8
1080 VIII.
Interpelace
poslanců Klimenta a Sliwky
ministrům národní obrany,
školství a národní osvěty a vnitra
ve věci nesprávného postupu při zadává-
ni dostavby kasáren ve Slezské Ostravě,
které mají být postaveny z rozestavěné
školní budovy.
V r. 1934 přikročila obec Slezská Ostrava
ke stavbě školní budovy v místě zvaném na Hra-
nečníku. Stavba byla provedena až do střechy.
Na úplnou dostavbu školy neměla obec finančních
prostředků a nezískala je ani půjčkou. Byla pro-
to stavba přerušena a počítalo se, že snad poz-
ději bude dostavěna. Jelikož obec prostředky k
dostavbě nemohla opatřit a umístěním posádky
ve Slezské Ostravě jeví se potřeba odpovídajících
kasáren, došlo k jednání s vojenskou správou o
eventuelním převzetí této stavby.
Byla sjednána dohoda, podle které z nedo-
stavěné školní budovy budou postaveny kasárny.
Z obnosu, který vojenská správa na stavbu za-
platí, bude financována dostavba kasáren a zbý-
vající obnos bude použit ke stavbě školní budo-
vy, jelikož ve Slezské Ostravě je nedostatek škol-
ních místností a mnohé neodpovídají zdravotním
ohledům.
Je samozřejmé, že při rozhodování o této
záležitosti mělo být přihlíženo, jak k řádné vý-
stavbě kasáren, tak také k tomu, aby zachován
byl co možná největší obnos pro rozšíření ne-
dostatečných školních budov. Většina obecního
zastupitelstva - 23 členů proti 19 - se těmito
nejzákladnějšími směrnicemi neřídila. Ačkoliv ta-
to většina neodpovídá nynějšímu politickému se-
skupení obce, nemá většinu mezi voliči, rozhodla
zadat dostavbu tak, že obec, resp. kmenové jmě-
ní místní školní rady, bude zkráceno o 564. 859 Kč.
Líčíme postup při zadávání stavby:
Stavba, vlastně dostavba kasáren, byla vy-
psána veřejnou soutěží a ve schůzi obecního za-
stupitelstva Slezské Ostravy dne 7. května t. i.
zadána firmě Vacula, architekt a stavitel ve Slez-
ské Ostravě, jako nejlacinějšímu oferentu prací
stavitelských (bez prací řemeslnických) za ob-
nos 1, 182. 000 Kč. Zadání stavby firmě Vacula by-
lo usneseno na doporučení zástupců stavebního
ředitelství vojenského velitelství 4. sboru v Olo-
mouci, kteří byli přítomni schůzi obecního zastu-
pitelstva a jmenovanou firmu vřele doporučovali,
jako osvědčenou a vojenské stavební správě z
provedených staveb známou.
Dne 14. června t. r. ministerstvo národní
obrany zadalo ve smyslu obecního zastupitelstva
ze dne 7. května veškeré práce řemeslnické, až
na práce stavitelské. Na tyto práce byla vypsána
znovu užší soutěž. Do této však byly vyzvány
k účasti pouze některé firmy z dříve oferujících,
a to ty nejdražší. Firma Vacula, které byly dří-
ve práce zadány, nebyla vyzvána k účasti. A sta-
lo se, že dne 26. srpna byla dostavba zadána fir-
mě Bratří Špačkové ve Slezské Ostravě za ob-
nos 1, 746. 859 Kč poměrem hlasů 23 ku 19, jak vý-
še uvedeno. To znamená, že vznikne obci škoda
564. 859 Kč, o kterýžto obnos je firma Bratří Špač-
kové dražší než firma Vacula. O tento obnos
bude ochuzeno kmenové jmění místní školní rady
ve Slezské Ostravě.
Stav školství ve Slezské Ostravě již dávno
neodpovídá potřebám počtu obyvatelstva a žáků
a je přímo katastrofální. Místní školní rada již
řadu let usiluje o přístavbu a postavení nových
školních budov. Tento stav se nyní ještě zhorší,
protože k účelům vojenským byla postoupena
nejen nedostavěná škola, ale i sousední chlapecká
škola, dosud používaná, aby tak vojenským úče-
lům budovy i místo plně vyhověly. Naproti tomu
počítá se, že obnos, který zůstane po výstavbo
kasáren z obnosu, který ministerstvo národní
obrany zaplatí za převzaté budovy, bude použit
k stavbě a postavení nových školních budov.
Jestli nyní však byla stavba zadána dražšímu
oferentu, zůstane na tento účel nedostatečný ob-
nos, v každém případě zkrácený o více než půl
milionu Kč.
