19
Doprovázel jsem tento průvod. Brzy potom,
když jsem vyšel z "Veletržního dvora", kři-
čel na mne policista, který průvod dopro-
vázel, surově, co mám zde co hledati. Řekl
jsem, že jsem poslanec. Toto konstatování neudě-
lalo však na policistu vůbec dojmu, naopak mne
chopil za rámě a za prsa a pokoušel se mne od-
strčiti. Protestoval jsem proti tomu zcela ener-
gicky a upozornil jsem tohoto muže na následky
jeho jednání. Potom se obrátil a řekl: "Odpusťte!"
Nevzal jsem však tuto omluvu na vědomí, poně-
vadž do mně byl vrazil. Že moje výpovědi jsou
správné, na to mohu uvésti přes 30 svědků, kteří
to viděli a slyšeli.
Na základě mého protestu přiskočil ke mně
druhý policista a pravil mi německy, že jsem se
příliš pozdě legitimoval. Toto tvrzení jest vědomé
zkracování skutečnosti. Na mou stížnost u liberec-
kého policejního ředitelství bylo sepsáno mnoho
protokolů. Ale z opravy pražského státního zastu-
pitelství vysvítá, že si liberecké policejní ředitel-
ství zcela a plně přisvojilo mínění policistovo a že
bez vyšetřování kryje jeho zřejmý přehmat. Po-
něvadž to jest již druhý přehmat, kdy policisté
libereckého policejního ředitelství zůstávají bez
trestu, i když se dopustili násilí na poslanci, žá-
dám nejen o vyšetření tohoto případu, nýbrž o po-
trestání úřadů, které nevšímajíce si mých stíž-
ností, přímo pobádají policejní mužstvo, aby si do-
volovalo násilí proti zástupcům lidu. Poněvadž
prakse dokazuje, že tyto činy nejen nejsou tres-
tány, nýbrž považují se přímo za znamení zvláštní
způsobilosti.
Po rozpuštění schůze dne 17. ledna 1937 v Li-
berci byl jsem nucen jíti na strážnici libereckého
státního policejního úřadu. Po rozličných těžkostech
s policisty, kteří německy ani nemluví, ani neroz-
umějí, legitimoval jsem se jako člen Národního
shromáždění. Ačkoliv nemohlo již býti pochybnosti
o mé funkci, dovolil si jeden mladý policista drzou
poznámku: "Máš si s ním pohrát. " Můj pokus
zjistiti tohoto policistu byl marný, poněvadž se
zdráhal uvésti své jméno a své číslo. I velitel po-
hotovosti se zdráhal vyhověti mému přání, aby
bylo zjištěno jméno nebo číslo. Má stížnost u li-
bereckého státního policejního ředitelství způso-
bila, že bylo sepsáno mnoho zápisů. Když jsem se
po delší době dotazoval, jaký byl výsledek šetření,
řekl mi ředitel libereckého státního policejního
úřadu, Benda, s úsměvem, že prý nebylo možno
zjistiti tohoto policistu. Ale poněvadž jest vše-
obecně známa dovednost a způsobilost pana poli-
cejního ředitele v Liberci, považuji toto prohlášení
za zřejmý výsměch. Policejní ředitelství tedy asi
kryje toto jednání svých policistů.
O těchto událostech na shromáždění sudetsko-
německé strany dne 21. května 1937 přinesl zprá-
vu časopis "Zeit" ze dne 22. května 1937. Ve
zprávě bylo vylíčeno, jak mne policista činně na-
padl, třebaže jsem se legitimoval jako poslanec.
Vylíčení časopisu "Zeit" souhlasí plně se skuteč-
nostmi a mohu je potvrditi já a aspoň 30 svědků.
Toto vylíčení státní zastupitelství v Praze opra-
vilo. Státní zastupitelství se při tom opírá o zprá-
vu libereckého státního policejního úřadu, který,
aniž se vůbec zabýval mou výpovědí a aniž vy-
slechl byť jen jediného svědka, přijímá za prav-
divá a správná tvrzení onoho útočného policisty
a skutkovou podstatu líčí jako správnou tak, jak
ji vylíčil tento policista.
Úřad přijímá tedy bez jakéhokoliv zkoumání
za pravdivou výpověď rozčileného a surového po-
licisty. Ale protože tuto událost vidělo a slyšelo
nejméně 30 osob, musí to u libereckého obyvatel-
stva vzbuditi dojem, že zde jde o čin neodpovědné
úřednické svévole, který jistě úplně zničí všechnu
důvěru v nestranné úřadování libereckého poli-
cejního ředitelství.
Interpelanti táží se tedy pana ministra vnitra:
1. Jest pan ministr ochoten dáti vytýkanou věc
vyšetřiti?
2. Jaká konkrétní opatření pan ministr učinil,
aby přiměřeně kárně potrestal vytýkané případy
křiklavé svévole úřadů?
