6
I keby sa zastupiteľský sbor obce Hron. Sv.
Jur bol v medziach naprosto zákonitých zapodie-
val dňa 18. augusta 1935 s mimoriadnym príspev-
kom vlastníkov pozemkov na pravom brehu Hro-
na a bol by sa i usniesol v horejšom smysle, i tak
je toto rozhodnutie vo smysle zákonov č. 329/1921
a 170/1930 Sb. z. a n. neplatné, lebo chýba tuná
schválenie dvojtretinovou väčšinou zúčastnených.
Figurujú síce v akte podpísané prejavy, tie však
nepochádzajú od pozemnoknižných vlastníkov a
tedy ani neprichádzajú v úvahu. Po tejto stránke
boly už krajinskému úradu i ministerstvu vnútra
podané sťažnosti a odvolania, v ktorých sa vyslo-
vuje priamo obžaloba z padelania listín a ktoré
musia byť vyšetrené na mieste samom.
Pre každú verejnú stavbu treba podľa zákona
zabezpečiť predovšetkým úhradu a až potom môže
byť so stavbou započaté. Most v Hron. Sv. Jure
bol postavený v dobe od r. 1928 do r. 1931 a
o časť úhrady bolo právne postarané až v r. 1935.
Mimoriadny príspevok môže byť požadovaný len
na dielo, ktoré sa ešte len bude stavať, nie však
na dielo, ktoré je už dohotovené a odovzdané ve-
rejnej potrebe. Viem o tom, že u krajinského
úradu bolo v tejto veci konané vyšetrovanie a že
krajinský prezident zazlieval okresnému úradu,
že tento nepoužil svojho práva dozorčieho oproti
prehmatom obecného predstavenstva.
Skrátka: Istá časť úhrady na stavbu mostu
v Hron. Sv. Jure, cca 160. 000 Kč, nevyhovuje prá-
vu, nie je úhrada zákonitá. Dve tretiny majiteľov
pozemkov na pravom brehu Hrona neschválily
platenie mimoriadneho príspevku. Obecné pred-
stavenstvo chcelo si schválenie vynútiť najprv
zastrašením, potom však nezákonnými prostried-
ky. Okresný úrad nevybavil doteraz dve podstatné
odvolania, naproti tomu priznal zákonitosť isté-
mu rozhodnutiu obecného zastupiteľského sboru,
ktoré bolo usnesené s vylúčením verejnosti, iba na
papieri. Dnes je šikanované vyše 50 gazdov exekú-
ciami, vedenými v medziach nezákonných, aby títo
zaplatili mimoriadny príspevok 200 Kč z jutra.
Po vylíčení horejšieho skutkového stavu tážeme
sa pána ministra:
1. Či viete o tom, ako sa sohnala úhrada na
stavbu mostu v Hron. Sv. Jure?
2. Jestliže to viete, či hodláte dať vo forme čo
najostrejšej vyšetriť zástoj, ktorý hrali pri tom
predstavenstvo obce Hron. Sv. Jur a zvlášte ob-
vodný notár?
3. či ste ochotný pohnať k zodpovednosti pria-
my dozorčí úrad, úrad okresný, keďže svojím jed-
naním podporoval bezprávnosti, ktorými trpí oby-
vateľstvo obce Hron. Sv. Jur už od rokov?
4. či hodláte prísne stihať nepravidelnosti, zne-
užitie úradnej moci a iné nezákonnosti, ktoré
budú za vyšetrovania bez pochyby zistené?
5. či ste ochotný postarať sa podľa výsledkov
vyšetrovania, aby vyrubené, vydobyté a exekúciou
vymáhané mimoriadne príspevky na stavbu mostu
boly vrátené vlastníkom pozemkov na pravom
brehu Hrona, resp. aby exekúcie boly zastavené?
6. či hodláte urgovať, aby namiesto mimoriad-
neho príspevku bolo o úhradu iným spôsobom po-
starané?
V Prahe dňa 31. októbra 1937.
Jaross,
A. Nitsch, dr Holota, Esterházy, Szentiványi,
Petrášek, dr Korláth, dr Szüllö, dr Porubszky,
inž. Karmasin, Fischer, Jäkel, Jobst, inž. Richter,
Birke, Wagner, Stangl, Sandner, Illing, dr Kellner,
dr Zippelius.
1094/VII (preklad).