Považujeme tento postup při zadávání této
stavby za neobvyklý jak u vojenské správy, tak
i veřejné korporace, jakým je obecní zastupitel-
stvo a že zde plně nebyl chráněn zájem veřejnosti.
Všechno mluví pro to, že zájem firmy Bratří Špač-
kové byl postaven nad zájem veřejnosti i samot-
né obce.
Tážeme se proto pánů ministrů národní obra-
ny a vnitra:
1. Jsou-li ochotni vyšetřiti celou záležitost
při zadávání dostavby kasáren ve Slezské Ostra-
vě, zrušiti rozhodnutí a učiniti opatření, aby sou-
těž byla znovu vypsána a při zadávání korektně
postupováno a chráněno veřejné jmění.
2. Jsou ochotni vyšetřiti, proč přes doporuče-
ní vojenské stavební správy 4. sboru v Olomouci
bylo zadání fě Vacula zrušeno a proč byla vypsá-
na nová soutěž, do které byly vyzvány pouze
některé a to nejdražší firmy a budou-li zjištěny
nesprávnosti, zdali vinníci budou pohnáni k zod-
povědnosti?
Pana ministra školství se tážeme:
Co hodlá učiniti, aby chráněn byl zájem
školství a kmenového jmění místní školní rady
ve Slezské Ostravě?
Co hodlají páni ministři učiniti, aby podobné
případy nemohly se opakovati, byl chráněn zájem
9
veřejnosti a zřejmě nesprávné rozhodováni ne-
mohlo se krýt prohlášením o tajném jednání schů-
ze zastupitelstva, což v tomto případě bylo zřej-
mé zneužiti zákona?
V Praze dne 18. října 1937.
Kliment, Sliwka,
Beuer, Appelt, Kosík, Schmidke, Dölling, Vodička,
Zupka, Machačová, Klima, B. Köhler, Šverma,
Krosnář, Borkaňuk, Fuščič, Procházka, Nepo-
mucký, Synek, Hodinová-Spurná, Kopřiva.
1080/IX (překlad).
Interpelace
poslance dr L. Wolfa
ministrovi vnitra
o nespravedlivém a neodůvodněném za-
bavení časopisu »Dziennik Polski«.
V časopise »Dziennik Polsku ze dne 11. úno-
ta 1937, vycházejícím v Českém Těšíně, byl uve-
řejněn článek - -, v němž byl uveřej-
něn dopis jednoho z polských železničářů
přeložených do cizojazyčných krajin. V tom-
to dopise není nic, co by mohlo někomu Škoditi
nebo někoho uraziti, jest v něm obsažena jen lí-
tost a bolest člověka, jehož nevinně stihl osud -.
Přes to censura zabavila celý obsah tohoto člán-
ku i nadpis.
Zní takto:
Od jednoho ze železničářů přeložených ze
Slezska dostali jsme dopis, v němž popisuje, jak
pociťuje rozloučení se zemí, na které vyrostl, a
se společností, ke které patřil. Uvádíme celý ten-
to dopis:
»Ze země svých otců bratřími vyhnaný šla-
pat zde musím cizích lidí lány.... « Proč? -
Táži se nejednou s trpkostí sám sebe. Neboť má
býti někdo trestán vyhnanstvím z rodné země
za to, že se neposkvrnil odpadlictvím, že dbal o
důstojnost svého polského charakteru, že zůstal
věren lidu, z něhož vyšel, že jako na trhu ne-
kupčil jazykem, dětmi a vírou svých otců?
Nic špatného jsem nespáchal než to, že jsem
nezapřel svou národnost a své děti dal jsem po-
dle pokynů a zásad Komenského do polské Ško-
ly, jak se patří na sebevědomého Poláka. Proto
jsem upadl v nemilost »mocných« a nenávistných
šovinistů-»hraničářů«, což musím odpykati.
Čtu-li a slyším rozličné hymny na oslavu de-
mokracie a demokratismu, táži se vás, kteří jich
tolik máte na rtech: Jest možné, aby demokra-
tismus takové způsoby trpěl a jich užíval? Sho-
duje se demokratismus se způsobem a postupem,
jehož se užilo vůči polským železničářům, kteří
byli odsouzeni do vyhnanství a jimž bylo zniče-
no, co si za celý život namáhavě vydělali?
Když tak přemýšlím o neblahém našem údě-
lu, docházím k přesvědčení, že pojem lidství a
spravedlnost je ve psí. ------Teprve nyní to vše
prakticky cítíme a prožíváme.
