(2) Návrh tento nemůže býti opřen o důvody, které soud již uznal za nedostatečné, aby bylo na základě nich povoleno straně prodloužení lhůty potom promeškané nebo odročení roku potom promeškaného.

§ 141.

Kdy bude:

a) návrh bez dalšího řízení odmítnut;

(1) Návrh na povolení navrácení k stavu předešlému budiž bez dalšího řízení odmítnut, může-li strana promeškaný procesní úkon přímo předsevzíti dodatečně podle § 139, odst. 2.

b) jednání o něm odloženo;

(2) Jestliže táž strana navrhuje navrácení proti rozsudku pro zmeškání a navrácení proti tomu, že uplynula lhůta k odvolání z tohoto rozsudku, budiž řízení o tomto návrhu odloženo, až bude o onom návrhu pravomocně rozhodnuto.

c) návrh zamítnut.

(3) Návrhu, aby bylo povoleno navrácení, nebudiž vyhověno, když strana pro překážky, jež uvádí, aby ospravedlnila návrh na navrácení, mohla zakročiti o prodloužení lhůty nebo o odročení roku, anebo když tyto překážky již zase minuly v době, kdy strana mohla podle § 139, odst. 2 dodatečně vykonati procesní úkon sám.

§ 142.

Kde nutno návrh podati.

(1) Návrh, aby bylo navrácení povoleno, budiž podán u soudu, u kterého měl býti vykonán zmeškaný procesní úkon.

Lhůta k návrhu.

(2) Návrh tento musí býti podán, jestliže zákon nestanoví jinak, v patnácti dnech. Lhůta tato jest konečná a počíná se tím dnem, kterého minula překážka způsobivší zmeškání (§§ 121, odst. 2, 128, odst. 1, č. 1).

(3) Po uplynutí šesti měsíců ode dne zmeškání se návrh na navrácení k předešlému stavu nepřipouští.

(4) Návrhy patrně pozdě podané buďte bez dalšího řízení odmítnuty.

§ 143.

Obsah návrhu.

(1) Strana, která navrhuje navrácení, má v návrhu uvésti okolnosti, kterými návrh odůvodňuje, a udati prostředky, kterými je hodlá osvědčiti. Spolu s návrhem budiž vykonán zmeškaný procesní úkon sám nebo při promeškaném roku to, co mělo býti obmeškalou stranou předneseno pro přípravu ústního jednání.

Řízení o něm.

(2) O návrhu, aby povoleno bylo navrácení, rozhodne soud usnesením po předcházejícím ústním jednání.

§ 144.

Účinky povoleného navrácení.

(1) Povolí-li se navrácení, vstoupí spor zase do toho stavu, v kterém byl před zmeškáním. Rozsudek pro zmeškání budiž zrušen, když se navrácení povolí.

(2) Jestliže byl zmeškán rok, může jednání o návrhu býti spojeno s jednáním, k jehož provedení byl zmeškaný rok určen, nebo může alespoň, když návrhu bylo vyhověno, jednání toto ihned býti předsevzato.

§ 145.

účinky zmeškání lhůty.

Byly-li zmeškány lhůta k návrhu nebo rok k jednání o tomto návrhu, nelze se pro toto zmeškání domáhati navrácení v předešlý stav.

§ 146.

Kdy nastává přerušení sporu.

(1) Návrhem, aby bylo povoleno navrácení k stavu předešlému, nestaví se postup sporu. Avšak soud může k návrhu naříditi, aby byl spor přerušen, je-li toho nezbytně třeba k tomu, aby byl zabezpečen úplný výsledek navrácení, jež asi bude povoleno, a nezpůsobí-li toto přerušení odpůrci žadatelovu značné újmy.

(2) Projednává-li se spor v tomto čase v stolici vyšší, budiž ihned zpravena o prozatímním přerušení opravného řízení.

(3) Nezrušil-li soud přerušení již dříve, budiž v přerušeném řízení z úřední moci pokračováno po vyřízení návrhu na navrácení.

§ 147.

Opravné prostředky.

(1) Proti rozhodnutí, jímž bylo povoleno navrácení k stavu předešlému, není opravného prostředku, leč bylo-li povoleno k návrhu podanému po uplynutí šestiměsíční lhůty § 142, odst. 3.

