jsou chráněny ustanovením odstavce 3.
Některé zkušenosti z prakse vedly k za-
řadění další zajišťovací klausule v od-
stavci 2 a 4.
Předpis § 62, písm. b), přejímá v celku
vzor pruský, snažíc se toliko terminologii
pruského horního práva nahraditi termino-
logií rakouského horního práva. Možno
zhruba říci, že mají býti hrazeny náklady,
které vzniknou z toho, že báňský podnik je
nucen pro účel zabezpečení dráhy uskuteč-
niti některá zařízení, anebo trvající zařízení
změniti neb odstraniti (má se tedy hraditi
na př., stejně jak je tomu v Prusku, zá-
kladka, nikou však různá ztížení a omezení
provozu a ucházející zisk). Avšak vzor
pruský by mohl býti, kdyby intence zákono-
dárce byly nesprávně chápány, velmi zne-
užíván tím, že by nerost byl dobýván na
účet dráhy neúměrně nákladným způso-
bem. Odtud se zařaďuje ustanovení § 64,
které má brániti takovému zneužívání.
Jak již bylo konstatováno, je konstrukce
§ 62 alternativní. Tato její alternativní po-
vaha nevede však nutně k závěru, že pro
určitou báňskou propůjčku, po případě pro
určité dolové pole, je praktická jenom od-
škodňovací kolej podle písm. a) nebo jenom
odškodňovací kolej podle písm. b). Jak se
dá očekávati, bude tomu sice skoro pravid-
lem, ale může se také vyskytnouti taková
konstelace, že zabezpečení dráhy se usku-
tečňuje pro určitou část trati ponecháním
ochranného pilíře, pro určitou část trati
pak jiným způsobem; za takové konstelace
bude i odškodňovací základna potud kom-
binovaná, že pro první část aplikuje se
předpis písm. a), pro druhou část předpis
písm. b).
Osnova přejímá zásadu dosavadního
práva, že dráhy jsou povinny odškodňovati
báňské odnikatele jenom tehdy, když dráha
byla vrchnostensky konsentována později
než horní dílo, v podrobnostech však při-
náší svérázné řešení, které vyplynulo z ná-
sledujícíh úvah: Dráha se vrývá určitým
způsobem do terénu a má nárok na normál-
ní rozvoj. Jest nutné, aby tento normální
rozvoj byl základem jak pro oprávnění
železničního podnikatele vůči sousedům,
tak pro povinnosti sousedů proti dráze (srv.
na př. předpisy §§ 102 a 103 o zakázaném
pásmu a o požárním pásmu), železniční
koncese se nehodí dobře jako základ pro
řešení otázky priority a posteriority, neboť
koncesí se dráha místně pevně nedeter-
minuje. Nutno se tedy uchýliti ke staveb-
nímu povolení a hledati řešení, které by se
zakládalo na myšlence normálního vývoje,
při tom však chránilo báňského podnikatele
potud, aby příslušné břemeno postihovalo
jednotlivce co možná rovnoměrně (dodateč-
ným vybudováním seřaďovacího nádraží by
mohla býti na př. pohlcena podstatná část
horního oprávnění jednoho podnikatele).
Po stránce veřejnoprávní byl získán cenný
regulativ tím, že báňským úřadům byla
přiznána v § 32 kvalifikovaná ingerence do
železničního stavebního povolení, čímž byla
normována záruka, že vybudování dráhy
se dotkne horního oprávnění jen v míře na-
prosto nevyhnutelné. Po stránce soukromo-
právní muselo býti sáhnuto k řešení, které
schematisuje normální rozvoj dráhy na ten
způsob, že konstruuje fiktivní pásy (jiné
pro širou trať, jiné pro úseky na širé trati
přilehlé ke stanicím, jiné pro nádraží). Je
jisté, že skutečný rozvoj dráhy se nebude
uskutečňovati v přesných mezích těchto
pásem, nicméně však toto schematické
řešení bude vhodnou základnou pro slušné
vyrovnání jak oprávnění železničního pod-
niku, tak korespondujících povinností báň-
ského podnikatele: Jakmile dráha při svém
rozvoji vyčerpá plošnou výměru pásu,
stává se povinnou poskytnouti odškodnění
za ochranu části, kterou byla překročena
uvedená plošná výměra, i když první
stavební povolení bylo vy-
dáno dříve, než byla udělena
báňská propůjčka nebo báň-
ská koncese. Podotýká se výslovně,
že pásy nejsou žádnou výhradní uzavřenou
doménou dráhy; vnikne-li tedy do nich
báňský podnikatel, aniž se pohřešuje proti
ustanovení § 59, odst. 1, při dobývání vy-
hrazeného nerostu dříve, než je zasáhne
stavební rozvoj dráhy, nastane tím stav,
který pro úsek vniknutí znemožňuje apli-
kaci § 65.
