§ 55.
Ve sporech o zajištění pohledávky nebo o zástavní právo.
Hodnota předmětu sporu o zajištění pohledávky nebo o zástavní právo k věcem movitým posuzuje se podle výše pohledávky, je-li však hodnota zástavy nižší, podle hodnoty zástavy.
§ 56.
Ve sporech o právo k vybírání opětujících se požitků a plnění.
Hodnota práva k vybírání úroků, důchodů, plodů a jiných opětujících se požitků a plnění budiž čítána, trvá-li právo pro vždy, dvacateronásobnou roční dávkou, trvá-li právo pro dobu neurčitou nebo je-li obmezeno na čas života, desateronásobnou roční dávkou, trvá-li však pro určitou dobu, úhrnnou částkou toho, co příště bude přijato, avšak nikdy více než dvacateronásobnou roční dávkou.
§ 57.
Ve sporech o vykonání práce nebo jiná osobní plnění.
Při žalobách, aby byla vykonána práce nebo jiná osobní plnění, aby bylo něco trpěno nebo opominuto, aby bylo vydáno prohlášení vůle, buď za hodnotu předmětu sporu pokládána suma, kterou žalobce hodnotí svůj zájem.
§ 58.
Prozkoumání žalobcova ocenění krajskými soudy.
(1) Jestliže se při žalobě podané u krajského soudu jeví ocenění předmětu sporu učiněné podle § 54, odst. 2 a § 57 přílišným, může soud z úřední moci naříditi šetření, která se mu zdají potřebná k prozkoumání správnosti udané hodnoty, je-li pravděpodobno, že by předmět sporu při správnějším ocenění nedosáhl hranice hodnoty rozhodné pro příslušnost krajského soudu nebo pro projednávání před senátem. Za tím účelem zejména může soud naříditi vyslechnutí stran, ohledání věci, a může-li se to státi beze značného nákladu a beze zvláštního průtahu, také posudek znalců. Úřední šetření o hodnotě předmětu sporu staniž se co možná již před nařízením ústního jednání.
(2) Jestliže podle výsledků šetření musí spor od krajského soudu býti odstoupen soudu okresnímu, má žalobce nésti nebo nahraditi náklady, které tímto šetřením vzešly. Totéž platí, když podle výsledků tohoto šetření hodnota předmětu sporu, udaná částkou vyšší než 20.000 Kč, tuto částku nepřesahuje (§ 7). Proti usnesením ve smyslu odstavce 1 a 2 není opravného prostředku.
(3) Mimo případ odstavce 1 jest ocenění předmětu sporu, jež jest obsaženo v žalobě, závazné co do příslušnosti jak pro soud, tak i pro odpůrce.
(4) Ustanovení předcházejícího odstavce nebrání tomu, aby žalovaný, i když nejde o případ odstavce 1, žádal za určení hodnoty předmětu sporu soudem, zná-li za to, že žalobcovo ocenění je příliš vysoké a hodnota předmětu sporu bude míti důležitost pro výši soudních nákladů. Ustanovení odstavce 1, věty druhé a odstavce 2, věty první a třetí platí tu obdobně.
DRUHÝ ODDÍL.
Místní příslušnost.
§ 50.
Soud obecný.
Pro všechny žaloby, pro které není dána zvláštní výlučná příslušnost, je příslušný obecný soud žalovaného.
§ 60.
Obecný soud je určen: a) bydlištěm.
(1) Obecný soud osoby jest určen jejím bydlištěm. Bydliště osoby je v tom místě, v kterém se usadila s úmyslem pobývati tam trvale.
(2) Má-li někdo bydliště v obvodu několika soudů, jest jeho obecným soudem každý z těchto soudů. Tu má žalobce na vůli vznésti žalobu u kteréhokoli z těchto soudů.
§ 61.
b) pobytem;
(1) Obecným soudem osob, které nemají bydliště (§ 60), jest zdejší soud, v jehož obvodě právě pobývají.
(2) Nepobývají-li na území tohoto státu anebo není-li místo jejich zdejšího pobytu známo, mohou býti žalovány u československého soudu, v jehož obvodě měly poslední bydliště nebo naposledy pobývaly.
§ 62.
c) místem posádky;
(1) Za bydliště svéprávných vojenských (četnických) osob v činné službě platí místo posádky.
