8
prohrála, poněvadž pachtýři dokázali, že za zaří-
zení do Ostřihomu řádně zaplatili. Že odcházeli
snad jako milionáři, nebylo vinou vnucené sprá-
vy, nýbrž vinou předchozí správy předpřevratové,
která jim umožnila dosažení enormního zisku při
výkupu zařízení.
B) Pokud jde o režijní hospodaření:
Tvrzení, že průměr výnosu z 1 k. j. pozemků,
vedených vnucenou správou v režii, činil v době
1919-1935 jen 10 Kč, je zkreslené.
Účetní výsledky režijního hospodářství v
prvých pěti letech byly neuspokojivé následkem
zdevastovaného stavu majetků, následkem nutno-
sti doplňování inventáře, pádu a 18 mil. odpisu
hlavně hodnoty dobytka a více než 10 miliono-
vým udržovacím nákladem, zejména na rozpadá-
vající se budovy. Nezaúčtováním odpisů a udržo-
vacích nákladů do běžných výdajů vznikla prů-
měrná roční ztráta na 1 k. j. zemědělské půdy
5. 32 Kč. V dalších pěti letech 1925-1929 činil čistý
výnos na 1 k. j. zemědělské půdy 191. 22 Kč. V le-
tech 1930-1933, kdy spravovala majetky Správní
komise, zřízená podle článku II. modu vivendi za
předsednictví biskupa Vojtaššáka, byla průměrná
roční ztráta na 1 k. j. zemědělské půdy 39. 62 Kč.
Příčina je v neúrodných a hospodářsky katastro-
fálních letech 1930 a 1931 a v 3. 5 mil. Kč odpisu
následkem poklesu cen hospodářských plodin.
V novinářských článcích biskup Vojtaššák také
přiznal odpovědnost za výsledky hospodaření
v těchto letech.
Tvrzení interpelace, že býv. předseda Správní
komise biskup Vojtaššák zastavil činnost této ko-
mise proto, že dospěl k přesvědčení, že komise ta
se nemůže dostati žádným způsobem k realisování
svého poslání, není v souhlase se skutečností.
Likvidační komise, zvaná Centrální správou,
byla v době vedení správy církevních statků
biskupem Vojtaššákem jen hospodářským a vý-
konným orgánem Správní komise. Oběžník ze dne
9. srpna 1930, č. 6168/30, citovaný interpelací, byl
vydán přímo z nařízení Správní komise a to proto,
aby hospodářskému expertu Szullovi bylo znemož-
něno vydávati nařízení, která by byla v rozporu
s opatřeními Správní komise. Tvrzení, že tím
měly býti hospodářsky podlomeny různé nábo-
ženské, kulturní a sociální instituce katolické a
znemožněna jakákoli církevní kontrola je tedy na-
prosto nedůvodné a nesprávné.
Kritisujíc výsledky režijního hospodaření vnu-
cené správy, po jejím soudu katastrofální, snaží
se interpelace tento svůj soud dokumentovati po-
ukazem na to, kolik by byly církevní statky vy-
nesly, kdyby byly bývaly dány do pachtu a tvrdí,
že místo vykázaných 67, 219. 518 Kč kromě ma-
jetků' rádu Benediktinů - mohly při propachto-
vání vynésti přibližně o 95 mil. Kč více. Interpe-
lace počítá tu s průměrným ročním pachtovným
195 Kč z 1 k. j. po dobu 16 let (1919-1935). (Třeba
však v zájmu pravdy poznamenati, že ve vytče-
ném výnosu 67, 219. 518 Kč je započten i výnos les-
ního hospodářství a že po jeho odečtení je tedy
možno při polním hospodářství bráti v úvahu jen
výnos okrouhle 53. 5 mil. Kč).
Při použití kalkulační pomůcky, kterou volí
interpelace, by byly církevní statky vynesly při
výměře půdy v pachtu a v režii v r. 1919, činíci
64. 632 k. j.... (okrouhle) 201 mil. Kč, nikoli tedy
jen 165 mil. Kč, jak interpelace uvádí, při výměře
v r. 1935, činící 37. 588 k. j.... (okrouhle) 117 mil.
Kč.
Diference v uvedené výměře 64. 632 k. j. v r.
1919 proti údajům v interpelaci se vysvětluje tím,
že interpelace počítá i s výměrou majetků řádu
Benediktinů, ač tvrdí, že k nim zřetel nebere, a
s výměrou majetků jagerských a čorňanských,
jež však již v prvních letech vnucené správy byly
zlikvidovány v dohodě s původními vlastníky a
konečně i tím, že interpelace uvádí nesprávně vý-
měru propachtovaných a režijních majetků skoro
o 2. 000 k. j. více, než skutečně byla. Celková vý-
měra pozemků v interpelaci uvedená 95. 958 k. j.,
je sice správná, avšak součet všech tří výměr:
lesů, pachtů a režie, tamže uvedených, činí ne-
správně 97. 760 k. j., je tedy skoro o 2. 000 k. j.
větší než byla skutečná výměra církevních statku,
daných pod závěru.
