7
stickej éry starého Rakúsko-Uhorska. Cenzor
skonfiškuje noviny preto, že konštatujú takú kaž-
dodennú vec, ako je odvolanie žalovaného proti
rozsudku. Skonfiškuje slová o tom, že Slováci
v zahraničí si zaspievali svoju hymnu. Citujeme
tu na dôkaz toho skonfiškované state z článkov
"Slovenskej pravdy" zo dňa 23. novembra 1937.
V prvom článku bola reč o tajomníkovi Kociánovi,
ktorého odsúdili na tri týždne pre citát z knihy
Š. Mácha "Vo väzení". Cenzor skonfiškoval z to-
hoto článku nasledovné:
"Kocian po vyhlásení rozsudku odvolal sa a pri
tom pripomenul slová prezidenta najvyššieho súdu
o určitých politických vplyvoch. Neslovenských
sudcov to nesmierne rozčúlilo. Rozsudok vyvolal
v Levoči i v Spišskej Novej Vsi veľký rozruch. "
V druhom článku o návšteve akademikov medzi
viedenskými Slovákmi bola reč o oslave Antona
Bernoláka. Cenzor skonfiškoval toto:
"Zaúčinkovalo to tak, že z obecenstva spontánne
zaznela hymna "Hej, Slováci" a pochod akademi-
kov "Slováci sme od rodu". Obecenstvo sa zapojilo
do prísahy a modlitby, ktorá odznela na javišti.
Na tuto chvíľu viedenskí Slováci i akademici sotva
zabudnú. "
Z "Kurzívkového tónu" toho istého čísla, v kto-
rom bola reč o neochote českých profesorov, čo
sa nechcú alebo o ich ťažkých hlavách, že sa ne-
vedia naučiť po slovensky, skonfiškoval toto:
"Pešku volajú do Heľpy.
Keď Vás zo Znojma poučujú, tak si vindikujeme
aj my slovo do debaty. Myslíme na dišputu a nie
"debatu", akú ste mali v Bratislave po Peškovej
"přednášce", čo mal v tej "Štefánikovej spoloč-
nosti". Chceli by sme s tým Peškom debatovať my,
tu v Heľpe. Mohol by prísť. Aj Chaloupecký, Lud-
vikovský, Pražák a všetci tí českí profesori, čo
majú ťažké hlavy. "
Takto nám píšu Heľpania. Ale aj Detvania by
chceli napravovať ťažké hlavy. Nuž, páni profe-
sori, mohli by ste si zájsť do Heľpy alebo do
Detvy pro trochu toho folklóru. A nielen folklóru.
Taká debata s národom možno presvedčila by vás
o tom, že Slováci majú nielen osobitný svojráz, čo
vy láskavé ráčite uznávať, a čo dovolujete aj
"pestovať", ale že sú úplne iným národom, než vy,
čo vy nechcete uznať. Choďte teda do Detvy alebo
Heľpy na taký malý kurz slovenčiny a samobyt-
nosti národa slovenského a možno potom už ne-
bude treba v Bratislave demonštrovať proti vám
a za slovenčinu. "
Ďalej skonfiškoval celý nasledujúci článok:
"Listy akademikom.
Zo Žiliny.
Zo Žiliny píšu: Výbuch slovenskej vôle a hrdosti,
prejavený tak mohutne na uliciach bratislavských
mládežou Slovenska, ktorá hoc odchovaná nepraj-
ným smerom, vedela sa ozvať za svoje práva,
zelektrizoval celé Slovensko.
Vlna nadšenia preliata sa do každého kúta Slo-
venska. Kde otvorene, kde vo spôsobe piatej ko-
lóny, ale jednou tuhou, a jedným želaním: "Pod-
poriť ich, neopustiť, aby cítili, že celý národ je
s nimi!"
Za takýchto okolností došla nám do Žiliny z Ky-
súc nepatrná zpráva, ktorá za daných okolností
znamenala veľa. Bola to žiadosť navštíviť našich
akademikov osobne. Bez dlhej prípravy vedení
odobrali sme sa do Bratislavy.
Nikto z nás nezabudne na bratské ovzdušie,
ktoré panovalo pri našom stretnutí s bratislav-
skími akademikmi. V súdržnosti bez rozdielu sta-
vov prejednávali sme svoje veci. Nebolo medzi
nami rozdielov v názoroch, ani v zásade. Spájal
nás sväzok spolupatričnosti jedného rodu a krve.
Jednej snahy a vôle. Bola to slovenská nacionálna
rodina. Počnúc od toho najvyššieho až po robot-
níka cítili sme sa medzi vami dobre a sme vám
za to povďační.
Chceme len to, čo nám patrí a nik nemôže a
nesmie nám právo vydobýjania si svojich práv
upierať. Odišli sme od vás posilnení a v snahe
v boji u vás nasledovať. Zanedlho budete mať
dôkazy na to!
Tí, ktorí vás boli pozdraviť!
Z Kežmarku.
Dovoľujem si v mene kežmarských mladých
autonomistov pripojiť sa k pozdravom z celého
Slovenska pre našich tvrdých akademikov. Veľmi
pozorne sledujeme borbu akademikov proti škod-
com a nepriateľom slovenčiny. Keď nemôžeme
osobne sa zúčastniť demonštrácií, tak ich aspoň
v duchu prežívame. Privolávame im: "Žiť, biť a
zvíťaziť" podľa Hlinkovho hesla "Za Boha a ná-
rod".
