§ 53.
Seznam nákladů.
Seznam nákladů budiž stranami předložen ještě před koncem jednání, které přímo předchází před rozhodnutím o nároku na náhradu nákladů (§ 51); má-li se však rozhodnutí státi bez předcházejícího jednání, má strana učiniti tak tehdy, když je slyšena, nebo zároveň s návrhem, o němž se má usnesení státi. Zároveň se seznamem nákladů buďte předloženy i doklady, jichž je snad zapotřebí k osvědčení položek a údajů tohoto seznamu.
§ 54.
Opravný prostředek.
Rozhodnutí o nákladech, obsaženému v rozsudku první stolice, může se odporovati jen rekursem, neodporuje-li se zároveň i rozhodnutí ve věcí hlavní. Jinak budiž rekurs spojen s opravným prostředkem ve věci hlavní.
Šestá hlava.
O jistotě.
Obecná ustanovení.
§ 55.
Jak se jistota dává.
(1) Jistota, která má býti dána podle ustanovení tohoto zákona, zřizuje se, pokud strany nesmluvily něco jiného, tím, že se k soudu složí hotové peníze nebo papíry svědčící majiteli, které mají plnou oběživost a náležejí mezi papíry, v kterých lze ukládati sirotčí peníze, nebo není-li jich, jiné cenné papíry tuzemské, které mají cenu tržní nebo bursovní, o nichž má soud za to, že poskytují dostatečnou úhradu. Vyloučeny jsou cenné papíry, které nejsou v oběhu a které nejsou opatřeny běžnými kupony a talony. Hodnota cenných papírů se počítá nejvýše dvěma třetinami kursu, jejž mají v den, kdy byly složeny, a nikdy výše, než činí jejich hodnota nominální.
(2) Dále mohou jako jistota býti připuštěny také vkladní knížky zemských ústavů úvěrních, čs. poštovní spořitelny, jiných tuzemských spořitelen nebo podle uvážení soudu též tuzemských záložen. Jestliže by osoba jistotou povinná nemohla tyto způsoby jistoty vůbec opatřiti nebo jen nesnadně, může soudce připustiti, aby jistota byla opatřena hypotekou, poskytující zákonnou jistotu, na některé tuzemské nemovitosti anebo k placení způsobilými rukojmími, kteří mají v tuzemsku svůj obecný soud.
(3) Složením k soudu vzniká zástavní právo k složenému předmětu pro nárok, pro který byla jistota dána.
Jistota pro náklady sporu.
§ 56.
Kdo je povinen jistotu dáti.
(1) Když cizinci vystupují jako žalobci před tuzemským soudem, mají žalovanému k jeho žádosti dáti jistotu za náklady sporu, neustanovují-li mezinárodní smlouvy jinak.
(2) Závazku zříditi jistotu však není:
1. když podle zákonů státu žalobcova nejsou českoslovenští státní občané za stejných okolností povinni zříditi jistotu za náklady sporu;
2. je-li žalobcem osoba bez státního občanství, mající své bydliště v tuzemsku;
3. má-li žalobce v tuzemsku jmění dostatečné k uhrazení nákladů na rozepři, záležející v nemovitostech nebo pohledávkách na takovýchto nemovitostech knihovně zajištěných;
4. při žalobách ve sporech manželských;
5. při žalobách v řízení rozkazním a směnečném, při žalobách navzájem i při žalobách, které jsou podány k veřejnému soudnímu vyzvání.
(3) Jestliže by vznikla pochybnost o zákonodárství, zařízeních a o tom, jak se chová stát žalobcův, budiž vyžádáno prohlášení ministerstva spravedlnosti. Prohlášení toto jest pro soud závazné.
§ 57.
Kdy nutno učiniti návrh na složení jistoty.
(1) Návrh na složení jistoty za náklady sporu musí býti učiněn při prvním roku a předtím, než se žalovaný dá do hlavní věci, jinak se nepřipouští. Povinnost žalovaného ohlásiti včas obranu nepříslušnosti není tím dotčena.
(2) V návrhu budiž po každé udána výše jistoty. O tomto návrhu rozhoduje soud usnesením.
§ 58.
Kdy lze žádati jistotu i dodatečně.