§ 66 řeší, jak už bylo řečeno, otázku zda
a jakým odškodněním je povinen báňský
podnik. Povinnost poskytnouti odškodnění
se tu upíná na momet priority a posterio-
rity, podobně jak je tomu v § 65, odst. 1;
co se týká rozsahu náhrady, aplikuje se
přesné znění pruského vzoru ve směru
opačném.
Pokud se dá předvídati, může se na dráze
vyskytnouti trojí druh opatření ve pro-
spěch dolů; zvedání náspu trati (za součas-
- 128 -
ného poddolování), přeložení trati a pře-
mostění dolového pole. Všecky tyto tři
druhy opatření ve prospěch dolů mají býti
podchyceny stylisací odstavce 1 "něco vy-
budovati, na vybudovaném něco změniti
nebo vybudované odstraniti", což se vý-
slovně podotýká zejména se vztahem k zve-
dání náspu trati (existence propadlého
nebo klesajícího stavu trati je podnětem
pro budovací činnost).
Rozhodčí soud, zřízený v §§ 67 a 68, je
rovněž novotou ve srovnání s dosavadním
stavem. Za jeho zřízení se přimlouvala
jednak okolnost, že běží o otázky odborné,
kde řádné soudy zhusta tápají a jsou od-
kázány úplně na posudky znalců (proto se
dekretu je převaha živlu odborného), jednak
snaha, aby rozhodování sporů bylo co nej-
více zjednodušeno a aby stranám byly
uspořeny útraty, které při velkých žalob-
ních petitech a při těžkopádnosti řízení do-
stihovaly částek enormních. Jinak bylo
užito konstruktivních zásad obvyklých při
rozhodčích soudech.
IV. K regulačním zájmům obcí.
§ 69.
Nemá obdoby v platných předpisech a je
pendantem režimu podle § 32 osnovy, po-
kud jde o opačný vztah regulací význam-
nějších obcí k drahám. Věci regulační
upravuje jak hojný počet stavebních řádů
(zejména v zemi Slovenské a Podkarpato-
ruské vyskytuje se v nich velká pestrost),
tak zákon ze dne 5. února 1920, č. 88 Sb. z.
a n., o zřízení státní a regulační komise pro
hlavní město Prahu s okolím. Co se týká
revise regulačních plánů, platí podle těchto
norem zásada, že dohlédací úřad může buď
regulaci potvrditi nebo regulaci na podané
námitky nepotvrditi. Za takového stavu
věcí nebylo potřebné vztáhnouti zajišťovací
předpis § 191, odst. 1, věty poslední, také
na případ § 69, odst. 2, věty první. Pokud
jde o legislativní motivy, vytěženo bylo při
stylisaci odstavce 1 mnoho z odůvodnění
nálezu nejvyššího správního soudu z 10.
února 1932, č. 1625 (Boh. A. 9663).
Díl šestý.
Provoz.
Předmětem úpravy tohoto dílu jsou ony
funkce železničního podniku, kterými pod-
nik uskutečňuje, užívaje technické zá-
klady správně vybudované a udržované
dráhy, vlastní své dopravní poslání.
Navrhovanou úpravu charakterisuje ve
srovnání s analogickými platnými předpisy,
že se přenechává úprava některých dílčích
materií, především předpisů dopravních
(§ 77) a přepravních (§ 85), v rozsáhlé
míře vládnímu nařízení. To vyplynulo z pře-
svědčení, že poměrně nepružná forma zá-
kona se nehodí dobře pro úpravu poměrů,
které příliš podléhají změně a vývoji, a při
jichž řešení se musí uplatniti zře-
tel ke stálému pokroku v tech-
nických vědách a organisaci.
K jednotlivým paragrafům:
§ 70.
