§ 1169.

Při vyměření náhrady škody je hleděti k § 1157.

§ 1170.

I tehdy, když nejsou dány podmínky §§ 1120 a násl., lze se domáhati, aby bylo zanecháno jednání uvedených v §§ 1167 a 1168.

§ 1171.

e) při porušení práva na jméno;

Ustanovení §§ 1167 až 1170 platí obdobně, popírá-li se někomu právo užívati jeho jména nebo ubližuje-li se mu neoprávněným užíváním jeho jména (krycího jména, značky nebo zkratky).

f) při poškození hmotných věcí.

§ 1172.

Je-li poškozena nebo zničena věc hmotná, ustanoví se náhrada podle obecné ceny; poškodí-li však nebo zničí-li někdo takovou věc úmyslně nebo z hrubé nedbalosti, uloží se mu náhrada se zřetelem k zvláštním poměrům poškozeného; jedná-li ze svévole nebo ze škodolibosti, nahradí cenu zvláštní obliby.

§ 1173.

I tehdy, když nejsou dány podmínky §§ 1120 a násl., lze se domáhati, aby bylo zanecháno jednání, která by mohla vésti k poškození nebo k zničení věci.

§ 1174.

Plní-li ten, kdo je povinen nahraditi škodu za odnětí, poškození nebo za zničení věci, náhradu tomu, v čích rukou byla věc v době, kdy byla odňata, poškozena nebo zničena, bude osvobozen i tehdy, když vlastně škodu utrpěla osoba třetí, ačli to plniteli známo nebylo ani známo býti nemusilo.

3. Společná ustanovení.

§ 1175.

Nejen nárok na náhradu škody, nýbrž i závazek nahraditi ji přechází na dědice.

§ 1176.

Nárok na bolestné a na cenu zvláštní obliby však na dědice nepřechází, když lze míti za to, že v jich výplatě dědicům nebylo by možno spatřovati zadostučinění poškozenému, ledaže poškozený dal najevo úmysl nárok ten vymáhati; nepřechází ani tehdy, když jde z povahy věci, že poškozený takový nárok vymáhati nechtěl.

III. Prodlení dlužníka, smluvená náhrada a propadné doložky.

1. Prodlení dlužníka.

§ 1177.

Je-li dlužník v prodlení s placením sumy peněžité, je povinen zaplatiti úroky zákonem ustanovené, jestliže strany o úrocích z prodlení nesmluvily nic jiného anebo nejde-li o dluh výše zúročitelný.

§ 1178.

Jsou-li dány podmínky §§ 1120 a násl., je dlužník, který se octl v prodlení, povinen nahraditi věřiteli vzniklou škodu, jestliže není kryta úroky z prodlení, podle obecných ustanovení.

2. Smluvená náhrada (konvenční pokuta) a propadné doložky.

§ 1179.

Smluvci mohou učiniti zvláštní úmluvu, že ten, kdo poruší smluvní povinnost, bude povinen zapraviti místo škody, kterou by měl nahraditi, částku peněz nebo něco jiného.

§ 1180.

Smluvená náhrada propadá, když se porušení smluvní povinnosti stane vinou dlužníkovou nebo náhodou, za kterou dlužník odpovídá, ačli nebylo ujednáno nic jiného.

§ 1181.

Nebylo-li ujednáno nic jiného, nenabývá dlužník práva osvoboditi se od splnění zaplacením smluvené náhrady. Byla-li smluvená náhrada slíbena pro ten případ, že nebudou dodrženy čas nebo místo splnění, může býti vymáhána i vedle splnění.

§ 1182.

Byla-li smluvena náhrada přílišná, může ji soud na návrh dlužníkův přiměřeně snížiti, přihlížeje k významu řádného splnění smlouvy. Práva domáhati se, aby se náhrada snížila, nelze se napřed zříci.

§ 1183.

Předcházejícími ustanoveními spravuje se také úmluva, že ten, kdo poruší smluvní povinnost, bude povinen zapraviti pokutu beze zřetele ke vzniklé škodě.

