§ 93.

Kdy se doručuje:

a) procesnímu zmocněnci;

(1) Má-li někdo pro spor plnou moc procesní, budiž všechno, co se týká tohoto sporu, doručováno jemu, dokud nebyla procesní plná moc zrušena.

b) prokuristovi.

(2) Ve sporech vztahujících se na provozování obchodní živnosti některé osoby může se písemnost určená majiteli závadu doručiti prokuristovi.

§ 94.

Zmocněnec pro doručování.

(1) Jestliže byla osoba, bydlící v místě procesního soudu, zmocněna přijímati písemnosti určené některému účastníku sporu (zmocněnec pro doručování), doručuje se této osobě.

(2) Byl-li takový zmocněnec zřízen několika účastníky, budiž mu odevzdáno tolik stejnopisů doručovaného spisu, kolik jest účastníků; jde-li však o opisy příloh některého podání nebo protokolu, stačí, když se společnému zmocněnci pro doručování doručí po jednom opise každé přílohy.

Povinnosti zmocněnce pro doručování.

(3) Zmocněnec pro doručování jest povinen po každé ihned zaslati svému zmocniteli spisy, které mu byly pro něho doručeny. To platí i o společném zmocněnci pro doručování, nebylo-li umluveno něco jiného. Tento společný zmocněnec jest kromě toho povinen dovoliti všem zmocnitelům, aby do opisů příloh u něho uschovaných nahlédli a činili si další opisy.

Kdy se doručuje.

§ 95.

Kdy se smí doručovati:

a) v neděli, ve svátek, v památný den;

(1) V neděli, v zákonný den sváteční nebo památný smí se doručovati, pokud se to neděje poštou, jen dovolí-li to soud. Dovolení toto může dáti předseda senátu i přednosta procesního soudu nebo okresního soudu, v jehož obvodě má býti doručení vykonáno; toto dovolení budiž vyznačeno na doručované písemnosti.

(2) Usnesení, jímž se toto dovolení dává nebo odpírá, nelze bráti v odpor opravným prostředkem.

b) v noci.

(3) Tato ustanovení platí i tenkráte, když má býti doručováno za času nočního.

Kde se doručuje.

§ 96.

a) Jen v určitých místnostech;

(1) Doručuje se v bytě, v živnostenské provozovně, v obchodní místnosti, v kanceláři nebo na pracovišti té osoby; jíž zásilka svědčí; doručení mimo tato místa vykonané jest platné toliko tenkráte, když přijetí písemnosti nebylo odepřeno.

b) kdekoli.

(2) Nemá-li někdo bytu, živnostenské provozovny, obchodní místnosti, kanceláře nebo pracoviště, lze mu doručiti, kdekoli bude zastižen.

Náhradní doručení.

§ 97.

Komu může býti doručeno náhradně:

a) v bytě;

(1) Nebyla-li osoba, které má býti doručeno, zastižena ve svém bytě, může býti doručeno každé dorostlé osobě, která náleží k rodině nebo v ní slouží, jest doručujícímu orgánu známa a jest v bytě.

(2) Nebyly-li zastiženy ani takové osoby, může spis, jenž se má doručiti, býti doručen pronajimateli nebo dozorčí osobě jím ustanovené, jestliže tyto osoby bydlí v témže domě a jsou ochotny písemnost přijmouti.

(3) Soud může na spise (obálce) označiti osoby, kterým se nesmí spis náhradně doručiti pro jejich zájem na věci nebo pro jiný vážný důvod.

§ 98.

b) v obchodní místnosti, v živnostenské provozovně nebo v kanceláři.

(1) Spisy určené osobám, které by nebyly zastiženy ve své obchodní místnosti nebo ve své živnostenské provozovně nebo ve své kanceláři, lze doručiti dorostlé osobě tam přítomné, o níž doručovatel ví, že náleží k rodině adresátově nebo že je zaměstnána v jeho obchodě, živnosti nebo v jeho kanceláři.

Kdy je vyloučeno doručení osobám jmenovaným v § 97, odst. 1 a v § 98, odst. 1.

(2) Doručovati členu rodiny, domácí osobě nebo zaměstnancům uvedeným v odstavci 1 a v § 97 není dovoleno, když tyto osoby jsou ve věci, na kterou se doručení vztahuje, účastny jako odpůrci osoby, které má býti doručeno.

