§ 961.

Nájemce nemá práva zadržovacího.

§ 962.

Nebyl-li při uzavření nájemní smlouvy zřízen soupis, platí přiměřeně § 309.

§ 963.

Byla-li najatá věc poškozena nebo zneužíváním opotřebena, odpovídá nájemce i za vinu osob, které, protože náležejí k jeho domácnosti nebo podnikání, měly příležitost věc poškoditi, nikoli však za náhodu. Náhrady jest se domáhati nejpozději do roka po vrácení pronajaté věci, jinak nárok zanikne.

Nájem zaniká:

a) uplynutím času;

§ 964.

Nájem sjednaný na určitou dobu zaniká uplynutím této doby.

§ 965.

Nájem sjednaný na určitou dobu se obnovuje tím, že nájemce po smluvené době užívá věci dále a pronájemce se tím spokojí.

§ 966.

Nájem se obnovuje za týchž podmínek, za jakých byl původně sjednán. Nájem uzavřený na dobu delší než půl roku se obnovuje na půl roku; jinak na dobu původní. Pacht se obnovuje na dobu původní, nikoli však na dobu delší než rok; mohou-li řádné požitky býti brány teprve později, obnovuje se na takovou dobu, která stačí, aby tyto požitky byly vybrány.

§ 967.

Obnoví-li se nájem opětně, platí totéž, co při prvním obnovení.

b) výpovědí;

§ 968.

Je-li smlouva nájemní uzavřena na dobu neurčitou, je k jejímu zrušení potřebí výpovědi.

§ 969.

Kdy lze výpověď dáti a na jakou dobu, o tom rozhodují: úmluva stran, zvláštní o tom vydané předpisy nebo místní zvyklost. Není-li jich, může býti dána výpověď kdykoliv, a to při pachtech a podpachtech na šest měsíců, při nájmech věcí nemovitých na tři měsíce, při podnájmech věcí nemovitých na čtrnáct dnů, při nájmech věcí movitých na tři dny.

§ 970.

Výpověď nemá právních následků, když najatá věc nebyla včas vyklizena a převzata a pronájemce se tím spokojí.

c) odstupem;

§ 971.

Nájemce jest oprávněn odstoupiti od smlouvy kdykoli, když byla věc odevzdána ve stavu nezpůsobilém k užívání smluvenému nebo, není-li způsob užívání smluven, k užívání řádnému, nebo když později bez jeho viny se octne v takovém stavu, nebo když značná část bez jeho viny se stane neupotřebitelnou na delší dobu nebo bude odňata. Jsou-li místnosti najaté k obývání nebo k tomu, aby se v nich lidé zdržovali, zdraví škodlivé, má nájemce toto právo i tehdy, když se ho zřekl nebo když znal povahu místnosti při uzavření smlouvy.

§ 972.

Pronájemce má právo domáhati se, aby smlouva byla před časem zrušena, jestliže nájemce přes výstrahu najaté věci užívá tak, že tím pronájemci vzchází značná škoda, nebo jestliže trpí, aby se jí tak užívalo, nebo jestliže nájemce přes to, že o zaplacení nájemného byl upomenut, celé nájemné, které mělo býti zaplaceno určitého dne, nezaplatil i s novou lhůtou, když prošel den, kdy měla býti zaplacena lhůta nová, nebo jestliže musí býti z nařízení úřadu místnost vyklizena.

§ 973.

Nájemce není povinen dopustiti, aby pronájemce na jeho újmu prováděl stavbu užitečnější, je však povinen připustiti nutné opravy.

§ 974.

Musil-li pronájemce sjednávaje smlouvu věděti, že bude nutno stavěti, nebo vzejde-li potřeba oprav déle trvajících tím, že pronájemce zanedbal menší opravy, náleží nájemci přiměřená náhrada za to, že nemohl věci užívati vůbec nebo náležitě.

d) zcizením věci.

§ 975.

