§ 312.
Trest pro svévoli.
Soud nechť uloží trest za svévoli straně, která pravost listiny popírala svévolně.
Srovnání písma.
§ 313.
(1) Důkaz pravosti nebo nepravosti listiny může býti veden také srovnáním písma.
(2) Za srovnávací spisy se může užíti toliko takových písemností, jejichž pravost není popřena nebo může býti alespoň prokázána bez značného průtahu.
(3) Ustanovení tohoto zákona o předložení průvodních listin buď užito také o předložení srovnávacích spisů.
(4) Nedostává-li se dostatečných srovnávacích spisů, může býti nařízeno straně, o jejímž písmě má býti podán důkaz pravosti, aby před soudem nebo před soudcem z příkazu nebo dožádaným napsala několik slov, která jí budou udána.
(5) Co napsala, buď přiloženo k jednacímu protokolu. Jaký vliv to má na otázku, zdali se důkaz podařil, když strana takovémuto soudcovskému příkazu nevyhoví nebo píše písmem patrně zpitvořeným, ponechává se úsudku soudcovu.
§ 314.
(1) Srovnání písma může předsevzíti soud sám nebo, jestliže vzniknou pochybnosti, vyžádati si posudek znalců.
(2) O výsledku srovnání písma soud rozhodniž volným hodnocením.
Soudní uschování listin.
§ 315.
Listiny, jejichž pravost je sporná nebo jejichž obsah prý je změněn, mohou býti až do pravomocného vyřízení rozepře podrženy u soudu.
Obnovení listin.
§ 316.
(1) Stává-li se soukromá listina nečitelnou nebo chatrnou, může její majitel nebo každý jiný účastník žádati na vydateli listiny, aby byla soudně obnovena na náklad navrhovatelův. K tomu buďte obeslány všechny osoby, proti kterým podle daných okolností má listina sloužiti za důkaz.
(2) Kdyby se vydatel zdráhal listinu obnoviti, může býti k tomu přidržen toliko žalobou.
Věci přezvědné.
§ 317.
(1) Pokud se důkaz podává pomníky, mezníky, hraničními znameními, cejchovými a znakovými koly a podobnými označeními, kterých strany pro svoje styky, jak lze prokázati, užívaly, posoudí soud po pečlivé úvaze všech okolností.
(2) Ustanovení §§ 303 až 308 se vztahují obdobně také k předložení přezvědných věcí.
§ 318.
Opravné prostředky.
(1) Proti usnesením, nařízením a příkazům podle §§ 298 až 302, 309, 313 až 315 není opravného prostředku.
(2) Usnesení podle §§ 303 až 307 nemohou býti brána v odpor samostatným prostředkem opravným.
Čtvrtá hlava.
Důkaz svědky.
Kdy se svědectví nepřipouští a kdy může býti odepřeno.
§ 319.
Kdo nesmí býti slyšen jako svědek.
(1) Jako svědkové nesmějí býti vyslýchány:
1. osoby, které nejsou schopny svá pozorování sděliti, nebo které v době, na kterou se jejich výpověď má vztahovati, byly neschopny vnímati skutek, který má býti dokázán;
2. duchovní o tom, co jim bylo svěřeno ve zpovědi nebo jinak pod pečetí duchovní úřední mlčenlivosti;
3. státní zaměstnanci, i bývalí, počítajíc mezi ně i zaměstnance smluvní, jestliže by svou výpovědí porušili své povinné úřední nebo služební tajemství, pokud povinnosti, tajemství zachovati, nejsou svými představenými platně zproštěni.
(2) K svědeckým výpovědem, které tyto osoby přes to snad učiní, nesmí se přihlížeti.
§ 320.
Kdy smí býti výkon svědectví odepřen.