(2) Příslušnost soudu určeného podle odstavce 1 trvá při změně posádky potud, až se dorazí do posádky nové.
(3) Za bydliště vojenských (četnických) osob v činné službě, které nejsou v tuzemsku, platí poslední tuzemské místo, v němž byl posádkou útvar, ke kterému náležejí, nebo poslední tuzemské posádkové místo těchto vojenských (četnických) osob.
§ 63.
d) místem posledního obecného soudu v tuzemsku;
Českoslovenští státní občané, kteří jsou ve stálém úředním postavení jako státní zaměstnanci mimo území státu, podrží obecný soud, který tu měli naposledy. Není-li takového soudu nebo nedá-li se zjistiti, jest jejich obecným soudem soud pro vnitřní Prahu.
§ 64.
e) obecným soudem manželovým;
(1) Obecný soud manželův jest také soudem jeho manželky, třeba je nesvéprávná, pokud manželství není soudně rozvedeno nebo rozloučeno nebo smrtí manželovou zrušeno.
(2) Jestliže manžel zrušil své bydliště v tomto státě, avšak svou manželku zde zanechal, je určen obecný soud její i manželských dětí, které jsou v její péči, místem jejího trvalého pobytu potud, pokud se zde manžel opět neusídlí. Nejsou-li dítky v péči matčině, je jejich obecný soud určen místem jejich trvalého pobytu v tuzemsku.
(3) Ustanovení předchozího odstavce platí obdobně i pro manželku soudně nerozvedenou, ale ve skutečnosti žijící odděleně od svého manžela, pokud jde o závazky vzniklé proti ní po oddělení a zažalované v době jejího odloučení.
§ 65.
f) obecným soudem otcovým;
V místě, kde má otec svůj obecný soud, mají tento soud také dítky podrobené jeho moci otcovské, manželsky zrozené, legitimované nebo osvojené. Tyto dítky zůstanou podrobeny tomuto soudu i po zániku nebo po dobu neúčinnosti otcovské moci, pokud nenabudou svéprávnosti.
§ 66.
g) obecným soudem nemanželské matky;
(1) Nemanželské dítky sdílejí, jsou-li v péči matčině, obecný soud matčin. Jinak jest obecný soud nesvéprávných nemanželských dětí určen místem jejich trvalého pobytu.
h) sídlem veřejného ústavu zaopatřovacího.
(2) Dítky, které jsou zaopatřeny na náklad některého veřejného ústavu, povolaného zároveň k jich zákonnému zastupování, jsou po dobu tohoto zaopatření podřízeny obecnému soudu tohoto ústavu, ať jsou zaopatřeny přímo v něm nebo mimo něj.
(3) Vystoupí-li ze zaopatření takovéhoto ústavu, určuje se jejich obecný soud podle odstavce 1; kdyby však místo jejich pobytu bylo v cizině, mají svůj obecný soud v místě sídla onoho veřejného ústavu.
§ 67.
Obecný soud manželky a dětí:
a) osob vojenských a četnických;
(1) Obecný soud vojenské (četnické) osoby v činné službě, určený místem posádky, jest obecným soudem její manželky a manželských dětí jen tenkráte, jestliže žijí s ní ve společné domácnosti. Jinak jest obecný soud pro tyto osoby určen místem jejich trvalého pobytu (§ 64, odst. 2).
b) státních zaměstnanců, úřadujících mimo státní území.
(2) Totéž platí o manželce a dětech osob uvedených v § 63.
§ 68.
Obecný soud:
a) státu;
Obecný soud státu je určen sídlem veřejného orgánu, jenž jest podle předpisů o tom platných povolán zastupovati stát ve sporu.
b) země a okresu;
(2) Obecný soud země nebo okresu je určen sídlem zemského nebo okresního úřadu.
c) obce.
(3) Obecný soud obce (osady) je určen místem, kde má úřadovnu starosta obce (osady).
§ 69.
Obecný soud jiných právních podmětů, nenáležejících k osobám přirozeným.
(1) Pokud není stanoveno jinak, je obecný soud právních podmětů, které nenáleží k osobám přirozeným a také nespadají pod ustanovení předchozího paragrafu, určen jejich sídlem. Za sídlo se v pochybnosti pokládá to místo, kde se vede správa.
