§ 267.
Vázanost na pravomocný odsuzující nález soudu trestního.
Závisí-li rozhodnutí na tom, zda byl spáchán trestný čin a komu jej lze přičítati, je soudce vázán obsahem vydaného o tom pravomocného odsuzujícího rozsudku trestního soudu.
§ 268.
Kdy není třeba důkazu.
(1) Skutečnosti obecně známé nepotřebují důkazu. Totéž platí o skutečnostech, které jsou soudu známy úředně.
(2) Ke skutečnostem uvedeným v odstavci 1 hledí soud, i když je strany nepřednesly, musí však na ně při ústním jednání strany upozorniti.
§ 269.
Význam zákonných domněnek.
(1) Skutečnosti, pro které svědčí zákonná domněnka, nepotřebují důkazu. Důkaz opaku je připuštěn, pokud jej zákon nevylučuje. K tomu se hodí také výslech stran podle §§ 373 a násl.
(2) Zákonnou domněnku nelze za sporu vyvraceti, je-li pro její vyvrácení zákonem předepsáno zvláštní řízení.
§ 270.
Důkaz o cizím právu, obyčejovém právu, výsadách a stanovách.
(1) Právo cizího státu, práva obyčejová, výsady a stanovy potřebují důkazu jen potud, pokud jsou soudu neznámy.
(2) Vyhledávaje tato právní pravidla, není soud omezen na důkazy nabídnuté stranami, nýbrž může potřebné vyhledávání zahájiti z úřední moci a zejména se může, je-li třeba, obrátiti na ministerstvo spravedlnosti.
§ 271.
Průvodní břemeno.
Průvodní břemeno stíhá stranu, v jejímž zájmu je, aby jistá tvrzená skutečnost byla soudem uznána za pravdivou.
§ 272.
Uvažování důkazů.
(1) Soud má, neustanovuje-li tento zákon jinak, posouditi podle volného uvážení, zhodnotě pečlivě výsledky veškerého jednání a dokazování, zdali skutkový údaj pokládá za pravdivý či nikoli.
(2) Zejména má stejným způsobem rozhodnouti, jaký vliv to má na posouzení případu, když strana odepře odpověď k otázkám, které jí byly dány soudem nebo s jeho přivolením.
(3) Vychází-li z dosavadních výsledků jednání nebo dokazování zcela jasně najevo, že skutečnost ve sporu stranou doznaná je nepravdivá, není soud na toto doznání vázán; rovněž nemá doznání pro soud významu, je-li opak doznané skutečnosti soudu znám (§ 268) nebo podle rozumového usuzování nutný.
(4) Okolnosti a úvahy, které byly rozhodné pro přesvědčení soudu, buďte uvedeny v odůvodnění rozhodnutí.
§ 273.
Jak lze určiti výši škody nebo pohledávky.
(1) Je-li jisto, že straně náleží náhrada škody nebo interese anebo jiná pohledávka, avšak důkaz o sporné výši škody, interese nebo pohledávky nemůže vůbec býti proveden nebo jen s nepoměrnými obtížemi, může soud k návrhu nebo z úřední moci určiti tuto výši podle volného uvážení, pomina i důkaz stranou nabídnutý. Před určením výše může býti nařízen také přísežný výslech jedné strany o okolnostech rozhodných pro toto určení.
(2) Chce-li soud postupovati podle odstavce 1 z úřední moci, buďtež před tím strany vyzvány, aby se o tom vyjádřily.
(3) Ustanovení předchozích odstavů lze užíti i tehdy, je-li v žalobě shrnuto několik nároků, z nichž by při některých, jež zůstávají sporné a jsou v poměru k celku nepatrné, bylo lze zjistiti veškeré rozhodné skutečnosti jen s obtížemi, které by nebyly úměrné k významu těchto sporných nároků.
Jak lze něco učiniti pravděpodobným.
§ 274.
Osvědčení.
(1) Komu náleží, aby skutková tvrzení učinil pravděpodobnými (je osvědčil), může k tomu užíti všech prostředků, které jsou k tomu vhodné, vyjímajíc výslech stran (§§ 373 a násl.) a prostředky, které nemohou býti provedeny bez průtahu.
(2) Při osvědčování není soud vázán předpisy platnými pro průvodní řízení.
Dokazování.
§ 275.
Kdy lze důkazy odmítnouti.
