15
Soukromý úředník Rudolf Kober, bydlící v
Ústí nad Labem, neúčastnil se vůbec demonstra-
ci, nebyl také na místě, kde se vlastně shromáž-
dění konalo, nýbrž byl na protějším chodníku.
Přes to ho beze všeho důvodu zatkl tajný poli-
cista a odevzdal dvěma uniformovaným strážní-
kům. Policejní úředníci zavedli potom Kobra přes
cestu na místo, kde se konal projev, do zástu-
pů sociálních demokratů. Tam ho marxisté pře-
padli, srazili k zemi a těžce ztýrali, aniž tomu
strážníci zabránili.
Když ho členové »Rudé obrany« ztýrali, byl
Kober zpola bez vědomí pozdvižen se země a
dostal, jak svědkové mohou potvrditi, od policej-
ního úředníka dvě rány gumovým obuškem přes
hlavu. Potom byl Kober odveden na strážnici a
po nějakém čase propuštěn, aniž byl s nim se-
psán zápis. Ačkoliv správce policejního úřadu byl
ještě téhož večera vyzván, aby zjistil civilního
úředníka a uniformované strážníky, nic se v této
věci neučinilo. Četní svědkové byli by mohli ty-
to úředníky ztotožniti. Kober jest v lékařském
ošetřování a může předložiti lékařské vysvědčení
o svých zraněních.
Elektromontéra Adolfa Hecka, bydlícího v
Olšince, prohlásil jakýsi občan za zatčena. Ten-
to občan - jak se později ukázalo, policejní ú-
ředník v občanském šatě - odmítl se legitimo-
vati, nýbrž pouze ukázal Heckovi revolver s po-
známkou, že to jest dostatečná legitimace. Po-
tom prohlásil Hecka za zatčena, odvedl ho na
strážnici a při tom mu vzadu svíral ruce. Ne-
zabránil tomu, aby se při tomto odvádění dva
sociální demokraté nedopustili násilí na Heckovi.
Níže uvádíme zde části zápisu o této události,
který přímo po případu sepsal dne 18. března
1937 v 19. 15 hodin na ústeckém policejním úřadu
dr Valter Mateasko v přítomnosti vrchního poli-
cejního inspektora Diviše s pány Adolfem Heckem
a dr Richardem Tauchem. Podle znění tohoto zá-
pisu vypovídá Adolf Hecke m. j.:
»Když jsme se - totiž úředník a Hecke -
blížili ke strážnici, kde bylo jisté množství uni-
formovaných a neuniformovaných úředníků, byl
jsem od nich několikrát bit gumovými obušky.
Poznamenávám, že jsem se v této době nemohl
naprosto svobodně pohybovati, poněvadž mne
stejně jako dříve výše uvedený policejní úředník
držel ze zadu za ruce. Policejní úředník mne po-
tom ještě v tomto postavení strčil přes schody,
které vedou do strážnice, do předsíně. Již na
schodech stál v této době neuniformovaný poli-
cejní úředník, kterého znám od vidění, a kterého
bych při konfrontaci ihned mohl ztotožniti. Úřed-
ník, který mne zatkl, promluvil k němu několik
slov. Domnívám se, že šlo o odevzdání, a potom
jsem byl v předsíni policejního presidia se všech
stran bit gumovými obušky, zvláště od úředníka
kterému jsem měl býti odevzdán. V předsíni jsem
měl ruce volné a tak tni bylo možno chrániti po-
někud svou hlavu před ranami. U druhých dveří
vpravo v předsíni vedle schodů byl jsem zatla-
čen k uzavřeným dveřím a při tom jsem dostal
strašnou ránu do hlavy, načež jsem se zhroutil.
Když jsem padal, dveře do této místnosti se ote-
vřely a částečně jsem padl do této místnosti. Při
tom mi nohama šlapali po obličeji a po těle (ra-
meni). Když jsem v místnosti chtěl povstati, byl
jsem zase bit gumovými obušky a kopanci vyra-
žen ze dveří a to do strážnice (1. místnost). «
Dále se v zápise konstatuje, že na šatech pa-
na Hecka jsou skvrny, které pocházejí od oleje,
jímž byla podlaha strážnice natřena.
Hned potom, když byl s Adolfem Heckem se-
psán zápis, vyšetřil ho ještě na policejním úřa-
dě soukromý lékař, který zjistil krevní podlitinu
nad levým okem, dále krví podlitá místa na pra-
vé polovici hlavy, oděrky kůže a jiná zranění.
