přepravy atd. ), vad organisačních a pod.
dráha již nevyhovuje s hlediska veřejného
zájmu. Nutno pamatovati na všeobecně
formulovaný předpis, k němuž by bylo
možno rekurovati v případech, kde není
kasuistického ustanovení.
§§ 136 až 138.
Mají nahraditi §§ 101 a 102. p. ř.
§ 137, odst. 1. Normuje podstatu sub-
sidiámí policejní pravomoci zaměstnanců
dráhy (celkem v tom rozsahu, jak tomu
bylo doposud).
§ 137, odst. 2. Jest stylisován podle
vzoru čl. 4 zák. č. 125/1927 Sb. z. a n.
o organisaci politické správy. Byla vložena
stylisace "se říditi předpisy zavazujícími
bezpečnostní orgány", čímž se chtělo vy-
jádřiti, že zaměstnanci dráhy, obstaráva-
jíce jednotlivé policejní úkony, jsou zavá-
záni přidržeti se modu precedenti, jenž je
předepsán pro bezpečnostní orgány (na př.
při zadržování vojenských osob).
§ 138, odst. 1. V zásadě přísluší zaměst-
nancům dráhy při výkonu policie na dráze
zákonná ochrana jako členům stráže bezpeč-
nosti.
§ 138, odst. 2. Jak vysvítá z ustanovení
věty druhé, přísluší zaměstnancům dráhy
zákonná ochrana, i když služební přísahu
nevykonali (judikatura nejvyššího soudu
zaujímá ostatně stejné stanovisko i při
dosavadním znění § 102, odst. 3 p. ř. ).
§ 139.
V poslední době rozmohly se, patrně pod
vlivem hospodářské tísně a s ní souvisící
nezaměstnaností, krádeže zboží dopravova-
ného po dráze (zejména uhlí) tou měrou,
že normální bezpečnostní opatření ukázala
se nedostatečnými. Tímto zločinným počí-
náním byla ve více případech ohrožena
bezpečnost provozu (manipuluje se se že-
lezničními návěstidly a návěstími, aby byl
zastaven vlak a zdraví i život zaměstnanců
dráhy. Jako zvláštní nedostatek bylo po-
ciťováno, že železniční strážní personál
nebyl ozbrojen, a že i když mu byly dány
zbraně do rukou, nemohl se dobře aktivně
uplatniti vzhledem k nepříznivé právní
posici.
Z těchto důvodů přináší osnova právní
základ pro tvoření ozbrojených strážních
oddílů železničních. Výjimečný charakter
takového opatření byl zdůrazněn slovy:
"Je-li potřebí mimořádných opatření k za-
jištění bezpečnosti provozu dráhy......".
Potřeba tohoto opatření byla by zajisté
dána tehdy, kdyby vznikly lokální nepokoje
tak povážlivého rázu, že by byla ohrožena
bezpečnost provozu dráhy.
Co se týká možnosti užíti zbraně, sle-
duje osnova vzor § 13 zákona č. 299/1920
ve znění čl. I, č. 1 a 4, zák. č. 28/1928,
přizpůsobujíc toliko skutkovou podstatu za
písm. b) zvláštnímu poslání ozbrojených
strážních oddílů železničních.
§ 140.
Nemá obdoby v platných předpisech. Po-
dává se tu skutková podstata železničního
policejně správního přestupku a stanoví se
trestní sankce. Od původního úmyslu,
realisovati také pro oblast § 140 osnovy
myšlenku § 4 zákona č. 124/1931 Sb. z. a
n., kterým se provádí Mezinárodní úmluva
o jízdě motorovými vozidly ze dne 24.
dubna 1926 a vydávají některé předpisy
o jízdě motorovými vozidly (t. j. přiznati
zaměstnancům dráhy oprávnění ukládati
na místo okresního úřadu malé pokuty
v těch případech, když postižená osoba
s tím souhlasí), bylo později pro konstato-
vanou různost poměrů upuštěno. Předpis
odstavce 2 má zabrániti, aby táž skutková
podstata nebyla postižena dvojí sankcí
podle předpisů zákona o drahách; možnosti
na poli soudního stihání tím ovšem do-
tčeny nijak nejsou.