§ 1184.

Předpisy o smluvené náhradě platí, neustanovuje-li zákon nic jiného, obdobně o propadných doložkách, ale zmírňovací právo soudu nepřísluší, ledaže by v úmluvě o propadnou doložku bylo spatřovati úmluvu o smluvené náhradě.

Díl třetí.

Společná ustanovení o právech majetkových.

HLAVA 43.

Zajištění práv a závazků.

I. Tím, že se někdo jiný zaváže za dlužníka:

a) jako rukojmí;

§ 1185.

Jestliže se někdo věřiteli zaváže, že mu zaplatí, když by dlužník své povinnosti nesplnil, vznikne smlouva rukojemská. Původní dlužník zůstává dlužníkem hlavním, rukojmí je dlužníkem podpůrným.

§ 1186.

K platnosti smlouvy rukojemské je potřebí, aby prohlášení, kterým se rukojmí zavazuje, bylo učiněno písemně.

§ 1187.

b) jako spoludlužník.

Přistoupí-li někdo k závazku jako spoludlužník, nepolože si výminky, pod kterou se zavazuje rukojmí, vzejde tím spoludlužnictví, jehož právní následky se posuzují podle §§ 723 až 731.

Za jaké závazky se lze zaručiti.

§ 1188.

Závazky, kterých podle práva nikdy nebylo nebo které jsou již zrušeny, nelze zajistiti podle §§ 1185 a 1187. Zajistiti lze však takto dluh promlčený, ale jen tehdy, když zajistitel o promlčení věděl.

§ 1189.

Kdo se zaručí za osobu, která se zřetelem k jejím osobním vlastnostem se nemůže zavázati, je zavázán, byť i o této nezpůsobilosti nevěděl, stejně jako spoludlužník rukou společnou a nerozdílnou (§ 730).

§ 1190.

Dosah rukojemství.

Rukojemství nesahá dále, než jak se rukojmí zaručil. Kdo se zaručil za dluh úročný, ručí v pochybnostech jen za ony nezapravené úroky, které věřitel v době, kdy se stala smlouva rukojemská, ještě nemohl vymáhati.

Právní následky.

§ 1191.

Na rukojmího lze nastupovati zpravidla teprve tehdy, když hlavní dlužník své povinnosti nesplnil, ač byl věřitelem upomenut.

§ 1192.

Na rukojmího lze nastupovati hned napřed, když se v době splatnosti neví, kde se hlavní dlužník zdržuje; když na jmění hlavního dlužníka byl prohlášen konkurs; když na jeho návrh bylo zahájeno řízení vyrovnací; když věřitel exekucí na jmění hlavního dlužníka nebyl úplně uspokojen, nebo když lze míti za to, že by úplného uspokojení nedošel. To platí i tehdy, když se rukojmí zřejmě zaručil jen tak, že lze na něm vymáhati dluh, pokud by hlavní dlužník plniti nemohl (rukojmí za schodek).

§ 1193.

Jestliže se někdo zaručil, aby zajistil postihové právo rukojmího (rukojmí návratný), jest, není-li zjevná jiná vůle stran, toto rukojemství vykládati jako rukojemství za schodek.

§ 1194.

Kdo se zavázal jako rukojmí a plátce, odpovídá jako spoludlužník rukou společnou a nerozdílnou za celý dluh; na vůli věřitele závisí, zdali chce nastupovati napřed na hlavního či na vedlejšího dlužníka či na oba zároveň (§ 726).

§ 1195.

Kdo shladí cizí dluh, za který ručí osobně nebo určitými kusy majetku, vstupuje do práv věřitele a jest oprávněn domáhati se na dlužníkovi náhrady shlazeného dluhu. K tomu konci jest uspokojený věřitel povinen vydati mu a naň převésti všechny právní pomůcky a zajišťovací prostředky, které má.

§ 1196.