(1) Výpověď smí býti svědkem odepřena:
1. je-li svědek s některou stranou příbuzný v řadě přímé, je-li jejím sourozencem, manželem nebo snoubencem;
2. o otázkách, na něž odpověděti by bylo k hanbě nebo způsobilo nebezpečí stíhání trestním soudem svědkovi, jeho manželu nebo osobě, s kterou je svědek v řadě přímé nebo v řadě nepřímé až do čtvrtého stupně příbuzen nebo do druhého stupně sešvakřen nebo s kterou je spojen osvojením, dále jeho manželu nebo snoubenci, pěstounům nebo schovancům, jakož i jeho poručníkovi nebo poručenci;
3. o otázkách, na něž odpověděti by způsobilo svědkovi značnou majetkovou újmu;
4. o skutcích, o kterých by svědek nemohl vypovídati, leč by porušil jemu uloženou a státem uznanou nebo státem výslovně uloženou povinnost mlčenlivosti, pokud jí platně nebyl zproštěn;
5. o tom, o čem se svědek dověděl jako právní zástupce od své strany;
6. o otázkách, k nimž by svědek nemohl odpověděti, leč by vyzradil znalecké nebo obchodní tajemství.
7.Výpověď v případech odstavce 1, č. 1 a 2 může býti odepřena vzhledem k osobám tam uvedených i tenkráte, když netrvá již manželství, které onen poměr zakládá.
§ 321.
Z důvodů § 320, odst. 1, č. 2 nesmí býti odepřeno svědectví o tom, že bylo učiněno a jakého obsahu je právní jednání, ke kterému byl svědek přibrán za svědka na dotvrzenou, o skutcích, které se týkají majetkových věcí, podmíněných manželským nebo rodinným poměrem, o narozeních, sňatcích nebo úmrtích osob uvedených v § 320, odst. 1, č. 1 a 2, konečně o činech, které svědek předsevzal vzhledem ke spornému právnímu poměru jako předchůdce v právu nebo jako zástupce některé strany.
§ 322.
Řízení při odepření svědectví.
(1) Svědek, jenž chce odepříti výpověď vůbec nebo o jednotlivých otázkách, má uvésti pro to důvody ústně nebo písemně před rokem ustanoveným k jeho výslechu anebo při tomto roku, a jestliže by byly popírány, má je osvědčiti.
(2) V prvním případě budiž přednes svědkův oznámen stranám co možná ještě před rokem určeným k výslechu.
§ 323.
(1) Zdali odepření je po právu, o tom má, když bylo předneseno před soudem rozhodujícím, soud tento, jinak však soudce z příkazu nebo dožádaný, před kterým se odepření stalo, rozhodnouti usnesením. Před rozhodnutím může soud slyšeti strany.
(2) Při jednání o tom, je-li odepření po právu, nemusí se svědek dáti zastupovati advokátem. Odepře-li výpověď písemně nebo protokolárně, budiž při rozhodování přihlíženo k jeho přednesu i tenkráte, nedostaví-li se k výslechu.
§ 324.
Následky bezdůvodného odepření svědectví.
(1) Je-li svědectví odepřeno bez udání důvodů nebo setrvá-li svědek na odporu, ač byl uznán za bezdůvodný, nebo odpírá-li vykonati svědeckou přísahu, může býti z úřední moci přidržen k výpovědi exekucí, přípustnou k vynucení činu nezastupitelného a závislého výhradně na vůli dlužníkově. Vazba nesmí býti prodloužena přes dobu, kdy je rozepře v instanci skončena, a nikdy nesmí převyšovati dobu šesti neděl.
(2) Rozhodnutí, že se na svědka má dokročiti exekucí, i nařízení jednotlivých donucovacích prostředků přísluší soudu rozhodujícímu. Před usnesením budiž svědek slyšen.
§ 325.
Vliv odpírání svědectví na postup řízení ve věci hlavní.
