cech drah. Nová úprava rozlišuje mezi pří-
pady, k uskutečnění stavby, zařízení a pod.,
kterou by dráha mohla býti ohrožena
(§ 101), je potřebí povolení jiného úřadu,
a případy, kdy se nevyžaduje žádného úřed-
ního povolení. Pro první skupinu případů
ustanovuje, že železniční podnik musí býti
přizván ke komisionálnímu místnímu šetře-
ní, jež má býti konáno předtím, než jiný
úřad vydá povolení, a přiznává připomín-
kám tohoto podniku kvalifikovaný vyznám
(nemíní-li jiný úřad vyhověti připomínkám
železničního podniku, je povinen odkázati
toho, kdo žádá o povolení, aby si napřed vy-
žádal povolení železničního správního úřa-
du). Poněvadž byly vyslovovaný obavy, že
železniční podnik za jistých, sporadicky se
ovšem vyskytujících okolností by mohl
špatně sloužiti veřejnému zájmu (na př.
těsně před uskutečněním práva nápadu, kdy
zřetele obchodního hospodaření ustupují do
pozadí), bylo uznáno za potřebné, vyhraditi
pro železniční správní úřad jednak možnost
vydávati pokyny k usměrnění připomínek
železničních podniků, jednak možnost, ulo-
žiti železničnímu podniku s platností obec-
nou nebo pro jednotlivý případ, aby si na-
před vyžádal stanovisko železničního správ-
ního úřadu. Pro případy druhé skupiny
ustanovuje se, že postačí, když podnikatel
staveb, zařízení a pod., kterými by dráha
mohla býti ohrožena (§ 101), dosáhne sou-
hlasu dotčeného železničního podniku. Pod-
nikatel staveb, zařízení a pod. nemá ovšem
býti ponechán libovůli a případnému šika-
nování železničního podniku; odtud se mu
ponechá na vůli, jestliže nemůže dosáhnouti
souhlasu železničního podniku, aby si vyžá-
dal povolení železničního správního úřadu,
čímž ovšem potřeba vyjednávati dále se že-
lezničním podnikem úplně odpadá. Předpisy
§ 101 a 103 ukládá se sousedům dráhy ve
prospěch veřejného zájmu spjatého s dra-
hami značné břemeno; aby toto břemeno
bylo poněkud vyrovnáno, byl připojen před-
pis odstavce 4: podnikateli, jenž se přesně
zachoval podle ustanovení § 104, nemůže
býti přičítáno, že podnikl něco závadného
a hlediska ustanovení §§ 101 a 103, a jeho
takto nabytá práva musí býti respektována
(kdyby to bylo nutné k účelům vybudování,
udržování nebo provozu dráhy, musela by
tato práva býti eventuálně vyvlastněna).
§ 105.
Odstavec 1. Přimyká se celkem k textaci
§ 100 p. ř. s tím rozdílem, že zásah úřadu
ve směru uložení povinnosti je fakultativní,
což spíše hoví povaze věci.
Odstavec 2. Tohoto předpisu je nevyhnu-
telné zapotřebí k zabezpečení existence a
provozu dráhy.
§ 106.
Sleduje se tu určité doplnění platných
předpisů, po případě jejich zdokonalení (co
se týká lesů, srovnej ovšem §§ 19 a 20 rak.
lesního zákona č. 250/1852 ř. z. a § 2 uh.
zák. čl. XXXI/1879).
Díl devátý.
Vzájemné styky mezi drahou a obe-
censtvem.
Do tohoto dílu byly soustředěny před-
pisy, které upravují vzájemné styky mezi
drahou na jedné a obecenstvem na druhé
straně, ať již toto obecenstvo užívá dráhy
nebo nikoli (aniž šlo v druhém případě o ta-
kové vztahy, které upravuje díl osmý).
Korespondující platné předpisy jsou ob-
saženy v §§ 93 až 98 provozního řádu.
K jednotlivým paragrafům:
§ 107.
Přimyká se textově k §§ 93 a 95 p. ř.
Zdokonalení záleží zejména v tom, že pro
obecenstvo, které užije dráhy nebo s ní
jinak vejde ve styk, se vytyčuje obecné pra-
vidlo, aby zachovalo pozornost a opatrnost
přiměřenou povaze železničního provozu.