Veľmi pekne Vás tiež prosíme, aby ste nám
poslali tiež nálepky zo 400-500 kusov! Aj po-
chody akademikov by sme prosili (podľa možnosti
znotované). Zakrátko budú znieť po celom Sloven-
sku! Ako jednotný manifest za práva slovenčiny!
S autonomistickým pozdravom v mene študen-
tov-Slovákov. J. K., študent, Kežmarok.
Žiadané čakáme čím skôr! Pripíšte koľko dlhu-
jeme(!) za nálepky a noty (Masarykov r. ).
Z Bánoviec.
Keďže sa nemôžem sám osobne postaviť do ra-
dov našich bratislavských vysokoškolákov, na bra-
tislavských uliciach demonštrovať za práva naše
a s nimi verejne dať na javo, že sme Slováci na
Slovensku a domáhame sa svojho práva - práva
zeme. M. Rázus hovorí: "Len chabci nie sú pánmi
v dome svojom". Či my by sme mali byť tiež
chabci? To nikdy! O to sa čo najviac postaráme
my, mladá generácia. Našim heslom bude "Za
Boha a národ". Chceme šľapať po šľapajach na-
šich slovenských velikášov a národovcov, ideme za
duchom Bernolákovým, Štúrovým a iných.
Prosím vás, buďte tak láskavý a za pripojené
známky pošlite nám štítkov s heslom: "Na Slo-
vensku po slovensky". Vopred Vám ďakujeme.
(Š. K. Č., Verešvarčan a J. P. )"
Štátne zastupiteľstvo v Bratislave skonfiško-
valo "Slovenskú pravdu" i zo dňa 24. novembra
a to pre dva články. V prvom bola reč o historke
vo vlaku. Citujeme ho nižšie celý. V druhom bola
reč o nesmyselných debatách. Pisateľ žartovným
spôsobom dokazoval, že možno debatovať o tom. či
majú byť dlhé alebo krátke sukne, či sa má chodiť
po ľavej alebo pravej strane, ale nemožno debato-
vať o tom, či sú alebo nie sú nohy, keďže tie nohy
8
sú tu. Z tejto kurzívky skonfiškoval celú stať "Je
na svete krajina". Obe kurzívky, pre ktoré cenzor
skonfiškoval "Slovenskú pravdu" zo dňa 24. no-
vembra, poťažne skonfiškované state tu citujeme:
I. "Historka z vlaku.
Vo vlaku sa to stalo. Medzi Leopoldovom a Bra-
tislavou. Prišiel konduktor: "Jízdenky, prosím, pá-
nove!" A zastal nad mladým mužom, ktorý bol
zahrúžaný do čítania novín. - "Jízdenku, prosím!"
Mladý muž sa pozrel na konduktora a nechápavo
sa spýtal: "Prosím?" - "Jízdenku... " - "Jíz-
denku? To nemám!" - "Jakpak, že nemáte? Kam
cestujete?" - "Do Bratislavy". - "To budete
muset zaplatiť... " - "A to zas prečo? " - vy-
hŕkol mládenec. - "Nedělejte rámus. Když ne-
máte Jízdenku... " - "A načo by mi bola jíz-
denka, keď ja nejazdím, ale cestujem". - "To je
mně jedno, čo děláte. Ale zadarmo nemůžete cesto-
vat!" A vyťahoval už aj blok. Mladý muž sa
usmival: "Ó, veď ja zadarmo nechcem cestovať,
to ste na omyle. Ja som si riadne zaplatil cestu.
Veď tu mám cestovný lístok!" - Sprievodca očer-
venel a nazlostne zamrmľal čosi, že si on veru
nedá zo seba robiť blázna. Ale mládenec sa len
usmieval. Tak nevinne, že to bolo až zarážajúce.
"Čo by som si robil z vás blázna?" - vravel.
"Pýtali ste »jízdenku« a to nemám. A veru čudu-
jem sa, že neviete, ako sa tento kúsek papieru
volá, ktorý denne dierkujete. Cestovný lístok sa
to volá na Slovensku. A na Slovensku po sloven-
sky! To predsa viete či nie?" - Konduktor akoby
bol onemel. Rýchlo prezrel ostatným lístky, tak
rýchlo, akoby to oddelenie vozňa bolo v plame-
ňoch, a zmizol. No, keď po ďalšej stanici prišiel,
nepýtal už »jízdenky«, ale, potichu síce: »Lístky
prosím!«"
II. Je na svete krajina,
v ktorej celý život roztrpčuje sa takýmito már-
nymi diškurzami a dokazovaním, že nohy vlastne
nie sú, že reč národa je iba akýmsi nárečím a že
národ sám vlastne nie je ani národom. Do šlialt-
trafenia je, že takto debatujú, píšu o tom
celé knihy, píšu o tom už vari dvadsiaty rok
desiatky ľudí, ktorí chodia úplne voľne po
uliciach, vo vlakoch, na autiakoch bez toho, že
by niekomu len na um prišlo postarať sa
o ich bezpečnosť. Veď sa im môže všeličo stať.