§ 99.

Kdy lze spis uložiti na poště nebo u obecního úřadu.

(1) Nelze-li doručiti ani přímo ani podle §§ 97 a 98, může býti doručeno tím způsobem, že doručovaný spis bude uložen, šlo-li o doručení poštou, u poštovního úřadu, k jehož doručovacímu obvodu náleží odevzdací místo, ve všech jiných případech však u obecního úřadu místa doručování; toto uložení bude oznámeno jednak písemným oznámením, upevněným na dveřích bytu nebo na dveřích u vchodu do obchodní, živnostenské nebo kancelářské místnosti nebo vloženým do schránky na psaní, jednak podle možnosti také ústně osobám bydlícím v sousedství.

(2) Písemné oznámení smí býti upevněno na dveřích u vchodu do zavřené obchodní, živnostenské nebo kancelářské místnosti nebo vloženo do schránky na psaní toliko v den všední.

(3) Byla-li doručovaná písemnost uložena podle předchozích ustanovení, má to účinek doručení. Poškození, stržení nebo ztráta uvedeného oznámení nepůsobí na platnost doručení.

§ 100.

Doručování úřadům, obcím, korporacím a ústavům.

Má-li býti doručeno úřadům, obcím, korporacím a ústavům, odevzdá se spis, o nějž jde, pokud není v tom neb onom případě něco jiného nařízeno, úřední osobě, která je ustanovena přijímati zásilky svědčící úřadu, obci, korporaci nebo ústavu; jestliže by však takováto osoba nebyla známa, buďtež tyto spisy odevzdány kterémukoliv úřednímu orgánu uvedeného úřadu, obce, korporace nebo ústavu, který je doručovateli znám a v úřední místnosti přítomen.

O doručování žalob.

§ 101.

a) Komu lze žalobu doručiti;

(1) Žaloby smějí býti doručeny jen do vlastních rukou žalovaného (§ 92) nebo jeho zástupce zmocněného přijímati žaloby a ve sporech, které se týkají provozování obchodní živnosti žalovaného, také do rukou jeho prokuristy. Za zástupce zmocněného přijímati žaloby nelze považovati, vyjímajíc případ § 108, odst. 4, toho, kdo má všeobecnou plnou moc podle § 30.

b) nebyl-li žalovaný zastižen.

(2) Nelze-li takto doručiti, budiž strana, které má býti doručeno, písemným oznámením vyzvána, aby pro přijetí doručení byla přítomna v příslušné místnosti v den a hodinu zároveň ustanovenou. Tato výzva budiž zanechána v bytě nebo kanceláři této strany, v její živnostenské nebo obchodní místnosti, anebo, jsou-li tyto místnosti zamčeny, připevněna na jejich dveřích u vchodu nebo vložena do schránky na psaní. Nevyhoví-li strana této výzvě, budiž potom postupováno podle §§ 97 až 99.

(3) Poškození, stržení nebo ztráta písemné výzvy nepůsobí na platnost doručení.

§ 102.

Nelze-li pokus o doručení do vlastních rukou opakovati co nejdříve.

(1) Nelze-li pokus o doručení, které se mělo státi poštou nebo soudním zřízencem, pro velikou vzdálenost místa, kde se má doručiti, nebo pro jeho nesnadnou přístupnost opakovati co nejdříve, může býti žaloba ihned po prvním marném pokusu odevzdána obecnímu úřadu, aby dal písemnost nyní sám doručiti.

(2) Nepodaří-li se ani potom doručiti žalobu do rukou žalovaného nebo jeho zmocněného zástupce do jednoho měsíce ode dne, kdy byla odevzdána obecnímu úřadu, a nelze-li po uplynutí této lhůty doručiti ani osobám uvedeným v §§ 97 a 98, budiž žalovaný obecním úřadem hned podle § 99 zpraven, že písemnost, o jejíž doručení jde, jest u obecního úřadu a považuje se za doručenou. Den, kterého toto písemné oznámení bylo učiněno podle § 99, odst. 1, platí za den doručení.