Bere-li však interpelace za podklad jen ornou
půdu, jak tvrdí, pak ovšem neměla přehlédnouti,
že v uvedených celkových výměrách nejde jen
o půdu ornou, nýbrž i o pastviny a o půdu ne-
plodnou. Tedy bere-li se podle interpelace zřetel
jen k půdě orné, činilo by pachtovné v r. 1919
při výměře 42. 968 k. j. okrouhle 134 mil. Kč, v r.
1935 při výměře 28. 325 k. j. okrouhle 88 mil. Kč
Arithmetický průměr výnosu pachtovného by
tedy činil při průměrné výměře 35. 597 k. j. za léta
1919-1935 podle hledisek interpelace okrouhle
111 mil. Kč.
Statky ty (bez lesů) vynesly za vnucené sprá-
vy 53. 5 mil. Kč, na odpisech 22. 5 mil. Kč, na mi-
mořádné udržovací náklady budov a na amorti-
sace mrtvého inventáře připadá 21 mil. Kč, cel-
kem 97 mil. Kč, vedle vlastních fondů 7 mil. Kč
a vedle vynaložených investičních nákladů. Při
tom se nehledí k tomu, že v letech neúrody
(1930-1931) a následkem poklesu cen obilí vy-
kázaly režijní statky ztrátu 12. 3 mil. Kč. Tedy ani
po této stránce nelze tvrditi, že by hospodářství
vnucené správy bylo katastrofální.
Výše zmíněné odpisy 22. 5 mil. Kč vznikly po-
klesem cen živého inventáře (na př. cena 1 ks
živé váhy dobytka byla v r. 1919 14-18 Kč, v a
1935 jen 6 Kč, u vepřového dobytka v r. 1919
32 Kč, v r. 1935 jen 6 Kč) a značným poklesem
cen plodin od r. 1930.
C) Pokud jde o lesy:
Lesy podle propočtu interpelace měly vynésti
12 mil. Kč. Ježto ale vynesly 13. 6 mil. Kč, není
třeba o nich dále mluviti, tím méně pak o kata-
strofálním lesním hospodářství za správy vnuce-
né správy. Při tom se ani nečiní zmínka o poklesu
výnosu lesů v důsledku zákonné redukce lesní
těžby.
K výtkám interpelace na prováděni pozemko-
vé reformy na církevních statcích se upozorňuje,
že zákonům o pozemkové reformě je podroben
9
církevní majetek ve stejném rozsahu, jako každý
jiný veliký majetek pozemkový. Zákony tyto ne-
obsahují ustanovení, podle nichž by se mělo při-
hlížeti k tomu, kdo je vlastníkem velikého majetku
pozemkového. Ani ve výměře, která může býti
vlastníku zabraného majetku propuštěna ze za-
horu, ani pokud jde o náhradu, které se mu má
dostati za půdu převzatou, nestanovil zákon vý-
jimek.
Státní pozemkový úřad, nyní ministerstvo ze
mědělství, nepostupovaly při provádění pozemko-
vé reformy vždy přísně do všech důsledků zá-
konů o pozemkové reformě, nýbrž přistupovaly
k provádění pozemkové reformy v dohodě s vlast-
níky, berouce zřetel k vyšším veřejným zájmům
nebo k úkonům, které určitým majetkovým sou-
borem byly dosud plněny.
Takové dohody byly sjednány i s vlastníky
církevních statků na Slovensku a bylo státními
úřady přihlíženo k modu vivendi a k potřebám
zabezpečiti a usnadniti dotaci a delimitaci nových
církevních diecésí. Právě z toho důvodu, jakož
i z povahy majetků církevních na Slovensku se
podává nepoměr mezi zásahy pozemkové refor-
my do majetku církevního v Čechách a na Mo-
ravě proti Slovensku, kde došlo k dohodám daleko
příznivějším pro vlastníky církevního majetku.
Proto také zásah pozemkové reformy do církevní-
ho majetku na Slovensku je poměrně daleko mír-
nější než v Čechách a na Moravě. Tato skuteč-
nost je veřejnosti známa, stejně jako důvody, pro
které bylo provádění pozemkové reformy na cír-
kevním majetku na Slovensku omezeno. V církev-
ním majetku na Slovensku jest ovšem zeměděl-
ská půda zastoupena poměrem větším, než je lo-
mu v Čechách a na Moravě. Přichází-li pro příděl
na prvém místě na řadu půda zemědělská; je tím
vysvětleno, proč zásahy pozemkové reformy se tý-
kaly zejména půdy zemědělské.