Jestliže se několik osob zaručí za týž celý dluh, ručí každá z nich za celý dluh, ať již se zaručily společně či každá zvláště, o ostatních třebas nevědouc. Jestliže jedna z nich shladí celý dluh, náleží jí právě tak jako spoludlužníku (§§ 730, 731) postihové právo proti ostatním. Propustí-li věřitel některého z rukojmích, působí to jen proti těm rukojmím, kteří se zavázali dříve než propuštěný.

§ 1197.

Jestliže hlavní dlužník nebo někdo jiný dá věřiteli zástavu dříve, než se někdo zaručil, nebo aspoň současně, je sice věřitel oprávněn nastupovati na rukojmího, je však odpověden rukojmímu, jestliže se na jeho újmu vzdá práva zástavního.

§ 1198.

Jestliže rukojmí nebo plátce věřitele uspokojil nedorozuměv se s hlavním dlužníkem, může mu hlavní dlužník namítati vše, co by byl mohl namítati věřiteli.

§ 1199.

Rukojmí smí odepříti placení, jestliže věřitel zavinil, že nelze dojíti uspokojení od hlavního dlužníka.

Zvláštní způsoby zániku rukojemského závazku.

§ 1200.

Závazek rukojmího pomíjí v tom poměru jako závazek hlavního dlužníka; avšak rukojmí se nemůže dovolávati toho, že dědic zemřelého hlavního dlužníka ručí jenom obmezeně.

§ 1201.

Zaváže-li se rukojmí jen na čas, ručí jen za tento čas.

§ 1202.

Když projde čas, v kterém dlužník měl zaplatiti, nezprošťuje se rukojmí svého závazku, byť i věřitel se nebyl domáhal uspokojení; je však oprávněn domáhati se, aby dlužník, s jehož přivolením se zaručil, mu dal jistotu. I věřitel odpovídá rukojmímu potud, pokud rukojmí z jeho váhavosti při vymáhání dluhu vezme škodu při postihu.

§ 1203.

Vznikne-li důvodná obava, že se dlužník stane nezpůsobilým platiti nebo že se vzdálí za hranice tohoto státu za takových poměrů, že by vymáhání dluhu na něm bylo podstatně ztíženo, je rukojmí oprávněn domáhati se, aby mu dlužník dal jistotu.

§ 1204.

Když se někdo zaručí za pohledávky, které mohou vzniknouti z nějakého právního poměru, jako z poskytnutí úvěru, z přijetí jednatelství, z náhrady škody, ze správy pro vady, může se rukojmí, když projde čas, za který se zaručil, na věřiteli domáhati, aby vydal počet.

§ 1205.

Není-li rukojemský závazek zajištěn zástavním právem, zaniká, když uplynou tři léta od smrti rukojmího, jestliže hlavní dluh byl v době smrti rukojmího již dospělý a věřitel v oněch třech letech jeho dědiců neupomenul. Dospěje-li hlavní dluh až po smrti rukojmího, počítají se ona tři léta ode dne dospělosti. Ustanovení tato neplatí o závazku rukojmího a plátce.

II. Slibem platebním.

§ 1206.

Slíbí-li někdo výslovně, že zaplatí svůj dluh přesně určený co do obsahu a důvodu, má se za to, že dluh onen v době slibu trval. Druhá věta § 1188 platí i zde.

§ 1207.

Platební slib mezi manžely má následek uvedený v předcházejícím paragrafu, jen když prohlášení slibujícího bylo dáno ve formě notářského spisu.

§ 1208.

Ustanovení tato se vztahují zejména na smlouvy uznávací a odúčtovací.

§ 1209.

III. Smlouvou zástavní.

Jak se zajišťují pohledávky zástavní smlouvou, jest ustanoveno v hlavě třinácté.

IV. Zajišťovacím převodem pohledávek.

§ 1210.

Pohledávky lze zajistiti také tím, že dlužník převede na svého věřitele své postupitelné pohledávky. Jde-li o pohledávky z cenných papírů, nemá zajišťovací převod místa.

