§ 852.

Osoby, které určité záležitosti obstarávají z povolání, jsou povinny, když je někdo takovou záležitostí pověří, prohlásiti mu bez zbytečného odkladu výslovně, zdali záležitost na sebe berou čili nic; jinak odpovídají příkazci za škodu, kterou způsobí.

Povinnosti:

a) příkazníka;

§ 853.

Příkazník je povinen provésti příkaz bedlivě a poctivě a všechen užitek vydati příkazci. Je povinen užíti veškerých prostředků, kterých si nutně žádá povaha věci, i těch, které se srovnávají s úmyslem příkazce. Vykročí-li z mezí příkazu, odpovídá za škodu, která z toho vzejde.

§ 854.

Vznese-li příkazník bez nutné potřeby provedení příkazu na někoho jiného, odpovídá sám jediný za výsledek. Bylo-li mu však dovoleno, aby si zřídil náměstka, nebo bylo-li náměstka nevyhnutelně zapotřebí, odpovídá jen potud, pokud mu lze přičísti zavinění při volbě náměstka.

§ 855.

Příkazník je povinen k vyzvání příkazce kdykoli vydati počet ze své činnosti.

b) příkazce.

§ 856.

Příkazce je povinen nahraditi příkazníku veškerý náklad, jejž učinil nutně nebo užitečně k provedení příkazu, a to i když se výsledek nedostavil, a založiti jej k jeho žádosti přiměřenými prostředky k zapravení hotových nákladů; mimoto je povinen nahraditi mu vedle zaviněné škody i tu škodu, kterou s sebou přineslo provedení příkazu.

§ 857.

Vezme-li příkazník při provádění příkazu škodu jen náhodou, může náhradu pohledávati, jen když vzal na sebe příkaz bezplatně, a jen tolik, kolik by mu bylo náleželo se slušným zřetelem k jeho ochotě, kdyby se byl zavázal za plat.

§ 858.

Vykročí-li příkazník z mezí příkazu, vzejdou příkazci povinnosti podle §§ 856 a 857, jen pokud takové vykročení schválil.

Rozvázání smlouvy:

§ 859.

odvoláním;

Příkazce může příkaz odvolati podle libosti; je však povinen příkazníku nahraditi náklady, které do té doby měl, a škodu, kterou utrpěl, a přísluší-li příkazníku odměna, zapraviti z odměny to, co je přiměřeno námaze. To vše platí i tehdy, když provedení příkazu bylo překaženo náhodou.

§ 860.

výpovědí;

I příkazník může přijatý příkaz vypověděti. Jestliže však dá výpověď dříve, než provede zvláštní příkaz nebo než dokončí to, co začal podle všeobecného příkazu, je povinen nahraditi škodu z toho vzešlou, jestliže nenastala nepředvídaná a neodvratná překážka

Smrtí a zánikem právnické osoby.

§ 861.

Příkaz se ruší jak smrtí příkazce, tak smrtí příkazníka. Nedá-li se však provádění příkazu přerušiti bez zřejmé újmy dědiců nebo vztahuje-li se příkaz i na ten případ, že by příkazce zemřel, má příkazník právo i povinnost provésti příkaz do konce.

§ 862.

Příkaz daný nebo přijatý osobou právnickou ruší se jejím zánikem.

§ 863.

Pokud závazky z příkazu trvají dále.

Jestliže příkaz zanikl odvoláním, výpovědí, smrtí nebo zánikem právnické osoby, jest činnosti, které nesnášejí odkladu, prováděti dále až do doby, kdy příkazce nebo jeho dědicové něco jiného zařídí nebo mohli zaříditi.

Zmocnění.

§ 864.

Zmocnění může se státi tak, že bude udělena plná moc buď písemně (vydáním mocného listu) nebo jiným způsobem, kterým lze činiti projevy. Přijme-li zmocněnec zmocnění, vznikne smlouva zmocňovací. Zaváže-li se zmocněnec provésti jednání, ke kterému byl zmocněn, je k provedení povinen zpravidla podle ustanovení o smlouvě příkazní (§ 850).

