§ 19.
Povinnost soudců, oznámiti důvody vyloučení nebo zaujatosti.
Každý soudce je povinen oznámiti ihned přednostovi soudu poměr, který jej z vykonávání soudcovských úkonů podle zákona vylučuje, anebo pro který by mohl některou stranou býti pro zaujatost odmítnut, jsou-li mu takové poměry známy. O tomto oznámení budiž učiněn ve spisech záznam. Jde-li o přednostu soudu, učiní příslušné oznámení svému zástupci; není-li tu však zástupce nebo stal-li by se soud tím, že přednosta vystoupí, neschopným, aby se usnášel, presidentovi nadřízeného soudu.
§ 20.
a) Jak jest soudce stranami odmítán;
(1) Odmítnutí staniž se u soudu, ke kterému náleží odmítaný soudce, podáním nebo ústně do protokolu. Při tom buďte zároveň přesně udány okolnosti, které odůvodňují odmítnutí.
(2) O takovémto prohlášení se má odmítaný soudce vyjádřiti.
b) povinnost osvědčiti důvody zaujatosti;
(3) Strana odmítající soudce pro zaujatost má důvody odmítnutí soudcem popírané osvědčiti; jestliže by pro zaujatost odmítla strana soudce, u něhož se již před odmítnutím dala do projednávání nebo učinila návrhy, musí také osvědčiti, že důvod odmítnutí vznikl teprve později anebo že se o něm teprve později dověděla.
c) úřední povinnost zjistiti důvody vyloučení soudce.
(4) Důvody vylučující soudce podle zákona musí vždycky býti zjištěny z úřední povinnosti.
§ 21.
Způsob vyřízení: a) jde-li o odmítnutí pomocných soudců, samosoudců nebo členů senátu;
(1) Odmítnutí pomocných soudců, samosoudců nebo jednotlivých členů senátu může býti vyřízeno tím, že přednosta soudu přidělí se souhlasem odmítaného soudce věc, o kterou jde, jinému z ostatních soudců téhož soudu, v této věci právně nezávadných, anebo určí za stejných podmínek do senátu místo odmítaného člena soudce jiného.
b) jde-li o odmítnutí přednosty okresního soudu;
(2) Jde-li o odmítnutí přednosty okresního soudu, může president nadřízeného krajského soudu se souhlasem odmítaného přednosty přikázati věc, o niž jde, samosoudci povolanému k zastupování přednosty okresního soudu nebo soudci, který je trvale určen k tomu, aby přednostu okresního soudu zastupoval.
c) nevychází-li odmítnutí od stran.
(3) Takováto opatření lze učiniti i po oznámení soudcově ve smyslu § 19.
§ 22.
Kdo rozhoduje o odmítnutí.
Jinak rozhoduje o odmítnutí soudců náležejících k okresnímu soudu nadřízený krajský soud; náleží-li odmítaný soudce k soudu sborovému, rozhoduje tento sborový soud; jestliže by se však tento sborový soud tím, že odmítnutý soudce vystoupí, stal neschopným, aby se usnášel, rozhoduje sborový soud nadřízený podle pořadí stolic.
(2) Takovéto rozhodnutí budiž vyvoláno i k oznámení soudcovu (§ 19), nedošlo-li k vyřízení podle předcházejícího paragrafu.
§ 23.
Forma rozhodnutí.
(1) O odmítnutí bude rozhodnuto usnesením bez ústního jednání; soud povolaný k rozhodnutí však může, než vydá usnesení, naříditi všechna vyhledávání potřebná k vysvětlení.
Opravné prostředky.
(2) Rozhodnutí, kterým se odmítnutí vyhovuje, nelze napadati opravným prostředkem. Proti usnesením nevyhovujícím odmítnutí se připouští rekurs podle předpisů civilního řádu soudního. O tomto rekursu rozhodne soud druhé stolice s konečnou platností. Došlo-li k rozhodnutí jen po oznámení soudcově (§ 19), nelze mu vůbec odporovati.
