DRUHÁ ČÁST.

Řízení před krajskými soudy.

PRVNI ODDÍL.

Řízení až do rozsudku.

První hlava.

žaloba, odpověď na žalobu, přelíčení a přípravné řízení.

§ 226.

žaloba.

(1) Žaloba budiž vznesena přípravným podáním a obsahujž:

1. stručné, ale úplné vylíčení skutečnosti, o které žalobce opírá svůj nárok ve věci hlavní a ve věcech vedlejších;

2. přesné označení průvodních prostředků, jichž žalobce zamýšlí při ústním přelíčení užíti k důkazu těchto skutečností;

3. určitý návrh, jaké rozhodnutí o svém nároku žalobce na soudě žádá.

(2) Kromě toho musí býti podle potřeby v žalobě obsaženy i údaje, které slouží k určení příslušnosti soudu, u něhož je žaloba podána, jakož i ke zjištění jiných okolností, k nimž se má hleděti z úřední povinnosti.

(3) Jinak platí o žalobě obecné předpisy o přípravných podáních.

§ 227.

Hromadění žalob.

(1) Žalobce se může domáhati v téže žalobě několika nároků proti témuž žalovanému, lze-li pro všechny nároky užíti téhož způsobu řízení. Nejsou-li však tyto nároky v skutkové nebo právní souvislosti, je to možné jen tehdy, jestliže je procesní soud příslušný pro každý jednotlivý nárok; u okresních soudů není v tomto případě na překážku, že součet nároků přesahuje hranici rozhodnou pro určení věcné příslušnosti okresního soudu.

(2) U krajských soudů mohou nároky, které patří před samosoudce, býti v téže žalobě spojeny s nároky náležejícími před senát; rozhoduje o nich pak senát.

§ 228.

Žaloba určovací.

Žalobou se lze domáhati toho, aby bylo určeno, že tu jest nebo není některý právní poměr nebo právo, jestliže má žalobce právní zájem na tom, aby tento právní poměr nebo právo byly soudním rozhodnutím určeny co nejdříve.

§ 229.

Přípravné návrhy.

(1) Již v žalobě lze učiniti návrh:

1. aby soud nařídil žalovanému při obeslání k prvému roku nebo při obeslání k přelíčení, aby přinesl k jednání jisté přesně označené listiny, přezvědné věci nebo předměty ohledání, které má a o nichž žalobce myslí, že jich bude potřebovati k vedení důkazu;

2. aby soud včas opatřil k prvému roku nebo k přelíčení listiny, přezvědné věci nebo předměty ohledání, přesně označené a k vedení důkazu, jak lze předvídati, potřebné a u některého veřejného úřadu nebo u veřejného notáře uschované;

3. aby soud obeslal k prvému roku nebo k přelíčení svědky jmenované v žalobě.

(2) Návrhu dotčenému v odstavci 1, č. 2 budiž vyhověno jen tenkrát, jestliže si strana podle zákonných předpisů nemůže bez spolupůsobení soudu opatřiti příslušné listiny, přezvědné věci nebo předměty ohledání, anebo jestliže jí úřad nebo veřejný notář bezdůvodně odepřel věci ty vydati.

(3) Vztahují-li se průvodní prostředky na jiné otázky nežli na ty, které jsou vyhrazeny prvému roku, nelze o nich učiniti opatření při nařízení prvého roku.

§ 230.

Vyřízení žaloby.

(1) Předseda senátu ustanoví o žalobě rok k ústnímu jednání (prvý rok).

(2) Míní-li však předseda senátu, že žaloba je nepřípustná pro vyloučení pořadu práva, pro nepříslušnost soudu, pro překážku rozepře zahájené nebo pravomocně rozhodnuté, pro nedostatek procesní způsobilosti nebo potřebného zákonného zastoupení na straně žalobcově nebo žalovaného, vyžádá si rozhodnutí senátu o tom, zdali má rok naříditi, či učiniti opatření podle § 6, či žalobu odmítnouti jako nevhodnou k ustanovení roku.

§ 231.

(1) Prvý rok budiž, hledíc k času potřebnému asi k doručení žaloby, ustanoven tak, aby mezi doručením žaloby a rokem byla doba asi patnácti dnů.