Nebylo-li nájemní právo zapsáno do veřejných knih, je nájemce povinen, neskončí-li se nájem již dříve, po výpovědi dané ve lhůtách ustanovených v § 969 ustoupiti novému vlastníku, když pronajatá věc byla zcizena a přechod vlastnictví je dovršen; tuto výpověď lze však dáti nejpozději v prvním výpovědním období, následujícím po přechodu vlastnictví. Nájemce se může domáhati náhrady škody na pronájemci.

§ 976.

Při nucené dražbě je nakládati s nájemním právem, je-li zapsáno ve veřejných knihách, jako se služebností. Není-li vydražitel povinen nájemní právo převzíti, musí mu nájemce po řádné výpovědi (§ 975) ustoupiti.

§ 977.

Právo rozvázati smlouvu řádnou výpovědí (§ 975) přísluší při zcizení také nájemci, a to bez rozdílu, zdali právo nájemní ve veřejných knihách je zapsáno čili nic.

Smrt nájemce.

§ 978.

Smrtí nájemní smlouva nezaniká a vstupují do ní dědicové. Sdílejí-li někteří z nich se zůstavitelem domácnost, vstupují do nájmu bytu jen oni; v tomto případě se právo nájemní nepokládá za část pozůstalosti.

§ 979.

Z nájmu bytu sjednaného na určitou dobu mohou dědicové zemřelého nájemce, kteří vstoupili do smlouvy, dáti výpověď ve lhůtách ustanovených v § 969, neskončí-li se nájem již dříve. Stejně může dáti pronájemce bytu výpověď těmto dědicům, ale jen když se trváním smlouvy postavení pronájemcovo zhorší. Tyto výpovědi lze však dáti nejpozději v prvním výpovědním období, následujícím po přikázání pozůstalosti.

HLAVA 34.

Smlouva o práci.

Pojem.

§ 980.

Zaváže-li se někdo konati za plat práci po nějaký čas, vznikne smlouva o práci.

§ 981.

Uzavře-li se smlouva tak, že se jí ustanoví podmínky jednotlivých smluv o práci pro určitý podnik (závod) nebo pro několik podniků (závodů) určitého oboru nebo obvodu, vznikne smlouva hromadná.

§ 982.

K platnosti hromadné smlouvy je potřebí formy písemné.

Práva a povinnosti ze smlouvy o práci. Povinnost konati práci.

§ 983.

Nevyplývá-li ze smlouvy o práci nebo z okolností nic jiného, je zaměstnanec povinen konati práci osobně. Právo na práci nelze na jiného převésti.

§ 984.

Není-li nic umluveno o způsobu, rozsahu a rozvrhu prací, je konati v mezích zákona práce přiměřené okolnostem.

Plat.

§ 985.

Není-li plat vyměřen smlouvou, zvláštními předpisy nebo místní zvyklostí, je poskytnouti plat přiměřený.

§ 986.

Není-li nic jiného umluveno nebo není-li při pracích takového druhu jiné zvyklosti, je plat zapraviti po výkonu práce.

§ 987.

Je-li plat vyměřen podle měsíců nebo kratších období, jest jej zapraviti koncem každého tohoto období; je-li vyměřen podle delších období, jest jej zapraviti koncem každého kalendářního měsíce. Plat, vyměřený podle hodin, od kusu nebo za jednotlivé výkony, je za provedené výkony zapraviti koncem každého kalendářního týdne; jde-li však o práce vyššího druhu, koncem každého kalendářního měsíce. Zaměstnanec, jenž jest odměnován od kusu nebo za jednotlivé výkony, může se domáhati před dospělostí platu zálohy přiměřené vykonaným pracím a učiněným nákladům.

§ 988.

Vším způsobem dospívá plat již vydělaný skončením pracovního poměru.

§ 989.