I policejní lékař, který ho hned potom vyšetřo-
val, zjistil stejná zranění.
Když se interpelující druhého dne dostavil ke
správci policejního úřadu, aby protestoval proti
jednání policie a zjistil, byli-li policejní úředníci,
kteří porušili své služební povinnosti, již z úřed-
ní moci zjištěni, bylo interpelujícímu oznámeno,
že prý Hecke zranil tři policejní úředníky a je-
den z nich prý to může dokázati lékařským vy-
svědčením. Poněvadž se v den projevu ani jedi-
ný policejní úředník nehlásil jako raněný, lze mí-
ti za to, že touto cestou má dojiti k pokusu,
aby každý postup Heckeho proti přehmatům po-
licie byl již napřed vyloučen, ba docela, aby
Hecke byl prohlášen za obviněného. ------.
Jest však také jasno, že nadřízená služební
místa jsou povinna přijímati na vědomí oznáme-
ní o přehmatech a protizákonnostech podřízených
činitelů, zkoumati je a zakročiti proti vinníkům.
A to i tehdy, když nelze tato oznámení podati ja-
ko formální udání s uvedením svědků a s uve-
dením jména úředníka. I o této věci se mělo
z úřední moci provésti vyšetřování, což se v tom-
to případě nestalo.
Upozorňujeme pana ministra vnitra na tyto
neudržitelné poměry a tážeme se ho:
1. Jest pan ministr ochoten vyšetřiti tyto
události a upozorniti policii, že není stranickou
sociálně demokratickou ochrannou organisací,
nýbrž nestranným úřadem?
2. Jest pan ministr ochoten naříditi, aby se
provedlo dosud nekonané vyšetřování proti poli-
cejním úředníkům, kteří překročili svá úřední o-
právnění a vinníky pohnati k odpovědnosti a po-
trestati?
3. Jest pan ministr dále ochoten, aby se za-
se obnovila důvěra obyvatelstva v právní jistotu
a v nestranné chování úřadů, oznámiti, jak se za-
kročilo proti provinilým úředníkům?
V Praze dne 24. března 1937.
Inž. Richter,
Hirte, Inž. Künzel, dr Rosche, Wollner, Sogl, Fi-
scher, Jäkel, dr Hodina, dr Kellner, Hollube, Bir-
ke, Klieber, G. Böhm, Illing, Nickerl, Rösler, dr
Eichholz, Budig, Franz Němec, Obrlik, Sandner,
Stangl.
14
853/XV.
Interpelácia
poslanca Jozefa Siváka
ministrovi školstva a národnej osvety
vo veci štátneho učiteľa Vojtecha Čecha
v Mysľave.
Vojtech Čech, štátny učiteľ v Mysľave, vo
svojom povolaní natoľko sa pozabúda a dopúšťa
sa takých činov, že to poburuje celú obec. Zdá
sa, že menovaný učiteľ svojim nevážnym a po-
horšlivým počínaním úmyselne chce dráždiť ob-
čanov a vyvolávať medzi nimi náboženské tre-
nice. I svoju politickú príslušnosť zneužíva v ta-
kej miere, že budí to priamo odpor.
Učiteľ Vojtech Cech v svojej náruživej
prchkosti Juraja Kebela, žiaka V. ročníka tamojšej
ľudovej školy, tak prudko hodil o školskú lavicu,
že žiak dostal povážlivé úrazy na nose a ústach
a prišiel domov zakrvavený, takmer polomŕtvy.
Zistilo sa, že žiak nič takého sa nedopustil, aby
si bol zaslúžil takýto brutálny trest.
Margitu Baloghovú, žiačku, učiteľ Cech do-
kopal, vyhodil na chodbu a viacej sa o ňu ne-
staral. Keď žiačke na chodbe začalo byť zima,
dievča odišlo domov plačúc. Keď však matka po-
stala dievča nazpät do školy, učiteľ Cech posadil
žiačku k cigáňom a posmieval sa jej. Žiakom
však prikázal, aby o tom nehovorili, najmä nie
matke dievčaťa. O týchto prípadoch je napísaná
zápisnica, svedkami uhodnovernená.
Ako zneužíva svoje postavenie učiteľ Cech
na ciele politické, uvedieme len to, že pozvánky
na schôdze soc. dem. strany dáva doručovať
žiakmi.