(3) Zmocnění, aby žaloba, o jejíž doručení jde, byla podle potřeby odevzdána obecnímu úřadu, budiž dáno již při nařízení, aby žaloba byla doručena (§ 89, odst. 3).

§ 103.

Ustanovení §§ 101 a 102 platí pro všechna doručení, která podle zákona mají býti vykonána podle předpisů pro doručování žalob.

Odpírá-li osoba, jíž se má doručiti, přijmouti písemnost.

§ 104.

(1) Jestliže osoba, které může býti platně doručeno, odepře bez zákonného důvodu přijmouti spis, budiž zanechán na místě doručení, nebo jestliže by to nebylo možno, uložen u poštovního nebo u obecního úřadu (§ 99). Tím je doručení vykonáno.

(2) Odepře-li příjemce zaplatiti poplatek za doručení (doplatné), uloží doručující orgán spis u poštovního nebo obecního úřadu v místě doručení s účinky naznačenými v odstavci 1. Bez zaplacení doplatného nebude zásilka příjemci vydána.

Dodací lístek.

§ 105.

 

Doručení osvědčí doručovatel listinou (dodacím lístkem).

Změna bytu.

§ 106.

Povinnost oznamovací.

(1) Strana, která změní za sporu bydliště nebo byt, je povinna oznámiti to soudu; stejnou povinnost má zástupce nebo zmocněnec strany, oprávněný přijímati doručení.

Nesplnění této povinnosti.

(2) Nebylo-li toto oznámení učiněno a dotčené osoby nemohou býti nalezeny pro změnu bytu, buďte všechna další doručení vykonána na dosavadním místě podle předpisů § 99 s tou obměnou, že zpravení ve smyslu § 99, odst. 1 se omezí na ústní sdělení pronajimateli nebo dozorci domu bydlícímu v témže domě.

Kdy se vydávají písemnosti přímo u soudu.

§ 107

Všechny spisy, které mají býti někomu doručeny, vydají se mu na stvrzenku přímo u soudu, hlásí-li se tam o ně dříve, nežli soud učinil jiná opatření potřebná k doručení.

Doručení veřejnou vyhláškou.

§ 108.

Podmínky.

(1) Je-li osvědčeno, že pobyt osoby, které má býti doručeno, není znám, může se k návrhu, pokud se nemá užíti ustanovení § 106, doručiti veřejnou vyhláškou. O tomto návrhu rozhoduje předseda senátu bez ústního jednání, nebyl-li návrh učiněn při něm.

Způsob.

(2) Veřejnou vyhláškou se doručuje tak, že spis, který se má doručiti, bude vyvěšen na desce procesního soudu.

(3) Neurčí-li soud, povoluje veřejnou vyhlášku, delší lhůtu, nebo nehlásí-li se osoba, které se má doručiti, již dříve u soudu o přijetí spisu, pokládá se za doručený, když od vyvěšení uplynul jeden měsíc. Platnost doručení není dotčena, byl-li vývěsek ještě před tímto časem se soudní desky stržen nebo po škozen.

 

(4) Při doručování žalob není veřejné vyhlášky třeba, prokáže-li žalobce, že žalovaný má zmocněnce podle § 30.

Doručení opatrovníkovy.

§ 109.

Kdy se zřizuje opatrovník.

Osobám, kterým pro neznámý pobyt se může doručiti toliko veřejnou vyhláškou, zřídí soud k návrhu nebo z úřední moci opatrovníka (§ 9), mají-li tyto osoby podle obsahu spisu, který se má doručiti, k obhájení svých práv předsevzíti procesní úkon, a zejména obsahuje-li tento spis jejich obeslání.

§ 110.

Vyhláška o zřízení opatrovníka.

(1) Soud uveřejní vyhláškou zřízení opatrovníka, jeho jméno a bydliště, stručný obsah spisu, který se má doručiti, s označením procesního soudu a rozepře. Ve vyhlášce budiž upozorněno na to, že ten, pro koho byl opatrovník zřízen, jest jím na své nebezpečí a náklady zastoupen až do doby, kdy sám vystoupí nebo pojmenuje zmocněnce.

(2) Vyhláška se vyvěsí na soudní desce procesního soudu. Je-li to v tom neb onom případě na prospěch věci, může soud k návrhu nebo z úřední povinnosti naříditi, aby vyhláška byla uveřejněna také novinami nebo jiným způsobem.