§ 1211.

Ustanovení o nedovolených úmluvách při smlouvě zástavní platí obdobně i zde.

Jistota.

§ 1212.

Kdo je, povinen podle tohoto zákona dáti jistotu, učiní své povinnosti dosti tím, že, zřídí právo zástavní.

§ 1213.

Nikdo není povinen věc, která má býti jistotou, přijmouti jako zástavu v ceně vyšší než v ceně, která při domech, stavebních pozemcích a při nemovitostech sloužících účelům průmyslovým nebo obchodním činí jednu polovinu, při pozemcích ostatních a venkovských statcích, jakož i při věcech movitých dvě třetiny odhadní ceny.

§ 1214.

Právo stavby je dostatečnou jistotou, když zatížení nepřevyšuje jednu polovinu jeho ceny a když dluh smluvenými splátkami úmorovými nebo stejnoměrnými splátkami nejvýše ročními bude splacen nejpozději v pátém roce před zánikem práva stavby.

§ 1215.

Papíry majiteli svědčící, mají-li plnou oběživost a náležejí-li mezi papíry, v kterých lze uložiti peníze sirotčí, hodí se za jistotu do tří čtvrtin kursovní ceny.

§ 1216.

Vklady u ústavů, u kterých lze ukládati peníze sirotčí, hodí se za jistotu až do výše vkladu.

§ 1217.

Není-li někdo s to, aby dal jistotu zřízením práva zástavního, může dáti jistotu způsobilými rukojmími. Kdo má v tuzemsku vhodný majetek, je způsobilý rukojmí.

§ 1218.

Stane-li se jistota nedostatečnou, platí §§ 336 až 338.

HLAVA 44.

Obnova a narovnání.

1. Obnova (novace).

§ 1219.

Změní-li se dohodou právní důvod nebo hlavní předmět pohledávky, vznikne obnova (novace) a ruší se zřízením nového závazku závazek dosavadní. Závazky promlčené se k obnově hodí (§ 1188).

§ 1220.

Práva rukojemská, zástavní i jinaká, spojená se zrušenou pohledávkou, obnovou pomíjejí, jestliže se účastníci neustanoví na něčem jiném.

§ 1221.

Zevrubnější dohody o tom, kde, kdy a jak se má závazek splniti, a jinaké dohody, které nemění závazku co do právního důvodu nebo co do věci hlavní, nepokládají se za obnovu, stejně jako vydá-li se nový dlužní úpis nebo jiná podobná listina. Změnou ve vedlejších ustanoveních nelze vložiti nové břímě na někoho, kdo k ní nepřistoupí.

§ 1222.

V pochybnostech se starý závazek nepokládá za zrušený, pokud s novým může obstáti.

2. Narovnání.

§ 1223.

Dohoda, kterou se práva sporná nebo pochybná určují tak, že se každá strana straně druhé v něčem podvolí, je narovnáním.

§ 1224.

Kdo dlužníku s jeho přivolením promine nesporné nebo pochybné právo bezplatně, daruje (§ 787).

Neplatnost narovnání se zřetelem k předmětu;

§ 1225.

Kdo nesmí s právem volně nakládati, nemůže o něm učiniti narovnání.

§ 1226.

Narovnání o právech z pořízení pro případ smrti je neplatné, po smrti zůstavitele však jen tehdy, když strany neznaly jeho obsahu.

 

se zřetelem k omylu a některým jiným vadám;

§ 1227.

Omyl v tom, co mezi stranami bylo nesporné nebo nepochybné, je posuzovati podle obecných ustanovení (§§ 702 až 708). Omyl v tom, co mezi stranami bylo sporné nebo pochybné, platnosti narovnání nevadí, ledaže by se druhá strana dopustila lsti. Ani nově nalezenými průvody, byť i z nich šlo najevo, že ta neb ona strana žádného práva neměla, nelze vzíti v odpor narovnání učiněné poctivě.