Interpelácia
poslanca Esterházyho
predsedovi vlády
o zabavení novín "Prágai magyar hirlap"
zo dňa 3. októbra 1937.
Pán predseda vlády predniesol na unifikačnom
kongrese dňa 26. septembra 1937 v Bratislave reč,
v ktorej prehovoril tiež o úkoloch konštruktívnej
politiky menšinovej.
T. G. Masaryk, zosnulý zakladateľ českosloven-
skej republiky, stále hlásal, že demokracia je
diskusia.
Na základe tejto zásady napísal Július Koczor,
býv. poslanec Národného shromaždenia v novinách
"Prágai magyar hirlap" zo dňa 3. októbra 1937
úvodník s nadpisom "K bratislavskej reči mini-
sterského, predsedu", v ktorom chcel dať na nie-
ktoré vývody pána predsedu vlády odpoveď.
Štátne zastupiteľstvo v Prahe však, ako sa zdá,
zaujíma stanovisko, že na reč pána predsedu vlády
neslobodno dať úprimnú maďarskú odpoveď, a že
keď pán predseda vlády prehovorí, jeho slová
treba brať len s pritakaním na vedomie, avšak
kritické poznámky nesmú sa k nim pripojiť. Štátne
zastupiteľstvo v Prahe tedy nesleduje zásady T. G.
Masaryka, lež články posudzuje ešte v duchu sta-
rého rakúskeho systému, keďže zo zmieneného
úvodníku zhabalo na základe § 14 zákona na
ochranu republiky túto stať:
"Naproti tomu máme skúsenosti, že v maďar-
ských krajoch zriaďujú sa stále nové školy i pre
2-5 detí československých, ktoré školy sa na-
plňujú deťmi maďarskými; Maďari ešte ani dnes
nie sú účastní kvóty, ktorá im z rozpočtu patrí;
čo do práv jazyka maďarského trvá stará prax.
Na celých stránkach by som mohol pokračovať... "
Každý nepredpojatý čitateľ musí konštatovať,
že zhabaná stať vôbec nepoburuje proti republike,
ale že vo spojitosti s rečou pána predsedu vlády
poukazuje na naše krivdy a i z týchto na najdô-
ležitejšiu, že kým štát nemá peňazí na podporo-
vanie a zriaďovanie škôl maďarských, dotiaľ pre
2-5 detí československých ihneď sa zriadi škola
a aby škola mala dostatočný počet žiakov, na-
plňujú sa školy deťmi maďarskými, čo znamená
7
odnárodňovanie, ktoré stále odsudzujú vedúci čini-
telia štátu.
Pisateľ článku má pravdu, keď uvádza naše
krivdy, lebo bez uverejnenia našich krívd nemohla
by sa vláda o nich dozvedeť a nemohla by zjednať
nápravu, čo vyvoláva ďalšie rozhorčenie a nekľud.
Prax štátneho zastupiteľstva neslúži tedy verej-
nému pokoju, ale v konečnom výsledku pôsobí
štátu škody.
Pisateľ článku povedal v zhabanej stati pravdu.
Práve v nedávnej minulosti museli sme sa zapo-
dievať tiež so školou československou v Novej vsi
pri Dunaji, kde z dvojtriednej ľudovej školy
s dvoma maďarskými učiteľskými silami urobili
s pomocou školskej stolice, ktorá pôsobila nezá-
konne, maďarskú jednotriedku a zriadili novú ľu-
dovú školu a vyučovacím jazykom maďarským.
Nová ľudová škola s vyučovacím jazykom čes-
koslovenským má dohromady 11 žiakov a i z týchto
sa prihlásili k národnosti československej iba
traja, kdežto ostatných žiakov chcú získať násilne
zpomedzi detí maďarských. A keďže rodičia odo-
preli posielať svoje deti do školy československej,
tieto sa teraz vôbec nezúčastnia vyučovania.
Pisateľ článku mal pravdu i v tom, že Maďa-
rom sa nedostáva z rozpočtu kvóty, ktorá im
patrí, na čo ešte vybočíme pri podrobnom pre-
jednávaní rozpočtu.
Krivdy, páchané na právach jazyka maďar-
ského trvajú nezmenené ďalej. Súdy a správne
úrady v okresoch irečite maďarských úradujú ešte
vždy iba v jazyku štátnom, a pravdu mal pisateľ
článku i v tom, že krivdami Maďarov mohol by
popísať celé stránky.