Soudu rozhodujícímu přísluší usnésti se o tom, zda a jak působí bezdůvodné odpírání výpovědi, odpírání svědecké přísahy nebo donucovací řízení, proti svědkovi proto zavedené, na postup řízení v hlavní věci. Soudce z příkazu nebo dožádaný má proto vždy bez prodlení zpraviti procesní soud o tom, že svědek odpírá výpověď nebo přísahu. Rozhodnouti lze bez ústního jednání.
§ 326.
Povinnost svědkova k náhradě škody.
(1) Při bezdůvodném odpírání ručí svědek oběma stranám za škodu ze zmaření nebo průtahu dokazování; svědek je zejména také zavázán nahraditi všechny náklady způsobené jeho odpíráním.
(2) Je-li odpírání svědkovo svévolné, budiž mu mimo to uložen trest pro svévoli. Usnésti se o povinnosti k náhradě nákladů a o trestu pro svévoli přísluší soudu rozhodujícímu.
Kdy lze svědecký důkaz provésti soudcem z příkazu nebo dožádaným.
§ 327.
(1) Svědecký důkaz smí býti proveden soudcem z příkazu nebo dožádaným jen tehdy:
1. jestliže výslech svědka na místě samém napomáhá k vyhledání pravdy;
2. jestliže by provedení důkazu před rozhodujícím soudem bylo značně obtížné;
3. jestliže by výslech svědkův před rozhodujícím soudem byl nepoměrně nákladný vzhledem k náhradě příslušející svědkovi za promeškaný čas a k výdajům na cestu a na pobyt v místě výslechu;
4. jestliže se svědek nemůže z důležité příčiny dostaviti před rozhodující soud.
(2) Svědek, který pro nemoc, neduživost nebo z jiných příčin není s to, aby k výslechu opustil svůj byt, anebo který podle platných předpisů není povinen, aby, maje vydati svědectví v občanských právních věcech, dostavil se do soudní budovy, bude vyslýchán ve svém bytě.
(3) I když jsou tu závady odstavce 1, č. 3, buďte svědci po návrhu obesláni k výslechu před rozhodující soud, prohlásí-li se ta nebo ona strana ochotnou, zapraviti bez nároku na náhradu náklad s tím spojený, pokud převyšuje náklady na provedení důkazu soudcem dožádaným. Předseda může naříditi, aby navrhovatel v ustanovené lhůtě složil zálohu k úhradě tohoto nákladu (§ 331, odst. 2).
Obsílka.
§ 328.
Obsah obsílky.
(1) Svědek budiž, nepřivede-li si jej strana sama, obeslán soudem.
(2) Obsílka má mimo pojmenování stran a stručné označení předmětu, jehož se výslech týká, obsahovati vyzvání, aby se svědek dostavil vydati svědectví k roku zároveň určenému podle místa a času. Na obsílce buďte oznámena zákonná ustanovení o svědeckých poplatcích i zákonné následky pro případ, že by se svědek nedostavil.
§ 329.
Obsílka osob vojenských a četnických.
(1) Vojenskou osobu v činné službě třeba obeslati skrze její představené velitelství nebo skrze místní vojenské velitelství místa její posádky.
(2) Obsílky samostatných četnických velitelů buďte doručeny velitelům přímo. O doručení obsílky jiným členům tohoto sboru nebo členům strážních sborů budiž dožádán jich představený.
§ 330.
Obsílka osob, jež musí býti za své nepřítomnosti z veřejných důvodů zastoupeny.
(1) Jestliže osoba obeslaná za svědka je ve veřejném úřadě nebo ve veřejné službě a musí-li, jak lze předvídati, za své nepřítomnosti býti pro zachování bezpečnosti nebo jiných veřejných zájmů zastoupena, budiž o obsílce zároveň zpraven její přímý představený.
(2) To se staniž i tenkráte, má-li býti obeslán zřízenec nebo zaměstnanec dopravního podniku, dělník při horách, hutích nebo válcovnách anebo osoba v soukromé lesnické službě.