Předpisy provozního řádu, upravující
provoz dráhy, se vyznačují nemalou kasui-
stikou. Návrh tuto kasuistiku vydatně
omezuje, z té příčiny však uznává na
druhé straně za potřebné, zařaditi na
prvním místě zásadní ustanovení o vedení
provozu, v němž by prakse měla právní
podklad pro konkrétní rozhodnutí, která by
snad dalším textem nebyla kryta.
§ 71 a § 72.
Navazují na text §§ 59 a 60 provoz, řádu
(P. ř. ).
§ 71, odst. 1, první věta, a odst. 5, jakož
i § 72 odpovídají § 59 p. ř.
§ 71, odst. 2. Přimyká se k § 60 p. ř. Na
rozdíl však proti metodě provozního řádu
spokojuje se osnova tím, že prohlašuje
ředitele nebo ředitelství za zástupce želez-
ničního podniku ve věcech provozu jak
proti státní správě, tak proti obecenstvu;
ostatní věci, které upravoval provozní řád
(soukromoprávní odpovědnost, osobní od-
povědnost), ponechává osnova záměrně
řešení na koleji obecných předpisů, nevidíc
důvodu, proč by tyto věci měly u železnič-
ních podniků býti posuzovány jinak než
u jiných podniků.
§ 71, odst. 3. Nemá obdoby v dosavad-
ních předpisech. Prakse prokázala potřebu
takového doplnění, má-li býti dosaženo
účelu sledovaného v předcházejících od-
stavcích.
Odstavec 4. Chrání sféru správy železnič-
ních podniků proti osobám s cizím státním
občanstvím.
- 129-
§§ 73 a 74.
Souvisí věcně s § 2, odst. 2, písm. e), § 3,
odst. 3, §§ 61 a 62 p. ř.
Zvítězilo přesvědčení, že příslušnou ma-
terií možno postihnouti stručnějšími for-
mulacemi, na druhé straně však se pro-
jevila potřeba založiti novou úpravu o něco
šíře.
Námět, aby byla stvořena možnost, vy-
dati cestou nařizovací úpravu analogickou
zák. čl. XVII /1914 (o železničním služeb-
ním řádu), nebyl realisován; zdálo se účel-
nějším, zajistiti dozorčímu úřadu všeobecně
vliv na obsah služebního řádu a vyhraditi
mu možnost vydávati zvláštní směrnice
k provedení § 73, odst. 1, první věty (po-
vinnost železničního podniku postarati se
o dostatečný počet způsobilých, v železniční
službě vycvičených a příslušných předpisů
znalých zaměstnanců).
§ 73. odst. 2. Předpis věty první chrání
výkon služby u železničního podniku před
živly cizími (po případě neloyálními) tím,
že vylučuje z ustanovení v poměru zaměst-
nance dráhy osobu, která nemá českoslo-
venského státního občanství a je neznalá
státního jazyka. Předpis věty druhé pama-
tuje na možnost, aby z této zásady mohla
býti u zaměstnanců na zvláštní smlouvu,
pokud vykonávají práce nižšího druhu, po-
volena úleva (myslí se zejména na dělníky,
kteří vykonávají sezónní práce na vrchní
stavbě).
§ 74, odst. 1. Znamená povýšení adhesní
formy sjednávání služební smlouvy za
pravidlo. Mohlo by býti z toho dovozováno,
že železniční podnik nesmí ujednávati
smlouvy se speciálním obsahem (indivi-
duální smlouvy), což by zajisté ochromilo
v nežádoucí míře personální akční možnost
podniku. Úplné pak uvolnění individuálních
smluv by způsobilo, že by se předpis od-
stavce 1 minul účinkem. Nabízelo se vý-
chodisko, dopustiti sice v zásadě zvláštní
smlouvy, uložiti však zároveň podniku, že
sjednávání zvláštních smluv si musí vy-
hraditi ve služebním řádu při současném
zásadním určení okruhu prací, k nimž mají
býti zaměstnanci na zvláštní smlouvu při-
bíráni (odstavec 3). Dozorčí úřad bude
moci takto zabrániti výstřelkům.
§ 74, odst. 2. Zavádí se novota, podle níž
je železniční správní úřad zavázán, než
schválí služební řád, vejíti ve styk s mini-
sterstvem sociální péče. Má tím býti po-
skytnuta zvláštní záruka, že věci sociální
péče budou ve služebním řádě obstarány
bezvadně.