Učiteľ Vojtech Cech 26. júna 1936 nepripustil
aby miestny farár Anton Hudák, ako katechéta,
mohol na štátnej škole vyučovať náboženstvo
rozvrhom hodín predpísané. Pri tejto príležitosti
učiteľ Cech pred žiakmi vykázal katechétu zo
školy. Žiaci zhrození, rozprávali o tom doma ro-
dičom.
Učiteľ Vojtech Cech mal sa v triede vysloviť,
že známy orolský pozdrav »Zdar Boh« je po-
zdravom len pre šustrov a židov; takto pozdra-
vovať majú sa žiaci len šustrom a židom.
Okrem týchto tu uvedených sú aj iné prípady,
ktoré ako dôkazy svedčia o nesmiernej drzosti
a trúfalosti učiteľa Čecha. Tieto prípady pred-
bežne neuvádzanie.
Občania čisto katolíckej obce Mysľavy už
opätovne podali sťažnosť školskému referátu
v Bratislave a žiadali, aby proti učiteľovi Cechoví
referát zakročil, poťažne, aby učiteľa preložil.
Referát však podnes neurobil nič, ani len nevy-
šetril vec. Je nepochopiteľné, že neslýchaný prí-
pad učiteľa Čecha školský referát necháva bez
povšimnutia, ačkoľvek svojim pokračovaním uči-
teľ Cech sa v obci úplne znemožnil, pred občanmi
a žiakmi nemá autority, nepožíva úcty, nikto si
ho neváži, čím trpí škola a vyučovanie, najmä
však výchova žiakov.
Učiteľ Vojtech Cech verejne sa vystatuje, že
on si môže všetko dovoliť, že sa mu nemôže nič
stať, lebo patrí do strany soc. dem., ktorá na
školskom referáte obsadzuje miesta učiteľské,
preto školský referát proti nemu ani nezakročí.
Ako vidno, učiteľ Cech môže mať pravdu, lebo
posiaľ sa mu skutočne nič nestalo, školský referát
v Bratislave necháva sťažnosti občanov z Mysľa-
vy nevybavené. A následok je ten, že menovaný
učiteľ čím ďalej dovoľuje si viac a viac; jeho
pohoršlivé chovanie sa nepozná hraníc. Ak by
náprava neprišla, ak by totiž učiteľ Cech nebol
z Mysľavy preložený, občania odhodlaní sú na
najhoršie.
Opytujeme sa preto pána ministra:
Či je ochotný dať vyšetriť, prečo školský re-
ferát v Bratislave na opätovné sťažnosti občanov
z Mysľavy proti učiteľovi Čechovi nezakročil?
A či je ochotný pán minister dať príkaz, aby
učiteľ Cech bol disciplinárne potrestaný a z My-
sľavy bez meškania preložený?
V Prahe, dňa 29. marca 1937.
Sivák,
Hlinka, Dembovský, Danihel, dr Sokol, Onderčo,
dr Wolf, Čavojský, Haščík, Rázus, dr Tiso, Šalát,
Slušný, Drobný, Suroviak, Kendra, Sidor, Florek,
Turček, dr Pružinský, Longa.
853/XVI.
Interpelácia
poslanca Karola Sidora
ministrovi školstva a národnej osvety
vo veci navrátenia kníh a slovenských
archiválií, povypožičiavaných na Sloven-
sku univ. prof. dr Albertom Pražákom a
inými.
V poprevratových rokoch účinkoval na Slo-
vensku univerzitný profesor dr Albert Pražák.
Súkromné a verejné knižnice ako aj archívy stály
pánu profesorovi úplne k dispozícii. Pán profesor
15
dr Pražák pod titulom skúmania slovenskej mi-
nulosti odtiaľto povypožičiaval si vzácne sloven-
ské archiválie, staré listiny a veľmi vzácne slo-
venské knihy.
Už roky minulý, čo pán profesor na Sloven-
sku neúčinkuje. Doteraz však ani súkromníci a
ani verejné knižnice vypožičaný materiál neob-
držali. Urgovali, hrozili, knihy chceli súdne vy-
máhať, ale pán profesor dr Pražák na mnoho
urgencí ani neodpovedal.