Také fixné idey založily už nejeden požiar, vyvo-
laly už nejednu katastrofu. Minulý týždeň pri
Malackách istý Kuklovan položil na železnicu
brvná. Chcel tým dokázať, že je blázon. Tento člo-
vek má na pr. fixnú ideu, že" najlepšie je sa zo-
hrievať pri horiacom stohu slamy. Tá fixná idea
má aspoň nejaký reálny podklad. Stoh slamy je
realita a oheň zohrieva. Jednako je to vec, za akú
ľudia musia do blázincov. A predsa ho ne-
dali do blázinca, musel brvnami dokazovať, že je
abnormálny. A predsa: O koľko normálnejší
a zdravší je ten Kuklovan ako páni, ktorí dlhé
roky kladú brvná na železnicu, ktorí štúdiá a mi-
lióny venujú na to, aby dokázali, že slama ne-
existuje, že nohy nie sú, ale pri tom rozpisujú sa
o tej slame a rozkazujú tým nohám, kade a
v akých sukniach majú kráčať. Toho Kuklovana
už zatvorili, týmto pánom sa dostáva uznanie
a honor! Hovorí sa, že blázni a deti povedia vždy
a všade, čo si myslia. Subjektívne vždy majú
pravdu. A zväčša aj objektívne. Avšak ľudia toho
nášho ťažkého prípadu vedome vytvorili celý kult
z dokazovania, že čo je, toho niet, a čo neexistuje,
že o to sa opiera celá republika.
A čo priamo desí, je fakt, že vďaku týmto po-
krútenostiam, vďaku službe takejto fixnej idey
držia sa u vesla, dostávajú univerzitné katedry,
dostávajú zbytkové statky ľudia, ktorí ináč v tú
fixnú ideu väčšinou sami neveria. "
Zo skonfiškovaných statí, tu citovaných, vy-
svitá, aký bezhlavý a nesmyselný je postup brati-
slavského štátneho zastupiteľstva. Habať noviny
z príčin takých, aké sme tu uvideli, poburuje Slo-
vákov o mnoho viac, než by ich mohly pobúriť
dobre myslené v záujme poriadku v štáte napísané
a k tomu veselým žartovným kurzívkovým tónem
napísané riadky.
Pýtame sa pana ministra:
1. či vie o tomto nesmyselnom a zrejme proti-
zákonnom pokračovaní bratislavského štátneho
zastupiteľstva?
2. či je ochotný už raz zakročiť proti tejto po-
burujúcej konfiškačnej praxi a urobiť nápravu?
Praha, dňa 24. novembra 1937.
Sidor,
Čavojský, Danihel, Dembovský, Drobný, Florek,
Haščík, Bródy, dr Pješčak, Sivák, dr. Pružinský,
Longa, Kendra, Hlinka, Šalát, Slušný, Suroviak,
dr Sokol, Schwarz, dr Wolf, dr Tiso, Turček.
1152/V.
Interpelace
poslanců dra Neumana, H. Bergmanna,
Richtra, Tykala a Netolického
vládě
ve věci odstranění 1/4 %ního rozdílu
v úrokové sazbě spořitelen a záložen.
Jedním z opatření, které vyvolala hospodářská
krise v oboru peněžnictví, byla také úprava úro-
kové míry kreditní i debetní rozhodnutím vlády.
Tak došlo k reglementaci úrokové jednak
v r o c e 1933 (vládní vyhláška čís. 59 Sb. z. a n.
ze dne 12. dubna 1933 peněžních norem soutěž-
ních, pokud jde o dohodu úrokovou, stanovených
Poradním sborem ve věcech peněžnictví) a v ro-
ce 1935 (vládní nařízení čís. 238 Sb. z. a n. ze
dne 21. prosince 1935, kterým se stanoví nejvyšší
přípustné úrokové sazby). Tento dvojí rozsáhlý
zásah do úrokových poměrů v našem státě měl
vyřešiti problém úrokový a zavésti pořádek do
úrokových sazeb v našem peněžnictví. Spořitelny,
jako jedna z nejsilnějších složek našeho peněž-
nictví, neopomenuly při každé příležitosti zdůraz-
niti, že plně uznávají a zcela se ztotožňují se
všemi akcemi, jež mají vésti k ozdravení našeho
9
hospodářského života. Nevynechaly také žádné
příležitosti k tomu, aby ujistily vládní činitele
všemožnou podporou v tísni, způsobené hospodář-
skou světovou krisí. Úprava úrokové míry, stano-
vením maximální její hranice, byla více méně
také výsledkem hospodářské tísně a opatřením
krisovým. Je nutno ale konstatovati, že spořitelny
již od roku 1933, kdy vyšlo první nařízení vlády
o snížení úrokové úrovně, upozorňují státní sprá-
vu na neodůvodněnou nespravedlnost, která se
projevila vůči spořitelnám při úrokové reglemen-
taci již v roce 1933, a která nebyla odstraněna
ani při úpravě nové, provedené v roce 1935.
