Provádění důkazu.
§ 357.
Přípustnost písemného posudku.
Soud, jenž má důkaz prováděti, může naříditi, aby byl posudek podán písemně. Stane-li se tak, jsou znalci povinni při přelíčení písemný posudek k žádosti ústně vysvětliti nebo objasniti.
§ 358.
Znalecká přísaha.
(1) Každý znalec má před počátkem provádění důkazu vykonati znaleckou přísahu. Přísahou znalec slibuje, že podá svůj nález a posudek podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a podle pravidel vědy (umění, živnosti). Jinak zde platí obdobně předpisy § 338 a § 339, odst. 1 a 2.
(2) Od vzetí znalce do přísahy se může upustiti, jestliže se toho obě strany vzdají.
(3) Byl-li znalec jednou pro vždy vzat do přísahy pro podávání posudků žádaného způsobu, dostačí, když se mu vykonaná přísaha připomene a on se jí dovolá.
§ 359.
Příprava posudku.
(1) Znalcům buďte dány k užití předměty, spisy a pomůcky, jichž potřebují k posudku.
(2) Znalec může k přípravě svého posudku navrhnouti u soudu slyšení stran, výslech svědků, předložení nebo opatření listin nebo předmětů ohledání. Znalec se dále může s dovolením soudu i sám přímo dotazovati stran a svědků.
(3) Jde-li o znalecké ohledání, může soud důkaz provádějící po zahájení důkazu naříditi, aby se ohledání stalo v nepřítomnosti soudu; z důležitých důvodů může dokonce naříditi, že ani strany nesmějí býti při znalcově zkoumání přítomny.
§ 360.
Posudek, jenž nemůže býti podán ihned.
(1) Jestliže důkladný a zevrubný posudek nemůže býti podán ihned, ustanoví soud lhůtu nebo zvláštní rok pro podání posudku.
(2) Strany buďte zpraveny o tom, že písemný posudek došel (§ 287).
§ 361.
Postup, je-li znalců několik.
Je-li k podání posudku ustanoveno znalců několik a jejich mínění se shodují, mohou podati posudek společně. Jsou-li mínění různého, má každý znalec své mínění vyložiti a odůvodniti zvláště.
§ 362.
Nález a posudek.
(1) Posudek nutno vždy odůvodniti. Posudku budiž předeslán popis ohledaných předmětů (nález), jestliže před posudkem předcházelo ohledání osoby, věci, místa a pod. znalcem a výsledek ohledání je důležitý pro pochopení a zhodnocení posudku.
Opakování důkazu.
(2) Je-li posudek nedostatečný nebo rozcházejí-li se znalci ve svém mínění, může soud k návrhu nebo z úřední moci naříditi, aby byl podán nový posudek znalci týmiž nebo jinými nebo alespoň s přibráním znalců jiných.
§ 363.
Posudek úřadů nebo korporací.
Soud může v případech § 362, odst. 2 i z úřední moci požádati úřady nebo korporace k tomu povolané, aby podaly znalecký posudek nebo aby přezkoumaly posudek podaný znalci.
Znalečné.
§ 364.
Rozsah nároku na znalečné.
(1) Znalec má nárok na náhradu nákladů a výdajů, na odškodnění za ztrátu času a na odměnu za námahu. Může žádati o přiměřenou zálohu.
(2) Při znaleckém důkazu nařízeném v zájmu strany požívající práva chudých, může býti odměna za námahu podle okolností snížena nebo i zcela odepřena tehdy, jestliže by znalečné připadlo zcela nebo zčásti na vrub státní pokladně.
Záloha na úhradu nákladů znaleckého důkazu.
(3) Soud, před kterým se důkaz provádí, může naříditi, aby dokazovatel složil zálohu a úhradu nákladu znaleckého důkazu (§ 331, odst. 2). Jestliže soud důkaz znalci nařídí z úřední moci, přikáže složiti tuto zálohu straně, v jejímž zájmu byl znalecký důkaz nařízen.
(4) K vyměření znalečného se vztahují obdobně ustanovení § 347. Usnesení soudu o výměře znalečného lze odporovati rekursem.
Opravné prostředky.
§ 365.
Kdy není opravného prostředku:
a) samostatného;
(1) Samostatného opravného prostředku není proti usnesení, kterým bylo odmítnutí znalce zamítnuto, dále proti usnesením učiněným podle § 359, odst. 2 a 3.
b) vůbec.
