§§ 1013 až 1015 souhlasí s §1163 obč. zák. novelové verse, ale přihlížejí po stránce výrazové k § 44 zákona o soukromých zaměstnancích. Podle návrhu Slovenské komise bylo usneseno, že jiné zápisy než zápisy o době a druhu prací mohou býti pojaty do potvrzeni jen se souhlasem zaměstnance. Novelový tekst zřejmě usiloval o stejný výsledek, ale vyskytlé spory ukazují, že dosavadní tekst je nedostatečný. V konečné redakci bylo z opatrnosti dodáno, že zaměstnanec musí svůj souhlas projeviti výslovně a že tedy nestačí, přijme-li bez námitek potvrzení obsahující zápisy a poznámky nedohodnuté.

Ustanovení o soutěžní doložce zařaděné subkomitétem za § 1163 obč. zák. nov. verse bylo vypuštěno se zřetelem k tomu, že vedle §§ 47 až 49 zákona o soukromých zaměstnancích a vedle ustanovení zákona proti nekalé soutěži je zbytečné.

K § 1016: V osnově z r. 1931 následovaly za předpisy o potvrzení (vysvědčení) o práci jako závěr celé kapitoly dva paragrafy zařaděné pod rubrikou "Hranice smluvní volnosti při smlouvách o práci", z nichž druhý odpovídal § 1164 obč. zák. (ve znění zákona č. 497 /1921 Sb. z. a n.), první pojednával o právním významu hromadné smlouvy o práci.

Poměrem hromadné smlouvy k smlouvě jednotlivé (individuální) zabýval se již subkomitét a přiklonil se v tom směru k zásadě, vyjádřené svého času na př. v § 6, odst. 2 zákona o obchodních pomocnících č. 20/1910 ř. z., že totiž hromadná smlouva platí, jen pokud není jednotlivou smlouvou vyjednáno něco jiného, bez rozdílu, zda odchylka je na prospěch či na neprospěch zaměstnance. Proti tomu se postavila superrevisní komise v osnově z r. 1931 na stanovisko, že hromadná smlouva je normou smlouvě jednotlivé nadřízenou (superordinovanou) a že se tedy jednotlivá smlouva, na kterou se hromadná smlouva vztahuje, musí držeti přesně v mezích smlouvy hromadné a nesmí se od ní odchýliti. Tekst osnovy vyslovoval striktně, že práva zaručená zaměstnanci hromadnou smlouvou jsou minimum, o které jej jednotlivá smlouva nikdy připraviti nemůže, ale zároveň naznačoval, že v případě, kde by v hromadné smlouvě byly stanoveny netoliko dolní, nýbrž i horní hranice zaměstnancových práv, jsou nepřekročitelné i hranice horní a větší výhody poskytnuté jednotlivému zaměstnanci tedy neplatné (případy takové jsou ovšem nadmíru řídké, pravidelně určuje hromadná smlouva jen minimální platy, nejnižší výměru dovolené atp., takže smlouva jednotlivá zůstává v mezích smlouvy hromadné, když zaměstnanci přiznává plat vyšší, dovolenou delší atp.).

Vyjmouc řečené právě ustanovení neobsahovala osnova z r. 1931 podrobnosti o ostatních problémech vyvolaných kolektivními smlouvami, neboť superrevisní komise nepokládala za vhodné dáti v občanském zákoníku předpisy o tom, kdo je legitimován uzavírati kolektivní smlouvy a na koho se vztahují, o jich registraci atp., soudíc, že o tom sluší rozhodnouti podle ustanovení obecných nebo podle zvláštních ustanovení o tom vydaných nebo podle ustanovení, která o tom vydána budou. Všechny tyto věci skutečně v občanském zákoníku řešeny býti nemohou, a pokud snad na ně dosavadní ustanovení, ať obecná či zvláštní, nestačí, bude nutno se postarati o jich úpravu speciálními předpisy novými. Vzhledem k tomu bylo po meziministerském projednání a po opětovných bedlivých úvahách o vhodnosti stanoviska, zaujatého superrevisní komisí v osnově z r. 1931, na konec rozhodnuto, aby se vládní návrh ani o poměru mezi smlouvou hromadnou a jednotlivou nevyslovoval. Vážná mezera nemůže z toho vzniknouti, neboť, dospělo-li se k názoru na právní povahu hromadných smluv o pracovních poměrech neupravených speciálními zákony dnes, kdy občanský zákoník (a stejně zákon č. 244/1922 Sb. z. a n.) hromadnou smlouvu neznal, bude si prakse věděti rady s hromadnými smlouvami i za režimu nového zákoníka, jehož §§ 981, 982 s hromadnými smlouvami počítají.