Již od roku 1933, tedy po 4 léta, se spořitelny
totiž marně domáhají odstranění 1/4 % roz-
dílu v úrokových sazbách ze vkla-
dů, jevícího se mezi spořitelnami a záložnami
všech kategorií. Po 4 léta vznášejí již spořitelny
na zodpovědné kruhy vládní naléhavý požadavek,
aby toto 1/4 % zvýhodnění u ostatních kategorií
lidového peněžnictví bylo odstraněno. 1/4 % zvý-
hodnění úrokové sazby ze vkladů u ostatních ka-
tegorií lidového peněžnictví, přiznané vládní vy-
hláškou v roce 1933 a ponechané v platnosti také
vládním nařízením z roku 1935, přineslo do našich
úrokových a peněžních poměrů na místo očeká-
vaného pořádku, nový chaos. Chaos proto, že vý-
hody úrokové je používáno jako motivu konku-
renčního proti spořitelnám, chaos proto, že na-
prosto neodůvodněně favorisuje se touto výhodou
jedna skupina peněžních ústavů, oproti skupině
druhé. Na četných spořitelních schůzích a pora-
dách bylo již mnoho debatováno o tomto faktu
a hledány věcné důvody, které by tuto nespra-
vedlnost vůči spořitelnám vysvětlily. Je však těžko
pátrati po věcných důvodech tam, kde jich není.
V nesčetných projevech i memorandech, napo-
sledy v memorandu z března t. r., které bylo do-
ručeno i všem činitelům vládním, spořitelny velmi
kategoricky poukázaly na škodlivost takových
opatření, která záměrně dobrý základ spořitelen
oslabují a jejich úspěšnou činnost znemožňují.
1/4 % zvýhodnění úrokových sazeb je jedním z opa-
tření tohoto druhu. Spořitelny musí se znovu a
znovu odvolávati na svou činnost, kterou konají
již po dlouhá desítiletí ve prospěch občanstva
tohoto státu, i na dobrodiní a prospěch, které je-
jich činnost přináší obcím, okresům a zemím a
i státu samému.
Zabralo by mnoho místa, kdybychom měli vy-
líčiti, co spořitelny znamenají v našem peněž-
nictví, co znamenají pro spořící občanstvo, co zna-
menají pro stát a svazky územní samosprávy a co
znamenají po stránce dobročinné činnosti. Jistě
postačí, bude-li znovu konstatováno, že spořitelny
v současné době spravují 22 miliard úspor střá-
dalů tohoto státu, že vlastní více než 6 miliard
státních cenných papírů a že jenom české a slo-
venské spořitelny věnovaly již na účele všeuži-
tečné, humánní a kulturní částku daleko převyšu-
jící 300 milionů Kč.
V obcích a okresích za jejich účinné pomoci
byly provedeny kanalisace, úpravy ulic a silnic,
sadů, postaveny školy, sirotčince, chudobince,
koupaliště, divadla, knihovny, čítárny, atd., atd...
Nesmí se také zapomínati, co znamená úspěšná
činnost spořitelen pro podporu našeho stavebního
ruchu zvláště v letech převratových.
Zdálo by se, že 1/4 % diference v úrokových
sazbách ze vkladů je pro spořitelny bezvýznam-
nou vzhledem na jejich význačné postavení v na-
šem peněžnictví. Toto nazíráni bylo by však vel-
kým omylem. Důsledky zvýhodněné sazby u zá-
ložen všech kategorií jsou pro spořitelny velmi
závažné a nepříznivý vliv této výhody projevuje
se každým rokem u spořitelen stále naléhavěji.
1/4 % diference úroková ze vkladů úsporných má
velmi nepříznivý reflex na vývoj vkladů u spoři-
telen, jak možno se převědčiti i ze statistiky
vkladového vývoje u jednotlivých kategorií na-
šeho peněžnictví. Tento nepříznivý reflex je pod-
míněn zvláště dvěma momenty:
1. Je nutno vzíti v úvahu psychologii každého
střádala. O 1/4 % vyšší úrok u záložen všech ka-
tegorií je pro střádala v dnešní době vedoucím
motivem, aby své úspory uložil u těchto ústavů,
protože takto jeho úspory nesou mu o 1/4 % větší
užitek, než u spořitelen. Bylo by chybou se do-
mnívati, že střádal ocení naprostou jistotu a bez-
pečnost, které požívají úspory u spořitelen. Tento
motiv u střádalů ustupuje do pozadí i z jiných
důvodů, jak ještě dále se zmíníme.
2. 1/4 % zvýhodnění úrokových sazeb ze vkladů
stalo se pro záložny všech kategorií tím, čím jistě
nikdy nemělo býti, t. j. vítaným prostředkem kon-
kurenčním a akvisičním. Tak dochází denně a den-
ně k výstřelkům, rovnajícím se nekalé soutěži -
jistě nechtěné těmi, kdož obě vládní nařízení i re-
glementaci úrokových sazeb uváděli v život.