§ 108.
Má nastoupiti na místo §§ 96 a 97 p. ř.
Stylisace odstavce 3 vyplynula ze skuteč-
nosti, že frekvence na silniční komunikaci
se neobyčejně zvýšila od dob vydání prvních
základních norem železničního práva. Po-
kud jde o znění třetí věty, srovnej § 12,
odst. 3 vládního nařízení č. 107/1932 Sb. z.
a n., kterým se mění a doplňují některé
předpisy o jízdě motorovými vozidly.
§ 109.
Vyčerpává materii § 96, odst. 2 a § 98
p. ř.
§ 110.
Běží o předpis, který nemá pendantu
v dosavadním právním řádu. T. zv. před-
- 134 -
nádraží mají především přispívati k plnění
funkce, k níž jsou určeny dráhy; disposice
s těmito prostorami, které by se nesrovná-
valy s tímto posláním, mohly by zasahovati
velmi rušivě do podmínek železničního
provozu.
§ 111.
Neodpovídá mu rovněž žádný dosavadní
předpis.
Odstavec 1 a 2. Formulace vyplynuly
z přesvědčení, že je nutné, aby uloženy byly
železničnímu podniku některé základní po-
vinnosti ve směru informování a varování
obecenstva, jakož i styku s ním. Poněvadž
toto informování se ve skutečnosti provádí,
netřeba se obávati nového zatížení železnič-
ních podniků. Poslední věta v odstavci 1
byla připojena z té příčiny, aby nemohly
býti vznášeny žaloby na náhradu škody,
které by se zakládaly na tvrzeních, že želez-
niční podniky neplnily správně informační
povinnosti podle prvních dvou vět.
Odstavec 3. Sleduje vzor § 12 zákona č.
198/1932 Sb. z. a n. o dopravě motorovými
vozidly.
Odstavec 4. Je založen na postulátu jed-
nak hladkého přepravního styku, jednak
respektování potřeb obecenstva, které uží-
vá dráhy; tento postulát vyplývá z dobře
chápaného veřejného zájmu.
Díl desátý.
Věci ztracené nebo zapomenuté.
Možno shledati velmi závažné důvody
pro to, aby o věcech, které byly
v železničním obvodu ztra-
ceny nebo zapomenuty, platily
speciální předpisy. O takových
věcech se zpravidla ví, kde byly ztraceny
nebo zapomenuty, a je pohodlné pro cestu-
jícího, když se může s dotazem obrátiti pří-
mo na železniční služebnu (sběrnu); shro-
mažďování nálezů zapadá také vhodně do
okruhu úkonů souvisících s obchodní ku-
lancí drah a není pro ně zatížením, protože
dráha si může dáti útraty s tím spojené
zaplatiti.
Speciální úprava se vyskytuje i v jiných
právních řádech. Upozorňujeme na př. na
čl. 5 italského přepravního řádu (Dr. Hu-
sák, Některé zvláštnosti italského přeprav-
ního práva, časopis pro železniční právo a
politiku r. XI, č. 2) a na §§ 978 až 982 ně-
meckého obč. zákona. U nás byl svého času
takový speciální předpis obsažen v § 38
dopravního řádu č. 207/1892 ř. z. (opírá se
oň služební předpis státních drah č. XIII),
v dnešním právním řádu však není tako-
vého ustanovení. Tím se utvořila
nepříjemná situace, že sku-
tečný stav věcí a předpis
§ 32 služ. řádu pro zaměst-
nance čsl. st. drah je v roz-
poru se zákonem.
Návrh přijímá řešení přímočaré (věci
nutno odevzdati obligatorně železničnímu
podniku, leč že by byly ihned vráceny tomu,
kdo je ztratil nebo zapomenul), a přimyká
se k diferenciaci věcí ztracených a zapome-
nutých jak ji vytvořila judikatura nejvyš-
šího soudu se vztahem k nároku na nálezné.
K jednotlivým paragrafům:
§ 112.