(1) Důkazy stranami nabídnuté, ale podle mínění soudu nerozhodné, buďte výslovně odmítnuty.
(2) Soud dále může nabídnuté důkazy k návrhu nebo z úřední moci odmítnouti, nabude-li přesvědčení, že jsou nabídnuty jen proto, aby byla rozepře prodlužována.
§ 276.
Průvodní usnesení.
(1) Provedení důkazu nařizuje soud usnesením (usnesení průvodní). V něm buď přesně označeno, o kterých sporných skutečnostech a jakými průvodními prostředky má býti důkaz podán.
(2) Je-li straně možno dokázati skutečnost, o niž jde, listinou a je-li jí možno tuto listinu si opatřiti, může soud vyloučiti jiné průvodní prostředky o téže skutečnosti.
(3) Soud není za dalšího průběhu rozepře vázán názorem, na němž se zakládá průvodní usnesení.
(4) Vyhotoviti průvodní usnesení písemně je třeba jen tenkráte, má-li býti důkaz proveden před soudcem z příkazu nebo před soudcem dožádaným. V písemném vyhotovení průvodního usnesení buď vylíčen též skutkový děj vysvítající z jednání, avšak jen potud, pokud soudce toho nevyhnutelně potřebuje k úplnému provedení důkazu.
(5) Proti průvodním usnesením a použití ustanovení odstavce 2 není samostatného prostředku opravného.
§ 277.
Možnost naříditi důkaz z úřední moci.
Soud může naříditi důkazy i z úřední moci, jestliže z údajů stran, obsažených třebas jen v přípravných podáních, z výsledků jiného dokazování nebo vůbec z obsahu jednání jde najevo, že tyto důkazy mohou přispěti k objasnění skutkového stavu věci nebo k důkazu některé sporné skutečnosti.
§ 278.
Před kterým soudem se důkaz provádí.
(1) Důkazy, které soud uzná za rozhodné, buďte provedeny při ústním jednání před rozhodujícím soudem, ačli tu nejsou okolnosti, které podle ustanovení tohoto zákona opravňují soud k tomu, aby nařídil provedení důkazu mimo ústní jednání.
(2) Je-li třeba provésti důkaz mimo ústní jednání soudcem, jemuž to bude přikázáno nebo jenž o to bude dožádán, budiž procesním soudem opatřeno, čeho třeba.
§ 279.
Provedení důkazu mimo ústní jednání.
(1) Všechny důkazy, které nelze provésti ihned při samém přelíčení, a zejména důkazy, které nutno provésti soudcem z příkazu nebo soudcem dožádaným, buďte nařízeny teprve tehdy, když je stav věci při přelíčení úplně probrán, a to jedním a týmž průvodním usnesením, ačli není jiný postup okolnostmi nezbytně vyžadován nebo se nezdá soudu vhodným.
(2) Soudce z příkazu nebo dožádaný může k návrhu o skutečnostech uvedených v průvodním usnesení vyslechnouti jako svědky i osoby, které nejsou v průvodním usnesení jmenovány, ale o kterých při provádění důkazu zjistí, že o těchto skutečnostech vědí. Rovněž může připustiti otázky pro objasnění věci důležité, jež nejsou kryty obsahem průvodního usnesení. Procesnímu soudu zůstává vyhrazeno posouditi význam těchto opatření.
(3) Pro rozbor výsledků důkazů takto provedených budiž, není-li tu podmínek § 190, odst. 3, zase pokračováno z úřední moci v jednání před rozhodujícím soudem. Nový skutkový a průvodní přednes při tomto jednání může býti k návrhu nebo z moci úřední usnesením prohlášen za nepřípustný, nejsou-li jeho podnětem výsledky dokazování zatím provedeného a jestliže nebyl učiněn dříve zřejmě v úmyslu, aby se spor protáhl.
§ 280.
Kdy lze stanoviti lhůtu k provedení důkazu.
(1) Vadí-li provedení důkazu překážka neurčitého trvání, je-li pochybno, zda-li vůbec bude možno provésti důkaz, o nějž jde, nebo má-li býti důkaz proveden v cizině, ustanoví soud na návrh nebo z úřední moci v průvodním usnesení nebo kdykoli později lhůtu, po jejímž marném vypršení se bude v řízení pokračovati nehledíc k tomu, že důkaz ještě nebyl proveden.