§ 74, odst. 4. Je potřebné pamatovati také
na možnost dispense od zásady vyjádřené
v § 74, odst. 1. Tak na příklad, když želez-
niční podnik se pustí do provozu, nejsou
zpravidla vyjasněny hned všecky před-
poklady, na nichž mají býti uspořádány
osobní věci zaměstnanců dráhy; ukáže se
snad potřeba, aby železničnímu podniku
byla poskytnuta nejprve možnost, získati
potřebné zkušenosti (vyhledati nejvhod-
nější základnu pro uspořádání osobních
věcí), což ovšem by nesmělo trvati příliš
dlouhou dobu. Je na snadě, že předpis,
o který jde, nedává železničnímu podniku
právního nároku, aby odchylka byla po-
volena.
§ 75.
Odstavec 1. Má vyplniti určitou mezeru
v platném právním řádu způsobem vyho-
vujícím praksi.
Odstavec 2. Sleduje ve směru, o který
jde, také novelisaci zákona č. 112/1871 ř. z.
(kotelní zákon).
§ 76.
Přimyká se k § 15 p. ř. Zásada je však
stylisována o něco liberálněji, hledíc k vý-
voji, který tu už nastal, a ke skutečné po-
třebě.
§ 77.
Je to delegační ustanovení, které má na-
stoupiti na místo kasuistických, namnoze
zastaralých a potřebě nevyhovujících před-
pisů provozního řádu (srv. §§ 25 až 54
p. ř. ).
Je úmysl, pojmouti do vládního nařízení
takové předpisy dopravní (návěštní). které
jsou zásadní povahy a nepodléhají tolik
změně, jinak však využíti předpisu od-
stavce 2, po případě přenechati úpravu
podřadnějších věcí v dopravě, pokud to
není v rozporu s potřebou celostátní jed-
notnosti, železničním podnikům (v doprav-
ních předpisech).
Takto budou nahrazeny také dosavadní
Grundzüge der Vorschriften für den Ver-
kehrsdienst auf Hauptbahnen z r. 1913 a
Grundzüge der Vorschriften für den Be-
trieb auf Lokalbahnen z r. 1905.
- 130 -
§§ 78 až 82.
Dotýkají se věcí, které upravuje pro-
vozní řád v §§ 5 až 7, 16, 18 a 66. Na-
vrhovaná úprava představuje odchylku
v metodě, nikoli ve věci.
Upozorňuje se výslovně, že železniční
podnik je povinen plniti povinnost podle
§ 80 (poskytnouti co nejrychleji první po-
moc osobám, postiženým nehodou) bez-
platně.
§ 83.
Je novotou. Prakse ovšem tuto povinnost
drahám odedávna ukládala, nalézajíc pro
tento svůj postup rozmanitý právní základ.
§§ 84 až 89.
Vyhovují požadavku pružné úpravy že-
lezničního přepravního práva. Dosavadní
stav věcí dokazuje, že předpisy či. 421,
odst. 3 a čl. 422 až 431 obchodního zákona
ze dne 17. prosince 1862, č. 1 ř. z. z r. 1863
a §§ 422 až 433 zák. čl. XXXVII/1875 jsou
obsoletní a že ustanovení čl. 390 až 421,
odst. 1 obchodního zákona a §§ 393 až 420
obchodného zákoníka nejsou praktická pro
dráhy pro přepravu veřejnou (také pro
dráhy pro omezenou přepravu veřejnou);
všechny poměry, o které jde, staly se totiž
již předmětem úpravy M. ú. Z. (č. 140/1928
Sb. z. a n. ), M. ú. C. (č. 142/1928 Sb. z.