Srv. čl. 5, § 1 přepravního řádu ital-
ského. Kdežto tam se nařizuje odevzdání
přednostovi nebo správci stanice nebo vlak-
vůdci, ukládá se tady, aby věc byla ode-
vzdána bez zbytečných průtahů železniční
služebně (velké železniční služebny dispo-
nují zvláštními orgány pro přijímání a
shromažďování nálezů - sběrnami).
Má-li nálezce možnost vrátiti věc ihned
tomu, kdo ji ztratil nebo zapomenul, ne-
musí ji odevzdati železničnímu podniku, ale
může věc vrátiti přímo (srv. k tomu první
větu k § 389 obč. zák., po příp. první větu
§ 303 osnovy obč. zák. ).
§ 113.
Odstavec 1. Poněvadž občanský zákoník
neplatí na Slovensku a Podkarpatské Rusi,
bylo nutné reprodukovati příslušné ustano-
vení obč. zák. o nálezném (§ 391 obč. zák.,
věta druhá). Byla uvedena na přetřes také
otázka valorisace meze Kč 2. 000-, ale věc
byla ponechána reformě obecného občan-
ského práva. Věta poslední vyjadřuje pevné
stanovisko judikatury.
Odstavec 2. Proti právní domněnce,
která se tu vyslovuje, je možný protidůkaz.
Odstavec 3. Najde - li věc zaměstnanec
dráhy při výkonu své služby, nastupuje
místo jeho nároku na nálezné nárok želez-
ničnímu podniku. Tento podnik se však ne-
smí penězi z toho plynoucím obohacovati,
- 135 -
ale musí věnovati přibližně polo-
vinu zařízením sociální péče železničního
podniku, stanoveným se souhlasem želez-
ničího, správního úřadu, polovinu pak na
odměny zaměstnancům, kteří se přičinili
o nález; nalezené věci jsou totiž zpravidla
velmi početné a malé hodnoty, bylo nutné
hledati řešení, které by formální přísností
nezatížilo příliš administrativu.
Odstavec 4. Zařízením sociální péče že-
lezničního podniku se přiznává privilego-
vané postavení ještě potud, že se jim dává
nárok na nálezné (jakýsi substituční ná-
rok) také v těch případech, kdy nálezce
o nálezné nepožádá, ačkoli je tu jinak skut-
ková podstata příslušného nároku, nebo
kdy nálezce stane se nezvěstným. V druhé
větě je vyslovena praesumptio iuris ac de
iure o tom, kdy je nálezce nezvěstný.
§ 114.
Byl inspirován těmito myšlenkami: Za
odevzdanou věc odpovídá železniční podnik
jako schovatel a vzešlé náklady na uscho-
vání mu mají býti nahrazeny. Při hromad-
nosti nálezů v železničním obvodu a ne-
patrné jejich hodnotě je akutní nebezpečí
hromadění nálezů v železničních sběrnách;
proto musí býti železničnímu podniku
umožněn odprodej odevzdaných věcí v zá-
sadě již po třech měsících, po případě ještě
dříve, žádá-li to účelnost, anebo také zni-
čení věcí, které podlehly zkáze nebo jsou
bezcenné.
§ 115.
Doba tří let je dostatečně dlouhá pro
přihlášky o věci ztracené nebo zapomenuté.
Stanoví-li se, že věc nebo stržené peníze
v úschově připadnou i s užitky nálezci,
jestliže se ten, kdo věc ztratil nebo zapo-
menul, nepřihlásí do 3 roků ode dne, kdy
věc byla odevzdána, železničnímu podniku,
není třeba míti obav, že tím bude někomu
ukřivděno. Srv. ostatně k tomu § 392 obč
zák., po příp. § 306 osnovy obč. zák.
Díl jedenáctý.
Povinnosti k státní správě poštovní a te-
legrafní, ustanovení v zájmu obrany státu
a ustanovení o přepravě četnictva.
I. K správě poštovní a telegrafní.
§ 116.
Odstavec 1 a 3. Přesto, že koncesní zákon
a provozní řád zavazoval dráhy, aby poštu
přepravovaly zdarma (zákony o drahách
nižšího řádu postavily se ovšem již na sta-
novisko přiměřené náhrady), vývoj vedl
ve skutečnosti k tomu, že poštovní
správa se v zásadě neuzaví-
rala poskytování náhrady za
přepravu pošty. Osnova vyslovuje
sice v odstavci 1, že železniční podnik je
povinen přepravovati poštovní zásilky, za-
městnance je doprovázející a dohlédací
orgány, přiznává však zároveň v odstavci
3 železničnímu podniku nárok na přiměře-
nou náhradu.