V Praze dne 24. června 1937.
Obrlik,
Fischer, Knöchel, Nickerl, Axmann, Birke,
Rösler, dr Hodina, G. Böhm, Jobst, Sandner, dr
Jilly, F. Nitsch, Stangl, Knorre, Illing, Wagner,
Frank, Wollner, Sogl, Hollube.
1062/XXIII (překlad).
Interpelace
poslance F. Nitsche
ministrovi železnic
a ministrovi veřejných prací
o nechráněných přejezdech přes železnici.
Dne 5. června 1937 jel Štěpán Maděr, číšník
ze Svitav, Brunovo náměstí č. 12 a Elfrýda Jaro-
schová ze Svitav, Potoční ulice č. 1, na motorovém
kole z Velkých Losin do Šumperku. V obci Rapo-
tíně se silnice křižuje se železniční tratí ze Zá-
břehu do Koutů. Poněvadž na tomto místě není
železniční kolej naprosto přehledná, není zajištěna
závorami a výstražné tabulky jsou umístěny na
místě nanejvýš špatně viditelném, byl jezdec za-
chycen vlakem a se svou družkou smrtelně zra-
něn. Tato silnice ze Šumperka do Koutů protíná
na třech místech železniční trať, při čemž dokonce
říšská silnice ze Šumperka do Sobotína vede přes
železniční trať a rovněž není chráněna. Na těchto
nezajištěných přejezdech staly se v posledních 10
letech četné případy smrti a těžkého zranění.
Ačkoliv okolní obce často o to žádaly, nebyly tam
zřízeny závory.
Interpelanti táži se tedy pánů ministrů:
1. Jsou páni ministři ochotni dáti přesně vyše-
třiti, kdo zavinil poslední neštěstí dne 5. června
1937?
2. Učiní páni ministři neprodleně opatření, aby
se taková neštěstí příště již neopakovala?
3. Jest pan ministr železnic ochoten naříditi,
aby řidiči autobusů československých státních
drah, dokud přejezdy nebudou zabezpečeny závo-
20
rami, zvláště dodržovali všechna pravidla při-
kázané opatrnosti?
V Praze dne 24. června 1937.
F. Nitsch,
Illing, Hollube, Gruber, dr Jilly, Fischer,
Axmann, Hirte, Stangl, inž. Lischka, Jakel, Ros-
ler, Franz Němec, dr Hodina, inž. Karntasin,
Nickerl, Knorre, Obrlik, Knöchel, G. Böhm, dr
Eichholz, dr Kellner.
1062/XXIV (překlad).
Interpelace
posl. inž. F. Karmasina
ministrovi železnic, ministrovi veřejných
prací a ministrovi sociální péče,
že zprostředkovatelna práce v Turčanském
Svatém Martině nebo Stavební správa
v Štubnianských Teplicích neprávem
odepřela práci.
Bylo zjištěno, že se v době od 11. do 18. května
1937 denně přijímali dělníci jak u firmy Kruli-
šovy (stavba tunelu Bartoška) tak i u Stavební
správy ve Štubnianských Teplicích a to i ze sou-
sedních a cizích okresů.
Naproti tomu nebyl přijat do práce Jan Megeth
ze Sklenného č. 116 a Jan Jantschik ze Sklenného
č. 232, ačkoliv nemají zaměstnání a nemohli se
účastniti sezónních zemědělských prací v německé
říši, poněvadž byli odvedeni k československému
vojsku. Hlásili se dne 11. května 1937 u Stavební
správy ve Štubnianských Teplicích, byli tam za-
znamenáni a posláni k lékaři. Dne 12. května 1937
se podrobili lékařskému vyšetření a nález byl
zaslán stavební správě. Dne 12. května 1937
bylo zprostředkovatelně práce v Turčanském Sva-
tém Martině předloženo potvrzení notářského
úřadu ve Sklenném, že oba jsou bez zaměstnání.
Přes to se zdráhal úředník zprostředkovatelny
práce přiděliti jim zaměstnání, poněvadž prý ne-
jsou zaznamenáni v seznamu nezaměstnaných.
Dne 13. května žádali tito uchazeči notářský
úřad ve Sklenném, aby jim bylo vydáno vysvěd-
čení, že jsou skutečně bez zaměstnání. Toto vy-
svědčení jim bylo vydáno a když se dostavili ke
zprostředkovatelně práce v Turčanském Svatém
Martině, byli oba uchazeči přiděleni firmě Kruli-
šově (stavba tunelu Bartoška).
Dne 14. května 1937 hlásili se oba hledající
práci u firmy Krulišovy. Byli odmítnuti a nebyli
přijati do práce.
