nost na místě předposlední věty návrhu
subkomitétního: nejdále ve prospěch pozů-
stalého manžela šel návrh, aby se mu po-
skytlo zákonné právo dědické, nehledíc
k tomu, co mu je zanecháno smlouvou dě-
dickou a smlouvami svatebními. Ale bylo
konstatováno, že toto řešení jde příliš da-
leko a neodpovídá pravděpodobné vůli zů-
stavitelově. Řešení obsažené v návrhu sub-
komitétu působilo by nesnáze, jak určiti
hodnotu toho, co se má od podílu odečísti,
a mohl by tak býti manžel velmi zkrácen.
Nejvhodnějším se objevil způsob třetí, po-
nechávající manželu volbu, přijmouti to, co
se mu nabízí ze smluv svatebních nebo ze
smlouvy dědické, anebo to, co mu přináší
posloupnost zákonná. Je to způsob známý
již z § 1258 obč. zák.
Z tohoto řešení věci a z ustanovení o ku-
mulaci práv manželových, je-li zároveň pří-
buzným zůstavitelovým, byly pak utvořeny
nové §§ 569 a 570.
§ 758 obč. zák. byl převzat jako § 571,
a to tak, že omezující vliv na přednostní
odkaz pozůstalého manžela byl výslovně
přiznán jen zůstavitelovým dětem prvního
stupně, ne však vnukům a pravnukům, pro-
tože ideální poměr, který má býti také1
chráněn ustanovením o precipuu, se vysky-
tuje zpravidla u dětí prvního stupně, ale
jen velmi zřídka u vzdálenějších descen-
dentů.
V § 759 obč. zák., převzatém jako § 572,
byla provedena dvojí změna: především
vypuštěna byla zmínka o manželu rozlou-
čeném, jež byla v návrhu subkomitétu;
jemu přirozeně žádné zákonné právo dě-
dické příslušeti nemůže. Za druhé bylo sice
manželu bez vlastní viny rozvedenému po-
necháno právo na dědický podíl intestátní,
ale bylo mu odepřeno právo na zákonný
odkaz přednostní, protože toto právo těsně
souvisí s manželským spolužitím. Co se
týká druhého odstavce § 759 obč. zák., při-
klonila se superrevisní komise k subkomi-
tétu, jenž onen odstavec byl vypustil.
§ 760 obč. zák. byl přijat ve zkrácené
formulaci jako § 573. Slovem "připadá" je
pověděno, že tu nejde o nápad pozůstalosti.
Komise superrevisní schválila pak i vyne-
chání § 761 obč. zák. Zákony č. 68/1908
čes. z. z. i č. 52/1889 ř. z. a dále zák. č. 81/
1920 Sb. z. a n. jsou zachovány předpisy
uvozovacími (čl. VII, č. 4 a VIII, č. 7).
K hlavě 21 (§§ 574 až 601).
Hlava tato přejímá jen část původní
čtrnácté hlavy druhého dílu obč. zákoníka,
a to ustanovení týkající se povinného dílu
t. zv. nepominutelných dědiců. Ostatek
tvoří obsah hlav dvacáté druhé a dvacáté
třetí. Vzhledem k tomu bylo zkrátiti nad-
pis.
Ve všeobecné debatě o dílu povinném
byly mimo jiné sneseny důvody pro man-
želský díl povinný a proti němu, a bylo na
konec usneseno, že nejlepším východiskem
bude řádná úprava § 796 obč. zák. Proto
byla ustanovení o dílu povinném formulo-
vána celkem ve shodě s návrhem subkomi-
tétním a s občanským zákoníkem.
V § 574 byly sloučeny §§ 762, 764 obč.
zák. a tekst byl upraven tak, aby přesněji
byla vyjádřena povaha povinného dílu.
"Dědici" nepominutelní nemají zajisté
práva, aby na ně bylo pamatováno v posled-
ním pořízení; mají toliko právo na peníz,
rovnající se určité kvótě 'pozůstalosti. Není
třeba zvláště v zákoně vytýkati věc samo-
zřejmou, že právo na povinný díl přechází
na dědice osoby, která toto právo měla
v době smrtí zůstavitele. Superrevisní ko-
mise se vrátila k výrazu "dědic nepominu-
telný", protože slovo "čekatel" se nezdá
býti vhodné, ježto se toho slova užívá
o osobách podstatně se lišících od osob,
které mají právo na povinný díl. Užívá se
tedy dále slova "dědic nepominutelný", ač
slovo "dědic" samo o sobě není správné. Je
však každému zřejmé, oč jde, připojí-li se
přívlastek "nepominutelný".