(2) Podle okolností případu může býti prvý rok položen také na pozdější dobu, naproti tomu však v naléhavých případech, pobývá-li žalovaný v sídle soudu nebo může-li se tam snadno v krátkém čase dostaviti, může býti ustanoven k návrhu i na dobu kratší, a je-li toho třeba, i tak, aby mezi doručením a rokem byla toliko doba čtyřiadvacíti hodin.

§ 232.

Zahájení sporu.

(1) Rozepře je právně zahájena doručením žaloby žalovanému (zahájení sporu).

(2) Lhůta se však zachová a její běh se přetrhuje již podáním žaloby na soud, ač není-li předepsáno jinak. Byla- li žaloba soudem odmítnuta pro nepříslušnost soudu, trvají soukromoprávní účinky spojené s podáním žaloby, jestliže byla žaloba znovu podána u příslušného soudu do 30 dnů od právní moci usnesení.

(3) Jestliže strana vznese nárok teprve za rozepře, je o tomto nároku spor zahájen tím okamžikem, kdy byl při ústním jednání přednesen. Ustanovení toto platí také, uplatňuje-li žalovaný vzájemnou pohledávku započtením. Nebude-li o této vzájemné pohledávce rozhodnuto, trvají soukromoprávní účinky spojené s jejím uplatněním, bude-li tato pohledávka zažalována do 30 dnů od pravomocného skončení sporu, v němž byla započtením uplatňována.

§ 233.

(1) Zahájení sporu působí, že, pokud trvá, nesmí býti o témže nároku ani u téhož ani u jiného soudu veden nový spor. Byla-li za zahájení sporu pro týž nárok podána nová žaloba, budiž k návrhu nebo z úřední moci odmítnuta.

(2) Pokud není jednání o žalobě v první stolici skončeno, může žalovaný za ostatních zákonných podmínek u soudu žaloby způsobem předepsaným pro žaloby vůbec podati žalobu navzájem.

§ 234.

Zcizení věci po zahájení sporu.

Zcizení věci nebo pohledávky uvedené ve spor nemá vlivu na rozepři. Nabyvatel není bez svolení odpůrcova oprávněn vstoupiti do sporu jako hlavní strana.

§ 235.

Změna žaloby.

(1) Dokud nebyl spor zahájen (§ 232, odst. 1), je žalobce oprávněn změniti žalobu a zejména rozšířiti žalobní návrh, jestliže se tím nevyloučí příslušnost procesního soudu.

(2) Po zahájení sporu je tomu potřebí svolení odpůrcova. To se může státi zvláště i tím, že žalovaný jedná o změněné žalobě, aniž co proti změně namítá.

(3) Soud však může takovou změnu připustiti i po zahájení sporu a přes odpůrcův nesouhlas, jestliže se řízení změnou žaloby ani neztíží ani neprotáhne. Proti tomuto rozhodnutí není opravného prostředku.

(4) Změnou žaloby nejsou změny, doplňky, vysvětlení nebo opravy skutkového a průvodního přednesu žaloby, pokud odůvodnění žaloby zůstává v podstatě stejné. Za téže podmínky není změnou žaloby, byl-li její návrh co do hlavní věci nebo vedlejších požadavků obmezen nebo byl-li místo původně žádaného předmětu žádán jiný předmět nebo peněžitá náhrada, nikoli však vyšší hodnoty než předmět původně zažalovaný.

(5) Za změnu žaloby nebudiž považováno, změní-li se žaloba určovací (§ 228) v žalobu o plnění nebo naopak, nezvýší-li se tím hodnota předmětu rozepře.

§ 236.

Mezitímní návrh určovací.

(1) Žalobce může bez svolení žalovaného až do konce ústního jednání, o kterém se vynese rozsudek, učiniti návrh, aby právní poměr nebo právo, jež se staly za rozepře spornými a na jejichž existenci nebo neexistenci zcela nebo zčásti závisí rozhodnutí o žalobě, byly určeny v rozsudku, který bude o žalobě vynesen, nebo v rozsudku, který před ním bude předcházeti.

(2) Toto ustanovení nemá platnosti, může-li se o předmětu nového návrhu jednati jen ve zvláštním řízení, předepsaném výlučně pro věci tohoto druhu, nebo vadí-li tomu předpisy o věcné příslušnosti procesního soudu.

§ 237.