Vypuštění § 1043 osnovy z r. 1931 neznamená ovšem nikterak, že by se něco měnilo na předpisech, podle kterých je již dnes hromadná smlouva buď vůbec, buď aspoň na prospěch zaměstnance závazná, jako jsou na př. § 21 zák. č. 29/1920 Sb. z. a n. o domácké práci, § 18 zák. č. 82/1920 Sb. z. a n. o domovnících, § 142 zák. č. 221/1924 Sb. z. a n. o.sociálním pojištění, § 8 zák. č. 251/1933 Sb. z. a n. o prodeji zboží za jednotné ceny, § 10 zák. č. 303/1920 Sb. z. a n. (ve znění zákona č. 171/1934 Sb. z. a n.) o zubním lékařství a zubní technice, § 17 zák. č. 189 /1936 Sb. z. a n. o pracovním poměru redaktorů. Všechny tyto předpisy jsou zachovány v platnosti v čl. VIII, č. 12 uvozovacích a prováděcích předpisů. Stejně budou zachovány v platnosti předpisy vládních nařízení č. 89/1935 Sb. z. a n., kterým se prodlužuje platnost hromadných smluv pracovních, a č. 102/1935 Sb. z. a n., jímž se upravují pro přechodnou dobu v textilní výrobě pracovní podmínky dělnictva, budou-li prodlouženy do doby, kdy nový občanský zákon nabude účinnosti, resp. budoucí snad normy podobného druhu.

Uspořádáním osnovy z r. 1931 mělo býti také naznačeno, že hromadná smlouva je normou zákonu podřízenou (subordinovanou), t. j. že ustanovení o kogentních předpisech (dosavadní § 1164 obč. zák.) vytyčuje také hranice smluvní volnosti při uzavírání smluv hromadných. V tom směru nenastává škrtem § 1043 osnovy z r. 1931 žádná změna, neboť slovo "smlouvou" v § 1016 třeba vztáhnouti také na smlouvu hromadnou.

Obsahově odpovídá § 1016 předpisu § 1164 obč. zák. ve znění zákona č. 497/1921 Sb. z. a n. Od svého vzoru liší se hlavně tím, že rozšířil kruh ustanovení, od kterých se smlouva na neprospěch zaměstnance nesmí odchýliti, na všechny předpisy nově redigované. Ochrana před zkrácením nebo zrušením práv se zaměstnancům poskytuje proti jakékoliv smlouvě, netoliko jako dosud proti smlouvě pracovní (o práci); to přešlo z osnovy superrevisní komise do některých novějších zákonů o pracovních poměrech jako na př. do § 53 zákona o soukromých zaměstnancích č. 154/1934 Sb. z. a n. a § 18 zák. č. 189/1936 Sb. z. a n. o pracovním poměru redaktorů.

Změny provedené v hlavě 35 nejsou příliš četné.

Ježto pojednání o smlouvě o práci a o smlouvě o dílo bylo rozděleno na dvě hlavy, bylo jako § 1017 zařaditi ustanovení určující pojem smlouvy o dílo a jako § 1023 ustanovení o platu, která dříve byla ve společných §§ 1151, 1152 obč. zák. Superrevisní komise se vrací k tekstu třetí novely, jež přesněji než subkomitét mluví o provedení (nikoli zhotovení) díla, čímž jsou lépe kryta díla nehmotná. Kontrahenti při smlouvě o dílo nazývají se "zadatelem" (locator operis) a "provaděčem" (conductor operis).

V § 1018, jenž odpovídá § 1165 obč. zák. novelové verse, je ta změna, že se povinnost dílo provésti nebo dáti je provésti za osobní odpovědnosti nestanoví striktně, nýbrž jest učiněna závislou na obsahu smlouvy a na povaze díla.

§ 1166 obč. zák., vytýkající o hranicích mezi smlouvou trhovou a smlouvou o dílo, byl vypuštěn, ježto dává jen vykládací pravidlo, které jistě není nutné, které však není ani přesné.

V § 1019 (§ 1167 obč. zák.) se nemluví o vadách podstatných, ježto jde zřejmě o pleonasmus. Nechtějí se jistě rozeznávati vady podstatné, které dílo nečiní neupotřebitelným, ani vady nepodstatné, které je neupotřebitelným činí. Že může pro vady díla vzniknouti nárok na náhradu škody podle obecných předpisů, je samozřejmo a plyne již z poslední věty. Pojem "přílišného nákladu" ve větě druhé třeba bráti nikoli absolutně, nýbrž relativně (se zřetelem k hodnotě díla).

