§ 746.

Byla-li smlouva učiněna s výhradou, že si může ta neb ona strana z několika věcí zvoliti, a byla-li pak volba zmařena nahodilou zkázou některé věci nebo několika věcí, záleží na straně, které příslušela volba, zda smlouva platí. Strana k volbě oprávněná však může pohledávati náhradu škody, která jí vznikla tím, že volba byla zmařena vinou druhé strany.

7. Závdavek.

§ 747.

Není-li smluveno nic jiného, je na to, co se dává při uzavření smlouvy napřed (závdavek), hleděti jen jako na znamení, že smlouva je skutkem, nebo jako na jistotu, že smlouva bude splněna.

§ 748.

Nesplní-li se smlouva vinou jedné strany, může si strana nevinná podržeti závdavek, který obdržela, a dala-li závdavek sama, může pohledávati, aby se jí vrátilo dvojnásobně tolik. Nechce-li však na tom přestati, může místo toho pohledávati splnění smlouvy, a není-li to již možno, náhradu škody.

8. Odstupné.

§ 749.

Bylo-li vyjednáno, co ta neb ona strana bude povinna zapraviti, jestliže by od smlouvy odstoupila dříve, než by ji splnila (úmluva o odstupném), je buď splniti smlouvu nebo zaplatiti odstupné. Kdo smlouvu splní aspoň zčásti nebo přijme třebas jen částečné splnění od strany druhé, nemůže již od smlouvy odstoupiti, ani kdyby zaplatil odstupné.

§ 750.

Odstupné je povinen zaplatiti také ten, komu zabrání splniti smlouvu jeho vlastní vina.

§ 751.

Byl-li dán závdavek a bylo-li spolu vymíněno odstoupení, ale tak, že nebylo vyměřeno odstupné, je pokládati závdavek za odstupné. Odstoupí-li se od smlouvy, pozbude ten, kdo závdavek dal, závdavku, anebo ten, kdo závdavek obdržel, vrátí dvojnásobně tolik.

9. Vedlejší příslušnosti.

§ 752.

Věřitel může na dlužníkovi pohledávati kromě hlavního dluhu někdy také příslušnosti vedlejší. Takové příslušnosti jsou zejména: to, co k hlavní věci přibude, a její plody; úroky za úvěr a jako náhrada; náhrada způsobené škody; konečně to, co si strana vymínila, kdyby dluh nebyl náležitě splněn (§§ 1179 až 1184).

§ 753.

Pohledávka sama o sobě nedává práva na vedlejší příslušnosti. Pokud na ně věřitel právo má, lze vysouditi zejména jednak ze zvláštních způsobů smluv a z toho, co o nich jest ustanoveno, jednak z hlavy o náhradě škody.

10. Úroky zvláště.

§ 754.

Náležejí-li někomu úroky, ale není-li určena jejich míra, platí se pět ze sta.

§ 755.

O tom, kdy mají býti, úroky placeny, rozhoduje úmluva. Není-li takové úmluvy, jest úroky splatiti s hlavním dluhem, a je-li hlavní dluh splatný později než za rok, ročně pozadu.

§ 756.

Úroky z úroků lze pohledávati, byly-li vymíněny; mimoto lze pohledávati úroky z dospělých úroků zažalovaných, a to ode dne, kdy byla podána žaloba. Není-li o výši těchto úroků ujednáno nic jiného, platí se rovněž pět ze sta.

Výklad smluv.

§ 757.

Při výkladu smluv je vyšetřiti úmysl stran a nikoli lpěti na slovech. V pochybnostech je rozuměti smlouvě tak, jak toho žádají zvyklosti poctivého styku.

§ 758.

Jde-li o smlouvu bezplatnou, má se v pochybnostech za to, že dlužník chtěl na sebe vložiti břímě spíše menší než větší; jde-li o smlouvu záplatnou, je nejasný výraz vyložiti na újmu toho, kdo ho užil (§ 701).