a n. ) a železničního přepravního řádu
(č. 144/1928 Sb. z. a n. ). železniční pře-
pravní právo je ve vývoji; možno očekávati
důležité změny nejen pro obor vnitrozem-
ské přepravy (vzájemné přizpůsobení pře-
pravních podmínek dráhy a automobilů),
ale také pro obor mezinárodní přepravy
(viz Habenicht, železniční právo přepravní
de lege ferenda, časopis, pro železniční
právo a politiku, r. 1930, č. 6, Hausstein,
Tarif und Kontrahierungszwang der Eisen-
bahnen, Zeitung děs Vereines Deutscher
Eisenbahnverwaltungen, r. 1931, č. 37, a
Kienitz, Der Kontrahierungszwang, tamže,
č. 43). Ve skutečnosti byly už v Římě roku
1934 sjednány úmluvy o mezinárodní pře-
pravě osob i zboží, které mají býti u nás
předmětem ústavního projednání. S hle-
diska ustavně právního netřeba míti obav
z navrhované úpravy. Mezinárodní úmluvy,
které byly ústavně schváleny, mají býti
závaznou basí pro úpravu poměrů vnitro-
zemské přepravy výkonnou mocí, neboť od-
chylka od ustanovení právního řádu povahy
donucovací může nastati jen, pokud úprava
(pro vnitrozemskou přepravu) se příklo-
nu je k obsahu mezinárodních úmluv. Je to
zfruktifikování myšlenky příležitostného
zákona č. 110/1927 Sb. z. a n. v obecnějším
pojetí.
V § 84 se vyjadřuje zásada přepravní po-
vinnosti způsobem obdobným § 10 zákona
č. 198/1932 Sb. z. a n. o dopravě motoro-
vými vozidly. Tato stylisace ostatně od-
povídá základním rysům platné úpravy
(čl. 4 ž. p. ř., čl. 5 M. Ú. Z., srv. také § 8
P. ř. ).
§ 85, odst. 4, je textován podle či. 3, § 4,
ž. p. ř.
Zařadění § 85, odst. 3 velela opatrnost.
Soudy klonily se totiž někdy k tomu, aby
povinnost cestujícího zaplatiti v určitých
případech peněžní částky podle ustanovení
ž. p. ř. byla hodnocena jako konvenční po-
kuta a v souvislosti s tím pouštěly se do
přezkoumávání otázky, zda byla vůbec
spáchána škoda a zda sazba ž. p. ř. je při-
měřená.
§§ 86 a 87.
Obsahují úpravu t. zv. tarifní vý-
sosti. Má tím býti nahrazen právní stav,
jenž se podává z těchto něj důležitě jích
předpisů: § 10, písm. e) konc. zák., §§4,
7, 66 a 77 p. ř., čl. 6 ž. p. ř. a nařízení
č. 167/1895 ř. z. (srv. k tomu M. ú. C.
čl. 22, § 3, čl. 23, 24 a M. Ú. Z. čl. 9, §§ 1
a 2 a čl. 10). Navrhovaná textace vychází
z ústřední myšlenky, že z důvodu veřejného
zájmu nutno sice normovati tarifní výsost
státu (ingerenci ve věci tarifů a tarifních
slev), ingerence však má býti omezena jen
na nevyhnutelnou míru; zákon může
zajisté položiti jen základy
tarifní výsosti, provedení
je nutné ponechati výkonné
moci.
Konstatuje se výslovně, že předpisem
§ 86 není dotčeno ustanovení § 39 zákona
o organisaci politické správy; toto ustano-
vení platí vedle § 86.
§ 88.
Odpovídá čl. 2 ž. p. ř. a čl. 2 M. ú. Z. Po-
třeba takového ustanovení vyplynula ze
změn, které v poslední době nastaly v systé-
mu dopravy, z nutnosti upraviti také jiné
způsoby přepravy, pokud participují na
- 131 -
určitém přepravním výkonu spolu se želez-
ničním podnikem, podle hledisek veřejného
zájmu, jakož i z účelnosti postaviti podni-
kání povahou na stejnou hospodářskou zá-
kladnu.
§ 89.
Předpisy obchodního zákoníka (č. 1 ř. z.
z r. 1863) a obchodného zákoníka (zák. čl.
XXXVII/1875), které upravují povozní jed-
nání železnic (čl. 421, odst. 3 a čl. 422 až
431, §§ 422 až 433) se zrušují v derogačním
ustanovení zákona (§ 209, odst. 2). Měly
stejně platnost jenom pro dráhy pro pře-
pravu veřejnou.
§ 90.
Srv. k tomu §§ 55 a 62 p. ř.
§§ 91 a 92.
Zdokonalují jen textové předpisy § 10,
odst. 1, písm. g) koncesního zákona.
§ 93.
Prohlubuje a doplňuje vzhledem k změ-
něným poměrům myšlenku § 64 p. ř. (srv.
pozdější textaci tohoto paragrafu v uh. pro-
vozním řádu).