V §§ 1020 až 1022 jsou recipovány bez věcných změn §§ 1168 a 1168 a) obč. zák. novelové verse.

Předpis o péči (§ 1169 obč. zák.) byl, aby systematika této hlavy byla zcela obdobná systematice hlavy o smlouvě o práci, zařaděn až za ustanovení o platu jako § 1028.

§ 1023 odpovídá, jak již bylo poznamenáno výše, předpisu § 1152 obč. zák., pokud se vztahoval na smlouvu o dílo.

§ 1024 recipuje bez věcné změny § 1170 obč. zák.

V §§ 1025 a 1026 [§ 1170 a) obč. zák. novelové verse] bylo podle obdoby ustanovení o záruce za správnost rozpočtu připojeno ustanovení o záruce za úplnost rozpočtu. Přesněji než dosavadní § 1170 a), odst. 2 obč. zák. mluví § 1026 o náhradě za vykonanou práci a vzniklé výdaje.

§ 1027 je ustanovení nové. Vyhovuje se jím požadavkům některých odvětví živnostenského podnikání, aby byla zbavena odpovědnosti za věci podle objednávky zhotovené nebo opravené, když se zákazník z nedbalosti anebo ze zapomětlivosti o dílo nehlásí, a otvírá se takovým podnikatelům cesta, jak by se dostali k náhradě svých hotových výdajů a svého platu za provedení díla.

§ 1029 recipuje § 1171 obč. zák. novelové verse.

V osnově z r. 1931 tvořil závěr hlavy jednající o smlouvě o dílo paragraf, který na hromadné smlouvy o dílo rozšiřoval zásadu, jež měla platiti o poměru hromadné smlouvy o práci k smlouvě jednotlivé. Ustanovení to bylo vyvoláno názorem superrevisní komise, že sice smlouvy hromadné se zřetelem k smlouvám o dílo nemají snad toho významu jako při smlouvách o práci, ale že se přece vyskytují. Vypuštění příslušného paragrafu v hlavě o smlouvě o práci vyžádalo si i škrt odkazového ustanovení v hlavě o smlouvě o dílo. Nezmiňuje-li se vzhledem k tomu hlava o smlouvě o dílo nyní vůbec o smlouvách hromadných, neznamená to ovšem, že by hromadné smlouvy o dílo nebyly možné.

Dlouho pociťovanou mezeru, že občanský zákoník neměl ustanovení o smlouvě zprostředkovatelské (makléřské), vyplnil již subkomitét. Superrevisní komise se od subkomitétu odchýlila v tom, ze věnovala smlouvě zprostředkovatelské zvláštní hlavu. Tím bude jasně pověděno, že smlouva zprostředkovatelská není ani smlouvou o práci ani smlouvou o dílo a že nejde o nic jiného než o smlouvu makléřskou. Leckteré z pochybností vyslovených v připomínkách budou tím odklizeny. Pojem "zprostředkovatele" podle této hlavy je ovšem zcela odchylný od pojmu vymezeného v § 2, písm. e) zákona o domácké práci č. 29/1920 Sb. z. a n.

Od ustanovení redigovaných subkomitétem se superrevisní komise v leckterých kusech odchýlila.

§§ 1030 a 1031 obsahují látku, kterou mají § 1171 a) a § 1171 b), odst. 1 subkomitétu, ale jednak látku tu jinak řadí, jednak se v lecčems od návrhu subkomitétu odchylují.

Podle postupu přijatého v hlavách 26 a násl. vytýká § 1030 jen pojem zprostředkovatelské smlouvy, a to podle § 652 obč. zák. pro Německou říši, a z § 1171 b) subkomitétu přijímá s některými změnami ustanovení o tom, kdy výslovného smluvení odměny není zapotřebí. Návrh neomezuje smlouvu zprostředkovatelskou na zprostředkování smluv o práva majetková v souhlase s některými připomínkami, jako na př. s připomínkou nejvyššího soudu. Zdali arci taková smlouva týkající se "nemajetkových práv", jako na př. smlouva o zprostředkování adopce, manželské smlouvy atp., bude platná, bude záviseti na tom, zdali se nepříčí dobrým mravům. Návrh, aby byla pro makléřskou smlouvu jako podmínka platnosti předepsána forma písemná, nebyl přijat, právě tak jako návrh, aby podmínkou platnosti bylo odevzdání sazebníku, když se vyskytují sazby. Požadavek výslovného smluvení odměny chce chrániti strany před vykořisťováním, jehož se nekalé živly leckdy dopouštějí. Takového nebezpečí není v případě věty druhé, neboť kdo se obrátí na osobu, která smlouvu, o jakou jde, zprostředkuje po živnostensku, jsouc k takovému živnostenskému zprostředkování podle příslušných předpisů (na př. podle zákona č. 203/1925 Sb. z. a n.) oprávněna, musí si býti vědom, že bude povinen zaplatiti odměnu.