(2) Opravného prostředku vůbec není proti rozhodnutí o počtu znalců, dále proti usnesení, jímž se výběr znalců ponechává soudci z příkazu nebo dožádanému (§ 352) nebo jímž byl znalec zproštěn pro odmítnutí, proti usnesení o vzetí znalce do přísahy a proti usnesení, kterým bylo nařízeno podání písemného posudku nebo kterým je pro podání posudku ustanoven podle § 360 rok nebo stanovena lhůta, konečně proti unesení, kterým se soud obrací o znalecký posudek nebo o jeho přezkoumání na úřady nebo korporace.
§ 366.
Není-li ustanoveno jinak, vztahují se předpisy o důkazu svědeckém přiměřeně na důkaz znalecký a zejména také na výslech a protokolování nálezu a posudku, podaného při roku.
Šestá hlava.
Důkaz ohledáním.
§ 367.
Kdy bude nařízen.
(1) Soud může k vysvětlení věci naříditi, aby bylo vykonáno ohledání podle potřeby s jedním nebo několika znalci.
Kdy může býti ohledáním pověřen soudce z příkazu nebo dožadovaný.
(2) Jestliže předmět, který má býti ohledán, nemůže býti k rozhodujícímu soudu dopraven nebo jestliže by ohledací výkon před tímto soudem byl z jiných důvodů značně obtížný, smí se ohledání státi soudcem z příkazu nebo dožádaným. Těmto soudcům může býti ponecháno rozhodnutí o přibrání znalců a jich výběr. Proti těmto usnesením není opravného prostředku.
Záloha.
(3) Způsobí-li výkon ohledání, jak lze předvídati, náklad, může předseda nebo soudce z příkazu nebo dožádaný naříditi, aby dokazovatel a tam, kde soud nařídí ohledání z úřední moci, strana, v jejímž zájmu ohledání je, složili zálohu (§ 331, odst. 2).
§ 368.
Ohledání věci, kterou má odpůrce nebo veřejný úřad.
(1) Má-li se ohledati věc, která podle údajů dokazovatelových je v rukou odpůrcových nebo která je uschována u veřejného úřadu nebo veřejného notáře, budiž užito ustanovení §§ 301 a 303 až 305, s tou obměnou, že je ponecháno úsudku soudce, aby pečlivě uvážil všechny okolnosti a podle nich posoudil, jaký vliv to má, jestliže by předložení nebo vydání oné věci odpůrcem bylo odepřeno anebo ona věc úmyslně nebo alespoň z podnětu odpůrcova byla odstraněna nebo pokažena, nebo jestliže by výpověď o tom byla odepřena.
Ohledání ve vojenských nebo vojskem obsazených budovách a v podnicích, které jsou důležité pro obranu státu.
(2) Ohledání ve vojenských nebo vojskem obsazených budovách může býti provedeno jen se svolením velitele budovy. V podnicích (v jejich odděleních), které jsou důležité pro obranu státu a u nichž je zřízen vojenský dozorčí orgán, může býti ohledání provedeno teprve po předchozím oznámení tomuto orgánu a jen v jeho přítomnosti; ohledání se nepřipouští, jestliže uvedený dozorčí orgán odepře k němu svolení. Proti odepření svolení dozorčího orgánu se připouští dozorčí stížnost k ministerstvu národní obrany. Má-li býti ohledání vykonáno v podnicích důležitých pro obranu státu (v jejich odděleních), u kterých není vojenský dozorčí orgán zřízen, a je-li prokázáno listinou vydanou vojenskou správou, že tyto podniky jsou povinny zachovati co do určitých předmětů tajemství, budiž při výkonu shledání šetřeno všech opatrností, aby věci důležité pro obranu státu zůstaly uchovány v tajnosti, a je-li v uvedené listině vydané vojenskou správou stanoveno, že se vykonávání soudních nebo jiných úředních úkonů v dotčených podnicích (jejich odděleních) váže předchozím svolením vojenské správy, lze ohledání v takových podnicích vykonati teprve po předchozím oznámení vojenské správě a jen v přítomnosti vojenské osoby, kterou k tomu vojenská správa určí; ohledání se nepřipouští, jestliže vojenská správa odepře k němu svolení. Nebylo-li rozhodnutí o tom vydána přímo ministerstvem národní obrany, připouští se proti rozhodnutí vojenského velitelství (úřadu, orgánu), které je učinilo, dozorčí stížnost k ministerstvu národní obrany.
