jména" ukazují, že se tu zahrnují i osoby,
jimž vzejdou práva proti pozůstalosti od
smrti zůstavitele do přikázání pozůstalosti.
Dříve, než se přikročilo k projednávání
paragrafů jednajících o právních následcích
přihlášky dědické, byla znovu (zahájena de-
bata o velmi nesnadné otázce "ručení" eum
viribus či pro viribus hereditatis. Obtíže
řešení, které komise by pokládala za účel-
nější, t. j. ručení pro viribus, spočívají
hlavně v tom, že je nutno v soupisu pozůsta-
lostního jmění určiti odhadem hodnotu po-
zůstalosti ke dni nápadu jejího. Naproti
tomu pro ručení dědicovo vůči věřitelům je
nutno vzíti za základ ceny ke dui přikázání
pozůstalosti. Tu však mohou nastati velmi
podstatné rozdíly. Je ovšem pravda, že dě-
dic nepominutelný přes to, že pro výpočet
povinného dílu je rozhodný soupis a odhad
v něm obsažený, účastná se ztráty i zisku až
do číselného určení, není tedy odkázán na
ceny uvedené v soupisu. Judikatura také
pro odkazovníky a jejich povinnost redukce
připouští, aby se hledělo ke změnám nasta-
lým po soupisu. Ale hlavní nesnáz jev po-
vaze odhadů samých a v otázce, lze-li připu-
stiti přímo ustanovení zákona, aby se proti
soupisu a odhadu,provedl důkaz o nespráv-
nosti (neúplnosti nebo nesprávného oce-
nění). Po velmi obšírných debatách bylo
usneseno, aby byla přijata přes tyto obtíže
zásada ručení pro viribus.. Z důvodů nazna-
čených v terminologických poznámkách vy-
hýbá se však konečné znění výrazu "ručiti"
a mluví o tom, že dědic "je zavázán" nebo
pod.

Vzhledem k přijaté zásadě byl především
§ 625 doplněn slovy ,,a odhadnouti", takže
podstatnou částí soupisu jest odhad pozů-
stalostního majetku ke dni smrti zůsta-
vitele.

§ 664, převzatý z § 801 obč. zák., přijal
zásady dosavadní. V § 665 připojeno bylo
výslovné ustanovení o solidárním závazku
spoludědiců (§ 820 obč. zák.). Přikázání po-
zůstalosti bylo určeno za moment, od něhož
se počíná tento závazek dědice, resp. dědiců,
kteří se přihlásili bez výhrady.

V § 666, převzatém z § 802 obč. zák., se
především vytýká, že dědic přihlášený s vý-
hradou je zavázán pozůstalostním věřite-
lům, jen pokud stačí pozůstalost podle hod-
noty ke dni přikázání; při částečném při-
kázání pozůstalosti podle § 643 rozhoduje
den, kdy jednotlivé kusy byly dědici pro-
puštěny k volnému nakládáni. Ale v druhé

větě se připojuje nové ustanovení, podle ně-
hož se pokládá soupis za správný (t. j.
hlavně za úplný) a také ceny v něm obsa-
žené za správné i ke dni přikázání pozůsta-
losti (resp. propuštění jednotlivých kusů
pozůstalosti k volnému nakládání), pokud
se neprovede důkaz o nesprávnosti. Tím po-
kládala komise za překonány hlavní ná-
mitky proti přijaté zásadě ručení pro vi-
ribus.

§ 667 vyslovuje zásadu plynoucí z § 666,
že, je-li několik spoludědiců přihlášeno s vý-
hradou, nenastane již závazek solidární jako
podle § 665, nýbrž se rozvrhne závazek dě-
litelný na spoludědice podle podílů dědic-
kých.

V § 668 byla zásadně rozhodnuta otázka,
má-li na výhodách soupisu participovati také
dědic, který se přihlásil bez výhrady, a to
záporně. Kdo se přihlásil bez výhrady, měl
pro to svoje důvody, snad i pietní zřetel
k zůstaviteli, jehož pozůstalost chtěl uchrá-
niti od difamujícího účinku konkursu. Není
důvodu, aby se takovému dědici vnutil přes
jeho vůli závazek omezený na hodnotu po-
zůstalosti.

V § 669 se poskytuje spoludědicům právo
postihu podle obecných zásad.