§ 1031 vyslovuje důrazněji než subkomitét myšlenku, že musí tu býti kausální nexus mezi činností zprostředkovatele a vznikem zprostředkované smlouvy. Proto také nebyla recipována druhá věta prvního odstavce § 1171 a) návrhu subkomitétního, jež zásadu o kausálním nexu zřejmě opouští. Z § 1171 a) návrhu subkomitétu se přijímá ustanovení, co platí, když zprostředkovaná smlouva byla učiněna pod výminkou odkládací. Zato nebyl přijat návrh subkomitétu o smlouvě pod výminkou rozvazovací. Rozsáhlé toto ustanovení nebylo by asi příliš praktické.

§ 1032 odpovídá § 1171 d) návrhu subkomitétu vybudovanému na § 654 obč. zák. pro Německou říši. Slova "v její prospěch", jež se v tomto paragrafu vyskytují, nebyla přijata.

§ 1033 recipuje druhý odstavec § 1171 b) návrhu subkomitétu, § 1034 pak § 1171 c) tohoto návrhu. Slova "jeho zprostředkováním" byla škrtnuta jako nevhodná a dáno výraznější ustanovení o náhradě smluvených výdajů, když k smlouvě, která měla býti zprostředkována, nedošlo. Odstavec druhý návrhu subkomitétu nebyl převzat, ježto je zcela v rozporu s podstatou zprostředkovatelské smlouvy. Zdali snad v případnostech, které měl na zřeteli subkomitét, nevznikne někdy pohledávání na náhradu škody, bude posouditi podle obecných ustanovení, zejména podle ustanovení o povinnosti nahraditi škodu způsobenou jednáním, které se příčí dobrým mravům.

§ 1035 omezil ustanovení § 1171 e) návrhu subkomitétu na smlouvu o zprostředkování práce, jak to činí jeho vzor, § 655 obč. zák. pro Německou říši. O odměně již zaplacené rozhoduje § 1035 opačně než návrh subkomitétu.

Superrevisní komise se především usnesla pozměniti nadpis této hlavy. Při tom bylo rozhodné, že v § 1036 má býti uznána také výdělečná společnost, při které společníci spojují jediné svoji činnost, t. j. svoji pracovní sílu.

K § 1036: Rubrika zní "Pojem". O společném prospěchu, jehož má býti společností dosaženo, se nečiní v tomto ustanovení, jež odpovídá § 1175 obč. zák., zmínka, takže - jak si také přál nejvyšší soud - bude možno užíti předpisů této hlavy také na společnosti, jež nemají účelů výdělečných; mluví se nyní již, jen o sdružení činnosti nebo věcí za společným účelem. Nebylo vyhověno podnětu, aby bylo dáno ustanovení o procesní způsobilosti (způsobilosti býti stranou) společnosti.

§ 1037 odpovídá dosavadnímu § 1178 obč. zák. Nový je předpis, že je zapotřebí podpisu na soupisu. Druhá věta rozhoduje, co platí, když soupis byl zřízen a podepsán, ale byl zřízen neúplně. Smlouva nebude neplatná, ale jměním přítomným bude po zákonu jen jmění sepsané. Ke smyslu slov "je po zákonu" srv. terminologické poznámky výše.

Rubrika před dalšími ustanoveními byla upravena jinak, než v občanském zákoníku, a zní nyní "Právní následky společenské smlouvy" s podrubrikou "1. co do základního jmění". Pod touto rubrikou zařaděny jsou §§ 1038 až 1041, jež odpovídají §§ 1182, 1183, § 1192, věta 2, §§ 1177 a 1181 obč. zák.

Ustanovení § 1176 obč. zák. bylo na návrh notářské komory v Brně škrtnuto.

Ustanovení § 1177 obč. zák. bylo zařaděno jako § 1040 za dosavadní § 1183 obč. zák. Při tom byly provedeny některé stylistické změny, jmenovitě byla škrtnuta slova "nikoliv zděděné".