Zpětvzetí žaloby:

a) podmínky;

(1) Žalobce může žalobu bez přivolení žalovaného vzíti zpět jenom až do počátku prvého roku; jestliže by se však žalovaný k němu nedostavil, také ještě při prvém roku. Zřekne-li se žalobce zároveň nároku nebo souhlasí-li žalovaný se zpětvzetím žaloby, může býti žaloba vzata zpět až do konce ústního přelíčení.

b) způsob;

(2) Žalobce béře žalobu zpět podáním, jež nutno žalovanému doručiti, anebo prohlášením, jež učiní při ústním jednání.

c) účinky.

(3) Byla-li žaloba vzata zpět, má se za to, jako by nebyla vznesena; žalobce je povinen žalovanému nahraditi všechny náklady sporu (§ 40), o kterých už nebylo pravomocně uznáno, že je má nésti žalovaný. O návrhu, aby byla přiznána náhrada nákladů, rozhoduje senát usnesením jen tehdy, byla-li žaloba zpět vzata při ústním přelíčení; ustanoviti výši nákladů může býti ponecháno jednomu členu senátu. Jinak o náhradě nákladů rozhoduje předseda.

(4) Zpět vzatá žaloba může býti znova podána, jestliže se žalobce při jejím zpětvzetí nevzdal nároku, jehož se domáhal.

§ 238.

Právní následky uvedené v § 237 nastanou i tenkráte, má-li se pokládati žaloba podle ustanovení tohoto zákona za zpět vzatou.

§ 239.

Prvý rok.

(1) Prvý rok koná předseda senátu nebo člen senátu, jejž k tomu předjela určí.

(2) Prvý rok jest určen k tomu, aby se stal pokus o smír, aby byly ohlášeny překážky nepřípustnosti pořadu práva, nepříslušnosti soudu, zahájeného sporu a věci pravomocně rozhodnuté, jakož i aby bylo přijato prohlášení pojmenovaného auktora. Při prvém roku budiž dále učiněn návrh na zřízení jistoty za náklady sporu; také může při něm býti sporná věc vyřízena rozsudkem na základě uznání nebo vzdání nebo pro zmeškání, anebo může žalobce učiniti návrh, aby byla povolena změna žaloby.

(3) O návrhu, aby byla dána jistota za náklady sporu nebo aby byla dovolena změna žaloby, jakož i o návrhu na odmítnutí žaloby, poněvadž některá sporná strana je ke sporu nezpůsobilá nebo osoba nastupující jako zákonný zástupce není k tomu oprávněna, budiž ihned při prvém roku jednáno a rozhodnuto (§ 6, odst. 2). Také z úřední moci mohou býti tyto věci nebo nepříslušnost soudu, neodstranitelná výslovnou úmluvou stran, probrány při prvém roku a může na základě toho býti učiněno usnesení, aby bylo řízení zastaveno.

(4) Všechny jiné přednesy a rozhodnutí jsou z prvého roku vyloučeny s výhradou toho, co je uvedeno v § 252, odst. 1 a 2.

(5) Advokát se může dáti při prvém roku zastupovati kancelářským úředníkem u něho zaměstnaným a k zastupování oprávněným. Oprávnění k zastupování uděluje výbor advokátní komory k návrhu advokáta ověřovacím lístkem. Toto oprávnění může výbor kdykoli odvolati. Naskytne-li se při prvém roku nutnost nějakého vysvětlení nebo jednání podle odstavce 3, může soudce rok odročiti na útraty advokáta zastoupeného kancelářským úředníkem.

§ 240.

Námitka nepříslušnosti.

(1) Námitka nepříslušnosti soudu musí býti ohlášena při prvém roku (§ 252, odst. 1).

(2) Po prvém roku se může k nepříslušnosti soudu hleděti jen tehdy, nelze-li ji odstraniti ani výslovnou dohodou stran.

(3) Obrana, že podle úmluvy stran spor má býti rozhodnut rozhodci, je obranou zhojitelné nepříslušnosti.

Jiné procesní obrany.

(4) K nepřípustnosti pořadu práva, k zahájené a pravomocně rozsouzené rozepři budiž kdykoli z úřední povinnosti přihlíženo.

§ 241.

Převzetí sporu auktorem.

Jestliže se při prvém roku vzhledem k prohlášení pojmenovaného auktora účastníci dohodnou o převzetí rozepře auktorem, má soudce konající prvý rok žalovaného k jeho návrhu ihned propustiti usnesením ze sporu.

§ 242.

Odročení prvého roku.