Podle § 1 zákona přídělového nemají býti ú-
častni přídělu toliko jednotlivci, nýbrž i obce u
jiné veřejné svazy, tedy i okresy, dále zemědělská
sdružení a družstva. Nejednaly tedy úřady proti
zákonu, když jim přidělovaly půdu.
Blahovolnost, s jakou byla prováděna pozem-
ková reforma na církevních statcích, o něž jde,
jest zřejmá i z cen, které církevní majetky dosta-
ly za půdu převzatou pro účely pozemkové refor-
my. Stržené čisté přejímací ceny činí 31. 2 mil.
Kč vedle pohledávek cca 5 mil. Kč, zatím co při
striktní aplikaci platných norem by církevní ma-
jetky dosáhly jen asi 15 mil. Kč, při čemž ještě
polovina této částky by byla bývala zapsána do
náhradových knih.
Jeví se tedy výsledek hospodářství vnucené
správy na církevních majetcích takto:
Za léta 1919-1935 činil celkový výnos pach-
tů, zabírajících původně 1/2 celkové plochy, 222
mil. Kč, režijního hospodářství, zabírajícího též asi
1/3 celkové plochy, 31. 3 mil. Kč a lesů, zabíra-
jících poslední třetinu celkové půdy, 13. 6 mil. Kč,
tedy celkem 67. 1 mil. Kč.
Kromě řádného výnosu 67. 1 mil. Kč činil mi-
mořádný příjem za táž léta celkem 38. 2 mil. Kč.
Byl to jednak příjem z pozemkové reformy 31. 2
mil. Kč a z fondů a různých 7 mil. Kč. Fondy
byly založeny z běžných výnosů po r. 1919 a
představovaly hlavně zisk ze samopojištění, které
si nová správa založila. Při výpočtu příjmů se
nehledí k nutným odpisům na budovách, na mrtvém
a živém inventáři a na zásobách, jakož i k mimo-
řádným nákladům na udržování budov, o čemž by-
la již zpředu řeč, a jež se berou mezi výdaje re-
žijní, čímž se ovšem hospodářské výsledky zkres-
lují v neprospěch vnucené správy.
Proti celkovým příjmům 105. 4 mil. Kč čini-
ly celkové výdaje za táž léta celkem 117. 5 mil.
Kč. Byly to jednak náklady na investice a na
rozmnožení zařízení statků všeho druhu v částce
35. 7 mil. Kč, patronátní a pensijní výdaje 23. 3 mil.
Kč, beneficiátům včetně výplat do Ostřihomu
47. 5 mil. Kč a na dávku z majetku a různé 11 mil.
Kč. K 31. prosinci 1935 činilo bilanční pasivum
(117. 5 - 105. 3 mil. Kč) 12. 1 mil. Kč, které se bě-
hem roku 1936 a 1937 dále snížilo.
V interpelaci je však vykalkulován výnos o
107 mil. Kč větší a žádá se náhrada za ušlý
zisk údajně pro slovenský katolicismus, bez ohle-
du na knihovní vlastníky. Než zisků nedá se do-
síci jen podle přání nebo podobných kalkulací, ja-
kými operuje interpelace. Není možno žádati roční
čistou výnosnost 195 Kč z 1 k. j. veškeré pů-
dy pachtů a režijního hospodářství, když původ-
ně bylo 21. 664 k. j. pastvin a neplodné půdy a
když hrubé pachtovné podle platných smluv, u-
zavřených ještě zahraničními beneficiáty, činilo
14-27 Kč z 1 k. j. zemědělské půdy. Rovněž
není možno žádati podobný výnos ani od režij-
ního hospodářství, neboť majetky v takovém sta-
vu, v jakém byly církevní režijní statky, hlavně
ale arcibiskupské majetky v r. 1919, vyžadují nej-
prve reorganisace a restaurace a teprve pak je
možno žádati, aby vynášely. Pasivita v kriti-
ckých letech 1930 a 1931 při známé katastrofál-
ní neúrodě byla všeobecná a ospravedlňuje ji i
výsledek hospodaření Správní komise, zřízené po-
dle čl. II. modu vivendi a vedené ne státními orgá-
ny, nýbrž biskupem Vojtaššákem.
Na doklad toho, že hospodaření vnucené sprá-
vy bylo podrobeno většímu počtu opětných revi-
sí, sluší uvésti toto:
Býv. předseda Centrální komise probošt K. A.