Odstavec 2. Má chrániti princip ekono-
mického vedení podniku pro případ, že by
snad - proti všemu očekávání - poža-
davky poštovní správy (opírající se o před-
pis odstavce 1) nutily železniční podnik
k investicím nebo organisačním opatřením,
které by se nesrovnávaly se zřeteli hospo-
dárného provozu dráhy.
Odstavec 4. Vychází vstříc případným
potřebám racionalisace v oboru poštovní
správy a správy železničního podniku.
//. Ustanovení v zájmu obrany státu.
Naléhavá potřeba, aby do služeb obrany
státu byl postaven dopravní nástroj dráhy
v celém rozsahu, vedla k tomu, že musela
býti zrevidována všecka ustanovení plat-
ných předpisů, která se dotýkají této věci,
a že musela býti formulována celá řada no-
vých základních předpisů, jichž si vyžádal
zřetel k modernímu vedení způsobu války.
Po stránce ideologické sluší pozname-
nati: Relace dráha a zájem
obrany státu jeví se poněkud jinak
v míru a jinak za mobilisace a války; za
mobilisace branné moci, při prohlášení vá-
lečného stavu a za války nutno přidržeti
dráhy k povinnostem ve prospěch obrany
státu v daleko pronikavějším rozsahu. Po
stránce metody bylo zvoleno řešení, že
v §§ 117 a 118 jsou obsaženy předpisy,
které mají platnost všeobecnou, do §§ 119
a 120 pak byla pojata ustanovení, která
ukládají povinnosti za mobilisace branné
moci nebo při prohlášení válečného stavu
a za války. Aby do výkonu veřejné želez-
niční správy nebyl vnášen prvek desorien-
tace, přijímá se zásada, že v poměru k že-
lezničním podnikům vystupuje jako nositel
státní výsosti ve věcech drah železniční
správní úřad, i když běží o věci souvisící
s obranou státu, a že vojenská
- 136 -
správa nemůže, pokud to není
naprosto nevyhnutelné, za-
sahovati přímo do poměrů
dráhy. Při konstrukci předpisů není
dobře možné pustiti se zřetele otázku hos-
podářského břemene, které z plnění přísluš-
ných povinností vzniká, a to tím spíše, že
každé nové břemeno, které se ukládá dra-
hám, podstatně znesnadňuje jejich konku-
renční postavení proti jiným podnikům pro
veřejnou přepravu. Proto musí býti pama-
továno i na předpis o náhradách, který by
vyřešil aspoň případy nejpalčivějších újem
(§ 121).
K jednotlivým paragrafům:
§ 117.
Vede se tu kompetenční linie mezi vojen-
skou správou a železničním správním
úřadem.
§ 118.
Odstavec 1. Obsahuje důležité pravidlo
pro úřady, které vykonávají pravomoc
podle tohoto zákona a předpisů podle něho
vydaných; mají z moci úřední přihlížeti též
k zájmu obrany státu, pokud by mohl býti
dotčen. O tom, že k veřejnému zájmu patří
také zájem obrany státu, srovnej vývody
důvodové zprávy k § 12, odst. 3.
Odstavec 2. Má zajistiti realisaci opa-
tření a zařízení, jichž je zapotřebí pro účel
obrany státu, a to nad rozsah povin-
n o s t í, které železniční podnik postihují
podle zákonných ustanovení o drahách,
předpisů podle nich vydaných a podle usta-
novení koncesní listiny. K tomu patří před-
pis § 121, odst. 2 o náhradě.
Odstavec 3 a 4. Blíží se svou náplní § 69
provozního řádu.
Odstavec 11. Sleduje určité doplnění
trestních předpisů.
§ 119.
Odstavec 2. Stanoví prvenství zájmu
obrany státu za mobilisace a války.