O § 1178 obč. zák. srv. poznámky výše u § 1037.

§§ 1179 a 1180 obč. zák. byly jako zbytečné škrtnuty.

§ 1041, jenž odpovídá § 1181 obč. zák., byl nově stylisován po vzoru § 498. Při tom bylo přihlédnuto k tomu, že vneseny mohou býti nejen věci, nýbrž i práva.

§ 1182 obč. zák. je nyní zařaděn jako § 1038 osnovy. Druhá věta je škrtnuta. První věta byla stylisticky pozměněna, jmenovitě bylo vypuštěno podle připomínky nejvyššího soudu slovo "základ"; místo "kmenového jmění" zvolen byl výraz "základní jmění", neboť nejde o jmění, jímž nelze disponovati, nýbrž o jmění věnované společnému účelu. Tato změna provedena byla také v podrubrice a v dalších ustanoveních.

Ustanovení § 1183 obč. zák. je zařaděno jako § 1039 osnovy. Druhá věta byla škrtnuta, neboť její obsah je kryt již větou první. Škrtnuta byla také citace § 1192 obč. zák., dosud uvedená ke konci, neboť obsah tohoto paragrafu, vyjímajíc zbytečnou větu první, byl převzat ve zkrácené formě do závěrečné věty § 1039. Zvolené znění má ostatně také vyjádřiti, že přínos může záležeti i v něčem jiném než ve věcech nebo v pracovních výkonech.

Za skupinou §§ 1038 až 1041 následuje podrubrika "2. co do ostatních práv a povinností společníků navzájem". Pod touto rubrikou jsou seřaděny §§ 1042 až 1048, jež odpovídají §§ 1188, 1184, 1185, 1186, 1189, 1191, 1193, 1197 obč. zák.

Protože ustanovením § 1042 počíná skupina §§ 1042 až 1048, byl do něho pojat všeobecný odkaz na zásady platné o spoluvlastnictví. Odkazuje se ovšem toliko na §§ 211 až 221, nikoli na §§ 222 a násl., jež jednají o likvidaci.

Ustanovení § 1184 obč. zák. zůstalo v § 1043 nezměněno, jen pořad slov byl přesunut.

§§ 1185 a 1186 obč. zák. byly sloučeny v jediný § 1044. V § 1185 obč. zák. vypuštěna byla slova "beze zřetele na jejich větší nebo menší podíl", neboť k činnosti směřující k dosažení společného účelu jsou povoláni i členové, kteří vůbec podílu nemají. V § 1186 obč. zák. vypuštěna byla soutěžní doložka, neboť se vystačí s předpisy o nekalé soutěži.

§ 1187 obč. zák. byl škrtnut, jmenovitě proto, poněvadž je v rozporu s § 1185 obč. zák.

Rubrika před § 1189 obč. zák. se vypouští. Jinak byl tekst tohoto ustanovení s některými stylistickými změnami převzat jako § 1045.

§ 1190 obč. zák. byl škrtnut, ježto o vnějších poměrech společnosti jedná již § 1042, jenž se dovolává také §§ 216 a 217, pro poměr vnitřní pak platí § 1044.

První věta § 1191 obč. zák. byla škrtnuta jako zbytečná. Jinak bylo toto ustanovení se stylistickými změnami pojato do § 1046. Kdežto starý tekst mluvil o jednání, které jeden společník provedl svémocně, je nyní řeč o jednání vykonaném "o své újmě".

O § 1192 obč. zák. srv. poznámky k § 1039.

Ustanovení § 1193 obč. zák. bylo v § 1047 pozměněno, a vychází se při tom z tohoto výkladu: Jestliže někteří společníci jen pracují, anebo jestliže jen někteří společníci pracují, a jestliže na takový případ ve smlouvě není pamatováno nebo nedojde k dohodě, přísluší oněm společníkům přiměřený podíl ze zisku. Výpočet momentů rozhodných pro soudcovské rozhodnutí není míněn jako taxativní. Jinak provedeny byly na § 1193 obč. zák. některé stylistické změny.

Škrtnut byl § 1194 obč. zák., neboť jeho obsah je již kryt ustanovením § 1042.

§ 1195 obč. zák. byl škrtnut vzhledem k § 710 (§ 879 obč. zák.). Smlouva o t. zv. societas leonina je jistě podle tohoto ustanovení neplatná. První část § 1195 obč. zák. je samozřejmá.