Žalovaný může žádati za zřízení jistoty i tenkráte, když žalobce za sporu pozbude československého státního občanství nebo když zanikne podmínka, pod kterou byl cizinec zproštěn povinnosti jistotu zříditi, ač nebyla-li část vzneseného nároku, jež dostačuje k úhradě, popřena. V těchto případech rozhoduje o návrhu vždy soud, u něhož se spor právě projednává.
§ 59.
Obsah usnesení vyhovujícího návrhu.
(1) Vyhoví-li soud návrhu, určí spolu i výši jistoty, kterou má žalobce dáti v tuzemské měně, a lhůtu, v které má býti tato částka k soudu složena.
(2) Při určování výše jistoty buď hleděno k nákladům, které asi bude musit žalovaný vynaložiti k své obraně, nikoliv však také k nákladům, které snad vzniknou žalobou navzájem.
Právní následky, nevyhoví-li žalobce tomuto usnesení.
(3) V písemném usnesení budiž uvedeno, že projde-li lhůta dotčená v odstavci 1 marně, prohlásí soud na návrh žalovaného, že se bude míti za to, jako by žalobce upustil od žaloby, a byl-li návrh na jistotu učiněn teprve za řízení opravného (§ 58), že upustil od opravného prostředku. Obé se stane usnesením; před usnesením budiž žalobce ústně nebo písemně vyslechnut;
§ 60.
Účinky návrhu na složení jistoty.
(1) Učiní-li žalovaný včas návrh, aby byla dána jistota pro náklady sporu, není až do rozhodnutí o něm povinen pokračovati v řízení ve věci samé.
Jak postupovati, byl-li návrh zamítnut.
(1) Jestliže by byl návrh zamítnut, může soud naříditi, aby se pokračovalo v řízení, aniž je třeba vyčkati právní moci zamítajícího usnesení. Proti tomuto nařízení nelze podati rekurs.
§ 61.
Kdy lze pokračovati ve věci samé.
(1) Byla-li jistota včas složena, budiž v řízení pokračováno.
Doplnění dané jistoty.
(2) Vyjde-li za sporu najevo, že daná jistota nestačí, může žalovaný navrhnouti, aby byla doplněna, ačli část žalobcem vzneseného nároku, jež dostačuje k úhradě, není nesporná. Takovýto návrh nemá účinku odkládacího; usnesení, jímž se nařizuje doplnění jistoty, jest vykonatelné, když nabylo právní moci.
(3) Zanikne-li za sporu důvod pro zřízení jistoty, budiž na žádost žalobcovu po vyslechnutí žalovaného žalobci vrácena.
Sedmá hlava.
Právo chudých.
§ 62.
Kdo může žádati za právo chudých.
(1) Kdo by bez zkrácení nuzné výživy, jíž potřebuje pro sebe a pro svou rodinu, nemohl zapraviti náklady na vedení sporu, může žádati, aby mu bylo povoleno právo chudých.
(2) Není-li zvláštní mezinárodní úmluvy, bude cizincům dopřáno práva tohoto za stejných podmínek a v stejném rozsahu jako československým státním občanům, přiznává-li domovský stát cizincův právo chudých československým státním občanům stejně jako svým. Je-li pochybno, zdali se vzájemnost zachovává, budiž o tom vyžádáno prohlášení ministerstva spravedlnosti. Prohlášení toto jest pro soud závazné.
§ 63.
Obsah práva chudých.
Povolením práva chudých obdrží strana pro určitý spor:
1. zatímní osvobození od kolků a jiných státních poplatků, které se platí z důvodu sporu;
2. osvobození od povinnosti složiti jistotu za náklady na spor;
3. pokud ve sporech jest zákonem předepsáno zastoupení advokátem, právo žádati, aby k prozatímně bezplatnému hájení jejích práv byl zřízen advokát;
4. oprávnění, dáti ve sporu neadvokátském žalobu, která by musila býti podána u některého soudu mimo bydliště nebo mimo stálý pobyt chudé strany, do protokolu u okresního soudu svého bydliště nebo stálého pobytu, a právo žádati, aby tento protokol byl zaslán procesnímu soudu a aby tento soud zřídil chudé straně zástupce k bezplatnému hájení jejích práv při ústním jednání; toto zastoupení buď svěřeno soudcům nebo úředníkům procesního soudu;
5. dočasné osvobození od povinnosti zapraviti poplatky vyslaných soudců a jiných zaměstnanců soudu, poplatky výkonných orgánů, svědků a znalců, náklady na soudní opisy protokolů a příloh i rubrik, náklady na potřebné vyhlášky a konečně potřebné hotové výdaje, které učinili zákonní zástupcové procesním soudem zřízení anebo advokát nebo zástupce chudé straně daný. Tyto poplatky a výdaje budou prozatímně zapraveny ze státní pokladny. Za zvláštních okolností může soud na žádost chudé strany naříditi, aby i poplatky opatrovníka ustanoveného podle §§ 8 a 109 byly zatím hrazeny ze státní pokladny.