V §§ 670, 671 převzat byl v podstatě
§ 812 obč. zák. V § 670 bylo však pojato do
zákona ustanovení proti zřejmě šikanos-
nímu žádání věřitelovu o odloučení pozůsta-
losti a rozhodnut spor o poměru mezi sepa-
rací a přikázáním, v § 671 pak výrazněji mez
dosud se vyjadřuje, že v tomto případě je
zavázána, věřiteli jen pozůstalost, že se tedy
věřitel nemůže dovolávati ani zásady zá-
vazku pro viribus, tím méně ovšem neome-
zeného závazku dědice, byť se i byl přihlá-
sil bez výhrady.

§ 672 byl převzat z § 813 obč. zák. bez
podstatné změny. Znění § 672 vylučuje kon-
vokaci dědicem, jenž se přihlásil bez výhra-
dy. Řízení takové by nemělo pro něj vý-
znamu, protože by stejně v jeho prospěch
nemohly nastati účinky konvokace.

V § 673 byl převzat % 814 obč. zák. přede-
vším se změnou, která odpovídá zúžené for-
mulaci paragrafu předchozího. Právu zá-
stavnímu bylo na roven postaveno právo za-
držovací a ve zvláštní větě byla ohlášce vě-
řitelově postavena na roven prokázaná dědi-
cova vědomost o existenci věřitelovy pohle-
dávky. Nestačil by důkaz zaviněné nevědo-
mosti.

- 314 -

§ 674 byl převzat z § 815 obč. zák. se změ-
nami rázu stylistického. Podstatnější jsou
dvě změny. Předně, že se říká "Nebylo - li žá-
dáno za ..." (původní tekst: "Nežádal - li dě-
dic . . ."), aby byly kryty případy, kdy za
konvokaci zažádal opatrovník pozůstalosti
nebo jeden z několika spoludědiců. Na místě
pak slov "ručí... celým svým jměním" bylo
položeno "je zavázán . . . přes meze § 666",
a to proto, že nejde jen o závazek pějící na
celém jmění, což jest samozřejmé při zá-
vazku pro viribus, nýbrž o závazek přes
meze uvedené v § 666.

§ 675 byl převzat z § 822 obč. zák. a to ve
znění novelovém. Odmítnut byl návrh na
návrat ke znění původnímu.

Ustanovení §§ 74, 75 třetí dílčí novely
kladou se zatím do předpisů uvozovacích a
prováděcích jako články LII a LIII.

§ 676 byl převzat z § 823 obč. zák. bez
podstatné změny. Bylo jen výrazněji usta-
noveno, že dědická žaloba směřuje proti
tomu, kdo věc zadržuje "pro herede". Byla
sice nadhozena otázka, zda by se neměla
připustiti kumulace žaloby dědické a vlast-
nické. Ale v komisi převládl názor, aby se
tato věc, patřící do práva procesního, v ob-
čanském zákoníku neřešila.

§ 677 byl převzat a § 824 obč. zák. bez
podstatné změny.

Komise superrevisní se usnesla vložiti
mezi ustanovení o žalobě dědické a o od-
úmrti ustanovení o zcizení dědictví. Počíná
tedy tato látka §§ 678, 679, které byly pře-
vzaty z § 1278 obč. zák. V návrhu subkomi-
tétním byly však provedeny četné změny.
Aby smlouva byla platná, je třeba, aby zů-
stavitel byl již mrtev, třebaže tomu, kdo zci-
zuje, pozůstalost nebo její podíl nebyly ještě
napadly. Neboť by jinak šlo o smlouvu pří-
čící se § 879, odst. 2, č. 3 obč. zák., jehož
myšlenka, byť i nikoli tekst, byla komisí
superrevisní v tomto směru přijata. Dále se
ve znění § 678 výslovně uvádí také podíl dě-
dický jako předmět smlouvy. Slovy "práv a
závazků, které náležejí k pozůstalosti" vy-
lučují se poměry osobní zanikající smrtí a
tedy nepatřící k pozůstalosti. Slova "se-
znam" bylo užito na rozdíl od "soupisu", je-
hož předmětem jest jen majetek, ne dluhy
pozůstalostní.

§§ 680, 681 byly převzaty z § 1279 obč.
zák. podle návrhu subkomitétního bez pod-
statných změn. Slova "ze svěřenského ná-
stupnictví" praví totéž, co se již podle sta-
rého tekstu přijímalo.