Druhy.

§ 865.

Zmocnění je buď všeobecné nebo zvláštní podle toho, zakládá-li něčí moc, aby obstaral všechny záležitosti, nebo jen některé.

§ 866.

Zmocněním se dává buď neobmezená nebo obmezená volnost jednati. V oné případnosti je zmocněnec oprávněn záležitost provésti podle svého nejlepšího vědomí a svědomí; v této se mu však vyměřují meze, v kterých má jednati, nebo způsob, jak si má počínati.

§ 867.

Jde-li o to, aby zmocněnec jménem jiného zcizoval nebo zavazoval věci nebo je za plat přejímal; zápůjčky dával nebo bral; peníze nebo věci mající peněžitou hodnotu vybíral; rozepře na soud vznášel; narovnání činil, potřebuje zmocnění zvláštního, vytýkajícího druh jednání právě jmenovaných. Jde-li však o to, aby si vyžádal vrácení posledního pořízení veřejného; aby se k pozůstalosti přihlásil bez výhrady nebo ji odmítl; aby uzavřel smlouvu společenskou; něco daroval; ujednal smlouvu rozhodčí a zvolil rozhodčího; nebo aby se bezplatně zřekl práv, je potřebí zmocnění zvláštního, vytýkajícího každé takové jednání zvláště.

Právní následky plné moci.

§ 868.

Zmocněnec může pro zmocnitele nabývati práv a vkládati naň závazky podle obsahu plné moci. Vejde-li tedy v mezích své plné moci s třetí osobou v nějakou smlouvu, vzniknou práva a povinnosti zmocniteli a osobě třetí, nikoli však zmocněnci. Pokyny dané zmocněnci, které nejsou z plné moci zřejmé, nepůsobí na práva a povinnosti třetí osoby.

§ 869.

Byla-li udělena plná moc společně několika zmocněncům, je potřebí, má-li jednání vázati zmocnitele, aby všichni jednali společně, ač nebylo-li jednomu nebo několika z nich propůjčeno právo jednati samostatně.

§ 870.

Vykročí-li zmocněnec z mezí plné moci, je zmocnitel vázán, jen pokud takové vykročení schválil.

§ 871.

Jestliže zmocnitel ustanovil zmocněncem někoho, kdo je nezpůsobilý sám se zavázati, zavazuje jednání v mezích plné moci vykonané jak zmocnitele, tak osobu třetí.

Zánik plné moci.

§ 872.

Zruší-li se odvoláním, výpovědí, smrtí nebo zánikem právnické osoby smlouva příkazní zakládající plnou moc, plná moc zaniká, vyjímajíc případy § 863. Ustanovení toto platí přiměřeně, zakládá-li se plná moc na jiném právním jednání.

§ 873.

Právní jednání svědčící třetím osobám, které nevěděly a nemusily věděti o zániku plné moci, jsou však platná; zmocnitel nebo jeho dědicové se mohou hojiti jen na zmocněnci, který zánik plné moci zamlčel.

§ 874.

Zástupčí moc orgánů právnických osob.

Učinil-li právní jednání svědčící jiné osobě orgán právnické osoby platně povolaný činiti taková právní jednání, nelze oné osobě namítati, že potřebná usnesení byla postižena vadami, když o těchto nedostatcích ani nevěděla ani věděti nemusila.

Zvláštní případy zmocnění.

§ 875.

Svěří-li někdo jiné osobě správu jmění nebo podniku (závodu), má se za to, že jí dal moc činiti vše, čeho si žádá správa nebo řádné provozování, a vše co s nimi je zpravidla spojeno.

§ 876.