Pane predseda vlády, Vy ste začal svoju kariéru
ako novinár, bol ste vyznavačom tlačovej slobody
a voľného prejavu názorov, a preto veľmi sa ču-
dujem, že dnes, keď stojíte v čele vlády štátu,
ktorý sa nazýva demokratickým, zabúdate na tieto
zásady a trpíte, aby nižšie úrady mohly zapiera-
ním tlačovej slobody stále zabraňovať voľnému
prejavu názorov.
Keďže zhabanie novín "Prágai magyar hirlap"
zo dňa 3. októbra t. r. porušuje zásadu tlačovej
slobody, tážem sa pána predsedu vlády:
1. Či viete o tom, že list "Prágai magyar hir-
lap" za dňa 3. októbra 1937 bol z príkazu štátneho
zastupiteľstva v Prahe zabavený?
2. či viete o tom, že k zabaveniu došlo preto,
keďže istý štátny občan československý maďar-
skej národnosti komentoval svojimi poznámkami
bratislavskú reč pána predsedu vlády?
3. či viete o tom, akého obsahu je zabavená
stať?
4. či viete, pán predseda vlády, o tom, že každý
údaj tej stati obstojí?
5. Či viete, že zabavenie protiví sa zásadám tla-
čovej slobody a demokracie a že obmedzuje voľný
prejav mienky?
6. Či hodláte uložiť štátnemu zastupiteľstvu
v Prahe, aby nabudúce nezabavovalo články,
v ktorých sa odhaľujú skutočné krivdy, páchané
na Maďaroch?
7. či hodláte pohnať k zodpovednosti štátne za-
stupiteľstvo v Prahe pre zabavenie novín "Prágai
magyar hirlap" zo dňa 3. októbra 1937 bez ohľadu
na to, či krajský súd v Prahe toto zabavenie
v priebehu pokračovania, vedeného podľa objek-
tívnych predpisov tohoto pokračovania, schváli
alebo zruší?
V Prahe, dňa 4. novembra 1937.
Esterházy,
A. Nitsch, dr Korláth, Szentiványi, dr Holota,
dr Rosche, Kundt, dr Kellner, inž. Künzel, Birke,
dr Zippelius, Sandner, Jaross, Petrášek, dr Po-
rubszky, dr Szüllö, inž. Richter, Jäkel, inž.
Peschka, Stangl, Wagner.
1094/ VIII.
Interpelace
poslanců Klimenta a Schenka
ministru vnitra
ve věci zákazu branného srazu v Kopistech.
Policejní ředitelství v Mostě výměrem čís. 41825
ze dne 22. října 1937 zakázalo plánovaný branný
sraz "Jednoty proletářské tělovýchovy'', určený
na den 24. října 1937 s odůvodněním, že "podle
ustanovení § 20, odst. 1, lit. a) a b) zákona
o branné výchově čís. 184/1937 Sb. z. a n., brannou
výchovu jsou oprávněny poskytovati pouze ty tě-
lovýchovné spolky, jež jsou sdruženy v některém
celostátním ústředí, uznaném vládou k tomu, aby
spolky v něm sdružené obstarávaly brannou vý-
chovu a jímž bylo na návrh ústředí a skrze ně
uděleno k tomu příslušné oprávnění. "
Zákaz takto odůvodněný byl již předmětem in-
terpelace v případě Košic (sněmovní tisk č. 1069/
XIV).
Je charakteristické, že oba zákazy byly vydány
v národnostně smíšeném a pohraničním území,
kde je zapotřebí co nejvíce lidové iniciativy k pro-
pagaci brannosti.
V odvolání proti napadnutému výměru jsou vy-
vráceny za vlasy přitažené argumenty výměru -
jmenovitě poukázáno na to, že
a) v daném případě se nejednalo o provádění
branné výchovy, nýbrž o její propagováni, ve
kterém nikomu nemůže být bráněno,
b) k zákonu o branné výchově není ještě vy-
dáno prováděcí nařízení a proto nejsou uvedeny
ani ty spolky, které jsou povolány k provádění
branné výchovy.
Interpelantům se zdá být ale nepravděpodob-
ným, že by policejní ředitelství v Košicích a
v Mostě k tomuto - výše už vyvrácenému -
a na vlas stejnému argumentu přišly z vlastní
iniciativy.