Keďže osoba pána univerzitného profesora dr
Pražáka nie je pre Slovensko žiadnou zárukou
v tom smere, že sa dôležitý študijný materiál n
neho nepotratí, pripadne, že po jeho smrti nebude
pokladaný za jeho súkromný majetok, - obra-
ciame sa na pána ministra Školstva a národnej
osvety, aby univ. prof. dr Pražákovi dôrazne
prikázal vypožičaný knižný a archívny materiál
vrátiť. Je veľká obava, že časť materiálu, ktorá
by mohla podvrátiť neslovenské stanoviská nie-
ktorých profesorov, môže sa pre slovenskú vedu
úplne stratiť, prípadne, že by si Slovensko tento
materiál muselo zo súkromnej pozostalosti pána
profesora Pražáka kupovať.
Takéto dlhodobé vypožičiavanie si študijného
materiálu škodí i slovenskej vedeckej práci, lebo
niektorí súkromníci a verejné knižnice, z ktorých
si páni profesori a najmä pán profesor Pražák
povypožičiavali materiál, nechcú teraz požičiavať
nič zo svojho majetku slovenským mladším ve-
deckým pracovníkom. Z mnohých prípadov
uvádzame tu len prípad bansko-štiavnickej ly-
ceálnej knižnice, ktorá už od rokov bojuje o to,
aby jej bol vrátený materiál, ktorý si pán pro-
fesor dr Pražák vypožičal. Podobným spôsobom
do súkromných rúk sa dostalo mnoho materiálu
z Hviezdoslavovej korešpondencie, takto bolo do
Prahy odnesené veľmi mnoho listín z hurbanov-
ského archívu a aj naše vidiecke múzeá majú
s vypožičiavaním svojich cenností veľmi zlé skú-
senosti.
Staré archiválie patria Slovensku. Je v záuj-
me slovenskej vedy, aby boly na Slovensku
chránené a aby ich nebolo dovolené odnášať zo
Slovenska.
Podobným spôsobom stoja veci aj v slovan-
skom seminári pri Komenského univerzite v Bra-
tislave. Vo vedeckých kruhoch slovenských idú
chýry, že v slovanskom seminári niet tých kníh.
ktoré by tam maly byť.
Práve preto pýtame sa pána ministra škol-
stva a národnej osvety:
Či je ochotný nariadiť, aby univerzitní pro-
fesori, ktorí si na Slovensku pred rokmi knihy a
listiny povypožičiavali, ich aj vrátili?
Či je ochotný mocou úradnou donútiť pána
profesora dr Pražáka, aby vrátil slovenským
súkromným a verejným knižniciam a archívom
všetok materiál, ktorý si ešte pred rokmi zo Slo-
venska odniesol?
Či je ochotný pán minister dať previesť re-
víziu knižného a archívneho materiálu v slovan-
skom seminári na univerzite Komenského v Bra-
tislave, aby sa zistilo, či sa za peniaze, vydávané
na slovanský seminár, nakupovaly knihy a či sa
nachodia v tejto knižnici?
V Prahe, dňa 29. marca 1937.
Sidor,
Šalát, Longa, Čavojský, dr Tiso, Onderčo, Sivák,
Danihel, Dembovský, Florek, Haščík, Kendra,
Rázus, Drobný, Slušný, dr Pružinský, Hlinka,
dr Sokol, dr Wolf, Turček, Suroviak.
853/XVII.
Interpelácia
poslanca dr Martina Sokola
predsedovi vlády ČSR
vo veci uskutočnenia t. zv. veľkej
tarifnej reformy.
Dopravná politika československých štátnych
železníc má mimoriadny význam v hospodárskom
a sociálnom živote Slovenska, čo je všeobecne
uznávané vedúcimi činiteľmi života hospodárske-
ho, ako i vedúcimi činiteľmi nášho života poli-
tického. Tento význam je daný nielen všeobec-
ným významom železničnej dopravy, ale i zeme-
pisnou polohou nášho štátu a jeho rozdielnou
štruktúrou výroby a spotreby. Slovensko hospo-
dárske a politické od štátneho prevratu volá po
takej železničnej dopravnej politike, ktorá by
vyhovovala hospodárskym a sociálnym potrebám
Slovenska a tým aj záujmom celého štátu. Žiaľ-
bohu toto oprávnené volanie nie je vyslyšané
v čase a v rozsahu takom, ako to potreby Slo-
venska vyžadujú.