(3) Jestliže strana odmítnutí soudce uplatňovala marně a rozhodnutí nabylo právní moci, nemůže se už soud vyšší stolice v téže právní věcí tou otázkou zabývati.
§ 24.
Koho nutno zpraviti o tom, že bylo vyhověno odmítnutí.
Rozhodnutí, kterým se odmítnutí vyhovuje, budiž z úřední povinnosti oznámeno přednostovi soudu, k němuž náleží odmítnutý soudce; je-li odmítnut přednosta okresního soudu, budiž toto oznámení učiněno presidentovi nadřízeného krajského soudu, týká-li se odmítnutí presidenta sborového soudu, budiž o příslušném rozhodnutí zpraven jeho zástupce, a jestliže by byl odmítnut president sborového soudu se všemi členy svého soudu, budiž to oznámeno sborovému soudu nadřízenému podle pořadí stolic (§ 30).
§ 25.
Účinek odmítání.
(1) Odmítaný soudce může až do pravomocného rozhodnutí o odmítnutí předsevzíti jen takové úkony, které nedopouštějí odkladu.
Opatření, jehož je třeba, bylo-li odmítnutí vyhověno.
(2) Je-li odmítnutí vyhověno, mají osoby zpravené podle § 24 ihned opatřiti, čeho třeba, aby byl ustanoven soudce způsobilý vykonávati soudcovský úřad v právní věcí, o niž jde.
Odmítání jiných soudních orgánů.
§ 26.
Odmítání orgánů: a) doručných, osvědčujících, výkonných nebo samostatně věc vyřizujících;
Předpisy o odmítání soudců se vztahují i na ostatní zaměstnance soudů, pokud jsou činní jako orgány doručující, osvědčující, výkonné, anebo, pokud se to podle zákonných předpisů dopouští, jako orgány jistou věc samostatně vyřizující, dále na zapisovatele, a to u všech těchto osob s tou obměnou, že o odmítání jich rozhoduje s konečnou platností přednosta soudu, u něhož jsou ustanoveny.
§ 27.
b) jiných.
(1) Soudní orgány, na které se nevztahují předcházející ustanovení, mají, jsou-li v poměru, který by soudce vylučoval z vykonávání úřadu, oznámiti tento poměr přednostovi soudu.
(2) přednosta soudu ustanoví, zda se takové soudní orgány mají zdržeti výkonu svého úřadu.
TŘETÍ ODDÍL.
O příslušnosti.
§ 28.
Kdy ustanovuje příslušnost nejvyšší soud.
(1) Jestliže některá občanská právní věc spadá sice pod pravomoc zdejších soudů, avšak podmínky místní příslušnosti zdejšího soudu ve smyslu tohoto zákona scházejí anebo nemohou býti vyšetřeny, určí nejvyšší soud z věcně příslušných soudů onen soud, který má pro danou právní věc platiti za soud místně příslušný.
(2) Toto určení se stane ve sporných občanských věcech právních k návrhu strany, jinak z úřední povinnosti.
§ 29.
Jak dlouho trvá příslušnost.
Každý soud zůstává v právních věcech, které byly u něho řádně zahájeny, příslušným až do jich ukončení, třebas by se dodatečně změnily okolnosti, podle nichž byla při zavedení řízení příslušnost určena. To však neplatí o takových změnách, kterými se právní věc odnímá zdejšímu soudnictví vůbec nebo alespoň působnosti soudů řádných.
§ 30.
O delegaci: a) nutné;
Nemůže-li soud vykonávati soudní moc z některého důvodu uvedeného v § 16, má tuto překážku oznámiti soudu nadřízenému podle pořadí stolic. Tento soud pak ustanoví jiný soud stejného druhu, aby příslušnou právní věc projednal a rozhodl.
§ 31.
b) vhodné.