V § 575 byl převzat § 763 obč. zák. s vy-
necháním zbytečného ustanovení o rovnosti
pohlaví a se změnami rázu stylistického,
které zvláště mají jasněji vyjádřiti, že vy-
dědění descendenta nečiní ascendenta zů-
stavitelova nepominutelným dědicem a že
tedy není rozporu s § 577. O dětech legiti-
movaných se neděje zmínka, protože
o jejich stejném právu nelze pochybovati.
Komise podržela v tomto paragrafu reka-
pitulaci zásadního ustanovení § 75 přes to,
že bylo uznáno, že zmínky té třeba není.
§§ 765, 766 obč. zák. byly převzaty
v § 576 po výrazové změně, doporučené
Svazem soudců. Slovo "hodnoty"
zdůrazňuje, že nejde o kvótu dědickou,
nýbrž o její peněžní ekvivalent.
§ 766 navržený subkomitétem se vy-
- 302 -
pouští se zřetelem na zásadní stanovisko
komise k právu vdovskému.
Při jednání o § 767 obč. zák., který byl
převzat s velmi podstatnou změnou do
§ 577, bylo uvedeno, že římská zásada
"exheredatus partem facit ad minuendam"
byla občanským zákoníkem opuštěna ne-
právem. I kdybychom nehleděli k tomu, že
za stavu vytvořeného starým tekstem
§ 767 obč. zák. má jeden nepominutelný
dědic příliš velký zájem na vydědění dru-
hého, musíme vzíti v úvahu, že při zřek-
nutí jednoho je vůči zůstaviteli, jenž renum-
cianta pravděpodobně jinak vybyl, jistě ne-
spravedlivé, že automaticky vzrůstá po-
vinný díl druhého, takže se pro zůstavitele
účinek zřeknutí téměř maří. Massa zůstá-
vající mu k volnému nakládání se bez věc-
ného důvodu umenšuje.
Je proto lépe, aby pro výpočet povinného
dílu byl předem stanoven podíl zákonný,
nehledíc ke skutečnostem, že některý nepo-
minutelný dědic se zřekl nebo byl vyděděn.
Aby však nenastaly nesnáze následkem
konkurence ustanovení o důvodech vydě-
dění s §§ 386, 387, byla zásada "exhereda-
tus partem facit ad minuendam" rozšířena
i na toho, kdo podle těchto předpisů je z dě-
dického práva vyloučen.
Je samozřejmé, že při vyměření povin-
ného dílu podle § 577 se počítají vždy
všichni zákonní dědicové, tedy na př. pozů-
stalý manžel nebo ten, kdo odmítl dědictví
jemu napadlé.
V dalších §§ 578, 580 byly převzaty
zásadně teksty §§ 768, 769 obč. zák., ale
s tou změnou, že bylo upuštěno od taxace
zločinu podle výměry trestu a klade se
důraz na morální stránku osoby, jak se
zločinem projevila. Podobně i v důvodu tře-
tím bylo užito výrazu "vytrvale zhýralý"
proto, aby se naznačilo, že nestačí jednot-
livé poklesky, nýbrž že je třeba prokázati,
že vyděděný vedl život, příčící se veřejné
mravnosti, trvale, ač byl napomínán a ač
mu byla nejednou dána výstraha. Co se
příčí veřejné mravnosti, jest otázka jed-
notlivého případu a nedá se vylíčiti vše-
obecným ustanovením. V každém případě
ukazuje slovo "zhýralý život" na pře-
stupky velmi těžké a vytrvalost ukazuje
k nenapravitelnosti.
Nový § 579 má smysl hlavně pro důvod
uvedený v č. 2 paragrafu předcházejícího.
Mluví - li se o "polepšení" dítěte, míní se po-
lepšení po stránce morální a nikoli zánik
následků trestního odsouzení (zahlazením
odsouzení, aggraciací).