§ 141.
Má nastoupiti místo §§ 88 a 89 p. ř.
§§ 142 a 143.
Odkazuje se na vývody této důvodové
zprávy k §§ 94 až 96. Co se týká zemí a
okresů, je exempce z ustanovení §§ 127 až
134 a § 135, odst. 2, jakož i předpis třetí
věty § 135, odst. 1 odůvodněn předpisy zá-
kona o organisaci politické správy. Podle
§ 30 náleží k úkolům zemského zastupitel-
stva také péče o dopravní zájmy země.
Podle § 42 spravuje jmění zemi náležející
zemský výbor, šetře při tom nařízení zem-
ského zastupitelstva. Podle § 53, odst. 1,
jsou zaměstnanci podniků země služebně
podřízeni zemskému presidentovi; podle
odstavce 3 přísluší ustanovování zaměst-
- 140 -
nanců a propůjčování systemisovaného
služebního místa zemskému výboru se
schválením zemského presidenta. Podle od-
stavce 4 téhož paragrafu je příslušný mi-
nistr v dohodě s ministrem vnitra opráv-
něn, žádají-li toho důležité zájmy veřejné,
svěřiti zcela nebo zčásti obstarávání od-
borné správy zařízení, podniků nebo silnic
zemí po slyšení zemského zastupitelstva
orgánům státní správy. Podle § 27 předsedá
zemský president zemskému výboru, podle
§ 28 předsedá také komisi pro správu a do-
zor nad jednotlivými zemskými úřady a
podniky; podle § 54 zastupuje zemský pre-
sident zemi jako právnickou osobu. Jestliže
zemské zastupitelstvo nebo výbor neučinily
opatření, aby úkoly, jež mu podle zákona
příslušejí, byly řádně plněny, přísluší
vládě, aby učinila na náklad země, čeho
třeba řádnému vedení správy. Podle § 60
může býti usnesení zemského zastupitel-
stva, zemského výboru nebo komisí zem-
ských sistováno, podle § 61 může býti zem-
ské zastupitelstvo rozpuštěno a může býti
učiněno vhodné opatření k vedení správy.
Podobné právní poměry jsou také
u okresů. Možno ukázati zejména na před-
pisy §§ 67, 68. 74. 75, 95 a 96 zákona
o organisaci politické správy.
Předpisy § 148, odst. 1, věty druhé a
odstavce 2 má býti vysloveno, že povole-
ním exempce neodnímá se železničnímu
správnímu úřadu ingerence do merita věcí
upravených v §§ 127 až 135, pokud tato
ingerence je možná na koleji zákona
o organisaci politické správy; zdálo se
býti nutným vyjádřiti to výslovně, vzhle-
dem k presumpci pravomoci ministerstva
vnitra a politických úřadů podle čl. 2 zá-
kona o organisaci politické správy.
Spojení obcí s veřejnou správou není tak
těsné, aby bylo možné suspendovati úplně
režim §§ 127 až 135. Nicméně normují se
v § 143 některé odchylky, odůvodněné
zčásti zvláštní kvalifikací, zčásti povahou
věci. Z účinnosti § 133 možno obce vy-
jmouti, poněvadž politické úřady mohou
podle volného uvážení obecní zastupitel-
stvo rozpustiti a učiniti opatření, jež je po-
třebí. Při stylisaci "Možno tu však užíti
prostředků podle zákonů upravujících
obecní zřízení", která se poněkud odchy-
luje od stylisace § 142, odst. 1, věty první,
uplatnil se zřetel, aby nebyla dotčena pra-
vomoc, která přísluší politickým úřadům
podle obecního zřízení.
Hlava druhá.
Dráhy vedlejší.