(2) Při pokračování v ústním jednání pak může tohoto důkazu býti použito toliko tenkráte, když se tím řízení neprotáhne.
§ 281.
Přibrání těsnopisců pro průvodní řízení.
(1) Procesní soud může, pokud nepoužil předpisu § 205, odst. 5, k návrhu dovoliti, aby byly výsledky dokazování sepsány jedním nebo několika přísežnými těsnopisci. Těsnopisec, který nebyl pro tuto úlohu všeobecně vzat do přísahy, vykoná přísahu, že to, co bude ústně předneseno, věrně zapíše a zápis správně převede. Vzíti ho do přísahy není třeba, bude-li jím ustanoven soudce nebo soudní úředník.
(2) Těsnopisce označí navrhovatel a ustanoví předseda.
(3) Převod těsnopisného zápisu do obyčejného písma budiž do osmačtyřicíti hodin po zápisu odevzdán předsedovi nebo soudci, jemuž je svěřeno provedení důkazu, a budiž přiložen ke spisům.
(4) Pokud není těsnopisný zápis shodně navržen oběma stranami, zapraví navrhovatel všechny náklady tím způsobené a nemůže žádati za náhradu těchto nákladů, i když by zvítězil.
§ 282.
Pokračování v odročeném přelíčení.
(1) Musí-li býti rok odročen pro důkaz, jejž nutno provésti před rozhodujícím soudem, budiž rok, v kterém má býti důkaz proveden, spolu určen k pokračování v přelíčení.
(2) Musí-li však důkaz provésti soudce z příkazu nebo dožádaný a nelze-li dobu, kdy bude důkaz skončen, bezpečně ustanoviti, buď rok k pokračování ústním jednání před rozhodujícím soudem ustanoven a stranám oznámen z úřední moci, až dojdou spisy a protokoly o provedení důkazu.
Dokazování soudcem z příkazu nebo soudcem dožádaným.
§ 283.
Soudcem z příkazu.
Provedení důkazu, které se má státi mimo jednací rok v místě procesního soudu nebo v jeho blízkosti, budiž přikázáno členu procesního soudu, a to zpravidla členu senátu povolaného k rozhodnutí rozepře.
§ 284.
V cizině.
(1) Má-li býti důkaz proveden v cizině, mohou býti dokazovateli k jeho návrhu dožadovací listy odevzdány, aby je odevzdal dožádanému úřadu.
(2) K návrhu dokazovatelovu může soud dále dovoliti, aby bylo upuštěno od vydání dožadovacího listu a aby byl dokazovatel zmocněn, předložiti veřejnou listinu o provedení důkazu, vyhovující zákonům toho státu, na jehož území má důkaz býti proveden. Dokazovatel má co možná zpraviti odpůrce o tom, kde a kdy bude důkaz proveden, a to tak, aby odpůrce mohl při provádění důkazu vhodným způsobem hájiti svých práv. Nebyl-li odpůrce zpraven, má rozhodující soud po pečlivé úvaze všech okolností rozhodnouti, zda a pokud je dokazovatel oprávněn při přelíčení užíti provedených důkazů.
(3) V těchto případech (odstavec 1 a 2) budiž k předložení spisů o provedení důkazu ustanovena v průvodním usnesení lhůta, jejíž marné vypršení má v zápětí právní následky naznačené v § 280.
§ 285.
Práva soudce provádějícího důkaz z příkazu nebo k dožádání.
(1) Soudci, který provádí důkaz z příkazu nebo k dožádání, příslušejí táž práva, jaká má při dokazování před soudem rozhodujícím předseda.
(2) Jiná soudcovská opatření vztahující se na dokazování může takový soudce učiniti potud, pokud nejsou výslovně vyhrazena procesnímu soudu.
§ 286.
(1) Vznikne-li při provádění důkazu před soudcem z příkazu nebo dožádaným spor, na jehož vyřízení závisí pokračování v důkazu, jejž rozhodnouti však soudce tento není oprávněn, bude tento spor k jeho zprávě vyřízen soudem procesním. Rok k projednávání tohoto mezitímního sporu nařídí procesní soud z moci úřední.