§ 64.
Který soud rozhoduje o žádosti za právo chudých.
(1) Žádost za propůjčení práva chudých budiž podána písemně nebo do protokolu u procesního soudu příslušného v první stolicí. Jestliže by chudá strana měla své bydliště nebo stálý pobyt mimo obvod okresního soudu, jenž jest v sídle soudu procesního, může žádost za propůjčení práva chudých dáti do protokolu u okresního soudu svého bydliště nebo stálého pobytu.
Jak se zjišťuje nemajetnost.
(2) V žádosti budiž označen spor, pro který má býti povoleno právo chudých. Zároveň budiž předloženo úřední vysvědčení o osobních poměrech strany, jíž má býti právo chudých propůjčeno, a místopřísežné seznání strany o tom, jaké má jmění a jaký má příjem. Kdo učiní v místopřísežném seznání vědomě nepravdivé údaje, bude potrestán podle výše způsobené nebo zamýšlené škody pro přestupek nebo zločin podvodu.
(3) Podrobnější předpisy o způsobu místopřísežného seznání, o vydávání úředního vysvědčení a ověřování údajů žadatelových, zejména knihovními soudy a finančními úřady, jakož i o postupu při tom, budou vydány vládním nařízením. Obce jsou povinny spolu působiti, zejména při vydávání úředních vysvědčení.
(4) Poručencům a opatrovancům může toto vysvědčení vydati také soud poručenský (opatrovnický)
(5) O tom, zda strana podle osobních a majetkových poměrů může zapraviti náklady na vedení sporu (§ 62) či nikoliv, rozhoduje soud.
(6) Soud může také povoliti právo chudých jen částečně.
(7) Ustanoveními předchozích odstavců jsou nedotčeny zvláštní předpisy mezinárodních smluv o opatření práva chudých. Není-li takových smluv, stačí u cizinců (§ 62, odst. 2) vysvědčení o majetkových poměrech, vydané příslušnými úřady státu bydliště nebo pobytu cizincova, a není-li tam úřadu oprávněného vydati takové vysvědčení, nebo odpírá-li tento úřad vydati takové vysvědčení cizincům, úřady domovského státu cizincova, ověřené tu i tam zastupitelským úřadem Československé republiky v státě, kde vysvědčení bylo vydáno.
§ 65.
Kdy nemůže býti právo chudých propůjčeno.
Právo chudých nebudiž povoleno osobě, která nároku, jehož se chce žalobou domáhati, nabyla postupem, je-li odůvodněno podezření, že se tento postup stal proto, aby bylo pro spor dosaženo práva chudých.
§ 66.
Rozhodnutí o tom, má-li býti chudé straně dán advokát.
(1) Zdali straně žádající o propůjčení práva chudých má býti dán advokát, rozhodne rovněž procesní soud první stolice, a to i tenkráte, když příčina ke zřízení advokáta nastane teprve po propůjčení práva chudých.
Kdo jej jmenuje.
(2) Advokáta samého jmenuje výbor advokátní komory k tomu povolaný. Toto jmenování nahrazuje advokátovi plnou moc procesní.
Kdy může býti advokát chudé strany zproštěn zastupování.
(3) Advokát zřízený chudé straně může žádati u procesního soudu první stolice, aby byl zastupování zproštěn, má-li za to, že uložené mu domáhání nebo obhajování práva je svévolné nebo zřejmě marné. Soud rozhodne usnesením, vyslechna chudou stranu.
§ 67.
Kdy může býti advokátovi chudé strany zřízen zástupce.