§ 1228.

Proto, že byl někdo zkrácen přes polovici hodnoty, nelze narovnání poctivě učiněné vzíti v odpor.

§ 1229.

Patrné početní chyby, sběhlé při narovnání, nejsou žádné straně na škodu.

§ 1230.

se zřetelem k formě.

K platnosti narovnání mezi manžely je potřebí formy notářského spisu.

§ 1231.

Rozsah narovnání.

Bylo-li učiněno narovnání obecné o sporných věcech vůbec, nelze je vztahovati k takovým právům, která smluvci vyloučili, nebo k právům, na která nemohli míti zření.

§ 1232.

Následky narovnání co do vedlejších závazků.

Rukojmí, kteří byli zřízeni k pojištění celého práva, ručí i za tu část, která byla ustanovena narovnáním. Týmž způsobem je zavazeno to, co bylo dáno do zástavy za celé právo. Avšak rukojmí a zástavní dlužník, kteří nepřistoupili k narovnání, mohou věřiteli namítati vše, co mohli namítati proti jeho pohledávce, kdyby se narovnání nebylo stalo.

HLAVA 45.

Změna v osobě věřitele nebo dlužníka.

1. Postup (cesse).

§ 1233.

Věřitel může smlouvou postoupiti pohledávku jiné osobě. Je-li věřitelství pohledávky spjato s vlastnictvím cenného papíru, spravuje se postup pohledávky předpisy o převodu vlastnického práva k věcem movitým.

§ 1234.

Předmět postupu.

Postoupiti lze všechny pohledávky, které lze zciziti. Nelze zciziti pohledávky, jejichž obsah by se změnil změnou věřitele; pohledávky, které nemohou býti zabaveny; pohledávky, jichž postup byl dohodou s dlužníkem zakázán, a vůbec pohledávky, které jsou nerozlučně spjaty s osobou věřitelovou a jeho smrtí tedy zanikají.

Právní následky postupu.

§ 1235.

Práva toho, kdo pohledávku převzal (postupníka), se rovnají vzhledem k postoupené pohledávce právům postupcovým. Postupce je povinen vydati postupníkovi a převésti naň všechny právní pomůcky a zajišťovací prostředky, které má. Přednostní právo, jakož i jiné výhody spojené s pohledávkou může vykonati i postupník.

§ 1236.

Dokud dlužník nenabude beze své viny vědomosti o postupu, shladí pohledávku tím, že plní postupci nebo se s ním jinak vyrovná.

§ 1237.

Dlužníku zůstávají všechny námitky proti pohledávce. Jestliže však proti poctivému nabyvateli uznal pohledávku za pravou, je povinen jej uspokojiti jako svého věřitele.

Správa při postupu.

§ 1238.

Kdo postoupí pohledávku za plat, odpovídá postupníku jak za to, že je pravá, tak za to, že je dobytná; neodpovídá však za vyšší sumu, než jakou od postupníka obdržel.

§ 1239.

Postupce neodpovídá za pohledávku v době postupu dobytnou, která se náhodou nebo nedopatřením postupníka stala nedobytnou. Nedopatření tohoto způsobu lze postupníku přičísti zejména, když nevypoví pohledávky v době, kdy bylo možno ji vypověděti; když jí nevymáhá, jakmile dospěje; když dlužníku poshoví; když opomine opatřiti si jistotu v době, kdy to bylo možné.

§ 1240.

Jinak platí o poměru postupce k postupníkovi obdobně ustanovení o správě (§§ 765 a násl.), vyjma ustanovení o délce a počátku lhůt uvedených v § 776.

§ 1241.

Obnova vstupem nového věřitele.

Umluví-li se vstup nového věřitele na místo dosavadního tím způsobem, že se na místo zrušené pohledávky postaví závazek dlužníkův k novému věřiteli ze samostatného důvodu právního nebo závazek k plnění jiného hlavního předmětu, nenastanou následky spojené s postupem pohledávek, nýbrž následky spojené s obnovou (§§ 1219, 1220).