Víme z dějin, jaké snášenlivosti a pohostin-
ství požívali v Polsku čeští vyhnanci v dobách
náboženských bojů a proto těžce můžeme pocho-
piti a porozuměti, proč se s polským lidem tak
špatně zachází. Má to snad býti odveta a odpla-
ta za pohostinství a dobrou službu?
Vždy jsem vychovával své děti v duchu sná-
šenlivosti, v lásce k Bohu a bližnímu a v náklon-
nosti k polskému lidu a vzdělávám je ovšem v
polské škole, což jako Polák považuji za nejvyš-
ší povinnost národní a mravní. Ale to se nejvíce
nelíbilo »mocným tohoto světa«. A já vám pra-
vím, že není takové síly, která by mne odvrátila
s této cesty a nedovolím, aby se obchodovalo
s tím nejdražším pokladem, jaký mám zde na ze-
mi. Nejednou se mne táží ty nevinně děti: Otče,
proč s námi nakládají tak nespravedlivě, proč ty,
jsa od nás odtržen, musíš žíti mezi cizinci, proč
není štěstí v našem domově ani životní radosti
v našich srdcích? A toto volání vychází z duše
těch drobných dítek již přes rok. Je to již rok,
jak p. poslanec Wolf podává žádosti, intervenuje
a usiluje o náš návrat, ale marně, jakoby něko-
mu záleželo na našich křivdách a utrpeních.
Každá bytost má právo dožadovati se spra-
vedlnosti, a proto i my, polští železničáři, toho
žádáme. Žádáme, aby ti, kdož rozhodují o našich
osudech, měli odvahu postaviti nás před spra-
vedlivý soud, aby ti, kdož nás pomlouvali, vydali
svědectví pravdě a dokázali, čím jsme se provi-
nili. A neučinite-li toho, chybí zde důkazy a není
tedy viny. A jsme-li nevinní, proč nás máte trýz-
niti a otravovati život nám a našim rodinám.
Stále a všude slyšíme krásné heslo, že »Prav-
da vítězí. « Mělo by snad býti jen pro rekla-
mu a na vývoz? Vydejte svědectví pravdě a spra-
vedlnosti životem a činy. »Služební důvodyŤ již
nikoho nepřesvědčuji. Ve veřejném životě má pla-
titi jakási mravnost a cit pro spravedlnost, ale
zde se rozbíjí rodinný život a ničí se výtěžky,
na které jsme dřeli celý život, - jde tedy ni-
koliv o drobnou věc, nýbrž o osud desítek rodin
nevinně trpících. Tato psychosa křivdy zažírá se
hluboko do duší trpících a zasahuje stále širší
vrstvy.
Ačkoliv prožíváme spolu se svými ženami a
dětmi, které jsou odtrženy od manželů a otců,
kruté životni osudy, přece statečně snášíme tyto
oběti, abychom dokázali svým krajanům, že kaž-
dý Polák pro svou věc dovede býti hrdinou. Ač-
koliv jsme zbaveni životních radostí, ač velice
trpíme, přece lásky a náklonnosti k našemu ná-
rodu nikdo nám ze srdcí nevymýti.
Oceňujme a ctěme se navzájem, aby nás ci-
zinci ctili. Na obranu ohrožených našich práv po-
10
stavme se všichni jako zeď, a potom dobudeme
pravdy a spravedlnosti. -«
Poněvadž policejní úřady označily tento člá-
nek jako pobuřující, soud ovšem zabaveni po-
tvrdil. Domníváme se však, že se v tomto člán-
ku vůbec nepobuřuje a že se páše tím větší křiv-
da, když se tomu, kdož nespravedlivě byl potres-
tán přeložením, nedovoluje ani si požalovati a
postěžovati.
Tážeme se tedy zdvořile,
hodlá-li pan ministr působiti na příslušné orgá-
ny policejní censury, aby nezabavovaly články
podobného obsahu a neohrožovaly vydavatelstvo
deníku velkými škodami?
V Praze dne 18. února 1937.
Dr Wolf,
Hlinka, Čavojský, Danihel, Dembovský, Drobný,
Florek, Haščík, Služný, Sivák, dr Pružinský, dr
Tiso, Longa, Kendra, Sidor, Suroviak, Turček,
Šalát, dr Sokol, Onderčo, Rázus, Brody.
1080/X (překlad).
Interpelace
poslance E. Hirteho
vládě
o odpovědi pana ministra obchodu
Najmana na interpelaci.
Na mou interpelaci ze dne 21. listopadu 1936,
tisk 694/XI, odpověděl pan ministr obchodu Naj-
man dne 17. března 1937 tiskem 863/11. Tato od-
pověď jest přímo typická pro to, že odpovědi na
interpelace obsahují přímo protizákonné vývody,
aby na každý způsob kryly protizákonná opatře-
ni některých nižších úřadů.