§ 770 obč. zák. se vypouští podle návrhu
subkomitétu, protože je příliš samozřejmé,
že zůstavitel může svým projevem vyděditi
toho, kdo již podle §§ 386, 387 je z dědic-
kého práva vyloučen.
Subkomitét použil takto uprázdněného
§ 770 k ustanovení, že se vydědění musí
státi výslovně ve způsobu posledního po-
řízení. Ale komise superrevisní přes to, že
uznala snahu přiblížiti se právu platnému
na Slovensku, odmítla požadavek výslov-
ného vydědění. Důvodem jí bylo, že pro
pořizovatele, stejně jako pro osobu vydědě-
nou, bude často trapné výslovně prohlásiti
vydědění. Jistě že stačí, pomine - li zůstavi-
tel toho, koho chce vyděditi, mlčením. § 782
obč. zák., který je obnoven v § 592 této
osnovy, poskytuje dostatečnou záruku.
Je - li si opominutý nepominutelný dědic vě-
dom důvodu vyděďovacího, nepustí se asi
do sporu. Bude - li si naopak vědom neviny,
má cestu k svému právu otevřenu v § 592,
nehledíc k tomu, že i při výslovném vydě-
dění platí § 581 (§ 771 obč. zák.), že vý-
slovné vydědění musí se státi způsobem
předepsaným pro poslední pořízení, je
ustanoveno v § 583.
V § 581 byl převzat § 771 obč. zák. tím
způsobem, že ostrá formule průvodního
předpisu byla nahrazena formulí mírnější,
vyjadřující zároveň, V kterém okamžiku
musí důvod vydědění býti.
V § 582 byl pak přijat § 773 obč. zák. se
změnami výrazovými.
V návrhu subkomitétním byl § 772 obč.
zák. formulován ve shodě s občanským záko-
níkem až na vynechání slova "ausdriickli-
chen". Komisi superrevisní šlo však o to,
aby bylo zřejmé, že jde o zrušení výslov-
ného vydědění, zato však že zrušení lze pro-
vésti každým způsobem, jímž vůbec lze
zrušiti poslední pořízení, tedy i novou zá-
větí, jež vydědění neobsahuje, i zničením
listiny podle § 540. Dále jdoucí návrhy,
aby vydědění samočinně zaniklo, přestal - li
jeho důvod, nebyly přijaty. Mohlo by se to
zajisté týkati jen důvodu § 578, č. 3, a tu
je zřejmo, že podmínce "vytrvale zhýralého
života" není vyhověno, jestliže se osoba
vyděděná polepšila a vede v době delace
život spořádaný. Obrana osoby té by spo-
čívala v § 581, resp. § 592.
V § 774 obč. zák., převzatém v § 584 této
osnovy, byly provedeny některé podstatné
- 308 -
změny. Vzhledem k vypuštění § 609 obč.
zák. bylo třeba zařaditi ustanovení, podle
něhož se nepokládá za nepřípustné omezení
povinného dílu, jestliže se dítěti ustanoví
svěřenské nástupnictví pro případ, že by
zemřelo nedospělé. Pro dítě je zajisté
dobře, vědí-li osoby, které jsou jeho intes-
tátními dědici, že jim jeho smrt nepřinese
výhod, ježto by jmění jeho připadlo substi-
tutovi. Ale kdyby to byla plná substituce,
bylo by nemožno sáhnouti na kapitál,
i když by to bylo nutné pro výchovu dítěte.
Proto se v tomto paragrafu ustanovuje
fideicommissum eius quod supererit. Po-
dobné případy by se mohly vyskytnouti,
jde-li o osoby zbavené úplně svéprávnosti.
Jinak je neplatná každá výminka nebo zá-
vada, pokud omezuje povinný díl, a nastala
by tedy přiměřená redukce takových ome-
zení. Přesahu je-li to, co se nepominutelné-
mu dědici zůstavuje, povinný díl, jsou
omezení platná, pokud se vztahují na toto
plus. Ale ustanovení § 584 nadto dává zů-
staviteli možnost, aby poskytl nepominu-
telnému dědici volbu mezi tím, co se mu
zůstavuje, a .požadováním povinného dílu,
což vyhovuje i § 662 (§ 808 obč. zák.). Je-li
plnění uložené nepominutelnému dědici dě-
litelné, může se zachovati také podle 3 a 5
věty § 584. Tímto řešením přibližuje se za-
jisté i toto ustanovení co možná nejlépe
skutečné vůli zůstavitele, jenž, i když se
snad ve významu omezení mýlil, nechtěl
dědice nepominutelného zkrátiti.