Dráhy vedlejší (místní) mají mnohem
horší existenční základnu než dráhy hlavní;
tvoříce zpravidla dopravní spojení na
krátké vzdálenosti mezi místy méně vý-
znamnými, vykazují dopravní volumen
skrovnějšího rozsahu. Rozvoj drah vedlej-
ších (místních) patří do poslední čtvrti mi-
nulého století. Už tehdy byla uznána ve
všech státech potřeba, aby nepříznivé pod-
mínky, za nichž dráhy vedlejší jsou provo-
zovány, byly aspoň paralysovány úlevami
po stránce vybudování, udržování a pro-
vozu. Po světové válce se situace ještě
zhoršila. Ostří konkurence motorových vo-
zidel obrací se především proti drahám
vedlejším. Třebaže nikdo nepomýšlí na to,
aby bylo uměle udržováno to, co nemá rai-
son ďetre a je odsouzeno k zániku, a tře-
baže se přistupuje k plánovité likvidaci
části drah vedlejších, je nicméně jisté, že
existence některých drah místních bude
ještě pro dlouhou dobu z důvodu veřejného
zájmu (zejména zřetele národní obrany)
nezbytně nutná. Potom je však potřebné,
aby v zákoně byl pro dráhy vedlejší stvořen
výjimečný režim.
Poměry drah místních upravují zejména:
zákon č. 149/1910 ř. z., zák. čl. XXXI/1880,
zák. čl. IV/1888 a zák. č. 373/1919 Sb. z.
a n.
Návrh zákona je ovládán ústřední myš-
lenkou, že drahám místním mají býti po-
skytnuty úlevy a výhody v takové míře,
jaká bude uznána přijatelnou při vážení zá-
jmu drah místních, zvláště se zřením k je-
jich zvláštní povaze, na jedné straně, a zá-
jmu veřejného, zejména bezpečnosti pro-
vozu, na druhé straně, při čemž se klade
zvláštní důraz na zjednodušení řízení. Pro
vlastní řešení tohoto problému pokládá
návrh za příhodnější normu nižšího druhu
- vládní nařízení (srv. čl. II zák. č. 149/
1910 ř. z., § 3 zák. čl. XXXI/1880 a § 3
zák. čl. IV/1888), takže normuje sám po-
měrně malý počet úlev, které ještě namnoze
přejímá z dosavadního právního řádu. Po
stránce legislativně-technické byl zvolen
ten způsob, že se ustanovuje pro dráhy
místní zásadní platnost norem pro dráhy
hlavní a že se zavádějí odchylky od těchto
norem ve prospěch drah místních.
- 141 -
K jednotlivým paragrafům:
§ 145.
Obsahuje základní pravidlo pro aplikaci
předpisů platných pro dráhy hlavní na po-
měry drah vedlejších.
§ 146.
Odstavec 1. Dává směrnici pro moc vý-
konnou, aby pro dráhy vedlejší v nejvydat-
nější míře byly stanoveny odchylky z před-
pisů platných pro dráhy hlavní a povoleny
úlevy z nich, a to jak po stránce podmínek
a zásad týkajících se koncesování, vybudo-
vání, udržování a provozu dráhy, tak ve
směru zjednodušení příslušných řízení.
Srovnej k tomu čl. II zák. č. 149/1910 ř. z.
Odstavec 2. Zařaďuje se za tím účelem,
aby byla znemožněna interpretace, že úle-
vami podle následujících paragrafů sám zá-
kon ve směrech, o které jde, vyčerpal zá-
sadu odstavce 1.
§ 147.
Odstavec 1. Vychází ze stanoviska, že ne-
třeba vnucovati podnikateli dráhy místní
povolení k přípravným pracím, když nemá
zapotřebí oprávnění z něho vyplývajících
(což je hlavní smysl takového povolení).
Odstavec 2. Možnost povoliti úchylky
z ustanovení § 38 o požárním prostoru se
pojímá pro velkou. důležitost věci přímo
do zákona (srovnej důvodovou zprávu
k § 149).
§ 148.
Má svůj pendant v čl. XXVI zák. č. 149/
1910 ř. z., srovnej také § 11 zák. č. XXXI/
1880.
§ 149.
Možnost úchylky z ustanovení § 102 o za-
kázaném pásmu a § 80 o požárním pásmu
se pojímá pro velkou důležitost věci přímo
do zákona (srv. důvodovou zprávu k § 147,
odst. 2).
§ 150.
Umožňuje dopustiti modifikaci povin-
ností podle § 114 pro případ, že podniku
dráhy vedlejší by měly z provádění této zá-
sady vzniknouti břemena a nepříjemnosti.