§ 759.

Projev vůle, na oko učiněný ve srozumění s osobou, jíž svědčí, je neplatný. Má-li jím býti zakryto jednání jiné, jest jej posuzovati podle pravé podstaty zakrytého jednání. Nabyla-li osoba třetí práv, důvěřujíc v projev, nelze jí namítati, že se jednání stalo na oko.

Všeobecná ustanovení o záplatných smlouvách.

§ 760.

Nesplní-li jedna strana buď vůbec nebo v náležité době, na náležitém místě nebo tak, jak bylo ujednáno, může druhá strana buď pohledávati splnění a náhradu škody vzniklé tím, že dlužník nejednal podle přijaté povinnosti, nebo ustanovíc přiměřenou lhůtu ke splnění, prohlásiti, že jinak od smlouvy odstupuje. Určiti dodatečnou lhůtu není třeba, když dlužník učinil již dříve projev, z kterého je patrno, že se splniti zdráhá.

§ 761.

Jde-li o plněni pro obě strany dělitelné, může, když jedna strana s částečným plněním prodlévá, druhá strana odstoupiti buď co do tohoto jednotlivého nebo co do všech částečných plnění ještě dlužných.

§ 762.

Jsou-li přesně ustanoveny čas, kdy je splniti, nebo doba, do které je splniti, a to tak, že by jinak jedna strana měla právo odstoupiti, je na ní, aby, chce-li trvati na splnění, ohlásila to bez zbytečného odkladu straně druhé, jakmile ona lhůta mine; jestliže tak neučiní, nemůže již trvati na splnění. Totéž platí, lze-li z povahy jednání nebo z účelu plnění, který dlužníku je znám, usouditi, že na plnění opožděném nebo, opozdí-li se dlužník s plněním částečným, na plněních ještě zbývajících příjemce nemá zájmu.

§ 763.

Bude-li splnění zmařeno skutečností, za kterou dlužník odpovídá, může druhá strana pohledávati náhradu škody pro nesplnění nebo odstoupiti od smlouvy. Bude-li splnění zmařeno zčásti, může druhá strana odstoupiti, když lze usouditi z povahy jednání nebo z účelu plnění, který je dlužníku znám, že na plnění částečném nemá zájmu.

§ 764.

O povinnosti nahraditi škodu, uložené v těchto ustanoveních, platí předpisy obecné. Odstoupení od smlouvy se nároku na náhradu škody nedotýká. Plat již přijatý bude vrácen nebo nahrazen tak, aby žádná strana neměla zisku ze škody strany druhé.

Správa.

§ 765.

Jestliže někdo jinému přenechá věc za plat, odpovídá za to, že věc má vlastnosti vymíněné a takové, jaké při ní obyčejně bývají, a že jí lze užívati podle povahy jednání nebo podle učiněné úmluvy.

Případnosti správy.

§ 766.

Je tedy správou povinen zejména ten, kdo věci přikládá vlastnosti, kterých nemá a které byly vymíněny výslovně nebo podle povahy jednání mlčky, kdo neupozorní na vady nebo závady, jaké při takové věci obyčejně nebývají, kdo zcizí věc cizí jako svoji, kdo v odporu se skutečností ujistí, že se věc hodí k určitému užívání nebo že je prostá i obyčejných vad nebo závad.

§ 767.

Vládním nařízením bude ustanoveno, kdy se má za to, že zvíře bylo vadné (nemocné) již v čas odevzdání, když se některé vady objeví do určité doby.

§ 768.

Že zvíře mělo vadu již v čas odevzdání, má se za to jen tehdy, když nabyvatel bez zbytečného odkladu zciziteli nebo, není-li zcizitel přítomen, obecnímu úřadu oznámí shledanou vadu nebo dá zvíře prohlédnouti znalcem nebo požádá soud o zajištění důkazu. Zanedbá-li nabyvatel této opatrnosti, má se za to, že zvíře v čas odevzdání vadné nebylo.