Dne 15. května 1937 se Jan Jantschik ze Sklen-
ného č. 232 zase dostavil do zprostředkovatelny
práce v Turčanském Svatém Martině a poněvadž
byl u firmy Krulišovy odmítnut, žádal o přidělení
k práci u Stavební správy ve Štubnianských Tep-
licích, poněvadž se zprostředkovatelna práce dne
12. května 1937 zdráhala vydati pracovní po-
ukázku ke Stavební správě ve Štubnianských
Teplicích, ačkoliv by byli oba uchazeči práci
dostali u Stavební správy ve Štubnianských Tep-
licích.
Úředník zprostředkovatelny práce v Turčan-
ském Svatém Martině odmítl tehdy výslovně při-
děliti je Stavební správě v Štubnianských Tep-
licích s poznámkou, že si od ní nedá nic předpi-
sovati. Když si Jan Jantschik stěžoval, že oba
uchazeči jeho vinou po 5 dní marně o práci usilo-
vali, dal jim konečně poukázku ke Stavební správě
v Štubnianských Teplicích.
Poněvadž uchazeči o práci nemohli již dne 15.
května 1937 zahájiti svou činnost, přihlásili se
s novou poukázkou dne 18. května 1937 u Sta-
vební správy ve Štubnianských Teplicích. Správce
stavby inž. Lechner jim však oznámil, že je ne-
může přijmouti do práce.
Uchazeči o práci, s jejichž nouzí se zacházelo
tak lehkomyslně, jsou pochopitelně rozhořčeni a
rozčileni. Jejich odvodem byla jim odňata jinak
možná sezónní práce v německé říši, ale toho
nepochopil ani v nejmenším příslušný státní úřad
a státem asi vydatně podporovaná, dozoru mini-
sterstva železnic podřízená firma.
Interpelanti táží se tedy pánů ministrů:
1. Jsou páni ministři ochotni dáti vytýkanou
věc vyšetřiti?
2. Jaká opatření učinili páni ministři ve vytý-
kané věci?
V Praze dne 24. června 1937.
Inž. Karmasin,
Knöchel, Knorre, dr Hodina, G. Böhm, F. Nitsch,
dr Eichholz, Hollube, Gruber, dr Jilly, Fischer,
dr Kellner, Obrlik, Franz Němec, Axmann,
Nickerl, Rösler, Hirte, inž. Lischka, Jäkel, Illing,
Stangl.
1062/XXV (překlad).
Interpelace
poslance R. Sandnera
ministrovi vnitra,
aby byla prozkoumána činnost "Hasičské
župy novopacké č. 87".
"Hasičská župa novopacká č. 87" uspořádala
dne 6. června 1937 v Dolní Kalné župní sjezd.
Jak je zřejmo z programu slavnosti, konala se
dne 6. června 1937 odpoledne jako 11. bod pro-
gramu veřejná cvičení a to: a) cvičení žáků s puš-
kami; e) vojenská pořadová cvičení mužů; f) há-
zení mužů ručními granáty.
Interpelanti oznamují panu ministrovi tuto věc
se zřetelem k tomu, že všem podobným němec-
kým svazům a spolkům jest zakázána jakákoliv
21
činnost, která by mohla byť i velmi vzdáleně
míti nějaký vojenský ráz a táží se ho:
1. Jest pan ministr ochoten dáti vytýkanou
věc vyšetřiti?
2. Jest pan ministr ochoten zjistiti, překroči-
la-li "Hasičská župa novopacká č. 87" obor pů-
sobnosti vytčený stanovami?
3. Jaká konkrétní opatření učinil pan ministr
ve vytýkané věci?
V Praze dne 24. června 1937.
Sandner,
Hollube, Gruber, dr Jilly, Fischer, G. Böhm,
Hirte, Illing, Stangl, dr Kellner, dr Eichholz,
Jäkel, inž. Lischka, inž. Karmasin, Nickerl,
Obrlik, Knorre, Knöchel, Axmann, Franz Němec,
dr Hodina, Rösler, F. Nitsch.
1062/XXVI (překlad).
Interpelace
poslance J. Röslera
ministrovi vnitra a ministrovi financí,
že expositura státní policie v Rumburku,
berní správa ve Varnsdorfu a berní úřad
v Rumburku porušují jazykový zákon.
Bylo zjištěno, že expositura státní policie
v Rumburku užívá jen jednojazyčného českého
podacího razítka. Na příslušné námitky u úřední-
ka podacího protokolu expositury státní policie
v Rumburku bylo oznámeno, že policejní exposi-
tura má vůbec jen jednojazyčné české razítko.
Poněvadž v tomto případě se obor působnosti
státního úřadu vztahuje na soudní okres, který
má podle posledního soupisu lidu přes 20% česko-
slovenských státních občanů německé národnosti,
a strana podávající žádost, jak jest z jejího vy-
hotovení patrno, se přiznává k německé národno-
sti, jest užívání jednojazyčného českého podacího
razítka, které jest částí vyřízení žádosti, poruše-
ním smluv o ochraně menšin, ústavy, jazykového
zákona a jazykového nařízení.