Do 1. augusta 1921 na Slovensku sa platila
dopravná daň 35% a u rýchlotovaru 37%, kým
v krajinách zamoravských len 30% a okrem toho
v doprave nákladov prepočítanie taríf nebolo
prevedené nielen medzi štátnymi a súkromnými
železnicami na Slovensku, ale ani medzi statný-
mi železnicami na Slovensku a v krajoch zamo-
ravských. Tento stav znamenal, že štátne želez-
nice vyberaly na Slovensku za dopravu jednoho
tunového kilometru priemerne o 110% viac než
v krajinách zamoravských, a kusový tovar do-
pravovaly až o päťkrát drahšie.
16
Len dňom 1. januára 1922 bolo prevedené pre-
počítanie sadzieb košicko-bohuminskej železnice,
ale len v doprave transitnej zo staníc štátnych
železníc do staníc štátnych železníc, avšak sadzby
na tejto súkromnej železnici boly vyššie, ako tu
železniciach Štátnych. Dňom 1. marca 1924 vy-
daný nový nákladný tarif priniesol sníženie
sadzieb asi o 11. 5%, avšak len na štátnych že-
lezniciach a na železniciach štátom spravovaných.
Sadzby na súkromných železniciach ostaly ne-
zmenené. Zákonom č. 156/1925 štát prevzal v Če-
chách a na Morave 48 miestnych železníc v dĺžke
1. 836 km a od 1. októbra 1925 zaviedol na nich
barém štátnych železníc, čo znamenalo priemerné
sníženie sadzieb o 5%, avšak na Slovensku ostala
situácia nezmenená. Po vydaní tohto zákona
v Čechách a na Morave tvorily súkromné želez-
nice len 4. 3% všetkých tratí, a na ne pripadlo
len 1. 51% dopravy, kým na Slovensku a na
Podkarp. Rusi bolo súkromných železníc 44. 7%
a pripadlo na ne 60% všetkej dopravy. Čo to
znamenalo, vidíme i z jediného príkladu, že v tých
časoch len 10 slovenských cukrovarov zaplatilo
za dopravu o 7, 650. 000 Kč viac, ako by platily,
keby železničné tarify boly bývalý prepočítané.
Ako by aj nie, keď za dopravu cukrovky platilo
sa zo stanice Prílepy do stanice Oroska o 81%
viac, ako by sa platilo, keby traf bola prepočí-
taná.
Len dňom 1. apríla 1926 sa previedlo prepo-
čítanie na 4 železniciach na Slovensku. Podstat-
nejšie sníženie dopravného nastalo len r. 1928,
keď sa uskutočnila t. zv. malá tarifná reforma.
Vtedy bola obnovená rovnováha medzi všetkými
krajinami nášho štátu, zavedený bol jednotný ba-
rém na všetkých železniciach, avšak k všeobec-
nému prepočítaniu došlo až dňom 1. novembra
1932. Na túto tarifnú politiku Slovensko doplatilo
niekoľko stomilionov, ktoré nijako mu neboly
vrátené, ani stavbou nových železníc.
Prepočítaním železničných taríf ešte nebola
splnená úloha čsl. štátnych železníc, ktorú majú
splniť pre zaistenie všeobecného predpokladu ho-
spodárskeho vývoja Slovenska. Ešte nesplnily
požiadavku všeobecnej úpravy tarifov a sblíženie
excentrický ležiacich krajov nášho štátu. Túto
požiadavku uznal aj pán predseda vlády dr Hodža.
lebo podľa jeho programového vyhlásenia zo dňa
5. mája 1935 prvá etapa t. zv. veľkej tarifnej re-
formy, t. j. tarifové sblíženie východu so zápa-
dom malo vstúpiť do života už v r. 1936.
Rok 1936 uplynul, ale sľúbené a požadované
sblíženie ešte nejestvuje. Domnievame sa, že sľub
pána predsedu vlády bol daný v dohode s pánom
ministrom železníc, ktorý už potrebné vybavil,
aby sblíženie bolo ešte v r. 1936 uskutočnené.
Z rôznych hodnoverných zpráv však usudzujeme,
že práce ministerstva železníc nepokročily ani
tak ďaleko, žeby sa dalo očakávať, že tarifné
sblíženie východu so západom bude prevedené
v r. 1937.