(1) Rovněž může vrchní soud, v jehož obvodě je soud příslušný, pro vhodnost k návrhu některé strany ustanoviti, aby místo tohoto příslušného soudu jednal a rozhodl jiný soud stejného druhu v obvodu téhož vrchního soudu.
(2) Delegace z obvodu jednoho vrchního soudu do obvodu jiného jsou vyhrazeny nejvyššímu soudu.
(3) Návrh na delegování nepůsobí odklad řízení. Rozhoduje se o něm bez ústního jednání. Vyjádření potřebná k vysvětlení však buďte před rozhodnutím vyžádána do určené lhůty na soudu, jenž by byl ku projednávání nebo rozhodnutí vlastně příslušný, i na stranách.
(4) V řízení exekučním, konkursním, vyrovnacím a nesporném může návrh na delegování učiniti i soud dosud příslušný.
§ 32.
Obmezení příslušnosti na soudní okres.
(1) Každý soud má vykonávati v obvodu sobě přiděleném sám úřední úkony příslušející k jeho působnosti.
(2) Doručení a jiné soudní úkony ve vojenských budovách anebo v budovách vojskem obsazených se však mohou díti toliko po předcházejícím oznámení veliteli; velitel může k tomuto výkonu přiděliti vojenskou osobu.
(3) Má-li býti doručeno osobám exteritoriálním nebo jde-li o to, aby byla vykonána soudní nařízení, která se týkají těchto osob, obrátiž se soud na ministerstvo spravedlnosti, aby bylo vyžádáno zprostředkování ministerstva zahraničních věcí.
(4) Stejně nutno postupovati, má-li se soudně něco konati v bytech exteritoriálních osob a vůbec v místnostech exteritoriálních proti osobám, které jsou podřízeny řádným soudům.
§ 33.
Kdy smí soud překročiti hranice svého obvodu.
Výjimečně a vždy jenom uvnitř státních hranic smí soud překročiti hranice svého obvodu, jestliže jeho úřední úkon má býti předsevzat na hranicích soudního obvodu, nebo je-li toho pro naléhavost nebo důkladné posouzení věci nezbytně zapotřebí. O tom budiž zpraven soud, v jehož obvodě má býti vykonán takovýto úkon.
§ 34.
Jak se přenášejí jednotlivé práce na předsedu nebo na soudce z příkazu.
(1) President sborového soudu nebo předseda senátu, kterému jest právní věc přidělena, smí vykonávati jen takové soudní úkony, které jsou mu zákonem výslovně svěřeny. Rovněž může senát svěřiti soudní úkony jednotlivému členu senátu nebo příslušného sborového soudu (soudci z příkazu) jen tehdy, když to zákon dovoluje.
(2) Přenésti soudní úkony na člena senátu nebo na člena příslušného sborového soudu může toliko senát povolaný ku projednávání a rozhodnuti právní věci. Neplatí to však, je-li nařízeno něco jiného, zejména je-li předseda sám k tomu zmocněn.
§35.
Soudce z příkazu.
(1) Soudní úkony, které mají býti konány mimo ústní jednání nebo mimo zasedání, mohou býti v řízení před senáty, když není podmínek pro dožádání jiného soudu, uloženy soudci z příkazu.
(2) Usnesení takového soudce může, neustanovuje-li zákon jinak, k návrhu nebo z úřední moci změniti soud, který příkaz dal. Před rozhodnutím buďte konána potřebná šetření.
§ 36.
Jak se přenášejí úřední úkony na jiné soudy.
(1) úřední úkony, které by měl krajský soud podle § 32, odst. 1 předsevzíti sám, buďtež přeneseny na okresní soud ležící v obvodě tohoto krajského soudu mimo jeho sídlo, když to buď zvláštní zákonné předpisy nařizují anebo když se tím může usnadniti vyřízení věci nebo zameziti zbytečný náklad.