Obrat "do 8 dnů" neznamená, že železniční
podnik musí věci, které mu budou jako
ztracené nebo zapomenuté odevzdány, po-
držeti 8 dnů u sebe.
§ 151.
Srovnej čl. III, č. 2 zák. č. 149/1910 ř. z.
a § 3, písm. c) zák. čl. XXXI/1880.
§ 152.
Srovnej čl. V až IX a čl. X, odst. 1, č. 2
a odstavec 3 zák. č. 149/1910 ř. z.
§ 153.
Srovnej čl. X, odst. 1, č. 1 a odstavec 2
a čl. XXVII, odst. 3 zák. č. 149/1910 ř. z.
§ 154.
Srovnej čl. XI zák. č. 149/1910 ř. z.
§ 155.
Srovnej čl. XII zák. č. 149/1910 ř. z.
§ 156.
Srovnej čl. XVIII až XX zák. č. 149/1910
ř. z.
Při stylisaci odstavce 1, písm. a) byly
převzaty některé texty (§§ 2 a 4) zákona
ze dne 17. března 1931, č. 56 Sb. z. a n.,
o úpravě některých právních a finančních
poměrů soukromých místních drah ve stát-
ním provozu.
§ 157.
Vychází z úsudku, že podnik dráhy
místní zvláštní technické povahy může
býti za určitých okolností podnikem velmi
rentabilním a že je vhodné poskytnouti vý-
konné moci pravomoc, aby vyslovila, že vý-
hody podle §§ 152 až 156 takovému podniku
nepříslušejí.
§ 158.
Běží o ustanovení čl. XXXVI, odst. 2 zák.
č. 149/1910 ř. z.
Hlava třetí.
Dráhy drobné.
V této hlavě byla soustředěna ustanovení
o drahách drobných, t. j. o takových dra-
hách, které mají význam pro veřejný zá-
jem zpravidla jen s hlediska ryze místního.
- 142 -
Právní řád platný v zemi Slovenské a
Podkarpatoruské zná toliko skupinu drah
místních a zahrnuje tedy do ní i dráhy
drobné (srv. k tomu § 212, odst. 3 osnovy).
Co se týká práva platného v zemi České a
Moravskoslezské, znal skupinu drah drob-
ných (třetího řádu) zákon č. 2/1895 ř. z.
a zná ji také zákon č. 149/1910 ř. z. (čl.
XXVIII a násl. ).
Osnova se rozhodla pro metodu podobnou
jako u drah vedlejších potud, že přejímá
v zásadě pro dráhy drobné soubor předpisů
platných pro dráhy vedlejší, ale zároveň
stanoví některé odchylky, po případě tvoří
právní základ pro stanovení odchylek nebo
povolení úlev mocí výkonnou. To je ostatně
v podstatě struktura i dosovadního positiv-
ního práva. Osnova sleduje vzor čl. XXIX
zák. č. 149/1910 ř. z. tím, že v § 16, klade
hranice pro uskutečňování státní výsosti
v poměru k drahám drobným. Nestálo se
tak bez jistých rozpaků. Hranice vytýčené
v cit. článku působily nemalé interpretační
potíže. Byly tu také stesky úřadů, že stát
nemá po ruce dostatečných prostředků, aby
čelil některým nepřístojnostem u drah
drobných. Východisko bylo přijato takové,
že sice bylo zařaděno ustanovení, kladoucí
mez pro úkony státní výsosti, že však tato
mez byla o něco posunuta ve prospěch stát-
ní výsosti ve věcech drah (§ 161, č. 2 a 3).
K jednotlivým paragrafům:
§ 159.
Přináší základní pravidlo pro aplikaci
předpisů platných pro dráhy hlavní a ve-
dlejší na dráhy drobné.
§ 160.
Odstavec 1. Dává směrnici pro moc vý-
konnou, aby pro dráhy drobné byly stano-
veny odchylky a povoleny úlevy ještě v roz-
sáhlejší míře než pro dráhy vedlejší.
Odstavec 2. Zařaďuje se za tím účelem,
aby byla znemožněna interpretace, že úle-
vami podle následujících paragrafů zákon
sám ve směrech, o které jde, vyčerpal zá-
sadu odstavce 1.