Je spíše důvodné podezření, že odněkud byly
vydány směrnice takového rázu.
Tážeme se proto pana ministra vnitra;
8
1. Ví o tom, že existují takové směrnice, které
vylíčenou argumentací snaží se znemožnit propa-
gaci branné výchovy Jednotou proletářské tělo-
výchovy a kdo tyto směrnice vydal?
2. Ztotožňuje se s takovými směrnicemi, resp.
s důvody zde inkriminovaného výměru?
3. Je ochoten učinit opatření, aby v budoucnosti
se podobné případy nemohly opakovat?
V Praze, dne 5. listopadu 1937.
Kliment, Schenk,
B. Köhler, Appelt, Kosík, Schmidke, Vodička,
Dölling, Synek, Borkaňuk, Zupka, Machačová,
Krosnář, Beuer, Šverma, Šliwka, Hodinová-Spurná,
Klíma, Nepomucký, Fuščič, Procházka.
1094/IX.
Interpelácia
poslanca Antona Šaláta
ministrovi spravedlivosti
o bezohľadnej cenzúre v Bratislave.
Od istých čias časopisy "Slovák" a "Slovenská
Pravda", vychodiace v Bratislave skoro deň po
deň sú konfiškované. Tak sa stalo aj 7. októbra
t. r. s 228 číslom "Slováka". Z úvodného článku:
"Rozdeľ a panuj" shabala cenzúra nasledovné
stati:
"A ono horkýže! Pražským centralistickým a
pančechistickým kruhom neprišiel vhod slovenský,
oživený nacionalizmus. Pod heslem čechoslova-
kizmu, "prelínania" (smiešania) sa Čechov a Slo-
vákov v jeden-------národ započala sa šia-
lená honba za volebnými hlasmi, za členmi do
rôznych českých strán a odborových organizácií
na Slovensku. Od prvých volieb na Slovensku
vedie sa nekrvavý síce, no krutý, Slovákov ná-
rodne ničiaci boj, zápas, v ktorom sa použilo už
hodne demoralizujúcich prostriedkov so strany
čechoslováckych exponentov.
Pod heslom: divide et impera (rozdiel' a panuj)
šlo sa bezohľadne na slovenských nacionalistov.
Ničila sa ich česť pred ľudom, rozbíjaly sa im
shromaždenia, inscenovaly sa proti nim procesy,
manifestácie, zastrašovali sa ich ctitelia a stú-
penci, strannícky sa udeľovaly slúžebné miesta,
postupy, podlizačom sa dávaly hodnosti, atď.
Filiálky českých strán a ich odborových organi-
zácií na Slovensku sa dôkladne starajú o to, ako
rozbiť Slovákov národne, ako ich huckať jeden
proti druhému, ako znemožňovať, aby sa aspoň
aká - taká slovenská solidarita vyvinula medzi
Slovákmi. Pomohly nám odmontovať mnohé to-
várne, napchať sem neslovenské pracovné sily a
usilujú sa poroztínať ešte aj tie neviditeľné pásky
rovnakých národných citov, ktorými naše slo-
venské srdcia sú a majú byť pospájané.
Ešte šťastie, že máme svojskú, čisto slovenskú,
mohutnú stranu Hlinkovú, ktorá im hatí túto ich
zhubnú, Slovákov rozvadzujúcu robotu. V rámci
tejto strany vieme si brániť česť, chlieb, existen-
ciu; vieme sa povzbudzovať k národnej solidarite,
vieme rovnako spolucítiť s Hlinkom, Budayom, Ti-
som, Sidorom, Sivákom, Körperom, atď., ako aj
s jednoduchým roľníkom, železničiarom a robot-
níkom.
Slovenská solidarita nám kázala a velí, aby sme
sa nebojácne ozývali perom i rečou tam a vtedy,
keď sa krivdilo Slovákovi, Slovenke. Nebyť stálej,
ostrej ozveny nášho solidárneho spolucítenia a
spolubojovania, pražský, čechoslovácky veľaparát
bol by slovenskému celku natropil ešte viac škôd,
rán a boľastí, než ich popáchal.
Preto, Slováci, pestujme svojskú, slovenskú soli-
daritu, spolucítenie národné. Nech zakape uda-
vačstvo, štréberstvo, nenávisť, vzájomná pomsta a
hašterivosť, čo všetko rozsievajú už 19 rokov tí,
ktorí majú heslo: rozdieľ a panuj!