Zmocní-li podnikatel zaměstnance, aby prodával zboží v závodě nebo mimo něj, má se za to, že je zaměstnanec zmocněn přijmouti zaplacení a vydati o tom potvrzení. Doručitelé zboží nejsou zmocněni přijmouti za ně cenu, ledaže se jim k tomu dostalo povolení nebo že předloží stvrzenku podnikatelovu. Stejně platí o těch, kdo předloží podnikatelovu stvrzenku o vyrovnání účtu za provedené výkony.

§ 877.

Naproti bezelstným osobám třetím nelze namítati, že rozsah moci byl jiný, než jak ustanovují §§ 875 a 876.

§ 878.

Je-li mezi podnikatelem a odběratelem zavedena zápisní knížka, do které se zapisují věci vzaté na dluh, nelze bezelstnému podnikateli namítati, že ten, kdo knížku přinese, není zmocněn vzíti zboží na dluh.

Jednatelství bez příkazu:

§ 879.

v nouzi;

Zařídí-li někdo, ač k tomu neobdržel práva, věc jiné osoby, aby odvrátil hrozící škodu, je tato osoba povinna nahraditi mu náklad nutný a užitečný, a to i tehdy, když činnost jednatelova bez jeho viny neměla výsledku.

k užitku druhé osoby.

§ 880.

Jestliže někdo chce zaříditi věc jiné osoby, aby rozmnožil její prospěch, je na něm, aby se dožádal jejího svolení. Jestliže však jednatel nešetře této opatrnosti zařídí věc na svůj náklad k převážnému prospěchu oné osoby, je tato osoba povinna nahraditi mu učiněný náklad. Zdali je tu převážný prospěch, není rozhodnouti se všeobecného hlediska dobrého hospodáře, nýbrž podle vůbec pochopitelných zájmů a záměrů oné osoby.

§ 881.

Není-li však jasno, že prospěch je převážný, nemá ten, jehož věc byla zařízena, povinnosti náhradní, nýbrž může se domáhati, aby jednatel uvedl vše do předešlého stavu nebo, není-li to dobře možno, aby mu dal náhradu peněžitou.

Všeobecná ustanovení.

§ 882.

Zařídí-li někdo věc proti platně projevené vůli toho, čí věc jest, nebo zabrání-li svým počínáním povolanému jednateli, aby věc nezařídil, odpovídá za škodu, která by jinak nebyla vznikla.

§ 883.

Kdo dovoleným způsobem vzal na sebe cizí věc bez příkazu, je povinen ji dovésti až ke konci, ačli ten, čí věc se zařizuje, nezařídí něco jiného sám nebo opomine to zaříditi; je také povinen vydati počet jako příkazník.

§ 884.

Jednateli, který nemá práva na náhradu nákladu, je volno, aby učiněný náklad k svému prospěchu odstranil, pokud je to možno bez zhoršení podstaty.

§ 885.

Schválí-li ten, jehož věc byla zařízena, počínání jednatelovo, vzniknou stejné nároky jako ze smlouvy příkazní.

Upotřebení věci k prospěchu druhé osoby.

§ 886.

Upotřebí-li se bez úmyslu obstarati cizí záležitost věci k prospěchu druhého, může vlastník pohledávati tuto věc nebo, není-li to dobře možno, hodnotu, kterou měla v době, kdy se jí upotřebilo, a to i tehdy, když prospěch potom byl zmařen.

§ 887.

Kdo učiní za druhou osobu náklad, který tato osoba byla povinna učiniti sama, má právo domáhati se náhrady.

§ 888.

Obětuje-li se něčí majetek ve společné nouzi, aby se odvrátila větší škoda, je každý, komu z toho vzešel prospěch, povinen dáti poškozenému poměrnou náhradu.

HLAVA 31.

Směnná smlouva.

Pojem.

§ 889.

Dává-li se věc za věc nebo přijme-li se slib takové výměny, vznikne smlouva směnná.

§ 890.

K platnosti směnné smlouvy mezi manžely je potřebí formy notářského spisu.

Práva a povinnosti stran:

§ 891.