Medvecký byl osobně napadán pro hospodaření
na církevních statcích tak, že proti pomluvám za-
kročil své doby sám kardinál dr. Csernoch. Byl
vystaven kritikám takového druhu, a to hlavně se
strany církevních kruhů, snažil se jim čeliti tím,
že se dobrovolně postavil pod kontrolu církevních
i světských vrchností. Každý rok žádal o kontro-
lu bilancí a o kontrolu spravovaných statků. V r.
1921 prováděl revisi za trnavský ordinariát spolu
s odborným znalcem Borošem nynější apoštol. ad-
ministrátor rožňavský biskup Bubnič, za stát ře-
ditel Urban. V r. 1922-1923 prováděl revisi dů-
věrník trnavského ordinariátu Ludvík Szüllö. V r.
1923 se zúčastnil projednávání bilancí a provedli
přehlídku statků za báňskobystřické biskupství
děkan-farář Kocák, za spišské biskupství děkan-
farář Mišata, za košické biskupství inž. J. Klimko,
10
za trnavský ordinariát L. Szüllö a za stát inž.
A. Vinař. Koncem r. 1923 a začátkem r. 1924 by-
la provedena podrobná revise celého hospodářství
komisí externích znalců, a to ředitelem Domesem,
inspektorem inž. Doležalem, ředitelem Pinsem a
lesním inspektorem inž. Payerem.
V r. 1923 byla provedena účetní revise revis-
ní kanceláří Zind z Prahy. V r. 1927 provedli re-
visi opět externí odborníci, a to hospodářský ře-
ditel Gruber, inž. Nikodém a mimo to šestičlenné
direktorium biskupa Vojtaššáka. V r. 1927-1928
pětičlenný sbor znalců pro pozůstalostní jednání
po kardinálu dr. Csernochovi, uznaný i splnomoc-
něným zástupcem zahraničních beneficiátů, pro-
vedl další podrobnou revisi. V r. 1929 provedl re-
visi organisace ředitel V. Rosám z Uhříněvsi. V
r. 1930-1932 prováděl revisi hospodářský expert
Szüllö a superrevisi kanovník Msgr. Cvinček. Ex-
pert Szüllö a Msgr. Macháček se zúčastnili všech
jednání v Likvidační komisi a dbali o to, aby se
plnily rozkazy Správní komise. V r. 1932 pro-
vedla revisi revisní komise ministerstva financí.
V r. 1935 provedla podrobnou revisi přebírající
komise zmocněnce Sv. Stolce biskupa Msgr. dr
Jantausche. Všechny revisní nálezy jsou pro sprá-
vu statků pochvalné, i když se tu a tam činí ně-
které připomínky, nebo se radí k některým zlep-
šením. Nepříznivou kritiku asi v 7 operátech po-
dal jedině hospodářský expert Správní komise
Szüllö, ale pak ji vzhledem k výsledkům několi-
kaletého zevrubného šetření, nařízeného správní
komisí, odvolal písemně i ústně a prohlásil, že ma-
jetky byly spravovány dobře, jak to je jen v lid-
ské moci možné. Rozhodným je však nález pře-
jímající komise zmocněnce Sv. Stolce, jejímž vý-
sledkem bylo konstatování, že v letech 1919-1935
správa církevních majetků vykonala všechny po-
vinnosti řádného hospodáře.
Vláda nemá tudíž příčiny, aby dala provésti
nějakou superrevisi a ani nemá titulu k tomu,
aby opravovala nález zmocněnce Sv. Stolice. Ja-
kým způsobem prováděl revisi, záleželo na jeho
rozhodnutí. Je však třeba zdůrazniti, že biskup
Msgr dr. Jantausch byl po léta informován o ho-
spodaření na církevních statcích, sám se po léta
jejich správy zúčastnil a též přebírající operát,
na základě kterého byl sestaven konečný výsledek
o hospodaření, není žádný protokol (zápisnice),
nýbrž důkladná do všech podrobností jdoucí zprá-
va a jeden exemplář tohoto elaborátu podle tvrze-
ni interpelace
"povrchního" váží 26 kg.
Předsedou přebírající komise byl, jak známo,
kanovník Msgr. Cvinček, který je jednak sám
zkušeným hospodářem, jednak od dob Správní
komise byl podrobně obeznámen se stavem statků
a s hospodařením na nich. Revisní operáty po-
řídily osoby, které v době provádění revise byly
již zaměstnanci zmocněnce Sv. Stolce a tudíž
nemohly již míti zájem na tom, aby kryly nějaké
nesprávnosti dřívější správy, obzvláště když
osobně musily ručiti nynější správě za absolutní
správnost revisních operátů. Proto jakékoli do-
mněnky, že by tato revise byla snad jen povrchní,
nemohou býti na místě již také proto, že zmoc-
něnec Sv. Stolce, přebíraje tyto statky, byl si
v té příčině jistě vědom své odpovědnosti vůči
Sv. Stolci.