(2) Objeví-li se při provádění důkazu před soudcem z příkazu nebo dožádaným nutnost dožádati soud jiný, aby důkaz provedl nebo dokončil, dožádá se pomoci tohoto jiného soudu přímo soudce, jemuž jest provedení důkazu svěřeno. Tento soudce má také právo žádati jiný soud za provedení důkazu, je-li to daným okolnostem přiměřeno. O těchto opatřeních budiž procesní soud zpraven zvlášť.
§ 287.
Povinnost předsedova po dojití spisů od soudce z příkazu nebo dožádaného.
(1) Předseda prozkoumá protokoly a jiné spisy o provedení důkazu, předložené soudcem z příkazu nebo dožádaným, a shledá-li vady, nařídí potřebné opravy nebo doplňky. Strany mohou potom až do nejbližšího roku ustanoveného k přelíčení nahlédnouti do spisů o provedení důkazu; o tom nutno je zpraviti.
(2) Učiní-li v tomto mezidobí strana návrh, aby byly vady dokazování napraveny nebo aby toto dokazování bylo doplněno, rozhodne o tom předseda. Tento návrh může býti učiněn také ústně.
(3) Vyjde-li teprve za ústního jednání najevo, že je třeba důkaz doplniti nebo opakovati, učiní soud přiměřená opatření; může také naříditi, aby byl důkaz doplněn nebo opakován v přelíčení samém.
§ 288.
Jak se oznamuje výsledek dokazování při pokračování v přelíčení.
(1) Výsledek dokazování, které nebylo provedeno před soudem rozhodujícím, má předseda při přelíčení ve chvíli, již uzná za vhodnou, vyložiti na základě protokolů a jiných spisů týkajících se tohoto důkazu.
(2) Odchyluje-li se tento výklad podle názoru stran v důležitých věcech od obsahu spisů, buďte k jejich návrhu protokoly a ostatní spisy o dokazování přečteny v celém svém obsahu.
(3) Strany se mohou již před výkladem předsedovým ve svých přednesech dovolávati obsahu spisů o dokazování.
Postup při dokazování.
§ 289.
Povinnost soudce opatřiti, čeho třeba k provedení důkazu.
(1) O obsílky a o vše ostatní, čeho je třeba k provedení důkazu, postará se z úřední povinnosti soudce, jemuž náleží důkaz provésti. Soudce tento má také z úřední povinnosti naříditi rok k provedení důkazu.
(2) Strany mohou i bez obsílky přivésti k jednání před rozhodujícím soudem svědky jimi jmenované nebo osoby, které chtějí soudu při jednání pojmenovati za svědky nebo navrhnouti za znalce.
§ 290.
Součinnost stran při dokazování.
(1) Strany mohou býti přítomny při dokazování a mohou soudcem nebo s jeho přivolením samy dávati svědkům a znalcům otázky, o kterých mají za to, že přispějí k objasnění nebo doplnění výpovědi, jakož i k objasnění sporného poměru nebo poměrů, jež jsou podstatné pro průvodní moc výpovědi. Soudce má odmítnouti otázky, jež má za nepřiměřené.
Možnost důkazu i v nepřítomnosti stran.
(2) Důkaz budiž proveden, pokud je to podle daných okolností možné, i když se žádná ze stran o tom zpravených nedostaví. Avšak rozhodující soud, anebo, pokud provedení důkazu ještě není skončeno, také soudce z příkazu nebo dožádaný může připustiti doplnění důkazu, osvědčí-li strana, že se nemohla bez své viny dostaviti a že její nepřítomnost měla za následek podstatnou neúplnost důkazu, a lze-li zároveň důkaz doplniti bez značného průtahu rozepře.
§ 291.
Význam vad při dokazování v cizině.
Proto, že provedení důkazu, jež se stalo v cizině, je podle zákonů cizozemských vadné, nemůže proti němu býti činěna námitka, vyhovuje-li provedení důkazu zákonům platným pro soud procesní.
§ 292.
Opravné prostředky: a) kdy není samostatného opravného prostředku;
(1) Samostatného opravného prostředku není proti usnesením, kterými byly odmítnuty nabídnuté důkazy nebo podle § 279, odst. 3 nový skutkový a průvodní přednes, dále proti usnesením nařizujícím, aby důkaz byl proveden, nebo jimiž bylo provedení důkazu svěřeno soudci z příkazu nebo dožádanému, proti usnesením soudce z příkazu nebo dožádaného podle § 279, odst. 2 a proti usnesením, kterými byly otázky stran při provádění důkazu odmítnuty, konečně proti usnesením, kterými bylo povoleno nebo vyloučeno upotřebiti důkazu podle § 280, odst. 2 nebo kterými bylo odepřeno doplniti důkaz podle § 287, odst. 2.
b) kdy vůbec není opravného prostředku.