§ 331.
Složení zálohy pro svědka.
(1) Musí-li svědkovi, jak lze předvídati, býti dána náhrada, může předseda nebo soudce z příkazu nebo dožádaný naříditi, aby dokazovatel v určené lhůtě složil zálohu na výdaje spojené se svědeckým výslechem. Nařizuje-li soud svědecký důkaz z úřední moci, přikáže složiti zálohu straně, v jejímž zájmu důkaz je.
(2) Nebude-li tato záloha včas složena, lze od obeslání upustiti a pokračovati v jednání, nehledíc k důkazu ještě neprovedenému (§ 280).
Co se stane, když se svědek nedostaví.
§ 332.
Povinnost k náhradě nákladů, pořádkový trest, předvedení.
(1) Svědkovi, jenž, jsa řádně obeslán, bez dostatečné omluvy se k výslechu nedostaví, má rozhodující soud anebo soudce z příkazu nebo dožádaný uložiti usnesením povinnost k náhradě všech nákladů vzniklých jeho nedostavením; mimo to budiž svědek znova obeslán a zároveň mu budiž dán pořádkový trest. Nedostaví-li se opět, budiž pořádkový trest v mezích zákonné výměry zdvojnásoben a budiž nařízeno nucené předvedení.
Dodatečné ospravedlnění.
(2) Jestliže se svědek dodatečně ospravedlní, buďte pořádkové tresty jemu uložené zase zrušeny; kromě toho lze mu náhradu nákladů zcela nebo z části prominouti.
U svědků v § 329 uvedených.
(3) Neuposlechne-li některá z osob uvedených v § 329 obsílky, má se soudce řídící provádění důkazu obrátiti na představené vojenské (četnické) velitelství nebo na velitelství strážních sborů, aby dalo svědka potrestati a předvésti.
Odpovědnost za škodu.
(4) Neposlušný svědek odpovídá kromě toho za všechnu škodu, jež byla způsobena stranám tím, že jeho neposlušností bylo provedení důkazu zmařeno nebo oddáleno.
§ 333.
Jak se určuje výše nákladů uložených svědkovi.
Má-li svědek podle §§ 326 a 332 nahraditi náklady, musí býti za jejich určení žádáno s předložením jejich seznamu a pod ztrátou nároku v osmi dnech po právní moci usnesení, jímž byla svědkovi uložena povinnost k náhradě nákladů. Soudci z příkazu nebo dožádanému přísluší určiti výši nákladů těchto jen tenkráte, byl-li podle ustanovení tohoto zákona povolán vyřknouti závazek k náhradě nákladů.
§ 334.
Je-li pokus o výslech svědka marný.
(1) Když se soud marně pokusí o výslech svědka a je obava, že by opakováním pokusu byla rozepře protahována, ustanoví rozhodující soud na návrh nebo z úřední moci lhůtu k provedení tohoto důkazu; projde-li marně, budiž v řízení pokračováno, nehledíc k tomu, že svědek nebyl vyslechnut. Tuto lhůtu ustanoviti přísluší rozhodujícímu soudu i tenkráte, má-li se výslech svědka státi soudcem z příkazu nebo dožádaným. Před rozhodnutím o návrhu budiž slyšen odpůrce navrhovatelův.
(2) O dodatečném výslechu svědkově platí předpis § 280, odst. 2.
Výslech.
§ 335.
Svědkova povinnost přísahati.
(1) Svědecká výpověď budiž zpravidla dotvrzena přísahou.
Výjimky z ní.
(2) Do přísahy nesmějí býti vzati svědci, kteří v době výslechu nedokonali ještě čtrnáctého roku, nebo osoby, které pro nevyspělost rozumu nebo pro mdlý rozum nemají dostatečné představy o podstatě a důležitosti přísahy.
