§ 1065.

Dokud manželka neodporovala, platí, že svěřila správu svého jmění manželovi jako zástupci.

§ 1066.

Na manžela, spravujícího takto jmění manželčino, je hleděti sice všeobecně jako na zmocněného zástupce, odpovídá však pouze za kmenové jmění. Není povinen zúčtovati užitky, ledaže by to bylo výslovně ustanoveno, a účty buďtež považovány za vyrovnané až do toho dne, kdy zanikne moc spravovati jmění manželčino.

Pojem smluv svatebních.

§ 1067.

Smlouvami svatebními se jmenují všechny smlouvy o majetkových právech a povinnostech, ujednané se zřetelem k manželství, a jejich obsahem je především věno, obvěnění, společenství statků, správa jmění a výživa.

§ 1068.

K platnosti smluv svatebních je potřebí formy notářského spisu.

Věno.

§ 1069.

Věnem se rozumí jmění, jež manželka nebo nevěsta nebo v jejím zájmu jiná osoba dává nebo slibuje manželu nebo ženichovi, aby mu tím ulehčila náklad na manželské společenství.

Zřízení věna.

§ 1070.

Má-li manželka nebo, nevěsta vlastní jmění, záleží na ní a na jejím manželu nebo ženichovi, jak se dohodnou spolu o věnu a ostatních otázkách majetkových.

§ 1071.

Nemá-li manželka nebo nevěsta vlastního jmění, jež by stačilo na přiměřené věno, to jest věno odpovídající poměrům jejího manželství, a neposkytl-li věno někdo jiný, jsou rodiče nebo staří rodiče povinni dáti dceři nebo vnučce se zřetelem k manželství prostředky postačující ke zřízení takového věna nebo k věnu poměrně přispěti (přínos); pokud jejich poměry to dovolují, a to v tom pořadí, v němž jsou povinni děti živiti a zaopatřiti. Nemanželská dcera nebo vnučka má právo na přínos v témž rozsahu od své matky a matčiných rodičů.

§ 1072.

Tvrdí-li rodiče (staří rodiče), že nejsou s to, aby dali dceři (vnučce) přiměřený přínos, vyšetří soud, nepátraje přísně po stavu majetku, na její žádost poměry a určí podle toho přiměřený přínos.

§ 1073.

Provdá-li se dcera bez vědomí rodičů nebo proti jejich vůli a uzná-li soud důvod nesouhlasu za podstatný, nejsou rodiče (staří rodiče) povinni, aby přínos dávali, třebas později sňatek schválí.

§ 1074.

Obdržela-li dcera (vnučka) svůj přínos a přišla-li třebas beze své viny o něj, nemá práva na nový, i když se vdává po druhé.

§ 1075.

Je-li pochybno, zda věno je ze jmění rodičů nebo nevěsty, má se za to, že je ze jmění nevěstina. Jde-li o nezletilou dceru (vnučku) a byl-li majetek poskytnut bez schválení soudu, má se za to, že jej rodiče dali ze svého jmění.

§ 1076.

Nevymínil-li si manžel věna, nemá na ně práva. Ujednané věno, nebyla-li ustanovena lhůta jiná, může vymáhati hned po uzavření manželství.

Předmět věna a práva manželova a manželčina k němu.

§ 1077.

Vše, čeho lze užívati nebo co lze zciziti, hodí se za věno. Dokud trvá manželské společenství, náleží manželu požívati věna a jeho přírůstku. Jsou-li věnem hotovosti nebo jiné věci zuživatelné, nabývá manžel vlastnického práva; jsou-li věnem pohledávky, stává se manžel věřitelem.

§ 1078.

Byly-li věnem dány nemovitosti nebo jiné věci nezuživatelné, náležejí manželce a manžel je poživatelem, ačli, přejav věno za určitou cenu, se nezavázal, že vrátí pouze tuto peněžitou částku.

§ 1079.