Ze smlouvy o směnu vzniká stranám povinnost, aby věci, jichž výměnu slíbily, se vším příslušenstvím vzájemně převedly tak, jak to odpovídá smlouvě.

zejména co do nebezpečenství

§ 892.

Byla-li určitá věc před dobou, kdy má býti odevzdána, buď zákazem odňata obchodu, anebo náhodou buď zničena nebo zhoršena tak, že hodnota její klesla pod polovici, je na smlouvu hleděti tak, jako by se nebyla stala.

§ 893.

Jestliže se věc mezitím náhodou zhoršila jinak nebo byla stižena břemeny, jde to také na vrub zcizitele; k nepatrnému snížení hodnoty se nepřihlíží. Byly-li však věci směněny úhrnkem, postihuje nahodilá zkáza jednotlivých kusů přejimatele, nebyl-li tím jinak celek znehodnocen pod polovici ceny.

§ 894.

Nebezpečí věcí odeslaných přechází na příjemce teprve tehdy, až je obdrží. Jestliže však určí nebo schválí, jak se mu mají odeslati, přechází na něj nebezpečí, jakmile jsou odevzdány k této dopravě.

§ 895.

a co do užitků před odevzdáním.

Užitky ze směněné věci náležejí až do doby, kdy se má věc podle dohody odevzdati, zciziteli; od té doby přejimateli, byť i nebyla věc ještě odevzdána.

§ 896.

Není-li smluveno, kdy věc má býti odevzdána, a nepostihuje-li žádnou stranu nějaké nedopatření, vztahují se hořejší předpisy o nebezpečí a o užitcích na dobu odevzdání.

§ 897.

Odevzdání věci se může domáhati jen ten, kdo sám splnil dříve svůj závazek nebo je hotov jej splniti. I ten, kdo je povinen plniti napřed, může, když plnění druhé strany je ohroženo jejími špatnými majetkovými poměry, jež mu nemusily býti známy v době, kdy smlouvu ujednával, své plnění odepříti až do té doby, kdy bude poskytnuto nebo zajištěno plnění vzájemné.

§ 898.

Jiné smlouvy o výměnu plnění.

Jiné smlouvy o výměnu plnění, pokud o nich nejsou zvláštní předpisy, spravují se přiměřeně ustanoveními této hlavy, anebo ustanoveními o oněch smlouvách, které jim jsou svou povahou nejbližší.

HLAVA 32.

Trhová smlouva.

Pojem.

§ 899.

Dává-li se věc za peníze nebo přijme-li se slib takové výměny, vznikne smlouva trhová.

§ 900.

K platnosti trhové smlouvy mezi manžely je potřebí formy notářského spisu.

Trhová cena:

§ 901.

a) musí záležeti v hotových penězích,

Zcizí-li se věc dílem za peníze, dílem za jinou věc, je smlouva trhem, činí-li cena v penězích více než obecná cena věci, nebo jsou-li si rovny; jinak je směnou.

b) musí býti určitá,

§ 902.

Trhová cena musí býti určitá. Určitá je i tehdy, když byla určena tak, že podle toho může býti vypočtena.

§ 903.

Trhová cena může býti určena podle ceny, která byla sjednána při dřívější trhové smlouvě. Byla-li smluvena cena tržní nebo bursovní, určí se trhová cena podle ustanovení práva obchodního o ceně tržní a bursovní.

§ 904.

Strany mohou svěřiti jiné osobě, aby určila cenu. Neučiní-li tak ve smluveném čase nebo chce-li některá strana, když nebyl čas smluven, odstoupiti dříve, než byla cena určena, je na smlouvu hleděti tak, jako by se nebyla stala.

§ 905.

Bylo-li několika osobám svěřeno určiti cenu, je potřebí, aby se pro některou cenu vyslovila většina hlasů. Nedosáhne-li se takové většiny, je na smlouvu hleděti tak, jako by se nebyla stala.

§ 906.

c) nesmí býti proti zákonu.