§ 111.

Kdy se doručení považuje za vykonané.

Tím, že byla vyhláška vyvěšena a písemnost doručena opatrovníkovi, je doručení vykonáno.

Jak se doručuje osobám exteritoriálním.

§ 112.

Prostřednictvím ministerstva spravedlnosti.

(1) O doručení osobám exteritoriálním nebo osobám, které jsou v jejich bytu nebo vůbec v místnostech exteritoriálních, požádá soud ministerstvo spravedlnosti (§ 32, odst. 3 a 4 zákona o soudní příslušnosti).

Zřízením opatrovníka.

(2) Nelze-li doručiti tímto způsobem, zřídí procesní soud osobě, které doručení svědčí, k návrhu nebo z úřední moci opatrovníka (§ 9).

Povinnosti opatrovníka.

(3) Opatrovník má bez prodlení oznámiti osobě, které se mělo doručiti, že byl ustanoven jejím opatrovníkem, a zároveň jí oznámiti obsah spisu jemu doručeného, procesní soud a rozepři a má se za ni účastniti v soudním řízení, až sama vystoupí nebo pojmenuje zmocněnce; jsou-li tu však podmínky § 109, má navrhnouti, aby byla vydána veřejná vyhláška ve smyslu § 108 nebo § 110.

(4) Ustanovení opatrovníka (odstavec 2) budiž oznámeno ministerstvu spravedlnosti.

2. V cizině.

Jde-li o osoby, které v cizině požívají práva exteritoriality.

§ 113.

Československým státním občanům, kteří pobývají v cizím státě a požívají tam práva exteritoriality nebo jsou v místnostech exteritoriálních, doručí k žádosti soudu ministerstvo zahraničních věcí. Doručiti tímto způsobem lze též československým státním občanům, zaměstnaným u konsulárních úřadů Československé republiky v cizině.

§ 114.

Jde-li o jiné osoby v cizině.

(1) O doručení jiným osobám v cizině dožádá předseda senátu cizozemský úřad k tomu příslušný, pokud podle ustanovení o tom platných nemůže užíti prostřednictví československého zastupitelského úřadu. Při tomto dožádání nutno šetřiti zvláštních předpisů, daných pro jednotlivé státy.

(2) Nedojde-li potvrzení o doručení v přiměřeném čase, může strana, na jejíž podnět se má doručiti, podle daných okolností navrhnouti, aby bylo doručeno veřejnou vyhláškou, nebo aby byl zřízen opatrovník podle § 109. Totéž platí i tehdy, když se pokus o doručení v cizině nepodaří nebo když dožádání neslibuje žádného výsledku, protože je vůbec známo, že cizozemský úřad odpírá právní pomoc.

(3) Ustanovení toto neplatí, pokud mezinárodní smlouvy ustanovují jinak.

§ 115.

Průkaz o doručení.

(1) Průkazem o doručení v případě §§ 112 až 114 jest písemné potvrzení dožádaného úřadu, že bylo doručeno. Pro průkaz doručení může býti k dožádacímu listu přiložen také dodací lístek, aby ho bylo užito při výkonu doručení.

(2) Platnost doručení vykonaného v cizině nemůže býti, vyhovuje-li předpisům tohoto zákona, napadena proto, že nevyhovuje zákonům místa doručení.

Třetí hlava.

Lhůty a roky.

Lhůty.

§ 116.

Druhy lhůt.

(1) Pokud lhůty k provedení procesních úkonů neurčuje přímo zákon (zákonné lhůty), ustanoví je soudce, hledě k potřebám a povaze daného případu (soudcovské lhůty).

(2) Lhůtami konečnými jsou ony lhůty, jejichž prodloužení zákon výslovně zapovídá.

§ 117.

Kdy se počínají soudcovské lhůty.

Soudcovská lhůta se počíná, pokud není při jejím stanovení určeno něco jiného, doručením usnesení nařizujícího lhůtu straně, jíž je lhůta na prospěch; není-li však třeba, aby usnesení bylo doručeno, počíná se jeho prohlášením.

§ 118.

Jak se lhůty počítají.