Rozdelili nás a panujú si pyšne nad nami. Len
Boh a slovenská solidarita nám pomôžu pokoriť
ich zhubnú, prázdnu pýchu!"
Toto bezohľadné počínanie si bratislavskej cen-
zúry naprosto sa protiví pravej demokracii, lebo
nepripúšťa slovenskej opozícii, aby mohla verejne
dišputovať o nezdravých zjavoch nášho spoločen-
ského života. Ubíjanie verejnej mienky škodí
nášmu štátu, škodí pokojnému spolunažívaniu Slo-
vákov a Čechov.
A preto v záujme verejného dobra pýtame sa
p. ministra spravedlivosti:
1. či vie o tom, akou bezohľadnosťou konfiškuje
bratislavský cenzor časopisy: "Slovák" a "Sloven-
ská pravda"?
2. či je ochotný nariadiť, aby bratislavský
cenzor nehatil slovenskú opozíciu vo vyjadrovaní
svojej verejnej mienky?
Praha, dňa 18. októbra 1937.
Šalát,
Čavojský, Danihel, Dembovský, Drobný, Florek,
Haščík, Širák, Sidor, dr Pružinský, Longa,
Kendra, Hlinka, dr Sokol, Suroviak, Slušný, dr
Tiso, Turček, dr Wolf, Bródy, dr Pješčak.
1094/X- (překlad).
Interpelace
poslanců E. Kundta a K. H. Franka
předsedovi vlády, ministrovi vnitra a
ministrovi spravedlnosti
o přehmatech orgánů státní policie
v Teplicích-Sanově dne 17. října 1937 proti
členům československého Národního
shromáždění a o úředních zprávách a cen-
9
surní praksi týkajících se těchto
přehmatů.
Parlamentní klub senátorů a poslanců sudet-
skoněmecké a karpatoněmecké strany sám
stejně jako mnoho jeho členů upozorňoval
již déle než rok při rozličných příležitostech
v Národním shromáždění a při úředních ná-
vštěvách v příslušných ministerstvech jakož
i u předsedy vlády na metody v oboru soud-
nictví, politické správy - zvláště státních bez-
pečnostních orgánů - a censurní prakse, které
se nedají sloučiti se zásadami československé
ústavní listiny, s duchem zákonodárce a často
ani s doslovným zněním platných zákonů. Při tom
se také často poukazovalo na to, že chování a
psychologické usměrnění především orgánů státní
policie v území státu osídleném Němci se již tu
a tam projevuje tak, že se tím neupevňuje klid
a pořádek ve státě, jak toho vyžaduje smysl
úřadování orgánů státní policie, nýbrž spíše se
ohrožuje.
Události ve světových lázních v Teplicích-
Šanově, ke kterým došlo v neděl; dne 17. října
1937 a které jsou podnětem a předmětem této
naléhavé interpelace, jsou ve všech svých jednot-
livostech i se svými účinky křiklavým důkazem,
že podané stížnosti byly oprávněny a že jest na-
léhavě nutno, aby vláda a příslušný ministr ne-
jen v konkrétním případě co nejostřeji zakročili
proti provinilým státním orgánům, nýbrž aby
ihned učinili taková opatření, která by navždy
znemožnila, aby se takové chování státních
orgánů opakovalo.
Z této příčiny a za předpokladu oprávněného
dosud uveřejněnými "úředními" zprávami, že
nejvyšší odpovědná místa mají po ruce jen jed-
nostranné informace, uznávali interpelanti za
nutné vylíčiti události v Teplicích-šanově a je-
jich průvodní zjevy předsedovi vlády a přísluš-
ným ministrům touto cestou přímo tak. jak to
velký počet členů parlamentního klubu sudetsko-
německé a karpatoněmecké strany jakož i četní
jiní očití svědkové klubu vylíčili.