Rubrika před § 1197 obč. zák. byla vypuštěna, tekst sám byl převzat do § 1048 s menšími změnami. Škrt slov "buď úplně nebo částečně", provedený v závěrečné redakci, není změnou věcnou.

§§ 1198 a 1199 obč. zák. byly škrtnuty i s rubrikou. Obsah jich vyplývá z §§ 211 a 220, na něž se odkazuje v § 1042.

§ 1200 obč. zák. byl zařaděn do hlavy o spoluvlastnictví jako § 221.

§§ 1201 a 1202 obč. zák. byly převzaty jako §§ 1049 až 1051. K § 1049 připojena byla druhá věta, podle níž z jednání, jež byla provedena pro společnost, věřiteli odpovídají všichni společníci stejnými podíly, jestliže věřitel nevěděl ani nemusil věděti, jaký je poměr účasti jednotlivých společníků. Dosavadní druhá věta § 1201 obč. zák., předpisy obchodního práva již překonaná, byla škrtnuta.

§ 1050 se nyní vyslovuje o vázanosti společenského jmění pro věřitele společnosti. Jiní věřitelé společníkovi se mohou - jak vyslovuje následující paragraf - držeti jediné toho, nač společník sám má právo. Vede-li exekuci, může věřitel způsobiti zrušení společnosti beze zřetele k tomu, zda, byla uzavřena, na určitý či na neurčitý čas. Výpovědní doba je měsíční a výpověď může býti dána jen pro konec provozovacího období. Srv. čl. 126 obch. zák., § 333 ex. ř. (§ 101 zák. čl. XXXVII/1875, čl. VI, § 83 ex. novely č. 23/1928 Sb. z. a n.).

Zvoleným zněním §§ 1049 až 1051 je vyřízen též § 1203 obč. zák.

Ustanovení § 1204 obč. zák. se vypouští, neboť se vztahuje jediné na společnosti obchodní.

Rubrika před §§ 1052 a násl. zní "Zánik společnosti nebo členství". Tím má býti naznačeno, že se tu pojednává také o vystoupení jednoho člena nebo o jeho vyloučení.

V § 1052 převzat byl § 1205 obč. zák. se stylistickými změnami, jmenovitě mluví se, podle připomínky nejvyššího soudu, o "účelu" a nikoliv o "úkolu", kteréhožto slova užil subkomitét.

V § 1053 byl převzat § 1206 obč. zák. Nebylo vyhověno podnětu, aby se přihlédlo k opačnému řešení zákoníka obchodního. Výslovně bylo vytčeno, že se ve společnosti pokračuje s dědici, jen když se s ostatními společníky o tom dohodli.

§ 1207 obč. zák. byl převzat bez věcných změn v § 1054, až na to, že byla vypuštěna třetí věta týkající se společností obchodních.

§ 1208 obč. zák. byl převzat v § 1055 ve znění zkráceném a stylisticky upraveném. Ustanovení o dílu povinném nejsou předpisem § 1055 dotčena.

§ 1209 obč. zák. byl převzat v § 1056, bylo však škrtnuto slovo "vyměřeného" (sc. podílu), aby se vyjádřilo, že podle stavu věci se může srážka týkati buď kapitálu nebo zisku nebo obojího.

§ 1210 obč. zák. byl převzat v § 1057 s některými změnami. Místo dosavadní kasuistiky bylo dáno všeobecné ustanovení o důvodné ztrátě důvěry. Taková ztráta tu bude podle okolností případu zvl. při odsouzení pro trestný čin (třebas nebyl to právě zločin), nebo když na jmění společníkovo byl prohlášen konkurs. Nová věta 2 určuje, jak se rozhoduje o vyloučení, a dává společníku v této věci přehlasovanému možnost rozvázati poměr k společnosti. Toto právo by ovšem musilo býti uplatňováno v přiměřené době poté, co většina společníků návrh na vyloučení zamítla. Jestliže by navrhovatel i po projití takové přiměřené doby - ve společnosti setrval, mohl by v budoucnu vystoupiti jen za šetření předpisů §§ 1059 a 1060.

Následující § 1058, jenž se týká ztráty svéprávnosti, přejímá s některými změnami § 6 řádu o zbavení svéprávnosti, pokud se vztahoval na § 1210 obč. zák.

§ 1059 odpovídá § 1211 obč. zák. Právo vypověděti smlouvu před uplynutím smluvené doby, zemřel-li nebo vystoupil-li nebo byl-li vyloučen společník, na němž hlavně spočívala starost o společný účel, je stejně jako v § 1060 návrhu omezeno tím, že nesmí býti vykonáno nevčas a na újmu ostatních společníků.