Odstavec 3 až 7. Nahrazují § 70 p. ř. Zá-
sadu, že dráhy se staví v době mobilisace a
války podle potřeby úplně do služeb obrany
státu,
vyjadřuje ovšem mnohem dokonaleji
a všestranněji.
§ 120.
Je úplné legislativní novum. Také tvorba
právního řádu musí se po stránce jednodu-
chosti a urychleného legislativního řízení
podříditi naléhavému zájmu obrany státu.
§ 121.
Odstavec 1. Upravuje náhradu za pře-
pravní výkony dráhy ve prospěch vojen-
ské správy. Dráha tu plní svoji normální
funkci.
Odstavec 2 a 3. Pamatuje na náhradu za
plnění jiných mimořádných povinností ve
prospěch obrany státu.
///. Ustanovení o přepravě četnictva.
§ 122.
Za Rakouska bylo četnictvo součástí
ozbrojené moci státu, dostávalo se mu tedy
přepravních výhod platných pro vojsko
automaticky.
V přípravném jednání byla ventilována
také otázka, zda by přímo do zákona ne-
mělo býti pojato ustanovení o tom, že za
hnance, kárance, chovance vychovatelen
a za jejich průvod, jakož i vůbec za do-
pravu, jež jest úkonem chudinské péče, se
platí zlevněné jízdné (přepravné). Při bed-
livější úvaze se však ukázalo, že problém
je příliš složitý, než aby mohl býti vyřešen
jednoduchým předpisem, a bylo uznáno za
schůdnější, aby věc byla ponechána řešení
cestou tarifních slev, jak tomu bylo do-
posud.
Díl dvanáctý.
O úkonech státní výsosti zvláště.
Poslání zákona záleží v tom, aby dráhy
byly provozovány tak, jak toho žádá ve-
řejný zájem. Dosahuje se toho zajištěním
ingerence státu (úkony státní výsosti) do
všech poměrů, k nimž železniční podnikání
dává podnět. Třebaže ingerence státu se
upravuje v osnově na místech, kde se
jedná o příslušné materii, ukazuje se nic-
méně účelným, vyhraditi pro úko-
ny státní výsosti v textu zá-
kona zvláštní díl, do něhož
by byly shrnuty věc i zásadní
povahy nebo společné. Pro-
vozní řád zvolil ostatně metodicky podobný
postup, když dozoru a kontrole věnoval
souvislou část (§§ 71 až 84).
Co se týká ideologie tohoto dílu třeba
odkázati na všeobecnou část důvodové
- 137 -
zprávy, kde se šíře rozvíjí problém výkonu
veřejné železniční správy. Osnova jde
vedle toho novými cestami zejména při
koncepci předpisu o vydávání příkazů a zá-
kazů všeobecné povahy politickými úřady
(§ 125), při úpravě represivních pro-
středků proti železničnímu podniku, oso-
bám, které mají účast při vedení železnič-
ního podniku a proti zaměstnancům
(§§ 127 až 132), a při úpravě právního
podkladu pro ozbrojené strážní oddíly že-
lezniční (§ 139).
K jednotlivým paragrafům:
§ 124.
Odstavec 1. Vytyčuje základní pravidlo
o tom, kdo vykonává státní výsost ve vě-
cech drah (veřejnou železniční správu).
Odstavec 2. Při jeho textaci bylo velmi
mnoho vytěženo z § 5 org. statutu.
Odstavec 3. Zákon nepostihne derogačně
mnohé jiné normy, v nichž se vyhrazují
pro železniční úřady úkony státní výsosti.
Běží o úřady různého pojmenování, podle
toho, v které době byly normy vydávány
(ministerstvo obchodu, ministerstvo želez-
nic, generální inspekce, železniční dozorčí
úřad atd. ). Bylo nutné zařaditi ustano-
vení, podle něhož by i veškerá taková pra-
vomoc přešla na železniční správní úřad.
Odstavec 4. Vyslovuje zásadu, že že-
lezničním správním úřadem
ve smyslu zákona o drahách
je ministerstvo, jemuž pří-
sluší dozor na dráhy. Veřejné
mínění se domáhá koncentrace dopravní
výsostní agendy (železnice, motorová vo-
zidla, letadla, vodní doprava) v jediném
ministerstvu. Nelze vyloučiti, že budoucí
organisace veřejné správy vyhoví tomuto
požadavku. Stylisace tu přijatá umožní co
nejhladší přechod.