Také za práce, které nebyly vykonány, náleží zaměstnanci plat, byl-li ochoten je konati a bylo-li mu v tom zabráněno okolnostmi, které jsou na straně zaměstnavatele; musí si však dáti započísti, co ušetřil tím, že práce nebyla vykonána, jakož i co vydělal jiným zaměstnáním nebo co vydělati úmyslně zameškal. Byl-li, konaje práce, pro tyto okolnosti zkrácen ztrátou času, náleží mu přiměřená náhrada.

§ 990.

Zaměstnanci přísluší po čtrnáctidenním zaměstnání právo na mzdu nejvýše týdenní i tenkrát, když nemohl vykonávati práci z důležitého důvodu týkajícího se jeho osoby; záleží-li onen důležitý důvod v onemocnění nebo v úrazu, přísluší mu místo týdenní mzdy právě uvedené až v třetím a čtvrtém týdnu nemoci po deseti ze sta jeho mzdy, v pátém a šestém týdnu nemoci po dvaceti ze sta mzdy, v sedmém a osmém týdnu nemoci po třiceti ze sta mzdy. Práv těchto zaměstnanec nemá, pokud nemožnost vykonávati práci způsobil úmyslně nebo hrubou nedbalostí.

§ 991.

Přísluší-li zaměstnanci z jiného důvodu za dobu, po kterou nepracoval, náhrada, započte se mu na plat.

§ 992.

Platy, které dostává zaměstnanec po dobu nemoci z veřejného pojištění, lze započísti do peněžitých platů zaměstnanci příslušejících podle § 990 jen takovou částí, která odpovídá poměru skutečného příspěvku zaměstnavatelova k celému pojistnému.

§ 993.

Povinnosti, které zaměstnavatel má podle § 990, zaniknou, skončí-li se pracovní poměr uplynutím doby, na kterou byl ujednán, nebo výpovědí nebo předčasným propuštěním, jestliže se propuštění nestalo pro nemoc nebo pro jiný důležitý důvod, který se týká osoby zaměstnance podle § 990. Jmenované povinnosti nezanikají, skončí-li se pracovní poměr výpovědí danou zaměstnavatelem v době, v které zaměstnanec pro nemoc nebo pro jiný důležitý důvod, který se týká jeho osoby podle § 990, nemohl konati práce.

Péče.

§ 994.

Zaměstnavatel je povinen upraviti pracovní úkony a pečovati na svůj náklad o místnosti a nářadí, jež opatřil nebo má opatřiti, tak, aby byly chráněny život i zdraví zaměstnance, pokud to podle povahy práce je možné.

§ 995.

Je-li zaměstnanec přijat do domácnosti zaměstnavatele, je zaměstnavatel povinen zaříditi místnosti k obývání a spaní, stravu, jakož i dobu práce a odpočinku tak, aby to nebylo na újmu zdraví, mravnosti a náboženskému vyznání zaměstnance.

Skončení pracovního poměru:

§ 996.

a) uplynutím doby;

Pracovní poměr sjednaný na určitou dobu zaniká uplynutím této doby.

b) výpovědí;

§ 997.

Sjedná-li se pracovní poměr anebo pokračuje-li se v něm tak, že není jeho trvání určeno, lze jej skončiti výpovědí.

§ 998.

Vypověděti lze pracovní poměr kdykoliv pro nejbližší den, když při pracovním poměru, jehož předmětem nejsou vyšší práce, je plat vyměřen podle hodin nebo dnů, podle kusů nebo jednotlivých výkonů; nejpozději prvního všedního dne týdenního pro konec kalendářního týdne, když pracovní poměr jest hlavním zdrojem zaměstnancova výdělku a trval již tři měsíce, nebo když plat je vyměřen podle týdnů. Je-li umluvena mzda podle kusů nebo podle jednotlivých výkonů, neskončí se pracovní poměr před skončením výkonů započatých v době výpovědi.

§ 999.

Je-li pracovní poměr, jehož předmětem jsou vyšší práce, hlavním zdrojem zaměstnancova výdělku a trval-li již tři měsíce, je dáti výpověď aspoň čtyřnedělní, nechť byl plat vyměřen jakýmkoliv způsobem. To platí vůbec, je-li plat vyměřen podle let.