Před § 585, převzatým bez podstatné
změny z § 775 obč. zák., byly jinak formu-
lovány rubriky. Podobně byla změněna
podrubrika před § 586 převzatým z § 776
obč. zák., jehož tekst byl upraven ve shodě
s původním zněním § 776 obč. zák.
§ 777 obč. zák. byl v § 587 převzat
s menší změnou výrazovou. Aby se však
rozhodla kontroversa o době, která je roz-
hodná pro nevědomost zůstavitelovu, byl
položen za slovo "zůstavíte!" obrat "v době
pořízení pro případ smrti o něm nevěděl".
Slova "nebylo známo... živu" se vypou-
štějí. Vsunutými slovy "po provedeném
snížení" se ostřeji naznačuje, že podíly
všech dědiců se sníží poměrně tak, aby dě-
dic preterovaný dostal tolik, kolik se pak
dostane dědici nejméně obmyšlenému.
V § 588, který byl převzat z § 778 obč.
zák., byla především vypuštěna slova "pro
veřejné ústavy", aby se právo descendenta
omylem opominutého příliš nezkracovalo.
Vzhledem k § 471 bylo pomýšleno nahraditi
výraz "úmysly lidumilné" výrazem sou-
hlasným se slovy onoho předpisu. Ale, aby
se potomek opominutý příliš nezkracoval,
volen byl úmyslně výraz užší, t. j. "účely
dobročinné". Přijat byl návrh, aby se před-
pis § 588 výslovně rozšířil i na případ, že
zůstavitel má několik nepominutelných po-
tomků, o jejichž existenci neví. Tím ovšem
komise nechtěla vyloučiti obdobné užití
§ 588 i na jiné případy, které se nehodí
pod § 587.
§ 779 obč. zák. byl v § 589 převzat beze
změny.
§ 780 obč. zák. byl převzat v § 590 s pod-
statnými změnami. Již subkomitét vzhle-
dem k vývodům Krčmářovým (Práv-
ník, 1918, str. 53 a násl.) se snažil počítati
také s tím, že dítě bylo neprávem vyděděno,
v kterémžto případě má samo právo na po-
vinný díl a nemůže býti tedy spravedlivě
jeho právo přesunuto na potomky jeho. Ale
nebylo ani v tomto tekstu pamatováno na
složitější případ. Zemře-li dítě neprávem
vyděděné před zůstavitelem, měli by právo
na povinný díl potomci, přežije-li však
dítě takové zůstavitele, bude míti samo
právo na díl povinný a potomci jeho budou
vyloučeni. Aby se těmto otázkám dostalo
řešení, byla zvolena přítomná formulace
§ 590. Podle toho potomci vyděděného
dítěte mají právo na, povinný díl, a to ať
zůstavitele přežilo nebo nepřežilo. Ale ne-
mají tohoto práva, jestliže vyděděný poto-
mek zůstavitele přežil a má sám právo na
povinný díl, jsa vyděděn neprávem.
V § 591, který byl převzat z § 781 obč.
zák., byla především vypuštěna druhá věta
navržená subkomitétem, a to vzhledem ku
přijaté formulaci § 574, kterou se odmítlo
navržené nepominutelné právo vdovské.
Byl sice učiněn návrh, aby se nepominu-
telnému předku poskytlo podobné právo,
jaké má nepominutelný potomek, ale ko-
mise tohoto návrhu nepřijala. Neboť jed-
nak se nemají rozmnožovati nad potřebu
případy, kdy vzniká příležitost k nesnad-
ným sporům o omylnou preterici, jednak
případy, že by potomek nevěděl o existenci
předka a přes to by tento předek byl hoden
zvláštního zřetele jako nepominutelný poto-
mek, jsou tak vzácné, že není vhodno činiti
pro ně zvláštní ustanovení zákonné.