(2) Proti usnesení, jímž byl návrh na přerušení (§ 146) zamítnut nebo jímž bylo nařízené přerušení zase zrušeno, není opravného prostředku. Jinak platí obdobně ustanovení § 189, odst. 3.

§ 148.

Náklady.

Straně, která se domáhá navrácení, budiž uložena náhrada všech nákladů, které byly odpůrci způsobeny promeškáním nebo jednáním o návrhu, jakož i náhrada nákladů na řízení, které se navrácením stalo neúčinným, a to i tehdy, bylo-li návrhu na navrácení vyhověno, ač-li zmeškání nezavinil odpůrce.

Pátá hlava.

Přerušení a klid řízení.

Úmrtí strany.

§ 149.

Kdy přerušení nastává.

(1) Úmrtím strany se řízení přerušuje jen tenkráte, když strana nebyla zastoupena zmocněncem s plnou mocí procesní (§ 31).

Jak dlouho trvá.

(2) Přerušení trvá, dokud v řízení nevstoupí právní nástupce zemřelé strany nebo opatrovník, jehož zřízení odpůrce dříve podle předpisů občanského práva navrhl.

Návrh odpůrcův na obeslání právních nástupců.

(3) Chce-li odpůrce dosíci toho, aby v řízení pokračovali právní nástupci zemřelé strany, může u soudu, u něhož rozepře byla zahájena v čas úmrtí, navrhnouti také obeslání těchto právních nástupců. K tomuto návrhu buďte nástupci obesláni, aby vstoupili v řízení, a je-li toho podle stavu sporu zapotřebí, aby spor projednávali nebo v něm pokračovali.

(4) Tato obsílka budiž doručena podle předpisů o doručování žalob (§§ 101 a 102).

§ 150.

Jaké vznikají účinky:

a) nedostaví-li se obeslaní právní nástupci;

(1) Nedostaví-li se nikdo z obeslaných právních nástupců a je-li tvrzené právní následnictví osvědčeno, prohlásí soud k odpůrcovu návrhu usnesením, že právní nástupci zemřelé strany vstupují v řízení.

(2) Při roku, při kterém bylo prohlášeno toto usnesení, může se ihned pokračovati v jednání o hlavní věci.

§ 151.

b) popírají-li povinnost vstoupiti do sporu.

Jestliže se obeslaní právní nástupci nebo někteří z nich k roku dostaví, ale popírají povinnost do sporu vstoupiti, rozhodne o tom soud po ústním jednání. Rozhodne-li soud, že mají povinnost ujmouti se řízení, může se po prohlášení tohoto rozhodnutí při témže roku podle daných okolností zahájiti řízení o věci hlavní nebo v něm pokračovat. To se má státi zejména tenkráte, když rekurs proti onomu usnesení bude asi marný.

Ztráta procesní způsobilosti, změna v osobě zákonného zástupce.

§ 152.

Kdy přerušení nastává.

(1) Pozbude-li strana procesní způsobilosti nebo zemře-li zákonný zástupce strany nebo zanikne-li jeho právo stranu zastupovati, aniž se strana stala procesně způsobilou, přeruší se řízení jen tenkráte, když strana těmito změnami postižená není zastoupena zmocněncem s plnou mocí procesní (§ 31).

Jak dlouho trvá.

(2) Přerušení trvá v těchto případech, dokud zákonný zástupce nebo nový zákonný zástupce odpůrci neoznámí, že byl ustanoven a že vstupuje v řízení.

Návrh odpůrcův, aby byl zákonný zástupce obeslán.

(3) Aby způsobil pokračování v rozepři, může i odpůrce navrhnouti obeslání zákonného zástupce strany, která se stala nezpůsobilou k procesu, nebo nového zákonného zástupce. V tomto případě platí obdobně ustanovení § 149, odst. 3 a 4 a § 150 s tím rozdílem, že, nedostaví-li se obeslaný zákonný zástupce, nastávají účinky § 150 jen tehdy, prokáže-li odpůrce listinou, že obeslaný je zákonným zástupcem.

Prohlášení konkursu.

§ 153.

Kdy se přeruší řízení při prohlášení konkursu, ustanovuje konkursní řád.

Úmrtí advokáta nebo ztráta jeho způsobilosti k dalšímu zastupování.