Dále bylo zjištěno, že expositura státní policie
ve Varnsdorfu užívá též jen českého podacího ra-
zítka; ani to se nedá sloučiti s platnými ustano-
veními jazykového zákona.
Dále bylo zjištěno, že berní úřad v Rumburku
užívá jen jednojazyčně tištěných obálek na do-
pisy ve svém styku i se stranami německé národ-
nosti. Tato prakse odporuje rovněž ustanovením
jazykového práva.
Interpelanti mohou kdykoliv předložiti panu mi-
nistrovi konkrétní důkazní materiál pro porušení
jazykového práva, uvedená v interpelaci.
Interpelanti táží se tedy pánů ministrů:
1. Jsou páni ministři ochotni dáti vytýkanou věc
prozkoumati?
2. Jaká opatření hodlají páni ministři učiniti,
aby donutili úřady uvedené v interpelaci k do-
držování předpisů jazykového práva?
3. Jaká konkrétní opatření učinili páni ministři
ve vytýkané věci?
V P r a z e dne 24. června 1937.
Rösler,
Hollube, Gruber, Stangl, dr Jilly, Fischer, F.
Nitsch, inž. Karmasin, Nickerl, dr Eichholz, G.
Böhm, Knorre, Knöchel, Hirte, dr Hodina, Franz
Němec, Axmann, Jäkel, Illing, dr Kellner, Obrlik,
inž. Lischka.
1062/XXVII (překlad).
Interpelace
poslanců A. Jobsta a L. Wagnera
ministrovi vnitra
o nedostatcích u státního policejního úřadu
v Prachaticích.
Četnými svědky bylo zjištěno, že úředníci v po-
datelně z prachatického státního policejního úřa-
du neznají němčiny a že i ve styku se státními
občany německé národnosti užívají výlučně češti-
ny. Toto jednání odporuje smlouvě o ochraně
menšin, ústavní listině, jazykovému zákonu a ja-
zykovému nařízení.
Jest nasnadě domněnka, že úředníci v podatelně
prachatického státního policejního úřadu vůbec
neovládají němčiny, takže nejsou schopni konati
službu v místě, které podle posledního soupisu
lidu má kvalifikovanou menšinu.
Kdyby se naopak mělo zjistiti, že úředníci po-
datelny prachatického státního policejního úřadu
neužívají němčiny ve styku s německými strana-
mi, ačkoliv ji ovládají, jest to kromě porušení výše
uvedených zákonů ještě mimo to porušením slu-
žebních předpisů.
Vzbuzuje to vůbec dojem, že státní policejní
úřad v Prachaticích vykonávaje svou službu se
neřídí tak dalece účelností svých úředních činností,
nýbrž že svým přímo šikanujícím chováním zne-
užívá svého úředního postavení jako bezpečnostní
úřad proti obyvatelstvu.
Tak bylo úplně proti zákonu nařízeno, aby se
všichni obyvatelé v Prachaticích znovu přihlásili.
Dále se zde stále konají policejní prohlídky,
které zbytečně obtěžují, lekají a zneklidňují oby-
vatelstvo. Při tom jest organisace těchto prohlí-
dek, které se vztahují na území celého města a
na veřejné ulice a náměstí, tak vadná, že se na
příklad při prohlídce dne 8. května 1937 večer
mohlo státi, že osoby byly dvakrát i vícekrát při-
vedeny na strážnici nebo že jiní prachatičtí obča-
né byli více než šestkrát zadrženi a konečně přece
dopraveni na strážnici.
Bude-li si pan ministr vnitra přáti, mohou mu
interpelanti uvésti přesná jména.
22
Jest jisté, že těmito rozličnými, úplně svévol-
nými jakéhokoliv zákonitého podkladu postráda-
jícími činy státního policejního úřadu v Pracha-
ticích jest obyvatelstvo zneklidněno, což se pro-
jevuje ve stížnostech a žádostech zasílaných po-
slancům sudetskoněmecké strany.
Interpelanti si několikrát stěžovali do služební
kvalifikace orgánů prachatického státního policej-
ního úřadu. Mezi jiným svou interpelací "že za-
městnanec státní policie v Prachaticích překročil
služební oprávnění" ze dne 21. května 1937 a
"o špatné služební kvalifikaci úředníků státního
policejního úřadu v Prachaticích" ze dne 3. červ-
na 1937.
Interpelanti táží se tedy pana ministra vnitra:
1. Jest pan ministr ochoten dáti ihned prozkou-
mati činnost státního policejního úřadu v Pra-
chaticích?
2. Jaká konkrétní opatření učinil pan ministr
pro vytýkanou věc proti státnímu policejnímu
úřadu v Prachaticích?
V Praze dne 24. června 1937.
Jobst, Wagner,
Hollube, Gruber, dr Jilly, Fischer, G. Böhm,
Jäkel, dr Kellner, dr Hodina, Illing, Hirte, inž.
