(3) V usnesení, jímž byla pro nepříslušnost odmítnuta žaloba vázaná podle hmotného práva na určitou lhůtu, budiž žalobce práv neznalý a advokátem nezastoupený upozorněn na ustanovení § 232, odst. 2.

§ 616.

Zahájení řízení z úřední povinnosti.

Kdy sluší zahájiti manželské řízení z úřední povinnosti, ustanovuje právo hmotné.

§ 617.

Procesní způsobilost.

(1) V manželských sporech (§ 614) jsou procesně způsobilí i manželé nesvéprávní, ačli nepatří k osobám, jejichž vůle se hmotným právem pro choromyslnost, slabomyslnost, pijáctví nebo navyklé nadužívání omamných jedů neuznává vůbec nebo se uznává jen částečně.

(2) Jednají-li jako strany samostatně manželé nesvéprávní, buďte zpraveni o soudním jednání zároveň i jejich zákonní zástupcově.

(3) Pokud se strany v první stolici chtějí dáti zastupovati procesními zmocněnci, mohou jimi býti ustanoveni jen advokáti (§ 26). Advokáti nebo zákonní zástupci manželů se musí vykázati zvláštní plnou mocí k vedení manželského sporu.

§ 618.

Nepřípustnost hromadění žalob.

Ve sporu o rozvod nebo o rozluku manželství nelze ani se žalobou spojiti ani navzájem uplatňovati žaloby uvedené v § 614, odst. 1, písm. c) až e).

§ 619.

Prvý rok se v manželských sporech nekoná.

§ 620.

Objasnění skutkového stavu.

(1) Předseda senátu může, dříve než nařídí ústní přelíčení, obeslati manžely osobně, aby objasnili skutkový stav, jenž se podle obsahu spisů zdá složitý.

(2) Objasnění skutkového stavu výslechem manželů ve smyslu předchozího odstavce může se státi i soudcem z příkazu nebo dožádaným.

(3) Proti usnesení podle odstavce 1 není opravného prostředku.

§ 621.

Zásada vyhledávací.

(1) Soud vyšetřiž z úřední povinnosti úplně a podle pravdy skutkový základ sporu, nejsa ani co do skutečností ani co do průvodních prostředků omezen na údaje a návrhy stran.

(2) O skutečnostech stranami nepřednesených a o důkazech jimi nenabídnutých, jichž se má užíti z úřední povinnosti, buďtež strany slyšeny.

(3) Vyhledávání soudu se omezí vždy jen na důvody, které byly do konce ústního jednání v první stolici do sporu vneseny. K odůvodnění žaloby, po případě žaloby navzájem o neplatnost, rozluku nebo rozvod manželství, opřené o jiný důvod, může strana uplatniti i důvody, které byla oprávněna uplatniti v době podání žaloby nebo žaloby navzájem, které však pro uplynutí lhůty samostatnou žalobou by nyní již uplatniti nemohla.

(4) Předpisy o právních účincích pojících se k tomu, že se strana opominula vyjádřiti o skutkových tvrzeních nebo o listinách, neplatí. Rovněž neplatí předpisy o právních následcích uznání žalobního nároku (§ 397), vzdání (§ 396) nebo doznání. Jaký význam má soudní doznání, posoudí soud podle § 272.

§ 622.

Účinky nedostavení stran.

 (1) Nedostaví-li se jedna strana k jednání, nenastanou zákonné následky zmeškání. I když se ta nebo ona strana k jednání nedostaví, lze je předsevzíti a v něm pokračovati. Bude-li jednání odročeno, budiž k němu obeslána i strana, jež předchozí rok zmeškala.

(2) Soud však může, uzná-li to za potřebné, manželům uložiti, aby se k ústnímu přelíčení dostavili osobně. Neuposlechne-li ten neb onen z manželů této výzvy, může soud, považuje-li jeho osobní přítomnost za důležitou, obeslati jej znovu s pohrůžkou pořádkového trestu a donucovati jej uložením tohoto trestu k tomu, aby se dostavil osobně. Neuposlechne-li ani pak, může býti pořádkový trest v mezích zákonné výměry zdvojnásoben.

(3) Nedostaví-li se ve sporu o rozvod nebo o rozluku k jednání žalobce, může žalovaný, i když se už dal do jednání ve věci samé, žádati, aby soud usnesením prohlásil, že považuje žalobu za vzatou zpět. Totéž platí ve sporu o neplatnost manželství z důvodu, jejž uplatňovati je ponecháno výlučně na vůli osobě soukromé.

(4) Usnesení podle předchozího odstavce pozbude účinnosti, učiní-li žalobce do patnácti dnů potom, kdy mu bylo usnesení písemně doručeno, návrh, aby byl ustanoven nový rok k ústnímu přelíčení. Opakovati tento návrh i při zmeškání nového roku se již nepřipouští. Navrácení v předešlý stav je možné.