Odměny členům Likvidační komise minister-
stvo školství a národní osvěty řádně povolilo, a
to podle zásluhy, neboť úkoly, odpovědnost a ne-
důvodná nepřízeň určitých kruhů vyžadovaly mi-
mořádného vypětí sil a zasloužily si i odměny.
Tvrzení, že církevní statky ztrávily nějaké
fondy, je nesprávné. V r. 1919 se z ciziny žádné
fondy nepřevzaly a vlastní reservní fondy, vytvo-
řené účetně z čistých výnosů, se před odevzdá-
ním správy zrušily a byly vykázány jako mimo-
řádný příjem. O tyto fondy měl býti vlastně
zvýšen vykazovaný čistý výnos režijního polní-
ho hospodářství, což by jen ukázalo lepší výsle-
dek v hospodaření, než jak jej vykázala sama
vnucená správa.
V interpelaci se též tvrdí, že podle doslechu
církevní statky prý dluhují 10. 5 mil. Kč na daních,
pro které je vedena na ně berní exekuce. Cír-
kevní statky naopak pro řádné placení daní do-
staly zákonné dobropisy a žádné berní, ani jiné
exekuce se na ně nevedou.
Konečně je třeba se zmíniti i o podezírání
čsl. vlád z neupřímnosti při sjednávání modu vi-
vendi se Sv. Stolcem. Výtku tuto vláda co nej-
rozhodněji odmítá. Nedošlo - li snad již v prvních
letech trvání našeho státu k sjednání dohody se
Sv. Stolcem, stalo se tak jen proto, že stát a jeho
představitelé byli tehdy plně zaneprázdněni pro-
váděním ustanovení mírových smluv, nutností
vnitřní organisace státu a konsolidace hospodář-
ských a jiných poměrů. Jakmile však poměry
poněkud dovolily, přistoupilo se ihned k přísluš-
ným jednáním, která vyvrcholila uzavřením modu
vivendi. Poněvadž modus vivendi je povětšině
rámcovou smlouvou, byla nutná další jednání, aby
obsah jeho se blíže vymezil a aby se mohlo pak
přikročiti k jeho provedení.
Že vláda má skutečný a upřímný zájem na
provedení modu vivendi, plyne z toho, že jsme
splnili vše, k čemu jsme se zavázali v dalších do-
hodách, sjednaných se Sv. Stolcem v mezích
jednání o provádění modu vivendi. Se strany
vlády čsl. bylo tedy skutečně učiněno vše, a to
se vším možným urychlením, aby modus vivendi,
resp. hlavně jeho čl. I. a II. mohly býti prove-
deny, a je již dávno připraveno i formální zrušení
závěry, jež má časově spadnouti v jedno s pu-
blikací cirkumskripční buly.
Prohlášením pana ministra zahraničních věcí,
že není vinou vlády, že posud nedošlo k prove-
dení modu vivendi, nebylo řečeno, že vinu na tom
nese Vatikán, jak tvrdí interpelace. Víme, že pří-
činou průtahů je mezinárodní situace a jiné sku-
tečnosti od čsl. vlády neodvislé.
Že podle interpelace se na církevních majet-
cích za nynější její správy nic nezměnilo, není
již věcí vlády, poněvadž ta do této správy nijak
nezasahuje a ingerence její je dána jen zákon-
nými předpisy o dozoru státu na zachováni in-
tegrity církevního majetku. Fakt tento spíše na-
svědčuje tomu, že organisace dřívější správy
11
byla skutečně dobrá, když nynější správa nepo-
kládala za potřebné na ní nic podstatného měniti.
Na dotazy interpelace odpovídá se takto:
1. Na tento dotaz plyne odpověď z toho, co
bylo svrchu již uvedeno. Vláda by sama také
vítala, kdyby k provedení modu vivendi došlo co
nejdříve.
2. Vládě nejsou známy žádné sporné otázky,
mimo otázky dotčeně modem vivendi, jež by bylo
nutno neodkladně vyřešiti s Vatikánem. Je na
snadě, že nejprve musí býti proveden modus vi-
vendi.
3. Výtka tato byla již svrchu vyvrácena a je
naprosto nesprávné mluviti o nějakém netaktním
a neupřímném vztahu čsl. vlády k Sv. Stolci.