(2) Jinak se má soud, u něhož jest právní věc zahájena, obrátiti na jiný soud se žádostí, aby zaň vykonal jistý úřední úkon (soud dožádaný), jen tehdy, když jde o úkony, které mají býti vykonány mimo jeho obvod (právní pomoc).
(3) Je-li dožadován o právní pomoc cizozemský soud (úřad), budiž při tom šetřeno mezinárodních smluv, a není-li jich, předpisů vydaných vládou nebo ministerstvem spravedlnosti.
§ 37.
O právní pomoci k žádosti zdejšího soudu.
(1) Zdejší soudy si vzájemně poskytujtež právní pomoc.
(2) O právní pomoc budiž dožádán, není-li ustanoveno něco jiného, okresní soud, u něhož nebo v jehož obvodě má býti žádaný úkon vykonán. Žádosti za provedení knihovních zápisů nebo takových úředních úkonů, které mohou býti předsevzaty jen u některého určitého sborového soudu, buďtež vzneseny na soud, u něhož je vložka, v které se má zápis státi, nebo který jinak má úřední úkon provésti.
(3) Je-li dožádaný soudce k žádanému úkonu místně nepříslušný, budiž žádost postoupena soudu příslušnému, a není-li tento soud znám, budiž odmítnuta. Ani pro místní nepříslušnost nemůže býti právní pomoc odmítnuta, když se osoba k dožádanému soudu obeslaná už k němu dostavila.
(4) Soud dožadující se právní pomoci může výjimečně žádati, aby dožádaným soudem byly zároveň vyslechnuty i osoby, které nepobývají v jeho obvodě, uzná-li to za nutné pro zjištění skutkového stavu věci (na př, pro konfrontaci), nebo jeví-li se to výhodnějším pro tyto osoby samé.
V místech, kde je několik okresních soudů, může býti vládním nařízením stanoveno, že právní pomoc poskytuje jen jeden nebo jen některé z nich.
(6) Soudy se nedožadujtež právní pomoci, mohou-li samy vykonati příslušné úkony výhodněji pro věc, o niž jde, nebo pro vyslýchané osoby.
§ 38.
O právní pomoci k žádosti cizozemských soudů.
(1) Zvláštní ustanovení (mezinárodní smlouvy, předpisy vydané vládou nebo ministerstvem spravedlnosti) stanoví, v jakém rozsahu mají zdejší soudy poskytovati k dožádání právní pomoc cizozemským soudům (úřadům).
(2) Není-li podle předchozího odstavce stanoveno jinak, budiž právní pomoc poskytována, je-li šetřeno vzájemnosti. Je-li dožádaný soud v pochybnostech o tom, je-li šetřeno vzájemnosti, má si vyžádati prohlášení ministerstva spravedlnosti; toto prohlášení jest potom proň závazné.
(3) Právní pomoc budiž (odstavec 1 a 2) odepřena:
1. je-li žádaný úkon podle zdejších ustanovení vyňat z působnosti soudů; náleží-li žádaný úkon k působnosti jiných zdejších úřadů, dodá dožádaný soud žádost úřadu k tomu příslušnému;
2. je-li žádáno za úkon, který jest zdejšími zákony zapověděn;
3. je-li výkonem právní pomoci ohrožena státní bezpečnost nebo porušena jeho svrchovanost.
§ 39.
Podle jakých zákonů dožádaný soud postupuje.
(1) žádaná právní pomoc budiž poskytnuta podle zákonů závazných pro dožádaný soud. Pokud to podle těchto zákonů lze dopustiti, má dožádaný soud z úřední povinnosti zaříditi a opatřiti vše, čeho je třeba, aby bylo žádosti vyhověno.
(2) Uchýliti se od zákonných předpisů zde platných lze jen tenkráte, jestliže bylo výslovně žádáno, aby byl při poskytování právní pomoci zachován určitý postup, stanovený právem dožadujícího státu, a dožadující soud při tom oznámí dožádanému soudu příslušné předpisy svoje a jestliže zdejší zákonodárství žádaný postup nezakazuje.