§ 769.

Jsou-li vady nápadné nebo lze-li závady na věci váznoucí seznati z knih veřejných, nemá správa místa, leč by byly lstivě zamlčeny nebo bylo výslovně připověděno, že věc je všelikých vad nebo závad prostá. Dluhy a nedoplatky na věci váznoucí hradí vždy zcizitel.

§ 770.

Kdo převede na sebe věc, věda, že je cizí, nemůže se domáhati správy, právě jako ten, kdo se správy vzdal.

§ 771.

Odevzdají-li se věci úhrnkem, totiž tak, jak stojí a leží, jako celek a nikoli se zřetelem k počtu, míře a váze, neodpovídá zcizitel za vady, které se na nich shledají, leč by věci neměly některé vlastnosti, o které zcizitel v odporu se skutečností ujistil, že ji mají, nebo kterou si nabyvatel vymínil.

§ 772.

Lze umluviti, že zcizitel odpovídá za vady, které se vyskytnou do určené doby. K platnosti úmluvy se vyhledává, aby záruční prohlášení zcizitelovo bylo dáno písemně.

§ 773.

Opovědění sporu.

Chce-li se nabyvatel domáhati správy, protože třetí osoba činí nárok na věc, je na něm, aby svému předchůdci opověděl spor. Neučiní-li to, nepozbude tím sice nároku ze správy, ale jeho předchůdce může proti němu užíti všech obranných prostředků, kterých nebylo užito proti osobě třetí, a může se tím povinnosti ke správě zprostiti potud, pokud se nalezne, že by proti třetí osobě byl vynesen jiný rozsudek, kdyby se oněch obranných prostředků bylo náležitě užilo.

Následky správy.

§ 774.

Je-li vada, která zakládá povinnost ke správě, taková, že ji nelze napraviti a že pro ni věci nelze užívati způsobem smluveným nebo, nebyl-li způsob užívání smluven, řádně, může se nabyvatel domáhati zrušení smlouvy; nepřekáží-li však vada takovému užívání věci nebo lze-li ji napraviti, může se domáhati buď přiměřeného snížení platu nebo opravy nebo doplnění toho, co schází. Za vzešlou škodu odpovídá zcizitel podle ustanovení obecných.

§ 775.

K nepatrnému snížení hodnoty se nepřihlíží.

Doba pro žalobu ze správy.

§ 776.

Kdo se chce domáhati správy, musí přivésti věc na soud, jde-li o věci nemovité, do tří let, jde-li o věci movité, do šesti měsíců, a jde-li o vady zvířat, do šesti neděl. Lhůta se počíná dnem po odevzdání věci; jde-li o správu pro nárok vznesený na věc třetí osobou, dnem potom, kdy nabyvatel zvěděl o nároku. Bylo-li umluveno, že zcizitel odpovídá za vady, které se vyskytnou do určené doby (§ 772), počíná se lhůta žalobní, jakmile uplyne ona určená doba.

§ 777.

Námitkou může nabyvatel zjednati nároku ze správy průchod, když ve lhůtách uvedených v předcházejícím paragrafu oznámí vadu zciziteli.

§ 778.

Jestliže ten, kdo byl žalován nebo komu hrozí žaloba ze správy, opoví spor svým předchůdcům předtím, než mu uběhnou lhůty uvedené v § 776, nebo, nebyla-li žaloba ještě podána, ohlásí jim doporučeným dopisem svůj postihový nárok, zachová si proti nim žalobu měsíc od té doby, kdy nabylo právní moci rozhodnutí, že je sám správou povinen.

Zkrácení přes polovici hodnoty.

§ 779.

Byla-li učiněna smlouva záplatná a neobdržela-li jedna strana na obecné hodnotě ani polovici toho, co druhé straně dala, může se zkrácená strana domáhati, aby se smlouva zrušila a aby se vše uvedlo v předešlý stav. Avšak druhá strana může smlouvu zachovati v platnosti tím, že nahradí, čeho se do obecné hodnoty nedostává. Nepoměr mezi hodnotami se vyměří podle času, kdy se smlouva stala.