§ 1000.

Ve všech ostatních případech lze rozvázati pracovní poměr výpovědí aspoň čtrnáctidenní.

§ 1001.

Výpovědní lhůta musí býti pro obě strany stejná. Byly-li ujednány nestejné lhůty, platí pro obě strany lhůta delší.

c) předčasným zrušením.

§ 1002.

Kterýkoli smluvce může z důležitého důvodu kdykoli zrušiti pracovní poměr, a to bez rozdílu, zdali byl sjednán na určitou dobu čili nic. Za důležitý důvod je pokládati každou skutečnost, pro kterou nelze spravedlivě žádati od strany smlouvu zrušující, aby v pracovním poměru dále setrvala.

§ 1003.

Vystoupí-li zaměstnanec předčasně bez důležitého důvodu nebo je-li předčasně propuštěn pro nějaké zavinění, může se zaměstnavatel domáhati náhrady škody pro nesplnění smlouvy. Když některé výkony byly již provedeny, ale nedospěl ještě plat zaměstnanci za ně náležející, má zaměstnanec právo na přiměřenou část platu, jen pokud ony výkony předčasným zrušením pracovního poměru nepozbyly pro zaměstnavatele hodnoty zcela nebo z největší části.

§ 1004.

Propustí-li zaměstnavatel zaměstnance předčasně bez důležitého důvodu nebo závisí-li, že zaměstnanec předčasně vystoupí, má zaměstnanec vedle práva na náhradu jiné škody právo na smluvený plat za dobu, po kterou by byl pracovní poměr trval, kdyby byl skončil uplynutím smluvní doby nebo řádnou výpovědí. Musí si však dáti započítati vše, co ušetřil tím, že prací nekonal, jakož i co vydělal jiným zaměstnáním nebo co vydělati úmyslně zameškal. Není-li doba shora uvedená delší než tři měsíce, může se zaměstnanec domáhati ihned a beze srážky celého platu za tuto dobu.

§ 1005.

Jsou-li obě strany vinny předčasným zrušením pracovního poměru, rozhodne soudce, přihlížeje k míře zavinění stran, podle volného uvážení, zda přísluší náhrada a v jaké výši.

§ 1006.

Nároků pro předčasné zrušení pracovního poměru podle §§ 1003 až 1005 jest se domáhati do šesti měsíců ode dne, kdy mohly býti vzneseny.

Zvláštní případy.

§ 1007.

Pracovní poměr sjednaný na zkoušku nebo na dobu přechodné potřeby může býti rozvázán v prvním měsíci oběma stranami kdykoliv. Pokračuje-li se v pracovním poměru po uplynutí zkušební doby, zakládá se tím pracovní poměr na dobu neurčitou.

§ 1008.

Pracovní poměr sjednaný na dobu života nějaké osoby nebo na dobu delší než pět let může býti rozvázán zaměstnancem, když uplyne pět let, výpovědí šestiměsíční.

Smrt smluvců.

§ 1009.

Smrtí zaměstnance se pracovní poměr skončí.

§ 1010.

Podle povahy a účelu pracovního poměru je posouditi, jak působí smrt zaměstnavatele na pracovní poměr, zejména zdali je překážkou prací podle § 989, nebo zdali práva a povinnosti ze smlouvy přecházejí na dědice, nebo zdali se pracovní poměr skončí.

§ 1011.

Služební byt.

Skončením pracovního poměru vzniká povinnost bez zbytečného odkladu vykliditi služební byt. Skončí-li se však pracovní poměr smrtí zaměstnance nebo předčasným zrušením, je vykliditi služební byt do jednoho měsíce, měl-li zaměstnanec vlastní domácnost, jinak do čtrnácti dní. K ubytování zaměstnancova nástupce však musí býti na výzvu zaměstnavatele ihned vyklizena přiměřená část bytu skládajícího se z několika obytných místností a za náhradu vzniklé škody i celý byt.