Karmasin, Nickerl, Knorre, Rösler, Knöchel, Franz
Němec, inž. Lischka, Stangl, dr Eichholz, F. Nitsch,
Obrlik, Axmann.
1062/XXVIII (překlad).
Interpelace
poslance G. Kliebra
vládě
o imperialistické propagandě na pražských
pouličních drahách.
Na pražských pouličních drahách, na př. na
trati 1 a 5, jsou vyvěšeny obrázky, které provo-
zují imperialistickou propagandu, jež je v příkrém
a naprostém rozporu s prohlášením pana presi-
denta republiky a pana ministra zahraničních věcí
dr Krofty o teritoriálním nasycení republiky.
První obraz znázorňuje území českého státu
z roku 885 v rozsahu 200. 000 km2. Tento obraz
státního území zahrnuje veliké části německé říše
a Rakouska.
Druhý obraz znázorňuje české státní území
z roku 1378 v rozsahu 166. 000
km2 a zahrnuje
v sobě části německé říše, přesahuje tedy v obou
případech daleko dnešní státní hranice, jak vy-
chází na jevo ze srovnání s třetím obrázkem.
Tento třetí obraz ukazuje československé státní
území v rozsahu 146. 000
km2.
Pod těmito propagačními obrázky je natištěno
heslo: "Střežme svého území!"
Zde jde o zřejmou a vyslovenou imperialistickou
propagandu, kterou provádí Výbor pro zvýšení
brannosti lidu jako vydavatel a která má vzbu-
diti u českého lidu touhu po zvětšení státního
území.
Tážeme se vlády:
1. Je vláda ochotna dáti vyšetřiti vytýkaný
stav věci?
2. Schvaluje vláda tuto imperialistickou pro-
pagandu?
3. Jaká opatření zamýšlí vláda učiniti proti této
propagandě?
V Praze dne 26. června 1937.
Klieber,
Jäkel, Kundt, Illing, inž. Kiinzel, Gruber, Axmann,
Franz Němec, dr Peters, Nickerl, Obrlik, dr Ro-
sche, Jobst, Stangl, Wagner, Sandner, inž. Richter,
dr Jilly, dr Zippelius, May, inž. Peschka,
Wollner.
1062/XXIX (preklad).
Interpelácia
poslanca Jarossa
ministrovi školstva a národnej osvety
o slovakizačnej propagande pri školských
zápisoch v obciach Krátke Kesy a Hronská
Kamenica.
V obci Krátke Kesy, okres Stará Ďala, má po-
dľa sčítania ľudu z r. 1930 1274 obyvateľov, z kto-
rých sa priznalo za Maďarov 591. V obci je jedna
štátna ľudová škola slovenská s dvoma učiteľský-
mi silami a jedna rím. kat. ľudová škola maďar-
ská tiež s dvoma učiteľskými silami. Je tu
teda
možnosť, aby ako slovenské, tak i maďarské deti
boly vyučované svojim vlastným materinským ja-
zykom. Od tých čias, čo bola zriadená štátna ľu-
dová škola slovenská, všetky snahy Slovenskej ligy
smerujú ta, aby sa žiaci maďarskej katolíckej
školy vzdali výhod vyučovania svojím materin-
ským jazykom a zaplňovali školu slovenskú, t. j.
aby škola slovenská zatlačila úplne do pozadia ka-
tolícku školu maďarskú. Táto snaha nebola dosiaľ
sledovaná zdarom.
Slovenská liga pred školskými zápismi obrátila
sa na maďarské obyvateľstvo obce Krátke Kesy
s týmto maďarsky písaným letákom:
"Krátke Kesy, dňa 25. júna 1937. Vážení spolu-
občania !
Blíži sa zápis detí do škôl. Každý rodič nech si
rozmyslí, kam dá zapísať svoje dieťa. Podľa vý-
sledkov sčítania ľudu je v Krátkych Kesách 60%
obyvateľstva národnosti slovenskej, t. j. zo sto
ľudí je 60 Slovákov. Bolo by potešením, keby sa
tento pomer vyjadril i vo škole slovenskej. Ne-
hanbite sa za to, že ste Slováci, ale buďte na to
23
hrdí! Dajte vašim deťom príležitosť, aby boly
účastné slovenskej ľudovýchovy, ktorá bola vám
odopretá. Dajte vaše deti zapísať do školy sloven-
skej, aby sa mohly vrátiť k materinskému jazyku
svojich rodičov a dedov, ktorí i ako Slováci zostali
dobrými katolíkmi. Pracujte na budúcnosti vašich
detí!