Speciální úpravy, předvídané v zákoně
o organisaci politické správy, nejsou § 93
osnovy dotčeny a platí vedle něho.
§§ 94 až 96.
Svazky územní samosprávy (země, okresy,
obce) představují po stránce provozu drá-
hy subjekt zvláštní povahy. Hledíc k této
zvláštní povaze, jeví se účelným koncedo-
vati tady a na jiných místech osnovy ně-
které odchylky pro svazky územní samo-
správy. Zvláštní kvalifikace upozorňuje na
sebe zvláště u zemí a okresů, a to zejména
od té doby, kdy zákonem ze dne 29. února
1920, č. 126 Sb. z. a n., ve znění zákona ze
dne 14. července 1927, č. 125 Sb. z. a n.
(zákon o organisaci politické správy) byla
odstraněna pověstná dvojí kolej rakouské
veřejné správy a země a okresy včleněny do
všeobecné veřejné správy. Uplatnila se tedy
myšlenka, aby ideově jednotné uspořádání
podle tohoto zákona nebylo tříštěno, aby
však na druhé straně i železničnímu dozor-
čímu úřadu bylo poskytnuto všecko, čeho
nevyhnutelně potřebuje k výkonu státní
výsosti nad drahami.
Předpis § 94, odst. 1 je přizpůsoben
zvláštním organisačním poměrům u svazků
územní samosprávy.
V souhlase s vůdčí ideou, o níž byla řeč,
nejevilo se účelným vztáhnouti na svazky
územní samosprávy předpis § 71, odst. 5
ve vší jeho přímočarosti; zato se normuje
pro svazky územní samosprávy povin-
nost, aby k přímému vedení provozu usta-
novila osobu spolehlivou, po stránce odbor-
né způsobilou, mající československé státní
občanství a bydliště v republice českoslo-
venské. Co se týká obcí, podléhá ustanovení
této osoby schválení železničního správního
úřadu, co se týká zemí neb okresů, ustano-
vuje se, že zemský president (okresní hejt-
man) má povinnost včas zpraviti železniční
správní úřad, která osoba má býti ustano-
vena, aby železniční správní úřad měl mož-
nost uskutečniti, uzná-li to za potřebné, vliv,
který mu zajišťuje zákon o organisaci po-
litické správy.
Díl sedmý.
Vnitřní kontrola.
Bude zajisté v zájmu samého železniční-
ho podniku, aby vybudování, udržování a
provoz dráhy hověl platným předpisům, aby
byl udržován pořádek na dráze a aby za-
městnanci konali řádně a poctivě službu;
možno tedy v celku očekávati, že podnik
bude tyto věci sledovati i bez nátlaku se
strany úřadu. Nelze nicméně vyloučiti, že
by sledování se strany železničního podniku
bylo po určité stránce zanedbáváno, což se
může vyskytnouti zejména tam, kde se rea-
lisace zájmu veřejného kříží s peněžním
zájmem podniku. Proto nutno pa-
matovati na vnitřní kontrolu
zvláštními předpisy, stejně jako
tomu bylo doposud (srv. § 71 provozního
řádu. ) Nepostradatelným instrumentem
vnitřní kontroly je výkon kárné pravomoci;
tím určena je potřeba, aby byla v díle věno-
vaném vnitřní kontrole položena solidní
právní základna pro výkon této pravomoci.
K jednotlivým paragrafům:
§ 98.
Odstavec 1. V železničním provozu třeba
klásti z důvodu bezpečnosti velký důraz na
periodické prohlídky (kolejiva, vozidel a
pod. ); z té příčiny zajišťuje se pro želez-
- 132 -
niční správní úřad ve větě druhé přiměřená
ingerence.
§ 99.
Výkonu kárné pravomoci dává se zákon-
ný podklad. Prakticky je skoro pravidlem,
že nositeli kárné pravomoci v poměru k zá-
važným služebním proviněním jsou auto-
nomní sbory, skládající se kvalitně ze zá-
stupců podnikové správy a ze zaměstnanců
(obdoba rozhodčího soudnictví). Nicméně
nezdálo se dobře možným, vysloviti přísluš-
nou zásadu absolutně, hledíc k tomu, že
dráhy mají nejrozmanitější rozsah provozu
a nejrůznější způsob provozu.