(2) Má-li některý z těchto právních podmětů býti zastupován zástupcem státu anebo je-li podroben správě země, okresu nebo obce, budiž obecný soud určen podle § 68.
Soudy zvláštní.
I. Výlučné.
Věci rodinné.
§ 70.
a) Jsou-li obě strany nebo jedna z nich československými státními občany;
(1) žaloby o rozvod, rozluku nebo neplatnost manželství, jakož i žaloby pro všeliké nikoli majetkové nároky z manželského poměru náležejí, jsou-li obě strany nebo jedna z nich československými státními občany, před soud, v jehož obvodě manželé měli své poslední společné bydliště.
(2) Jestliže manželé neměli v tuzemsku poslední společné bydliště, jest příslušný obecný soud žalovaného, a není-li takového soudu v tuzemsku, obecný soud žalobcův. Jestliže ani tohoto soudu v tuzemsku není, jest příslušný soud, v jehož obvodu je domovská obec obou stran nebo některé z nich.
§ 71.
b) jsou-li obě strany cizinci.
(1) Jsou-li oba manželé cizinci, mohou československé soudy o žalobách uvedených v předchozím paragrafu rozhodovati jenom tehdy, je-li jejich rozsudku přiznána právní účinnost státem, jehož občany manželé jsou, a jsou-li občany různých států, alespoň státem jednoho z nich; za této podmínky je příslušný soud tuzemský, v jehož obvodě měli manželé své poslední společné bydliště, a není-li takového soudu, soud bydliště žalovaného.
(2) Pro žaloby, uvedené v předchozím paragrafu, proti manželu, který byl československým státním občanem v době sňatku, ale později státního občanství československého pozbyl, platí ustanovení § 70, odst. 2, jestliže žalující manželka bydlí v Československé republice.
(3) Byla-li manželka v době uzavření sňatku československou státní občankou, může žalovati o neplatnost manželství u zdejšího soudu, v jehož obvodě naposledy bydlila před uzavřením sňatku. Neměla-li manželka takového bydliště v tuzemsku, jest příslušný krajský soud, v jehož obvodě nyní bydlí, a není-li tu ani takového bydliště, krajský soud, v jehož obvodu jest obec, do které v době sňatku příslušela domovským právem.
žaloby mezi rodiči a dětmi.
(4) Ustanovení odstavce 2 platí obdobně i pro žaloby nikoli majetkové z poměru rodičů k dětem proti otci, který byl československým státním občanem v době, kdy se dítě narodilo, ale později státního občanství československého pozbyl, kdežto dítě československým státním občanem zůstalo.
Věci pozůstalostní.
§ 72.
(1) žaloby, kterými se někdo domáhá dědického práva nebo nároků z odkazů nebo z jiných pořízení pro případ smrti, náležejí k věcně příslušnému soudu toho místa, kde jest projednání pozůstalosti zahájeno.
(2) U soudu uvedeného v předchozím odstavci mohou býti podány také žaloby pozůstalostních věřitelů z nároků na zůstavitele nebo na dědice jakožto dědice.
žaloby o náhradu pro porušení práva zaměstnanci státními a jinými veřejnými činovníky.
§ 73.
Příslušnost pro žaloby uvedené v § 50, odst. 2, č. 4 a č. 5, větě první, řídí se sídlem úřadu, jímž nebo jehož orgány byla škoda způsobena; příslušnost pak pro žaloby o náhradu škody způsobené nespravedlivým odsouzením nebo nespravedlivou vazbou (§ 50, odst. 2, č. 5, věta druhá), sídlem soudu trestního, jehož činnost v první stolici zavdala k žalobě podnět.
Spory podle polohy věci.
§ 74.
Spory o nemovitosti.
(1) žaloby, jimiž se někdo domáhá věcného práva k nemovitosti, zahrnujíc v to i žaloby o spravení záznamu, dále žaloby, jimiž se někdo domáhá určení, že jest prost takového práva nebo že toto právo jest zrušeno, žaloby na rozdělení společné věci a žaloby na ochranu držby náležejí před soud, v jehož obvodě leží nemovitosti.