Správa školy za prispenia Slovenskej ligy po-
skytne každému žiakovi zdarma učebné pomôcky
a okrem toho na vianoce každé chudobné dieťa
ošatí. Slovenská liga vám dôveruje, vie, že pocho-
píte volajúce slovo doby; musíte mať na pamäti
budúcnosť vašich detí, a preto dá liga postaviť
novú školu, ktorá bude svojmu účelu odovzdaná
slávnostne v pamätný deň 20. výročia utvorenia
našej republiky, dňa 28. októbra 1938.
Milí spoluobčania! Vernosť za vernosť! Po-
sielajme svoje deti do našej slovenskej školy!
Nech náš štát vidí, že i tuná sú verní Slováci.
Aby ste si naše slová vzali k srdcu, k tomu nech
vám požehná Pánboh!
V mene Slovenskej ligy - za tú našu sloven-
činu - znamená s bratským pozdravom miestna
správa Slovenskej ligy: Bartalošová-Kňazovická
v. r., predsedkyňa, Slota v. r., poštmajster, zapi-
sovateľ. " (Razítko. )
Horejší text činí jasným, že - ač hovorí o seba-
vedomí slovenskom - snaží sa v jazyku maďar-
skom presvedčovať rodičov maďarských, s aký-
mi výhodami je spojené zaškolenie ich deti do
školy slovenskej; má tedy tendenciu odnárodňo-
vaciu. Nemali by sme žiadnych námietok, keby
tento leták mluvil v slovenskom jazyku k rodičom
slovenským.
O školských pomeroch v obci Hronská Kame-
nica len pred nedávnom podal som Vám, pane
minister, interpeláciu, jejž obsah musím doplniť
novšími dátami. Obec Hronská Kamenica, okres
Parkán, má podľa sčítania ľudu z r. 1930 1465
obyvateľov, z ktorých sa priznalo za Maďarov
885. V obci je jedna štátna ľudová škola slovenská
s dvoma učiteľskými silami a jedna rím. kat. ľu-
dová škola maďarská s troma učiteľskými silami.
Pomery sú i tu tie isté, ako v obci Krátke Kesy;
Slovenská liga sa neuspokojuje s tým, že posta-
vila pre Slovákov školu so subvenciou štátnou a
obecnou, lež chcela by prissiať ku škole slovenskej
určitú časť žiakov maďarských.
Výmluvným dôkazom toho je leták, ktorý zosno-
val pred školskými zápismi správca školy Josef
Jakubička a ktorý bez úradného povolenia roz-
nášal od domu k domu, ba poveril i dvoch sloven-
ských žiakov, aby letáky rozdávali medzi maďar-
skými deťmi v desatiminutovej prestávke. Text
letáku je tento:
"Zápis do slovenskej školy. - Vo dňoch 26. a
28. júna bude sa diať zápis do tunajšej sloven-
skej školy. Vyzývame priateľov slovenskej školy
a obyvateľov slovenského pôvodu, aby nezameškali
túto príležitosť a dali svoje deti zapísať do našej
školy.
Niektorí radi spomínajú minulosti, ba vychlu-
bujú sa slávnymi udalosťmi a slávnymi ľuďmi
časov minulých; my sme tiež hrdí, že nie sme
tuná prisťahovalci, ale že už za starodávna boli
v tejto obci ľudia pochádzajúci zo slovenskej krvi.
Obyvateľstvo obce skladá sa zväčša z rodín čisto
slovenských: Melaj, Štugel, Zátik; rodiny:
Gajdoš, Podlupský, Moravčík, Matúš, Ficek, Ďur-
kovič, Mišičák, Hlaváček, Drapák, Mišek, Ďuriga,
Kuňa, Melichar, Jastrab, Slamka, Hrdlička a iné
sú tiež slovenské. Kto je zvedavý na podrobnejšie
dáta, ľahko sa ich dozvie od tetky Rozálie alebo
Laury, alebo od strýčka Ficka a iných starých
ľudí, ktorí sa ešte pamätajú na doby ešte ani nie
tak starodávne. Strýček Leopold modlí sa ešte
i dnes po slovensky a po slovensky sa i zpovedá,
lebo tak sa tomu naučil vo svojom detskom veku.
Jestliže sa niekto hanbí priznať sa k svojmu pra-
vému pôvodu a hanobí svoj národ, tým sám seba
špiní, keďže nemá úcty k pamiatke svojich rodi-
čov, k pamiatke tých Slovákov z minulosti, ktorí
odpočívajú na cintoríne v Kevešde a ktorými sa
pohŕdalo preto, že sú "tóti". Kevešdianov nazý-
vajú ešte i dnes v susednej obci, že vraj kevešd-
skí "tóti". Počúvam niekedy tunajšiu krásnu slo-
venskú mluvu, takú, akú možno počuť iba v čiro-
čistých slovenských krajoch a tak som si myslel:
jestliže títo nie sú Slováci, tak ja a vôbec my
z kraja nitrianskeho sme iba skazení Slováci, lebo
my nie sme v stave ani napodobiť čistú slovenskú
výslovnosť tunajších obyvateľov. Lže, kto sa od-
váži tvrdiť, že tuná niet Slovákov a že len za
starodávna bolo tu niečo málo slovenských pltní-
kov. Pravda je, že najväčší tunajší gazdovia sú
Slováci, a jestliže to neradi slyšia odo mňa, nech
sa dozvedia pravdu od niektorej tetky.