§ 682 byl převzat z § 1280 obč. zák. podle
návrhu subkomitétního bez podstatných
změn. "Pohřebiště" uvádí se vzhledem
k § 661.

§ 683 byl převzat z § 1281 obč. zák. bez
podstatné změny. Případ zde normovaný se
týká zřejmě jen zcizení pozůstalosti bez se-
znamu podobně jako §§ 680, 681. Zcizitel
ovšem není "jednatelem", nýbrž ručí jen po-
dobně jako jednatel, a to, jde - li o zcizená bez
seznamu, i za dobu před zcizením. Slova
"vydána" bylo užito, aby bylo jasně pově-
děno, že nejde o přikázání pozůstalosti

V §§ 684 až 686 byl rozveden obsah
§ 1282 obč. zák. bez vážnějších změn věc-
ných. Vypuštěna byla z tekstu subkomitétu
zmínka o "veřejném orgánu". Stačí povin-
nost obou stran.

§ 1283 obč. zák. byl při převzetí rozdělen
na dva paragrafy. Z nich § 687 určuje zcizi-
telovu odpovědnost, § 688 pak obsahuje jed-
nak zcizitelovu odpovědnost za obsah se-
znamu, jednak všebecně uloženou povinnost,
aby se podle výkladu smlouvy určilo, zdali a
jakou měrou platí §§ 680 až 683, které
ovšem zásadně platí jen pro smlouvy uza-
vřené bez seznamu.

§ 689 formuluje právní postavení státu
při odúmrti.

Druhé oddělení (pohledávky).

K hlavě 25 (§§ 690 až 785).

Přistupujíc k všeobecné části práva obli-
gačního (hlava 17 druhého dílu obč. záko-
níka, nyní hlava 25), byla superrevisní ko-
mise nucena, hledíc k některým připomín-
kám jí došlým, znovu uvažovati o otázce,
zdali by nebylo vhodno unifikovati právo
občanské s právem obchodním, o níž byl
podrobně diskutoval již subkomitét. Ze-
jména bylo tu uvážiti vzor švýcarský. Prá-
vě tak jako v subkomitétu opanovalo
i v superrevisní komisi mínění, že co do
"komercialisace" obligačního práva občan-
ského učinila dosti již novela z roku 1916,
jíž se superrevisní komise právě tak při-
držela, jako subkomitét. Zdali jednoty ne-
bylo by možno dosáhnouti tím, že by ně-
která ustanovení práva obchodního se při-
způsobila ustanovením práva občanského,
není superrevisní komise příslušná rozho-
dovati.

- 315 -

Druhé oddělení dílu druhého je nade-
psáno slovem "Pohledávky" a bylo tedy
odstraněno zastaralé a nevhodné pojmeno-
vání "osobní práva k věcem", proti němuž
se byly ozvaly četné námitky. Po názoru
superrevisní komise slovo "pohledávky"
lépe než jiná, která byla navrhována, kryje
látku, o kterou jde, a je jím také dosaženo
jakéhosi paralelismu s oddělením prvním,
kde v nadpise je zachycena rovněž stránka
aktivní.

§ 859 obč. zák. superrevisní komise
škrtla jako zbytečný, vyhovujíc tím také
přáním četně projeveným, jako na př. Slo-
venské komise.

§§ 860, 860 a) a 860 b) zařadila superre-
visní komise až za ustanovení o jednotli-
vých typech smluvních, vytvořivši z nich
samostatnou hlavu 41. Důvodem bylo, že
podle názoru superrevisní komise nejde tu
o nějakou všeobecnou formu vzniku zá-
vazku, jakou je na př. smlouva, nýbrž
o zvláštní obligační typ, jako je ten neb
onen typ smluvní. Ježto pak veřejné přislí-
bení co do svého praktického významu da-
leko ustupuje za smlouvy, bylo pojednání
o něm zařaditi až za ně.

§ 690 odpovídá § 861 obč. zák., jenž byl
podstatně zkrácen a z něhož byly odstra-
něny některé nepřesnosti, ale nový předpis
slovy "přijme-li se nabídka včas" vystihuje
jistě všechna essentialia smluvního kon-
sensu.