§ 154.

Kdy přerušení nastává.

(1) Zemře-li advokát strany (§§ 25 a 26), nebo stane-li se nezpůsobilým stranu dále zastupovati, řízení se přeruší.

Jak dlouho přerušení trvá ve sporech:

a) advokátských;

(2) Ve sporech advokátských trvá toto přerušení jen do té doby, až strana zřídí jiného advokáta, tento advokát oznámí soudu, že je stranou zmocněn, a zároveň vstoupí v řízení. Aby tento vstup do řízení byl způsoben, může předseda senátu straně, která má zříditi nového zástupce, k návrhu jejího odpůrce uložiti, aby si tohoto zástupce zřídila ve lhůtě jí k tomu zároveň stanovené. Návrh tento budiž podán u soudu, u kterého je věc, o niž jde, v době, kdy advokát zemřel nebo se stal nezpůsobilým k dalšímu zastupování. Nebude-li nový zástupce v určené lhůtě soudu oznámen a zároveň jeho mocný list předložen, má se za to, že vstup do řízení nastal vypršením této lhůty, a stranu, která včas neučinila žádaného oznámení, stihnou od této chvíle všechny právní újmy, které tento zákon spojuje s tím, že nebyl zřízen advokát v advokátském sporu. O spisech podaných obmeškalou stranou po vypršení lhůty platí obdobně ustanovení § 36, odst.

b) ostatních.

(3) Ve sporech, v kterých není zastoupení advokátem předepsáno, trvá přerušení až do té doby, kdy strana sama nebo zmocněncem činně vystoupí nebo kdy jí bude doručena výzva soudu, aby ve sporu pokračovala. Tuto výzvu může navrhnouti také odpůrce a platí o ní předpis § 149, odst. 4.

Zastaví-li soud úřední činnost.

§ 155.

(1) Přestane-li činnost soudu pro válku nebo pro jiné události, přeruší se na dobu, pokud tento stav trvá, řízení ve všech sporech zahájených u tohoto soudu.

(2) Po zániku překážky může každá ze stran navrhnouti, aby se v řízení pokračovalo.

Jiné překážky řízení.

§ 156.

Podmínky přerušení.

(1) Vykonává-li strana za branné pohotovosti státu vojenskou službu nebo jiné osobní úkony anebo pobývá-li na místě, které podle úředního nařízení je pro mobilisaci nebo pro válku nebo pro jiné události odloučeno od styku se soudem, u něhož je rozepře zahájena, a je-li zároveň obava, že by tyto okolnosti mohly působiti na vedení sporu v neprospěch nepřítomné strany, může soud k návrhu nebo z úřední moci řízení přerušiti, a to i tehdy, když je nepřítomná strana zastoupena procesním zmocněncem (§ 31.)

Návrh na přerušení a řízení o něm.

(2) Návrh budiž podán u soudu, u kterého se spor právě projednává; může býti učiněn také ústně. Rozhodne se bez ústního jednání; avšak soud může před rozhodnutím zavésti šetření, jichž je třeba pro vysvětlení.

(3) Každá ze stran může navrhnouti, aby se v přerušeném řízení pokračovalo.

Účinky přerušení.

§ 157.

Vyloučení jakýchkoli procesních úkonů.

(1) Pokud je řízení přerušeno, nemohou ani soud ani strany nebo osoby třetí činiti procesní úkony, které se vztahují na přerušený spor. Zejména nemohou býti vydávány obsílky k projednávání sporu, obsílky pak, které byly snad již dříve vydány na dobu po nastalém přerušení, pozbývají účinnosti; rovněž přestanou běžeti lhůty k výkonu kteréhokoli procesního úkonu. Když se počne pokračovati v řízení, jde plná lhůta znova.

Jaké má následky, byl-li procesní úkon přes to předsevzat.

(2) Procesní úkony předsevzaté za přerušení nemají, pokud je nelze zachovati bez újmy stran, právního účinku a soud je z úřední moci odmítne, po případě dodatečně vyřkne jejich nepřípustnost.

Které úkony nejsou přerušením vyloučeny.