Smrtí manžela dostane se věna manželce; zemře-li manželka dříve, přísluší právo na vydání věna jejím dědicům. Nemá-li se věna dostati manželce nebo jejím dědicům, třeba to výslovně ustanoviti. Dá-li někdo věno, nejsa k tomu povinen, může si vymíniti, aby mu bylo po smrti manžela vráceno.

Obvěnění.

§ 1080.

Obvěnění je to, čím manžel (ženich) nebo někdo jiný rozmnožuje manželčino věno. Dokud trvá manželství, nepožívá manželka tohoto majetku, ale, přečká-li manžela, stane se obvěnění jejím majetkem.

§ 1081.

Ani manžel (ženich) ani jeho rodiče nejsou povinni poskytnouti obvěnění. Avšak obdobně jako jsou rodiče (staří rodiče) zavázáni dáti dceři (vnučce) přínos, jsou povinni rodiče (staří rodiče) dáti synovi (vnukovi), který vstupuje do manželství, přiměřenou výpravu.

§ 1082.

Kterak je zajistiti věno a obvěnění.

Kdo věno zřizuje, může se domáhati na příjemci, aby je přiměřeně zajistil, a to při odevzdání věna nebo nastává-li nebezpečenství. Manželka se může domáhati, aby věno nebo obvěnění bylo zajištěno, i když není nebezpečenství, a to bez rozdílu, zdali věno bylo zřízeno z jejích prostředků a zdali se jí má věna dostati. Řádný zástupce manželky (nevěsty) nemůže bez schválení soudu prominouti zajištění věna a smluveného obvěnění.

§ 1083.

Společenství statků.

Manželům (snoubencům) je zůstaveno, aby se mezi sebou dohodli o společenství jakéhokoliv druhu, na př. o všeobecném společenství statků, společenství jmění movitého, společenství jmění nabytého nebo o společenství nemovitosti smlouvou odstupní, t. j. smlouvou, podle které jeden z manželů (snoubenců) za majetek, který byl poskytnut s jeho strany, dostane podíl v nemovitosti, zejména v rolnické usedlosti.

§ 1084.

Správa jmění.

Zvláštní smlouvou může manželka svěřiti manželu také správu svého jmění, a není-li jinak ustanoveno, má manžel tatáž práva, jaká mu příslušejí podle §§ 1065 a 1066. Avšak v případech naléhavých nebo hrozí-li škoda, může mu tato správa býti soudem na žádost manželčinu odňata.

Jaký vliv má na majetkové poměry manželů:

§ 1085.

a) prohlášení manželství za neplatné;

Bylo-li manželství prohlášeno za neplatné, nejsou svatební smlouvy od počátku skutkem a jmění, pokud tu jest, vrací se ve stav původní.

§ 1086.

b) dobrovolný rozvod;

Při dobrovolném rozvodu záleží na dohodě manželů, mají-li býti smlouvy svatební zrušeny nebo jak se mají změniti.

§ 1087.

c) nedobrovolný rozvod;

Není-li ve smlouvách svatebních ustanoveno o vypořádání majetkových poměrů právních jimi založených jinak, může, byl-li rozvod vysloven rozsudkem a není-li rozvodem vinna žádná strana nebo jsou-li jím vinny strany obě, každý z manželů žalovati, aby ony majetkové poměry byly prohlášeny za skončené. Je-li jen jedna strana bez viny, může pouze ona takto žalovati. Skončením nároky na vrácení ihned dospívají, nároky na plnění a plné moci zanikají, společenství je vypořádati podle obecných pravidel.

§ 1088.

d) rozluka manželství.

Není-li ve smlouvách svatebních ustanoveno o vypořádání majetkových poměrů právních jimi založených jinak, skončí se ony poměry (§ 1087), vysloví-li soud rozluku; je-li jen jeden z manželů bez viny, má ode dne, kdy rozluka byla povolena, právo na vše to, co by mu náleželo podle svatebních smluv, kdyby přežil druhého manžela.

HLAVA 39.

Smlouvy o důchod a výměnek.

1. Důchod.

§ 1089.