Jelikož komise superrevisní odmítla ná-
vrh, aby bylo vydědění vázáno na výslovný
projev ve formě testamentární, bylo nutno
- 304 -
obnoviti § 782 obč. zák., což se stalo
v § 592. Aby však pod § 592 nebyly pod-
řizovány případy omylné preterice podle
§§ 587 a 588, byla vsunuta slova "nikoliv
omylem".
§ 593 byl převzat z § 783 obč. zák., ale
tekst byl zjednodušen a zkrácen. Bylo vy-
puštěno slovo "ustanovení" (sc. dědicové),
a to proto, aby bylo zřejmé, že přispějí
i dědicové zákonní, jsou - li povoláni vedle
dědiců testamentárnich. Samozřejmě se
pojmem "dědicové" zahrnují i ostatní dědi-
cové nepominutelní, a bude tedy eventuelní
žalobu na vyplacení nebo doplnění povin-
ného dílu říditi proti všem. Poměr se pak
řídí podle podílů dědických, nikoliv snad,
jak tomu je v právu slovenském, podle toho,
co kdo obdržel nad povinný díl, při kte-
rémžto způsobu by byla těžko řešitelná
účast dědiců zákonných a sotva by se vy-
stihla pravděpodobná vůle zůstavitelova.
Při jednání o § 784 obč. zák., který byl
převzat v § 594, bylo vzhledem k §§ 626 a
627 provedeno podstatné zkrácení. Věta
o dražbě byla vypuštěna jako zbytečná.
Proti obsahu § 595 byly činěny námitky
s hlediska možného poškození nepominutel-
ného dědice při poklesu hodnoty peněz. Ale
komise setrvala na stanovisku dvorského
dekretu č. 781/1844 sb. zák. soud., protože
případy zhroucení měny jsou rázu zcela
výjimečného a vypořádání povinného dílu
penězi je jistě vhodnější než poskytnutí
podílu pozůstalosti in natura. Že tento způ-
sob vypořádání nemůže býti nepominutel-
nému dědici vnucen, je dostatečně opřeno
§ 1413 obč. zák., převzatým v § 1263 této
osnovy. Výrazem "toliko na peněžní částku
rovnající se hodnotě jeho povinného dílu"
je myšlenka citovaného dvoř. dekretu
přesně vyjádřena a soulad s § 576 je zjed-
nán tím, že do tohoto paragrafu bylo vsu-
nuto slovo "hodnoty".
Upozorňuje se, že § 595 míří toliko na
případy, kdy nepominutelnému dědici ne-
bylo zůstaveno nic nebo mu bylo zůstaveno
méně, než kolik činí povinný díl, kdežto
v případě § 584 má nepominutelný dědic
právo na to, co mu bylo zůstaveno jako
dědický podíl nebo jako odkaz, ale tu ovšem
nemá práva na plnění částky peněžité. Není
tu tedy rozporu.
Nový § 596 je částečným výsledkem vel-
mi nesnadného projednávání § 792 obč.
zák. Tímto ustanovením se nepominutelný
dědic chrání proti poškození, které by
vzniklo, kdyby ta poskytnutí mezi živými,
jež se započítávají na povinný díl, nebyla
připočtena k pozůstalosti za účelem vý-
počtu povinného dílu, ač se jich jednotli-
vým nepominutelným dědicům dostalo.
I kdyby tedy jednotlivému nepominutel-
nému dědici bylo započtení prominuto, při-
počte se to, co mu bylo předem podle
§§ 600, 601 poskytnuto, k pozůstalosti, a
nedostane z pozůstalosti nic, pokud takto
vypočtený podíl ostatních nepominutelných
dědiců nebude kryt. Uvážíme - li pak ještě
novou formulaci § 762 obč. zák. v § 574,
dojdeme k výsledku, že se tato ochrana po-
vinného dílu nevztahuje jen na případy
posloupnosti testamentární.