§ 1012.

Vyhledání nové práce.

Byl-li zaměstnanec přijat do domácnosti zaměstnavatele nebo brání-li mu pracovní poměr ve vyhledání nové práce, je mu k tomu konci, přeje-li si toho, dáti po výpovědi nebo na sklonku pracovního poměru přiměřený volný čas, při čemž je přihlížeti k místním zvyklostem. Plat proto zmenšovati nelze.

Potvrzení.

§ 1013.

Při skončení pracovního poměru vydá zaměstnavatel zaměstnanci na jeho přání písemné potvrzení o době a druhu jeho práce, a to na své útraty. V potvrzení mohou býti jiné zápisy a poznámky jen s výslovným souhlasem zaměstnance.

§ 1014.

Přeje-li si zaměstnanec potvrzení za pracovního poměru, vydá se mu na jeho útraty.

§ 1015.

Zaměstnancova potvrzení a jiné doklady, které jsou u zaměstnavatele, je vrátiti zaměstnanci, kdykoli v si toho přeje.

§ 1016.

Hranice smluvní volnosti při smlouvách o práci.

Práva zaměstnance podle §§ 988 až 1000, §§ 1002 až 1015 nemohou býti smlouvou zkrácena ani zrušena.

HLAVA 35.

Smlouva o dílo.

§ 1017.

Pojem.

Zaváže-li se někdo za plat provésti dílo vznikne smlouva o dílo.

Práva a povinnosti ze smlouvy o dílo.

§ 1018.

Povinnost dílo provésti.

Na obsahu smlouvy a na povaze díla záleží, zdali je ten, komu bylo dílo zadáno, povinen provésti dílo osobně, či jest oprávněn dáti je provésti za osobní odpovědnosti.

§ 1019.

Správa.

Má-li dílo vady, jež je činí neupotřebitelným nebo jež odporují úmluvě, může zadatel ustoupiti od smlouvy. Nechce-li tak učiniti nebo nejde-li o takové vady, může se domáhati opravy, nevyžaduje-li přílišného nákladu, nebo přiměřené slevy platu. K opravě musí ustanoviti přiměřenou lhůtu přičíně prohlášení, že po jejím uplynutí opravy nepřijme. Ostatně platí obecná ustanovení o správě.

Zmar provedení nebo díla.

§ 1020.

Přes to, že dílo nebylo provedeno, náleží tomu, komu dílo bylo zadáno, smluvený plat, když byl ochoten plniti a zabránily mu v tom okolnosti, které jsou na straně zadatele; započte se mu však, co ušetřil tím, že práce nebyla provedena, jakož i co vydělal jinakým zaměstnáním nebo co vydělati úmyslně zameškal. Byl-li, prováděje dílo, pro tyto okolnosti zkrácen ztrátou času, náleží mu přiměřená náhrada.

§ 1021.

Neposkytl-li zadatel součinnosti potřebné k provedení díla, je ten, komu dílo bylo zadáno, také oprávněn ustanoviti mu k tomu přiměřenou lhůtu příčině prohlášení, že od smlouvy odstupuje, uplyne-li lhůta marně.

§ 1022.

Bylo-li dílo zničeno náhodou dříve, než bylo převzato, nemůže se provaděč domáhati platu; ztráta hmoty stihá stranu, jež ji dodala. Nezdaří-li se však dílo proto, že hmota zadatelem dodaná je zřejmě nepotřebná nebo že zadatel dal příkazy zřejmě nesprávné, odpovídá provaděč za škodu, když zadatele na to neupozornil.

Plat.

§ 1023.

Není-li plat vyměřen smlouvou, zvláštními předpisy nebo místní zvyklostí, je poskytnouti plat přiměřený.

§ 1024.