Terajšie tarify sú neprimerane vysoké a
okrem toho, miesta spotreby sú neprimerane
vzdialené od miest produkcie, takže dovozné je
neprimerane zdražené vysokými sadzbami a
dlhými vzdialenosťami. Tarify sú neprimerane
vysoké vzhľadom na hodnotu prepravovaného
tovaru. Výška železničných sadzieb zapríčiňuje,
že na čsl. štátnych železniciach sa tovar prepra-
vuje len na pomerne krátke vzdialenosti, hoci
hospodárska potreba by odôvodňovala prepravu
na vzdialenosti dlhé. Vzdialenosť, na ktorej čsl.
štátne železnice tovar r. 1934 vozily, bola prie-
merne len 132 km, čo pravda neznamená, že sa
nevozila aj na vzdialenosti dlhšie, avšak z tohto
čísla vidieť, že prevážna väčšina prepravy tovaru
sa diala na vzdialenosti krátke, čo zaráža najmä
keď uvážime, že v našom štáte máme vzdiale-
nosti pomerne dlhé. Veď z Košíc do Prahy je
718 km, z Košíc do Chebu je 940 km, z Užhorodu
do Chebu je 1066 km a z Jasiny do Chebu je
1280 km. Z Prahy do Paríža je 1168 km, teda
z Jasiny do Chebu je ďalej, ako z Prahy do Pa-
ríža a to o 112 km. Za takýchto okolností ťažko
očakávať bez veľkých obetí potrebnú výmenu to-
varu medzi východom a západom vnútri nášho
štátu. Normálne dovozné za 10 tún sena stojí na
vzdialenosť 301 km 850 Kč, na vzdialenosť 401 km
1020 Kč, na 701 km až 1530 Kč. Dovozné 10 tún
baleného ovocia na 301 km stojí 1655 Kč, na 401
km 2088 Kč, na 701 km 3100 Kč a na 1251 až
5065 Kč. Palivové drevo je dovozným zdražené
na vzdialenosť 401 km o 100% a na vzdialenosť
1000 km až o 200% pôvodnej ceny na stanici
odosielacej.
Keďže tarifné sblíženie Slovenska a Podkarp.
Rusi s krajinami zamoravskými je eminentným
záujmom celoštátnym a bolo ono označené ako
dôležitý bod programu vlády, pýtame sa pána
predsedu vlády:
1. Či vyhlásenie zo dňa 5. mája 1935 o tarif-
nom sblížení učinil v dohode s pánom ministrom
železníc?
2. Ako sa postaral o to, aby táto dohoda bola
aj uskutočnená, t. j., aby tarifné sblíženie začalo
platiť už r. 1936?
3. Či má vedomie o tom, že práce na tarifnom
sblížení ešte nepokročily tak ďaleko, žeby tarifné
sblíženie mohlo vstúpiť do života už v tomto
roku?
4. Čo mieni urobiť, aby sa tarifné sblíženie
východu so západom uskutočnilo aspoň v r. 1937?
V Prahe, dňa 29. marca 1937.
Dr Sokol,
Čavojský, Danihel, Dembovský, Drobný, Haščík,
Sidor, Šalát, Hlinka, Kendra, Longa, Onderčo,
dr Pružinský, Sivák, Rázus, dr Tiso, Florek,
Turček, Slušný, dr Wolf, Suroviak.
17
853/XVIII.
Interpelácia
poslanca Vlad. Polivku
ministrovi pošt a telegrafov
vo veci vybudovania budovy pre poš-
tovný úrad vo Zvolene.
Budova zvolenského poštovného úradu Ľ. 1.
na Námestí Slobody bola pôvodne budova gaz-
dovská so všetkými vlastnosťmi (byť, hospodár-
ske časti - stájne). Asi pred pol storočím bo-
la predná časť a čiastka dvorného traktu zvýšená
na poschodie. Po čas svetovej vojny nebolo do
budovy investované ničoho. Budova prirodzene
spustla. Prvá oprava bola až v r. 1923 a len v
roku 1930 a 1931 previedlo riad. pošt a telegra-
fov v Bratislave opravy širšieho rázu nákladom
asi 150. 000 Kč. Touto značnou investíciou neboly
všetky závady odstránené. Všetko opatrenie pre-
to je považované za provizórne. Dnes celá bu-
dova má výzor veľmi ubohý. Krytina strechy je
veľmi zanedbaná, preteká takmer do miestností
úradných, strecha nad pavlačou je úplne prehnilá,
obloky sú nespôsobilé k zatváraniu, mnohé sú
prehnilé.