Při jednání o § 785 obč. zák., jenž byl
převzat v § 597 této osnovy, bylo v otázce
připočtení darů (čímž se zahrnují i právně
závazné sliby darovací) zachováno stano-
visko subkomitétu ve věci darů k účelům
všeužitečným, i stanovisko novelové k da-
rům, jež byly poskytnuty osobám majícím
nárok na povinný díl. V první věci roz-
hodlo, že vyloučením takových darů z při-
počtení a tím i z následků vyslovených
v §§ 796, 797 mohlo by se umožniti pod-
statné zkrácení, ne - li nepřímé vydědění ne-
pominutelných dědiců. Ve věci druhé pak
rozhodlo to, že by nebylo spravedlivé, aby
tomuto ustanovení a tím i následkům
§§ 796, 797 byl podroben starší dar, uči-
něný nepominutelnému dědici, ne však
později učiněný dar jinému nepominutel-
nému dědici, ač pravděpodobně oba dary
byly učiněny na účet dílu povinného a ne-
rovnost by vznikla pouhou náhodou, že
druhý dar spadá do zákonité lhůty § 597.
Vzhledem k tomu byl pak § 785 obč. zák.
do § 597 převzat jen se změnou co do lhůty
(čímž se vyšlo vstříc poznámce nejvyš-
šího soudu) a se změnami rázu stylis-
tického, ač byly uváženy Ehrenzwei-
govy poznámky, Zur Zivilrechtsreform in
österreich, 1918, str. 13. Při tom byl přes-
něji formulován pojem "osob nemajících
práva na povinný díl".
Při jednání o § 786 obč. zák., převzatém
jako § 598 této osnovy, bylo uvažováno
o připomínce nejvyššího soudu,
aby na místě slov "do odevzdání pozůsta-
losti" položeno bylo "až do skutečného roz-
dělení". Po odmítnutí formulace "až do
skutečného přikázání povinného dílu" byla
vzhledem k výkladu Ehrenzweigovu
(II, 2, 1924, str. 542, 543) zvolena slova
- 305 -
"až do číselného určeni povinného dílu",
Čímž se zjednává přesný okamžik, od kdy
změny pozůstalosti zůstanou bez vlivu na
vyměření povinného dílu, třebaže v tom
bude jisté risiko jak pro pozůstalost, tak
pro nepominutelného dědice. S touto věc-
nou změnou a se stylistickou úpravou byl
pak § 786 obč. zák. převzat jako § 598.
Poznamenává se, že vypuštění zmínky
o "hlavních dědicích" § 786 obč. zák. není
věcnou změnou.
Následující rubrika byla změněna a bylo
usneseno užívati vůbec výrazu "započtení
na díl povinný" na místě slova "vpočtení".
Vzhledem k vývodům zprávy justiční ko-
mise (str. 117) bylo usneseno obnoviti
tekst novelový a položiti výraz "na to, oč
je tím povinný díl zvýšen" na místě na-
vrženého "na povinný díl takto zvýšený".
Jinak byl § 787 obč. zák. v § 599 převzat
bez podstatných změn.
V § 600, který byl převzat z § 788 obč.
zák., byly především provedeny některé
změny terminologické. Věcného významu
nemá, že na místě slova "potomku" bylo
položeno slovo "dítěti" (viz též § 75). Na-
proti tomu bylo vypuštěno omezení spočí-
vající ve slově zaplacení dluhů dítěte "zle-
tilého". Komise shledala spravedlivým, aby
se předpis týkal stejně dluhů dítěte zleti-
lého jako dluhů dítěte nezletilého, při čemž
slovo "dluh" zahrnuje i závazky vzniklé ex
delicto nebo quasi ex delicto. Při ne-
zletilých osobách tu půjde o dluhy kon-
trahované s přivolením otcovým, ale ze-
jména o dluhy podle §§ 698, 699. Aby
nebyly pochybnosti, že přínosem je roz-
uměti i věno, byla připojena druhá věta.
Jako další věta byla vsunuta třetí věta
§ 790 obč. zák. s tou změnou, že se
mluví o dílu povinném.
V § 789 obč. žák. mimo úpravu stylistic-
kou byl při jeho převzetí jako § 601 resti-
tuován původní přednovelový tekst občan-
ského zákoníka, protože jen nedopatřením
bylo vynecháno ustanovení o darech
z pouhé štědrosti (E h r e n z w e i g, II, 2,
1934, str. 553). Vypuštěna byla citace
§ 154 obč. zák., protože nový obč. zákoník
se vůbec nebude dovolávati oněch předpisů
obč. zákoníka z r. 1811, které prozatím zů-
stanou v platnosti; obtíže při výkladu ne-
mohou z toho povstati.
K hlavě 22 (§§ 602 až 607).