(1) Při počítání lhůty podle dní se nepočítá den, na který připadá událost, od níž lhůta počíná běžeti.

 

(2) Konec lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let připadá na onen den posledního týdne nebo posledního měsíce, který se jménem nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá událost, od níž lhůta počíná běžeti; není-li takového dne v posledním měsíci, dobíhá posledním dnem tohoto měsíce.

(3) Konec lhůty může býti označen také udáním určitého kalendářního dne.

§ 119.

Neděle, svátky a památné dny.

(1) Neděle, zákonné dni sváteční nebo památné nepřekážejí početí a běhu zákonných a soudcovských lhůt.

(2) Jestliže konec lhůty připadá na neděli nebo zákonný den sváteční nebo památný, je nejbližší příští den všední posledním dnem lhůty.

Dni dopravy poštou.

(3) Lhůta je zachována, je-li podání dáno poslední den lhůty na poštu, při čemž nezáleží na tom, stalo-li se tak v místě soudu či jinde.

(4) Je-li projev vázaný lhůtou učiněn podle zákona u jiného soudu, než u soudu pro tento projev jinak příslušného, je lhůta zachována, stal-li se projev poslední den u soudu uvedeného nejprve.

§ 120.

Lhůty dané společníkům v rozepři.

(1) Jestliže zákonné nebo soudcovské lhůty, které příslušejí jednotlivým společníkům v rozepři k provedení téhož procesního úkonu, vyprší v době rozličné, může tento procesní úkon předsevzíti každý ze společníků ve sporu potud, pokud lhůta nevyprší společníkům všem.

(2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na lhůtu k námitkám v řízení rozkazním a směnečném.

§ 121.

Prodloužení lhůt.

(1) Zákonné i soudcovské lhůty, pokud nejsou lhůtami konečnými (§ 116, odst. 2), mohou býti soudem prodlouženy. Prodloužiti lhůty úmluvou stran není dovoleno.

(2) Soud může takové prodloužení povoliti k návrhu, když strana nemůže procesní úkon vázaný lhůtou včas vykonati pro překážku, jejíž účinky nemohla odčiniti ani při náležité bdělosti a přičinlivosti, již lze slušně na ní požadovati, a zejména jestliže by bez prodloužení lhůty utrpěla značnou újmu.

(3) Návrh tento musí býti podán před vypršením lhůty, která má býti prodloužena, a může se o něm rozhodnouti bez předchozího ústního jednání; avšak dříve než se povolí opětné prodloužení lhůty, budiž vyslechnut odpůrce, není-li návrh učiněn po dohodě obou stran.

(4) Okolnosti uvedené k odůvodnění návrhu buďte na žádost soudu osvědčeny.

(5) Při prodloužení lhůty budiž ustanoven den, kterého se ukončí prodloužená lhůta.

§ 122.

Zkrácení lhůt.

(1) Všechny lhůty mohou býti zkráceny úmluvou stran. Aby úmluva byla pro soud účinná, musí býti prokázána listinou.

(2) Soud může zkrátiti soudcovské a zákonné lhůty k návrhu i jen jedné strany, osvědčí-li tato strana okolnosti, pro které je zkrácení nutné, aby se předešla hrozící značná újma, jestliže spolu strana, pro jejíž úkon je lhůta ustanovena, může bez obtíží předsevzíti tento procesní úkon i ve lhůtě zkrácené.

Roky.

§ 123.

(1) Roky ustanovuje soud, pokud tento zákon nenařizuje jinak, k návrhu strany; zároveň určí místo, den a hodinu roku.

(2) Ani ustanovení roku, ani obeslání k němu nemůže býti napadeno opravným prostředkem.

§ 124.

Zpravení stran o roku.

(1) Strany buďtež o roku zpraveny a vyzvány, aby se k němu dostavily (obsílka); při tom budiž odpůrci, pokud není rok nařízen z úřední moci, doručen stejnopis podání nebo opis protokolu.

(2) V advokátském sporu musí první obsílka k ústnímu jednání, jestliže strana není již zastoupena advokátem, obsahovati zejména také vybídnutí, aby za zástupce byl včas zřízen advokát, a poučení o tom, které újmy zákon spojuje s tím, když advokát zřízen nebude a když rok bude zmeškán.