Jestliže jedna ze záložen ve své výroční zprávě
za rok 1936 vytiskla tyto věty "... musíme zdů-
razniti, že jsou to venkovské záložny, jimž zákono-
dárce přiznal nejvyšší sazbu úrokovou. Tím máme
přednost přede všemi jinými kategoriemi peněž-
ních ústavů a zároveň i možnost poskytovati vkla-
dateli služby ve formě nejvýhodnějšího zúrokování
svěřených vkladů. To by si měli uvědomiti všichni
vkladatelé, stojící dosud mimo náš ústav a vě-
novati svoji důvěru tomuto svědomitě vedenému
podniku, sloužícímu zájmu celého okolí", je to jistě
postačujícím důkazem, jak zvýhodněné úrokové
sazby je proti spořitelnám používáno způsobem,
proti němuž spořitelny, zejména venkovské, ne-
mají naprosto žádných možností obranných. Pokud
jde o jistotu a bezpečnost úspor, teoreticky motiv
jest jistě správný, v praxi se však neuplatňuje,
a to proto, že záložnami některého druhu je ope-
rováno jistotou, bezpečností a zárukami daleko
širšími, nežli mají spořitelny. Některé záložny
u kruhů střádalských operují tím, že za ně ručí
celý okres, tedy všechny obce v okresu, kdežto
za spořitelny jen obec jedna, a že tedy ve skuteč-
nosti tyto záložny požívají nepřímo přes obce
i záruky spořitelen. Jestliže jest tedy takto střá-
dalská veřejnost zpracována, je jasné, že u mno-
hých vkladatelů jistota a záruka spořitelen nemá
vůbec řádnou cenu a poukazování na ni jest
zbytečné.
V odstupu dvou let od reglementace úrokové
z roku 1935 nezbývá, než znovu kategoricky zdů-
razniti, že je nezvratitelnou skutečností, že 1/4 %
rozdílem v úrokové sazbě přiznané záložnám všech
kategorií bylo a je spořitelnám ubližováno, a že
v důsledku této výhody dochází k nežádoucím pře-
sunům vkladovým od spořitelen na záložny. Tím
dochází také ovšem k nežádoucímu oslabení spoři-
telen - zdravé složky našeho peněžnictví, která
v dobách pro stát nejtěžších byla a jest vždy tou
nejjistější oporou.
10
Spořitelny ústy svých zástupců u příležitosti
různých spořitelních schůzí a porad, i v memo-
randech svých zájmových organisací, neopomenuly
také nikdy konstatovati, že uplatňováním poža-
davku odstranění 1/4% zvýhodněné úrokové sazby
u záložen všech kategorií, nereklamují pro sebe
žádné výsady a výhody, kterých by si nezasloužily,
ale že reklamují pro sebe jedině spravedlnost,
místo dnes existující nespravedlnosti - po stránce
věcné i a hledisek hospodářských nijak odůvodněně.
Podepsaní táží se proto vlády:
1. Jest vláda ochotna vyhověti spravedlivému
požadavku československých spořitelen a odstra-
niti naříkanou disparitu úrokovou?
2. V případě záporném, jest vláda ochotna sdě-
liti, jaké překážky brání tomu, aby zvýhodněná po-
sice záložen všech kategorií representovaná o 1/4 %
vyšší úrokovou sazbou, byla urychleně odstraněna
tím způsobem, že tato výhoda bude přiznána i spo-
řitelnám, nebo že záložny všech kategorií budou
- pokud jde o úrokovou sazbu ze vkladů - při-
způsobeny vkladovým sazbám, platným pro spoři-
telny?
V Praze dne 2. prosince 1937.
Dr Neuman, Bergmann, Richter, Tykal, Netolický,
Šmejcová, Hatina, F. Langr, Uhlíř, Babek, dr
Moudrý, David, Jenšovský, dr Kozák, Bátková-
Žáčková, Polívka, dr Patejdl, Stejskal, Tichý, dr
Klapka, Láne.
1152/VL
Interpelace
poslance Václava Knotka
vládě
o potřebě provedení resystemisace služeb-
ních míst u ministerstva financí.
Účetní úředníci ministerstva financí patří do
početné řady oborů státní správy, u nichž prove-
dení resystemisace služebních míst jest nezbytnou
potřebou.
Platový zákon (čís. 103/1926 Sb. z. a n. ) měl
zabezpečiti zaměstnancům spravedlivé a co možno
stejnoměrné odměňování jejich práce. Prostřed-
kem k tomu určeným je systemisace služebních
míst, jejíž provedení bylo uloženo vládě. Aby byla
zajištěna stejnoměrnost v oceňování a odměňování
práce bylo stanoveno, aby systemisace míst ve
všech oborech státní správy byla přezkoušena vždy
po uplynutí tří let. Okolnost, že této podmínce není
v dané lhůtě vyhovováno, způsobila již v řadách
všech státních zaměstnanců mnoho zla a škod.
Resystemisace míst ve všech oborech státní správy
byla posledně provedena v roce 1931. Od té doby
měla býti systemisace míst přezkoušena dvakráte,
ale do dnešního dne nestalo se tak - s výjimkou
několika málo úřadů a podniků - ani jednou.
Nedodržením zásady jsou zvláště postiženi
účetní úředníci ministerstva financí, zejména
úředníci mladší. Jejich postupové poměry se značně
zhoršily. Ukazuje se zejména, že je na postupu
nestejnoměrné hodnocení služeb týchž kategorií,
nebo téže služební třídy, které nezaslouženě po-
stihuje účetní úředníky ministerstva financí. Ač-
koliv tito slouží s velmi dobrým výsledkem u vyšší
instance, nemají ani takových postupových mož-
ností, jaké mají úředníci téže kategorie nebo téže
služební třídy u podřízených úřadů.
Při nynější systemisaci nemohou býti povyšo-
váni, ač by tím povýšením hmotně ničeho nezískali,
z nejnižší (7 ) platové stupnice do 6. platové stup-
nice úředníci ani po 14 letech služby, ačkoliv dříve
se toto povýšení dělo obyčejně po 9 letech služby
a v jiných osobních stavech je dosud prováděno.