(3) Soud může upustiti od svědkovy přísahy, jestliže se jí obě strany vzdají, anebo má-li soud vzetí do přísahy za povážlivé proto, že svědek byl už odsouzen pro křivé svědectví nebo pro křivou přísahu.
Následky odpírání přísahy.
(4) Bezdůvodné odpírání přísahy má v zápětí tytéž následky jako bezdůvodné odpírání výpovědi.
§ 336.
Kdy svědek přísahá.
(1) O tom, má-li býti svědek vzat do přísahy před svým výslechem o věci samé (§ 341,
odst. 2) anebo až po něm, rozhodne soud po svědomité úvaze všech okolností.
Předběžné dotazování.
(2) Dříve nežli se výslech počne (§ 341, odst. 1), lze se svědka předběžně dotazovati o jeho osobních poměrech, jakož i aby bylo jasno, zdali ho lze vyslechnouti nebo vzíti do přísahy a zda lze očekávati, že o věci, o niž jde, něco ví.
Kdy lze od výslechu upustiti.
(3) Na základě tohoto dotazování se může soud, vyslechna strany, usnésti, že s výslechu svědka sejde. Soudce z příkazu nebo dožádaný musí svědka vyslechnouti vždy; může však rozhodnutí o jeho vzetí do přísahy vyhraditi soudu rozhodujícímu.
§ 337.
Poučení svědka před výslechem.
(1) Ve všech případech, v kterých má býti teprve po výpovědi svědků rozhodnuto o tom, mají-li býti vzati do přísahy, budiž svědkovi před výslechem připomenuta povinnost udati pravdu, význam vyhrazené přísahy, jakož i trestní následky křivé výpovědi.
Kdy lze od přísahy upustiti.
(2) Objeví-li se po výslechu, že svědkova výpověď je nezávazná nebo nepatrné hodnověrnosti, může vyslýchající soud (soudce) upustiti od přísahy.
Dodatečné vzetí do přísahy.
(3) Byl-li svědek vyslechnut soudcem z příkazu nebo dožádaným, může rozhodující soud naříditi, aby byl svědek dodatečně vzat do přísahy.
§ 338.
Jak přísaha zní.
(1) Přísaha svědecká zní: "Přisahám Bohu všemohoucímu a vševědoucímu, že na vše, nač budu [byl(a) jsem] před soudem tázán(a), vypovím [vypověděl(a) jsem] úplnou a čistou pravdu a nic nezamlčím [jsem nezamlčel(a)]. K tomu mi dopomáhej Bůh."
(2) Osoby, které pokládají podle své náboženské nauky přísahu za nedovolenou, potvrdí svou výpověď místo přísahy slavnostním ujištěním; toto ujištění počíná slovy: "Ujišťuji při své cti a při svém svědomí".
(3) Svědecká přísaha osob bez náboženského vyznání zní: "Přisahám, že na vše, nač budu [byl(a) jsem] před soudem tázán(a), vypovím [vypověděl(a) jsem] úplnou a čistou pravdu a nic nezamlčím [jsem nezamlčel(a)].
§ 338.
Postup při přísaze.
(1) Svědek vykoná přísahu zpravidla ústně tím, že opakuje přečtený nebo jemu předříkávaný přísežný vzorec a položí při tom pravou ruku na srdce.
(2) Před přísahou soudce svědka poučí, hledě k jeho chápavosti a vzdělání, o důležitosti přísahy a upozorní jej, že přísahu musí vykonati beze vší výhrady a dvojsmyslnosti.
(3) Němí a hluchoněmí, kteří umějí čísti a psáti, podepíší přísežný vzorec, když si jej přečtou, vlastní rukou, hluší přečtou vzorec nahlas.
(4) Neumějí-li hluší, němí nebo hluchoněmí čísti a psáti, vykonají přísahu skrze tlumočníka.
(5) Osoby jmenované v odstavci 3 buďte poučeny ve smyslu odstavce 2 písemně, byl-li pak k výslechu přibrán tlumočník, jeho prostřednictvím.