(3) Jsou-li o způsobu poskytování právní pomoci sjednány mezinárodní smlouvy, platí jejich ustanovení.
§ 40.
Jak se vyřizují neshody mezi cizozemským soudem dožadujícím a zdejším dožádaným.
(1) Chce-li dožádaný soud právní pomoc cizozemskému soudu (úřadu) odepříti z důvodů uvedených v § 38, odst. 2 a odst. 3, č. 3, oznámiž to nejprve ministerstvu spravedlnosti; ono může naříditi další opatření, jež uzná v zájmu mezinárodních styků za potřebná. Prohlášením ministerstva spravedlnosti je dožádaný soud vázán.
(2) Proti odepření právní pomoci, k němuž dojde podle odstavce 1, není opravného prostředku. Jinak rozhoduje o rekursu proti odepření právní pomoci vrchní soud nadřízený do žádanému soudu.
(3) Ustanovení odstavce 1 a odstavce 2, věty první, budiž použito i tehdy, vzniknou-li z poskytování právní pomoci mezi soudem dožadujícím a dožádaným neshody jakéhokoli druhu.
Zkoumání příslušnosti.
§ 41.
(1) Jakmile některá právní věc soudu dojde, má tento soud z úřední povinnosti zkoumati svou příslušnost.
Ve sporech.
(2) Toto zkoumání se v občanských rozepřích děje na základě údajů žalobcových, ačli není soudu už známo, že jsou nesprávné.
V jiných věcech.
(3) Ve všech jiných občanských věcech právních však má soud z úřední povinnosti vyšetřiti poměry rozhodné pro příslušnost; při tom není vázán údaji stran. K tomu konci může žádati na účastnících všechna potřebná vysvětlení.
§ 42.
Věci odňaté zdejšímu soudnictví nebo alespoň soudům řádným.
(1) Je-li některá právní věc odňata zdejšímu soudnictví nebo alespoň soudům řádným, má dovolaný soud v každém období řízení usnesením vysloviti ihned svou nepříslušnost a spolu zmatečnost řízení předcházejícího. Totéž mají učiniti soudy vyšší stolice, jestliže tato vada vyjde najevo teprve tam.
(2) Vyjde-li tato vada najevo teprve tehdy, když řízení je pravomocně skončeno, budiž k návrhu nejvyššího správního úřadu vyslovena nejvyšším soudem zmatečnost provedeného soudního řízení.
(3) Výrok tento však nelze učiniti, jestliže mu překáží pravomocné rozhodnutí téhož nebo jiného soudu v téže věci učiněné o tomto důvodu zmatečnosti.
Věci zahájené neprávem v jiném řízení než sporném.
(4) Ustanovení odstavců 1 a 3 budiž také užito, jestliže některá věc, která je předmětem sporného soudnictví, byla zahájena u soudu v jiném řízení než sporném.
§ 43.
Účinky jiné nepříslušnosti: u) ve sporech;
(1) Jestliže se dovolaný soud pokládá za nepříslušný z jiného důvodu, než které jsou uvedeny v § 42 (§ 41, odst. 2), budiž žaloba z úřední povinnosti odmítnuta. Jakmile však byl o žalobě položen rok k ústnímu jednání, může se soud prohlásiti nepříslušným toliko tenkráte, když žalovaný včas vznese námitku nepříslušnosti nebo když se soud nemůže pro právní věc, o niž jde, státi příslušným ani výslovnou úmluvou stran.
(2) Tento výrok se stane usnesením.
(3) Žalobu nelze pro nepříslušnost soudu odmítnouti, jestliže žalobce, třebas až při jednání o námitce nepříslušnosti, uvede jiný důvod, kterým jest příslušnost soudu odůvodněna.