K platnosti smlouvy o důchod na doživotí nějaké osoby, na jinou dobu neurčitou nebo na dobu delší než pět let je potřebí formy písemné.

§ 1090.

K platnosti smlouvy o důchod uzavřené mezi manžely a smlouvy o darování důchodu je potřebí formy notářského spisu.

§ 1091.

Důchod může býti slíben na doživotí věřitele nebo dlužníka důchodu nebo osoby třetí. V pochybnostech se má za to, že důchod byl slíben na doživotí věřitele důchodu.

§ 1092.

Je-li důchod slíben na doživotí dlužníka důchodu nebo osoby třetí, má se za to, že přechází na dědice věřitele důchodu.

§ 1093.

Důchod je splatný, není-li nic jiného ujednáno, čtvrtletně napřed. Zemře-li osoba, do jejíhož doživotí byl důchod sjednán, je dlužník důchodu, je-li důchod splatný napřed, povinen zaplatiti všechny platy za života oné osoby již dospělé, a je-li důchod splatný pozadu, platy připadající na dobu, po kterou ona osoba byla na živu.

§ 1094.

Věřitel důchodu, není-li nic jiného ujednáno, může pohledávku na jednotlivé dávky postoupiti.

§ 1095.

Pro neplnění povinností ze záplatné smlouvy o důchod nelze odstoupiti od smlouvy podle §§ 760 až 764 a domáhati se pak vrácení poskytnutého platu.

2. Výměnek.

§ 1096.

Vymíní-li vlastník nemovitosti, odstupuje ji někomu, pro sebe nebo pro třetí osobu požitky, úkony nebo práva, sloužící k zaopatření, na doživotí nebo na jinou dobu neurčitou (výměnek) platí o tomto výměnku podle obsahu právního jednání, kterým byl zřízen, ustanovení o právech, z kterých se výměnek skládá, zejména ustanovení o důchodu a o služebnosti bytu. Vlastník může si také zříditi budoucí výměnek zápisem takových práv do veřejných knih již před odstoupením nemovitosti.

§ 1097.

Není-li nic jiného vyjednáno, má osoba, které se nemovitost odstupuje, povinnost učiniti vše, čeho je s její strany potřebí, aby výměnek mohl býti zapsán do veřejných knih zároveň se zápisem práva vlastnického.

§ 1098.

Výměnek nelze na jiného převésti a nepřechází na dědice výměnkářovy; převésti lze jen právo na dávky dospělé, nikoli však tehdy, když se jich míra určuje osobními potřebami výměnkářovými.

§ 1099.

Není-li jinak ustanoveno nebo vyjednáno, platí pro obsah práv výměnkářových místní zvyklost.

§ 1100.

I když při zřízení výměnku to nebylo vyjednáno, je dlužník povinen přispěti výměnkáři pomocnými úkony, kterých nezbytně potřebuje zejména v nemoci nebo při úrazu. Povinnosti této se dlužník zhostí, dosáhne-li umístění výměnkáře v léčebném nebo v ošetřovacím ústavě. Náklady na pobyt v ústavě nenese dlužník ze svého, nestíhá-li ho povinnost z jiného právního důvodu.

§ 1101.

Je-li výměnkový důchod zapsán ve veřejných knihách, platí § 375.

§ 1102.

Není-li nic jiného vyjednáno, je dluh z výměnku dluhem výběrným.

§ 1103.

Byla-li zničena budova, v které byl výměnkáři vyhrazen byt, je dlužník povinen opatřiti mu vlastním nákladem vhodný byt prozatímní.

§ 1104.

Není-li nic jiného vyjednáno, výměnek manželům vyhrazený se smrtí jednoho z nich nezkracuje.

§ 1105.

Je-li výměnkáři vyhrazeno právo na dávky buď naturální nebo peněžité, může, rozhodl-li se pro jedny, rozhodnouti se později pro druhé, a není ani závady, aby své rozhodnutí změnil několikrát (§ 1124). Rozhodnutí to jest oznámiti dlužníku aspoň týden před dospělostí dávky.

§ 1106.