§ 161.
Srovnej čl. XXIX zák. č. 149/1910 ř. z.
§ 162.
Odstavec 1a 2. Srovnej čl. XXVIII a
XXXIII zák. č. 149/1910 ř. z. Omezení ma-
ximální koncesní doby na 6 Olet, jak se vy-
skytuje v čl. XXVIII, odst. 2 bylo opuštěno.
Odstavec 3. Jeví se býti účelným z toho
důvodu, že povinnost trpěti křižování
v úrovni nebyla uložena drahám hlavním
a drahám vedlejším.
Odstavec 4. Má umožniti co největší kon-
centraci a jednoduchost řízení Jak to od-
povídá povaze věci.
§ 163.
Byl zařaděn, aby nevznikaly pochybnosti
vzhledem k mezi vytýčené v § 161, jakož
i vzhledem k potřebě pojmouti řešení ob-
sažené v odstavci 2.
§ 164.
Srovnej čl. XXXI, poslední odstavec zák.
č. 149/1910 ř. z.
§ 165.
Byl zařaděn, aby nevznikaly pochybnosti
vzhledem k mezi vytýčené v § 161.
§ 166.
Modifikuje pro dráhy drobné povinnosti
podle § 114 a nařizuje, aby odevzdané věci
byly do 8 dnů ode dne odevzdání odeslány
úřadu příslušnému k přijímání nálezů.
§ 167.
Odstavec 1. Srovnej čl. XXX zák. č. 149/
1910 ř. z.
Odstavec 2. Nemá pendantu v platných
předpisech. Třebaže osnovu jinak proniká
ideové hledisko, že břemena drah nutno
v dnešní době spíže snižovat než zvyšovat,
bylo nicméně uznáno za slušné, aby tu byla
uložena přímo v zákoně nová povinnost, ne-
boť toho žádá naléhavý zájem státu. Spo-
lupůsobilo vědomí, že neběží o břemeno
příliš veliké a že toto břemeno dráhy
drobné prakticky namnoze již nesou (usta-
novení koncesních listin, dobrovolné ústup-
ky). Slova "ve službě" mají restriktivní po-
slání; povinnost železničního podniku se
nevztahuje na př. na jízdy do služby a ze
služby (v souvislosti se službou), třebas
by byly i konány ve služebním stejno-
kroji.
§ 168.
Srovnej čl. XXXII zák. č. 149/1910 ř. z.
- 143 -
§§ 169 až 172.
Odkazuje se všeobecně na vývody dů-
vodové zprávy k §§ 94 až 96 a §§ 142 a 143.
§ 169.
Odstavec 1. Oblastní koncese je novota,
kterou neznají dosavadní předpisy. Je odů-
vodněna naděje, že tuto novotu přijme
prakse se sympatiemi.
Odstavec 2. Poněvadž územní základ ob-
lastní koncese je odlišný, bylo nutno pama-
tovati na možnost omeziti právo podle
§ 17, odst. 1, č. 1.
§ 170.
Odstavec 1. Srovnej k tomu předpis či.
XXXIII, odst. 3 zák. č. 149/1910 ř. z.
Odstavec 2. Nemá obdoby v dosavadních
předpisech. Stanoví se tu právo výkupu a
jeho podmínky ve prospěch vyššího svazku
územní samosprávy.
§ 171.
Odstavec 1. Srovnej k tomu či. XXXI,
odst. 1 zák. č. 149/1910 ř. z.
Odstavec 2. Odchylka stanovená pro
obce na tomto místě je odůvodněna zřete-
lem k předpisu § 15 zák. z 12. srpna 1921,
č. 329 Sb. z. a n. o přechodné úpravě fi-
nančního hospodářství obcí a měst s prá-
vem municipálním.
Odstavec 3. Tuto odchylku bylo možné
koncedovati, protože u svazků územní sa-
mosprávy neplatí právo nápadu a právo
výkupu státu.
§ 172.
Povoluje se tu sice pro obce exempce
§ 134, ale současně normuje se jiný vhodný
právní základ pro uskutečňování úseku
státní výsosti, o který jde.
§ 173.