(5) Ve sporech o neplatnost manželství z důvodu, jejž uplatňovati není ponecháno výlučně na vůli osobě soukromé, neplatí předpisy o klidu řízení.

§ 623.

Jednací protokol.

V jednacím protokole budiž kromě údajů uvedených v § 203, odst. 1, č. 2 udáno ještě zaměstnání, bydliště, stáří, domovská obec, státní příslušnost obou manželů, čas, kdy bylo manželství uzavřeno, místo, kde se tak stalo, počet, jména, věk a pohlaví dítek; rovněž budiž v protokole uvedeno, jsou-li tu svatební smlouvy čili nic.

§ 624.

Neveřejnost jednání.

(1) V manželských sporech se koná ústní líčení a prohlašuje se rozsudek s vyloučením veřejnosti (§ 167, odst. 3, věta druhá).

(2) Každá strana může žádati, aby kromě jejího zmocněnce a zákonného zástupce byl dovolen přístup k jednání třem jejím důvěrníkům. Jiné osoby přístupu k jednání nemají.

§ 625.

Výzva k návratu do manželského společenství.

(1) Soudní vyzvání, aby se manžel opustivší zlomyslně druhého manžela vrátil do manželského společenství, budiž navrženo u soudu, jenž by byl pro spor o rozluku tohoto manželství jinak příslušný.

(2) K návrhu je oprávněn opuštěný manžel. Nemá-li procesní způsobilosti ani podle § 617, je k návrhu oprávněn jeho zákonný zástupce.

Je-li pobyt vyzvaného manžela znám.

(3) Je-li pobyt navrhovatelova manžela znám, buď v návrhu také uvedeno a osvědčeno, kdy a z jakých příčin byl navrhovatel druhým manželem opuštěn, po jakou dobu je vzdálen z manželského společenství a kde pobývá.

(4) Sezná-li soud, že údaje návrhu jsou úplné a s dostatek osvědčené a že by podle nich mohlo jíti o zlomyslné opuštění, uloží odpůrci usnesením, aby se ve lhůtě vyznačené v usnesení vrátil do manželského společenství s navrhovatelem, jinak že by navrhovatel byl oprávněn žalovati jej o rozluku pro zlomyslné opuštění. Není-li lhůta k obnovení manželského společenství ustanovena zákonem, určí ji soud podle uvážení, hledě zejména ke vzdálenosti místa pobytu navrhovatelova manžela. Lhůta buď počítána ode dne doručení vyzvání. Doručuje se podle předpisů o doručování žalob; doručiti vyzvání zmocněnci pro doručování nebo veřejnou vyhláškou není dovoleno.

Není-li pobyt vyzvaného manžela znám.

(5) Není-li pobyt manžela, jemuž vyzvání svědčí, znám, budiž vyzvání učiněno veřejnou soudní vyhláškou. V tomto případě budiž v návrhu kromě údajů vytčených v odstavci 3 dále ještě uvedeno a osvědčeno, že pobyt manžela, jemuž vyzvání svědčí, není znám a od kdy, a kde naposled bydlil nebo pobýval.

(6) Jsou-li údaje návrhu s dostatek osvědčeny a nejeví-li se podle nich návrh po zákonu nepřípustný nebo zřejmě neodůvodněný, vyzve soud navrhovatelova manžela vyhláškou, aby do zákonné, ve vyhlášce vyznačené lhůty obnovil manželské společenství, jinak že by navrhovatel byl oprávněn žalovati jej o rozluku pro zlomyslné opuštění.

Způsob uveřejnění vyhlášky.

(7) Vyhláška buď vyvěšena na soudní desce vyzývajícího soudu, dále na soudní desce okresního soudu, v jehož obvodě vyzvaný měl naposled své bydliště nebo pobyt, a v obci, v níž naposled bydlil nebo pobýval; kromě toho buď na náklad vyzývajícího manžela uveřejněna po třikrát v novinách určených v té neb oné zemi pro úřední vyhlášky. Soud může k návrhu nebo i z úřední moci naříditi, aby vyhláška byla uveřejněna i v jiných listech, zejména v cizích, pobývá-li vyzvaný v cizině. Lhůta se tu počítá ode dne, kdy vyhláška byla po třetí uveřejněna v úředním listě.

(8) Proti usnesení, jímž bylo návrhu podle odstavce 4 nebo 6 vyhověno, není opravného prostředku.

(9) Opírá-li se žaloba o rozluku nebo o rozvod manželství o zlomyslné opuštění, budiž se žalobou předložen průkaz o tom, že bylo předsevzato vyzývací řízení, jinak budiž žaloba žalobci vrácena s poukazem, aby připojil tento průkaz do lhůty určené soudem. Neučiní-li tak, budiž žaloba usnesením odmítnuta.