Byl-li prvý rok odročen, poněvadž žalovaný nebyl s to, aby se včas k němu dostavil nebo při něm ohlásil námitky a učinil návrhy, k jejichž podání je prvý rok určen, vztahují se ustanovení o prvém roku také k roku odročenému.

§ 243.

Odpověď na žalobu.

(1) Je-li podle výsledku prvého roku potřebí, aby bylo nařízeno přelíčení, uloží soudce ihned při tomto roku usnesením žalovanému, aby na žalobu odpověděl, a ustanoví k tomu lhůtu, přiměřenou okolnostem daného případu. Proti tomuto usnesení není opravného prostředku.

(2) Odpověď se staniž přípravným podáním. Toto podání musí obsahovati určitý návrh, a je-li žalobcův nárok popírán, třeba také uvésti jednotlivě, stručně, ale přesně a úplně skutečnosti, jimiž se žalovaný chce bránit, jakož i jednotlivé průvodní prostředky, jimiž míní dokázati pravdivost svých skutkových tvrzení (§ 86). V odpovědi na žalobu buďtež zejména uvedeny také okolnosti k odůvodnění nepřípustnosti pořadu práva, nepříslušnosti, překážky rozepře zahájené nebo pravomocně rozsouzené a označeny důkazy pro dolíčení jejich pravdivosti.

(3) Žalovaný může v podání učiniti také jeden nebo více návrhů dotčených v § 229.

§ 244.

Přelíčení.

Když byla odpověď na žalobu včas podána, ustanoví předseda rok k přelíčení, ačli senát nenařídí, aby se konalo řízení přípravné (§§ 255 a násl.).

§ 245.

(1) Rok k přelíčení budiž ustanoven tak, aby strany od doručení obsílky měly na přípravu k přelíčení lhůtu alespoň osmi dnů.

(2) Předseda ustanovuje rok má spolu vydati potřebná nařízení o návrzích učiněných podle § 229 v přípravném podání, pokud nebyly vyřízeny již při ustanovení prvého roku. Proti těmto nařízením není opravného prostředku; avšak návrhy, kterým předseda nevyhověl, může strana opakovati při přelíčení. Rovněž mohou strany při přelíčení přednésti své námitky proti nařízením vydaným o takových návrzích.

(3) O nařízeních a usneseních, která budou učiněna o návrzích, označených v předešlém odstavci, budiž po každé bez prodlení zpraven také navrhovatelův odpůrce.

§ 246.

Přípustnost dalších přípravných podání.

Strany si mají v době mezi nařízením a počátkem přelíčení oznámiti zvláštním přípravným podáním návrhy, útočné a obranné prostředky, tvrzení a důkazy, neobsažené ještě v žalobě nebo v odpovědi na žalobu, kterých se chtějí dovolávati při přelíčení a o nichž by se odpůrce nemohl ihned při tomto přelíčení vyjádřiti. Za stejné podmínky mohou strany v tomto čase učiniti návrhy ve smyslu § 229 podáním nebo ústně do protokolu. Předseda má bez prodlení o tom učiniti opatření, která se mu jeví potřebná (§ 245).

§ 247.

Kdy mají býti podána.

(1) Přípravná podání uvedená v § 246 musí býti podána před ústním přelíčením, pro něž jsou určena, tak včas, aby se odpůrce mohl při tomto přelíčení o jejich obsahu zevrubně vyjádřiti.

Jak naložiti s nevhodným nebo opožděným přípravným podáním.

(2) Podání nevyhovující podmínkám § 246 a § 247, odst. 1 může soud podateli vrátiti; proti tomu není opravného prostředku.

(3) Ustanovení § 246 a § 247, odst. 1 a 2 se vztahují i na přípravná podání učiněná před pokračováním v odročeném přelíčení.

§ 248.

Jak se koná přelíčení.

(1) Přelíčení se koná podle všeobecných předpisů o ústním jednání; zahrnuje v sobě také provedení důkazů a rozbor jejich výsledků. (2) Za přelíčení může žalovaný i bez přivolení žalobcova učiniti návrh na určení ve smyslu § 236.

§ 249.

O některých procesních obranách zvláště.

(1) Strana, která učiní některou z obran uvedených v § 239, odst. 2, není oprávněna, aby odepřela proto dáti se do projednávání věci hlavní.

(2) Totéž platí i tenkráte, jestliže strana teprve za přelíčení namítá nepřípustnost pořadu práva, nepříslušnost soudu, zahájení rozepře nebo tvrdí, že o žalobním nároku už bylo pravomocně rozhodnuto (§ 240). Strana nemůže proto odepříti další účast v projednávání věci hlavní.