Na sobotu dne 16. a na neděli dne 17. října
1937 ohlásila včas a řádně krajská organisace
sudetskoněmecké strany pro lounský volební kraj
příslušnému teplicko-šanovskému státnímu poli-
cejnímu úřadu, že bude konati krajský sjezd
v Teplicích-šanově. Několik dní před zahájením
slavností byly zakázány všechny slavnosti, na
které byli pozváni všichni členové volebního kraje,
takže se mohly konati jen sjezdy stavovských
zástupců, dělníků, sedláků jakož i obchodníků a
živnostníků a politických činovníků ze všech míst
volebního kraje. Podle úředního zákazu krajská
úřadovna sudetskoněmecké strany, přes to, že
byla neodpovědně pozdě vyrozuměna o zákazu,
učinila vše, aby vyrozuměla členy sudetsko-německé
strany v celém volebním kraji, že nemají přijeti
do Teplic-šanova. Tomuto nařízení bylo také
s plnou kázní vyhověno.
Přes to dalo se již v sobotu dne 16. října Do-
zorovati příkré chování jednotlivých policistů. Tak
policisté nezdvořile rozehnali po konci představení
v teplicko-šanovském divadle bez zřejmého dů-
vodu návštěvníky divadla, kteří čekali na své
známé, opožděné při vydávání, šatstva, ačkoliv
byla ulice pro dopravu volná a čekající ani ne-
zpívali ani jinak nedemonstrovali. I členové Ná-
rodního shromáždění se svými manželkami byli,
přes to, že se legitimovali, zahnáni s chodníku
před divadlem s teprve zakročení vrchního ko-
misaře dr Hádka učinilo přítrž těmto ničím ne-
odůvodněným nezdvořilostem policistů.
Slavnosti sudetskoněmecké strany v sobotu a
v neděli měly klidný průběh. Ani nepochopitelné
varováni dvou řečníků, protože konstatovali:,. stát
je státem národnostním", nezpůsobilo dále žád-
ného neklidu.
Teprve brzy odpoledne, když všechny slavnosti
byly dávno v klidu ukončeny a skoro všichni
přespolní účastníci již odejeli z Teplic-šanova,
došlo k událostem, které by byly nemožné, kdyby
ukázněná bezpečnostní stráž konala jen pořád-
kovou službu.
Konrád Henlein odebral se se svou manželkou
a několika členy Národního shromáždění a s ji-
nými činovníky strany a jejich manželkami bez
jakékoliv příhody do soukromého bytu poslance
dr F. Zippeliuse na Tržišti na krátkou spole-
čenskou schůzku. Na Tržišti čekalo několik lidí,
většinou žen a dětí, na Henleinův odjezd. Jinak
proudilo tam více chodců, což jest obvyklé v Tep-
licích-šanově o nedělích po obědě. Policisté tuto
dopravu řídili a nemusiti nijak zvlášť zakročiti.
O nějakých organisovaných nebo divokých demon-
stracích nelze tedy naprosto mluviti. Ani úřad
je neočekával; neboť jinak byli by vyšší policejní
úředníci i odpoledne zůstali ve službě nebo by
je byly jejich podřízené orgány ihned vyrozuměly
a oni by byli ihned nastoupili službu.
Když tedy Konrád Henlein s poslancem dr F.
Zippeliusem a za ním poslanec K. H. Frank
s manželkou a krátce potom poslanec dr F. Köll-
ner, poslanec E. Kundt s manželkou a manželka
Konráda Henleina jakož i jiní členové Národního
shromáždění a činovníci strany ve 14 hodin vy-
cházeli z domu poslance dr F. Zippeliuse, bylo
kolem vozu čekajícího před domem roztrouřeno
ve skupinách nejprve asi šedesát osob - částečně
na chodníku.
Když tyto osoby poznaly Konráda Henleina,
počaly volati,. Heil" a k tomu přišli další chodci,
což jest věc, která se i v Teplicích-šanově na témž
místo již častěji stala, aniž policie zakročila. Ale
tentokráte skočilo několik policistů do zástupu a
rozhánělo jej, místo aby klidným způsobem za-
jistili svobodný přístup od domovních dveří k vozu.