§ 780.

Tohoto právního prostředku nelze užíti při hře a sázce a vůbec při smlouvách odvážných, dále když se ho někdo vzdá nebo když se takové vzdání podává z povahy věci; nebo když věc byla prodána ve veřejné dražbě nebo způsobem, který je právními předpisy postaven veřejné dražbě na roveň.

§ 781.

Lichva.

Neplatná je smlouva, když někdo, kořistě z lehkomyslnosti, tísně, slabého rozumu, nezkušenosti nebo ze vzrušení mysli někoho jiného, dá sobě nebo osobě třetí za plnění slíbiti nebo poskytnouti plnění vzájemné, jehož majetková hodnota je v zřejmém nepoměru k plnění.

Dohoda o budoucí smlouvě.

§ 782.

Dohodou, že v budoucnosti učiní smlouvu zakládající závazek, jsou strany vázány jen tehdy, když byl určen čas, kdy se má smlouva učiniti, i podstatné kusy smlouvy.

§ 783.

Závazek učiniti smlouvu zanikne, když jedna strana důvodně ztratí důvěru v stranu druhou nebo když se nepředvídaným způsobem poměry změní tak, že by se strany, kdyby změnu byly měly na mysli, nebyly dohodly. Vůbec je pak nejdéle do roka potom, kdy uplyne smluvený čas, naléhati na to, aby dohody o budoucí smlouvě byly provedeny, neboť by se právo jinak promlčelo.

§ 784.

Lze-li se vzdáti námitek.

Vzdá-li se někdo všeobecně námitek proti platnosti smlouvy, nemá to právních následků.

§ 785.

Jednostranné projevy vůle.

Předcházejících ustanovení jest užíti přiměřeně na jednostranné projevy vůle určené třetím osobám, nepodává-li se z povahy těchto předpisů nic jiného.

HLAVA 26.

Darování.

§ 786.

Pojem.

Jestliže někdo přenechá nebo slíbí věc bezplatně jiné osobě a ona to přijme, vznikne darování.

§ 787.

Pokud je zřeknutí práva darováním.

Kdo se zřekne práva očekávaného nebo mu napadlého nebo pochybného, avšak jinému ho nepostoupí nebo se ho se svolením zavázaného nevzdá, není dárcem. Dárcem není ani ten, kdo se svolením zavázaného promine pohledávku nedobytnou.

Darování na odměnu.

§ 788.

Bylo-li někomu něco darováno z uznalosti nebo vzhledem k jeho zásluhám nebo na zvláštní odměnu, je to darování, ač neměl-li obdarovaný již dříve na to práva.

§ 789.

Měl-li obdarovaný právo na odměnu buď proto, že se o ni strany již dohodly, nebo že byla nařízena zákonem, není to darování.

§ 790.

Darování vzájemné.

Bylo-li darování umluveno tak, aby darující byl navzájem obdarován, není to darování vzhledem k všemu, nýbrž jen vzhledem k tomu, oč plnění strany jedné je hodnotou vyšší než plnění strany druhé.

§ 791.

Forma darovací smlouvy.

Nepřevede-li se vlastnictví k daru v době, kdy se činí darovací smlouva, je k její platnosti potřebí notářského spisu. Při darech učiněných státu může notářský spis nahraditi listina zřízená finanční prokuraturou nebo soudní protokol.

§ 792.

Rozsah darování.

Smlouva, kterou by někdo daroval jmění budoucí, platí jen potud, pokud nepřesahuje poloviny tohoto jmění.

§ 793.

Odpovědnost dárcova.