§ 125.
Řešíc otázku vydávání příkazů
a zákazů všeobecné povahy,
dotkla se osnova problému svrchovaně deli-
kátního: na jedné straně se rozhodla, při-
jmouti za základ pro uspořádání veřejné
železniční správy princip jednotného správ-
ního úřadu a za tento jednotný správní
úřad prohlásiti ministerstvo, na druhé
straně musela si uvědomiti převládající
mínění teorie, že podle platné ústavy ne-
může ministerstvo vydávati k provedení
zákonů objektivní normy (nařízení) vzta-
hující se na území celého státu, ale že je
to vyhrazeno vládnímu nařízení. Po pečli-
vém zvážení všech momentů byla zařaděna
stylisace § 125. Politické úřady uplatní se
v oblasti výkonu veřejné železniční správy
na základně §§ 187 a 188 (jakmile jim bude
přikázána pravomoc železničního správního
úřadu nebo zemského úřadu).
Bylo nutné přijmouti takovou koncepci
§ 125, aby politické úřady byly sice při-
brány k vydávání zákazů a příkazů vše-
obecné povahy, zároveň však aby tu byla
záruka, že výkon této pravomoci bude
v souladu s úmysly primárního nositele
veřejné železniční správy, t. j. železničního
správního úřadu, z toho vyplynula styli-
sace: "K účelu výkonu státní výsosti ve
věcech drah.............a to podle po-
kynů železničního správního úřadu......".
Mezi železniční správní úřad a železniční
podniky situuje osnova zvláštní subjekční
poměr, čemuž se dává zejména výraz kon-
strukcí předpisů, podle nichž železniční
správní úřad zasahuje do věcí železničního
podniku (donucovací opatření, kárná pra-
vomoc); s tím souvisí, že na jednotlivých
místech zmocňuje osnova železniční správní
úřad k vydávání směrnic, pokynů nebo
řádů, všecko v mezích zákonných ustano-
vení, které mají zavazovati železniční
podniky.
že k výkonu veřejné železniční správy
mohou orgány zákonem povolané (želez-
niční správní úřad, zemské úřady a sub-
jekty, jimž bude přikázána pravomoc podle
§§ 187 a 188) vydávati individuální pří-
kazy a zákazy, vyplývá z povahy věci;
zákonodárce pokládal to za tak samo-
zřejmé, že nezařadil žádný positivní předpis.
§ 126.
Odstavec 1. Podává základní pravidlo pro
výkon státní výsosti v poměru k železnič-
nímu podniku.
Odstavec 2. Jevilo se býti užitečným ulo-
žiti železničnímu podniku výslovně (dalo
by se to nepochybně vyvoditi také z práva
úřadu vykonávati dozor) povinnosti, bez
nichž by byl výkon státní výsosti ilusorní.
Odstavec 3. Je slušné chrániti výslov-
ným předpisem obchodní tajemství želez-
ničního podniku.
- 138 -
§§ 127 až 132.
Mají nahraditi §§ 79 až 87 rak. provoz-
ního řádu (v Uhrách byla celá základna
represivních prostředků poněkud jiná).
Také dosavadní předpisy rozlišují kon-
struktivně mezi železničním podnikem,
ředitelstvím (řediteli, členy ředitelství) a
zaměstnanci dráhy. Co se týká soukro-
mých železničních podniků, je tu možnost
přidržeti tyto podniky pokutami od 100 zl.
do 2. 000 zl. k. m., aby splnily v určité
lhůtě povinnosti, které jsou jim uloženy,
pokud jde o bezpečnost a pořádek; kdyby
stav dráhy nebo provozních prostředků byl
takový, že by tím byla ohrožena bezpeč-
nost užívání dráhy a bezpečnost provozu,
může ministerstvo železnic provoz na celé
dráze nebo na příslušných jednotlivých
tratích zastaviti a po případě zaříditi, aby
oprava byla provedena státem na útraty
společnosti (§ 85, odst. 3 a 4 p. ř. ). Proti
ředitelstvím (ředitelům, členům ředitel-
ství) drah státních i soukromých je mi-
nisterstvo oprávněno zakročovati tresty
podle § 81 p. ř. (důtka, trest peněžitý do
výše měsíčního služného nebo měsíční
mzdy, suspense ze služby a odstranění ze
služby). Pokud jde o zaměstnance, přísluší
generální inspekci sice velmi rozsáhlá pra-
vomoc proti zaměstnancům drah státních
(ukládati tresty pořádkové podle § 80 p. ř.