Změní-li se poměry tak, že nelze spravedlivě žádati, aby se setrvalo při naturálním plnění, může soud pořadem práva nahraditi naturální výměnek zcela nebo zčásti peněžitým důchodem nebo, vyšetře uhrazovací jistinu, uložiti dlužníku, aby ji splatil do příslušné starobní pokladny nebo do ústavu pro zaopatření. Soud nemůže učiniti takové rozhodnutí, kterým by dosavadní zaopatření výměnkářovo bylo zhoršeno.

§ 1107.

Dohody o přeměně výměnku na důchod peněžitý a rozhodnutí soudní o přeměně může soud k návrhu kterékoliv strany, změní-li se podstatně poměry, pořadem práva nově upraviti, přihlížeje k veškerým okolnostem zasluhujícím povšimnutí.

§ 1108.

Odstoupení nemovitosti (§ 1096) nelze odvolati ani v případech, kdy zákon odvolání nebo odstoupení od smlouvy dopouští.

HLAVA 40.

Sázka, hra a smlouvy podobné.

Sázka a hra.

§ 1109.

Sázky poctivě učiněné a jinak dovolené zavazují potud, pokud smluvená cena byla nejen slíbena, nýbrž i skutečně zapravena nebo složena; nestalo-li se tak, nelze ji vymáhati. Znal-li ten, čí tvrzení se osvědčí pravdivým, výsledek a zatajil-li to druhé straně, je sázka neplatná.

§ 1110.

Pohledávky ze zápůjček poskytnutých vědomě k sázkám nelze vymáhati.

§ 1111.

Pohledávky ze sázek a ze zápůjček uvedených v předcházejícím paragrafu nemohou býti zajištěny a nehodí se ke kompensaci s pohledávkami dlužníkovými.

§ 1112.

Ustanovení hledící k sázce platí též o hře.

§ 1113.

Z výherních podniků vzniká žalovatelná pohledávka, jsou-li provozovány státem nebo byly-li řádně povoleny. Výherní podniky však, ke kterým není potřebí povolení, spravují se vůbec ustanoveními o sázce a hře.

Diferenční hra.

§ 1114.

Diferenční hrou jsou smlouvy o cenných papírech nebo o zboží, při kterých z poměrů, jež oběma stranám při uzavření smlouvy byly nebo musily býti známy, je zřejmé, že k dodání a převzetí těchto věcí dojíti nemá, nýbrž že jde jediné o získání rozdílu mezi jejich cenou smluvenou a jinou jejich cenou budoucí. Je míti za to, že nejde o diferenční hru, když komisionář provedl řádně příkaz.

§ 1115.

Pohledávky z diferenční hry, jejíž risiko je v zřejmém nepoměru s majetkovými poměry některého smluvce při uzavření smlouvy, nelze na takovém smluvci vymáhati. Námitka nežalovatelnosti nepřísluší vůbec kupci plného práva; při diferenční hře s cennými papíry nepřísluší tomu, kdo po živnostensku obchoduje s cennými papíry; při diferenční hře se zbožím nepřísluší tomu, s jehož činností po živnostensku provozovanou obchod s takovým zbožím hospodářsky souvisí jak po stránce předmětu, tak po stránce rozsahu.

§ 1116.

I nežalovatelné pohledávky z diferenční hry mohou býti zajištěny zástavním právem a hodí se ke kompensaci nebo k jinému zúčtování s pohledávkami dlužníkovými a k obnově; také zadržovací právo může býti provedeno a pohledávku ze zápůjčky dané do diferenční hry lze vymáhati.

HLAVA 41.

Veřejné přislíbení.

§ 1117.

Přípověď odměny za nějaký výkon, která nesvědčí určitým osobám (veřejné přislíbení), se stává závaznou, když se veřejně vyhlásí. Veřejné přislíbení, kterým se rozepisuje cena, je platné jen tehdy, je-li ve vyhlášce určena doba, do které se lze o cenu ucházeti.

§ 1118.