§ 340.
Postup při výslechu.
(1) Svědkům budiž před jejich výslechem oznámeno, o kterých otázkách může býti výpověď svědkem odepřena (§ 320).
(2) Svědkové buďte vyslýcháni jednotlivě za nepřítomnosti těch svědků, kteří mají býti vyslýcháni později. Pořadí, v kterém mají býti svědci vyslechnuti, určuje při výslechu před rozhodujícím soudem předseda, při výslechu soudcem z příkazu nebo dožádaným tento soudce.
(3) Dokud výslech všech přítomných svědků není skončen, nesmí se nikdo z nich bez dovolení soudcova vzdáliti.
(4) Svědkové, jejichž výpovědi se od sebe odchylují, mohou si býti postaveni tváří v tvář.
§ 341.
Údaje:
a) všeobecné;
(1) Výslech počíná tím, že se soudce dotáže svědka na jméno, věk, náboženství, zaměstnání a bydliště a na okolnosti dotýkající se jeho hodnověrnosti, zejména na jeho vztahy ke stranám.
b) o věci samé.
(2) Při výslechu o věci samé předseda (vyslýchající soudce) vyzve svědka, aby souvisle vypravoval, co ví o věci, o níž je vyslýchán, a působí vhodnými otázkami k tomu, aby výpověď byla úplná, jasná a bez rozporu a aby svědek zejména udal, odkud ví, co udává. Koná-li se výslech před senátem, mohou se svědka vyptávati mimo předsedu také ostatní členové senátu.
§ 342.
Účast stran.
(1) O účasti stran při svědeckém výslechu platí ustanovení § 290.
(2) Při osobách, které podle platných předpisů nejsou povinny, aby se k vydání svědectví dostavily do soudní budovy, budiž dotazovací právo stran vykonáváno včasným oznámením písemných otázek soudci, jemuž je výslech přikázán.
§ 343.
Otázky nepřípustné a nevhodné.
(1) Byla-li popřena přípustnost otázky na svědka nebo byla-li otázka předsedou odmítnuta jako nevhodná, rozhodne o tom k návrhu senát.
(2) Rozhodnutí toto přísluší také soudci z příkazu nebo dožádanému, je však toliko prozatímní a může býti změněno soudem procesním. Shledá-li rozhodující soud, že byla dána otázka nepřípustná, může vyřknouti, že se k odpovědi na tuto otázku nemá dále hleděti.
§ 344.
Zápis o svědectví.
(1) Výpověď svědkova budiž svým podstatným obsahem, pokud je však toho třeba, doslovně zapsána do protokolu o přeučení nebo o výslechu.
(2) Zápis budiž svědkovi a stranám při výslechu přítomným předložen k nahlédnutí nebo na žádost přečten.
(3) V protokole budiž poznamenáno, byl-li svědek vzat do přísahy před svým výslechem nebo po něm, bylo-li od jeho vzetí do přísahy upuštěno nebo bylo-li rozhodnutí vyhrazeno soudu rozhodujícímu, zda a kdo ze stran byl při výslechu přítomen, konečně zda a co bylo stranami nebo svědkem proti protokolování namítáno.
§ 345.
Kdy lze výslech opakovati.
(1) Rozhodující soud může, a to bez ústního jednání nebo slyšení, naříditi k návrhu nebo z úřední moci opětný výslech svědka. Zejména může tak učiniti, jestliže odepření výpovědi nebo odepření odpovědi na jednotlivé otázky, které uznal soudce z příkazu nebo dožádaný za oprávněné, pokládá za nepřípustné, jestliže svědkové nebyli řádně nebo úplně vyslechnuti, jestliže je výpověď v podstatných částech nejasná, neurčitá nebo obojetná, anebo jestliže svědkové sami pokládají za potřebné, aby své výpovědi doplnili nebo opravili.