Zpravidla je plat zapraviti po skončení díla. Koná-li se však dílo po částech nebo vyžaduje-li nákladů, kterých provaděč na se nevzal, je provaděč oprávněn domáhati se již před skončením díla přiměřeného dílu platu a náhrady nákladů.

§ 1025.

Bylo-li dílo zadáno podle rozpočtu a byla-li dána výslovná záruka za jeho závaznost, nemůže se provaděč domáhati zvýšení platu, ani když se objeví rozpočtené práce nepředvídaně velkými nebo nákladnými. Byla-li pak dána výslovná záruka za úplnost rozpočtu, nemůže se provaděč domáhati zvýšení platu, když se objeví potřeba dalších prací k dokončení díla.

§ 1026.

Bylo-li dílo zadáno podle rozpočtu, ale jeho závaznost nebyla zaručena, a je-li nevyhnutelno jej značně překročiti, může zadatel ustoupiti od smlouvy, poskytne-li přiměřenou náhradu za vykonanou práci a vzniklé výdaje. Provaděč to však musí bez zbytečného odkladu oznámiti zadateli, jakmile se ukáže, že je nevyhnutelno takto rozpočet překročiti, jinak pozbývá všeho práva na náhradu za větší práci.

§ 1027.

Nehlásí-li se neznámý nebo nesnadno dosažitelný zadatel o vydání movitého díla po dobu šesti měsíců a je-li hodnota díla nižší než pět set korun československých, může provaděč žádati, aby věc byla prodána veřejnou dražbou; šest měsíců se počítá od doby, kdy dílo mělo býti odebráno nebo, nebylo-li nic ujednáno nebo dílo nebylo hotovo včas, od provedení díla. Z výtěžku náležejí provaděči plat a náklady.

§ 1028.

Péče.

Ustanovení §§ 994 a 995, vyjmouc ustanovení o úpravě prací a o době práce i odpočinku, platí přiměřeně i při smlouvě o dílo.

§ 1029.

Smrt smluvců.

Smlouva o dílo vyžadující prací, při kterých záleží na zvláštních osobních vlastnostech provaděče, ruší se jeho smrtí a jeho dědicové se mohou domáhati jen ceny upotřebitelné hmoty připravené k dílu a části platu přiměřené hodnotě vykonané práce. Zemře-li zadatel, jsou jeho dědicové smlouvou vázáni.

HLAVA 36.

Smlouva zprostředkovatelská.

§ 1030.

Pojem.

Zaváže-li se někdo za odměnu výslovně smluvenou, že druhému opatří příležitost uzavříti smlouvu nebo že smlouvu zprostředkuje, vznikne smlouva zprostředkovatelská. Výslovného smluvení odměny není potřebí, jestliže zprostředkovatel je oprávněn smlouvu, o jakou jde, zprostředkovati po živnostensku.

Právní následky.

§ 1031.

Povinnost zaplatiti zprostředkovatelskou odměnu vznikne jen tehdy, když uzavřená smlouva je výsledkem zprostředkování nebo zprávy. Byla-li tato smlouva učiněna pod odkládací výminkou, je zapraviti odměnu jen tehdy, když se výminka splní.

§ 1032.

Právo na zprostředkovatelskou odměnu a na náhradu výdajů nepřísluší, když zprostředkovatel proti smlouvě byl činný také pro druhou smluvní stranu.

§ 1033.

Není-li výše odměny smluvena, platí úřední sazba, je-li pro taková jednání ustanovena, jinak náleží odměna obvyklá v místě za zprostředkování toho druhu.

§ 1034.

Výdaje je zprostředkovateli zvláště nahraditi jen tehdy, bylo-li to smluveno. Smluvené výdaje je nahraditi, i když smlouva, o jejíž zprostředkování šlo, nebyla sjednána.

§ 1035.

Je-li při smlouvách o zprostředkování prací vymíněna odměna příliš vysoká, může se dlužník domáhati, aby byla snížena na přiměřenou výši. Byla-li odměna zaplacena, nelze se domáhati jejího snížení.