(2) Opravný prostředek je vůbec vyloučen proti usnesením, jimiž byl dovolen těsnopisný zápis o dokazování nebo jimiž bylo dokazovateli svěřeno, aby odevzdal v cizině dožadovací list podle § 284, odst. 1, nebo jimiž byla ustanovena lhůta k provedení důkazu nebo k předložení spisů o dokazování v cizině, dále proti usnesením, jimiž bylo nařízeno doplniti nebo opakovati důkazy.
Třetí hlava.
Důkaz listinami.
Průvodnost listin.
§ 293.
Listiny veřejné.
(1) Listiny, které byly v předepsané formě zřízeny v tuzemsku některým veřejným úřadem v mezích jeho úředních oprávnění nebo osobou nadanou věrou veřejnou, v oboru působnosti jí přikázaném (listiny veřejné), podávají úplný důkaz o tom, co je v nich úřadem úředně nařízeno nebo prohlášeno, anebo úřadem nebo osobou povolanou ke zřizováni listin dosvědčeno. Totéž platí o listinách, které byly zřízeny sice mimo tuzemsko, avšak v mezích jejich úředních oprávnění takovými veřejnými orgány, které jsou podřízeny některému úřadu tuzemskému.
(2) Neustanovují-li mezinárodní smlouvy jinak, listiny zřízené v cizině, které na místě, v němž byly zřízeny, platí za listiny veřejné a požívají tam jakožto listiny veřejné plné průvodnosti, mají, je-li tu vzájemnost, také v tuzemsku průvodnost veřejných listin, jsou-li ověřeny příslušným československým zastupitelským úřadem.
(3) Touž průvodnost (odstavec 1) mají také jiné listiny, které jsou zvláštními zákonnými předpisy prohlášeny za listiny veřejné.
(4) Důkaz o tom, že se obsah listiny neshoduje se skutečností, je připuštěn.
§ 294.
Listiny soukromé.
(1) Soukromé listiny, podepsané vydateli nebo opatřené jejich znamením ruky, ověřeným od soudu nebo od veřejného notáře, činí, pokud není dokázán opak, úplný důkaz o tom, že prohlášení v nich obsažená pocházejí od vydatelů.
(2) Vláda může ustanoviti pro jednotlivé části území zvláštní náležitosti, které musí míti listina, má-li míti průvodnost podle odstavce 1.
§ 295.
Obchodní a jiné knihy.
(1) Pokud obchodní knihy, deníky a závěrečné listy obchodních dohodců, jakož i knihy o provozování hospodářství, živnosti nebo jiného podniku vzhledem k svému obsahu a k jednáním a obchodům, na nichž se zápisy zakládají, činí důkaz, posoudí soud podle § 272.
(2) Zásada odstavce 1 platí i o podobných knihách vedených v cizině nebo tam vydaných soukromých listinách, pokud mezinárodní smlouvy neustanovují jinak.
§ 296.
Význam zevních vad listin.
Zda a pokud přeškrtnutí, vyškrabání a jiná vymazání, vepsání nebo jiné vnější vady některé listiny zmenšují její průvodnost nebo ji docela ruší, posoudí soud podle § 272.
Nastoupení důkazu.
§ 297.
Listiny, jichž se dovolává na důkaz svých údajů, má strana soudu předložiti, ačli se podle ustanovení tohoto zákona nemá soud sám postarati o jich opatření a předložení.
Předložení listiny dokazovatelem.
§ 298.
(1) Listiny buďte předloženy tak, aby soud a odpůrce mohli nahlédnouti do celého obsahu listin.
(2) Jde-li toliko o jednotlivé části listiny, vztahující se k rozličným právním poměrům, může soud, nahlédna do celého obsahu listiny, k návrhu naříditi, aby mimo úvod, konec, datum a podpis byly odpůrci ukázány toliko stati, které jsou důležité pro právní poměr, jenž je předmětem sporu.
(3) Odpůrce dokazatelův buď vyzván, aby se o předložené listině prohlásil.