Je-li ustanovena pro věc úřední sazba, je cena, pokud tuto sazbu převyšuje, umluvena neplatně.

Práva a povinnosti stran.

§ 907.

Prodávající je povinen převésti na kupujícího věc se vším příslušenstvím tak, jak to odpovídá smlouvě. Kupující je povinen zapraviti trhovou cenu.

§ 908.

Náklady spojené s odevzdáním prodané věci, zejména náklady na měření a vážení, jdou na vrub prodávajícího, náklady spojené s odebráním a zasláním věci na jiné místo, než je místo, kde se má plniti, na vrub kupujícího.

§ 909.

Kdo koupí nemovitost nebo právo na nemovitosti, nese náklady spojené s převodem nebo se zřízením práva, jakož i náklady spojené s knihovním zápisem. Byla-li prodána jiná věc nebo jiné právo, jdou náklady spojené s převodem nebo se zřízením práva na vrub prodávajícího.

§ 910.

Na tom, kdo koupí věc movitou, jest, aby v náležité době a náležitým způsobem, jak jest v souhlase s řádným hospodařením, prohlédl věc odevzdanou mu prodávajícím, a objeví-li nějakou vadu, aby ji oznámil prodávajícímu bez zbytečného odkladu. Opomine-li to, ztratí nárok ze správy pro vady, které takto seznal nebo seznati mohl.

§ 911.

Objeví-li se nějaká vada později, jest ji oznámiti prodávajícímu bez zbytečného odkladu, jakmile je seznána; jinak nárok ze správy zanikne.

§ 912.

K tomu, aby byly zachovány nároky kupujícího, stačí, vypraví-li včas potřebnou zprávu.

§ 913.

Zatají-li prodávající vadu lstivě nebo připoví-li kupujícímu výslovně, že věc je bez vad, nemůže se dovolávati toho, že se kupující nezachoval podle těchto ustanovení.

§ 914.

Kupující je povinen prozatímně se postarati o věc tak, jak toho žádá poctivý styk.

Výhrada vlastnictví.

§ 915.

Vyhradí-li si prodávající vlastnictví k prodané movité věci až do zaplacení trhové ceny, nabývá kupující vlastnictví k odevzdané věci teprve úplným zaplacením trhové ceny. Neplyne-li ze smlouvy něco jiného, přechází nebezpečí nahodilé zkázy a nahodilého zhoršení odevzdáním věci (§ 894).

§ 916.

Výhrada vlastnictví podle předcházejícího paragrafu platí jen tehdy, byla-li dohoda o ní učiněna písemně a bylo-li v listině určeno podle kalendáře, kdy trhová cena má býti zaplacena.

§ 917.

Trhová smlouva o očekávaných užitcích věci.

Koupí-li někdo úhrnkem očekávané užitky nějaké věci nebo naději na ně, postihuje ho nebezpečenství, že bude očekávání úplně zmařeno, ale náležejí mu naopak všechny dosažené řádné užitky.

§ 918.

Užití předpisů o smlouvě směnné.

Není-li v této hlavě ustanoveno nic jiného, jest užíti §§ 892 až 897.

Vedlejší úmluvy při trhové smlouvě a zvláštní její druhy.

§ 919.

Vedlejší úmluvy při trhové smlouvě a zvláštní druhy trhové smlouvy jsou: výhrada zpětné koupě, zpětného prodeje, předkupního práva, koupě na zkoušku, prodej s výhradou lepšího kupce a převzetí do prodeje.

Prodej s výhradou zpětné koupě.

§ 920.

Právo zpětné koupě je právo prodávajícího, aby mu kupující na požádání věc za plat vrátil. Bylo-li poskytnuto prodávajícímu vůbec bez podrobnějšího ujednání, vrátí kupující prodanou věc v nezhoršeném stavu, prodávající pak trhovou cenu; tím jsou vyrovnány také užitky z peněz a z věci snad vytěžené.

§ 921.