HLAVA 37.

Smlouva společenská.

Pojem.

§ 1036.

Jestliže několik osob smlouvou sdruží činnost nebo věci nebo obojí za společným účelem, vznikne společnost.

§ 1037.

K platnosti společenské smlouvy, která byla sjednána jen o přítomném nebo jen o budoucím jmění, je potřebí, aby přítomné jmění společníků bylo sepsáno a soupis od nich podepsán. Byl-li soupis takto zřízen, je po zákonu jměním přítomným jen jmění sepsané.

Právní následky společenské smlouvy:

1. co do základního jmění;

§ 1038.

Jmění, které bylo určeno k společnému účelu, je jměním základním.

§ 1039.

Vloží-li se do společenství peníze, jiné věci zastupitelné, věci zuživatelné nebo sice nezuživatelné, ale v penězích oceněné, nebo práva, pokládá se základní jmění za společné jmění všech společníků, kteří k němu takto přispěli. Jestliže se ve společenské smlouvě odhadne v penězích jinaký příspěvek, pokládá se i ten, kdo takto přispěl, za podílníka na základním jmění.

§ 1040.

I když byla společenská smlouva sjednána o celém jmění, míní se jím přece toliko jmění přítomné. Zahrnuje-li se však do ní také jmění budoucí, rozumí se jím jen jmění získané výdělečnou činností, nebylo-li smluveno nic jiného.

§ 1041.

Jměním základním se jmění společníky do společnosti vnesené stane způsoby, jakými se vůbec nabývá jednotlivých práv majetkových.

2. co do ostatních práv a povinností společníku navzájem;

§ 1042.

Nejsou-li dále zvláštní ustanovení, platí §§ 211 až 221.

§ 1043.

Nebylo-li jinak umluveno, je každý společník povinen přispěti k základnímu jmění rovným dílem.

§ 1044.

Zpravidla jsou všichni společníci povinni přičiňovati se o dosažení společného účelu rovnou měrou. Společník nesmí ustanoviti za sebe náměstka ani přijmout někoho do společnosti.

§ 1045.

Společníci nejsou povinni, aby přispívali něčím nad to, k čemu se zavázali; změní-li se však poměry tak, že účelu společnosti nelze jinak dojíti, může společník, který není k dalšímu příspěvku ochoten, vystoupiti nebo býti vyloučen.

§ 1046.

Škodu, za kterou společník ostatním společníkům odpovídá, nelze vyrovnati prospěchem, který společnosti zjedná jiným úkonem. Způsobí-li však společník týmž jednáním o své újmě vykonaným společnosti jednak škodu, jednak prospěch, jsou navzájem vyrovnány, pokud se kryjí.

§ 1047.

Zisk se rozdělí podle toho, jak kdo přispěl k základnímu jmění. Práce vykonané všemi společníky se nečítají. Jestliže však někteří společníci přispívají jen prací nebo jestliže přispívají prací jen někteří, přísluší jim za vykonané práce, nebylo-li jinak umluveno, přiměřený podíl ze zisku, se zřetelem zejména k důležitosti úkonu, k dosaženému prospěchu a k věnované námaze.

§ 1048.

Ztráta, kterou bylo postiženo základní jmění, rozvrhne se tak, jak se rozděluje zisk. Kdo nedal vkladu, škoduje pouze svou práci.

3. co do poměru k osobám třetím.

§ 1049.

Z jednání, která pro společnost provede ten, kdo je povolán za ni jednati, vznikají práva a povinnosti společníkům podle poměru jejich podílů v základním jmění. Nezná-li věřitel tento poměr ani jej znáti nemusí, jsou proň podíly po zákonu stejné. Společník, který plní více, než naň připadá podle jeho podílu, má právo postihu proti oněm, které osvobodí.

§ 1050.

Společné jmění slouží především k uspokojení věřitelů společnosti.

§ 1051.