(1) K procesním úkonům vyžadujícím spolupůsobení advokátova, které je třeba za sporu vykonati mimo obvod okresního soudu, v němž bydlí advokát zřízený pro chudou stranu, budiž na jeho návrh nebo k žádosti chudé strany zřízen výborem příslušné komory advokát, který bydlí v obvodě okresního soudu, v němž má býti vykonán dotčený procesní úkon.
(2) Ustanovení toto neplatí v místech, kde je několik okresních soudů.
§ 68.
Zánik práva chudých.
(1) Právo chudých zaniká smrtí strany, jíž bylo propůjčeno; dále tím, že advokát zřízený chudé straně byl povinnosti tuto stranu zastupovati pravomocně zproštěn (§ 66, odst. 3); konečně, změnily-li se majetkové poměry strany tak, že by za nich nebylo právo chudých povoleno. V případnosti naposledy uvedené vyřkne procesní soud první stolice zánik práva chudých usnesením z úřední moci nebo k návrhu.
(2) Zanikne-li právo chudých smrtí strany, nejsou tím dotčeny nezbytné úkony advokáta zastupujícího tuto stranu.
Odnětí práva chudých.
(3) Právo chudých budiž usnesením procesního soudu první stolice k návrhu nebo z úřední moci odňato, jakmile vyjde najevo, že již při propůjčení práva chudých nebylo pro ně podmínek, anebo že domáhání nebo bránění práva je svévolné nebo zřejmě marné.
§ 69.
Následky: a) vyloudění práva chudých;
(1) Straně, která propůjčení práva chudých vyloudila nepravdivými údaji, budiž bez zřetele k eventuálnímu stíhání trestnímu uložen trest za svévoli.
b) nesprávných údajů ve vysvědčení.
(2) Kdo by ve vysvědčení dotčeném v § 64 vědomě nebo z hrubé nedbalosti učinil nesprávné údaje nebo nesprávné věci vědomě potvrdil jako pravdivé, ručí, jestliže právo chudých bylo propůjčeno, za částky, od nichž strana prozatím byla osvobozena, dále za náklady zastoupení advokátem a za všelikou jinou škodu tím způsobenou.
§ 70.
Kdy a jak lze vybrati soudní náklady přímo u odpůrce chudé strany.
(1) Bude-li odpůrce chudé strany odsouzen k náhradě nákladů sporu, buďtež náklady uvedené v § 63, č. 1 a 5, od nichž je chudá strana prozatím osvobozena, vybrány přímo u odpůrce.
(2) O nákladech záležejících v odměně a výdajích advokáta zřízeného chudé straně platí ustanovení § 40, odst. 4.
§ 71.
Povinnost strany k doplatkům:
a) bylo-li jí právo chudých odňato;
(1) Bylo-li právo chudých straně odňato, budiž strana, která je měla, na návrh některého účastníka přidržena, aby doplatila ty částky, od jichž zapravení byla podle práva chudých prozatímně osvobozena. Podle majetkových poměrů chudé strany může jí býti doplacení uloženo také jen částečně.
(2) Byla-li strana prohlášena za povinnou, aby doplatila, budiž jí uložena nejprve náhrada hotových výdajů, které podle § 63, č. 5 jdou na vrub státní pokladny, potom zapravení odměny advokátovy a konečně zaplacení kolků a poplatků.
(3) Usnesení podle odstavce 1 lze, když nabude právní moci, vykonati na jmění strany povinné k placení.
b) nebylo-li jí právo chudých odňato.
(4) Když soud vyřídí věc, o niž jde, v jedné stolici, uloží straně požívající práva chudých, aby zaplatila částky, od jichž zaplacení byla právem chudých prozatímně osvobozena, nabude-li přesvědčení, že zaplacení jich nemůže chudou stranu zkrátiti na nuzné výživě (§ 62). Může tak učiniti také soud opravné stolice s účinkem i pro předcházející řízení. Podle majetkových poměrů chudé strany může jí soud uložiti zaplatit částečně, podle okolností může jí uložiti zaplatit zcela nebo částečně v přiměřených lhůtách. Při tom budiž užito ustanovení odstavce 2.
§ 72.
Řízení o návrzích podle §§ 64, 65, 66, 67 a 71.