§ 862 obč. zák. je v § 691 přijat celkem
beze změny, až na to, že, jako učinil již
subkomitét, na místě slova "ihned" zave-
deného třetí částečnou novelou byla resti-
tuována z původního tekstu slova "bez od-
kladu" s dodatkem "zbytečného", aby tu
byla konformita s § 742 osnovy (§ 904 obč.
zák.). Superrevisní komise se domnívá, že
pružnější pojem "bez zbytečného odkladu"
vyhoví mnohotvárnosti života lépe než
strohý pojem "ihned", často arci, hledíc
ke zvyklostem panujícím ve styku mezi
lidmi (srv. §§ 694, 742) slova "bez zby-
tečného odkladu" budou znamenati právě
tolik, co podle jazykového usu znamená
slovo "ihned". Slova "unter der Voraus-
setzung" (subkomitét: "předpokládaje")
byla vyjádřena slovy "počítaje s tím", aby
jasněji než dosud bylo vyjádřeno, že zákon
zde dává oferentu jakýsi materiál kalku-
lační a že tedy vytýká, s čím oferent smí
počítati. Třetí věta byla doplněna sloveni

"došlou" (sc. nabídku), aby byl stanoven
pojem perfektní oferty.

V § 692 [§ 862 a) obč. zák.] ponechala
superrevisní komise formální změnu zave-
denou subkomitétem, že se již nemluví
o odstupu od smlouvy (vždyť smlouva se
nestala skutkem), nýbrž o ohlášení, že od-
pověď došla pozdě. Zato byla z osnovy sub-
komitétu vypuštěna slova "a že tedy smlou-
va skutkem není". Tekst subkomitétu zněl
příliš formalisticky a mohlo by snad vznik-
nouti mínění, že jde tu o projev, který po
stránce obsahové má býti precisován jak co
do fakta, tak co do úsudku o následcích to-
hoto fakta. Aby byla konformita s § 691,
a ježto není důvodu, dáti v § 692 ustano-
vení přísnější než v § 691, říká se i zde
"bez zbytečného odkladu". Doplňovati
§§ 690 až 692 nějakými novými předpisy

o perfekci smlouvy, o odvolatelnosti oferty
nebo akceptace atp., zdálo se zhola zby-
tečné, ježto dosavadní teksty v té příčině
úplně vyhověly.

§ 693 zkrátil první odstavec § 863 obč.
zák. tak, že klade proti sobě projev vý-
slovný (nemíní se arci jen projev slovní,
nýbrž i projev písemný a projev učiněný
v posunkové řeči) a činy konkludentní.
"Obecně přijatá znamení" v § 863 obč. zák.
byla způsobilá svésti leckterého vykladače
k tomu, že se tu míní znamení jako na př.
v § 104 (§ 315 obč. zák.) nebo v § 105
(§ 427 obč. zák.), ačkoli redaktoři občan-
ského zákoníka majíce správně na zřeteli
konvenční povahu písma, oněmi slovy chtěli
postihnouti písmo. (Zapomněli ovšem, že
takovou konvenční povahu má i řeč, a že
tedy pod obecně přijatá znamení hodí se

i projev mluvený.) Ponechati slovo "mlč-
ky", třebaže je dosti vžité, není snad nutné
a nebylo by to ani vhodné, ježto všechny
konkludentní činy nelze jím správně cha-
rakterisovati a stírá se jím ostatně pro-
tiva k následujícímu § 694, jenž má na zře-
teli opominutí. § 694 nechce býti než co
nejvěrnější reprodukcí § 863, odst. 2 obč.
zák., právě tak jako se § 695 snaží co nej-
přesněji vystihnouti § 864 obč. zák. nove-
lové verse. V obou paragrafech užito bylo
stejného termínu "zvyklosti poctivého
styku", aby se již zněním naznačilo, že
§ 695 (§ 864 obč. zák.) je vlastně jen apli-
kací § 694 (§ 863, odst. 2 obč. zák.).