(2) Při opětném nebo dodatečném výslechu může býti nařízeno, že svědek místo opětné přísahy má dotvrditi správnost své výpovědi, dovolávaje se přísahy dříve vykonané.
Svědečné.
§ 346.
Rozsah a uplatnění nároku na svědečné.
(1) Svědek má nárok na náhradu nákladů spojených s doručením obsílky, jakož i jiných nutných nákladů, které byly způsobeny cestou na místo výslechu, pobytem tam i cestou zpáteční.
(2) Žádati náhradu za promeškaný čas může svědek jen tenkráte, jestliže mu tím byla způsobena citelná újma na jeho výdělku.
(3) Svědek má uplatniti nárok na svědečné ihned po svém výslechu, jinak ho pozbude.
(4) K žádosti svědkově může předseda nebo soudce z příkazu nebo dožádaný naříditi, aby byla svědkovi dána dostatečná záloha na cestu k soudu.
§ 347.
Jak se svědečné určuje.
(1) Svědkům buď dána náhrada podle sazby upravené vládním nařízením. Určiti svědečné a zaříditi jeho výplatu přísluší úředníkům procesního nebo dožádaného soudu, jimž tato práce je svěřena. Strany mohou nahlédnouti do vyměření svědečného; strany i svědek mohou žádati ve třech dnech po vyměření svědečného za rozhodnutí soudu. Návrh tento může býti učiněn ústně.
(2) Soud rozhoduje o něm bez předchozího ústního jednání; avšak před rozhodnutím může vyslechnouti svědka, strany nebo jednu z nich. Proti tomuto rozhodnutí není opravného prostředku.
Forma svědkových podání.
§ 348.
Oznámení, žádosti a rekursy svědkovy mohou, pokud nejsou činěny při roku samém, býti učiněny podáním nebo prohlášeny ústně do soudního protokolu.
Opravné prostředky.
§ 349.
Kdy není opravného prostředku:
u) samostatného;
(1) Samostatného opravného prostředku není proti rozhodnutí o tom, zda odepření výpovědi, výkonu přísahy nebo odpovědi na jednotlivé otázky je důvodné, proti usnesení, že se podle § 336 má upustiti od svědkova výslechu, jakož i proti usnesením a opatřením při výslechu podle §§ 340 až 343.
b) vůbec.
(2) Opravným prostředkem nelze vůbec napadnouti rozhodnutí rozhodujícího soudu o pokračování v řízení, odpírá-li svědek výpověď nebo vykonání přísahy, jakož i o pokračování v řízení podle §§ 331 a 334, dále usnesení, jimiž se nařizuje obeslání svědka nebo jeho předvedení anebo stanoví lhůta k složení zálohy pro svědka (§ 331), usnesení, jimiž se přikazuje, aby byla svědkovi dána záloha (§ 346), jakož i usnesení učiněná o vzetí svědka do přísahy.
Znalečtí svědkové.
§ 350.
Předpisy o svědeckém důkazu mají platnost také tehdy, jestliže pro důkaz o minulých skutcích nebo poměrech, k jichž postřehnutí bylo potřebí zvláštní znalosti odborné, je třeba vyslechnouti takovéto osoby znalecké.
Pátá hlava.
Důkaz znalci.
§ 351.
Výběr znalců.
(1) Je-li třeba znaleckého důkazu, má rozhodující soud ustanoviti jednoho nebo několik znalců, vyslechna, strany o jejich osobě. Při tom budiž přihlíženo, pokud zvláštní okolnosti nevyžadují něčeho jiného, především ke znalcům, kteří jsou pro posudky žádaného způsobu veřejně ustanoveni, nebo jsou zapsáni do seznamu stálých soudních znalců.
(2) Soud může místo znalce nebo znalců již jmenovaných ustanoviti jiné.
§ 352.
Kdy lze znalecký důkaz provésti soudcem z příkazu nebo dožádaným.