(1) V případech dotčených v §§ 64, 65, 66, 68 a 71 rozhoduje soud o podaných návrzích bez ústního jednaní. Před rozhodnutím si soud z úřední moci opatřiž potřebná vysvětlení. Strany při jednáních, která konají před soudem podle předpisů této hlavy, nepotřebují zastoupení advokátem ani tenkráte, když je procesním soudem krajský soud.
Opravné prostředky.
(2) Rozhodnutí o tom, že pro chudou stranu má býti ustanoven advokát, může býti napadáno opravným prostředkem jen proto, že není zákonného důvodu, aby advokát byl ustanoven; rekurs může podati odpůrce chudé strany, advokát zřízený chudé straně a výbor té advokátní komory, která má advokáta chudé straně jmenovati.
(3) Chudá strana může v případě § 65, jakož i proti usnesení, kterým byla žádost za právo chudých jinak zamítnuta, jímž jí bylo právo chudých propůjčeno jen částečně, nebo jímž její advokát byl zproštěn povinnosti ji zastupovati (§ 66, odst. 3), nebo kterým byl vysloven zánik nebo odnětí práva chudých, jakož i proti usnesení ve smyslu § 71, odst. 4 podati rekurs i u krajských soudů do protokolu. Tento rekurs může chudá strana podati i u okresního soudu svého bydliště nebo pobytu.
(4) Proti rozhodnutí rekursního soudu není opravného prostředku.
§ 73.
Účinky podání žádosti za právo chudých.
(1) Žádost, aby bylo právo chudých propůjčeno, anebo některý jiný, podle této hlavy přípustný návrh, neopravňují žádnou ze stran, aby odepřela dáti se do sporu nebo pokračovati v projednávání, nebo aby žádala za prodloužení lhůt nebo za odročení roků.
(2) Podá-li strana v případech, kdy jí má býti ustanoven advokát, bez průtahu po doručení žaloby nebo rozsudku žádost za propůjčení práva chudých nebo za ustanovení advokáta jako zástupce chudých, počítají se zákonné i soudcovské lhůty, třebas již započaté, ale v době podání žádosti dosud neuplynulé, teprve ode dne, kdy advokátu bylo doručeno rozhodnutí, že byl zřízen zástupcem chudých.
DRUHÝ ODDÍL.
Řízení.
První hlava.
Podání.
§ 74.
Mimo ústní jednání se návrhy, žádosti nebo sdělení, týkající se sporné věci, činí podáním, pokud zákon nedovoluje, aby se tak stalo do protokolu.
§ 75.
Obsah podání vůbec.
Každé podání obsahujž:
1. označení soudu, pak stran podle jména (jménem a příjmením), zaměstnání, bydliště
a postavení ve sporu, dále zástupců jednajících za strany a předmětu sporu;
2. označení příloh a jejich počtu i udání, zda přílohy jsou připojeny v prvopise nebo v opise;
3. podpis strany samé nebo jejího zákonného zástupce nebo zmocněnce, v advokátském sporu však, neplatí-li pro něj ustanovení § 26, odst. 1, podpis advokátův.
§ 76.
V každém podání buďtež dále stručně vylíčeny skutkové poměry, jimiž jsou odůvodněny návrhy učiněné v podání, přesným a přehledným způsobem, a je-li třeba tyto údaje dokázati nebo osvědčiti, buďtež také jednotlivě označeny průvodní prostředky, jichž má býti užito k provedení tohoto důkazu nebo osvědčení.
§ 77.
Přílohy podání.
(1) Má-li býti o návrhu učiněném v podání jednáno ústně, buďtež k němu přiloženy toliko opisy listin, jichž se podání dovolává; sluší-li však hleděti jen k jednotlivým částem listiny, dostačí přiložiti výpis, který obsahuje úvod, místo náležité k věci, konec, datum a podpisy.
(2) Jsou-li listiny odpůrci již známy nebo značného rozsahu, stačí označiti je přesně v podání a v něm nabídnouti, že odpůrci bude dáno do nich nahlédnouti nebo že budou soudu na žádost předloženy.
(3) Nemá-li strana listin v rukou, má udati, jak by tyto listiny měly býti opatřeny.
§ 78.
Obsah přípravných podání.