2. Poukázka (asignace).

§ 1242.

Poukázkou se zmocňuje poukazník (asignatář) vybrati plnění u poukázance (asignáta) a poukázanec se zmocňuje plniti poukazníku na účet poukazatelův (asignantův). Přímého práva nabude poukazník proti poukázanci teprve tehdy, až ho dojde projev poukázance, že poukázku přijímá.

§ 1243.

Pokud je poukázanec to, co má plniti, již poukazateli dlužen, je vzhledem k němu povinen poukázce vyhověti. Má-li poukázkou býti splacen dluh poukazatelův u poukazníka a ten poukázku přijme, je poukazník povinen poukázance vybídnouti, aby plnil.

§ 1244.

Nechce-li poukazník užíti poukázky nebo odpírá-li poukázanec poukázku přijmouti nebo podle ní plniti, je na poukazníku, aby to oznámil bez zbytečného odkladu poukazateli.

§ 1245.

Není-li smluveno jinak, zanikne dluh teprve plněním.

§ 1246.

Přijme-li poukázanec poukázku vůči poukazníku, může mu činiti jen takové námitky, které se týkají platnosti přijetí nebo které vyplývají z obsahu poukázky nebo z jeho osobních vztahů k poukazníkovi.

§ 1247.

Dokud poukázanec nepřijme poukázky vůči poukazníku, může ji poukazatel odvolati. Není-li mezi poukazatelem a poukázancem jiného právního důvodu, platí o poměru mezi oběma ustanovení o smlouvě příkazní; avšak poukázka nezanikne smrtí poukazatele nebo poukázance. Pokud zrušení poukázky působí také proti poukazníku, řídí se právním poměrem mezi ním a poukazatelem.

§ 1248.

Nárok poukazníka proti poukázanci se promlčuje ve třech letech, počítajíc od té doby, kdy poukazníka došlo přijetí poukázky.

§ 1249.

3. Převzetí splnění.

Kdo se dohodne s dlužníkem, že opatří plnění jeho věřiteli (převzetí splnění), má proti dlužníku povinnost zaříditi, aby věřitel neměl práva naň dokročiti. Věřiteli z toho přímé právo nevznikne.

4. Převzetí dluhu.

§ 1250.

Kdo se dohodne s dlužníkem, že přejímá jeho dluh (převzetí dluhu), nastoupí jako dlužník na jeho místo, přivolí-li k tomu věřitel. Než přivolení bude dáno nebo když bude odepřeno, má tato dohoda stejné následky jako převzetí splnění (§ 1249), neplyne-li z ní nic jiného. Své přivolení může věřitel prohlásiti buď dlužníku nebo přejimateli a musí tak učiniti bez zbytečného odkladu.

§ 1251.

Též bez úmluvy s dlužníkem muže třetí osoba smlouvou s věřitelem dluh převzíti.

§ 1252.

Dohodne-li se však někdo jen s věřitelem, že přejímá dluh, má se za to, že je dlužníkem vedle původního dlužníka a nikoli na jeho místě.

§ 1253.

Povinnosti toho, kdo dluh převzal, se rovnají stran převzatého dluhu povinnostem původního dlužníka. Kdo dluh převzal, může věřiteli činiti námitky vznikající z právního poměru mezi věřitelem a dosavadním dlužníkem.

§ 1254.

Výměna dlužníka se nedotýká vedlejších práv s pohledávkou spojených. Zástavní dlužník rozdílný od osob, které se zúčastnily při převzetí dluhu, jakož i rukojmí však ručí nadále jen tehdy, když onen zástavní dlužník nebo rukojmí přistoupí k výměně dlužníka.

§ 1255.

Převzetí dluhu při zcizeni nemovitosti.