(4) Listina předložená k důkazu budiž soudcem zpravidla přečtena; toho není zapotřebí, byla-li táž listina nebo stať, o niž jde (odstavec 2), již za přelíčení čtena stranou anebo je-li její obsah už beztoho znám.
§ 299.
Předložení listiny v opisu.
Jestliže strana předloží toliko opis listiny, může jí k návrhu odpůrcovu nebo z úřední moci býti uloženo, aby předložila prvopis. Zda a pokud lze předloženému opisu pro jeho ověření, stáří, původ nebo z jiných důvodů dáti víru přes to, že strana onoho příkazu neuposlechla, rozhodne soud podle svého uvážení. Při tom buďte pečlivě uváženy důvody uváděné pro opominuti předložení prvopisu a jiné okolnosti daného případu.
§ 300.
Kdy lze listinu předložiti soudci z příkazu nebo dožádanému.
(1) Nemůže-li býti prvopis listiny předložen při přelíčení pro značné překážky, nebo je-li jeho předložení pro důležitost listiny a pro nebezpečí její ztráty nebo jejího poškození na pováženou, smí soud k návrhu nebo z úřední moci naříditi, aby byla listina předložena soudci z příkazu nebo dožádanému.
(2) Soud určí, které okolnosti má soudce z příkazu nebo dožádaný protokolem zjistiti. Může též naříditi, aby s protokolem byl předložen opis listiny nebo výpis z ní.
(3) O roku, jenž bude k předložení listiny ustanoven soudcem z příkazu nebo dožádaným, budiž včas zpraven odpůrce dokazovatelův. Není-li listina při tomto roku předložena, nemůže tím postup sporu býti dále zdržován.
§ 301.
Předložení listiny jsoucí u veřejného úřadu nebo veřejného notáře.
(1) Návrh, aby bylo zařízeno předložení listiny, které se má užíti za průvodní prostředek a jež je u veřejného úřadu nebo v uschování u veřejného notáře, může býti učiněn také za přelíčení, nemůže-li strana sama přímo vymoci její vydání nebo předložení.
(2) Bude-li tomuto návrhu vyhověno, učiní předseda, čeho třeba, aby byla tato listina opatřena.
(3) veřejný úřad nebo veřejný notář může vydání nebo předložení listiny odepříti jen tehdy, obsahuje-li listina ta úřední nebo služební tajemství, jehož zachování nebyl zproštěn, anebo byl-li její obsah příslušným úřadem autentickým způsobem a formou uveřejněn.
§ 302.
Jak se vede důkaz obchodními knihami.
(1) Chce-li strana vésti důkaz jen jednotlivými položkami obchodní knihy, má předložiti při přelíčení jen výpis z knihy ověřený soudem nebo veřejným notářem. Ale soud může k návrhu odpůrcovu nebo z úřední moci naříditi, aby mu byla kniha předložena k nahlédnutí v prvopise.
(2) Jsou-li soudu předloženy obchodní knihy, nahlédne, přibera strany, do nich, pokud se vztahují na spornou skutečnost, a pořídí, je-li toho třeba, výpis z nich. Ostatní obsah knih budiž soudci ponechán k nahlédnutí potud, pokud jest toho třeba, aby bylo zkoumáno, jak jsou knihy vedeny.
(3) Jsou-li obchodní knihy vedeny mimo obvod procesního soudu a strana se nenabídne předložiti je soudu procesnímu, musí soud procesní požádati soud, v jehož obvodě knihy jsou, aby si je dal předložiti, při tom jednal podle předpisů odstavce 2 a zaslal s protokolem o jednání ověřený výpis.
(4) Kdy může soud naříditi předložení obchodních knih za tím účelem, aby byl celý jejich obsah poznán, řídí se předpisy práva soukromého.
Předložení listiny odpůrcem.
§ 303.
a) K návrhu;
(1) Tvrdí-li strana, že listina, jíž důkaz nabídla, je v rukou odpůrcových, může soud k jejímu návrhu usnesením odpůrci uložiti, aby listinu předložil.
(2) Navrhovatel nechť dodá opis listiny, kterou odpůrce má předložiti, nebo, jestliže by to nemohl, nechť udá obsah listiny co možná přesně a úplně, jakož i nechť uvede skutky, které mají býti dokázány touto listinou. Rovněž buďte vyloženy okolnosti, které činí pravděpodobným, že odpůrce listinu má.