Dokud výkon není proveden, lze veřejné přislíbení odvolati formou, jakou bylo vyhlášeno, nebo formou stejně působivou nebo zvláštním oznámením, ačli se přislibitel odvolacího práva nezřekl ve vyhlášce výslovně nebo doložením lhůty. Odvolání však nepůsobí proti tomu, kdo výkon provedl se zřetelem k veřejnému přislíbení, jestliže v době provedení o odvolání ani nevěděl ani věděti nemusil.

§ 1119.

Byl-li výkon proveden několika osobami, přísluší, nevychází-li z veřejného přislíbení jinaká vůle, odměna tomu, kdo výkon provedl nejdříve, a byl-li výkon proveden několika současně, všem rovným dílem.

HLAVA 42.

Náhrada škody.

§ 1120.

Pojem škody.

Škodou jest jednak všeliká újma, která někomu vznikne na osobě, na majetku nebo vůbec na právech (skutečná škoda), jednak to, co někdo ztratí na zisku, kterého by se mu dostalo podle pravidelného běhu věcí (ušlý zisk).

I. Přičítání škody.

§ 1121.

Škoda, za kterou někdo odpovídá, vzniká buď z jeho jednání, které mu lze přičísti k vině (činu nebo opominutí), nebo bez jeho viny. Poškození zaviněné se může státi buď úmyslně, totiž vědomě a s vůlí, nebo z nedbalosti, totiž z nedostatku náležité pozornosti nebo péče, anebo z nedostatku potřebných vědomostí nebo zkušeností.

§ 1122.

Takový nedostatek jest, když někdo nejedná tak pozorně, pečlivě a s takovými vědomostmi nebo zkušenostmi, jako obyčejně jednají v pospolitém životě lidé průměrných vlastností. U toho však, kdo výkonem povolání nebo jinak si přiznává znalosti v nějakém oboru vědění nebo dovednosti, nebo kdo, nejsa k tomu nucen, se zaváže vykonati něco, k čemu se žádají zvláštní znalosti, dovednosti nebo mimořádná péče, je takový nedostatek, nemá-li potřebných znalostí a dovedností nebo neužije-li náležité péče.

Odpovědnost:

1. za poškození zaviněné;

§ 1123.

Každý má právo domáhati se náhrady škody na tom, kdo mu ji protiprávně způsobí svou vinou, ať škoda vznikne porušením povinnosti vyplývající z právního jednání, ať mimo takovou povinnost.

§ 1124.

Také ten, kdo způsobí úmyslně škodu způsobem příčícím se dobrým mravům, odpovídá za ni; stane-li se však poškození při výkonu práva, odpovídá jen tehdy, když poškození bylo patrně účelem výkonu práva.

§ 1125.

Mimo tento případ neodpovídá za vzniklou škodu ten, kdo nepřekročí hranice určené právním řádem (§ 1124).

§ 1126.

V pochybnostech se má za to, že škoda nevznikla něčí vinou. Jestliže však někdo nesplnil svoji povinnost z právního jednání nebo povinnost zákonnou, má se za to, že škoda vznikla jeho vinou.

Zvláštní ustanovení o škodě způsobené:

a) udělenou informací nebo radou;

§ 1127.

Za škodu způsobenou nesprávnou informací nebo radou, které byly uděleny bezplatně, odpovídá se jen tehdy, když škoda byla způsobena vědomě. Byla-li nesprávná informace nebo rada udělena za plat nebo udělila-li je osoba jmenovaná v § 1122, větě 2, odpovídá se také za nedbalost.

b) několika osobami.

§ 1128.

Jak odpovídá několik spoludlužníků za to, že jen opominuli splniti závazek, rozhodnouti je podle povahy závazku. Jestliže zmařili splnění závazku, platí §§ 129 a 1130.

§ 1129.

Byla-li škoda způsobena několika osobami a jde-li o spolupachatelství, návod nebo o účastenství, odpovídají za způsobenou škodu rukou společnou a nerozdílnou. Ten, kdo nahradí škodu, má právo postihu proti ostatním.

§ 1130.