V této hlavě jsou sloučena ustanovení
o započtení na dědický podíl při posloupno-
sti testamentární nebo intestátní, jež obč.
zákoník zařaďoval do hlavy jednající o po-
vinném dílu, ač jde o věc úplně hetero-
genní. S hlediska přísné systematiky by
ustanovení ta vlastně patřila do souvislosti
předpisů jednajících jednak o podělení dě-
diců testamentárních, jednak o výši zákon-
ného podílu dědického, ale pro jich pone-
chání za předpisy o započtení na díl po-
vinný mluví důvody historické a snad
i praktické, aby celý komplex otázek sou-
visících se započtením nebyl roztrháván;
roztržení předpisů by nutně vedlo buď
k četným odkazům na jiné paragrafy nebo
k rozmnožení paragrafů nutným opaková-
ním téže věci. Nadpis nové hlavy tvoří ru-
brika před § 790 obč. zák., z které byla vy-
puštěna slova "při zákonné posloupnosti
dědické", již dnes nesprávná, neboť §§ 790
a násl. obč. zák. se týkají i kolace při po-
sloupnosti podle závěti.
Z § 790 obč. zák. byly v § 602 převzaty
věty 1 a 2 jen s tou změnou, že slovo "vý-
slovně" bylo nahrazeno slovy "ve způsobe
posledního pořízení". Stalo se tak proto, že
má býti vyloučena možnost, aby se tak dů-
ležité ustanovení, jako je kolace, vkládalo
do slov zůstavitelem mimo testament ne-
formálně pronesených (což ani de lege lata
se nepřipouštělo). Není tu tedy ustano-
veno, že by zůstavitel musil užíti určitých
slov, ale jen to, že zde musí býti výrok,
který by vylučoval každou pochybnost
o tom, že zůstavitel chtěl uložiti započtení.
Do druhé věty § 602 byl vsunut obsah for-
muláře č. VI patentu č. 208/1854 ř. z.
V § 791 obč. zák. při jeho převzetí do
§ 603 byla slova "aniž si výslovně vyhra-
dili vrácení" nahrazena přesnějším výra-
zem "nevytknuvše, že to bylo dáno na účet
podílu dědického". Při tom se upozorňuje,
že započtená může tu býti nařízeno hned
při věnování, tu pak se může státi proje-
vem neformálním, nebo později, ale tu ve
formě posledního pořízení (což se zastá-
valo i de lege lata). Slovo "poskytli" bylo
nahrazeno přiléhavějším "věnovali", jež
vyjadřuje spíše liberální povahu poskyt-
nutí. Ani de lege lata ani podle osnovy není
jistě vyloučeno, aby zůstavitel uložil za-
počtení ascendentům. Ale je to případ málo
praktický a není třeba zvláštního usta-
novení.
Po velmi obšírném a důkladném promy-
šlení problémů započtení na povinný díl a
na podíl zákonný byl § 792 návrhu subko-
- 306 -
mitétního rozložen na dva, t. j. na § 604
a § 605. V § 604 jsou první dvě věty na-
vrženého § 792 bez podstatné změny (slovo
"výslovně" bylo vynecháno, protože zde
jistě stačí projev ve formě testamentární
vůbec). Ale § 605 obsahuje ustanovení
nové. Komise uvažovala o nesnázích vypo-
čísti, zda a kolik se nedostává pro zaopa-
tření a výchovu ostatních descendentů.
Při hledání jiné metody, kterou by se
mohlo čeliti zkrácení ostatních dětí, nara-
zilo se na problém, má - li také při zákonné
posloupnosti význam otázka povinného
dílu. Tato věc stala se pochybnou podle
§ 785 obč. zák. formulovaného novelou.
V diskusi ukázal se v této věci rozpor v na-
zírání, který nemohl býti urovnán ani lite-
raturou, která se dosud nezabývala otáz-
kou, jak hleděti na věc, jestliže darováními
nebo prestacemi podle § 788 obč. zák. bude
tak ztenčena pozůstalost, že při zákonné
posloupnosti podíl nepominutelného dědice
nedosáhne ani výše povinného dílu, takže
by byl lépe na tom, kdyby byl bezprávně
vyděděn, než nechá-li zůstavítel, ať náho-
dou nebo úmyslně, dojíti na posloupnost
zákonnou.