§ 626.

Úmrtí některého z manželů za sporu.

(1) Zemře-li některý z manželů dříve, než rozsudek nabude právní moci, nelze ve věci hlavní pokračovati. Soud vysloví usnesením, že se spor ve věci samé zastavuje a rozsudky, jež byly snad již vydány, zbavují účinnosti.

(2) V tomto usnesení budiž též rozhodnuto o soudních nákladech, hledíc k dosavadním výsledkům sporu. Nelze-li podle dosavadních výsledků sporu posouditi, jak by byl spor ve věci samé dopadl, buďtež náklady navzájem zrušeny.

(3) Učiniti usnesení podle odstavce 1 a 2 povolán je soud, u něhož je spor v době úmrtí jednoho z manželů. Je-li tímto soudem nejvyšší soud, zbaví usnesením účinnosti i rozsudek soudu odvolacího i rozsudek soudu stolice první.

§ 627.

Obsah rozsudku.

V rozsudku, kterým se vyslovuje rozvod, rozluka nebo neplatnost manželství, budiž vždy také rozhodnuto, zda ten neb onen manžel, zda každý z nich nebo nikdo z obou je rozvodem, rozlukou nebo neplatností manželství vinen.

§ 62.

Odvolací řízení.

(1) V odvolacím řízení mohou býti uplatňovány skutečnosti a nabízeny důkazy, které před soudem první stolice nebyly předneseny.

(2) Ustanovení § 621 se vztahují i na odvolací řízení.

(3) Odvolací soud projedná a rozhodne spor, nejsa omezen odvolacími návrhy stran (§ 473, č. 2). Avšak důvod, jenž nebyl uplatněn k odůvodnění žaloby nebo žaloby navzájem ve stolici první, nemůže býti před odvolacím soudem nově uplatněn.

(4) Bylo-li opominuto užíti předpisu § 617, odst. 2, nelze to uplatňovati jako vadu řízení.

§ 629.

Zpětvzetí žaloby.

Žalobce může od žaloby jednostranně ustoupiti v každém období rozepře až do pravomoci rozsudku. Zpětvzetí žaloby je však bez významu v řízení o neplatnost manželství pro překážku, již uplatňovati není podle zákona ponecháno na vůli žalujícímu manželu.

§ 630.

Obnova řízení.

Byla-li proti rozsudku, jímž byla žaloba o neplatnost, rozluku nebo o rozvod manželství zamítnuta, povolena obnova řízení, lze v obnoveném řízení čeliti žalobě skutečnostmi, rušícími podle hmotného práva žalobní nárok, i když tyto skutečnosti nastanou po pravomoci rozsudku původního sporu.

§ 631.

Prozatímní opatření: a) za sporu;

(1) O návrhu, jenž byl učiněn za sporu, aby bylo určeno výživné, jež má manžel zatím plniti manželce a dětem, aby bylo manželce povoleno zatímní oddělené bydliště nebo aby manželovi bylo nařízeno vzíti manželku zatím do společné domácnosti, rozhodne procesní soud.

(2) Okolnosti, o něž se návrh opírá, buďtež k vyzvání soudu navrhovatelem osvědčeny.

(3) Nebyly-li návrhy uvedené v odstavci 1 učiněny při ústním líčení, lze o nich rozhodnouti bez ústního jednání, odpůrce však budiž, není-li nebezpečí v prodlení, před rozhodnutím ústně nebo písemně slyšen. Soud může před svým rozhodnutím konati také jiná vyhledávání, jež uzná za potřebná.

(4) Opravným prostředkem proti usnesení o návrhu na prozatímní opatření je rekurs, o němž platí všeobecná ustanovení tohoto zákona. V rekursu lze uplatňovati nové skutečnosti a nové důkazy.

§ 632.

b) před sporem.

Manželka může učiniti návrh, aby jí bylo povoleno oddělené bydliště a určeno prozatím výživné (§ 631), nebo aby manželovi bylo nařízeno přijmouti ji do společné domácnosti, již před podáním žaloby, a to u okresního soudu posledního společného bydliště manželů, a není-li ho v tuzemsku, u okresního soudu určeného obdobně podle § 70, odst. 2 zákona o soudní příslušnosti. Určiti výživné a povoliti oddělené bydliště lze v tomto případě jen s omezením, že tato usnesení pozbývají platnosti po uplynutí lhůty, jež bude zároveň určena, nebude-li v této lhůtě podána žaloba.

§ 633.

Oznámení o tom, že se rozvedení manželé vrátili k manželskému společenství.