(1) Podání, jež jsou určena k přípravě ústního jednání (podání přípravná), musí kromě toho obsahovati:
1. návrhy, které strana při ústním jednání zamýšlí činiti;
2. předpisu § 76 vyhovující vyučení skutkových poměrů, kterých se strana chce při ústním jednání dovolávati, aby odůvodnila své návrhy nebo čelila návrhům odpůrcovým, jakož i udání průvodních prostředků, jichž chce strana užíti při tomto jednání; aby dolíčila pravdivost svých vlastních údajů nebo vyvrátila skutková tvrzení odpůrcova;
3. podle daných okolností prohlášení o pravdě, správnosti a úplnosti skutečností uvedených v předcházejícím podání odpůrcově a o přípustnosti průvodních prostředků jím nabídnutých.
(2) Do přípravného podání nebuďte pojímány právní vývody a výklady o pravděpodobnosti a hodnověrnosti jednotlivých skutkových tvrzení nebo o domnělé průvodní moci nabízených důkazů.
§ 79.
Podání učiněná:
a) protokolárně;
(1) Protokolární přednes, který má nahrazovati podání, budiž upraven podle ustanovení o podáních.
b) telegraficky.
(2) Písemná podání lze učiniti soudu i telegraficky, zejména mohou tak býti podány i opravné prostředky. Vládním nařízením budou vydány o tom zevrubnější předpisy.
§ 80.
Počet stejnopisů podání.
(1) Podání obsahující návrh nebo takové oznámení, které má význam také pro odpůrce, jakož i všechna podání přípravná je nutno předložiti, neustanovuje-li zákon jinak, v tolika stejnopisech, aby každému odpůrci mohl býti doručen jeden stejnopis a mimo to, aby jeden mohl býti podržen pro soudní spisy.
Rubriky.
(2) K podání buďte dále přiloženy rubriky potřebné ke zpravení jiných účastníků. Rubriky mají obsahovati označení soudu, stran, jejich zástupců a předmětu sporu (§ 75). Má-li býti rozhodnutí vyhotoveno ve zkrácené formě na rubrice, sluší do rubriky místo předmětu sporu pojmouti žádost obsaženou v podání. Podrobnější ustanovení budou vydána vládním nařízením.
§ 81.
Doručení přílohy s podáním.
(1) Má-li podle ustanovení tohoto zákona býti doručen stejnopis podání odpůrci, buďte k němu připojeny také opisy příloh podání.
(2) Prvopisy příloh u soudu zadržené buďte odpůrci na jeho žádost dány k nahlédnutí.
§ 82.
Kdy se prvopis listin předkládá u soudu.
(1) Dovolává-li se některá strana v podání listin, které má v rukou, jest povinna k žádosti odpůrce tyto listiny ve třech dnech v prvopisu předložiti u soudu a odpůrce o tom zpraviti. Odpůrce může potom v dalších třech dnech po této správě v listiny nahlédnouti a opsati si je.
(2) Lhůta k nahlédnutí může býti soudem (předsedou senátu) k návrhu i přiměřeně zkrácena, a to i mimo případ § 122, jestliže strana osvědčí, že listin nutně potřebuje. Proti usnesení o takovémto návrhu není opravného prostředku.
§ 83.
Jak si dodávají prvopisy listin advokáti.
(1) Advokáti mají na vůli dodati si na stvrzenky prvopisy listin z ruky do ruky.
(2) Jestliže advokát listinu jemu odevzdanou nevrátí ve smluvené lhůtě a nebyla-li lhůta smluvena, ve třech dnech po tom, kdy ji obdržel, bude k návrhu po ústním nebo písemném výslechu usnesením přidržen, aby ji ihned vrátil. Proti tomuto usnesení není opravného prostředku a jest ihned vykonatelné.
§ 84.
Jak se napravují formální vady podání.
(1) Pokud tento zákon neustanovuje jinak, nařídí předseda senátu z úřední moci napravení formálních vad, které jsou s to, aby překazily řádné úřední vyřizování učiněného podání. Takové usnesení nemůže býti napadeno opravným prostředkem.
(2) Takovou formální vadou je zejména, nebylo-li šetřeno předpisů §§ 75 a 77 nebo schází-li potřebný počet stejnopisů podání nebo rubrik. Nesprávné označení opravného prostředku nemá významu, lze-li zřetelně seznati, oč se žádá.