Kdo vědomě daruje věc cizí a obdarovanému to zatají, odpovídá za škodu, která z toho vzejde. Mimoto odpovídá dárce za škodu, která vznikne obdarovanému vadnou povahou věci darované, ale jen když vadnou povahu věci znal a když mu lze přičísti k vině, že ji obdarovanému neohlásil.

Odvolání daru:

1. pro nouzi;

§ 794.

Upadne-li dárce po darování v takovou nouzi, že se mu nedostává prostředků k nutné výživě vlastní a těch, o jichž výživu je po zákonu povinen pečovati, může se domáhati na obdarovaném nebo na jeho dědicích, nejsou-li sami v stejné nouzi, aby mu vydali dar nebo jeho hodnotu, ale jen pokud jsou ještě obohaceni a pokud se dárci nedostává prostředků k výživě výše uvedené. Vrácení lze odvrátiti tím, že se dárci poskytuje, čeho je potřebí k oné výživě.

§ 795.

Nevymohl-li dárce vrácení daru, mají osoby, o jichž výživu dárce je po zákonu povinen pečovati, právo domáhati se za podmínek § 794, aby jim obdarovaný doplnil, čeho jim dárce již poskytnouti nemůže.

2. pro zkrácení dílu povinného;

§ 796.

Jestliže se při vyměření dílu povinného připočtou dary (§ 597), avšak pozůstalost k jeho úhradě nestačí, může se zkrácený nepominutelný dědic domáhati na obdarovaném vydání daru ke krytí schodku. Obdarovaný může vydání odvrátiti tím, že zaplatí schodek.

§ 797.

Má-li obdarovaný sám právo na díl povinný, odpovídá jen tehdy, když by darováním obdržel více, než činí díl povinný, připadající naň z pozůstalosti o dary zvětšené; nemůže však na něm býti vymáháno doplnění nebo výplata povinného dílu z daru, který se stal dříve než tři léta před smrti zůstavitele.

3. pro nevděk;

§ 798.

Dopustí-li se obdarovaný na dárci hrubého nevděku, lze darování odvolati. Hrubý nevděk je, když se dárci ze zlého úmyslu ublíží na těle, cti, svobodě nebo na jmění. Za hrubý nevděk proti dárci se může podle okolnosti pokládati též takové ublížení jeho dětem, rodičům nebo manželu. Hrubý nevděk pomine prominutím dárcovým.

§ 799.

Nevděk činí nevděčného co do jeho osoby nepoctivým držitelem a dává i dědicům dárcovým právo dar odvolati, pokud z věci darované nebo z její hodnoty něco zbývá.

4. pro zrušení zasnoubení.

§ 800.

Vrácení darů, které vzhledem k budoucímu manželství dal snoubenci snoubenec nebo někdo jiný, může se dárce, bylo-li zasnoubení zrušeno bez jeho viny, domáhati podle ustanovení o plnění bez právního důvodu.

§ 801.

Neplyne-li z účelu daru něco jiného, je nárok na vrácení vyloučen, bylo-li zasnoubení zrušeno smrtí jednoho ze snoubenců.

§ 802.

Splnění darovacích slibů nelze se po zrušení zasnoubení domáhati.

§ 803.

Nároky uvedené v §§ 800 a 801 se promlčují za rok po zrušení zasnoubení.

5. Všeobecná ustanovení.

§ 804.

Je-li obdarováno několik osob, odpovídá ten, kdo byl obdarován dříve, jen potud, pokud ten, kdo byl obdarován později, není povinen nebo není s to plniti. Osoby obdarované současně odpovídají poměrně.

§ 805.

Nemá-li obdarovaný darované věci nebo její hodnoty, odpovídá jen potud, pokud se jí zbavil, aby zmařil vrácení.

§ 806.

Darování podpory.

Slíbí-li dárce obdarovanému, že mu bude dávati podporu ve lhůtách, nevzejde z toho dědicům obou ani právo ani povinnost, leč by darovací smlouva ustanovovala něco jiného.

§ 807.

Darování pro případ smrti.