Převezme-li při zcizení nemovitosti nabyvatel zástavní právo na ní váznoucí, je tím v pochybnostech rozuměti převzetí dluhu. Zcizitel může, když je dovršen převod vlastnictví, vyzvati věřitele písemně, aby zaň přijal nového dlužníka. Není-li přivolení odepřeno do šesti měsíců, je po zákonu dáno. Na tento následek je ve výzvě výslovně upozorniti.

Převzetí jmění, podniku nebo závodu.

§ 1256.

Převezme-li někdo jmění nebo podnik (závod), stává se vedle zcizitele dlužníkem z dluhů, které náleží ke jmění nebo k podniku (závodu) a o kterých při odevzdání věděl nebo musil věděti. Odpovědnost nabyvatele však pomine, jakmile zaplatí na takových dluzích tolik, kolik činí hodnota převzatého jmění nebo podniku (závodu).

§ 1257.

Úmluvy mezi zcizitelem a nabyvatelem, které se příčí ustanovení předcházejícího paragrafu a které by byly na újmu věřitelů, nemají proti věřitelům právních následků.

§ 1258.

Převezme-li jmění nebo podnik (závod) blízký příslušník zcizitele, stává se vedle zcizitele dlužníkem z dluhů náležejících ke jmění nebo k podniku (závodu), bez obmezení na hodnotu převzatého jmění nebo podniku (závodu), nejde-li o dluhy, o kterých při převzetí ani nevěděl ani věděti nemusil.

§ 1259.

Blízkými příslušníky zcizitele podle § 1258 jsou: jeho manžel, osoby s ním v poměru příbuzenském nebo švagrovském v řadě přímé vůbec nebo v řadě pobočné až do čtvrtého stupně, nebo v poměru osvojení nebo schovanství, jakož i osoby, které se zcizitelem žijí v mimomanželském společenství. Nemanželské příbuzenství je klásti na roveň příbuzenství manželskému.

§ 1260.

Ustanovení předcházejících paragrafů neplatí, převezme-li se jmění nebo podnik (závod) v konkursu nebo v exekuční dražbě.

§ 1261.

Obnova vstupem nového dlužníka.

Umluví-li se vstup dlužníka nového na místo dosavadního tím způsobem, že se na místo zrušeného dlužního poměru postaví závazek nového dlužníka ze samostatného důvodu právního nebo závazek k plnění jiného hlavního předmětu, nenastanou následky spojené s převzetím dluhu, nýbrž následky spojené s obnovou (§§ 1219, 1220).

HLAVA 46.

Zánik práv a závazků.

1. Splněním.

§ 1262.

Závazek zaniká splněním.

Jak je splniti.

§ 1263.

Proti své vůli nemůže býti nucen ani věřitel, aby něco jiného přijal, než co má pohledávati, ani dlužník, aby něco jiného poskytl, než co je dlužen. Totéž platí o místě, čase a způsobu splnění.

§ 1264.

Musí-li, se zřetelem k obsahu smlouvy, přijmouti věřitel zapravení nezúročitelného peněžitého dluhu ještě nedospělého, nebo dospívá-li takový dluh podle ustanovení zákonných před časem, může si dlužník, zapravuje dluh předčasně, sraziti náhradu úroků. Srážka se vypočítá tak, aby peníz, který věřiteli zapraví, s připočtením zákonných úroků za dobu od zapravení dluhu až do doby jeho původní dospělosti, rovnal se celému dluhu.

§ 1265.

Věřitel není povinen svoliti, aby dlužník plnil po částkách. Splátku nabídnutou na dluh peněžitý nesmí však odmítnouti, činí-li aspoň pětinu původní jistiny; věřiteli tím nevzejde žádné břímě.

§ 1266.

Je-li dlužník dlužen jistinu, úroky a náklady, nebo má-li věřitel rozličné pohledávky jistinné, má se za to, že je shlazen onen dluh, o němž dlužník projevil, že jej chce se svolením věřitele shladiti.

§ 1267.