Izby úradné majú veľmi smutný vzhľad. Ob-
mietka je rozpukaná, opadúva, v stenách sú ne-
bezpečené trhliny. Týmito nedostatkami vyniká
telefónna centrála, kancelária prednostova, ako aj
iné miestnosti úradné. Trhliny boly spôsobené
prestavbou suterénnych miestností na mechanickú
dielnu a článkovú komoru na vysokofrekvenční
telefonickú stanicu.
Úradné miestnosti sú nedostatočné, nevyho-
vujú ani úradníctvu ani stránkam. V prvých dňoch
v mesiaci pri prepážkach pre platy je veľmi znač-
ný nával a provoz stáva sa nemožným. To býva
aj v čas trhov.
Telegrafné oddelenie je tiež preplnené a ne-
schopné nerušeného provozu.
Telefónna ústredňa má dve miestnosti, jed-
nu o ploche 28 m2 plošnej výmery a druhú o
10 m2 výmery. V týchto dvoch miestnostiach
pracujú 4 úradnícke sily. Obidve miestnosti majú
iba jediný oblok 1X2 m velkosti. A tam majú sa
umiestniť ešte dve sily.
Automatizácia telefónnej centrály naráža na
veľmi neprekonatelné prekážky. Nedá sa v celej
budove získať miestnosť o výmere 25 m2.
Ani mechanická dielňa po zavedení vysoko-
frekventného zariadenia nemá svoje náležité u-
miestnenie. Malé opravy sa robia v skladišti
nedokonale osvetlenom. Na veľké opravy niet
miesta.
Závady telefonického umiestnenia zvyšuje aj
tá okolnosť, že je budova pošt v blízkosti kosto-
la, a po čas zvonenia nebýva dobre ani počuť
am dobre sa netelefonuje pre silný ohlas zvo-
nov.
Kancelária prednostu pošt. úradu okrem zá-
vad má ešte jedon nedostatok: je ťažko dostup-
ná verejnosti bez spoľahlivého sprievodcu...
Na poštovnom úrade vo Zvolene je zamest-
naných 34 úradníkov a 12 zriadencov v 9 miest-
nostiach o celkovej výmere 229 m2. Prirodzene,
že zdravotný stav zamestnancov je neuspokoji-
vý a je častá neprítomnosť vo službe. V celej
budove nie je jediného prostriedku k obrane pro-
tileteckej a plynovým útokom. A nič sa nedá k
tomu účelu v starej budove zariadiť!
Mesto Zvolen nutne potrebuje novú budovu
pošt. úradu. Vyžiaduje to význam mesta a jeho
centrálneho položenia a ako sídlo významných
úradov: posádky, a budúce sídlo lesného riadi-
telstva, zvýšený vzrast priemyslu atď., zvýšené
centrum dopravy železničnej atď.
Zvolen je tiež významný bod strategický pre
službu obrany štátu a poštovná správa je si toho
tiež vedomá.
Mesto Zvolen chcejúc zabezpečiť výstavbu
modernej budovy pošt. úradu ochotne poskytuje
výhodný pozemok - starý mestský dom na ná-
mestí, čím by zaistilo umiestnenie pošt. úradu v
centre mesta.
Verejnosť tiež sleduje otázku výstavby novej
budovy pošt. úradu s živým záujmom a nerada
by videla ďalšie neúčelné investície v starej ne-
vyhovujúcej budove.
Podpísaní sa dotazujú pána ministra:
1. Je mu známy neutešený stav pošt. budo-
vy vo Zvolene?
2. Je ochotný prispeť svojím vlivom k vy-
budovaniu novej modernej budovy pre pošt. úrad
Zvolen 1. ?
V Prahe dňa 31. marca 1937.
Polívka,
Zeminová, dr Stránský, dr Moudrý, dr Klapka,
David, Richter, dr Lukáč, Fiala, Šmejcová, Bát-
ková-Záčková, Hatina, dr Pateidl, Tichý, Bábek,
Lanc, Netolický, Tykal, dr Kozák, Jenšovský, Fr.
Langr, dr Neuman.
18
853/XIX.
Interpelace
poslanců E. Tichého, H. Bergmanna
a Fr. Uhlíře
vládě republiky Československé
ve věci přeřadení obce Petrovice u Bo-
humína do skupiny »C« činovného.