a tresty disciplinární podle § 81), poměrně
však nepatrná pravomoc proti zaměst-
nancům drah soukromých (pořádkové
tresty podle § 80).
Nová úprava usiluje o harmoničtější a
vyrovnanější ideové řešení. V § 127 valo-
risuje především peněžní částku donucova-
cího opatření proti železničnímu podniku
(srv. § 240 obecného horního zákona ve
znění zákona ze dne 24. ledna 1934, č. 8
Sb. z. a n. ). Co se týká osob, které mají
účast při vedení podniku (jsou podnikateli
drah, tvoří správní a dozorčí orgány práv-
nické osoby, spravují příslušný úsek územní
samosprávy a pod. ), anebo které jsou ředi-
teli, členy ředitelství, ustanoveny k pří-
mému vedení provozu nebo zmocněnci pod-
niku, pokládá osnova za přiměřenější dneš-
nímu myšlení a zejména za spíše hovící
demokratickému charakteru státního zří-
zení, když rozsah represivních prostředků
zůstane sice v podstatě nezměněn, ale když
se železničnímu správnímu úřadu přizná
oprávnění ukládati ve vlastní pravomoci
toliko první tři tresty, kdežto ukládání
ostatních trestů se ponechá železničnímu
disciplinárnímu výboru, orgánu to, který
se za tím účelem nově vytvořuje v § 132.
Pokud jde o zaměstnance dráhy, uznává
osnova na druhé straně za potřebné, dáti
do rukou veřejné železniční správy pro-
středky o něco působivější. I tu však jde
osnova cestami velmi umírněnými. Tak se
prohlašuje v § 129 zásada, že služební pro-
vinění zaměstnanců dráhy se stíhají v zá-
sadě prostředky kárné pravomoci železnič-
ního podniku, při čemž se odkazuje na § 99
osnovy, a v § 130 dává se železničnímu
správnímu úřadu toliko možnost, ukládati
trest napomenutí a důtky. Mohou se arci
vyskytnouti případy, že zaměstnanci se
dopustí služebního provinění s hlediska
státní výsosti velmi závažného, ale želez-
niční podnik na ně nebude kárně reagovati,
zejména z toho důvodu, že s hlediska hospo-
dářského zájmu podniku je to provinění
indiferentní. Nebylo možné přehlédnouti
tuto možnost a nevypořádati se s přísluš-
ným legislativním úkolem, nesení je obsa-
ženo v § 131: železniční správní úřad může
naříditi zavedení kárného řízení, může dále
nález nevzíti na vědomost a tím vynutiti
provedení nového kárného řízení, a kdyby
ani tentokráte nebyl výsledek uspokojivý,
může způsobiti projednávání před železnič-
ním disciplinárním výborem.
§ 133.
Přejímá myšlenku § 12 konc. zákona
(sekvestrace) v prohloubenější stylisaci.
Prakse ovšem ukázala, že běží o instituci
relativně malé upotřebitelnosti. Do zákona
možno pojmouti toliko rámcové ustano-
vení, náplň přísluší výkonné moci.
§ 134.
Nemá přímé analogie v platných před-
pisech. V praksi byli vládní komisaři usta-
novováni pro obstarávání úkonů jak země-
panských komisařů (podle spolkového zá-
kona, akciového regulativu, koncesních
listin nebo stanov), tak vládních komisařů
podle § 44 zák. č. 132/1930 Sb. z. a n. o že-
lezničních knihách a zástavních právech
nabytých na drahách. Tato prakse byla
rozhodná i pro koncepci § 134.
§ 135.
Může se přihoditi, že následkem změny
poměrů (pokrok techniky, větší intensita
- 139 -