Co se týká kontroly disciplinárních ná-
lezů skrze soudy, nemá osnova výslovného
předpisu a věc ponechává se úpravě, bude-li
taková úprava uznána za nutnou, osnově ci-
vilního řádu soudního. Upozorňuje se na
judikát býv. nejvyššího soudu č. 191 knihy
judikátů (srv. také Vážný civ. 8531 nebo
Trnkův přehled judikatury č. 1493), podle
něhož přezkoumávají soudy disciplinární
nálezy, které byly vysloveny u státních drah
podle příslušných ustanovení služebního
řádu, jenom po stránce formální.
Díl osmý.
Ustanovení pro vlastníky nebo jiné uživatele
pozemků v okolí dráhy a pro osoby, které
tam chtějí něco podnikati.
Velký význam drah pro rozvoj národního
hospodářství, jemuž musí ustoupiti zájem
soukromý, jakož i povaha jejich provozu,
vedou k nutnosti, aby byla uložena určitá
omezení těm, kdož jsou vlastníky nebo ji-
nými uživateli pozemků v okolí dráhy nebo
tam chtějí něco podnikati. Komplex před-
pisů dotýkajících se této věci bývá nazýván
někdy také železničním právem
sousedským.
Stěžejní zásady jsou obsaženy v §§ 99
a 100 provozního řádu (p. ř. ), předpisy o za-
kázaném obvodu a o požárním obvodu v de-
krete dvorské kanceláře č. 137/1843 sb. zák.
pol., po případě v § 20 zák. čl. XLI/1881.
Navrhovaná úprava se přidržuje, pokud
běží o rozlišování zakázaného pásma a po-
žárního pásma (názvy pojmů se přejímají
z prakse) a o věcnou náplň těchto pojmů,
právního řádu platného v zemi české a Mo-
ravskoslezské, uchyluje se však od
něho pod statně při konstrukci
§ 104.
K jednotlivým paragrafům:
§ 101.
Uplatnila se snaha, hledíc k naprosté nut-
nosti zabezpečiti dráhu a její provoz, styli-
sovati tento paragraf tak, aby bylo zachy-
ceno co možná veškeré podnikání, které by
mohlo ohroziti dráhu anebo zasáhnouti ru-
šivě do jejího provozu; odtud se návrh vy-
hnul úmyslně užití pojmu "sousedé (An-
rainer)".
§§ 102 a 103.
Vymezení vzdálenosti se přejímá z na-
hoře cit. dvorského dekretu se změnou,
která vyplynula z užití jiné délkové míry,
jakož i z přijetí jiného východiska (osa ko-
leje). Text § 103 je v organické souvislosti
s ustanovením § 38 o požárním prostoru;
účinnost § 38 se projeví u budov a zařízení,
které tady byly před povolením způsobu
provozu, jenž jiskrami způsobuje nebezpečí
ohně pro předměty v okolí dráhy, účinnost
§ 103 se projeví u budov a zařízení, vzni-
kajících po povolení způsobu provozu,
o který jde.
§ 104.
Předpisy §§ 101 a 103 nelze si mysliti bez
určitého právního zajištění; také tomu, kdo
chce něco podnikati v okolí dráhy, bude
často záležeti na tom, aby získal jistotu, že
nezanedbal ustanovení právního řádu a že
v budoucnosti nemůže míti nepříjemnosti.
Podle § 99, odst. 1 p. ř. se vyžadovalo k změ-
nám terénu, jimiž by se místo, kde změna
má býti provedena, přiblížilo k majetku že-
lezničnímu, potom k stavbám, které by ně-
kdo chtěl uskutečniti v požárním obvodu,
povolení úřadu, jenž je povolán k vrchnímu
dozoru na dráhy, a příslušného politického
úřadu. Nová úprava je založena na po-
znání, že zájem veřejné želez-
niční správy a zájmy železnič-
ních podniků jsou v tomto pří-
padě zhruba stejnorodé a že
možno bez obav užíti pro účel
veřejné železniční správy slu-
žeb železničního podniku. Je to
myšlenka, která znamená radikální odklon
od dosavadního způsobu nazírání a jejíž
provedení povede dojista k zjednodušení
a k zúspornění výkonu státní výsosti ve vě-
- 183 -