§ 44.
b) v ostatních občanských věcech.
(1) Je-li v ostatních občanských věcech právních (§ 41, odst. 3) příslušný jiný soud nežli dovolaný, vysloviž tento soud usnesením svou nepříslušnost v každém období řízení z úřední povinnosti nebo k návrhu, a pokud podle okolností daného případu může zjistiti soud příslušný, odkaž právní věc tomuto soudu.
(2) O tomto odkazovacím usnesení, jež se učiní bez ústního jednání, buďtež strany zpraveny.
(3) Soud, jenž vyřkl svou nepříslušnost, nevydav odkazovacího usnesení, může až do doby, kdy jeho výrok nabude právní moci, učiniti všechna neodkladná opatření, jichž jest třeba na ochranu veřejných zájmů anebo k zajištění stran nebo účelu řízení.
§ 45.
Obmezení opravných prostředků.
(1) Rozhodnutím krajského soudu nelze odporovati opravným prostředkem proto, že jest věcně příslušný jiný krajský soud nebo soud okresní, rovněž ne proto, že místo samosoudce u krajského soudu rozhodoval senát.
(2) Rozhodnutím krajského soudu nelze odporovati ani proto, že v majetkoprávních sporech (§ 7) místo senátu jednal a rozhodoval samosoudce, jestliže se strana před samosoudcem dala do jednání, nevytknuvši vadu v obsazení soudu.
(3) Proti rozhodnutím soudu druhé stolice o příslušnosti není opravného prostředku.
§ 46.
Je-li po ústním jednání pravomocně vyřčena věcná nepříslušnost některého soudu, jest toto rozhodnutí závazné pro každý soud, u kterého by právní věc, o niž jde, byla později zahájena.
§ 47.
Spory o příslušnost mezi zdejšími soudy.
(1) Spory mezi soudy první stolice o příslušnost buďte rozhodnuty soudem vyšším, který jest těmto soudům společně nejblíže nadřízen.
(2) Rozhodnuto budiž k návrhu některé strany nebo k oznámení některého ze zúčastněných soudů usnesením bez ústního jednání; avšak soud si může před rozhodnutím vyžádati do určené lhůty na zúčastněných soudech i na stranách vyjádření potřebná k vysvětlení.
(3) Rozhodnutí tomuto nemůže býti odporováno opravným prostředkem; strany budou o něm zpraveny soudem, který byl ustanoven za příslušný.
(4) Vyšší soud povolaný k rozhodnutí může učiniti všechna opatření, která se mezitím jeví potřebná na ochranu veřejných zájmů anebo k zajištění stran nebo účelu řízení.
§ 48.
Spory o příslušnost s cizozemskými soudy a úřady.
(1) Sezná-li soud v kterémkoliv období řízení, že se v době, kdy některá věc naň byla vznesena, již prohlásil pro touž věc příslušným cizozemský soud nebo úřad anebo že se touž věcí již zabývá, ihned přeruší z úřední povinnosti další řízení a oznámí to ministerstvu spravedlnosti, aby prohlásilo, má-li býti ona věc zdejším soudem projednána či nikoliv. Až do prohlášení ministerstva spravedlnosti se soud omezí jen na taková opatření, která jsou nezbytná pro ochranu veřejných zájmů anebo pro zajištění stran nebo účelu řízení. V prohlášení ministerstva spravedlnosti, že se československé soudy mají onou věcí zabývati, bude za podmínek § 28 určen soud příslušný k jejímu projednání.
(2) Ustanovení odstavce 1 budiž použito obdobně, jestliže československý i cizozemský soud nebo úřad pro svou nepříslušnost odmítají projednati věc na ně vznesenou.
(3)Nevyžaduje se, aby rozhodnutí československého soudu a cizozemského soudu nebo úřadu o příslušnosti bylo pravomocné.
(4) Prohlášení ministerstva spravedlnosti podle odstavců 1 a 2 jest pro československé soudy závazné.