Zlepšil-li kupující koupenou věc svým nákladem nebo učinil-li mimořádný náklad, aby ji zachoval, přísluší mu náhrada jako poctivému držiteli; je však povinen náhradou škody, jestliže jeho vinou nebo náhodou, za kterou odpovídá, se zhorší hodnota věci nebo zmaří její vrácení.

§ 922.

Zpětnou koupi může si vyhraditi prodávající jen při věcech nemovitých. Jeho právo nepřechází na dědice a je nezcizitelné. Zaniká nejpozději, když uplyne deset let ode dne, kdy smlouva trhová byla uzavřena.

§ 923.

Je-li právo zpětné koupě vloženo do veřejných knih, může býti věc vymáhána i na pozdějším vlastníku.

§ 924.

Po zápisu práva zpětné koupě lze zříditi knihovní závady jen se souhlasem toho, pro koho je vloženo.

§ 925.

Koupě s výhradou zpětného prodeje.

Stejně jest omezeno právo vymíněné kupujícím, že prodá věc zpět prodávajícímu; na toto právo jest užíti předpisů o zpětné koupi.

Výhrada předkupního práva.

§ 926.

Kdo prodá věc s výminkou, že mu ji kupující nabídne k výkupu, kdyby ji chtěl prodati, má předkupní právo. Takové právo lze zříditi i mimo souvislost se smlouvou trhovou.

§ 927.

Bez zvláštní úmluvy nelze předkupní právo vykonati při jiných způsobech zcizení.

§ 928.

Předkupní právo zakládá jen povinnost toho, kdo slíbil věc nabídnouti k výkupu. Je-li zapsáno do veřejných knih, působí také proti jeho nástupcům, a to tak, že, nabude-li nástupce věci trhem nebo způsobem, který podle úmluvy je trhu postaven na roveň, může se osoba oprávněná domáhati, aby jí věc za příslušnou výplatu pustil; nabude-li nástupce věci způsobem jiným, přejde naň povinnost, aby věc nabídl osobě oprávněné k výkupu, když by ji potom chtěl zciziti trhem nebo způsobem, který podle úmluvy je trhu postaven na roveň.

§ 929.

Předkupní právo nepřechází na dědice a nelze je zciziti.

§ 930.

Není-li ujednána doba, do kdy je provésti výkup, musí osoba oprávněná movitosti vyplatiti do osmi dnů, nemovitosti do tří měsíců po nabídce. Uplyne-li tato doba marně, právo předkupní zaniká. Nabídka se děje ohlášením veškerých podmínek, při nemovitostech v písemné formě.

§ 931.

Kdo je oprávněn vykoupiti věc, musí zapraviti plnou cenu nabídnutou někým jiným, není-li jinak umluveno. Nemůže-li splniti podmínky, nabídnuté vedle ceny, a nelze-li je vyrovnati ani odhadní cenou, nemůže věc vykoupiti.

Koupě na zkoušku.

§ 932.

Koupě na zkoušku jest učiněna pod výminkou, závislou na libovůli kupujícího, že věc jím bude schválena. V pochybnosti je výminka odkládací; kupující před schválením není koupí vázán, prodávající přestává býti vázán, když kupující neschválí věci do konce zkušební doby.

§ 933.

Byla-li věc již odevzdána ku prohlídce nebo ke zkoušení, je v mlčení kupujícího trvajícím po dobu zkušební spatřovati schválení.

§ 934.

Nebyla-li smluvena zkušební doba, činí při movitostech tři dny, při nemovitostech jeden rok, počítajíc ode dne smlouvy. Jestliže však vychází ze smlouvy, že věc má býti zkoušena nebo prohlédnuta po odevzdání, počíná se lhůta ode dne odevzdání.

Prodej s výhradou lepšího kupce.

§ 935.

Sjedná-li se trhová smlouva s výhradou, že je prodávající oprávněn dáti přednost lepšímu kupci, přihlásí-li se v určené době, je smlouva závazná teprve nesplněním této výminky, nebyla-li prodaná věc odevzdána. Byla-li však věc odevzdána, je trhová smlouva závazná; splněním výminky se opět rozváže.