§ 369.
Ohledání věci, která je u osoby třetí:
a) může-li býti ohledání vykonáno bez součinnosti osoby třetí;
(1) Je-li předmět ohledání v moci osoby třetí, a může-li býti ohledání vykonáno bez její součinnosti, budiž jí nařízeno, aby se dostavila k ohledacímu roku a budiž jí připomenuto, že ohledání bude předsevzato, i když se k roku nedostaví.
(2) Osoba tato může proti ohledání podati odpor, vznikla-li by z něho jí nebo jiné osobě, jejímž jménem předmět drží, škoda nebo jiná značná újma. Odpor může býti podán před ohledacím rokem nebo nejpozději při něm, písemně nebo ústně do protokolu. Důvody odporu musí býti osvědčeny.
(3) O důvodnosti odporu rozhodne procesní soud, užívaje při jednání o odporu obdobně předpisu § 323.
(4) Byl-li odpor pravomocně zamítnut nebo překáží-li třetí osoba ohledání, neuvádějíc důvodu, budiž ohledání provedeno, je-li toho třeba, i mocí, ale domovní prohlídka se nepřipouští.
§ 370.
b) nemůže-li býti ohledání vykonáno bez součinnosti osoby třetí.
(1) Nemůže-li býti ohledání u osoby třetí vykonáno bez její součinnosti, může se procesní soud, nařizuje ohledání, nebo po marném pokusu o ně, usnésti, že osoba ta bude slyšena jako svědek o tom, čeho je třeba k provedení ohledání. Jde-li o předměty ohledání, které mohou býti dopraveny k soudu bez nákladů, může procesní soud, obesílaje onu osobu, naříditi jí, aby tyto předměty přinesla s sebou.
(2) Osobu třetí slyšenou za svědka stihnou následky odepření svědectví (§ 324), odpírá-li potřebnou součinnost.
(3) Předložení smí býti odepřeno z důvodů, z kterých může býti odepřeno svědectví, jakož i nedrží-li třetí osoba předmět ohledání vlastním jménem. Rozhodnutí o tom přísluší procesnímu soudu, jenž užívá při tom obdobně předpisů §§ 322 a 323. Prostředků podle § 324 lze užíti, až když soudní usnesení nabude právní moci.
(4) Těmito ustanoveními není dotčeno právo strany vymáhati zvláštní žalobou na osobě třetí, aby předmět ohledání vydala nebo předložila anebo nahradila škodu, která straně vznikla z toho, že předmět ohledání nebyl předložen.
§ 371.
Nároky osoby třetí.
(1) Osoba třetí, jež se dostavila k ohledání předmětu, jsoucího v její moci, může žádati svědečné, i když nebyla jako svědek obeslána (§ 346).
(2) Utrpí-li tato osoba ohledáním škodu, může žádati za náhradu, třebas by ohledání neodporovala. Soud ji poučiž o tomto jejím právu.
(3) Výši škody zjistí soud, jenž ohledání konal, a uloží její náhradu straně, která je povinna hraditi náklady ohledání, usnesením, jež je po právní moci vykonatelné.
§ 372.
Opravné prostředky.
(1) Proti usnesením a opatřením při provádění ohledání není, vyjímajíc usnesení podle § 369, odst. 3, § 370, odst. 3, a § 371 odst. 3, samostatného prostředku opravného. To platí také o usnesení, jímž byl návrh na přibrání znalců zamítnut.
Protokol.
(2) Výsledek ohledání budiž zapsán do jednacího protokolu, jestliže se však ohledání koná mimo přelíčení, do zvláštního protokolu, a to zpravidla ihned po vykonaném ohledání.
(3) V protokolu budiž poznamenáno, zda a které strany byly při ohledání přítomny, jakož i zda a co namítaly při ohledání nebo proti protokolu.
(4) K protokolu buďtež přiloženy podle potřeby nákresy, fotografie a p. ohledaného předmětu.
Sedmá hlava.
Důkaz výslechem stran.
§ 373.
Kdy lze tento důkaz naříditi.
(1) Dokazovati lze také výslechem stran.