DRUHÁ ČÁST:
O soudní moci ve věcech sporných
PRVNÍ ODDÍL.
Věcná příslušnost.
§ 49.
Okresní soudy.
(1) Před okresní soudy náležejí:
1. spory o majetková práva, čítajíc v to i spory vzniklé v řízení rozkazním a směnečném, když hodnota sporného předmětu není vyšší než 5.000 Kč a nejde o spor, k jehož projednání jest výlučně příslušný krajský soud, nehledíc k hodnotě předmětu sporu;
2. spory o otcovství k nemanželskému dítěti a o závazcích, které podle zákona má nemanželský otec k matce a dítěti, a to i když nárok z těchto závazků uplatňuje osoba, která náklad spojený s jich splněním učinila za nemanželského otce;
3. jiné spory o výživné, k němuž je někdo podle zákona povinen, dále spory o smluvené opětující se dávky nebo důchody;
4. spory vzniklé při úpravě hranic nemovitých věcí, pokud vůbec se podle zákona rozhodují v řízení sporném, dále spory o věcná práva k cizí věci nemovité a o reálná břemena;
5. spory na ochranu držby;
6. všechny spory z poměrů nájemních nebo pachtovních nebo z jiného smluvního užívání věcí, dále spory o výpovědi, odevzdání nebo převzetí věcí pachtovaných nebo najatých nebo i jinak mimo nájemní a pachtovní poměr přenechaných k užívání na určitou dobu na výpověď anebo do odvolání a spory pro zadrženi movitostí vnesených nájemcem nebo pachtýřem, nebo jiných movitostí ručících propachtovateli za pachtovné, dále všeliké jiné spory o vyklizení nemovitostí;
7. spory z pracovního, služebního nebo učebního poměru, založeného soukromoprávní smlouvou, pokud nejsou vyňaty z příslušnosti řádných soudů;
8. spory mezi loďaři, lodníky, plťaři, povozníky nebo hostinskými nebo osobami postavenými jim podle předpisů soukromého práva v této příčině na roveň a jejich zákazníky, cestujícími a kostmi o závazcích vznikajících 2 těchto poměrů;
9. spory pro vady zvířat.
(2) K působnosti okresních soudů náležejí také opatření o soudních výpovědích smluv nájemních nebo pachtovních, vydávání příkazů k odevzdání nebo ku převzetí najatých nebo pachtovaných předmětů a sepisování plavebních osvědčení.
§ 50.
Krajské soudy.
(1) Před krajské soudy náležejí všechny občanské spory, které, nejsou přiděleny soudům okresním.
(2) Krajské soudy jsou výlučně příslušné pro tyto spory:
1. o uznání nebo popírání manželského původu;
2. o rozvod, o rozluku manželství neb o prohlášení jeho za neplatné;
3. pro všechny jiné, nikoli majetkové spory, vznikající ze vzájemného poměru manželů nebo z poměru mezi rodiči a dětmi, pokud podle zákonných předpisů nemají býti vyřizovány řízením nesporným;
4. pro spory proti zaměstnancům státu, s výhradou toho, co je ustanoveno v čl. V, č. 1 uvoz. zákona, dále proti zaměstnancům nebo voleným (jmenovaným) činovníkům zemí, okresů a obcí zúčastněným v politické správě a v správě obcí, o náhradu škody způsobené tím, že při vykonávání veřejné moci porušili právo přestoupením své úřední povinnosti, pokud je odpovědnost těchto osob za způsobenou škodu stanovena zákonem a rozhodování o náhradě přikázáno řádným soudům;
5. o náhradu škody uvedené pod č. 4 a způsobené osobami tam jmenovanými proti státu, s výhradou toho, co je ustanoveno v čl. V, č. 1 uvoz. zákona, dále proti zemím, okresům a obcím, pokud je odpovědnost za tuto škodu stanovena zákonem a rozhodování o náhradě řádným soudům přikázáno; dále spor proti státu na náhradu škody způsobené osobám, které byly nespravedlivě odsouzeny trestním soudem nebo drženy ve vazbě;