Komise volila cestu, která poskytuje
i při zákonné posloupnosti dítěti možnost,
aby se domohlo kolace, přes to, že zůstavi-
telem byla prominuta, a to nejenom kolace
věnování podle § 603, nýbrž i poskytnutí
podle § 600, aby jeho podíl zákonný neklesl
pod úroveň toho, čeho by se mu musilo do-
stati jako povinného dílu při posloupnosti
testamentární a při provedení započtení na
tento díl povinný.
§ 793 obč. zák. pak byl v § 606 reduko-
ván na jedinou všeobecnou větu, že mimo
§ 796 započtení nezakládá nikdy povinnost
něco vydati.
Při projednávání § 794 obč. zák., který
byl převzat v § 607, objevily se těžké po-
chybnosti, zda navrženou úchylkou od pů-
vodního tekstu obč. zákoníka, t. j. jednot-
ným ustanovením, že cena započítávaných
věcí se má říditi podle doby odevzdání, do-
sáhne se spravedlivého rozvrhu. Nejdále
šel návrh Slovenské komise, aby se
určení ceny věcí započítávaných ponechalo
soudci, který by ovšem nejlépe mohl vy-
stihnouti okolnost jednotlivého případu.
Ale tu by se příliš mnoho ukládalo soudci.
Naproti tomu, ať se stanoví za rozhodnou
doba odevzdání nebo doba nápadu, vždycky
se přijde k možnosti trapné nerovnosti.
Východisko bylo nalezeno v kompromisu
mezi stanoviskem návrhu subkomitétního
a návrhu komise Slovenské, a to tak, že
bude zásadně rozhodnou doba odevzdání,
ale připouští se, aby soud ustanovil cenu
započítací jinak, nastanou - li okolnosti hod-
né zvláštního zřetele. Po uvážení, jaký způ-
sob řízení byl by nejvhodnější, přiklonila
se komise k názoru, že nejlépe vyhoví ří-
zení nesporné, což došlo výrazu zvláštním
ustanovením v předpisech uvozovacích a
prováděcích (čl. XLIX). Mimo připojení po-
slední věty v § 607 byla v navrženém znění
tohoto předpisu provedena změna termino-
logická.
K hlavě 23 (§§ 608 až 612).
Předpisy o právu některých osob, aby se
jim dostalo výživy a zaopatření z pozůsta-
losti, jsou doplňkem a v jistém smyslu
i korekturou předpisů o dílu povinném, ale
podle své povahy je řečené právo zcela sa-
mostatné a na dědickém právu nebo na
právu na díl povinný nezávislé a doporu-
čuje se proto pojednati o něm odděleně.
Subkomitét navrhl převzetí § 795 obč.
zák. bez podstatné změny, ale při projed-
návání věci se shledalo, že mezi tímto § 608
a mezi §§ 388, 390, 582 a 590 vznikal by
rozpor, ježto by podíl vyloučeného dědice
nepominutelného připadl jeho potomkům
a on by mimo to podržel právo na nutnou
výživu. Vedle toho by se při menších po-
zůstalostech mohlo státi, že nutná výživa
přesáhne hodnotu povinného dílu, takže by
ani vzdání ani vydědění ba ani vyloučení
nemělo účinku. Na druhé straně není dobře
možno připustiti, aby na obtíž veřejným
orgánům chudinským připadl člověk, o ně-
hož jsou povinni pečovati jeho blízcí pří-
buzní. Z těchto úvah vyšel přijatý tekst
§ 608, podle něhož nutná výživa nesmí pře-
sáhnouti výši povinného dílu, a nepřísluší
nepominutelnému dědici vůbec, dědí - li na
jeho místě nebo jsou - li na jeho místě po-
voláni k povinnému dílu jeho potomci.
Při jednání o § 796 obč. zák., převzatém
jako § 609, bylo především rozhodnuto,
aby byla poskytnuta stejná práva muži
jako ženě. Přesvědčení, že muži po smrti
ženině zpravidla nenastane újma na dosa-
vadní míře životní, kdežto ženě, která ne-
má samostatného povolání, po smrti mu-
žově újma taková zpravidla nastane, bylo
vyhověno slovy "pokud se mu ho jinak ne-
dostává". Ve slově "pokud" je dána i mož-
- 307 -