(2) Důkaz tento může býti nařízen toliko tenkráte, jestliže důkaz o skutečnosti potřebující důkazu nebyl nebo nemůže býti zjednán jinými průvodními prostředky.
§ 374.
U kterých stran se tento důkaz nepřipouští.
Strany, jejichž výslechu nebo vzetí do přísahy brání některý z důvodů vyloučení § 319 a § 335, odst. 2, nesmějí býti vyslýchány k důkazu.
§ 375.
Koho nutno, pokud kde o tento důkaz, klásti stranám na roveň.
(1) Vede-li rozepři zákonný zástupce, ponechává se soudu naříditi výslech zákonného zástupce anebo, není-li závady (§ 374), svěřence nebo toho i onoho.
(2) V rozepřích správce konkursní podstaty může soud naříditi výslech správce nebo úpadce anebo toho i onoho.
(3) Při důkazu výslechem stran se v rozepřích veřejné obchodní společnosti považují za stranu všichni společníci, v rozepřích komanditní společnosti všichni osobně ručící společníci a v rozepřích jiné společnosti, společenstva, obce, spolku nebo jiného právního podmětu, nenáležejícího k fysickým osobám, jeho zákonní zástupci.
(4) Jestliže z tohoto důvodu nebo proto, že na některé straně jsou společníci v rozepři, může býti vyslechnuto osob několik, ustanoví soud, zda všechny tyto osoby nebo které z těchto osob mají býti vyslechnuty.
§ 376.
kdy lze od důkazu upustiti.
Soud, zhodnotě pečlivě všechny okolnosti, může upustiti od důkazu výslechem stran, nabyl-li přesvědčení, že strana, které důkaz náleží, o věci, o niž jde, nic neví, nebo není-li její výslech dovolen (§ 374).
§ 377.
Jak soud při tomto důkazu postupuje.
(1) Důkaz výslechem strany se nařizuje usnesením. Proti němu není samostatného opravného prostředku. Důkaz tento se provádí obdobně podle §§ 341 až 344.
Kdy může býti důkaz veden mimo přelíčení.
(2) Výslech stran má býti zásadně proveden před soudem rozhodujícím. Není-li strana, jež má býti vyslýchána, při přelíčení přítomna, budiž obeslána a budiž jí při tom oznámeno, o čem má býti vyslýchána. Prováděti tento důkaz před dožádaným soudcem se připouští jen zcela výjimečně, a to tehdy, jestliže strana není s to, aby se dostavila, nebo jestliže by náklady přímého výslechu byly ve zřejmém nepoměru k věci samé.
§ 378.
Výslech:
a) nepřísežný;
(1) Strany buďtež dotazovány nejprve bez přísahy a potom může následovati slyšení přísežné.
(2) Dostaví-li se obě strany, buďtež zpravidla obě nepřísežně tázány na skutky, jež se mají dokázati. Před nepřísežným výslechem má soud strany upozorniti na povinnost mluviti pravdu, dále na to, že po případě mohou býti přidrženy, aby o svých výpovědích vykonaly přísahu. Že se toto připomenutí stalo, budiž zjištěno protokolem.
(3) Ustanovení § 340, odst. 2, věty první neplatí pro výslech stran.
§ 379.
b) přísežný.
(1) Nedostačuje-li výsledek nepřísežného dotazování, aby soud nabyl přesvědčení o pravdivosti nebo nepravdivosti dokazovaných skutků, může naříditi výslech přísežný. Při tom může z nepřísežné výpovědi strany vytknouti jednotlivá tvrzení, jež strana nyní má opakovati pod přísahou, nebo určiti znění, v kterém se má státi přísežná výpověď o jednotlivých okolnostech. Proti těmto usnesením nyní samostatného prostředku opravného.
(2) Straně před přísežným výslechem buďte připomenuty důležitost přísahy, jakož i trestní následky křivé přísahy (§ 378, odst. 2, věta posl.). Na přísahu strany se vztahují obdobně předpisy §§ 338 a 339.
§ 380.
Rozhodnutí o tom, zda a která strana má býti slyšena přísežně.
Soud se má po pečlivé úvaze všech okolností usnésti, zdali má býti vyslechnuta pod přísahou jedna ze stran slyšených nepřísežně a která. Přísežná výpověď může býti uložena o témže skutku toliko jedné z obou stran.
§ 381.
Odročení přelíčení.