Poslance K. H. Franka, který následuje Kon-
ráda Henleina od domovních dveří, chtěl také jíti
k vozu, jistý policista odtrhl od jeho manželky,
uhodil do prsou a křičel na něho česky. Když sáhl
db náprsní tašky pro svou parlamentní legiti-
maci, chytil ho jeden policista za rámě. On volal:
"Poslanec", vymykal se mu, ukazoval mu legi-
timaci a řekl: "Pusťte mne, já jsem poslanec,
patřím ke Konrádu Henleinovi a rád bych
vstoupil do vozu. " To a další se stalo v několika
vteřinách. Policista si vůbec nevšímal parlamentní
legitimace, dále křičel na posl. Franka česky a
zasadil mu další údery. Zároveň byl posl. Frank
stržen ze zadu. Obrátiv hlavu viděl jiné policisty,
mezi nimi inspektora, který mu chtěl gumovým
obuškem zasaditi ránu do hlavy. Zatím posl. dr
Zippelius a některé jiné osoby naléhavě upozor-
ňovali policisty, že ten, s nímž takto zacházejí,
jest poslancem. Poslanec Frank zachytil obušek
2
10
rukou a v odůvodněné sebeobraně vykroutil po-
licistovi tuto zbraň. Při velké tlačenici, která
potom nastala, jeden policista klopýtl, zatím co
jinak policisté strkali a tísnili občanské osoby.
Tyto události trvaly několik minut a bylo by
bývalo lze se jim vyhnouti, kdyby nebyla stráž
učinila zamýšlený odjezd z Teplic-Šanova před-
mětem svého nikterak nutného zakročeni. Ovšem
neměl býti pokyn vyššího úřadu tak nemoudrý
a úzký, jak byl obsažen v zákazu veřejných
projevů v Teplicích-Šanově dne 17. října 1937.
Poslanec dr F. Zippelius, kterého jako teplic-
kého poslance policisté jistě znají a posl. E. Kundt,
který stále prohlašoval, že jest poslancem, stejně
posl. dr F. Köllner a za ním posl. H. Birke stále
varovali policisty. Přes to však je nepohnuli, aby
pustili posl. K. H. Franka. Naopak konečně vleklo
asi - osm policistů posl. Franka od domu posl. dr
F. Zippeliuse přes schody u Mozartova pomníku
nahoru na strážnici, která jest na Tržišti za Mo-
zartovým pomníkem. Při tom posl. Frank něko-
likrát prohlásil, že půjde dobrovolně. Stálého va-
rování jdoucího za nimi posl. dr F. Zippeliuse,
že ten, s nímž tak zacházejí a jehož stále týrají
ranami a údery, jest členem Národního shromáž-
dění, policisté nedbali. Poslance dr F. Köllnera
a E. Kundta, kteří jdouce s sebou a legitimujíce
se, pokoušeli se u policistů zakročiti, srazili tito
se schodů Mozartova pomníku a i jinak s nimi
neuctivě zacházeli. I se zakročujícím posl. Birkem
naložili policisté nemožně. Přítomný vyšší poli-
cista nepřekážel těmto událostem, nýbrž povolal
policejní pohotovost, ačkoliv nebylo k tomu do-
statečného důvodu. Tím se jen stupňovalo rozči-
lení hromadících se jinak lhostejných chodců.
K nějakému útoku občanských osob na strážnici,
jimž se dodatečně s četných stran činí pokus
odůvodniti povolám policejní pohotovosti, nedošlo.
Pouze poslanci dr Zippelius, Kundt, dr Köllner,
Birke a Sandner se pokusili k podání informací
a jako svědkové případu dostati se na strážnici,
aby zabránili dalšímu týrání posl. Franka a vy-
světlili, jak se věci mají.
Jak oprávněná byla starost, že policisté budou
dále týrati posl. Franka, dokazuje další jejich
chování. Policisté strčili posl. Franka do strážnice.
Když se posl. Frank legitimoval veliteli stráže
a protestoval proti dosavadnímu zacházení, velitel
stráže se naň velmi hrubě rozkřikl. Totéž činili
jiní policisté. Mezi jinými velitel stráže volal:
"Držte hubu a nehýbejte se s místa, do Vaší le-
gitimace mi nic není. Je mi lhostejné, kdo jste!"
Jiný policista křičel: "Co to už je poslanec!"
Mezitím se podařilo poslancům dr Zippeliusovi
a Kundtovi dostati se do strážnice s pomocí po-
licejního aktuára Šmída, který se ve stejnokroji
dostavil k událostem. Následující poslance dr F.
Köllnera a Birkeho policisté odstrčili. Posl. dr
F. Köllnerovi dokonce jeden policista, když mu
ukazoval parlamentní legitimaci, zabránil vstou-
piti do domu, kde jest strážnice, a to ranou
gumovým obuškem do hlavy. Přes to, že do stráž-
nice vešel uniformovaný policejní aktuár, křik
policistů neustal.