§ 85.
(1) Jde-li o to, aby byly napraveny formální vady, může býti strana obeslána, nebo podání jí vráceno s tím poukazem, aby formální vady, které jí soud zároveň naznačí, napravila.
(2) Bylo-li podání, o jehož opravu jde, vázáno lhůtou, budiž opětně vzneseno ve lhůtě nové; tuto lhůtu určí soud a nesmí býti delší než lhůta původní. Bude-li tato lhůta dodržena, přihlíží se k podání tak, jako by se bylo stalo v den, kterého ponejprv došlo. Prodloužiti tuto lhůtu se nedovoluje. Bude-li původní podání nahrazeno podáním novým, obsahově odchylným, budiž zároveň přiloženo i podání původní; změny nebo odchylky nového podání se mohou týkati jen nápravy dalších formálních vad původního podání, pokud to jinak zákon připouští, anebo přednesu nevázaného lhůtou.
(3) Bylo-li podání předloženo v určené lhůtě, ale vytýkaná vada nebyla napravena, anebo bylo-li předloženo podání obsahující změny a odchylky od prvního podání, podle odstavce 2 nepřípustné, bude soudem z úřední moci odmítnuto.
(4) Proti usnesením podle ustanovení odstavce 1 a 2 není opravného prostředku.
§ 86.
(1) Ustanovení §§ 84 a 85 se užije obdobně i tehdy, jestliže přípravné podání je podle mínění předsedy senátu, jemuž náleží o předmětu podání rozhodovati, tak neúplné nebo jinak nedostatečné, že není s to, aby vůbec sloužilo k přípravě ústního jednání, pokud zákon nepojí k takovým vadám následky jiné.
(2) To platí zejména o přípravných podáních, která proti předpisům § 78, odst. 1, č. 2 omezují se na pouhé popření skutečností uvedených v předcházejícím podání odpůrcově.
§ 87.
Trest pořádkový.
(1) Poruší-li strana v podání povinnou úctu k soudu nebo urazí-li v něm odpůrce, zástupce, zmocněnce, svědka nebo znalce, může jí soud uložiti trest pořádkový.
(2) Ze stejných důvodů může býti uložen trest pořádkový advokátovi, jenž podání podepsal.
Druhá hlava.
O doručování.
§ 88.
Obecné ustanovení.
Pokud tento zákon nepředpisuje jinak, doručuje soud z moci úřední.
1. V tuzemsku.
§ 89.
Doručné orgány.
(1) V tuzemsku se doručuje poštou. Vládní nařízení určí, pokud se může doručovati soudními nebo obecními zřízenci.
(2) Soudními zřízenci lze doručovati toliko v obvodu soudu, u kterého jsou ustanoveni, obecními orgány toliko v příslušném obvodě obecním.
Kdo určuje způsob doručení.
(3) Způsob doručování určuje a opatření pro doručení potřebná učiní předseda onoho senátu, z jehož činnosti k doručování dochází.
§ 90.
Doručení zástupci.
(1) Má-li několik účastníků společného zástupce, je doručení vykonáno pro všechny tím, že spis, o nějž jde, byl v jediném vyhotovení dodán tomuto zástupci. Má-li některý účastník několik zástupců zmocněných přijímati soudní doručení, je doručení vykonáno tím, že se jednomu z těchto zástupců odevzdá vyhotovení spisu, který se má doručiti.
(2) Táž ustanovení platí o doručovaných opisech příloh podání nebo protokolu.
§ 91.
Stížnost proti doručovateli.
Zavdá-li doručovatel příčinu k stížnosti, zjedná nápravu předseda senátu, nebo soudce, jemuž je svěřen dozor na soudní kancelář, nebo přednosta soudu. Příčina stížnosti může býti oznámena ústně.
§ 92.
Doručení:
a) vojenským osobám;
(1) Vojenským (četnickým) osobám v činné službě se doručuje skrze jejich představené velitelství.
b) ve vojenských budovách.
(2) Jinak se doručuje v budovách vojenských (četnických) nebo vojskem (četnictvem) obsazených jen po oznámení veliteli budovy; velitel má právo býti při doručení přítomen nebo dát se zastoupit některým svým podřízeným.