4. Se zřetelem k tomu, co bylo výše uvedeno
o hospodaření bývalé vnucené správy na církev-
ních majetcích a o řadě provedených revisí tohoto
hospodaření a se zřetelem k tomu, že statky byly
již řádně odevzdány a převzaty, nepokládá vláda
za nutné a věcně odůvodněné prováděti nějakou
novou revisi. Nebylo by však závad, aby byla
vykonána opětovná taková revise, kdyby k tomu
dal souhlas zmocněnec Sv. Stolce biskup Msgr.
dr. Jantausch a kdyby byla opatřena úhrada pro
výdaje s revisí spojené, neboť nelze jí zatěžovati
prostředky státní.
5. Svrchu bylo již vysvětleno, že hospodaření
vnucené správy nebylo katastrofální, nýbrž do-
cela racionální, jak za daných poměrů bylo vůbec
jen možné.
6. Tím, že církevní statky na Slovensku byly
dány pod závěru, nebyla slovenskému katolicismu
způsobena žádná škoda, naopak stalo se tak v jeho
prospěch, poněvadž bez takovéhoto zajištění ne-
bylo by možno provésti dotaci diecésí.
7. Zmocněnec Sv. Stolce biskup Msgr. dr.
Jantausch má úplné disposiční právo nad statky,
o něž jde, jsa omezen jedině zákonnými předpisy
o dozoru státu na zachování integrity církevního
majetku. Statky řádu Benediktinů na Slovensku
nebyly dosud tomuto zmocněnci Sv. Stolce vy-
dány, poněvadž jsou v proudu jednání o dohodu
o jejich výkup. Závěra církevních majetků ne-
vadí nijak disposici jimi, poněvadž je již jen for-
mální.
8. Na tento bod byla podána zevrubná odpo-
věď již nahoře.
9. Pokud se připravují nové zákony agrární,
dala vláda již ujištění Sv. Stolici, že se nebudou
týkati majetků, dotčených prováděním modu vi-
vendi, pokud byly již odevzdány zmocněnci Sv.
Stolce.
V Praze dne 20. dubna 1937.
Předseda vlády:
Dr. M. Hodža, v. r.
925/ VII.
Odpověď
ministra školství a národní osvěty
na interpelaci poslanců Andreje Hlinky,
Jozefa Siváka a Pavla Florka
ve věci nezákonného postupu školského
referátu v Bratislavě při schvalování
voleb učitelů církevních škol na Sloven-
sku (tisk 785/I).
Některé církevní školské stolice na Slovensku
si nebyly při obsazování učitelských míst, zříze-
ných při dočasných třídách, vědomy toho, že je
podle platných platových předpisů nezbytně nutno
již při volbě rozlišiti služební poměr učitele vý-
pomocného - kterýžto poměr lze na konci škol-
ního roku (případně i mezi školním rokem) roz-
vázati - od služebního poměru trvalého či nevy-
pověditelného - který lze rozvázati jen po pro-
vedeném disciplinárním řízení pravoplatným disci-
plinárním rozsudkem - a že nedostačí pouhé
zvolení za učitele dočasného, pro nějž platovými
předpisy nyní platného učitelského zákona č.
104/1926 Sb. z. a n. není služební plat (odměna)
vůbec stanoven.
Z nedostatku takového rozlišení vznikly prů-
tahy při povolování státních záloh na učitelské
platy, protože školní úřady musely samy podle vo-
lebních zápisnic služební poměr dočasných učitelů
se zřením k platným platovým předpisům určo-
vat, nechtěly - li žádosti o státní zálohu vracet
školským stolicím. V případech, kde příslušné
školské stolice dodatečně služební poměr zvole-
ného učitele přesněji určily a školnímu úřadu
oznámily, byla schválena volba podle jejich přání,
jestliže usnesení neodporovalo platným předpisům.
S výsledky provedeného šetření se nesrovná-
vá tvrzení, že ještě v měsíci únoru 1937 byla
z viny školského referátu v Bratislavě sta řádně
kvalifikovaných církevních učitelů bez platu. Zá-
konný plat mají zabezpečiti církevním učitelům
vydržovatelé školy. Žádosti za státní zálohy na
tento plat, i když na zálohy není právního náro-
ku, se vyřizují, nejde - li o případy zvláštní nebo
o žádosti nedostatečně doložené, se vším mož-
ným urychlením. Z technických důvodů je však
nelze vyříditi najednou. V měsíci únoru zbyl u
referátu ministerstva školství a národní osvěty
v Bratislavě jen menší počet nevyřízených star-
ších žádostí.