Jestliže mimo tento případ byla způsobena škoda několika osobami a podíly se dají určiti, odpovídá každý za škodu, kterou způsobil. Nedají-li se podíly určiti, odpovídají rukou společnou a nerozdílnou; ten, kdo nahradí škodu, má právo postihu proti ostatním.

§ 1131.

Zaviní-li škodu také poškozený, škoda se přiměřeně rozdělí, ale se zřetelem k míře zavinění lze také zprostiti škůdce povinnosti k náhradě nebo mu uložiti náhradu celou.

§ 1132.

2. za škodu způsobenou náhodou;

Byla-li škoda způsobena náhodou, je povinen ji na hraditi, kdo porušil předpis nebo zařízení, které mají zabrániti nahodilým škodám, nebo kdo k náhodě ze své viny dal podnět.

3. za škodu způsobenou v obraně;

§ 1133.

Kdo provede beztrestný úkon obrany, neodpovídá za škodu způsobenou útočníku.

§ 1134.

Je-li úkon obrany trestný, protože byly překročeny její meze, může soudce škodu přiměřeně rozděliti, přihlížeje k povaze obrany a k poměrům, za kterých se stala. Ze závažných důvodů může soudce uložiti přiměřenou náhradu i obránci, který překročil meze obrany beztrestně.

4. za škodu způsobenou v nouzi;

§ 1135.

Byla-li škoda způsobena beztrestným úkonem v nouzi, může soudce od uložení povinnosti k náhradě škody vůbec upustiti nebo škodu přiměřeně rozděliti, přihlížeje zejména k tomu, zdali poškozený upustil od obrany vzhledem k nebezpečenství hrozícímu škůdci, pak k tomu, v jakém poměru je škoda k tomuto nebezpečenství, a konečně k majetkovým poměrům škůdce a poškozeného.

§ 1136.

Přihlížeje k týmž skutečnostem, může soudce škodu přiměřeně rozděliti, když byla způsobena trestným úkonem v nouzi.

§ 1137.

Povinnost k náhradě škody nevznikne, jestliže by cizí statek i bez jednání v nouzi byl vzal zkázu.

§ 1138.

Třetí osoba, která svou vinou uvedla škůdce do nouze, odpovídá za škodu jím v nouzi způsobenou.

5. za škodu způsobenou jednáním mimovolným;

§ 1139.

Způsobí-li škodu nedospělci, osoby choromyslné nebo slabomyslné, pak osoby dočasně nepříčetné, nahradí ji osoby, které zanedbaly náležitý dohled.

§ 1140.

I na samých nedospělcích, osobách choromyslných nebo slabomyslných, pak na osobách dočasně nepříčetných lze se domáhati náhrady škody jimi způsobené, a to zcela nebo přiměřenou částí, zejména tehdy, když škůdce přece jen předvídal následky svého jednání, když poškozený se nebránil ze šetrnosti ke škůdci nebo když je to spravedlivé se zřetelem k majetkovým poměrům škůdce a poškozeného.

§ 1141.

Jestliže se někdo z vlastní viny uvede do přechodné nepříčetnosti, odpovídá za škodu v ní způsobenou. To platí stejně o třetí osobě, která svou vinou uvedla škůdce do tohoto stavu.

6. za škodu způsobenou jinými osobami;

§ 1142.

Kdo přijme vědomě osobu nebezpečnou vlastnostmi tělesnými, duševními nebo mravními do práce nebo ji podrží nebo jí poskytne bez nutné její potřeby přístřeší, odpovídá za škodu, která byla způsobena touto nebezpečnou povahou oné osoby spolupracovníkům nebo domácím lidem.

§ 1143.

Odpovídá i ten, kdo vědomě užije nebezpečné (§ 1142) osoby k obstarání svých záležitostí, za škodu, kterou tato osoba nebezpečnou svou povahou způsobí v tomto svém poslání.

§ 1144.

Kdo vědomě užije nezdatné osoby k obstarání svých záležitostí, odpovídá za škodu, kterou tato osoba svou nezdatností způsobí v tomto svém poslání.