(3) Přerušení, které nastalo, když bylo skončeno ústní jednání, nepřekáží tomu, aby bylo prohlášeno nebo písemně vyhotoveno rozhodnutí, jež se má na základě projednávání vydati. Rovněž nepřekáží přerušení řízení tomu, aby byly zajištěny důkazy nebo byla vykonána zajišťovací opatření.

O pokračování v přerušeném řízení.

§ 158.

Jak lze způsobiti, aby se v přerušeném řízení pokračovalo.

Nenařizuje-li se v předcházejících ustanoveních jinak, lze způsobiti pokračování v přerušeném řízení návrhem, aby byl ustanoven rok k ústnímu jednání nebo aby se v ústním jednání pokračovalo, a jde-li o případy uvedené v § 157, odst. 3, aby prohlášené nebo sepsané rozhodnutí bylo doručeno. Nastalo-li přerušení za lhůty, určené k některému procesnímu úkonu, bude dán podnět k pokračování návrhem na opětné vyměření lhůty pro tento procesní úkon. Zánik důvodu přerušení budiž osvědčen. Tato ustanovení platí zejména také, když byl pro úmrtí strany zřízen opatrovník pozůstalosti; pokračování může navrhovati nejen opatrovník, nýbrž také odpůrce zemřelé strany.

§ 159.

Kde se podává návrh na pokračování.

(1) Návrh, aby bylo způsobeno pokračování v řízení (§ 158), budiž učiněn u soudu, u kterého je spor v době, kdy nastal důvod přerušení.

Jak soud o něm rozhoduje.

(2) O návrhu podle § 158 rozhodne soud bez ústního jednání; před rozhodnutím však budiž vyslechnut odpůrce, jestliže je pochybno, zda důvod přerušení zanikl.

Následky promeškání, bylo-li návrhu na pokračování vyhověno.

 

(3) Při položení roku k jednání o návrhu na pokračování (§ 149, odst. 3, § 152, odst. 3) i v usneseních, jimiž se vyhovuje návrhu na pokračování podle § 149, odst. 2, §§ 152 až 156 a 158 nebo jimiž se v řízení z moci úřední pokračuje, buďte oznámeny stranám následky, které by nastaly při zmeškání.

§ 160.

Určení doby, o níž se má za to, že se od ní v řízení pokračuje.

(1) V případech §§ 150, 151 a 152, odst. 3 budiž v rozhodnutí, jímž se vyslovuje povinnost pokračovati v řízení, udána doba, od níž se v řízení pokračuje, ačli se při roku, určeném k jednání o návrhu, ihned nejednalo ve věci samé.

(2) Ve všech jiných případech budiž doba tato, pokud neplatí předpisy § 154, určena soudem v rozhodnutí o návrhu, aby se pokračovalo, nebo v usnesení, jímž bylo z úřední moci způsobeno pokračování v řízení.

§ 161.

Účinky pravomocného rozhodnutí o pokračování na procesní úkony předsevzaté za přerušení.

Nabylo-li rozhodnutí soudu o tom, že se má v přerušeném řízení pokračovati, právní moci, pozbývají tím samy sebou jakéhokoli právního významu také procesní úkony, jež byly za přerušení ve sporu předsevzaty (§ 157, odst. 2), vyjímajíc úkony uvedené v § 15, odst. 3, věta poslední.

§ 162.

Předcházejících ustanovení budiž obdobně užito všude tam, kde podle tohoto zákona má nastati přerušení řízení z jiných důvodů, nežli uvádí tato hlava, a není o tom ustanoveno něco jiného.

O klidu řízení.

§ 163.

Podmínky a účinky klidu řízení.

Strany se mohou shodnouti, aby se prozatím dále nejednalo; dohoda taková jest účinná teprve od té doby, kdy byla oběma stranami soudu oznámena. S klidem řízení jsou spojeny právní účinky přerušeného řízení, s tou výjimkou, že běh konečných lhůt nepřestává. Klid řízení má mimo to za následek, že se v řízení nemůže pokračovati před vypršením tří měsíců ode dne, kdy byla dohoda soudu oznámena.

§ 164.

Návrh na pokračování.