(3) Před rozhodnutím o návrhu, byl-li učiněn mimo přelíčení, nutno odpůrce ústně nebo písemně vyslechnouti.
§ 304.
b) z úřední moci.
Také soud může naříditi (§ 277), aby strana předložila listinu, která podle jejích údajů, třebas obsažených jenom v přípravných podáních, anebo podle výsledků dokazování jest v jejích rukou.
§ 305.
Následky nepředložení listiny.
(1) Jestliže strana popírá, že listinu má, může býti nařízen soudním usnesením výslech obou stran a přísežný výslech strany, které bylo uloženo listinu předložiti, k tomu účelu, aby se zjistilo, zdali tato strana listinu má nebo zdali aspoň ví, kde je, nebo zdali listina od ní nebo na její podnět, aby důkaz byl znemožněn, byla odstraněna nebo učiněna nezpůsobilou k užití.
(2) Jaký vliv to má na posouzení věci, jestliže strana nedostojí příkazu, aby předložila listinu, o níž připustila, že jí drží, nebo jestliže o listině, jejíž držbu popírá, odepře výpověď vůbec nebo výpověď přísežnou, anebo jestliže z její výpovědi jde najevo, že listina byla úmyslně odstraněna nebo učiněna nezpůsobilou k užití a zejména zdali v těchto případech má býti tvrzený obsah listiny pokládán za dokázaný, ponecháno jest soudcovskému zhodnocení všech okolností.
§ 306.
Následky nepředložení obchodních knih.
Ustanovení § 305, odst. 2 platí zejména i tenkráte, nevyhoví-li strana soudnímu nařízení, aby předložila obchodní knihy.
Předložení listiny osobou třetí.
§ 307.
a) Povinnost osoby třetí předložiti listinu;
(1) Je-li listina potřebná k vedení důkazu v rukou osoby třetí, může procesní soud tuto osobu obeslati jako svědka a vyslechnouti ji o tom, má-li listinu ve svých rukou, a přizná-li to, naříditi jí, aby ji na náklad dokazovatelův předložila. Vzpírá-li se tomu osoba tato bezdůvodně, stihnou ji následky bezdůvodného odpírání svědectví (§§ 324 až 326).
b) kdy smí třetí osoba předložení odepříti.
(2) Osoba třetí smí vydání listiny odepříti z důvodů, z kterých může býti odepřeno svědectví, a kromě toho i proto, že listinu chová jménem osoby jiné, ve sporu nezúčastněné.
(3) Na jednání a rozhodování o důvodnosti tohoto odepření vztahují se předpisy §§ 323 až 326 a 349.
§ 308.
Právo strany, domáhati se na osobě třetí samostatnou žalobou vydání nebo předložení listiny, není dotčeno ustanoveními § 307.
Důkaz pravosti.
§ 309.
U veřejných listin:
a) tuzemských;
(1) Listinám, které se formou i obsahem jeví listinami veřejnými, nasvědčuje domněnka pravosti.
(2) Máli soud pravost za pochybnou, může k návrhu nebo z úřední moci opatřiti, aby se úřad nebo osoba, od nichž listina prý je zřízena, prohlásily o pravosti. Nedá-li se pochybnost o pravosti listiny tímto způsobem odstraniti, má podati důkaz její pravosti ten, kdo jí chce užíti za průvodní prostředek.
§ 310.
b) cizozemských.
(1) Má-li býti bez dalšího důkazu pokládána za pravou listina, která je vydána některým cizozemským úřadem nebo osobou nadanou v cizozemsku veřejnou věrou, posoudí soud podle okolností daného případu.
(2) K důkazu pravosti takovéto listiny dostačí ověření příslušným československým zastupitelským úřadem nebo ministerstvem věcí zahraničních o původu listiny, ačli není zvláštními předpisy stanoveno něco jiného.
§ 311.
U soukromých listin.
(1) Pravost soukromé listiny se pokládá za nepopřenou, jestliže strana, proti níž je důkaz listinou veden, opomine se prohlásiti o její pravosti, ačli úmysl popírati její pravost nevychází najevo z ostatních jejích prohlášení. Jestliže je na listině podpis jména strany, má se odpůrce dokazovatelův pod stejnými právními následky prohlásiti také o pravosti podpisu.
(2) Popíraná pravost soukromé listiny nebo podpisu na ní budiž dokázána tím, kdo chce užíti listiny za průvodní prostředek.