A je povinnosťou Slováka sotrvávať pri svojich
slovenských bratoch. Bol-li niekto dosiaľ zavádza-
ný, tu je príležitosť napraviť chybu minulých dôb
slovenským školením svojich detí. V tom mu ne-
môže rozkazovať nikto, ani kňaz, ani milostivá
pani barónka, ani druhá či tretia veľkomožná či
veľkomožný, lebo ľud nie je tu pre nich, lež oni
sú tu pre ľud. A jestliže z ľudu žijú, tak nech
slúžia blahu ľudu a nech si nelámu hlavu na tom,
ako by sa dalo ešte s "tótmi" zatočiť.
Tento list neposielam preto, že bych sa obával,
že naša škola nebude mať dosť žiakov, z toho ne-
musíme mať strach, lebo o našu školu je vždy
veľký záujem, ale moja výzva platí tým, čo sú
Slováci a dosiaľ nesplnili svoju povinnosť. Cítim
s ľudom, vidím jeho ťažkú prácu, kebych mohol,
vypomohol bych mu v nesnádzach tým väčšmi,
lebo za tri roky som naprosto bezpečne zistil, že
v tunajších obyvateľoch prúdi tá istá slovenská
krv, ako v ostatných našich slovenských bratoch
na Horniakoch. Niektorí ľudia neradi vidia, že sa
nedohodneme s vedúcimi činiteľmi obce. žiaľ, ne-
môžeme tak učiniť, lebo nechceme priateľstvo
fa-
lošné. Milujeme úprimnosť a tú nemožno za dvoch
rôznych smerov zachovať. My sme za to, že čo je
a bolo slovenské, nech zostane slovenské. Naši
kolegovia zasa chcú, že čo bolo a je dnes sloven-
ské, nech nie je slovenské. A tak sa dohodnúť ne-
môžeme, a ačkoľvek si vážime vzdelávateľov ľudu,
ktorí vedľa nás pôsobia, preca nemôžeme byť
priatelia, lebo tu by sme museli byť falošní. Som
presvedčený, že Slováci, ktorí nám boli odcudzení,
vstúpia raz do seba a povedia smelé každému, že
oni Slováci boli a znova chcú nimi byť,
Slováci premýšľajte a navštívte vo dňoch 26. a
28. júna vašu školu. Jozef Jakubička, správca
školy. "
Správca školy Jakubička musí v obci Hronská
Kamenica používať jazyka maďarského, aby mu
udánliví Slováci porozumeli, a tedy k slovenskému
24
národnému sebavedomiu chce vzbudzovať štátnych
občanov, ktorí sa dnes priznávajú za Maďarov
a iba maďarsky mluvia. Stejná mentalita a stejný
cieľ zahrieva i jeho, ako správcov Slovenskej
ligy v Krátkych Kesách. V republike nemožno ope-
rovať analýzou mien, lebo tu by sme dosiahli pra-
podivných výsledkov, veď v samom hlavnom meste
Prahe museli by sme - len na podklade firem-
ných nápisov - zistiť väčšinu ľudí nemeckého
pôvodu, ktorí by sa dozaista veľmi čudovali, keby
ich chcel niekto vzbudzovať k povedomému ich
nemeckej národnosti. V strednej Európe, kde sa
nemohol vytvoriť jeden mohutný národ, lež kde
menšie národy na seba vzájomne pôsobiac a vzá-
jomne sa miešajúc tvorily svoje národné kultúry,
bolo by k cieľu nikdy nevedúcim anachronizmom
pokúšať sa podobnými prostriedky o národný roz-
mach. Životná forma predchnutá národnou kultú-
rou musí pôsobiť sama, bez násilia, to je jediná
metóda. V tomto prípade rozvine sa súťaž pra-
vých hodnôt, v ktorej jeden vyhrá, druhý prehrá.
Proti tejto súťaži nemáme a nebudeme mať ná-
mietky, ale musíme protestovať proti takému po-
kusu o zmenšenie podstaty maďarského národného
statku, ktorého sa dopúšťajú iba málo skúsení
alebo vôbec
neskúsení rozohnení mladíci, veľa-
kráť snáď ani nie z čirého idealizmu. Každý vážny
kultúrny človek, ktorý naozaj chce slúžiť pacifi-
kácii strednej Európy, musí prijať základný prin-
cíp: niet bývalých Maďarov a bývalých Slovákov,
lež sú len dnešní Maďari a dnešní Slováci. Týchto
chráni zákon a chráni tiež ich právo, aby oni
sami mohli bez akéhokoľvek vplyvu rozhodovať
o svojej duševnej podstate, o svojej národnosti.