Nesplní se tak ani předpoklad platového zákona,
který podle svých autorů měl poskytovati každému
zaměstnanci minimálně dvojí povýšení za ce-
lou služební dobu, neboť mnozí účetní úředníci
ministerstva financí nemohli by býti za daných
poměrů povýšeni před šedesátým rokem věku ani
do 5. platové stupnice.
Povýšení zaměstnanců má býti vzpruhou a po-
vzbuzením v další služební činnosti. Lze však mlu-
viti o povzbuzení k služební činnosti, horlivosti a
píli u četného počtu účetních úředníků minister-
stva financí, kteří bez svého zavinění a za velmi
dobré služby byli za daných poměrů již velmi ci-
telně hmotně poškozeni a nemají ani postupových
vyhlídek do budoucna? Lze očekávati snahu pro-
jeviti uvedené žádoucí vlastnosti od těchto úřed-
níků, kteří do ministerstva financí byli povoláni
pro svoji nejméně velmi dobrou kvalifikaci a od-
borné znalosti, kde byli převzati po určité zku-
šební době, jestliže jejich hmotné postavení se tím
zhoršilo?
Lze podceňovat společenskou stránku této věci,
která nutně vyjde najevo, porovnají-li svoji slu-
žební kariéru dva spolužáci v téže služební třídě
sloužící, z nichž jeden slouží u ministerstva fi-
nancí a druhý u úřadu podřízeného? Při takovém
srovnávání ocitne se úředník ministerstva financí
v trapném podezření, že neschopnost nebo nepocti-
vost ve službě způsobila jeho nepříznivé umístění.
Těchto několik naznačených případů dokumen-
tuje jasně nutnost urychliti v tomto směru ná-
pravu a tou jest provedení spravedlivé resyste-
misace.
Resystemisace služebních míst v několika obo-
rech státní správy byla již letos provedena, v ji-
ných má býti její provedení projednáno vládou
v nejbližší době. Není však známo, že mezi tyto
připravené resystemisační návrhy pro vládu byl
zařaděn též návrh na resystemisaci služebních míst
účetního úřednictva ministerstva financí. Jest po-
žadavkem spravedlnosti, aby tento návrh nebyl
odkládán a provedeni resystemisace služebních
míst účetního úřednictva ministerstva financí bylo
urychleno.
Odklad jejího provedení nemůže býti odůvodněn
ani snahami úspornými, neboť přes 50 účetních
úředníků ministerstva financí z celkového jich
počtu 179 by při propůjčení místa ve vyšší platové
stupnici nezpůsobilo státní pokladně vyššího ná-
kladu na služném.
11
Podepsaní se proto táží:
1. Je vládě Čsl. republiky stav tento znám?
2. Co hodlá vláda čsl. republiky učiniti, aby
tento neblahý stav byl změněn?
V Praze dne 4. listopadu 1937.
Knotek,
Baver, Janalík, Stanislav, Otáhal, Brukner, Stašek,
Košek, Petr, V. Sedláček, dr Hula, Šamalík, Vi-
čánek, dr Novák, Hintermüller, Řičář, Bezděk,
Světlík, dr Mičura, dr Jos. Dolanský, dr Luschka,
dr Mayr-Harting.
1152/VII (překlad).
Interpelace
poslance dr L. Wolfa
ministrovi vnitra
o omezování svobody slova při obraně
polské državy.
V době, když se koná nějaká důležitá všeobecná
akce, jejíž výsledky mají míti vliv na stav národ-
nostní državy, jako na př. při zápisech do škol,
policejní censura znemožňuje Polákům na Těšín-
sku obranu před českými útoky, neboť zabavuje
v letácích a v tisku všechny projevy, které čelí
českým útokům na polskou državu a upozorňují
na nebezpečí pro polskou národnost.
Uvádím zde příklady takových zabavení v době,
kdy se konala akce zápisů do škol na rok 1937/
1938.
V časopise "Dziennik Polski" ze dne 20. června
1937 byly v článku "Před školními zápisy" za-
baveny tyto odstavce:
"Bohužel jest smutným zjevem poměrů, ve
kterých žije polský lid na Těšínsku, že právo
svobodného posílání děti do polských škol jest
u nás popíráno. Není sice žádného formálního zá-
kazu, ale je známo, že určití čeští činitelé rozlič-
ným způsobem vykonávají nátlak na polské rodiče,
aby své děti posílali do českých škol. Tak jsme
vloni ztratili přes 1000 polských dětí.
Netajíme před svými ani před cizími lidmi, že
takovou ztrátou dětí snižuje se náš počet a omezuje
se náš význam jako národní menšiny. Boj o školu
a dítě, to jest boj o naše »býti nebo nebýti«. Tento
boj nám byl vnucen. Šovinistické české živly, ne-
spokojujíce se dosavadními kořistmi, jsou rozhod-
nuty pokračovati ve své odnárodňovací akci, nač
ukazují nové budovy českých škol v Jablunkově,
Bystřici, Koňské Kanadě, úmysl vystavěti novou
školu ve Stonavě, reálku ve Fryštátě atd. Tato
akce se koná proti vůli nejvyšších činitelů ve
státě, kteří nejednou prohlásili našim delegacím,
že si nepřejí, aby v polských školách ubývalo dětí.