§ 250.

Jak se o nich jedná a rozhoduje.

(1) O překážkách nepřípustnosti pořadu práva, nepříslušnosti soudu, sporu zahájeného nebo pravomocně rozhodnutého budiž jednáno ústně a rozhodnuto při přelíčení.

(2) Při přelíčení může soud o těchto překážkách jednati buď odděleně nebo hned ve spojení s věcí hlavní.

(3) Rozhoduje se o nich vždycky usnesením.

§ 251.

Jednání o překážkách: a) ve spojení s hlavní věcí;

(1) Jednalo-li se o překážkách uvedených v § 250 ve spojení s věcí hlavní, nebudiž usnesení, jímž byly obrany zamítnuty, vydáno zvláště, nýbrž budiž pojato do rozhodnutí ve věci samé.

b) odděleně od hlavní věci.

(2) Byly-li obrany zamítnuty sice při přelíčení, avšak na základě odděleného projednávání, může soud, prohláse usnesení, k návrhu nebo z úřední moci naříditi, aby se ihned započalo jednati ve věci samé. V tomto případě nebudiž usnesení o procesních obranách (§ 250) vyhotoveno zvláště a doručováno stranám, nýbrž budiž rovněž pojato do rozhodnutí o hlavní věci. Proti nařízení, aby se ihned započalo jednati ve věci samé, není opravného prostředku.

Opravné prostředky.

(3) Jestliže je usnesení o obranách uvedených v § 250 pojato do rozhodnutí o hlavní věci, může býti, s výhradou zásady vyslovené v § 532, bráno v odpor toliko opravným prostředkem, jenž je dán proti rozhodnutí ve hlavní věci. Nebyl-li opravný prostředek proti rozhodnutí hlavní věci podán, platí o formě opravného prostředku proti usnesením uvedeným v předešlé větě zásady všeobecné.

Pokračování v hlavní věci, byly-li obrany zamítnuty odděleným usnesením.

(4) Zamítne-li soud obrany jmenované v § 250 odděleným rozhodnutím a nepřikročí-li hned k jednání o věci hlavní, může každá strana, když usnesení nabude právní moci, navrhnouti, aby byl ustanoven rok k přelíčení ve věci hlavní.

Postup v případech, kdy soud z úřední moci uvede procesní překážku na přetřes.

 

(5) Předcházející ustanovení mají platnost i tenkráte, když soud z úřední moci uvede na přetřes otázku přípustnosti pořadu práva, sporu zahájeného, pravomocně rozhodnutého nebo nepříslušnosti nezhojitelné dohodou stran a učiní ji předmětem ústního jednání.

§ 252.

Zvláštní ustanovení, jde-li o námitku nepříslušnosti. Návrh na postoupení věci jinému soudu.

(1) Namítá-li žalovaný nepříslušnost, je povinen uvésti po pravdě všechny skutkové okolnosti důležité pro posouzení příslušnosti dovolaného soudu, a je-li mu znám soud příslušný, také jej označiti. Neuvede-li žalovaný po pravdě všechny skutkové okolnosti důležité pro posouzení příslušnosti, ač byl k tomu soudem vyzván, budiž námitka nepříslušnosti zamítnuta.

(2) žalobce může navrhnouti, aby soud pro případ, že by námitce vyhověl, postoupil žalobu soudu uvedenému žalobcem. O tomto návrhu může býti rozhodnuto již při prvém roku.

Rozhodnutí o tomto návrhu.

(3) Soud musí vyhověti žalobcovu návrhu ačli také soud uvedený žalobcem není patrně nepříslušný.

 

(4) Není-li toho mínění, spojí s usnesením o své vlastní nepříslušnosti zároveň výrok o tom, že spor postupuje soudu uvedenému žalobcem.

Opravný prostředek.

(5) Proti usnesení učiněnému ve smyslu předchozího odstavce nepřipouští se opravný prostředek, vyjímajíc rozhodnutí o nákladech sporu o příslušnost.

§ 253.

Účinky postupu věci jinému soudu:

a) na zahájení sporu;

(1) Účinky zahájení sporu u soudu, který se prohlásil nepříslušným, neruší se tím, že spor byl postoupen soudu jinému (§ 252, odst. 4 ).

b) na odpůrce.