Jelikož se vůbec nepřihlíželo k přítomnému po-
licejnímu úředníkovi a třem členům Národního
shromáždění, stalo se na strážnici přeplněné po-
licisty skoro současně toto:
Chodec, který byl násilím odveden s Tržiště,
poněvadž se rozčiloval nad chováním policistů
vůči členům Národního shromáždění, byl odveden
za záclonu a nikoliv jako obyčejně předveden
před velitele stráže v otevřené části strážnice,
ale za polospuštěnou záclonou policisty tak ztlu-
čen, že celá strážnice byla plna jeho bolestných
výkřiků. To se stalo v přítomnosti členů Národ-
ního shromáždění, kteří by byli jistě zpozorovali,
nebo alespoň slyšeli, kdyby byl převrhl židli,
jak se nyní dodatečně tvrdí. Slabé tělo tohoto
muže nemohlo býti důvodem, aby ho několik po-
licistů napadlo gumovými obušky, jakože vůbec
nebylo ospravedlněné zpracovávati tohoto muže za
záclonou, ovšem polootevřenou.
Jak bez důvodu se policisté dopouštěli na lidech
přehmatů, dokazuje přepadení posl. Franka v po-
licejní strážnici, ke kterému došlo o několik vteřin
dříve. Policista č. 72 náhle zařval na posl. Franka,
stlačil ho na lavici stojící u stěny, škrtil ho,
strhl mu límec a vázanku a zasadil mu silnou
ránu pěstí pod levé ucho. Policejní lékař, který
ho později prohlížel, musil zjistiti zduření čelistí
a lehký výron krve na krční tepně. To se stalo,
ačkoliv se posl. Frank dávno legitimoval u ve-
litele stráže, ačkoliv legitimace ležela před ním
na stole a aniž velitel stráže zakročil. Ani to,
že vedle posl. Franka stáli poslanci dr Zippelius
a Kundt, ani přítomnost policejního aktuára na
strážnici nezadržela policistu č. 72 od tohoto
surového zneužití úřední moci. Dále bylo znova
na strážnici lze pozorovati policejního inspektora
Fuxe, který již dříve na Tržišti sáhl k násilí a
jehož jistě jako orgán služebně odpovědný za
klidný odjezd Konráda Henleina a jeho průvodu
lze považovati za hlavního vinníka celého případu.
Vrhl se na posl. Franka, neovládaje se, ztrnule
se na něj zahleděl a zařval: "Nehleďte na mne
tak ztrnule" a uhodil posl. Franka, jenž má
skleněné oko, které jest ovšem ztrnulé, oběma
pěstmi do prsou. Potom se vrhl na posl. Sand-
nera, který zatím vstoupil, chtěje zakročiti v ji-
ném případě.
Teprve když přišel na strážnici vrchní komisař
dr Hádek, policisté se uklidnili.
Když všichni uvedení poslanci podali své vý-
povědi do protokolu a zatím co ještě vyjednávali
s policejním radou dr Soukupem v jeho kanceláři
o vysvětlení případu a o vypátrání provinilého
policisty, došlo na Tržišti a na strážnici asi
v 5 hodin odpoledne k opakování událostí, které
se staly mezi druhou a třetí hodinou odpoledne.
Posl. inž. W. Richter, který o vylíčených udá-
lostech vůbec nevěděl, přijel se svou pani a se
známou rodinou do Teplic-Šanova, aby navštívil
posl. dr Zippeliuse. Když viděl v jeho bytě u oken
osoby, pokoušel se na sebe upozorniti, aby se
mohl dostati do zaručeného domu. Při tom nestál
se svou paní v jízdní dráze, nýbrž mezi parkují-
cími automobily. Považoval tedy za nepochopi-
telné, že ho policejní strážník č. 111 příkrým tó-
nem vyzval, aby odešel. Při jednání s ním se
posl. inž. Richter legitimoval. Strážník mu odebral
legitimaci a odepřel ji vrátiti. Naopak povolal
dva další policisty, z nichž strážník č. 89 Richtra
ihned velmi hrubě chytil za pravou ruku. Přes to,
že posl. Richter byl ihned ochoten z vlastní vůle
jíti s nimi a přes to, že protestoval proti jejich
protizákonnému jednání, vedli policisté poslance
Richtra s jeho paní násilím přes schody Mozar-
tova pomníku nahoru na strážnici, částečně ho