K těmto úředním prohlášením a ujištěním má
náš lid přihlížeti a energicky se opříti všem po-
kusům o zastrašení, jakých obyčejně užívají čeští
agitátoři při školních zápisech. Dlužno pamatovati,
že hrozby nebo slibování hmotných zisků, aby se
získaly děti do cizích škol, to všechno jsou věci
podléhající trestnímu zákonu, a každý otec nebo
matka má právo, podle zákona dokonce povinnost
o každém takovém případě podati oznámení stát-
nímu zastupitelství, aby stíhalo vinníky.
Víme, kolik hořkých slzí se prolévá v četných
rodinách v době školních zápisů a kolik hrdinných
obětí snášejí polští rodiče, když chtějí zachrániti
své děti před odnárodněním, které jim v cizí škole
nevyhnutelně hrozí. Silní duchem se neohýbají,
bohužel jsou i mezi naším lidem také tací, kteří
se dají zastrašiti. Pozorovali jsme to vloni, kdy
bylo mnoho takových, kteří nejen nejmladší děti
zapisovali do české školy, nýbrž i starší děti, do-
cházející do polské školy, přepisovali do českých
škol. Dělali to s těžkým srdcem obávajíce se, že
ztratí chléb nebo práci, jak jim tím hrozili cizí
agitátoři. Následkem toho loňské zápisy dopadly
pro nás tak katastrofálně.
Pronášejí li nesvědomití agitátoři nějaké hrozby,
máme se dovolávati nejvyšších vládních činitelů,
kteří zajišťují rodičům svobodu zapisovati své děti
do svých škol, a nikoliv do cizích. A o každém činu
nepoctivých náhončích dlužno neprodleně podati
zprávu našim poslancům a redakcím našich časo-
pisů. "
V časopise. Dziennik Polski" ze dne 26. června
1937 byly z článku "Rozhodnutí rodičů se nesmí
omezovati" zabaveny tyto odstavce:
"Vloni, jak to vykázal poslanec Wolf ve sně-
movně, činily naše ztráty při školních zápisech
1400 dětí, které byly zapsány nebo přepsány
z polských škol do českých. Je všeobecně známo,
že polští rodiče, kteří to činili, nedělali to dobro-
volně. Přes to nelze jich však omluviti. Neboť
v četných případech to činili pod vlivem lichých
hrozeb, kterých si nevřeli všímati. Také se jim
slibovaly nejrozmanitější věci. Dnes si mnozí
stěžují, že sliby nebyly dodrženy. Jiní pak z těch,
jimž se hrozilo rozličnými věcmi, a kteří se přece
nelekli těch hrozeb, se přesvědčili, že to byly
marné strachy a že se důsledky, jimiž se vyhrožo-
valo, nesplnily. Známo totiž jest, že k lidem sil-
ným a odhodlaným mají jiní lidé úctu pro jejich
přesvědčení a že slabými lidmi opovrhují. Z toho
vyplývá poučení, že se člověk nemá dáti zastrašiti,
ale má trvati na svém přesvědčení.
Proti nepoctivé a neodpovědné cizí agitaci máme
se dovolávati mínění pana presidenta Beneše, před-
sedy vlády Hodži a ministra školství a národní
osvěty Frankeho, kterážto všechna mínění při-
znávají polským rodičům svobodné rozhodování,
jak chtějí své děti vychovávati.
Rozhodnutí to může býti jen jediné: Polské dítě
do polské školy. "
Článek "Karviná" byl zabaven celý a zněl:
"Karviná. (Něco o zápisech). Blíží se zápisy.
Po ujišťování vlády, že jí nezáleží na úbytku dětí
v polských školách, bylo by se zdálo, že místní
činitelé upustí od lovení polských duší. Bohužel
jest tomu jinak. Jest totiž v Karviné na Hranicích
jistý dobrý Polák, pan K. Tři leta byl bez práce.
Nedávno dostal práci a potěšil se. Ale ukázalo se,
že dostal práci nikoliv proto, že mu právem
patřila, nýbrž za duši dítěte. Má totiž chlapce do
první třídy. Ztratí práci, požle-li dítě do polské
12
a nikoliv do české školy. (Obrázek národnostní
rovnoprávnosti. )
V témž místě bydlí vdova paní Ž. Posílá děti do
polské školy. Pan B. jí slibuje měsíční výpomoc
prý až 150 Kč, vezme-li děti z polské školy a za-
píše je do české. "
Článek "Bukovec" byl zabaven v celém znění:
"Bukovec. (Jedněm je dovoleno, druhým niko-
liv. ) Posledně jsme mohli slyšeti dokonce z úst
vedoucích zástupců státu, že není dovoleno působiti
nátlakem na rodiče, když jde o volbu školy - a že
budou vydány instrukce pro zápisy. Za několik dní
budou zápisy a dosud se to nestalo, neboť - řeč
se mluví - a jak čeští řiditelé pracují, je zase
něco jiného. Máme zaznamenány případy, ve kte-
rých se rozliční činitelé hrozbami pokoušejí pře-
táhnouti rodiče na svou stranu, užívajíce známého
obratu: »Pracujete v Třinci - pamatujte, abyste
toho potom nelitoval, když vás vyhodí. Po druhé
se o vás starat nebudu, aby vás přijali zpátky do
práce. « - Takové a podobné »výroky« rozliční
činitelé pouštějí mezi polské dělníky. Proto se
tážeme, jak to jest možné, že jedněm je dovoleno
agitovati a verbovati, a druhým se zakazuje třeba
jen brániti svou državu. My však prohlašujeme, že
se nedáme zastrašiti a terorisovati a dáme své
polské děti zapsati jen do polské školy. "
Jak je zřejmo z výše uvedených konfiskací, jde
zde pouze o omezování uvědomění polského lidu
o zápisové akci a o ochraně polské državy, zatím
co česká neodpovědná agitace je takto chráněna
a může svobodně působiti pro odnárodnění pol-
ského lidu.