§ 1145.

Kdo je povinen někomu něco vykonati, odpovídá za zavinění plnících pomocníků jako za své vlastní.

§ 1146.

Podnikatel odpovídá za škodu způsobenou jeho podnikovými zaměstnanci v poslání jim svěřeném.

§ 1147.

Je-li někdo poškozen tím, že bylo z místnosti něco vyhozeno nebo vylito, nebo že spadla věc nebezpečně zavěšená nebo postavená, je povinen nahraditi škodu ten, z jehož místnosti bylo něco vyhozeno nebo vylito osobou, která tam nevnikla svémocně, nebo ten, kdo vládne místem, kde věc byla zavěšena nebo postavena.

7. za škodu způsobenou stavbou;

§ 1148.

Způsobí-li se škoda zřícením budovy nebo jiného díla na pozemku zřízeného (lešení a pod.) nebo odloučením části budovy nebo díla, je povinen škodu nahraditi ten, kdo vládne budovou nebo dílem, když zřícení nebo oddělení bylo následek toho, že byly stavby nebo díla vadně zřízeny nebo nedostatečně udržovány. Zprošťuje se však, když zřícení nebo oddělení nastalo přes to, že dbal veškeré pečlivosti podle poměrů potřebné (§ 1122).

§ 1149.

I předchůdce odpovídá za škodu, když zřícení nebo oddělení nastalo do roka po přechodu vlády, jestliže vadné zřízení nebo nedostatečné udržování jsou z doby vlády předchůdcovy a předchůdce neupozornil nástupce na špatný stav stavby nebo díla.

8. za škodu způsobenou zvířetem;

§ 1150.

Způsobí-li škodu zvíře, odpovídá za ni ten, kdo je poštval, podráždil nebo opominul je opatrovati. Mimoto odpovídá za škodu ten, kdo zvíře chová, ačli škoda nenastala přes to, že dbal při opatrování a dohledu veškeré pečlivosti podle poměrů potřebné (§ 1122).

§ 1151.

Kdo zastihne na pozemku cizí zvířata, smí, utrpí-li škodu, zabaviti tolik kusů, kolik stačí ke krytí vzniklé škody. Nepodá-li žaloby do osmi dnů od té doby, kdy zvěděl, kdo je vlastníkem, je povinen zvířata vrátiti. Zabavená zvířata je přiměřeně živiti (§ 339) a jest je vydati, dá-li vlastník přiměřenou jistotu.

9. za škodu vzniklou z nebezpečného podnikání.

§ 1152.

Kdo provozuje podnik kromobyčejně nebezpečný, odpovídá za škodu, ke které podnikání dalo příležitost. Odpovědnosti není, když škoda byla způsobena vyšší mocí, vlastním jednáním poškozeného nebo jednáním osoby jiné, za kterou podnikatel neodpovídá. Vyšší mocí je rozuměti neobyčejnou příhodu, která nemajíc původ v podnikání způsobem i silou přesahuje události, které lze očekávati podle pravidelného běhu.

§ 1153.

Jde-li o provozování jiného podniku nebezpečného, odpovídá podnikatel rovněž za škodu, ke které podnikání dalo příležitost. Zprošťuje se však odpovědnosti také tehdy, když poškození nastalo přes to, že se dbalo veškeré pečlivosti podle poměrů potřebné (§ 1122).

§ 1154.

Dohody o vyloučení odpovědnosti.

Neplatné jsou úmluvy, kterými si někdo vymíní, že neodpovídá za škodu způsobenou úmyslně.

II. Způsob a rozsah náhrady škody.

1. Všeobecná ustanovení.

§ 1155.

Škoda se nahrazuje tím, že se vše uvede do předešlého stavu nebo, není-li to dobře možno, že se dá náhrada peněžitá.

§ 1156.