Darování závislé na výmince, že obdarovaný dárce přežije, spravuje se ustanoveními této hlavy jen tehdy, když obdarovaný dar přijme a když se dárce výslovně zřekne práva dar odvolati a o tomto zřeknutí vydá obdarovanému listinu. Jde-li o darování uvedené v § 791, musí býti zřeknutí práva odvolacího obsaženo v notářském spisu.

HLAVA 27.

Smlouva schovací.

§ 808.

Pojem.

Přijme-li někdo věc, aby ji opatroval, vznikne smlouva o schování.

Povinnosti:

1. schovatele;

§ 809.

Schovatel je povinen, aby věc jemu svěřenou po ustanovený čas bedlivě opatroval a ji, když čas projde, v tom stavu, v jakém ji převzal, a se vším, co k ní přibylo, ukladateli vrátil. Schovatel je oprávněn za ukladatele užíti žalob, které se přiznávají držiteli (§§ 123, 129).

§ 810.

Zdali i mimo případy zvláštních ustanovení a dohody mezi stranami je schovatel povinen věc pojistiti, je rozhodnouti podle pravidel poctivého styku.

§ 811.

Schovatel je povinen věc i dříve, než čas projde, na požádání ukladateli vrátiti, může se však domáhati náhrady škody, která mu tím vznikne. Ale nemůže věc mu svěřenou vrátiti dříve, leč by ji pro nenadálou příhodu nemohl bezpečně nebo bez vlastní škody míti v úschově.

§ 812.

Není-li ani umluveno ani nelze z okolností vysouditi, jak dlouho má věc býti v úschově, může se výpověď ze schování dáti podle libosti.

§ 813.

Schovatel neodpovídá za náhodu. Jestliže však užije věci jemu svěřené; dá-li ji bez nutné potřeby nebo bez dovolení ukladatelova někomu jinému do úschovy nebo do užívání; nebo omešká-li se s navrácením, odpovídá za veškerou i nahodilou škodu, ačli by tato škoda nebyla věc postihla i jinak.

§ 814.

2. ukladatele.

Ukladatel je povinen schovateli nahraditi podle ustanovení obecných škodu, která mu vzešla, jakož i náklad, který na věc učinil, aby vyhověl přijaté povinnosti. Náhradu jiného nákladu může schovatel pohledávati jen podle ustanovení o nepřikázaném jednatelství. Obětoval-li schovatel v nouzi svou věc vlastní, aby věc jemu do úschovy danou zachránil, může se domáhati přiměřené náhrady.

§ 815.

Časové obmezení nároků.

Nároky schovatele a ukladatele musí býti navzájem ohlášeny do tří měsíců počítajíc od vrácení věci, jinak by zanikly.

§ 816.

Odměna za schování.

Odměna za schování přísluší schovateli jen tehdy, když byla smluvena nebo když to odpovídá zvyklostem nebo jeho povolání.

Přijeti hosta.

§ 817.

Hostinští, kteří poskytují hostům byt, odpovídají za věci, které byly vneseny od přijatých hostů nebo pro ně, jako schovatelé. Neodpovídají však, když škoda není ani zaviněna jimi nebo jejich lidmi, ani způsobena jinými osobami, které do domu vešly vzhledem k jeho obecné přístupnosti. Působilo-li na vznik škody spolu zavinění osoby poškozené, rozhodne soudce podle okolností, zdali přísluší náhrada a jakou výší.

§ 818.

Vnesené jsou věci, které byly hostinskému nebo některému z jeho lidí odevzdány nebo přineseny na místo jimi vykázané nebo k uložení věcí určené.

§ 819.

Odmítne-li se odpovědnost vyhláškou, nemá to právních následků. Za věci drahocenné, peníze a cenné papíry odpovídá hostinský jen do pěti tisíc československých korun; nad to odpovídá jen tehdy, jestliže tyto věci převzal v úschovu, znaje jejich povahu, nebo jestliže škodu zavinil sám nebo jeho lidé.