Jeví-li se vhodné, aby straně, která má býti vyslýchána přísežně, byla popřána lhůta na rozmyšlenou, může soud přelíčení k výslechu odročiti.
§ 382.
Odchylky od důkazu svědeckého.
(1) Ustanovení o důkazu svědky se vztahují také na důkaz výslechem stran, pokud tento oddíl neobsahuje nařízení odchylných. Důvod § 320, odst. 1, č. 3 však stranu neopravňuje, aby odepřela výpověď.
(2) Nedostaví-li se strana k výslechu (§ 377) nebo odepře-li výpověď, není to na závadu výslechu odpůrcovu, pokud soud po pečlivé úvaze všech okolností nenařídí opětné obeslání strany, která se nedostavila.
(3) Navrácení k předešlému stavu pro nedostavení strany se nepřipouští.
(4) Strana, která má býti k důkazu nepřísežně nebo přísežně vyslýchána, nesmí býti donucována, ani aby se dostavila, ani aby vypovídala.
§ 383.
Jaký vliv to má na podání důkazu, jestliže strana bez dostatečných důvodů odepře výpověď nebo odpověď na jednotlivé otázky, jestliže se strana, obeslaná k nepřísežnému nebo přísežnému výslechu, nedostaví, nebo jestliže se přísežná výpověď strany odchyluje v důležitých věcech od jejích prohlášení při předcházejícím nepřísežném výslechu, posoudí soud po pečlivé úvaze všech okolnosti.
§ 384.
(1) Strany nepřísežně nebo přísežně k důkazu vyslechnuté nemohou činiti nárok na svědečné (§ 346).
(2) Předpisy §§ 374 až 384, odst. 1 platí obdobně také tehdy, jestliže se výslech a přísežné slyšení stran nařídí k předložení průvodní listiny, věci přezvědné nebo předmětu ohledání.
§ 385.
Úmrtí strany před výslechem.
Soud ocení podle § 272 prohlášení strany, v kterém se nabízí, že okolnosti, jež se mají dokázati, potvrdí ve sporu přísežně, avšak nemůže už býti přísežně vyslechnuta, poněvadž zemřela.
Osmá hlava.
Zajištění důkazu.
§ 386.
Podmínky pro zajištění.
(1) Aby byl důkaz zajištěn, může býti v každém období rozepře, ba ještě před jejím započetím navrženo, aby bylo vykonáno ohledání nebo aby byli svědci a znalci slyšeni, je-li obava, že by průvodní prostředek jinak byl ztracen anebo že by bylo znesnadněno jeho provedení.
(2) Provedení těchto důkazů může býti navrženo, i když není těchto podmínek, mají-li býti zjištěny vady věci nebo díla, za něž je odpůrce povinen správou. Oznámí-li nabyvatel věci zciziteli vadu nebo odepře-li věc pro vadnost přijmouti, může ono dokazování navrhnouti i zcizitel. K tomuto návrhu je oprávněn i podnikatel díla, oznámí-li mu zákazník vadu nebo odepře-li pro vadnost přijmouti dílo.
Příslušnost.
(3) Návrh budiž učiněn u soudu procesního, ale v naléhavých případech, jakož i když rozepře není ještě na soudě, u okresního soudu, v jehož obvodě jsou věci, které se mají ohledati nebo které mají býti předmětem znaleckého důkazu, anebo osoby, jež mají býti vyslechnuty. Tento návrh může býti učiněn ústně do protokolu.
§ 387.
Obsah návrhu.
(1) Navrhovatel udejž okolnosti, o nichž má býti důkaz veden, jakož i průvodní prostředky s pojmenováním svědků, kteří mají býti vyslechnuti, a znalců, které navrhuje. Dále buďtež v návrhu vyloženy důvody ospravedlňující obavu, že by průvodní prostředek byl ztracen nebo že by bylo znesnadněno jeho provedení.
(2) Navrhovatel nechť pojmenuje odpůrce. Upustiti lze od toho jen tenkráte, jde-li z okolností stranou vyložených najevo, že není podle daných okolností s to, aby odpůrce označila.
§ 388.
Rozhodnutí o návrhu.
(1) Soud rozhodne o návrhu usnesením bez ústního jednání. Ale před rozhodnutím budiž, není-li nebezpečí v prodlení, slyšen odpůrce, je-li znám a není-li jeho souhlas již prokázán. Navrhovateli může býti před rozhodnutím uloženo, aby osvědčil okolnosti, pro které je potřebí důkaz zajistiti.