§ 696 znamená především modernisaci
§ 865 obč. zák. po stránce výrazové, ze-
jména aby bylo dosaženo souladu s ústa-

- 316 -

noveními o zbavení a omezení svéprávnosti.
Druhá věta na místo nemoderních slov
"berou na sebe břímě..." zavádí jasné od-
lišení způsobilosti zavazovací a disposiční,
ale ani tu nejde o změnu věcnou. Termín
"řádný zástupce", jehož se v návrhu občan-
ského zákoníka užívá na četných místech,
nahrazuje dříve užívaný termín "zákonný
zástupce" a zahrnuje podle povahy věci
otce, který má moc otcovskou, poručníka,
opatrovníka nebo podpůrce. Poslední věta
je redigována nově, aby byly odstraněny
nejistoty podávající se z poslední věty
§ 865 obč. zák. Nebyl přijat návrh, aby po-
slední věta § 696 byla rozšířena i na pří-
pady, kdy se smlouva uzavírá s osobou, je-
jíž projev potřebuje schválení jiných or-
gánu nebo nadřízených stolic. Nebylo totiž
pokládáno za to, že by tento případ byl
zcela shodný s oním, který je řešen v po-
slední větě § 696, a vůbec převládlo mínění,
že navrhované ustanovení není nutné.

Jako §§ 697 až 699 jsou v této souvislo-
sti zařaděny, jak bylo již uvedeno v části II
této zprávy, ustanovení o závazcích nezle-
tilců, v původním obč. zákoníku i v osnově
z r. 1931 umístěná v hlavách pojednáva-
jících jednak o poměru mezi rodiči a dětmi,
jednak o poručenství a opatrovnictví.

§ 697 odpovídá § 152 obč. zák., ale vy-
pouští jeho první větu, která je samo-
zřejmá, a jeho druhou větu upravuje podle
stejné zásady, na jaké byla vybudována
první věta § 246 obč. zák., takže se již ne-
činí rozdíl mezi nezletilci, kteří jsou v za-
opatření rodičů a kteří nikoli. Zkušenost
učí, že toto rozlišování v přítomné době ne-
má významu a že se při uzavírání pracov-
ních smluv s osobami nedokonavšími 21.
rok vůbec nezkoumá, zda jsou ještě u ro-
dičů v zaopatření čili nic. Nezletilec sám
zůstává dostatečně chráněn, když jeho
řádný zástupce může z vážných důvodů
smlouvu předčasně zrušiti. Zákona o práci
dětí č. 420/1919 Sb. z. a n. se nový zákoník
vůbec nedotýká, ježto onen zákon náleží
mezi ustanovení správní zachovaná v plat-
nosti uvozovacími předpisy.

§ 698 přejímá obsah § 151 obč. zák., na-
vazuje zároveň na paragraf předcházející.
Jako spodní hranici disposiční a zavazovací
způsobilosti přijímá superrevisní komise
právě tak jako subkomitét naveskrz doko-
nanou dospělost a nikoli jako občanský zá-
koník dokonaný věk dětský a zase nerozli-
šuje, zda jde o děti v zaopatření rodičů čili
nic.

Oba §§ 697 a 698 jsou formulovány tak,
že zahrnují stejně děti v moci otcovské
jako poručence, takže vyčerpávají i obsah
§ 246 obč. zák.

§ 699 je převzat z § 247 obč. zák. uprave-
ného podle § 3 zákona č. 447/1919 Sb. z.
a n., jen byl formulován vzhledem k no-
vému svému zařadění tak, aby zavazovací
způsobilost nezletilce vyslovil jako právní
následek soudního opatření, kterým byla
nezletilci ponechána volná správa čistého
přebytku jeho příjmů.

§ 248 obč. zák. ve znění § 4 zákona č.
447/1919 Sb. z. a n., který ještě v osnově
z r. 1931 byl převzat, superrevisní komise
při závěrečné redakci škrtla, neboť vedle
§ 700 (§ 866 obč. zák.) je zbytečný.

V § 700 zachován byl § 866 obč. zák. přes
projevená přání, aby byl umístěn do hlavy
o povinnosti k náhradě škody (nyní 42).
Superrevisní komise se tu řídila úvahou,
že po celém občanském zákoníku jsou roz-
troušeny předpisy, které by vlastně nále-
žely do hlavy o povinnosti k náhradě škody,
že však sluší je zachovati na jejich místech
dosavadních. Jednak proto, že rozsah oné
kapitoly by příliš vzrostl a že by se její
systematické uspořádání podstatně zhor-
šilo, jednak proto, že přemístěním podob-
ných speciálních ustanovení by se přetrhla
nebo aspoň setřela jejich souvislost s ji-
nými ustanoveními, ke kterým náležejí.
Slovo "lstivě" jako zbytečné bylo vypuš-
těno, zato byla doplněna slova naznačující,
do které doby je neinformovanost toho,
kdo s nezpůsobilým smluvcem vyjednává,
právně relevantní. Upozorniti sluší, že, po-
kud půjde o užití § 700 na osoby nesvé-
právné, bude otázku, nakolik jsou takové
osoby vůbec odpovědné za škodu, kterou
způsobí, posouditi podle zásad hlavy 42.