(2) Týká-li se žaloba pozemkové služebnosti nebo reálného břemene, rozhoduje o příslušnosti soudu poloha služebného nebo obtíženého pozemku.
§ 75.
Spory na ochranu držby práv vodních.
Spory na ochranu držby (§ 49, odst. 1, č. 5) vodních práv náležejí před soud, v jehož obvodě se rušení držby stalo.
§ 76.
Spory z nájmu a pachtu.
(1) Spory z nájmu nebo pachtu pozemků, budov nebo věcí zákonem prohlášených za nemovité, pak lodních mlýnů a jiných staveb zřízených na lodích náležejí před soud, v jehož obvodě jest najatý nebo pachtovaný předmět.
(2) Tento soud jest také příslušný vydávati opatření a příkazy ve věcech nájemních nebo pachtovních, uvedené v § 49, odst. 2.
§ 77.
Leží-li věc v několika soudních obvodech.
(1) Leží-li věc, o niž jde, v několika soudních obvodech, může žalobce všude tam, kde jest příslušnost soudu určena polohou věci, voliti, u kterého z těchto soudů chce žalobu podati. Totéž platí, je-li vzhledem k hranicím rozličných soudních okresů pochybno, v obvodě kterého z nich věc leží.
(2) Je-li v jedné žalobě spojeno několik nároků, které by podle předcházejících ustanovení náležely, hledíc ku poloze věci, na niž se vztahují, před rozličné soudy, může tato žaloba podle volby žalobcovy býti podána u kteréhokoliv z těchto soudů.
Spory z dílčích dlužních úpisů a z poměru svazového.
§ 78.
Je-li zřízen společný opatrovník.
(1) Spory o nárocích z dílčích dlužních úpisů a jiných úpisů postavených jim na roveň, které podle zákona musí býti přivedeny k platnosti společným opatrovníkem nebo proti němu, náležejí před soud (§ 50, odst. 2, č. 7), který má opatrovníka zříditi.
(2) Spory o nárocích z dílčích dlužních úpisů a jiných úpisů postavených jim na roveň, na které se ustanovení o společném opatrovníku nevztahují, náležejí výlučně před obecný soud dlužníkův.
(3) Změniti tuto příslušnost (odstavec a 2) úmluvou stran není dovoleno.
§ 79.
Spory z poměru svazového.
(1) Spory z právního poměru uvedeného v § 50, odst. 2, č. 8 patří před soud, v jehož obvodě má sdružení svoje sídlo.
(2) Změniti tuto příslušnost úmluvou stran není dovoleno.
II. Na výběr daně.
§ 80.
Soud podle místa delšího pobytu.
(1) Osoby, které na některém místě pobývají za okolností, jež svou povahou poukazují k delšímu pobytu, mohou býti, mají-li procesní způsobilost, žalovány pro majetkové nároky u soudu místa, kde mají svůj pobyt.
(2) Ustanovení toto se vztahuje také k nesvéprávným vojenským (četnickým) osobám v činné službě, s tím rozdílem, že místo soudu jmenovaného v odstavci 1 nastoupí soud místa, kde jsou posádkou (§ 62).
§ 81.
Soud závodu:
a) u osob, které mají provozovnu mimo soudní obvod svého bydliště;
(1) Osoby, které mají mimo soudní obvod svého bydliště provozovnu svého obchodu nebo povolání, mohou býti žalovány ve sporech, které se vztahují na činnost spojenou s jejich obchodem nebo povoláním, u soudu, v jehož obvodě je jejich provozovna.
b) u osob, které mají zvláštní závod mimo sídlo hlavního podniku;
(2) Majitelé dolů, továren, obchodních nebo živnostenských podniků, kteří mají zvláštní závod mimo sídlo hlavního podniku, mohou býti žalováni kromě toho, co je ustanoveno v odstavci 1, ve věcech, které se týkají tohoto zvláštního závodu, u soudu toho místa, v němž je tento závod, třebas již není v provozu.
c) u osob, které hospodaří na statku;
(3) Osoby, které hospodaří jakožto vlastníci, poživatelé nebo pachtýři na statku opatřeném obytnými nebo hospodářskými staveními nebo jej dávají vzdělávati svými zřízenci, mohou býti ze všech právních poměrů, které se k takovému hospodaření na statku vztahují, žalovány u toho soudu, v jehož obvodě onen statek leží.