(3) K rokům, které soud ustanovuje v usneseních prohlášených ústně, buďte strany zvláště obesílány jen potud, pokud ani samy, ani jejich zástupci nebo zmocněnci nebyli přítomni při prohlášení usnesení.

§ 125.

Kde se roky konají.

(1) Roky se konají v soudní budově, jestliže zákon neustanovuje něco jiného.

(2) Roky k ústnímu jednání mohou býti položeny na jiné místo mimo soudní budovu, jestliže na tomto místě lze věc, o niž jde, snadněji projednati nebo jestliže tím lze ušetřiti nákladu.

§ 126.

Jak rok počíná.

Rok se počíná vyvoláním věci. Vyvolati věc nutno v jednací síni i v místnosti určené v soudní budově pro strany (v čekárně).

§ 127.

Kdy je rok zmeškán.

(1) Rok je stranou zmeškán, jestliže se strana k němu včas nedostaví nebo sice se dostaví, avšak přes soudcovo vyzvání neprojednává nebo se po vyvolání věci zase vzdálí. Rozhodný jest čas, kterým se řídí procesní soud při svém úřadování.

(2) Rok se pokládá za zmeškaný také tenkráte, když se strana dostaví bez advokáta k těm procesním úkonům, pro které přivzíti advokáta je předepsáno zákonem nebo nařízeno soudem (§ 26, odst. 2).

(3) Je-li třeba k tomu, aby nastaly následky zmeškání, návrhu odpůrcova, platí ustanovení § 139, odst. 2.

§ 128.

Kdy může býti rok odročen.

(1) Roky mohou býti odročeny jen rozhodnutím soudu. Může se tak státi k návrhu nebo z úřední moci, jestliže:

1. včasnému dostavení jedné nebo obou stran nebo tomu, aby jednání mezi nimi bylo zahájeno nebo v něm bylo pokračováno, vadí překážka, jejíž účinky strana nemohla odčiniti ani při náležité bdělosti a přičinlivosti, již lze na ní slušně požadovati, a zejména jestliže by bez odročení některá strana utrpěla značnou újmu;

2. soud pro jiné neodkladné úřední povinnosti nebo z jiných důležitých důvodů nemůže jednání zahájiti nebo v něm pokračovati;

3. důkaz důležitý pro další jednání nemůže býti před procesním soudem proveden ihned nebo je-li k pokračování v jednání a k jeho provedení třeba opatřiti listiny, věci přezvědné nebo předměty ohledání;

4. jednání nemůže býti skončeno při roku položeném k němu soudem, i když není dotčených překážek.

(2) Kdy lze rok odročiti pro jednání o smír, ustanovuje § 200, odst. poslední.

§ 129.

Obsah návrhu odročení.

V návrhu na odročení podle § 128, odst. 1, č. 1, je nutno, i když byl učiněn oběma stranami společně, uvésti okolnosti, které vadí tomu, aby se strany dostavily nebo aby bylo jednání zahájeno nebo aby v něm bylo pokračováno. Okolnosti ty buďtež soudu na požádání osvědčeny.

§ 130.

Řízení o návrhu na odročení.

(1) Návrh na odročení roku může býti učiněn při roku samém nebo před jeho počátkem.

(2) Je-li učiněn při roku, budiž o něm po výslechu přítomného odpůrce rozhodnuto bez odkladu usnesením, a jestliže by odročení bylo zamítnuto, budiž jednání beze všeho zahájeno nebo v něm pokračováno. Stranu, která by se před rozhodnutím vzdálila nebo se po zamítnutí návrhu zpěčovala o věci, o niž jde, jednati, postihnou právní následky zmeškání.

(3) O odročovacích návrzích, které dojdou před rokem, platí obdobně ustanovení § 121, odst. 3.

§ 131.

Odročí-li soud rok, oznámí co možná ihned ústně stranám den a hodinu nového roku.

§ 132.

Jak se postupuje při novém roku.

Odročí-li se rok a nemusí-li pro změnu v obsazení soudu býti projednáváno znova, přednese předseda senátu při pozdějším roku na základě jednacího protokolu a jiných procesních spisů podstatné výsledky dřívějšího ústního jednání a naváže na to pokračování v odročeném jednání.

§ 133.