§ 867 obč. zák. ponechaný subkomitétem
škrtla superrevisní komise jako pouhý
předpis odkazovací, ale rozhodnutí o někte-
rých otázkách, které se k němu pojí, bylo
odsunuto do kapitoly 30 (srov. § 874).

§ 701 přejímá § 869 obč. zák. celkem
beze změny. Naproti tekstu subkomitétu
jsou sice některé rozdíly, ale šlo především
o to, aby tekst osnovy přesněji podal tekst
původní. Mimoto, jako všude jinde, mluví
se jen o povinnosti k náhradě škody a
otázka po modalitách této povinnosti se
tím odkazuje do kapitoly 42. Věta sama
nebyla škrtnuta z důvodů vylíčených při
§ 700. Dáti tu nebo jinde ustanovení o

- 317 -

ofertách sine obligo, nepokládala super-
revisní komise za nutné a nepokládala ze-
jména za možné, prohlásiti je za oferty
neurčité (zcela neurčité).

Právě tak jako subkomitét rozhodla se
superrevisní komise neměniti mnoho na
§§ 870 a násl. obč. zák., jež po zásluze do-
cházejí pochvaly všech snad vykladatelů
občanského zákoníka i jiných.

§ 702 má formulaci § 870 obč. zák., jak
ji byl přijal subkomitét. Naproti tekstu
§ 870 upravenému novelou je změna ta, že
tekst osnovy se spíše blíží tekstu původ-
nímu ("přiveden bázní" - "durch Furcht
gezwungen"), jejž bylo vykládati tak, že
jde o příčinnou souvislost určenou slovy
causám dare, kdežto novela slovem "ver-
anlasst" (dal podnět) nutila přijímati, že
stačí příčinná souvislost krytá heslem
occasionem praebere. Superrevisní komise,
právě tak jako subkomitét, byla si vědoma,
že § 870 obč. zák. není tekstován přesně,
ježto přísudek "nespravedlivá" zřejmě ná-
leží k vyhrůžce a nikoli k bázni; ale přes
některá přání v té příčině projevená ne-
pokládala superrevisní komise za nutné
tekst upraviti, ježto ona nepřesnost obtíží
nikdy nezpůsobila a jistě nezpůsobí. Na-
vrhované teksty ostatně budily pochybnost
buď co do přesnosti nebo aspoň co do
stručnosti. Námětu, aby se v § 702 vyložil
pojem lsti, vyhověno nebylo. Zejména však
odmítla superrevisní komise přijmouti de-
finici lsti, která se vyskytuje v § 13 pří-
pravné osnovy trestního zákona z r. 1926.
Pro právo občanské se tato definice zřejmě
nehodí. Závěr první věty (slova "není
smlouvou vázán") byl upraven podle ná-
vrhu brněnské fakulty. Protože
v novém zákoníku nebude ustanovení od-
povídajícího § 55 obč. zák., na nějž se § 870
obč. zák. odvolává, nezbylo než v druhé
větě převzíti z cit. § 55 obč. zák. vysvět-
lení, co sluší rozuměti důvodnou bázní.

V § 703 se superrevisní komise přidržela
změn, které byl učinil na § 871 obč. zák.
novelové verse subkomitét. Vyslovila pře-
devším souhlas s tím, že se subkomitét
vrátil v lecčems k původnímu tekstu § 871.
Slova "přivedena k omylu" chtí říci, co slovo
"irregefuhrt". Subkomitétem škrtnutá slo-
va "und erklárt wurde" nebyla obnovena,
protože se zřejmě nesnášejí s využitím
omylu uvedeným ke konci § 871 obč. zák.
Vsunouti do tekstu nesprávné údaje ("byla
přivedena k omylu nesprávnými údaji"),