§ 1212 obč. zák. byl převzat v § 1060 a byl přizpůsoben § 206.

§§ 1213 a 1214 obč. zák. byly škrtnuty; jmenovitě § 1213 obč. zák. je kryt již ustanovením § 1057.

§ 1215 obč. zák. byl v § 1061 zkrácen, avšak věcně ponechán beze změny. Ustanovení, kterých podle § 1061 jest užíti, jsou §§ 222 až 232, ale samozřejmě také § 1349.

§ 1216 obč. zák. byl škrtnut.

Obsahem odpovídá tato hlava celkem dvacáté osmé hlavě druhého dílu dosavadního občanského zákoníka, jen o darech při zrušení zasnoubení (srv. druhou větu § 1247 obč. zák.) jsou dány předpisy v hlavě o darování (§§ 800 až 803) a o dědické smlouvě (§§ 1249 až 1254 obč. zák.) jsou předpisy v hlavě o pořízení pro případ smrti (§§ 441 až 451).

V předběžných pracích přípravných byla ustanovení této hlavy umístěna mezi ustanoveními práva rodinného. Proč byla přesunuta na místo nyní navrhované, je vysvětleno v části II této důvodové zprávy. Proti osnově z r. 1931 byly provedeny některé změny věcné, ale zásadních změn není. Superrevisní komise byla sice informována o četných návrzích pozměňovacích, z nichž některé se od dosavadního práva odkláněly velmi podstatně. Ale majetkové právo rodinné, zvláště manželské, je úzce spjato s úpravou rodinného práva osobního, a když zůstává toto nedotčeno, nelze zaváděti radikální novoty v poměrech majetkoprávních.

Systematicky byl obsah dosavadní hlavy 28 obč. zák. uspořádán poněkud jinak: napřed jdou ustanovení o manželském majetkovém právu zákonném, pak o jeho možných smluvních modifikacích (svatebních smlouvách). Je to pořad osnovy z r. 1931, v níž však tyto dvě skupiny předpisů nešly přímo za sebou.

K §§ 1062 až 1064: Do těchto tří paragrafů byl rozložen obsah § 52 osnovy z r. 1931, ale ne bez některých novot, které lze označiti jako další krok na cestě, vedoucí od dosavadního zákoníka přes návrh subkomitétu pro rodinné právo k stanovisku komise v oné osnově.

Subkomitét zachoval zásadu dosavadního občanského zákoníka, že sňatkem nenastává společenství jmění mezi manžely (§ 1233 obč. zák.) a že, není-li zvláštní úmluvy, podrží každý manžel své jmění dosavadní a že nemá jeden manžel právo na to, čeho druhý manžel za manželství nabude (§ 1237, věta 1 obč. zák.). Naproti tomu vypustil subkomitét druhou § 1237 obč. zák., podle níž v pochybnostech bylo míti za to, že jmění nabyto bylo manželem. Ustanovení podobné přítomné době, kdy výdělečná i jinaká činnost manželčina má daleko větší význam než před 125 lety, jistě nevyhovuje. Proti návrhu subkomitétu bylo namítáno, že bez určité presumpce, ať se vysloví ve prospěch nabytí jediným manželem či oběma společně, se prakse asi nebude moci dobře obejíti. Hlavně však byl návrh subkomitétu potírán s dvou stran: jednak organisacemi hájícími zájmy žen, jež se domáhaly toho, aby všechno jmění bylo manželům společné a jimi aby společně bylo spravováno, a aby výtěžky, jichž se dosáhne, náležely oběma rovným dílem; jednak Slovenskou komisí, jež žádala, aby se přijal na Slovensku vžitý systém t. zv. koakvisice, a připravila návrh předpisů, které by se měly za tím účelem vsunouti do nového zákoníka. O obou těchto návrzích bylo v superrevisní komisi podrobně jednáno a jejich výhody i nevýhody pečlivě odvažovány. Zkoumání toto nevyznělo vůbec příznivě pro první z návrhů shora zmíněných. Systém úplného majetkového společenství mezi manžely nebyl by po názoru komise převážné většině obyvatelstva vítán, neboť se dobře nehodí pro sociální a hospodářské poměry přítomné doby; příliš se vzdaluje vžitých a osvědčených zásad, k nimž dospěl dosavadní právní vývoj, a také by nepochybně v praksi přivodil nemalé komplikace. Co pak se týká požadavku Slovenské komise, hájeného se značným důrazem, došla většina superrevisní komise také k přesvědčení, že by se nedoporučovalo zavésti na celém státním území všeobecnými předpisy všechno to, co na Slovensku a v Podkarpatské Rusi stran t. zv. koakvisice dnes platí. Uznala však, že základní myšlenka koakvisice, že totiž určité jmění má býti považováno za jmění nabyté oběma manžely, je správnému řešení problému, o který jde, bližší než systém dosavadního občanského zákoníka, třebas i s modifikacemi, které navrhl subkomitét. Velmi často jistě majetkové prospěchy, jichž bylo dosaženo za manželství, je přičísti k zásluze oběma stranám, ať již proto, že obě byly stejně výdělečně činné nebo že výdělečná činnost jedné z nich se mohla rozvinouti jen dík přímé nebo nepřímé podpoře strany druhé. Připojila proto superrevisní komise v osnově z r. 1931 k tekstu subkomitétu dodatek, že se v pochybnostech má za to, že toho, co na jmění přibylo za trvání manželského společenství, nabyli oba manželé stejným dílem. Ježto šlo o domněnku vyvratitelnou, mohl ten, proti komu svědčila, prokazovati, že jmění nabyl sám nebo že jeho podíl na jmění je jiný než jedna polovina. Prokázati přesně, jaký podíl na jmění společně nabytém náleží jednomu nebo druhému manželu, bylo by ovšem často nesnadné, ne-li nemožné. U stanovovala proto osnova, že soudce posoudí podle volného přesvědčení, v jakém poměru jest jmění rozděliti mezi oba manžely.