Klid řízení trvá, až ta nebo ona strana navrhne, aby byl ustanoven rok k ústnímu jednání, nebo když bylo za lhůty určené k procesnímu úkonu řízení ponecháno v klidu, až ta nebo ona strana navrhne, aby pro tento procesní úkon byla znovu ustanovena lhůta. Stane-li se to před vypršením tříměsíční lhůty (§ 163) nebo delší doby smluvené mezi stranami pro klid řízení, má soud tento návrh z úřední moci nebo k žádosti odpůrcově bez projednání odmítnouti nebo vyřknouti, že nařízené snad už ustanovení roku nebo lhůty je neúčinné.

§ 165.

Kdy nastává klid mlčky.

(1) Nedostaví-li se k ústnímu jednání ani ta ani ona strana, nastane klid řízení, ačli nedostavení strany podle předpisů tohoto zákona nemá účinku na postup sporu. Navrácení k předešlému stavu se připouští.

(2) Po uplynutí tří let ode dne, kdy byla dohoda o klidu řízení soudu oznámena (§ 163) nebo kdy byl rok k ústnímu jednání oběma stranami zmeškán (odstavec. 1), považuje se spor za zaniklý.

TŘETÍ ODDÍL.

Ústní jednání.

První hlava.

Veřejnost.

§ 166.

(1) Jednání před rozhodujícím soudem, počítajíc v to i prohlášení soudcovského rozhodnutí, koná se, pokud neustanovuje tento zákon jinak, veřejně.

(2) Jakožto posluchači mají přístup toliko osoby dospělé, a nejde-li o osoby, které svou veřejnou službou jsou povinny nositi zbraň, neozbrojené.

(3) Osoby, jejichž přítomnost neodpovídá důstojnosti míst, buďte z posluchačstva vyloučeny.

§ 167.

Kdy veřejnost vyloučena býti: a) musí;

(1) Veřejnost budiž vyloučena, jestliže by veřejným projednáváním sporu byly ohroženy mravopočestnost, veřejný pořádek, zájmy obrany státu, nebo je-li odůvodněna obava, že by bylo veřejnosti jednání zneužito k tomu, aby bylo jednání rušeno nebo aby bylo zjištění stavu věci znesnadněno.

b) může.

(2) Mimo to může soud k návrhu třeba jen jedné strany veřejnost vyloučiti, jestliže to je odůvodněno slušným zájmem strany.

V jakém rozsahu.

 (3) Veřejnost může býti vyloučena pro celé jednání, zahrnujíc v to i prohlášení rozsudku, nebo pro jednotlivé části jeho. Pokud je vyloučena veřejnost jednání, jest zapověděno veřejně rozhlašovati jeho obsah.

§ 168.

Jednání a rozhodnutí o návrhu. Opravné prostředky.

(1) O návrhu na vyloučení veřejnosti se jedná v zasedání neveřejném.

(2) Rozhodnutí o něm musí býti prohlášeno veřejně. Proti usnesení, jímž byla veřejnost vyloučena, není samostatného opravného prostředku; byl-li však návrh na vyloučení veřejnosti zamítnut, není proti tomu vůbec opravného prostředku, ačli návrh na vyloučení veřejnosti nebyl odůvodněn zájmy obrany státu.

§ 169.

Kdo má přístup k jednání i po vyloučení veřejnosti.

(1) Byla-li veřejnost vyloučena, může každá strana žádati, aby byli kromě jejího zmocněnce jednání přítomni dva její důvěrníci.

(2) Osobám ustanoveným v soudcovské službě, pak konceptním úředníkům státního zastupitelství a ministerstva spravedlnosti a advokátům je dovolen přístup i při vyloučení veřejnosti, ačli veřejnost nevylučuje zákon nebo nebyla-li vyloučena soudem z důvodu uvedeného v § 167, odst. 2.

§ 170.

Kdy veřejnost jednání neplatí.

(1) Veřejnost jednání neplatí pro výslech nebo slyšení jedné nebo obou stran, které podle předpisů tohoto zákona předcházejí před usnesením o některém návrhu.

(2) Výslech stran, svědků, znalců a jiných osob mimo jednání před rozhodujícím soudem děje se rovněž s vyloučením veřejnosti.

Druhá hlava.

Přednesy stran a řízení sporu.

Přednesy stran.

§ 171.

ústnost jednání.

Před rozhodujícím soudem jednají strany o právní rozepři ústně. Ve sporech, v kterých je nařízeno zastoupení advokáty, připravuje se ústní jednání podáními. Jinak je třeba přípravných podání jen tam, kde to tento zákon zvláště uvádí.