(2) Před soudem, jemuž byl spor podle § 252, odst. 4 postoupen, nekoná se nový prvý rok; žalovaný může namítati nepříslušnost tohoto soudu jen dotud, dokud se nedá do jednání o věci hlavní, a nemůže ji opírati ani o důvody, které jsou v rozporu s jeho dřívějšími tvrzeními, ani o důvody, které vznikly teprve po podání žaloby.

(3) Bylo-li postoupení sporu jinému soudu vysloveno hned při prvém roku (§ 252, odst. 2), vydá tento soud příkaz k odpovědi na žalobu (§ 243, odst. 1) písemně.

 

(4) Nové jednání buď provedeno podle § 416, odst. 2.

§ 254.

Zápisky.

(1) Předseda může naříditi, aby strana své návrhy a prohlášení, které mají býti podle §§ 204 a 205 zapsány do protokolu, ihned při přelíčení sepsala a jemu odevzdala. Tyto zápisky buďtež přečteny a připojeny k protokolu jako přílohy; o jejich správnosti rozhoduje senát.

(2) Usnesení, kterým se tyto zápisky stranám nařizují, jakož i usnesení o jejich správnosti nemohou býti brána v odpor opravným prostředkem.

Přípravné řízení.

§ 255.

Podmínky.

(1) Senát může naříditi, aby ve sporech o správnost účtu, o roztřídění majetku nebo v jiných podobných sporech, v kterých se to pro značný počet sporných nároků nebo vzájemných nároků a připomínek jeví nutné, bylo přelíčení připraveno jedním členem senátu.

V které době se nařizuje.

(2) O zavedení přípravného řízení rozhoduje senát, když dojde odpověď na žalobu; k žalobcovu návrhu může býti přípravné řízení zavedeno, i když bylo již ustanoveno přelíčení, dojde-li tento návrh do osmi dnů po doručení odpovědi na žalobu.

Jak se o něm rozhoduje.

(3) O zavedení přípravného řízení rozhodne senát bez ústního jednání. Usnesení jeho, ať kladné nebo záporné, nelze napadati opravným prostředkem.

Pojmenování soudce z příkazu.

(4) V usnesení senátu, kterým se přípravné řízení nařizuje, budiž hned jmenován soudce pověřený jeho provedením; zajde-li ho něco, ustanoví president soudu jeho nástupce.

§ 256.

Zastoupení stran advokáty.

(1) Strany musí býti zastoupeny advokátem i v přípravném řízení (§ 25 a § 26, odst. 1).

Práva a povinnosti soudce z příkazu.

(2) Soudce pověřený přípravným řízením nařizuje roky a má v tomto řízení všechna práva a povinnosti, jako má předseda senátu při ústním jednání.

§ 257.

Způsob a obsah jednání.

(1) V přípravném řízení budiž jednáno ústně a odděleně o jednotlivých nárocích a vzájemných nárocích, útočných a obranných prostředcích, připomínkách a vysvětlivkách v pořadí, jež určí soudce z příkazu.

(2) Strany mohou uváděti skutečnosti a nabízeti důkazy, které nejsou v přípravných podáních uvedeny, ale nesmějí uplatňovati nároky nebo vzájemné nároky ve vyšší míře, než učinily v přípravných podáních.

(3) V přípravném řízení buďtež náležitě probrány a osvětleny také okolnosti, jimiž se odůvodňuje nepřípustnost pořadu práva, nepříslušnost soudu, překážka rozepře zahájené nebo pravomocně rozhodnuté.

§ 258

Obsah protokolu.

Protokolem sepsaným o přípravném řízení budiž na jisto postaveno:

1. které nároky a vzájemné nároky, útočné a obranné prostředky jsou uplatňovány;

2. které z nich jsou sporné a které nikoliv;

3. jde-li o nároky sporné, jaký skutkový děj vyplývá z přednesů stran, jaké průvodní prostředky jsou nabízeny, jaké námitky proti nabízeným důkazům a jaká prohlášení o průvodních prostředcích i námitkách se činí.

§ 259.

Opatření listin, přezvědných věcí a předmětů ohledání.

(1) Soudce pověřený přípravným řízením má pečovati také o to, aby strany předložily listiny, přezvědné věci a předměty ohledání, kterých se pro svá sporná tvrzení dovolávaly, a podle okolností si je má podle ustanovení tohoto zákona sám opatřiti.

Provedení jiných důkazů.