§ 936.

Není-li doba smluvena, platí doba ustanovená při koupi na zkoušku.

§ 937.

Zda je nový kupec lepší, rozhodne prodávající. Může zejména dáti přednost druhému, třebas chtěl první i více zaplatiti. Rozváže-li se smlouva, jsou tím vyrovnány také užitky z peněz a z věci snad vytěžené. Co do zlepšení nebo zhoršení věci má kupující postavení poctivého držitele (§ 921).

Převzetí do prodeje.

§ 938.

Odevzdá-li někdo svou movitou věc někomu jinému, aby ji prodal, s výminkou, že mu příjemce v ustanovené době buď zapraví určenou trhovou cenu nebo vrátí věc, není odevzdatel oprávněn domáhati se věci zpět před uplynutím oné doby; jakmile uplyne ustanovená doba, zhostí se příjemce své povinnosti vrátiti věc, zaplatí-li trhovou cenu.

§ 939.

Příjemce odpovídá odevzdateli za škodu, kterou mu způsobil, podle obecných ustanovení; vrátí-li příjemce věc, nahradí se mu náklady, které jsou ku prospěchu odevzdatele.

§ 940.

Strany třetích osob, které nabyly věci od příjemce, platí ustanovení o poctivém nabytí.

§ 941.

Podle těchto ustanovení je přiměřeně posuzovati smlouvu o převzetí do prodeje věci movité, jež nebyla odevzdána.

§ 942.

Není-li určena cena nebo lhůta, nespravuje se smlouva těmito ustanoveními.

HLAVA 33.

Nájem a pacht.

Pojem.

§ 943.

Smlouva, podle které někdo obdrží jen užívání věci za plat na čas, je smlouva nájemní; obdrží-li takto právo bráti požitky z věci, je to smlouva pachtovní. Sjedná-li se jednou smlouvou užívání některých věcí a braní požitků z věcí jiných, posuzuje se smlouva podle věci hlavní.

§ 944.

Smlouva je skutkem, jakmile se strany dohodnou o věci a o nájemném (pachtovném).

§ 945.

Co jest ustanoveno o smlouvě nájemní a o užívání věci, platí také o smlouvě pachtovní a o braní požitků, není-li o tom předpisů zvláštních.

Obapolná práva:

1. Odevzdání, udržování a užívání věci.

§ 946.

Pronájemce je povinen věc vlastním nákladem v upotřebitelném stavu odevzdati a udržovati a nesmí rušiti nájemce v užívání smluveném nebo, nebyl-li způsob užívání smluven, v užívání řádném. Je-li věc již při odevzdání tak vadná, že se nehodí k takovému užívání, nebo stane-li se bez viny nájemcovy tak vadnou v době nájmu, není nájemce povinen po dobu neupotřebitelnosti a podle jejího rozsahu platiti nájemné. Tohoto zproštění nelze se předem zříci při nájmu věcí nemovitých.

§ 947.

Pachtýř hradí ze svého opravy, které mu ukládají hraditi zvyklosti při takových smlouvách pachtovních.

§ 948.

Objeví-li se potřeba oprav, které náležejí podle § 946 pronájemci, je nájemce povinen ohlásiti to bez zbytečného odkladu pronájemci, jinak odpovídá za škodu.

§ 949.

Učiní-li nájemce na věc náklad náležející pronájemci, přísluší mu náhrada podle § 879; co do jinakého nákladu učiněného na věc může se domáhati náhrady podle ustanovení o nepřikázaném jednatelství. Náhrady se musí domáhati do roka po provedení opravy, nejpozději však do šesti měsíců po vrácení věci.

§ 950.

Nájemce jest oprávněn užívati najaté věci podle smlouvy, a nemá-li smlouva o tom ustanovení, podle pravidel pospolitého života a řádného hospodaření. Stejnými ustanoveními se řídí, zdali má nájemce povinnost věci užívati a jakou měrou.