Z odpovědi pana ministra obchodu jest zřej-
mý tento nepopiratelný skutkový stav:
Československému státnímu občanu německé
národnosti Josefu Weickertovi ze Cvikova uložil
okresní úřad v Německém Jablonném protokolár-
ně podmínku, že všechny nápisy, zvláště označení
hostince musí býti provedeny i ve státním ja-
zyku.
Pan ministr obchodu podle svého šetření kon-
statuje: »Zároveň podotkl okresní úřad, že bude
zakročeno proti koncesionáři zastavením provozu,
nebudeu-li úpravy podle předchozího nařízení pro-
vedeny.Ť
Ačkoliv jde zřejmě o úpravu živnostenského
provozu, domnívá se pan ministr obchodu, že mů-
že býti odpovědným za toto zjištění: »Podotknou-
ti třeba, že uložení této povinnosti se nestalo v
rámci živnostensko-policejní úpravy podle §. 54
živ. ř. «
Je jasné, že jednání okresního úřadu v Ně-
meckém Jablonném úmyslně porušuje jazykovou
svobodu v soukromém a obchodním styku a tím
odporuje článku VII, odst. 3, smlouvy o ochranu
menšin, uzavřené v Saint Germain en Laye dne
10. září 1919, § 128, odst. 3 ústavní listiny číslo
121/1920 Sb. z. a n., povinnostem úředníků podle
služební pragmatiky čís. 15/1914 ř. z., § 25 zá-
kona na ochranu republiky č. 50/1923 Sb. z. a n.,
povinnostem úředníků obsažených v jejich slibu
podle nařízení č. 101/1918 Sb. z. a n. a soukromo-
právním předpisům o dobrých mravech.
Přes to vypočítává pan ministr obchodu vše-
chny tyto právní prameny a končí konstatová-
ním:
»Za těchto okolností nelze shledávati odůvod-
něným, aby učiněno bylo opatření, navržené pod
č. 2 a 3, aniž potřebným, aby proveden byl
návrh
podle bodu č. 4 podané interpelace.Ť
Jest veskrze pochybené, domnívá-li se pan
ministr, že může býti zproštěn odpovědnosti za
svá opatření proto, že postižený Weickert nepo-
dal opravných prostředků k právní kontrole sprá-
vy na ochranu svých subjektivních nároků. Jest
to totiž především právo interpelanta zasahovati
všude tam hlavním prostředkem politické kontro-
ly, právem interpelačním, kde nebyly podány řád-
né opravné prostředky k získání právní kontroly.
Úřední povinnost správního práva by byla vyža-
dovala, aby pan ministr uznal nezákonitost spá-
chanou podřízeným úřadem a zakročil proti němu
svou dohlédací moci.
Domnívá-li se pan ministr obchodu, že se je-
ho opominutí týkají jen jeho resortu, zásadně se
mýlí. Za takové odpovědi na interpelace neodpo-
vídá totiž jen sám resortní ministr, nýbrž podle
§ 75 ústavní listiny celá vláda.
Uvedená odpověď pana ministra obchodu
Najmana na interpelaci si zřejmě nevšímá proti-
zákonností podřízených úřadů a hodí se tudíž
k tomu, aby snížila vážnost celé vlády.
Interpelanti se tedy táží:
1. Souhlasí vláda s obsahem odpovědi pana
ministra obchodu Najmana ze dne 17. března 1937,
tisk 694/XI na interpelaci?
2. Co prohlásí vláda o této odpovědi na in-
terpelaci, zákonem zřejmě neodůvodněné?
V Praze dne 24. června 1937.
Hirte,
Obrlik, Knorre, Knitchel, Nickerl, Franz Němec,
G. Böhm, dr Kellner, dr Hodina, inž. Lischka,
Illing. Axmann, F. Nitsch, Stangl, Gruber, Birke,
Wollner, Frank, Wagner, Jobst, Sandner.
11
Původní znění ad 1080/II.
Interpellation
des Abg. Josef Illing
an den Minister für Schulwesen
und Volkskultur
wegen Seelenfangs deutscher Kinder und
Ausnützung der wirtschaftlichen Notlage
des Sudetendeutschtums zur Entnationa-
lisierung.