Obávaje se, že takový postup může také příště
míti vliv na soupis lidu, volby, školní zápisy a
jiné akce tohoto druhu, a to zhoubný pro polskou
národnost, dovoluji si uctivě se tázati:
hodlá-li pan ministr poskytnouti policejním
úřadům na Těšínsku vhodné poučení a pokyny,
aby neomezovaly svobodu obrany polské državy,
svobodu čeliti útokům na tuto državu a svobodu
uvědomovati polský lid?
V Praze dne 27. listopadu 1937.
Dr Wolf,
Dembovský, Schwarz, Longa, Šalát, Bródy, dr
Pješčak, Slušný, Turček, Sivák, Suroviak, Sidor,
dr Pružinský, Kendra, Hlinka, Čavojský, Danihel,
Drobný, Florek, Hašcík, dr Sokol, dr Tiso.
1152/VIII (překlad).
Interpelace
poslance dr L. Wolfa
ministrovi vnitra
o zabavování článků v polském tisku, které
ukazují na žalostný stav polské menšiny
na Těšínsku.
Policejní censura v Českém Těšíně zabavila
v časopise "Dziennik Polski" ze dne 30. října 1937
z článku "Odstrkování", líčícího číselně postavení
polského lidu a jeho zastoupení ve státních úřadech
a podnicích, tyto odstavce: "Takové odstrkování
Poláků jest patrné na každém kroku, a to nejen
ve státní službě, nýbrž také v soukromých pod-
nicích, které podle zákonů o ochraně republiky a
o obraně státu mohou propustiti každého Poláka.
Za těchto podmínek jest zřejmo, jak žalostný
jest osud polské mládeže v Československu, zvláště
mladé inteligence. Absolventi odborných závodů,
středních a vysokých škol, nenacházejíce míst a
práce v rodné zemi. stěhovali se dosud do Polska.
V Československu se jim nepřiznávalo ani základní
právo k životu. "
V časopise "Dziennik Polski" ze dne 19. listo-
padu 1937 byl zabaven skoro celý článek "Dolní
Marklovice", který zněl: "Jako v četných jiných
obcích tak i u nás Češi známými způsoby získali
většinu při obecních volbách a také zvolili sta-
rostou Čecha v této polské obci. Polský blok marně
žádá, aby část obecní agendy byla přidělena Po-
lákům. Nedbalo se toho však a Poláci nebyli
k ničemu připuštěni. Vlastenci chtiví slávy za-
sedli na radnici a hospodaří tam po svém a pro
Poláky mají jen slova: »Připojte se k nám!« Ale
účinky této vlády jsou již patrné na každém kroku,
což také obyvatelé velice pociťují. Vždyť přece
Češi neznají zdejšího polského lidu, neznají jeho
potřeby a spíše nechtějí znáti, ale za to se sypou
správní tresty, uměle se vyrábějí »nespolehliví«
Poláci, kterým se dává takový popis, že nejpocti-
vější občan musí hned ztratiti víru v demokracii
nebo spravedlnost. Poláky zde znají jen tehdy,
když je potřebují, nebo také na státní svátek.
Tehdy plakáty honosně prohlašují, že se promluví
v jazyku českém a polském. A lidé naslouchajíce
své krásné polské řeči, diví se a táží se, jak to
jest možné, když ani ohledávač dobytka nesmí tu
polsky napsat lístek a podepisuje se »Petr«,
ačkoliv se všichni pamatují, že byl kdysi obyčej-
ným »Piotrem«. Ó demokracie, kdo tě pochopí a
kdo ti porozumí?"
Jak jest zřejmo z obou těchto zabavení, šlo zde
jen o to, aby byl vykázán skutečný stav polského
lidu na Těšínsku a nespravedlivý postup místních
činitelů proti polskému lidu a jeho potřebám. Jde
zde o to, aby byl vylíčen pravdivý obraz poměrů,
aby bylo napraveno, co je neslušné a nespravedlivé.
Podepsaný táže se tedy pana ministra vnitra,
co hodlá učiniti, aby příště k podobným konfis-
kacím nedocházely?
V Praze dne 27. listopadu 1937.
Dr Wolf,
Dembovský, Longa, Schwarz, Suroviak, Šalát,
Bródy, dr Pješčak, Turček, dr Sokol, Sivák, Sidor,
dr Pružinský, Kendra, Hlinka, Čavojský, Drobný,
Danihel, Florek, Hašcík, dr Tiso, Slušný.