§ 82.
Soud podle splniště smlouvy.
(1) Žaloby o určení, zda je tu smlouva čili ne, na její splnění nebo zrušení i na náhradu pro nenáležité splnění mohou býti podány u soudu toho místa, na kterém má býti smlouva podle dohodnutí stran splněna žalovaným. Důkaz, že se stala úmluva o splništi, lze vésti jen listinou. Úmluva tato musí býti prokázána již v žalobě (§ 95, odst. 1, věta předposl.).
(2) Námitku nepříslušnosti nelze opírati jediné o to, že listina uvedená v odstavci 1 nebyla přiložena již k žalobě.
§ 83.
Soud místa, kde jsou vedeny obchodní knihy.
(1) Pohledávky protokolovaných obchodníků mohou, pokud se zapisují do obchodních knih, býti proti jiným obchodníkům zažalovány také před soudem onoho místa, kde byly v čas sjednání obchodu vedeny obchodní knihy. Výpis z těchto knih musí býti přiložen už k žalobě (§ 82, odst. 2).
(2) Užití odstavce 1 není vyloučeno tím, že žalobce je už v době podání žaloby vymazán z obchodního rejstříku.
§ 84.
Soud faktury.
(1) Mezi osobami provozujícími obchodní živnost se soud podle splniště zakládá také přijetím faktury došlé zároveň se zbožím nebo již před ním a opatřené doložkou, že se placení má státi na určitém místě a že na témže místě mohou býti podány žaloby z tohoto obchodu.
(2) Ustanovení odstavce 1 neplatí, bylo-li proti faktuře nebo proti doložce na ní namítáno, že odporuje smlouvě, anebo byla-li faktura bez poznámky vrácena nebo fakturovaná zásilka jakožto neobjednaná odmítnuta.
§ 85.
Soud platebního místa směnek a šeků.
Osoby zavázané ze směnky nebo ze šeku mohou býti žalovány majitelem směnky nebo šeku také u soudu platebního místa.
§ 86.
Soud obtížené věci.
(1) U soudu příslušného podle § 74 může býti se žalobou, kterou jest uplatňováno zástavní právo, spojena žaloba na zaplacení pohledávky zajištěné zástavním právem, se žalobou o zrušení (výmaz) zástavního práva žaloba o určení, že tu není pohledávky zajištěné zástavním právem, nehledíc k výši pohledávky, když obojí žaloba směřuje proti témuž žalovanému. Tyto žaloby lze podati u řečeného soudu i tenkráte, když by tento soud podle ustanovení o věcné příslušnosti vlastně nebyl příslušný rozhodovati o majetkovém nároku, jehož se domáhá žaloba spojená s žalobou první.
(2) Žaloby o dávky zadržené z reálného břemene mohou býti vzneseny na držitele obtíženého pozemku u soudu, v jehož obvodě tento pozemek leží.
§ 87.
Soud podle společenství ve sporu.
(1) Osoby, které mají svůj obecný soud před rozličnými soudy, mohou býti žalovány jakožto společníci ve sporu, pokud by pro něj nebylo společného zvláštního soudu tuzemského, před každým zdejším soudem, u něhož jeden ze společníků ve sporu má svůj obecný soud; jestliže by však byli mezi nimi hlavní a vedlejší dlužníci, před tím zdejším soudem, u kterého má jeden z hlavních dlužníků svůj obecný soud. To však neplatí, jestliže se tento soud nemůže ani úmluvou stran státi příslušným.
(2) Osoby zavázané ze směnky nebo šeku mohou býti žalovány jakožto společníci ve sporu toliko u soudu platebního místa.
§ 88.
Soud hlavní rozepře.
(1) žaloby, jimiž někdo uplatňuje nárok k věci nebo právu, o něž jest zahájen spor mezi jinými osobami (hlavní intervence), mohou až do pravomocného rozhodnutí tohoto sporu býti podávány u téhož soudu.
(2) Ustanovení odstavce 1 lze užíti, i když by uvedený tam soud podle předpisů o věcné příslušnosti vlastně nebyl příslušný rozhodovati o majetkovém nároku, jehož se žaloba domáhá.
§ 89.
Soud žaloby navzájem.