Der Direktor der tschechischen Bürgerschule in
Jechnitz, Vitězslav Blehatý hat sich in der Zeit
vom 6., 7. und 8. September m der Gemeinde
Wedl (Gerichtsbezirk Jechnitz, Pol. Bezirk Po-
dersam) aufgehalten, um Werbungen für eine in
Wedl zu errichtende čechische Minderheitsschulc
durchzuführen. Bei dieser Gelegenheit liess er sich
sogar zu Drohungen hinreissen. So äusserte er
sich zu dem Arbeiter Moritz Peschek, Häusler in
Wedl, bei dem er dreimal vorsprach: »Wenn Sie
Ihre Kinder nicht in die čechische Schule ein-
schreiben lassen, werden Sie Ihren Arbeitsplatz
als Strassenarbeiter verlieren, ich werde es dem
Strassenmeister berichten. « Als der Arbeiter trotz-
dem nicht zur Unterschrift des Anmeldungsformu-
lares bereit war, verliess ihn der Schuldirektor
mit den Worten: »Sie werden noch daran den-
ken. « Ferner sprach Dir. Blehaty bei Karl Wo-
rofka, Arbeiter in Wedl, zweimal vor, demgegen-
über er sich folgendermassen äusserte: »Wenn
Sie nicht einwilligen, dass Ihre Kinder die
tschechi-
sche Schule besuchen, so werde ich es dem Stein-
metzmeister Radecký sagen, das merken Sie sich,
wenn derselbe Staatslieferungen hat.....«
Auch der Kriegsinvalide Friedrich Grimm
empfing zweimal den Besuch des Schuldirektors.
Diesem drohte er, falls er seine Kinder nicht in
die čechische Schule schicken würde, dafür zu
sorgen, dass ihm die Tabaktrafik weggenommen
wird und fügte wörtlich hinzu: »Wir haben die
Macht, wir können diktieren und wenn ich es nicht
zwinge, so werden es andere fertig bringen. «
Im Orte Wedl befindet sich ein tschechisches
Kind, das im nächsten Jahre schulpflichtig wird.
Die aufgezeigten Fälle erfüllen jeder für sich
den strafbaren Tatbestand des § 1 des Gesetzes
Nr. 309/1921 und sind ferner neue Glieder in der
langen Kette jener Vorfälle, die stets die Notlage
sudetendeutscher Familien zum Anlass von Ent-
nationalisierungsversuchen nehmen.
Die Interpellanten empfinden einen starken
Widerspruch zwischen dem Vorgehen des Schul-
direktors Blehatý und den Worten des Herrn Mi-
nisters für Schulwesen und Volkskultur, die er
dem Pariser Paedagogenkongress gewidmet hat
und wonach es im
tschechoslovakischen Schulwesen
keinerlei Entnationalisierungsversuche gäbe.
Sie stellen daher an den Herrn Minister für
Schulwesen und Volkskultur folgende Anfragen:
1. Sind dem Herrn Minister diese geschilder-
ten Vorfälle bekannt?
2. Ist der Herr Minister bereit, dafür Sorge
zu tragen, dass diese Vorfälle auf das strengste
untersucht werden und Schuldirektor
Vítězslav
Blehatý im Wege eines Disziplinarverfahrens be-
straft wird?
3. Was gedenkt der Herr Minister zu tun, da-
mit in Zukunft derartige beklagenswerte und un-
gesetzliche Begebenheiten unterbleiben?
4. Ist der Herr Minister bereit, den Interpel-
lanten mitzuteilen, welche Schlussfolgerungen er
aus solchen Ereignissen zieht?
Prag, am 13. Oktober 1937.
Illing,
Jäkel, Röster, Franz Němec, May, F. Nitsch,
Dr Kellner, Dr Jilly, Sandner, Ing. Lischka, Ing.
Richter, Knorre, Kundt, Nickerl, Gruber, Stangl,
Dr Eichholz, Ing. Schreiber, Dr Zippelius, Ing.
Peschka, Sogl, Obrlik, Fischer.
Původní znění ad 1080/III.
Interpellation
der Abg. Dr Fritz Zippelius
und Franz Němec
an den Minister des Innern
wegen gesetzwidriger Beschränkung
einer Volksversammlung in Sebasti-
ansberg.
Am 12. September 1937 fand in Sebastians-
berg, im Gasthaus »Fassl« eine Mitgliederversamm-
lung der Sudetendeutschen Partei unter Bean-
spruchung des § 5 des Antiterrorgesetzes statt.
Die staatliche Polizeiexpositur in Sebasti-
ansberg hat für diese Versammlung Beschrän-
kungen angeordnet, die von der gesamten Bevöl-
kerung als überflüssige u. entwürdigende Einschrän-
kungen des Versammlungsrechtes empfunden wer-
den. Insbesondere wurde angeordnet, dass Re-
staurationseinrichtungen und Bierausschank i ver-
boten ist und dass sämtliche Sessel und Tische
aus dem Versammlungslokal entfernt werden
müssen. Ausserdem durften keine Getränke,
nicht einmal alkoholfreie, ausgeschänkt und ge-
trunken werden und musste daher jeder Restau-
rationsbetrieb unterbleiben.