Způsobí-li někdo škodu úmyslně nebo z hrubé nedbalosti, je povinen nahraditi skutečnou škodu a ušlý zisk, jinak jen skutečnou škodu. Soudce může, přihlížeje k poměrům toho, kdo za škodu odpovídá, a poškozeného, povinnost k náhradě škody, nejde-li o škodu způsobenou úmyslně nebo z hrubé nedbalosti, přiměřeně snížiti, nebo může, třebas nejde o škodu způsobenou úmyslně nebo z hrubé nedbalosti, povinnost tu rozšířiti o náhradu i celého ušlého zisku.

2. Ustanovení zvláštní:

a) při poškození na těle, zdraví a životě;

§ 1157.

Ublíží-li se jinému na těle nebo na zdraví, uhradí se náklady na léčení poškozeného, nahradí se mu ušlý nebo v budoucnosti ucházející výdělek a zaplatí se bolestné, které je přiměřené vytrpěným bolestem. Bolestem poškozeného se rovnají jeho duševní útrapy. Bolestné nepřísluší, jde-li o případy §§ 1152 a 1153.

§ 1158.

Jako náhrada výdělku v budoucnosti ucházejícího se vyměří peněžitý důchod. Z důležitých důvodů může soudce na návrh poškozeného přiznati přiměřené odbytné.

§ 1159.

Když poškozený je podle zákona povinen jinému konati práce v jeho domácnosti nebo v podniku, je této jiné osobě platiti peněžitý důchod za ucházející práce.

§ 1160.

Byl-li poškozený zohyžděn a lze-li tomu, kdo za škodu odpovídá, přičítati alespoň hrubou nedbalost, je k tomu při výměře povinnosti k náhradě škody hleděti, pokud zohyždění může býti na překážku jeho lepší budoucnosti.

§ 1161.

Byl-li někdo usmrcen, je nahraditi náklady na pohřeb (§ 661).

§ 1162.

Jestliže usmrcená osoba byla v době zranění podle zákona povinna vyživovati osobu jinou nebo mohla-li jí v budoucnosti taková povinnost vzniknouti, je oné třetí osobě poskytnouti náhradu toho, co jí uchází, a to placením peněžitého důchodu, pokud by byla usmrcená osoba, se zřetelem k pravděpodobné době jejího života, bývala povinna vyživovati onu třetí osobu.

§ 1163.

Z důvodů zvláštního zřetele hodných lze přiznati příspěvek na výživné jiným blízkým osobám příbuzným usmrcené osoby, kterým tato osoba poskytovala takový plat, nejsouc k tomu podle zákona povinna, když by o jich nutnou výživu bez takového příspěvku nebylo postaráno; při tom je hleděti k tomu, jak dlouho by se pravděpodobně byl onen plat poskytoval. Ustanovení to neplatí, jde-li o případy §§ 1152 a 1153.

§ 1164.

Ustanovení § 1159 platí také tehdy, byl-li někdo usmrcen.

§ 1165.

b) při zneužití ženy;

Jestliže někdo přiměje ženu k mimomanželské souloži trestným činem, je při vyměření náhrady škody míti zřetel i k tomu, zdali soulož může býti na překážku lepší budoucnosti ženy a v jaké míře.

§ 1166.

c) při omezení osobní svobody;

Jestliže někdo omezí svobodu druhého nebo způsobí, že někdo byl vazbou zbaven svobody, je povinen k náhradě určené podle §§ 1157 a 1158. Co do třetích osob platí §§ 1162 až 1164.

d) při ublížení na cti;

§ 1167.

Bylo-li někomu ublíženo na cti, může se domáhati odvolání nebo podle okolností odprošení, jakož i aby odvolání nebo odprošení bylo uveřejněno vhodným způsobem na útraty toho, kdo mu na cti ublížil.

§ 1168.

To platí také, když někdo tvrdí skutečnosti, které ohrožují úvěr, výdělek nebo budoucnost někoho jiného, a věděl-li nebo musil-li věděti, že jsou nepravdivé. Za tvrzení pronesené neveřejně, jehož nepravdivost sdělující neznal, na něm oprávněný zájem. neodpovídá, měl-li on nebo příjemce tvrzení