(1) Nemůže-li předmět, který znalci mají ohledati, býti dopraven před rozhodující soud, anebo bylo-li by provedení znaleckého důkazu před ním z jiných důvodů značně obtížné, smí znalecký důkaz dáti provésti soudcem z příkazu nebo dožádaným.
(2) Těmto soudcům lze zároveň ponechati, aby ustanovili počet znalců i je vyvolili. Výběr se pro zamezení průtahů nebo nepoměrného nákladu může státi bez předchozího výslechu stran. Jména znalců buďte oznámena stranám soudcem z příkazu nebo dožádaným zároveň s oznámením o roku k provedení důkazu.
§ 353.
Kdo je povinen podejmouti se úkolu znalce.
(1) Podejmouti se k soudnímu příkazu úkolu znalce je povinen, kdo je veřejně ustanoven k podávání posudků žádaného způsobu, nebo kdo vědu, umění nebo živnost, jejichž znalost je podmínkou vyžádaného posudku, veřejně provozuje anebo k jich provozování je veřejně ustanoven nebo zmocněn.
Důvody zproštění.
(2) Znalec může z týchž důvodů, které opravňují svědka k tomu, aby odepřel výpověď, žádati, aby byl zproštěn ustanovení za znalce, nebo odepříti zcela nebo zčásti podání nálezu a posudku.
(3) Veřejní úředníci buďte zproštěni mimo to také tehdy, bylo-li jim jejich představenými ze služebních důvodů zapověděno, aby se podjali úkolu znalce, nebo jsou-li zvláštními předpisy zproštěni znalecké povinnosti.
Následky nedostavení a odepření.
§ 354.
(1) Znalci, který bez dostatečného důvodu odepře podati posudek, nebo, ač byl řádně obeslán, nedostaví se bez dostatečné omluvy k provádění důkazu, budiž usnesením kromě náhrady nákladů způsobených jeho neposlušností, uložen trest pořádkový, při svévolném odepření posudku trest pro svévoli. O těchto usneseních platí obdobně ustanovení §§ 325, 326, 332 a 333.
(2) Místo neposlušného znalce může býti ustanoven znalec jiný.
(3) Neposlušný znalec odpovídá nejenom za náhradu nákladů, nýbrž i za všechnu další škodu, kterou stranám způsobil tím, že jeho neposlušností bylo provedení důkazu zmařeno nebo oddáleno.
Odmítnutí.
§ 355.
Důvody odmítnutí.
(1) Znalci mohou býti odmítnuti z týchž důvodů, pro které může býti odmítnut soudce. Z toho důvodu, že byl dříve v téže rozepři vyslýchán jako svědek, nelze znalce odmítnouti. Důvod odmítnutí budiž uveden.
(2) Odmítnutí se děje podáním nebo ústně u soudu procesního, jestliže však byl výběr znalců ponechán soudci z příkazu nebo dožádanému, budiž uplatněno u něho před počátkem provádění důkazu. Později se může odmítnutí státi jen tenkráte, jestliže strana osvědčí, že o důvodu odmítnutí dříve nezvěděla nebo že jej nemohla beze své viny včas uplatniti.
(3) Jestliže však je při takovém dodatečném odmítnutí důkaz provedený soudcem z příkazu nebo dožádaným již skončen, může býti odmítnutí předneseno jen před soudem procesním.
§ 356.
Rozhodnutí o odmítnutí.
(1) Rozhodnutí o odmítnutí přísluší soudu, u něhož bylo podle § 355 uplatněno.
(2) O odmítnutí, jež bylo předneseno mimo rok, budiž rozhodnuto bez ústního jednání. Odmítající strana má důvody odmítnutí k vyzvání soudu před rozhodnutím osvědčiti. Bude-li odmítnutí vyhověno, budiž bez odkladu opatřeno, aby byl ustanoven znalec jiný.