12
Es ist allgemein bekannt, dass die Mitglieder
der Sudetendeutschen Partei sich bei Versamm-
lungen Überall diszipliniert und anständig beneh-
men. Die Beschränkungen der erwähnten Art
sind wohl gegenüber Raufbolden, aber nicht ge-
genüber freien Staatsbürgern, die von ihrem ver-
fassungsmässigen Versammlungsrecht Gebrauch
machen wollen, angebracht. Sie wurden von der
gesamten Bevölkerung als überflüssig und ent-
würdigend aufgefasst.
Es besteht daher die Gefahr, dass die Wie-
derholung derartiger unbegründeter Polizeimass-
nahmen bei der Bevölkerung eine grosse Erregung
auslöst.
Wir stellen daher an den Herrn Innenminister
folgende Anfragen:
1. Ist der Herr Minister bereit, den gerügten
Sachverhalt erheben zu lassen?
2. Ist der Herr Minister bereit, gegen den für die
ungerechtfertigten und entwürdigenden Versamm-
lungsbeschränkungen verantwortlichen Beamten
der staalichen Polizeiexpositur Sebastiansberg
das Disziplinarverfahren einleiten zu lassen?
3. Was gedenkt der Herr Minister zu veran-
lassen, um in Zukunft die Erlassung ähnlicher Ver-
fügungen, die das Vertrauen der Bevölkerung in
ihr verfassungsmässig gewährleistetes Versamin-
lungsrecht ernstlich gefährden, zu verhüten?
Prag, am 14. Oktober 1937.
Dr Zippelius, Franz Němec,
Stangl. Obrlik, Nickerl, Kling, Fischer, F. Nltsch,
Ing. Lischka, Dr Kellner, Rösler, Ing. Richter, Dr
Jilly, Knorre, Sandner, Gruber, Kundt, Sogl, May,
Jäkel, Ing. Peschka, Dr Eichholz, Ing.
Schreiber.
Původní znění ad 1080/V.
Interpellation
des Abg. Ludwig Wagner
an den Minister des Innern
und den Justizminister
wegen Misshandlung eines Staatsbürgers
durch das Organ der staatlichen Polizei-
expositur in Wallern, Anton Švelch.
Am 11. Mai 1937 wurde Bruno Achatz, Tisch-
lergehilfe in Wallern 35 Böhmerwald, der sich
auf einer Geschäftsreise befand, vor dem Gast-
haus Olzinger in Böhm. Röhren, von einem Gen-
darmen aufgefordert, sich zu legitimieren. Da er
keine Legitimation bei sich hatte, musste er auf
das Gendarmeriepostenkommando folgen. Dort
wurde er befragt, was er in seiner Aktentasche
hätte und wo er im Verlauf des Tages gewesen
sei. Im Verlauf dieser Einvernahme versuchte
man Bruno Achatz verschiedene Eingeständnisse
über Aufenthaltsorte während des Tages zu er-
reichen, die aber nicht der Wahrheit entsprechen.
Im weiteren Verlauf der Einvernahme wurde
Bruno Achatz von einem Organ der Staatspolizei,
der später als Anton Švelch festgestellt wurde,
und einem Oberwachtmeister in ein Nebenzimmer
gezerrt und dort in grober Weise aufgefordert,
sich zu entkleiden. Es wurde eine Leibesvisitation
vorgenommen und während dieser Untersuchung
ihm neuerlich verschiedene Vorwürfe und Vorhal-
tungen gemacht, er hätte gelogen und verschiede-
ne Tatsachen verschwiegen, was aber nicht der
Wahrheit entsprach. Im Verlaufe dieses Gesprä-
ches wurde Bruno Achatz auf das gröblichste
misshandelt. Er erhielt von dem Organ der Staats-
polizei Anton Švelch zwei oder drei Ohrfeigen ins
Gesicht und ausserdem mit einem Gummiknüppel
Schläge über Schulter und Rücken. Nachdem er
derart misshandelt worden war, durfte er sich
wieder ankleiden. Zu dieser obigen Behandlungs-
weise hat Bruno Achatz keinerlei Anlass gegeben.
Während der Nacht verspürte Achatz grosse
Schmerzen an den misshandelten Körperstellen
und früh beobachtete er blutunterlaufene Stellen.