6. z jednání, která se týkají námořních lodí a plavby námořní, jakož i ze všech jiných právních poměrů, které sluší posuzovati podle soukromého práva námořního, pokud by se k nim nevztahovalo ustanovení § 49, odst. 1, č. 6 až 8;
7. o nárocích, které musí podle zákona býti uplatněny společným opatrovníkem nebo proti němu, jakož i jiné spory o nároky z dílčích dlužních úpisů a jiných dlužních titulů jim postavených na roveň, třebas by v nich společného opatrovníka nebylo;
8. z právního poměru mezi akciovou společností, komanditní společností na akcie, akciovým spolkem, společností s ručením obmezeným nebo výdělkovým a hospodářským společenstvem (družstvem) a členy, pokud jde o nároky, které jsou společné všem účastníkům nebo určité jejich skupině, rovněž spory o usnesení valných hromad těchto sdružení;
9. jimiž má býti uplatněno věcné právo k předmětu horního vlastnictví i k jeho součástkám ležícím na povrchu a k příslušenství hor, nebo jimiž má býti způsobeno zrušení takového práva;
10. o stáří v poli při propůjčení dolů;
11. o vlastnictví nebo užívání vod důlních;
12. o správě a vedení účtů o provozování díla a jeho příslušenství mezi držiteli hor a jejich úředníky nebo zmocněnci;
13. o společenských smlouvách o provozování, užívání nebo správě společných hor;
14. o poměrech, které jsou v horních zákonech upraveny, mezi těžířstvy a jejich spolutěžíři.
§ 51.
(1) Které z věcí uvedených v předchozím paragrafu patří před obchodní nebo horní senát a za jakých podmínek, ustanovuje uvozovací zákon.
(2) Vládním nařízením budou označeny krajské soudy, kterým náleží vykonávati pravomoc ve věcech uvedených v § 50, odst. 2, č. 9 až 14 a v jiných sporech vztahujících se na hornictví.
§ 52.
Hodnota předmětu sporu.
(1) Pro stanovení hodnoty předmětu sporu, podle níž se řídí příslušnost, je rozhodná doba podání žaloby.
(2) Při stanovení hodnoty se nehledí k přírůstku, plodům, úrokům, škodám a nákladům, kterých se žalobce domáhá jako nároků vedlejších.
(3) Při ocenění předmětu sporu nebuďte srážena vzájemná plnění, k nimž je snad žalobce zavázán.
§ 53.
Jak se sčítá několik nároků v jedné žalobě.
(1) Jestliže se jediná osoba nebo společníci ve sporu domáhají v jedné žalobě několika nároků, jež jsou ve skutkové nebo právní souvislosti, sčítají se tyto nároky dohromady.
(2) Nejsou-li nároky ve skutkové nebo právní souvislosti, posuzuje se příslušnost soudu podle každého nároku zvlášť.
(3) Příslušnost samosoudce u krajských soudů zůstává nedotčena, je-li v téže žalobě spojeno několik nároků, které nejsou ve skutkové nebo právní souvislosti a z nichž žádný nepřevyšuje 20.000 Kč.
§ 54.
Ocenění předmětu sporu při alternativním žádání peněžitém.
(1) žádá-li žalobce alternativně za přisouzení peněžité sumy nebo je-li žalovaný oprávněn uspokojiti žalobní nárok v penězích, jest pro posouzení příslušnosti rozhodná peněžitá suma uvedená v žalobě.
Ocenění předmětu sporu žalobcem.
(2) Ve všech jiných případech, kde předmět sporu nezáleží v peněžité sumě a kde jeho hodnota je důležitá pro určení příslušnosti, má žalobce udati tuto hodnotu v žalobě.