§ 172.

Ústní přednesy stran.

(1) Po vyvolání věci buďte strany slyšeny se svými návrhy, se svými údaji o skutcích, jimiž odůvodňují své vlastní návrhy nebo vyvracejí návrhy odpůrcovy, jakož i se svými důkazy a nabízením jich a s právními vývody týkajícími se sporného poměru (přednesy stran). Čísti písemná pojednání místo ústních přednesů nebo poukazovati na obsah písemných podání místo ústního přednesu se nepřipouští.

(2) Listiny, kterých se strany v přednesech dovolávají, buďte předčítány toliko potud, pokud nejsou soudu nebo odpůrci ještě známy nebo jde-li o doslovné znění.

(3) Je-li spor připraven přípravnými podáními, může za souhlasu stran zahájiti ústní jednání předseda senátu sám, a to tím, že ústně vyloží podstatný obsah spisů, načež strany po případě doplní tento přednes svými ústními přednesy. Předseda nesmí při tom nahraditi volný přednes čtením spisů ani projeviti své mínění o rozhodnutí, jež má býti učiněno.

(4) Jinak smí soud při rozhodování přihlížeti k obsahu písemných podání stran jen potud, pokud byl jejich obsah přednesen ústně.

§ 173.

Povinnost stran udati pravdu.

Každá strana je povinna; aby uvedla ve svých přednesech podle pravdy, úplně a určitě všechny skutkové okolnosti potřebné v tom neb onom případě k odůvodnění jejích návrhů, aby nabídla důkazy nutné ke zjištění jejích údajů, aby se s určitostí prohlásila o skutkových údajích svého odpůrce a jím nabídnutých důkazech, aby vyložila výsledky dokazování a s určitostí se vyslovila o příslušných vývodech svého odpůrce.

§ 174.

Právo stran, uváděti až do konce ústního jednání nové skutečnosti a průvodní prostředky; obmezení tohoto práva soudem.

(1) Strany mohou až do konce ústního jednání přednésti nová skutková tvrzení a nové průvodní prostředky, vztahující se k předmětu jednání.

(2) Soud však může k návrhu nebo z úřední moci prohlásiti, že nebude k takovému přednesu přihlížeti, jestliže nové údaje a důkazy nebyly dříve uvedeny, ač o nich strana patrně věděla, a jestliže by se jejich připuštěním vyřízení sporu značně zdrželo. To platí zejména, když strana nevyhověla vyzvání, aby se osobně dostavila (§ 179, odst. 1, č. 1), a soudu nebylo proto možno hned při prvním ústním jednání zjistiti skutková tvrzení obou stran. Potvrdí-li soud druhé stolice usnesení prvního soudu, nelze se k tomu vraceti v dalším opravném řízení.

(3) Dopustí-li se při tom advokát hrubého zavinění, může mu býti ještě uložen trest pořádkový.

§ 175.

Rozdíl pouhého slyšení (vyslechnutí) od ústního jednání.

(1) Je-li v zákoně nařízeno, aby soud, dříve než rozhodne, slyšel strany nebo jiné osoby, neplatí o takovémto výslechu předpisy pro ústní jednání.

(2) Projevy osob, o něž běží, mohou se tu státi před soudem ústně; není však třeba, aby byly při tom zároveň také ostatní osoby, jež bude nutno snad rovněž vyslechnouti, ani aby byl o tomto slyšení sepisován protokol; stačí stručný záznam na spisech, zachycující výsledky takového výslechu.

(3) Soud může však slyšeti osoby, o něž jde, také tak, že si od nich vyžádá projev písemný.

(4) Rovněž není zpravidla třeba, aby každé slyšené osobě byla poskytnuta příležitost vyjádřiti se o projevech, které byly učiněny ode všech ostatních osob vyslechnutých v téže věci.

Řízení sporu.

1. Předsedou.

§ 176.

Všeobecné povinnosti předsedovy.

(1) Ústní jednání řídí předseda senátu.

(2) Předseda zahajuje, řídí a uzavírá jednání, uděluje slovo a může je odníti tomu, kdo neposlechne jeho příkazů, vyslýchá osoby, které mají vypovídati k dokazování, a prohlašuje rozhodnutí senátu.