Herr MUDr Rudolf Sterz in Wallern im Böhmer-
wald. stellte nach der Untersuchung folgende»
ärztliches Zeugnis aus:
»Es erscheint Herr Achatz Bruno aus Wallern
mit der Angabe, gestern geschlagen worden zu
sein. Es finden sich: ein ca 15 cm langer blutun-
terlaufener Striemen mit einer kronengrossen Ab-
schürfung in der Mitte des Schlüsselbeines, quer
nach hinten verlaufend, zwei ebensolche blutun-
terlaufene Striemen quer über die eine Achsel
hinten und ebenso eine handbreit tiefer unten am
Schulterblatt einer. Die Verletzungen sind mit einem
elastischen stumpfen Gegenstand zugefügt, der
durch die Kleider hindurch diese Spuren hinter-
liess. Der Geschlagene klagt über Schmerzen da-
selbst, die aus dem Befund erklärlich sind. «
Als Beweis über die Spuren der Misshand-
lung legen wir der Interpellation ein Lichtbild bei,
das den Misshandelten mit seinen Verletzungen
der linken Schulter zeigt.
Die Interpellanten bringen den gerügten Sach-
verhalt, der nicht nur eine gesetz- und dienst-
widrige Handlungsweise darstellt, sondern dar-
über hinaus geeignet ist, die unteren Verwaltungs-
behörden und den Staat in ihrem Ansehen voll-
ständig herabzusetzen, zur Kenntnis.
Die Interpellanten richten an die Herren Mi-
nister die Anfrage:
1. Sind die Herren Minister bereit, den ge-
rügten Sachverhalt erheben zu lassen?
2. Welche konkrete Verfügung haben die
Herren Minister getroffen, um die verwaltungs-
strafrechtliche, die gerichtliche und disziplinäre
Verfolgung des schwer belasteten Organes der
Staatspolizei wegen der gerügten dienstlichen
Verfehlung, insbesondere wegen der Verletzung
des Strafgesetzes, der Dienstpragmatik, des Re-
publikschutz-Gesetzes und des Organisationsge-
setzes einzuleiten?
3. Ist der Herr Minister des Innern bereit,
die sofortige Dispensierung des Organes der
Staatspolizeibehörde in Wallern, Anton Švelch
vom Dienste zu veranlassen?
Prag, am 25. Juni 1937.
Wagner,
Hollube, Gruber, G. Böhm, Jäkel, Obrlik, Hirte,
Dr Jilly, Ing. Lischka, Dr Kellner, Dr Eichholz,
Fischer, Nickerl, Illing, Knorre, Knöchel, Franz
Němec, Axmann, Rösler, F. Nitsch, Stangl,
Dr Hodina, Ing. Karmasin.
14
Původní znění ad 1080/IX.
Interpelacja
posla Dra Leona Wolfa
do Pana Ministra Spraw Wewnętrznych
w sprawie niesłusznej 1 nieuzasadnionej
konfiskaty »Dziennika Polskiego«.
W »Dzienniku Polskim« wychodzącym w
Čes. Těšíně z dnia 11 lutego 1937 pojawił się
artykuł - -, ogłaszający list jednego z
polskich kolejarzy przeniesionych do stron obco-
języcznych. Nie ma w tym liście nic, co by moglo
komu szkodzić lub kogoś obrazić, wyrażony w
nim jest tylko żal i ból człowieka, którego nie-
winnie spotkał los -. Pomimo tego artykuł ten
został przez cenzurę w całej osnowie razem z
nagłówkiem skonfiskowany.
Opiewa on w następujący sposób:
»- -
Od jednego z przeniesionych kolejarzy ze
Śląska otrzymaliśmy list, w którym opisuje, jak
odczuwa rozłąkę z ziemią, na której wyrósł, i z
społeczeństwem, do którego należał. List ten przy-
taczamy w całości:
» Z ojców mych ziemi przez braci wygnany,
deptać tu muszę obcych ludzi łany... « Za co?
- pytam nieraz z goryczą samego siebie. Boć
czyż godzi się kogoś karać za to wygnaniem z
kraju rodzinnego, że nie splamił się zaprzaństwem,
że dbał o godność swego charakteru polskiego,
że został wiernym ludowi, z którego wyszedł, że
me handlował jak na targowisku językiem,
dziećmi i wiarą ojców?
Nic zdrożnego nie popełniłem nad to, że nie
wyparłem się swej narodowości i dzieci swe,
jak na szanującego się Polaka przystoi, oddałem
według wskazówek i zasad Komeńskiego do pol-
skiej szkoły. Z powodu tego wpadłem w niełaskę
»možnych« i nienawistnych szowinistów - »hra-
niczarzy«, za co muszę pokutować.