§ 820.

Nárok na náhradu zanikne, jestliže poškozená osoba, zvědouc o škodě, neohlásí ji hostinskému bez zbytečného odkladu. Ustanovení to však neplatí, když hostinský věci přijme v úschovu.

§ 821.

Hostinští mají právo, vnesené věci zadržeti k zajištění svých pohledávek, které jim vznikly ubytováním a stravováním hosta, hotovými výdaji a úschovou věcí.

§ 822.

Předcházející ustanovení platí obdobně, o podnikatelích, kteří mají stáje a skladní místnosti, co do postavených u nich zvířat a vozidel a věcí na nich; pak o podnikatelích lázní co do věcí lázeňských hostů, které se podle zvyku vnášejí.

HLAVA 28.

Půjčka.

§ 823.

Pojem.

Přenechá-li se někomu bezplatně věc k užívání tak, aby ji po čase vrátil, vznikne smlouva o půjčku.

Práva a povinnosti vypůjčitele:

§ 824.

1. co do užívání;

Vypůjčitel nabývá práva věci užívati smluveným způsobem nebo, nebyl-li způsob užívání smluven, řádně.

2. co do vrácení;

§ 825.

Projde-li smluvená doba, je vypůjčitel povinen věc navrátiti. Nebyla-li doba smluvena, bylo-li však ujednáno, k jakému účelu se má věci užívati, je vypůjčitel povinen s užíváním neprodlévati a věc co možná nejdříve vrátiti.

§ 826.

Nebyly-li smluveny ani doba, po kterou se má věci užívati, ani účel, ke kterému se jí má užívati, může se půjčitel domáhati vrácení věci, kdy je mu libo.

§ 827.

Měl-li by půjčitel sám věci nevyhnutelně zapotřebí dříve, než projde čas nebo než se skončí užívání, ke kterému byla věc přenechána, nemá nicméně práva, nebylo-li to vymíněno, domáhati se, aby věc byla vrácena dříve.

§ 828.

Vypůjčitel má vůbec právo věc vrátiti i dříve, než projde smluvená doba; bylo-li by však půjčiteli obtížno, jestliže by se věc vrátila předčasně, nemůže se to státi proti jeho vůli.

3. co do poškození;

§ 829.

Užíval-li vypůjčitel věci jinak, než bylo umluveno, nebo, nebylo-li nic umluveno, jinak, než odpovídá pravidlům poctivého styku, nebo dovolil-li o své újmě jinému jí užívati, odpovídá z toho půjčiteli a půjčitel jest oprávněn domáhati se, aby mu věc ihned byla vrácena.

§ 830.

Byla-li věc poškozena nebo zmařena, je vypůjčitel povinen nahraditi tak jako schovatel také nahodilou škodu, ke které dal podnět protiprávním jednáním (§ 813).

§ 831.

Dá-li vypůjčitel náhradu za věc ztracenou a věc se zase najde, nenabude práva podržeti ji proti vůli půjčitelově, je-li půjčitel hotov vrátiti náhradu, kterou za ni dostal.

§ 832.

4. co do nákladu na zachování věci.

Náklad, který s sebou obyčejně přináší užívání věci, nese vypůjčitel ze svého. Mimořádný náklad na zachování věci zapraví vypůjčitel, nemůže-li nebo nechce-li věc postoupiti půjčiteli, aby si ji ošetřil sám. Náhrady mimořádného nákladu se může vypůjčitel domáhati podle stanovení o nepřikázaném jednatelství.

§ 833.

Časové obmezení nároků.

Nároky půjčitele a vypůjčitele musí býti navzájem ohlášeny do tří měsíců počítajíc od vrácení věci, jinak by zanikly.

HLAVA 29.

Zápůjčka.

Pojem.

§ 834.

Přenechají-li se někomu věci zastupitelné tak, aby jich užil podle libosti, avšak po čase aby vrátil věci stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčku.