Srovnej k tom učí. XXXII, odst. 3 zák.
č. 149/1910 ř. z.
ČÁST DRUHA.
Dráhy pro omezenou přepravu
veřejnou a dráhy pro přepravu
neveřejnou.
Dosavadní úprava postrádá pevného zá-
kladu v platných obecných normách, vyví-
jela se dle potřeby a zpravidla na půdě ana-
logického užívání předpisů platných pro
dráhy pro přepravu veřejnou.
V obojím právu jest výchozím ustano-
vením §1(§I) železničního koncesního
zákona (statutu): pro dráhy tohoto druhu
jest třeba pouhého stavebního povolení
(nikoli koncese).
V rakouské veřejné železniční správě se
vyvíjel od r. 1859 pojem drah zaústě-
ných do drah veřejných, t. j. dle nynější
terminologie vleček a pojem drah ne-
zaústěných do drah veřejných, t. j.
samostatných drah pro výhradní potřebu
jejich zřizovatele (nař. 25/1859 ř. z., 200/
1859 ř. z., 19/1879 ř. z., 57/1880 ř. z. ). Ci-
tovanými nařízeními ustálila se posléze
kompetence úřadu železničního (minister-
stva železnic) pro dráhy zaústěné (vlečky)
a zemského úřadu pro dráhy nezaústěné
(osamocené).
V uherské veřejné železniční správě šel
vývoj od r. 1867 vlastní cestou: veškeré
povolání drah veřejných i drah pro vlastní
potřebu zřizovatele bylo vzhledem k § 1
železničního koncesního statutu přisouzeno
příslušnému ministerstvu spravujícímu že-
lezniční věci. Výjimka byla zavedena pro
dráhy animálního pohonu, u nichž byly
podle instrukce 1528/1876 župní správní
výbory oprávněny vypsati a konati správní
pochůzku, po té však povinny předložiti
protokol ministrovi, jemuž jedině příslu-
šelo udělení stavebního povolení. Mírnou
modifikaci v období války zavedl výnos
5298/1916 K. M. (uh. min. obchodu).
K udělení povolení provozního byly kompe-
tentní župní správní výbory (1528/1876
K. K. M. uh. min. věř. prací a dopravy,
74522/1891 K. M. uh. min. obchodu).
Přísná kompetence minisiterstva spravují-
cího věci železniční byla zachována i u drah
báňských; úřadům báňským vyhrazeno jen
povolování drah s ručním neb potahovým
pohonem, sloužících výhradně vnitřnímu
báňskému provozu (53. 239/1890 K. M. uh.
min. obchodu). Mimo to byly báňské úřady
zmocněny, aby v zastoupení generální in-
spekce železniční vykonávaly dozor na báň-
ských lanových drahách (69. 425/1902 K.
M. uh. min. obchodu). Další modifikaci
povolovacího řízení představuje nařízení
40. 321/1886 K. K. M. uh. min. věř. prací a
dopravy, pokud jde o dráhy přenosné, pro
něž v jednodušších případech stavebního
a užívacího povolení vůbec nebylo třeba,
- 144 -
v komplikovanějších pak uděloval je pod-
župan v prvé stolici; odvolání šlo v další
stolici ke správnímu výboru a dále k minis-
terstvu.
Mimo to vyvinula se v Uhrách kategorie
drah neveřejných zařízených na omezenou
dopravu veřejnou podle nařízení 37. 5537
1888 K. K. M. uh. min. veř. prací a dopravy,
jež předvídá vydání zvláštního povolení
(koncese), opravňujícího adresáta vykoná-
vati na dráze neveřejné v určitém omezení
dopravu (přepravu) veřejnou.
Osnova rozlišuje ostře kategorii drah
pro omezenou přepravu veřejnou a katego-
rii drah pro přepravu neveřejnou; to však
není na překážku, aby předpisy, které mají
platiti pro obojí skupinu, neshrnula orga-
nicky v jeden celek. Vzhledem k výjimeč-
nému postavení, které zaujímají mezi dra-
hami pro přepravu neveřejnou dráhy,
z nichž je možný přímý přechod vozidel na
dráhu pro přepravu veřejnou nebo na
dráhu pro omezenou přepravu veřejnou,
rozlišuje osnova ve skupině drah pro pře-
pravu neveřejnou dvě podskupiny (§§ 176
a 177), t. j. dráhy pro přepravu neveřej-
nou, z nichž je možný přechod vozidel, a
ostatní dráhy pro přepravu neveřejnou.