Obec Petrovice u Bohumína byla před pře-
vratem úplně malou vesnici s nepatrnou vnitro-
zemskou průjezdnou železniční stanicí asi s 36
zaměstnanci státních drah. Do uplatnění zákona
číslo 103 Sbírky zákonů a nařízení z roku 1926
byla zařaděna do skupiny 80% místního přídav-
ku. Po úpravě tohoto zákona byla zařaděna do
skupiny »D« činovného.
Opravou hranic československého státu stala
se z této nepatrné staničky nejdůležitější pře-
chodní a pohraniční stanice. Počet železničních
zaměstnanců stoupl na 160, učitelů na 19, celních
zaměstnanců a finanční stráže na 27, poštovních
zaměstnanců, na 6, četnictva na 9. Tím se znač-
né zvýšil význam této obce a ztížily se životní
podmínky.
Dosavadní překážky pro zařaděni do skupiny
»C« činovného spočívají v tom, že se tvrdí, že
nejsou pro toto přeskupení splněny zákonné pod-
mínky, poněvadž tato obec nedosáhla ještě 2. 000
obyvatel. Toto tvrzení sice odpovídá skutečnosti,
ale zapomíná se na to, že 50 metrů od katastrál-
ních hranic obce Petrovice u Bohumína na půdě
Dolní Marklovice je postaveno 6 železničních o-
bytných domů s 58 byty a 1 dům zaměstnanců
celního úřadu s 8 byty, v nichž dohromady bydlí
55 rodin s počtem 206 obyvatelů. Obec Petrovi-
ce u Bohumína čítá dnes 1. 805 obyvatel a při-
počteme-li oněch 206 obyvatelů ze státních domů,
kteří by jinak rozhodně bydleli v obci Petrovice
u Bohumína, kdyby nebylo těchto státních domů,
je dosaženo čísla přes 2. 000, tudíž jsou splněny
podmínky zákonem stanovené pro zařadění do
skupiny »C« činovného.
Nehledě ani k těmto velmi vážným důvodům,
tvoří celý tento kout v pohraničí jeden organický
celek, jak kulturní, tak také hospodářský.
Zaměstnanci tam bydlící jsou nuceni své ná-
kupy obstarávati v Moravské Ostravě, Bohumíně,
ve Pryštátě a jinde, čímž se vše zdraží.
Děti, mající zájem na vyšším vzdělání než
poskytuje národní škola, musí dojížděti do Bo-
humína, Orlové, Karvinné a jinde. Těmito a jiný-
mi okolnostmi je život těchto rodin velmi ztížen
a nelze se proto divit, že se zaměstnanci houfně
hlásí do vnitrozemí. Nutno ještě zdůraznit, že vše-
obecný společenský život je stejně těžký jako
hospodářský. Náklad pro toto přeřadění činil by
ročně podle dosavadního stavu 88. 488. - Kč.
Poněvadž služba všech stavů v této stanici
je velmi zodpovědná a nadto je ještě ztrpčová-
na nedostatky hospodářskými, obrátili se již za-
městnanci tam konající službu několikrát na po-
volané činitele o vyhovění tohoto požadavku.
Proto podepsaní se táží:
1. Jsou československé vládě známy hospo-
dářské a sociální poměry zaměstnanců z Petrovic
u Bohumína a je ochotna je vyšetřiti?
2. Jsou československé vládě známy okol-
nosti způsobující, že obec Petrovice u Bohumína
není dosud zařaděna do skupiny »C« činovné-
ho ?
3. Je československá vláda ochotna s ohledem
na vážnost důvodů a na životní a drahotní stav
v této obci přeřaditi ji do skupiny »C« činov-
ného ?
V Praze dne 31. března 1937.
Tichý, Bergmann, Uhlíř,
dr Neuman, Babek, Tykal, dr Patejdl, dr Lukáč,
Polívka, Mikuláš, Fiala, Bátková-Žáčková, Neto-
lický, dr Stránský, Hatina, dr Klapka, Zeminová,
dr Kozák, Stejskal, Lanc, Jenšovský, Fr. Langr,
dr Moudrý, Richter.
853/XX.
Interpelácia
poslancov Vlad. Polívku, dr E. Lukáča,
C. Fialu a E. Tichého
ministrovi železníc
R. Bechyněmu
vo veci naliehavých investíc železničných
na Slovensku.
Železničná štátna správa veľmi svedomité
plní investičný plán železničný na Slovensku.