silvaye. )
c) Ve tvoření všeruského spisovného jazyka a
ruské kultury brali činnou účast tací zřejmí kar-
patští Rusové, jako Baluďanský, jenž sepsal ruské
právnické názvosloví, Orlaj, jenž sepsal ruské lé-
kařské názvosloví, V. G. Kukolnik, jenž sepsal
ruské hospodářské názvosloví, Lodij, Venelin-Guca,
buditel Bulharů, Mitrak, spisovatel důležitého
14
slovníku, Igor Grabar, jenž se proslavil svými
"Dějinami ruského umění", a četní jiní, kteří při-
nesli veskrze cenný vklad do všeruské kulturní
pokladnice.
d) Maďarské úřady, které nikdo nemůže viniti
z příchylnosti k Rusům, uznávaly naši ruskou ná-
rodnost jako skutečnost. Názorným důkazem toho
jest, že maďarské ministerstvo spravedlnosti vy-
dalo r. 1868 podle § 1 zák. čl. XLIV z r. 1868 a
§ 8 zák. čl. III z r. 1868 úřední překlad zákonů
v ruském spisovném jazyce s názvem "Sbírka stát-
ních zákonů". Tím byl ruský spisovný jazyk uznán
zákonem jako úřední jazyk ruského obyvatelstva
bývalého Uherska, t. j. obyvatelstva dnešní Pod-
karpatské Rusi.
e) Učebnice vydané pro ruské obyvatelstvo Pod-
karpatské Rusi do převratu byly spisovány rus-
kým spisovným jazykem (Duchnoviče, Kimaka,
Cyrila Sabova, Rakovského, Eugena Fencika,
Ivana Polivky, Evmenie Sabova, Jana Kizaka a j. )
a jako takové byly schváleny a připuštěny stejně
s maďarskými učebnicemi do škol, odkud byly
později, když nastalo pomaďaršťování, postupné
odstraňovány stejně jako ostatní učebnice jiných
menšin a nahrazeny maďarskými. Ani Maďaři se
nerozhodli poukrajinšťovati náš lid. Pravda, že
v letech 1880-1883 uherská vláda usilovala pře-
kaziti rozvoj ruského jazyka v tehdejší uherské,
nyní Podkarpatské Rusi prostřednictvím známého
slovníka László Čopeje, vydaného na pokyn a pří-
kaz samé maďarské vlády a prostřednictvím vy-
dáni, která byla sepsána podle tohoto slovníka.
Pravda, že uherská vláda tím usilovala o přechod
k úplnému pomaďarštění, což také následovalo po-
dle známých, pomaďaršťovacích zákonů Apponyiho
(čl. XXVI a XXVII z r. 1907). Zdůrazňuji, že
v Čopejově slovníku jest ve 40 % maďarské názvo-
sloví s ruskými koncovkami. Ale nelze předpoklá-
dati, aby úřad demokratického slovanského státu
vyplížením ze škol Podkarpatské Rusi tradičního
ruského spisovného jazyka usiloval obdobně o po-
dobné odnárodnění karpatoruské školy a lidu
vůbec.
f) časopisy, které před převratem vydávali ro-
zení karpatští Rusové, jako "Církevní noviny",
"Noviny pro lidové učitele" (vydání uherského
ministerstva národní osvěty), "Karpat", "Svět",
"Nový Svět" a znamenitý "Lístek" a j. byly psány
čistým ruským spisovným jazykem.
g) Jazykový spor, t. j. spor rusko-ukrajinský,
povstal a vyvinul se teprve po dobrovolném při-
pojení Podkarpatské Rusi k
Československé repu-
blice, když školní úřady zahájily protiruskou
školní politiku a poskytly všechna práva ve ško-
lách pod záminkou "místního lidového jazyka"
ukrajinskému jazyku a společně s tím i ukrajin-
ské, protiruské samostatné ideologii". Tak zvaný
místní
"ruský" jazyk byl nesprávně ztotožněn
a ukrajinským, ačkoliv nejvyšší správní soud roz-
hodnutím ze dne 28. června 1935, č. 5136/33 uznal
ukrajinský jazyk cizím pro slovanské obyvatel-
stvo Podkarpatské Rusi a nepřípustným nejen ve
školách v Podkarpatské Rusi, nýbrž i v jednání
neoficiální kulturní organisace /"Prosvita").
h) Konečně všechny spisy, memoranda, zápisy
při dohodování o připojení Podkarpatské Rusi
k československé republice jsou sepsány ruským
spisovným jazykem, jak spisy karpatských Rusů
v Americe, tak i spisy Centrální ruské národní
rady v Užhorodě.
1. Ví pan předseda vlády a pan ministr školství
a národní osvěty o tomto úžasném stavu týkají-
cím se vyučovacího jazyka a jazyka učebnic ve
školách na Podkarpatské Rusi?
2. Hodlá pan předseda vlády a pan ministr škol-
ství a národní osvěty učiniti opatření, aby co nej-
dříve byl svolán sněm Podkarpatské Rusi, aby roz-
hodl v neodkladných základních vyučovacích a ji-
ných autonomních věcech Podkarpatské Rusi?
3. Hodlá pan předseda vlády a pan ministr škol-
ství a národní osvěty urychliti jednání při oceňo-
vání ruských učebnic, předložených před několika
lety, které vydal Učitelský spolek Podkarpatské
Rusi a spolek A. V. Duchnoviče v Užhorodě?
4. Hodlá pan předseda vlády a pan ministr škol-
ství a národní osvěty učiniti rozhodná opatření
k radikální revisi jednání o "schválení" ukrajin-
ských učebnic a vysvětlení, jak dalece souhlasí
skutečné doložky ministerstva školství a národní
osvěty s doložkami vytištěnými na ukrajinských
učebnicích ?
5. Hodlá pan předseda vlády a pan ministr škol-
ství a národní osvěty, než bude svolán sněm Pod-
karpatské Rusi, připustiti ruské učebnice do škol
na Podkarpatské Rusi jako odpovídající prastaré
literární tradici karpatských Rusů a sepsané po-
dle mluvnice všeruského spisovného jazyka?
V Praze dne 27. března 1936.
Dr. Fencik,
inž. Schwarz, Chmelík, dr. Novotný, dr. Rašín,
Smetánka, inž. Protuš, Trnka, dr. Štůla, dr. Do-
minik, dr. Branžovský,
dr. Domin, dr. Wolf, dr. inž.
Toušek, Kut, Holeček, Jan Sedláček, Ježek, Kne-
bort, Špaček, Ivák, Zvoníček.
РйгоЛш 2пёп1 аи 388/1.
Интерпелляция
депутата Д-ра Степана А. Фенцика
председателю совета министровъ
о недействительности Генеральнаго
Статута.
1. Конституционная Грамота Чехосло-
вацкой Республики является единствен-
нымъ, исключительнымъ и основнымъ
закономъ автономш Подкарпатской Руси.
§ 3 главы I гласить: «Самоуправная об-
ласть Подкарпатской Руси... обезпечена
широчайшей автоном!ей... «, сеймъ ко-
торой ^компетентный решать о законахъ
въ дЪлахъ языковыхъ, школьныхъ, вЪ-
роисповЪдныхъ и м-Ьстнаго управле-
тя... « (Законъ № 121/20 отъ 29. II.
1920 г. )
2. Генеральный Статутъ представлялъ