Vliv opožděného doručení obsílky.

Jestliže se doručení přípravného podání nebo opisu protokolu, o nichž byla vydána obsílka, zdrží tak, že lhůta mezi doručením obsílky a rokem odpůrci již neumožňuje dostatečné přípravy k ústnímu jednání nebo, jde-li o proces advokátský, nedovoluje včas zříditi advokáta, a není-li odpůrce vinen tímto opožděním, musí předseda senátu, před nímž se má projednávati, odročiti rok k návrhu nebo z úřední moci ještě dříve, nežli se počne projednávati. O tom nutno zpraviti bez průtahu všechny osoby obeslané k roku.

Společná ustanovení.

§ 134.

Kdo určuje lhůty a roky u krajských soudů.

(1) Není-li lhůta nebo rok ustanoven v některém rozhodnutí soudu nebo při ústním jednání, přísluší věc tato v řízení před krajskými soudy předsedovi senátu.

(2) Totéž platí o rozhodnutí o návrhu na prodloužení nebo zkrácení lhůty nebo na odročení roku, jestliže návrh není učiněn za ústního jednání.

§ 135.

Kdy se opravný prostředek nepřipouští.

První prodloužení lhůty a první odročení roku nelze napadnouti opravným prostředkem, jestliže povolené prodloužení lhůty nepřesahuje dobu lhůty původní a povolené odročení roku dobu čtyř neděl. Proti zamítnutí návrhu na zkrácení lhůty není opravného prostředku. Proti zamítnutí žádosti za odročení roku nebo za prodloužení lhůty není samostatného opravného prostředku.

§ 136.

Kdo hradí náklady způsobené prodloužením lhůty nebo odročením.

(1) Straně, která dala příčinu k prodloužení lhůty nebo k odročení roku, budiž k návrhu odpůrcovu uložena náhrada nákladů jemu tím vzniklých. Vrácení těchto nákladů nelze žádati ani tenkráte, když by byl odpůrce v hlavní věci odsouzen k náhradě soudních nákladů.

(2) Byl-li návrh na náhradu těchto nákladů učiněn při roku, musí se o něm po vyslechnutí přítomného odpůrce rozhodnouti ihned.

(3) Byl-li rok zmařen nedostavením obou stran, nese každá strana polovici nákladů tím způsobených.

§ 137.

Práva samosoudce, soudce z příkazu nebo dožádaného.

Práva propůjčená v této hlavě soudu nebo předsedovi senátu příslušejí také samosoudci, soudci z příkazu nebo dožádanému, jde-li o lhůty a roky jimi ustanovené.

Čtvrtá hlava.

Následky zmeškání; navrácení k předešlému stavu.

§ 138.

Následky zmeškání.

(1) Strana, která procesní úkon zmeškala, je z něho vyloučena. Tím nejsou dotčeny další účinky, které jsou pro jednotlivé případy zmeškání v tomto zákoně zvlášť stanoveny.

(2) Vyloučení podle odstavce 1 nenastává u takových procesních úkonů, které lze dodatečně vykonati bez jakékoliv újmy řízení.

§ 139.

Kdy tyto následky nastanou.

(1) Pohroziti zákonnými následky zmeškání je třeba jen tam, kde to zákon zvláště předpisuje. Tyto následky nastanou samy sebou, jestliže tento zákon nečiní jejich nastoupení závislým na návrhu.

(2) Je-li třeba takového návrhu, může promeškaný procesní úkon, byla-li pro něj ustanovena lhůta, býti dodatečně vykonán až do dne, kterého byl návrh u soudu učiněn; jestliže však promeškaný procesní úkon měl býti předsevzat při roku, může býti vykonán až do konce jednání o onom návrhu.

Navrácení k stavu předešlému.

§ 140.

Podmínky.

(1) Jestliže se strana nebo její zástupce bez vlastního zavinění (§§ 121, odst. 2, 128, odst. 1, č. 1) včas nedostaví k roku nebo včas nevykoná procesní úkon vázaný lhůtou, a má-li zmeškání pro ni za následek, že je vyloučena z procesního úkonu, který se měl vykonati, budiž této straně, jestliže zákon neustanovuje jinak, k návrhu povoleno navrácení k stavu předešlému.