K zřízení dráhy pro omezenou přepravu
veřejnou je potřebí jak koncese, tak sta-
vebního povolení, u drah pro přepravu ne-
veřejnou se vystačí se stavebním povole-
ním.
§ 174.
Odstavec 1. Konstruuje se tu zvláštní
koncese pro dráhy pro omezenou přepravu
veřejnou, a to podle obdoby koncese pro
dráhy pro přepravu veřejnou. Srov. § 2.
odst. 2 nař., č. 37. 553/1888 K. K. M. (uh.
min. veř. prací a dopravy).
Odstavec 2. Koncesní doba je přiměřeně
kratší. S tím souvisí, že se zavádí instituce
prodlužování koncese, prvek to u koncese
pro dráhy pro přepravu veřejnou neznámý.
Srv. § 7 cit. uh. nařízení.
Odstavec 3. Vzhledem k příbuznosti
právní povahy zavádí se platnost některých
ustanovení z obecného koncesního práva
(pro dráhy pro přepravu veřejnou) také
na koncesi pro omezenou přepravu ve-
řejnou.
§ 175.
Zachovává pro dráhy pro omezenou pře-
pravu veřejnou rozlišování koncese a sta-
vebního povolení. Na možnost sloučiti tyto
dva akty v jeden formální akt je pamato-
váno tím, že § 162, odst. 4 je citován
v § 173, odst. 1, za písm. c).
§ 176.
Nehledí-li se k poměrům vlastnickým a
provozním, je dráha pro přepravu
neveřejnou, z níž je možný
přímý přechod vozidel na
dráhu pro přepravu veřejnou
nebo na dráhu pro omezenou
přepravu veřejnou (tento pojem
se v osnově zavádí místo nepřesného pojmu
"vlečka", jenž sice celkem vyhovuje pro
účel soukromoprávní úpravy trakčních po-
měrů mezi podnikem dráhy pro přepravu
veřejnou, po případě pro omezenou pře-
pravu veřejnou a podnikem dráhy pro pře-
pravu neveřejnou, ale nehodí se pro úpravu
poměrů veřejnoprávních), vlastně součásti
dráhy pro přepravu veřejnou, po příp.
dráhy pro omezenou přepravu veřejnou, a
představují důležité tepny jejího akvisič-
ního obvodu. Proto zaujímají mezi drahami
pro přepravu veřejnou, po příp. mezi dra-
hami pro omezenou přepravu veřejnou vý-
jimečné postavení, což mělo odedávna
odezvu v úpravě kompetence. Tyto okol-
nosti vedly k tomu, že této podskupině
drah pro přepravu neveřejnou je věnován
zvláštní paragraf; bude vhodnější základ-
nou i pro detailní úpravu mocí výkonnou.
Srovnej k tomu §§ 35 až 38 nař.. č. 19/
1879 ř. z. a §§ 20 až 24 nař., č. 57/1880 ř. z.
Podle úmyslu zákonodárce nemá býti
dikce "přímý přechod" na překážku, aby
podle § 176 byly posuzovány i takové dráhy
pro přepravu neveřejnou, které mají přímý
přechod na dráhu pro přepravu veřejnou,
po případě na dráhu pro omezenou pře-
pravu veřejnou toliko prostřednictvím jiné
dráhy pro přepravu neveřejnou, která se
přímo připojuje na dráhu pro přepravu ve-
řejnou, po případě na dráhu pro omezenou
přepravu veřejnou, a kterou sluší posuzo-
vati podle § 176.
§ 177.
Odstavec 1. Vytyčuje pro ostatní dráhy
pro přepravu neveřejnou (a contrario drah
označených v § 176) kompetenci zemského
úřadu. Ustanovení druhé věty
sleduje cíl,
aby dráhy pro přepravu neveřejnou, které
jsou buď celé v obvodu provozu hospodář
- 145 -