Nesvolí-li věřitel nebo je-li pochybno, jaký úmysl dlužník měl, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na úroky a konečně na jistiny. Co do jistin má se za to, že je shlazena ta jistina, z které dlužník byl již upomenut nebo která již aspoň dospěla, po ní ona, která by dlužníka nejvíce tížila, kdyby ji zůstal dlužen; z několika stejně obtížných bude shlazena jistina nezajištěná nebo méně zajištěná.

Čas splnění.

§ 1268.

Není-li čas splnění nijak určen (§§ 738 až 742), nastane povinnost splniti dne následujícího potom, co došla dlužníka upomínka.

§ 1269.

Výživné se zapravuje aspoň na měsíc napřed. Zemře-li ten, komu se výživné dává, nejsou jeho dědicové povinni vraceti nic z toho, co bylo plněno.

§ 1270.

Jestliže věřitel, jehož spolupůsobení při splnění je nutné, neposkytne tohoto svého spolupůsobení dlužníkovi, který se své strany učiní vše, čeho na něm vyžaduje splnění, stihnou nepříznivé toho následky věřitele.

§ 1271.

Na věřitele přechází zejména nebezpečenství nahodilé zkázy, které do té doby postihovalo dlužníka. Počínajíc prodlením věřitele odpovídá dlužník jen za škodu, kterou způsobí úmyslně nebo z hrubé nedbalosti; a dlužník může pohledávati na věřiteli náhradu nákladů, které na dlužnou věc učinil, podle zásad obsažených v ustanoveních o nepřikázaném jednatelství, jakož i náhradu škody, kterou mu způsobí dlužná věc.

Splnitel.

§ 1272.

Také osoba, která není způsobilá, aby spravovala své věci, může vlastním jednáním shladiti pravý a dospělý dluh. Splní-li však dluh do té doby nejistý nebo nedospělý, může se její řádný zástupce domáhati, aby bylo vráceno, co bylo plněno. Dospěl-li však zatím dluh, může se zástupce domáhati jen úroků z mezidobí.

§ 1273.

Kdo plní dluh jiné osoby, za který neručí (§ 1195), může se před plněním nebo při něm domáhati na věřiteli, aby mu postoupil svá práva; učiní-li tak, je v plnění spatřovati výkup pohledávky.

§ 1274.

Nabízí-li se výkup pohledávky v dohodě s dlužníkem, musí věřitel přijmouti splnění; neodpovídá však za pravost a dobytnost pohledávky, nejde-li o podvod. Není-li dohody s dlužníkem, nemusí věřitel od třetí osoby zpravidla (§ 1195) přijmouti splnění.

Příjemce.

§ 1275.

Dluh se shladí tím, že se splní věřiteli nebo jeho zástupci k přijetí způsobilému nebo tomu, koho soud uznal za věřitele pohledávky.

§ 1276.

Dlužník, který plní osobě, jež předloží kvitanci věřitele, shladí dluh, ačli nevěděl ani nemusil věděti, že ona osoba není oprávněna splnění přijmouti.

§ 1277.

Kdy se shladí dluh tím, že se splní osobě určené výrokem soudu nebo úřadu, podává se z ustanovení o těchto výrocích.

§ 1278.

Kdo něco splní věřiteli, kterému nepřísluší správa jeho jmění, je povinen splniti dluh znovu, jestliže to, co bylo poskytnuto, již není, ani to nebylo obráceno ku prospěchu příjemce.

Kvitance.

§ 1279.

Kdo splnil nebo plní dluh, jest oprávněn domáhati se na příjemci kvitance, t. j. písemného potvrzení, že dluh byl splněn, ve všech případech, v kterých je to v souhlase s pravidly poctivého styku. V kvitanci je vyznačiti jméno dlužníka i věřitele, předmět dluhu a místo a čas, kde a kdy byl splněn. Kvitance musí býti podepsána věřitelem nebo jeho oprávněným zástupcem. Náklady kvitance nese, není-li vyjednáno nic jiného, věřitel.