se nepokládalo za vhodné, ježto by šlo o
formulování příliš úzké. Vždyť i určité
chování bez údajů může vyvolati omyl. Byly
arci vysloveny pochybnosti, zdali tekst sub-
komitétu není příliš široký, ale příklady,
které byly uvedeny na doklad, jsou tak
umělé, že snad. není s nimi třeba počítati.
Superrevisní komise nesdílela pochybností,
že by subkomitét, rozděliv tekst na dvě
věty, byl tak učinil na úkor srozumitelnosti.
Druhá věta, napodobená § 120 obč. zák.
pro Německou říši, nechce než krýti .slova
dosavadního tekstu "der dem anderen zuge-
gangenen Erklarung". Třetí věta osnovy
subkomitétu byla zkrácena, protože je jistě
zcela zbytečné blíže určovati toho, kdo
projev nesprávně vyřídil.

§ 704 odpovídá přesně návrhu subkomi-
tétu, jenž zase neobsahuje než překlad §
872 obč. zák. Stejně platí o poměru § 705
k § 873 obč. zák. a vlastně také o poměru
§ 706 k § 875 obč. zák. K tomuto paragrafu
by bylo připomenouti, že superrevisní ko-
mise se nemohla rozhodnouti, aby rozšířila
toto ustanovení na osoby třetí, které jed-
naly v zájmu osoby "druhé". Bylo by velmi
snadno dovolávati se neplatnosti smlouvy
s odkazem na to, že do smlouvy zasáhla
v zájmu "druhé strany" nějaká osoba třetí.
Tím by se snadno vyvolaly nebezpečné
spory. § 707 odpovídá § 874 obč. zák. (jenže
zase se tu mluví jen o povinnosti k náhradě
škody; srv. připomínky k § 700). V obou
paragrafech byla slova "nespravedlivou (a
důvodnou) bázní" nahrazena slovem "hroz-
bou" a připojena citace § 702, aby bylo
jasno, že se míní stejný skutkový základ
jako v tomto paragrafu.

§ 876 obč. zák. byl zařaděn za § 784
jako poslední ustanovení hlavy 25. Proč se
tak stalo, bude pověděno, až naň dojde řada
podle místa nově mu přikázaného.

§ 708 se srovnává s § 877 obč. zák. až
na to, že byla vypuštěna slova "k svému
prospěchu", ježto by se mohly vyskytnouti
případy, v kterých to, co strana obdržela,
by se nedalo charakterisovati jako její
prospěch. Nebyl přijat podnět, aby § 708
byl formulován co nejvšeobecněji a aby
bylo vysloveno, že strana, která něco ob-
držela ze smlouvy neplatné z jakéhokoliv
důvodu, je povinna to vrátiti. O potřebná
ustanovení je postaráno v hlavě 46 pod
rubrikou "Jiná plnění bez právního dů-
vodu".

- 318 -

Rubrika před § 709 byla stylisována po-
sitivně, jako rubriky před § 696 a § 701.
Slova "jestliže nevychází" (§ 878 obč. zák.
"pokud nevychází ze smlouvy") byla do-
plněna slovy "z okolností", aby bylo jasno,
že soudce má hleděti nejen k vyslovenému
úmyslu stran, nýbrž i k celé situaci, z níž
smlouva vznikla. Superrevisní komise se-
trvala na tekstu subkomitétu, "že jeden
kus nemá býti oddělován od druhého"
(obč. zák. "nemůže"), protože tekst sub-
komitétu lépe odpovídá terminologii norma-
tivní. Zařaditi poslední větu do hlavy o po-
vinnosti k náhradě škody, nebylo možno,
ježto tu jde o zcela zvláštní nárok na ná-
hradu škody.