Takéto letáky, ktorými sa zbytočne rozrušuje
vnútorný pokoj v obciach Krátke Kesy a Hronská
Kamenica, neslúžia veci kultúry. Je povinnosťou
nadriadeného školského úradu, aby pôvodcov nále-
žité poučil a aby takémuto nerozvážnemu počí-
naniu zabránil. Tážem sa tedy pána ministra:
1. Či viete o tom, že štátne ľudové školy slo-
venské v obciach Krátke Kesy a Hronská Kame-
nica snažia sa zlákať deti maďarských rodičov do
slovenskej školy letákmi nepremysleného a neroz-
vážneho tónu, písanými škandalózne planou ma-
ďarčinou?
2. Jestliže áno - či hodláte nabudúce zabrániť
tomu, aby kultúrni činitelia rozširovali medzi
žiakmi a ich rodičami letáky nepravdivého obsahu,
urážajúce Maďarov?
3. Či hodláte pohnať k odpovednosti osnovate-
ľov a rozširovateľov horejších letákov?
V Prahe dňa 5. júla 1937.
Jaross,
Petrášek, dr Szüllo, dr Porubszky, A. Nitsch,
Esterházy, dr Holota, Szentiványi, dr Korláth,
Jobst, dr Peters, inž. Peschka, Wagner, inž. Kün-
zel, inž. Lischka, dr Zippelius, Illing, Obrlik,
Jäkel, dr Kellner, Sandner, Birke.
1062/XXX (preklad).
Interpelácia
poslanca dr Holotu
ministrovi vnútra
o krivdivom zakazovaní schôdzí.
Pane minister vnútra!
Okresný úrad v Dunajskej Strede v poslednej
dobe rad radom odopiera povolenie k poriadaniu
shromaždení sjednotených strán krajinskej kres-
ťanskosocialistickej a maďarskej národnej. Tak
posledne rozhodnutím zo dňa 23. júna č. 7976 ne-
povolil naše ľudové shromaždenia, ktoré malo byť
poriadané
v obci Albár. Dôvody zákazu neobstoja
a vykazujú príznaky zaujatosti a zlovôle do tej
miery, že to nemôžeme nechať bezo slova. Slo-
boda shromažďovacia, zabezpečená ústavou, stane
sa iluzórnou, jestliže sa dostane navrch systém,
inaugurovaný okresným úradom v Dunajskej
Strede.
Svoj zákaz odôvodňuje totiž okresný úrad tým,
že vraj: "Bolo zistené, že rečníci strany, ktorá
toto shromaždenie svoláva, na istom verejnom ľu-
dovom shromaždení používali pred členami svojej
strany výrazov, ktoré vzbudzovaly a vzbudzujú
nenávisť proti jednotlivcom iného politického
smýšľania a následkom toho snadno by mohlo
nabudúce dojsť k rušeniu verejného poriadku a
kľudu. "
Na shromaždení v Albáre mal mimo iných reč-
niť tiež podpísaný poslanec N. S. dr Ján Holota.
Ani proti nemu, ani proti ostatným rečníkom ne-
bolo dosiaľ zavedené žiadne pokračovanie pre reč-
nenie na shromaždení. Ani jeden z nich nebol do-
siaľ právoplatne odsúdený pre podobný trestný
čin či prestupok. A tak "zistenie" okresného
úradu je priťažené čisté zo vzduchu. Shromaždenia
našej strany, nech boly poriadané kdekoľvek, od-
bývaly sa vždy v tichu a poriadku a nikto nikde
neohrozoval verejný poriadok a kľud. Ak však
okresný úrad má takéto a podobné obavy, môže
vždy svojimi vyslanými orgány a četníctvom za-
brániť ohrozovaniu verejného poriadku a kľudu.
Odopretie povolenia je ultima ratio, ku ktorej
v tomto prípade nebolo žiadnej príčiny.
Okresný úrad v Dunajskej Strede už i predtým
odopieral povoliť naše shromaždenia, a to na-
prosto samovoľne a bez akýchkoľvek vážnych dô-
vodov. Z tohoto dôsledného jednania vysvitá, že
nie nezaujate a nestranne, lež zlovoľne nakladá so
žiadosťmi predkladanými našou stranou o povo-
lenie shromaždení, a takto ich i vybavuje. To ni-
jako neposlúži povesti našej beztak už rozheglanej
administratívy a samovoľné jednania bašovských
administratívnych úradníkov poškodzujú i záujmy
štátu.
Tážeme sa preto pána ministra:
1. Či hodláte zaviesť vyšetrovanie strán zákazu
ľudového shromaždenia v Albáre?
2. Či hodláte pohnať na zodpovednosť admini-
stratívneho úradníka, ktorý za ten zákaz odpo-
vedá?