Jiní věřitelé společníkovi mohou ze společného jmění požadovati jen to, co společníku samému přísluší na úrocích a na zisku a čeho se mu dostane tím, když se společnost zruší nebo když z ní vystoupí nebo z ní bude vyloučen. Jestliže takoví společníkovi věřitelé po neúspěšné exekuci na ostatní jmění společníkovo vydobyli exekuci na to, co připadne společníku po zrušení společnosti, mohou k svému uspokojení způsobiti zrušení společnosti výpovědí, ať již společnost byla ujednána na dobu určitou či neurčitou. Výpověď lze však dáti jen pro konec provozovacího období, a to nejméně na dobu jednoho měsíce.

Zánik společnosti nebo členství.

§ 1052.

Společnost zaniká uplynutím času, na který byla zřízena, zkázou základního jmění, splněním jejího účelu nebo nemožností jeho splnění.

§ 1053.

Práva a povinnosti ze společenské smlouvy nepřecházejí na dědice společníkovy, ledaže se dohodli s ostatními společníky, že budou ve společnosti pokračovati. Nevstoupí-li dědicové takto do společnosti, mohou se domáhati, aby jim byl vydán počet až do smrti zůstavitele a aby jim bylo vyplaceno vše, co zůstaviteli náleží. Ale naopak jsou také oni povinni, aby vydali počet a zapravili vše, co zůstavitel má společnosti vyplatiti.

§ 1054.

Skládá-li se společnost jen ze dvou osob, zaniká úmrtím jedné z nich. Skládá-li se z několika osob, má se za to, že ostatní společníci chtějí zůstati nadále ve společnosti.

§ 1055.

Bylo-li vyjednáno, že společenská smlouva platí i pro dědice, vstupují dědicové do společnosti na místo zůstavitelovo. Takovým vyjednáním nelze vázati dědice dědiců.

§ 1056.

Není-li společníkův dědic nastupující do společnosti s to, aby konal práce, jež převzal zůstavitel pro společnost, smí se mu sraziti přiměřená část podílu.

§ 1057.

Neplní-li společník podstatných smluvních povinností nebo pozbude-li důvodně důvěry, může býti vyloučen ze společnosti i před uplynutím smluvní doby. O vyloučení rozhoduje většina; společník, který nepronikl s návrhem na vyloučení, může ze společnosti vystoupiti.

§ 1058.

Ustanovení předcházejícího paragrafu platí, byl-li společník zbaven svéprávnosti, avšak jen tehdy, jestliže tento jeho stav je na újmu společnosti.

§ 1059.

Zemřel-li nebo vystoupil-li nebo byl-li vyloučen společník, na němž hlavně spočívala starost o společný účel, smí každý společník vypověděti smlouvu před uplynutím smluvní doby, nikoli však nevčas nebo na újmu druhých.

§ 1060.

Jestliže trvání společnosti nebylo ani ujednáno ani je nelze ustanoviti z její povahy, smí každý společník smlouvu libovolně vypověděti, nikoli však nevčas nebo na újmu druhých.

§ 1061.

Rozdělení společného jmění.

Má-li se po zániku společnosti rozděliti společné jmění, stane se to podle předpisů o rozdělení společné věci.

HLAVA 38.

Jmění manželů a smlouvy svatební.

Jmění manželů a jeho správa.

§ 1062.

Sňatkem nenastává společenství jmění mezi manžely. Jestliže manželé neučinili o jmění zvláštní úmluvy, podrží každý své dosavadní jmění.

§ 1063.

Stran toho, čeho za trvání manželského společenství bylo dobyto, má se za to, že toho nabyli oba manželé společně stejným dílem. Bude-li tvrzeno, že ono jmění náleží manželům poměrem jiným, posoudí soudce míru tohoto poměru podle volného uvážení, hledě k předneseným okolnostem a k zájmům manželů a dětí.

§ 1064.

Pokud jde o jinaké nabytí, nemá manžel práva na to, čeho druhý za manželství nabude.