(1) U soudu žaloby může býti podána žaloba navzájem, když nárok touto žalobou vymáhaný souvisí s nárokem žaloby nebo by se jinak hodil ke kompensaci, dále když žaloba navzájem směřuje k tomu, aby byl určen právní poměr nebo právo, jež se staly spornými za rozepře a na jejichž bytí nebo nebytí zcela nebo zčásti závisí rozhodnutí, o původní žalobě.
(2) Soud žaloby navzájem nemá místa, jestliže v době podání této žaloby jest ústní jednání o původní žalobě v první stolici již skončeno nebo jestliže by příslušnost soudu pro nárok vymáhaný žalobou navzájem nebo pro takovouto určovací žalobu nemohla býti založena ani úmluvou stran.
§ 90.
Soud podle majetku.
(1) Na osoby, které nemají bydliště v tuzemsku, může býti žaloba pro majetkové nároky podána u soudu, v jehož obvodě je předmět žádaný žalobou nebo takový majetek těchto osob, na který může býti vedena soudní exekuce.
(2) Při pohledávkách platí poddlužníkovo bydliště za místo, na němž je majetek. Nemá-li poddlužník v tuzemsku bydliště, avšak je-li zde věc, která slouží za jistotu pro pohledávku, rozhoduje o určení příslušného soudu místo, kde tato věc jest.
(3) Cizozemské ústavy, společnosti, společenstva a jiné právní podměty, nenáležející k přirozeným osobám, mohou mimo to býti žalovány u toho tuzemského soudu, v jehož obvodě je jejich stálé zastupitelství pro tuzemsko nebo orgán, jemuž jest svěřeno obstarávati zde věcí takových právních podmětů.
(4) Pro spory týkající se námořních lodí a námořních plaveb pokládá se domovský, v tuzemsku ležící přístav té neb oné lodi za místo, na němž je majetek.
§ 91.
Soud místa, kde byla způsobena škoda.
Žaloby o náhradu škody, pokud nespadají pod ustanovení § 82, mohou býti podány také u soudu, v jehož obvodě nastala událost, z níž škoda vzešla.
§ 92.
Soud pro žaloby na cizince.
Lze-li v cizím státě v občanských věcech žalovati před soudy v takových věcech, v kterých by soudy ty podle československých zákonů nebyly příslušné vůbec nebo jen v míře obmezené, jest pro žaloby proti občanům onoho cizího státu také dána stejná příslušnost soudů československých.
§ 93.
Volba mezi několika příslušnými soudy.
Žalobce může voliti mezi několika příslušnými soudy; volba tato jest dokonána doručením žaloby žalovanému.
§ 94.
Je-li několik okresních soudů na jednom místě.
Má-li někdo býti žalován u okresního soudu v místě, které jest rozděleno na několik obvodů okresních soudů, budiž žaloba podána u toho okresního soudu, v jehož obvodě žalovaný má svoje bydliště, nebo, jestliže by neměl bydliště, v jehož obvodě má svůj pobyt. Jestliže by žalovaný v tom místě ani nepobýval, může žalobce mezi těmito několika okresními soudy voliti (§ 93).
§ 95.
Úmluva o příslušnosti soudů.
(1) Strany se mohou výslovnou úmluvou podrobiti jednomu nebo několika soudům první stolice; jejich místa musí býti jmenovitě uvedená. Rovněž mohou u krajských soudů takovouto úmluvou vznésti před samosoudce i věci, které přesahují hodnotu sporu 20.000 Kč. Tyto úmluvy musí býti prokázány soudu listinou již v žalobě (§ 82, odst. 2). Smluvená příslušnost se vztahuje na právní nástupce obou stran, aniž je třeba prokazovati převod listinou.
(2) úmluva má právní účinek jen tenkráte, vztahuje-li se k určité právní rozepři nebo ku právním rozepřím, které vzniknou z určitého právního poměru. Avšak takovouto úmluvou nemohou býti věci, které jsou vůbec odňaty působnosti řádných soudů, vzneseny na tyto soudy, ani nemohou býti rozepře náležející před soud okresní vzneseny na soud krajský a rozepře přikázané výlučně, nehledíc k hodnotě předmětu sporu, krajským soudům na soud okresní.