(2) O návrhu rozhoduje předseda senátu jako samosoudce.
(3) V usnesení vyhovujícím návrhu má soud označiti okolnosti, o kterých má býti důkaz proveden, i průvodní prostředky a spolu pojmenovati svědky, kteří mají býti vyslechnuti, i ustanoviti znalce. Zároveň budiž opatřeno, čeho je třeba k provádění důkazu. Soud může k ochraně práv neznámého odpůrce ustanoviti opatrovníka.
(4) Proti usnesení vyhovujícímu návrhu není opravného prostředku.
§ 389.
Účast odpůrcova.
(1) Odpůrce buď obeslán k provádění důkazu a budiž mu při tom doručeno usnesení, a nebyl-li dříve o návrhu slyšen, budiž mu doručen také stejnopis navrhovatelova podání nebo opis protokolu o ústním návrhu.
(2) V naléhavých případech však může provádění důkazu počíti ještě dříve, než bude usnesení doručeno známému odpůrci. Povolení k tomu může býti dáno k návrhu zároveň s rozhodnutím o návrhu na provedení důkazu. Proti danému nebo odepřenému povolení tomuto není opravného prostředku.
§ 390.
Způsob provedeni důkazu.
(1) Důkaz se provede podle předpisů druhé, čtvrté, páté a šesté hlavy tohoto oddílu.
(2) Protokol o provedení důkazu bude uschován u soudu, který nařídil, aby byl důkaz proveden. Je-li spor u jiného soudu zahájen nebo bude zahájen, budiž protokol zaslán procesnímu soudu k jeho žádosti nebo k návrhu strany.
(3) Náklady provedení důkazu zapraví navrhovatel bez újmy nároku na náhradu, který mu snad přísluší. Odpůrci buďte nahrazeny potřebné náklady, které mu vznikly prováděním důkazu. Toto rozhodnutí není předurčující pro výrok o nákladech ve sporu samém.
§ 391.
Užití důkazu.
(1) Každá strana může za rozepře užíti důkazu provedeného k zajištění.
(2) Vliv námitky, že důkaz nebyl proveden podle ustanovení, která platí pro provádění důkazu za rozepře, nebo že odpůrce o provádění důkazu nebyl zpraven, anebo ne včas, ocení rozhodující soud podle § 272.
(3) Za rozepře soud uváží, zda je třeba provedený důkaz doplniti nebo opakovati.
DRUHÝ ODDÍL.
Rozsudky a usnesení.
První hlava.
Rozsudky.
Rozsudek konečný.
§ 392.
(1) Jakmile je rozepře podle výsledků jednání a dokazování zralá ke konečnému rozhodnutí, rozhodne soud rozsudkem (rozsudek konečný).
(2) Totéž platí, když z několika rozepří spojených k společnému jednání jen ta nebo ona je zralá ke konečnému rozhodnutí.
(3). Spory mezi týmiž stranami, které byly spojeny podle § 183 k společnému jednání, buďtež rozhodnuty týmž rozsudkem, ač-li spojení nebylo již před vynesením rozsudku zrušeno anebo o té nebo oné ze spojených rozepří nebylo rozhodnuto podle odstavce 2 zvláštním rozsudkem.
Rozsudek částečný.
§ 393.
Kdy jej lze vydati.
(1) Jestliže některý z několika nároků vznesených v téže žalobě, anebo část nároku dozrály ke konečnému rozhodnutí, může soud o tomto nároku nebo o této části ihned skončiti jednání a vynésti rozsudek (rozsudek částečný).
(2) Jestliže žalovaný namítá k započtení vzájemnou pohledávku, která s pohledávkou v žalobě vymáhanou právně nesouvisí, může býti o žalobním nároku rozhodnuto rozsudkem částečným, když je líčení jen o něm zralé k rozhodnutí. V líčení o vzájemné pohledávce budiž bez přerušení pokračováno. Podle jeho výsledků soud v konečném rozsudku onen částečný rozsudek buď zachová v platnosti nebo jej obmezí nebo zruší.
§ 394.
Vlastnosti jeho.
(1) Částečný rozsudek buď pokládán, co se týče opravných prostředků a exekuce, za rozsudek samostatný. Částečný rozsudek vydaný podle § 393, odst. 2 může býti základem jen pro exekuci zajišťovací, a to, je-li pravomocný, bez osvědčení nebezpečí.