Z § 879 obč. zák. byl v § 710 ponechán
jen první odstavec, a to beze změny. Druhý
odstavec byl škrtnut, ale nikoli proto, že
by se měly smlouvy jmenované v § 879,
odst. 2 obč. zák. prostě pokládati za platné,
nýbrž pro podivnou nesouměrnost tohoto
odstavce. Bylo podotčeno jistě právem, že
tento odstavec se příčí všem požadavkům
elegantiae juris. Superrevisní komise měla
na zřeteli, že se vyskytuje hojnost usta-
novení reprobujících smlouvy mimo občan-
ský zákoník, a to i ustanovení daleko dů-
ležitějších, než jsou ona, která vypočetl
§ 879, odst. 2 obč. zák. Je však vsunouti
do občanského zákoníka nebylo možno,
jednak protože by tím příslušné ustanovení
příliš vzrostlo, jednak, a to zejména, pro-
tože by se ona ustanovení vytrhovala ze
souvislosti, do které náležejí. Co do jed-
notlivých smluv vypočtených subkomitétem
se podotýká toto: O smlouvě, kterou si
někdo vymínil něco za vyjednání smlouvy
manželské, má Superrevisní komise za to,
že záleží na jednotlivostech případu, zdali
se taková smlouva příčí dobrým mravům,
a že tedy tento druh smluv nelze tak na-
veskrz odsouditi, jako se stalo roku 1811.
Co do případu druhého (když právní zá-
stupce převedl na sebe za plat zcela nebo
zčásti věc jemu svěřenou), soudí superre-
visní komise, že předpis takového obsahu,
pokud již tak neplatí, by měl býti pojat
do ustanovení upravujících právní posta-
vení "právních přátel", č. 3 (když někdo
pozůstalost nebo odkaz, které očekává od
jiné osoby, zcizil za jejího života) jest ob-
saženo implicite jednak v ustanovení o zci-
zení dědictví (srv. § 678 osnovy: "Po smrti
zůstavitele lze" etc.), jednak v ustanovení
o nabytí odkazu (§ 496). Ustanovení o
lichvě (§ 879, odst. 2, č. 4 obč. zák.) jako

ustanovení velmi závažné bylo v občanském
zákoníku ponecháno (srv. ostatně, že i třetí
částečná novela přes existenci císařského
nařízení č. 275/1914 ř. z. má takové usta-
novení), ale bylo zařaděno za ustanovení o
zkrácení přes .polovici hodnoty, s nímž
ideově souvisí (srv. § 781 níže a poznámky
tam připojené). Co do č. 5 (subkomitétu),
t. j. když se někdo zavázal, že se nedostaví
k veřejné dražbě nebo že při ní nebude po-
dávati bud" vůbec nebo přes určitou výši,
domnívá se Superrevisní komise, že by zá-
kaz takové smlouvy měl býti vložen do řádu
exekučního a do předpisů o dobrovolných
dražbách (srv. nyní § 7 zák. č. 1/1933 Sb.
z. a n.). škrtem druhého odstavce § 879
se staly celkem bezpředmětné připomínky
k tomuto ustanovení. Jen co do návrhu,
aby 'byla prohlášena za neplatnou smlouva,
kterou si někdo něco vyjednal za dosažení
rozluky manželství, připomíná Superrevisní
komise, že by ustanovení takové šlo příliš
daleko, ježto by pod ně spadala i smlouva
o zastoupení ve sporu rozlukovém. Co do
názvosloví se poznamenává, že superrevisní
komise v § 710, právě tak jako v § 709,
mluví o neplatnosti a nikoliv o nicotnosti
(slovo "nichtig" se v § 879 novelové verse
vyskytlo zřejmě napodobením názvosloví
občanského zákoníka pro Německou říši)
a klade tím důraz na to, že pojem neplat-
nosti smlouvy kryje různé její vady, ale
je pojmem relativním, jehož dosah sluší
vyšetřiti pečlivým rozborem ustanovení,
která o té či oné neplatnosti jsou dána.

§ 711 reprodukuje § 880 obč. zák. Super-
revisní komise byla si dobře vědoma toho,
že i pojem extrakomerciality je pojmem
relativním (srv. na př. S c h e y, Obliga-
tionsverháltnisse, I, str. 193 a násl.). Než
nepokládala za možné dáti o ní nějaká po-
drobnější ustanovení, protože by jistě do-
padla příliš kasuisticky.

§ 712 odpovídá paragrafu navrženému
subkomitétem, jejž subkomitét byl zařadil
rovněž za § 880 obč. zák., ale byl přestyli-
sován vzhledem k tomu, že superrevisní ko-
mise se vyhýbala všude redigovati ustano-
vení ve formě předpisů průvodních. Jak
plyne z rubriky i z tekstu, chce celé ustano-
vení postihnouti smlouvy, které v nauce vů-
bec se nazývají smlouvami abstraktními, a
tedy smluvní konsensy, z kterých není pa-
trno, o jaký smluvní typus jde. Super-
revisní komise byla s panující naukou hle-
dící k občanskému zákoníku za jedno v tom,

- 319 -