Školská správa má také právo i povinnost při
žádostech o státní zálohu na plat nově zvoleného
učitele každý jednotlivý případ posouditi se sta-
noviska platných předpisů i se stanoviska
zájmů státních a školských: nemusí státní
zálohu na plat povoliti, když těchto zájmů škol-
skou stolicí dbáno nebylo. Jsou - li bez podstatné
příčiny propouštěny ze školní služby starší kva-
12
lifikované učitelské osoby, které své povinnosti
řádně konaly, aby na jejich místo mohly býti
přijaty osoby bez kvalifikace nebo kandidáti uči-
telství, kteří teprve opustili učitelský ústav, je to
porušení školských zájmů a je tedy povinností
ministerstva školství a národní osvěty, aby se
v mezích možností postaralo o nápravu S tohoto
stanoviska byly posouzeny i tři konkrétní případy
v interpelaci uvedené.
V Praze dne 27. dubna 1937.
Ministr školství a národní osvěty:
Dr. Franke, v. r.
925/VIII.
Odpověď
předsedy vlády
na interpelaci poslance Stefana Suroviaka
ve věci nespravedlivého zkracováni slo-
venských uchazečů při přijímáni do že-
lezničních služeb na Slovensku
(tisk 785/III).
Při řešení otázky, jak obsaditi řadu nových
míst staničních mistrů-výpravčích vlaků, rozmno-
žených zejména v důsledku odevzdání nových tratí
na Slovensku veřejnému provozu, zapracovanými
a kvalifikovanými zaměstnanci, které nemohou
nahraditi síly nově přijaté, bylo uvažováno mezi
jiným i o opatřeni, proti jehož provedení se inter-
pelace obrací.
Státní správa železniční dala však přednost
řešení jinému a upustila proto od dalšího sledo-
vání této myšlenky.
V Praze dne 1. června 1937.
Předseda vlády:
Dr. M. Hodža, v. r.
925/IX.
Odpověď
vlády
na interpelaci poslance Bergmanna
ve věci opomíjení vojenské služby při
povyšování státních zaměstnanců
(tisk 785/V).
V podání ze dne 30. dubna 1936, adresované-
mu ústřednímu ředitelství tabákové režie v Praze,
poukázal komerční adjunkt Jan Kyselý v podstatu
na to, že v pořadovém seznamu úředníků obchodní
služby 6. platové stupnice byli mu na podkladě
zhodnocení presenční služby podle zákona čís.
279/34 Sb. z. a n. předřazení komerční adjunkti
Zdeněk Šindelář a Rudolf Kalivoda, čímž cítí se
vzhledem k svému vojenskému poměru za války
a po převratu poškozen.
Uváděje blíže důvody, pro něž setrval ve
vojenské službě až do 25. května 1921, uznává
v podání sice, že pro zhodnocení této jeho vojen-
ské služby pro pořadí resp. pro povýšení není zá-
konného podkladu, ale poukazuje na svůj pokro-
čilý věk 47 let a svou činnost v čsl. armádě, pro
niž byl jako nepostradatelný v aktivním vojen-
ském poměru tak dlouho ponechán, přednáší
prosbu, aby poškození, jež utrpěl delším výkonem
vojenské služby, bylo mu nějakým způsobem na-
praveno.
Ministerstvo financí, jemuž případ byl ústřed-
ním ředitelstvím tabákové režie předložen k roz-
hodnutí, uváživši, že Kyselému byla jeho celá
činná vojenská služba konaná v rakouské i v če-
skoslovenské armádě po převratu plně započtena
pro postup do vyšších požitků podle vládního na-
řízení č. 666/1920 Sb. z. a n. vynesením ústředního
ředitelství ze dne 17. února 1923. č. j. 3359/V-23.
dále že předřadění komerčních adjunktů Zdeňka
Šindeláře a Rudolfa Kalivody stěžovateli stalo se
po právu podle příslušných ustanovení zákona č
279/1934 Sb. z. a n. a že pro obdobnou změnu
pořadí stěžovatele není zákonného podkladu, roz-
hodlo - přihlížejíc i k jisté ohleduplnosti případu
- ve věci vynesením ze dne 4. prosince 1936, č.
127. 111/36-VII/19, takto:
1. Uložilo sice ústřednímu ředitelství tabákové
režie, aby žádost za započtení vojenské služby
pro určení služebního pořadí zamítlo pro nedo-
statek zákonného podkladu;
2. současně však dalo ministerstvo financí
vzhledem k výjimečnosti případu pokyn, aby
ústřední ředitelství tabákové režie vzalo v úvahu
povýšení jmenovaného do 6. platové stupnice při
svých příštích návrzích na povýšení.
Ministerstvo financí vede tento svůj pokyn
v patrnosti pro příští povýšení do 6. platové stup-
15
nice v osobním stavu úředníků obchodní služby
tabákové režie.