(3) Předseda má pečovati o to, aby věc, o niž jde, byla úplně probrána, avšak aby také nebylo jednání rozvláčností a nezávažným vedlejším projednáváním protahováno a aby bylo skončeno co možná s urychlením.

§ 177.

Zvláštní povinnost působiti k vyřízení věci.

(1) Předseda má, nařizuje ústní jednání, učiniti z úřední povinnosti veškerá opatření, kterých je třeba, aby spor mohl býti při nařízeném roku vyřízen. Předseda může, dříve než takováto opatření učiní, vyžádati si usnesení senátu.

(2) Zejména může býti stranám přikázáno, aby ve lhůtě zároveň určené uložily k soudu listiny, jichž chtějí užíti za průvodní prostředky, k nahlédnutí odpůrcovu a aby oznámily jména a bydliště svědků, kteří mají býti vyslechnuti. Stačí označiti svědka takovým způsobem, aby mohl býti obeslán. Jestliže strana nevyhoví takovému příkazu a učiní to, co jí bylo uloženo, teprve při pokračování v ústním jednání, může senát k návrhu nebo z moci úřední prohlásiti, že nebude k tomuto přednesu přihlížeti, jestliže by se tím další jednání protáhlo.

§ 178.

Povinnost předsedova: a) dotazovati se stran;

(1) Předseda má při ústním jednání působiti dotazováním nebo jiným způsobem k tomu, aby skutkové údaje rozhodné pro řešení věci byly učiněny, nebo aby nedostatečné skutkové údaje, které jsou uváděny k odůvodnění nebo poražení nároku, byly doplněny, aby průvodní prostředky pro tyto údaje byly naznačeny, nebo aby nabídnuté důkazy byly doplněny a aby vůbec byla dána všechna vysvětlení, která se jeví potřebná k tomu, aby skutkový podklad práv a nároků stranami tvrzených byl podle pravdy na jisto postaven.

b) upozorňovati strany.

(2) Sezná-li předseda, že strany, vyličujíce skutkový děj, vycházejí s právního hlediska podle mínění soudu pochybeného, je povinen upozorniti je na možnost jiného právního nazírání a dáti jim návod o tom, co by se podle jeho mínění mohlo jeviti rozhodným po stránce skutkové i důkazní.

(3) Odchýlí-li se strana ve svém přednesu od obsahu svého přípravného podání nebo neshoduje-li se přednes strany s procesními spisy, k nimž se jinak musí z úřední moci přihlížeti, má předseda na to upozorniti. Rovněž má vytknouti pochybnosti, jež se objeví vzhledem k tomu, k čemu nutno hleděti z úřední povinnosti.

Dotazovací činnost členů senátu.

(4) Kromě předsedy se mohou také ostatní členové senátu vhodně dotazovati stran, aby byl sporný poměr vyšetřen a skutkový podklad zjištěn.

§ 179.

Opatření předsedova sloužící ke zjištění skutkového podkladu.

Aby předseda splnil povinnosti podle §§ 177 a 178, může zejména:

1. vyzvati strany, aby se osobně dostavily k ústnímu jednání, a upozorniti je na následky, neuposlechnou-li (§ 174, odst.2);

2. naříditi, aby strany předložily a po jistý čas u soudu ponechaly listiny, jež mají ve svých rukou a jichž se ta nebo ona strana dovolávala, dále spisy, věci přezvědné nebo předměty ohledání, rodokmeny, plány, náčrty a jiné výkresy a písemné pomůcky;

3. naříditi, aby byly opatřeny listiny, které jsou uschovány u některého veřejného úřadu nebo veřejného notáře a kterých se některá ze stran dovolává, věci přezvědné a předměty ohledání;

4. naříditi ohledání s přibráním stran a posudek znalci, jakož i obeslati za svědky osoby, od nichž podle žaloby nebo podle průběhu jednání lze očekávati vysvětlení o rozhodných skutkových okolnostech.

(2) Takováto opatření mohou býti nařízena i před počátkem ústního jednání, je-li obava, že by jinak okolnosti pro rozhodnutí důležité nemohly býti už na jisto postaveny, nebo že by některého průvodního prostředku později nemohlo býti už užito nebo jen za značně těžších podmínek.