Komise se mohla právem domnívati, že tímto způsobem zachovala z platného práva slovenského vše, co zachování zasluhovalo, a že také velmi vyšla vstříc těm, kdož systém dosavadního občanského zákoníka chtěli nahraditi systémem majetkového společenství mezi manžely.

Základní myšlenky osnovy z r. 1931 zůstaly v konečné redakci nedotčeny a byly jen ještě podrobněji propracovány. § 1062 byl obmezen na recepci prvních vět §§ 1233 a 1237 obč. zák. V protikladu § 1063 a § 1064 má býti rozlišen majetek, na který se vztahuje zásada společného nabývání oběma manžely, od majetku jinakého, jímž se míní zvláště majetek, jehož jeden manžel nabyl darováním, posloupností dědickou, odkazem a pod. Majetkem za trvání manželského společenství dobytým bude rozuměti to, co je výsledkem hospodářské činnosti vyvíjené po dobu manželského společenství oběma manžely společně (na př. pracují-li oba v podniku, třebas podnik formálně náleží jen jedinému z nich) nebo i jen jedním z manželů. Majetek za manželského společenství dobytý zásadně se dělí na polovici, ale pružné ustanovení § 1063 umožní, aby v případech, kde by dělení na polovici nebylo spravedlivé, náležitě byly zhodnoceny účast a zásluhy jednoho či druhého manžela o hospodářskou aktivnost manželského společenství. Zváží-li soudce, jak mu nové znění výslovně přikazuje, také zájmy dětí, nebude mu nesnadno najíti pro rozdělení dobytého majetku měřítko, které by odpovídalo všem okolnostem zřetele hodným.

S těmito ustanoveními souvisí čl. V, č. 2 uvozovacích předpisů. Zákon tam dotčený má upraviti přechod od dosavadního práva platného v zemích Slovenské a Podkarpatoruské k systému nového zákoníka.

K § 1065: Z § 1238 obč. zák. byla vypuštěna již subkomitétem obsoletní zmínka o volném jmění manželčině, ale věcných změn není. Podle terminologie komisí přijaté je v tomto případě důkaz opaku vyloučen.

K § 1066: § 1239 obč. zák. byl upraven jen stylisticky, jmenovitě aby bylo ostřeji vytčeno, že co do vyrovnání účtů nezáleží na tom, kdy se správa fakticky skončila, nýbrž na tom, kdy pro odpor manželčin zanikla.

O postavení manžela jako správce jmění manželčina budou platiti zásady dosavadní, zvláště že se zástupčí moc manželova vztahuje na veškerá právní jednání o kmenovém jmění, jaká by mohl činiti ten, kdo obdržel všeobecnou plnou moc činiti jednání, která přináší sebou správa jmění; k jednáním, která podle § 867 vyhledávají zvláštního zmocnění, potřeboval by zvláštního zmocnění také manžel. Co se týká požitků, buď upozorněno, že manžel nejen není povinen je vyúčtovati, ale že by ani neodpovídal z těch, kterých dobýti zanedbal.