(3) Příslušnost soudu sjednaná stranami je jen tehdy výlučná, byla-li za výlučnou v úmluvě označena.
(4) Soud vlastně nepříslušný se stane, pokud může býti učiněn příslušným úmluvou stran, příslušným také tím, že žalovaný o hlavní věci ústně jedná, aniž učiní včas námitku nepříslušnosti.
(5) Za úmluvu o příslušnosti samosoudce ve smyslu odstavce 1 platí také, je-li návrh na projednání samosoudcem učiněn v žalobě a v žalobní odpovědi se mu neodporuje.
(6) Vláda může nařízením ustanoviti, pokud v jednotlivých částech státního území musí listina uvedená v odstavci 1 míti určité zvláštní náležitosti.
II. Civilní řád soudní.
PRVNÍ ČÁST.
Všeobecná ustanovení.
PRVNÍ ODDÍL.
Strany.
První hlava.
Procesní způsobilost: a) obecná;
§ 1.
Procesní způsobilost: a) obecná;
(1) Jednati samostatně jako strana před soudem může každý, kdo se může samostatně zavazovati.
(2) Pokud tento zákon neustanovuje jinak, posuzuje se podle zákonných ustanovení, zdali je tu tato způsobilost zavazovati se, dále zdali je nutno, aby strany, které nemají procesní způsobilosti, byly zastupovány, jakož i zdali je třeba zvláštního zmocnění k vedení sporu nebo k jednotlivým procesním úkonům.
§ 2.
b) obmezená;
Kdo může volně nakládati s tím, co je předmětem sporu, je pro tento spor procesně způsobilým, i kdyby jinak neměl obecné procesní způsobilosti.
§ 3.
c) cizinců.
Procesní způsobilost cizince se posuzuje podle práva jeho vlasti; ale i cizinec, jenž by
podle práva své vlasti neměl procesní způsobilosti, budiž pokládán před zdejšími soudy za procesně způsobilého, jestliže podle ustanovení zde platných procesní způsobilost má. To však nevylučuje, aby za něho mohl jednati jeho zákonný zástupce, k tomu oprávněný podle cizozemského práva.
§ 4
Jak se prokazuje zákonné zastoupení.
(1) Zákonní zástupcové stran procesně nezpůsobilých mají při prvním procesním úkonu, který před soudem činí, prokázati listinou své právo k zastupování, a je-li třeba, i zvláštní zmocnění k vedení sporu, ačli není obé soudu již známo.
(2) Zvláštní zmocnění, jehož je třeba k určitému procesnímu úkonu, budiž prokázáno týmž způsobem, když se tento procesní úkon činí.
§ 5.
Právní postavení zákonných zástupců.
Pokud tento zákon nečiní rozdílu, vztahují se jeho ustanovení o stranách také na jejich zákonné zástupce.
§ 6.
Nedostatek procesní způsobilosti, zákonného zastoupení a zvláštního zmocnění:
(1) K nedostatku procesní způsobilosti, zákonného zastoupení, jakož i zvláštního zmocnění, jehož je snad potřebí, budiž hleděno z úřední povinnosti v každém období rozepře.
a) může-li býti napraven.
(2) Může-li býti tento nedostatek napraven, dá soud příkazy k tomu potřebné a ustanoví z úřední moci přiměřenou lhůtu k jich splnění; výrok o právních následcích tohoto nedostatku zůstane odložen, dokud by stanovená lhůta marně neprošla. Je-li však pro stranu procesně nezpůsobilou s prodlením spojeno nebezpečí, může soud s výhradou, že tento nedostatek bude napraven, připustiti, aby tato strana nebo osoba, která za ni jedná jako zástupce, učinila ještě dříve, než vyprší lhůta, nutné procesní úkony.
(3) Opatřením učiněným podle odstavce 2 se nemůže odporovati samostatným opravným prostředkem.
§ 7.
b) nemůže-li býti napraven.
(1) Nemůže-li nedostatek procesní způsobilosti, zákonného zastoupení nebe zmocnění, jehož je snad třeba, býti napraven, nebo jestliže lhůta k tomu daná marně vypršela, vysloví soud první nebo vyšší stolice, u něhož sporná věc právě jest, usnesením zmatečnost řízení stiženého tímto nedostatkem.