(2) Ustanovení § 51, odst. 2 platí také o vedlejším příslušenství nároku nebo o části nároku, o kterých bylo rozhodnuto rozsudkem částečným.
Rozsudek mezitímní.
§ 395.
Kdy jej lze vydati.
(1) Je-li nárok v právní rozepři sporný důvodem i výší a důvod možno odděliti od výše, může soud, je-li věc, o niž jde, zralá k rozhodnutí nejprve jen co do důvodu, rozhodnouti nejdříve rozsudkem o důvodu nároku (rozsudek mezitímní).
(2) Dále může býti mezitímním rozsudkem před rozhodnutím věci hlavní v případech § 236 a § 248, odst. 2 rozhodnuto o tom, zda tu jest, či není právní poměr nebo právo, jakmile líčení o návrhu, aby právní poměr nebo právo toto byly na jisto postaveny, je zralé k rozhodnutí.
Vliv opravných prostředků proti němu podaných na další jednání ve věci hlavní.
(3) Rozsudky mezitímní (odstavce 1 a 2) buďte pokládány vzhledem k opravným prostředkům za rozsudky konečné. Bude-li podáno odvolání nebo dovolání proti mezitímnímu rozsudku podle odstavce 1, staví se tím další jednání o žalobě, až mezitímní rozsudek nabude právní moci. V ostatních případech se pokračuje v jednání ve věci hlavní, i když bylo podáno proti mezitímnímu rozsudku odvolání nebo dovolání. Soud však může naříditi, aby se sečkalo s dalším jednáním o žalobě, až mezitímní rozsudek nabude právní moci, jestliže právní poměr nebo právo, podstatné pro rozhodnutí hlavní věci, byly uznány za bezdůvodné. Proti tomuto nařízení není opravného prostředku.
Rozsudek na základě vzdání.
§ 396.
(1) Jestliže se žalobce při prvém roku nebo při přelíčení vzdá vymáhaného nároku, budiž žaloba k návrhu žalovaného rozsudkem zamítnuta na základě vzdání.
(2) Vztahuje-li se vzdání toliko na jeden z několika nároků vymáhaných v žalobě anebo na část nároku, může býti na základě tohoto vzdání vynesen k návrhu rozsudek částečný.
Rozsudek na základě uznání.
§ 397.
Uzná-li žalovaný zcela nebo zčásti při prvém roku nebo při přelíčení nárok proti němu vznesený, budiž k návrhu žalobcovu podle tohoto uznání rozhodnuto rozsudkem.
Rozsudek při zmeškání.
§ 398.
Zmeškání prvého roku.
Jestliže žalobce nebo žalovaný zmešká prvý rok, nutno pokládati skutkový přednes dostavivší se strany za pravdivý, pokud není vyvrácen předloženými důkazy, nebo pokud není soudu znám opak (§ 268), a nutno na tomto základě k návrhu strany, která se dostavila, rozhodnouti o žalobní žádosti rozsudkem pro zmeškání.
§ 399.
K písemným výkladům zaslaným snad stranou, jež se nedostavila, nebuď hleděno.
§ 400.
Odpor proti rozsudku pro zmeškání prvého roku. Podmínky odporu.
(1) Strana, jež zmeškala prvý rok, může proti rozsudku, v kterém pro zmeškání podlehla, podati odpor.
(2) Odpor se nepřipouští, byl-li prvý rok už jednou na návrh této strany odročen nebo podala-li tato strana již jednou odpor v téže věci nebo jde-li o zmeškání prvého roku, k němuž došlo po odporu strany druhé.
§ 401.
Lhůta a účinky odporu.
(1) Odpor budiž podán u procesního soudu v konečné lhůtě patnácti dnů od doručení rozsudku, ale může býti podán také už hned po jeho prohlášení.
(2) Odpor podaný včas má účinek odkládací.
(3) Je-li odpor přípustný, budiž každé, ať jakkoli označené napadení rozsudku zmeškalou stranou, považováno za odpor.
(4) S odporem buďtež spojeny zároveň všechny procesní úkony, jichž je třeba k přípravě dalšího jednání. Zejména musí žalovaný se svým odporem spojiti úkony, k nimž je prvý rok určen, a podati odpověď na žalobu (§ 243, odst. 2).