(2) Důkazy smějí v přípravném řízení býti prováděny jen tehdy, jeli toho třeba, aby byl důkaz zajištěn.

§ 260.

Zmeškání strany.

(1) Nedostaví-li se některá strana k ústnímu jednání před soudce z příkazu, budiž přednes přítomné strany protokolován a ustanoven nový rok. K tomuto roku budiž obeslána zmeškalá strana, dodán jí opis protokolu a oznámeny následky spojené s tím, jestliže se znovu nedostaví.

(2) Tyto následky záleží v tom, že se skutková tvrzení odpůrcova, uvedená v opisu protokolu, považují za pravdivá a že zmeškalá strana nemůže dodatečně již činiti prohlášení o nabídnutých nebo předložených průvodních prostředcích.

§ 261.

Práva předsedy senátu.

(1) O návrhu na odpomoc proti rozhodnutím soudce z příkazu, učiněným za přípravného řízení, která mohou podle tohoto zákona jinak býti napadena samostatným opravným prostředkem, rozhodne předseda senátu; návrh lze činiti ústně. Před rozhodnutím o návrhu budiž dána soudci z příkazu příležitost, aby se vyslovil; také mohou býti konána jiná šetření.

(2) Předseda má dbáti o odstranění průtahů přípravného řízení.

(3) Proti předsedovým rozhodnutím není opravného prostředku.

(4) Návrhy zamítnuté v přípravném řízení mohou býti obnoveny v přeučení před senátem.

§ 262.

Skončení přípravného řízení.

(1) Po skončení přípravného řízení, jež má býti co možná urychleno, buďte předsedovi senátu odevzdány všechny spisy. Nenařídí-li předseda nebo k jeho návrhu senát, aby bylo přípravné řízení doplněno, ustanoví předseda z úřední moci rok k přelíčení.

(2) Proti usnesení, aby bylo přípravné řízení doplněno, není opravného prostředku.

§ 263.

Jak se výsledky přípravného řízení zužitkují při přelíčení.

(1) Při přelíčení buďtež výsledky přípravného řízení ústně předneseny podle obsahu spisů některým členem senátu.

(2) Podle okolností lze protokol sepsaný o přípravném řízení nebo jednotlivé jeho části při přelíčení předčítati.

§ 264.

Kdy je strana při přelíčení: a) vyloučena s dodatečnými projevy;

(1) Strana, která přes vybídnutí soudcovo v přípravném řízení opominula nebo odepřela prohlásiti se o skutečnostech a průvodech, nemůže již učiniti tato prohlášení při přelíčení dodatečně.

b) obmezena s novotami.

(2) Nové nároky, skutečnosti, průvody a průvodní námitky, které se vztahují k částem sporu probraným již v přípravném řízení, mohou býti při přelíčení, odpírá-li tomu odpůrce, uplatňovány jen tenkráte, osvědčí-li strana, že o těchto nárocích, skutečnostech, průvodech a průvodních námitkách v době přípravného řízení nevěděla.

Druhá hlava.

Všeobecná ustanovení o důkazu a o dokazování.

Důkaz.

§ 265.

Doznání výslovné: a) soudní;

(1) Skutečnosti stranou tvrzené netřeba dokazovati, pokud byly odpůrcem výslovně doznány v přípravném podání, při ústním jednání nebo v protokolu soudce z příkazu nebo dožádaného. K tomu, aby soudní doznání o skutečnostech bylo účinné, se nevyžaduje, aby bylo přijato odpůrcem.

b) dodatky a odvolání doznání;

(2) Pokud se takové doznání ruší nebo pozbývá své účinnosti dodatky a obmezeními doznávajícího a jaký vliv má na působnost doznání, bylo-li doznávajícím odvoláno, posoudí soud po pečlivé úvaze veškerých okolností.

c) mimosoudní.

(3) Týmž způsobem soud posoudí, pokud vzhledem k mimosoudnímu doznání není třeba důkazu.

§ 266.

Doznání mlčky učiněné.

(1) Zda sluší skutková tvrzení některé strany pokládati za doznaná, ačkoli je odpůrce výslovně nedoznal, posoudí soud, přihlížeje pečlivě k veškerému obsahu odpůrcova přednesu.

(2) Týmž způsobem soud zejména také posoudí, zdali se prohlášení strany, že neví nebo že se nepamatuje, mají považovati za prohlášení doznání vylučující nebo je v sobě zahrnující.