§ 951.

Nájemce nesmí věc dáti do podnájmu, je-li to na újmu pronájemce nebo je-li to smlouvou zapověděno, pachtýř nesmí věc dáti do podpachtu, není-li to smlouvou dovoleno. Stejně platí o přenechání užívání.

2. Nájemné.

§ 952.

Není-li vyjednáno nic jiného a není-li ani zvláštních předpisů ani jiné místní zvyklosti, platí se nájemné z nemovitých věcí a pachtovné napřed, a to nájemné čtvrtletně, pachtovné pololetně, nájemné z movitých věcí čtvrtletně pozadu.

§ 953.

K zajištění nájemného má pronájemce nemovité věci zástavní právo k movitostem, které jsou na pronajaté věci a náležejí nájemci nebo členům jeho rodiny žijícím s ním ve společné domácnosti, pokud nejsou vyloučeny ze zabavení. Zástavní právo zaniká, odstraní-li se věci dříve, než budou zájemně popsány, ačli se tak nestalo ze soudního nařízení a neohlásí-li pronájemce svá práva u soudu do tří dnů po výkonu. Stěhuje-li se nájemce nebo zavlékají-li se věci, ač nájemné není zapraveno nebo zajištěno, může pronájemce zadržeti věci na vlastní nebezpečenství, musí však do tří dnů zažádati za zájemné popsání nebo vydati věci.

§ 954.

Zaplatí-li zapsaný nájemce napřed více než jednu lhůtu (§ 952), může to namítati věřiteli později zapsanému nebo pozdějšímu vlastníku jen tehdy, když v době zápisu jejich práv bylo to již poznamenáno ve veřejných knihách.

§ 955.

Bylo-li ve smlouvě o hospodaření s cizími věcmi vyjednáno, že vlastníku bude poskytován podíl výtěžku, není to smlouva pachtovní, nýbrž společenská, když je v dohodě spatřovati sdružení za společným účelem.

Kdy se promíjí nájemné a za jakých podmínek.

§ 956.

Když najaté věci nelze vůbec užívati pro mimořádné události, není pronájemce povinen ji znovu zříditi, nemůže však požadovati nájemné, dokud trvá nemožnost užívání. To platí stejně, když pro mimořádné události pachtýř ze zpachtované věci nic nevytěžil.

§ 957.

Může-li nájemce přes takovou mimořádnou událost najaté věci užívati omezeně, sleví se mu poměrná část nájemného. Při zemědělském pachtu náleží poměrná sleva z pachtovného, když požitky z věci, pachtované jen na rok, klesly mimořádnou událostí pod polovici obyčejného výnosu; poklesnou-li takto v hospodářském roce požitky z věci pachtované na dobu ne delší než šest let, náleží pachtýři sleva jedné čtvrtiny pachtovného za tento hospodářský rok.

§ 958.

Nemůže-li nájemce užívati věci jen pro překážku, která se vyskytla v jeho osobě, postihne nepříznivá událost jen nájemce a musí zaplatiti nájemné. Pronájemci se však započtou uspořený náklad a výhody, jichž dosáhne jinakým užíváním věci.

§ 959.

Zamýšlí-li nájemce domáhati se osvobození nebo slevy nájemného, je na něm, aby událost, která zakládá jeho nárok, ohlásil bez zbytečného odkladu pronájemci, jestliže není tomuto známa, jinak by jeho nárok zanikl.

3. Vrácení najaté věci.

§ 960.

Když se nájemní smlouva skončí, je nájemce povinen vrátiti věc podle soupisu. Nebyl-li soupis zřízen, je vrátiti najatou věc v tom stavu, jaký odpovídá právu a povinnosti věci užívati při zemědělském pachtu je tedy zpravidla vrátiti nemovitost tak opatřenou, jak to odpovídá roční době, kdy se pacht skončí.