Czytając i słysząc różne hymny na cześć de-
mokracji i demokratyzmu, pytam was, co go tyle
na ustach macie: Czy jest możliwym, aby demo-
kratyzm takie metody tolerował i stosował? Czy
licuje demokratyzm z metodą i postępowaniem
stosowanym wobec polskich kolejarzy, których
skazano na wygnanie, niszcząc ich mozolnie za-
pracowany dorobek całego życia?
Kiedy tak o niedoli naszej rozmyślam, przy-
chodzę, do przekonania, że pojęcie ludzkości i
sprawiedliwość zbankrutowała. - - - Teraz do-
piero praktycznie odczuwamy i przeżywamy to
wszystko.
Wiadomo nam z dziejów, jaką tolerancją i
gościnnością cieszyli się w Polsce wygnańcy
czescy w czasie walk wyznaniowych i dlatego
trudno pojąć i zrozumieć, dlaczego polskim lud-
kiem się tak poniewiera. Czyż to ma być odwe-
tem i zapłatą za gościnność i dobrą służbę?
Zawsze wychowywałem swe dzieci w duchu
tolerancyjnym, w miłości Boga i bliźniego, oraz
w przywiązaniu do ludu polskiego i oczywiście
kształcę je w szkole polskiej, co jako Polak uwa-
żam za najwyższy obowiązek narodowy i mo-
ralny. Lecz to najbardziej nie podobało się »moż-
nym tego świata«. A ja wam powiadam, że nie-
ma takiej Siły, któraby mnie z tej drogi zawró-
ciła i nie pozwolę kupczyć tym najdroższym
skarbem, jaki posiadam tu na ziemi. Nieraz py-
tają mnie te niewinne dzieciaki: ojcze, dlaczego
z nami tak niegodnie postępują, czemu ty oderwa-
ny od nas tam wśród obcych musisz żyć, dlacze-
go nie ma szczęścia w domu naszym ani radości
życia w sercach naszych? I taki krzyk wyrywa
się z duszy tych maluczkich już rok przeszło.
Już rok, jak płyną podania, interwencje i zabiegi
p. posła Wolfa o powrót nasz, lecz bezskutecznie,
jakby komuś zależało na krzywdzie i cierpieniach
naszych.
Każda istota ma prawo domagać się spra-
wiedliwości, a więc i my kolejarze polscy żąda-
my tego. Żądamy, aby ci, co decydują o losach
naszych, mieli odwagę postawić nas przed trybu-
nał sprawiedliwości, by ci, co nas oczerniali, dali
świadectwo prawdzie i wykazali, czem zawini-
liśmy. A jeśli tego nie czynicie - to brak do-
wodów, więc nie ma żadnej winy, A jeśliśmy
niewinni, to po co nas męczyć i zatruwać nam
życie i rodzinom naszym.
Słyszymy zawsze i wszędzie piękne hasło,
że »Pravda vítězí«. Czyżby to tylko dla reklamy
i na eksport być miało? Dajcie świadectwo
prawdzie i sprawiedliwości w życiu i czynie.
»Služební důvody« już nikogo nie przekonują.
Jakaś moralność i poczucie sprawiedliwości w
życiu publicznym powinna obowiązywać, a tu się
rozbija życie rodzinne i niszczy dorobki, na któ-
re harowaliśmy całe życie - więc chodzi o rzecz
niemałą, bo o los dziesiątek rodzin cierpiących
niewinnie. Ta psychoza krzywdy wżera się głębo-
ko w dusze cierpiących i zatacza coraz szercze
kręgi.
Choć przeżywamy wraz z żonami i dziećmi
naszymi, które są odłączone od mężów i ojców,
twarde losy życia, to jednak ponosimy te ofiary
mężnie, aby wykazać naszym rodakom, że dla
sprawy każdy Polak potrafi być bohaterem. Cho-
ciaż pozbawiono nas radości życia, chociaż wiele
cierpimy, lecz miłości i przywiązania do naszego
Narodu nikt nam z serca nie wydrze, -----.
Ceńmy i szanujmy się wzajemnie, aby nas
obcy szanowali! W obronie zagrożonych praw
stańmy wszyscy murem, a wtedy prawdę i spra-
wiedliwość zdobędziemy. -«
Ponieważ władze policyjne oznaczyły ten
artykuł jako podburzający, podległa naturalnie
konfiskata potwierdzeniu sądowemu. Jesteśmy
jednak zdania, że podburzania żadnego w tym
artykule nie ma i że dzieje się krzywda tem
większa, gdy temu, co niesłusznie został ukarany