§ 835.

K platnosti smlouvy o zápůjčku mezi manžely je potřebí formy notářského spisu.

Zápůjčka peněžitá.

§ 836.

Zápůjčka, při které jsou dluhem peníze (zápůjčka peněžitá), se může dáti buď v penězích kovových nebo papírových nebo v cenných papírech.

§ 837.

Splacení zapůjčky lze vyjednati v určitých penězích, a to bez rozdílu, zdali byla zápůjčka dána v týchž penězích čili nic.

§ 838.

Není-li nic jiného umluveno, je zápůjčku splatiti penězi, které jsou měnou v místě, kde se má plniti.

§ 839.

Nebylo-li vyjednáno kolik dlužných peněz se má zaplatiti, je dlužník, nehledíc k úrokům (§ 848), povinen: mají-li se vrátiti stejné peníze, jaké byly dány, stejnou sumou, jakou obdržel; mají-li se vrátiti jiné peníze, než jaké byly dány, sumou, která vyjde, když se peníze zápůjčkou dané přepočtou na peníze dlužné ke dni, kdy zápůjčka byla dána, a se zřetelem k místu, kde se tak stalo.

§ 840.

Dojde-li na změnu měnových zákonů, je zápůjčku, pokud nejsou ustanoveny přepočítací sazby, splatiti tak, aby to, co se vrací, se rovnalo hodnotou tomu, co bylo dáno.

§ 841.

Jestliže mimo případ uvedený v paragrafu předcházejícím nejsou v době splacení zápůjčky v oběhu takové peníze, jaké jsou dluhem, je dlužník povinen uspokojiti věřitele penězi, které jsou měnou v místě, kde se má plniti, a to tak, aby věřitel obdržel hodnotu toho, co dal, se zřetelem k době, kdy zápůjčka byla dána.

§ 842.

V cenných papírech mohou býti peněžité zápůjčky sjednány jen tak, že se dají zápůjčkou papíry majiteli svědčící, které mají cenu tržní nebo bursovní, a že dlužník je povinen peněžitou sumou, rovnající se tržní nebo bursovní ceně, jakou měly ony papíry v době, kdy byla zápůjčka dána. Smlouvy, podle kterých je dlužník povinen jinou sumou peněžitou, jsou neplatné.

§ 843.

Neplatná je také smlouva, kterou byly zapůjčeny jiné cenné papíry, zboží nebo jiné věci tak, že se má vrátiti suma peněžitá.

§ 844.

Není-li smluvena doba, kdy se má zápůjčka peněžitá splatiti, je splatnost závislá na výpovědi věřitelově nebo dlužníkově.

§ 845.

Není-li o výpovědi smluveno nic jiného, jest výpovědní doba šestinedělní.

§ 846.

Nejsou-li vymíněny úroky, může dlužník zápůjčku splatiti i bez výpovědi.

§ 847.

Zápůjčky nepeněžité.

Při zápůjčkách nepeněžitých jsou dluhem věci stejného druhu, jaké byly zápůjčkou dány, a nezáleží na tom, zdali zatím v ceně stouply nebo klesly.

Úroky.

§ 848.

Úroky ze zápůjček peněžitých se platí stejnými penězi jako jistina.

§ 849.

Neplatná je úmluva, kterou si věřitel jako plat za poskytnutou zápůjčku vymínil požívání nemovitostí, dodávku naturalií nebo služby a práce.

HLAVA 30.

Obstarání cizích záležitostí.

Smlouva příkazní.

§ 850.

Zaváže-li se někdo, že pro jiného obstará záležitost nebo provede jinou činnost, vznikne smlouva příkazní, pokud nejde o smlouvu, která se spravuje jinými ustanoveními.

§ 851.

Za obstarání cizí záležitosti lze smluviti odměnu. Odměna přísluší také tehdy, když to odpovídá zvyklostem nebo povolání příkazníka.