Z uvedeného je zřejmo, že ministerstvo fi-
nancí projevilo v konkrétním případě plné pocho-
pení pro stěžovatele a to právě cestou, v inter-
pelaci naznačenou.
Aby pak tendence vyjádřená v odpovědi vlá-
dy na interpelaci ve věci provádění zákona č.
279/1934 Sb. z. a n., o níž se interpelace zmiňuje,
došel obecného uplatnění, zúčastněná ministerstva
projednávají všeobecné směrnice, jimiž by otázka
zřetele na vojenské služby při povyšováni byla
všeobecně upravena.
V Praze dne 21. května 1937.
Předseda vlády.
Dr. M. Hodža, v. r.
925/X.
Odpověď
ministra veřejného zdravotnictví
a tělesné výchovy
na interpelaci poslanců Vodičky a
Hodinové-Spurné
o propagování hitlerovských fašistických
teorií o rasismu v kursu pro dobrovolné
sestry Československého Červeného
kříže (tisk 790/II).
Ministerstvo veřejného zdravotnictví a těles-
né výchovy vyžádalo si ve věci přednášky dra
Bezděka zprávu od Čsl. Červeného kříže, jejíž
obsah jest tento:
Dr. Bezděk pracuje v Čsl. Červeném kříži
od jeho vzniku a vede kursy dobrovolných sester
již 4 roky. Není členem žádné politické strany,
politikou se nezabývá a proto ji nikdy nevnášel
do své rozsáhlé činnosti přednáškové.
V posledním kursu v české technice při před-
nášce o tuberkulose jako sociální chorobě odvolal
se bez jakékoliv politické tendence na statistiku
zdravotního a sociálního oddělení Společnosti Ná-
rodů, že na celém světě umírá 2 1/2 mil. lidí hla-
dem. Při rozpravě o mozku upozornil na různost
konfigurace lebky různých lidských plemen a
s tím související vývin mozku, aniž by byl k to-
mu přidal nějakou tendenční poznámku. Otázky
populační dotkl se při pohlavní hygieně. Zdůraznil
všeobecně známý fakt, že zámožnější vrstvy oby-
vatelstva mají méně dětí, než vrstvy špatně si-
tuované, ač by se dal očekávati poměr obrácený,
poněvadž zámožné vrstvy mohou snáze vyživiti
a postarati se o řádnou výchovu svých dětí. Dále
vyzdvihl úkaz, že nejvíce dětí plodí vrstvy ne-
zodpovědné, jako psychopati, alkoholikové, zločin-
ci atd., což jest povážlivé se zřetelem k dědič-
nosti, neboť vlastnosti rodičů přecházejí na po-
tomstvo.
Tuto zprávu Čsl. Červeného kříže dává mi-
nisterstvo veřejného zdravotnictví a tělesné vý-
chovy tímto na vědomí.
V Praze dne 26. dubna 1937.
Ministr veřej. zdravotnictví a tělesné výchovy:
Dr. Czech, v. r.
925/XI.
Odpověď
předsedy vlády
na interpelaci posl. Štefana Suroviaka
ve věci stranického propouštění smluv-
ních zaměstnanců u odboru pro udržováni
železnice v Trnavě na traťovém úseku
u Hlohovce (tisk 790/IV).
Podle vyšetření bylo u odboru pro udržování
dráhy v Trnavě na traťmistrovském úseku v Hlo-
hovci propuštěno v únoru t. r., tudíž mnohem po-
zději než bývá obvyklo, pro dočasnou nemožnost
práce z důvodů povětrnostních, celkem 76 smluv-
ních dělníků. Mezi propuštěnými jest i Ján Hoto-
vý, o němž se interpelace zmiňuje, že byl neprá-
vem ponechán v práci.
Ve službách byli ponechání pouze druzí dva
zaměstnanci v interpelaci uvedení, a to ze závaž-
ných důvodů služebních, neboť byli to zaměst-
nanci zvláště kvalifikovaní, kterým byly mimo je-
jich normální práce svěřeny zvláštní úkony slu-
žební. Jeden z nich vypomáhá v pracích písař-
ských a provádí jako vyučený zámečník odborné
udržování a opravy motorového kola, druhý je
používán jako návěstník a brzdař u pracovních
vlaků, jsa pro tento druh služby autorisován.
Vytýkané personální disposice neměly pozadí
připisovaného jim v interpelaci, jak je patrno i
z toho, že mezi 76 zaměstnanci, jichž pracovní
poměr byl vypověděn, bylo 57 zaměstnanců orga-
nisovaných odborově v Unii.
Za tohoto stavu není podkladů pro požado-
vané potrestání domnělého vinníka.
V Praze dne 12. května 1937.
Předseda vlády:
Dr. M. Hodža, v. r.