Oznámení o tom, že se rozvedení manželé zase vrátili k manželskému společenství, může býti učiněno buď u procesního soudu první stolice nebo u okresního soudu, v jehož obvodě mají manželé v době tohoto oznámení svoje bydliště. V případě uvedeném naposled budiž v oznámení uvedeno, který soud byl ve sporu o rozvod soudem první stolice.

§ 634.

Kdy se předkládá rozsudek vyslovující neplatnost manželství finanční prokuratuře.

(1) Nebyl-li rozsudek vyslovující neplatnost manželství z důvodu, jejž uplatňovati není ponecháno výlučně na vůli osobě soukromé, opravným prostředkem napaden, předložiž procesní soud první stolice, nejde-li o manželství bezdětná, spisy z úřední povinnosti ihned po uplynutí odvolací lhůty finanční prokuratuře, v jejímž obvodu má procesní soud své sídlo, aby je přezkoumala, a uzná-li to za vhodné, podala opravné prostředky proti výroku o neplatnosti manželství. Lhůta k podání odvolání počíná běžeti finanční prokuratuře ode dne, kdy k ní spisy dojdou.

§ 635.

Zápis soudních rozhodnutí do matriky.

(1) Nepodléhá-li soudní rozhodnutí, které je povinným předmětem zápisu do matriky, dalšímu přezkoumání, zašle soud první stolice z úřední povinnosti opis rozhodnutí úřadu, jemuž podle matričních předpisů náleží zaříditi příslušný matriční zápis.

(2) Jde-li o to, aby zápis soudního rozhodnutí byl vykonán v matrikách cizího státu, zařídí soud, čeho třeba, podle zvláštních ustanovení o tom vydaných (mezinárodních smluv, předpisů vydaných vládou nebo ministerstvem spravedlnosti).

OSMÁ ČÁST.

Řízení, jímž se odporuje manželskému původu dítěte.

§ 636.

(1) Ustanovení §§ 619 a 621, § 622, odst. 1, § 624, 628 a 635 nutno užíti obdobně pro spory, jimiž se odporuje manželskému původu dítěte.

(2) Ustanovení tato však neplatí ve sporech, jimiž osoba třetí uplatňuje práva závislá na nezákonném původu dítěte v manželství zrozeného.

Důvodová zpráva.

Všeobecná část.

I. V našem státě platí dosud dvojí civilní právo procesní. V zemi České a Moravskoslezské jest upraveno zákony ze dne 1. srpna 1895, čís. 110 až 113 ř. z. (jurisdikční norma a civilní řád soudní a uvozovací zákony k nim). Tyto zákony byly však již částečně změněny a doplněny četnými zákony pozdějšími, z nichž jest uvésti především již z doby před 28. říjnem 1918 zejména t. zv. novelu o úlevách soudních vydanou cís. nařízením z 1. června 1914, č. 118 ř. z. a dále cís. nařízení ze 14. prosince 1915, č. 372 ř. z. o sepsání a podpisu soudních rozhodnutí v civilních a trestních věcech a protokolů při trvalé překážce soudce nebo zapisovatele; ze zákonů vydaných v našem státě jsou to zvláště:

1. zákon ze dne 1. dubna 1921, č. 161 Sb. z. a n., kterým se mění některá ustanovení zákonů o soudní příslušnosti a soudním řízení v občanských věcech a o projednání pozůstalostí;

2. zákon ze dne 8. června 1923, č. 123 Sb. z. a n., kterým se mění některá ustanovení zákonů o soudní příslušnosti, o soudním řízení v občanských věcech, o exekučním řízení, o pozůstalostním řízení a o poručenských věcech;

3. zákon ze dne 19. ledna 1928, č. 23 Sb. z. a n., kterým se mění a doplňují některá ustanovení zákonů o soudním řízení ve věcech občanských a o řízení exekučním;

4. zákon ze dne 8. července 1930, č. 130 Sb. z. a n., kterým se doplňují a mění některá ustanovení zákonů o soudním řízení ve věcech občanských a o řízení exekučním;

5. zákon ze dne 31. prosince 1934, č. 251 Sb. z. a n., kterým se mění a doplňují některá ustanovení zákonů o občanském řízení soudním, o řízení exekučním a o řízení nesporném;

6. zákon ze dne 16. června 1936, č. 161 Sb. z. a n., kterým se mění a doplňují některá ustanovení zákonů o soudní příslušnosti, o občanském řízení soudním, o řízení exekučním a o soudní organisaci.

O řízení ve věcech manželských platí zde dosud dvor. dekret ze dne 23. srpna 1819, č. 1595 sb. z. s. (srov. min. nař. z 9. prosince 1897, č. 283 ř. z. a z 15. května 1911, č. 91 ř. z. a čl. V. zák. č. 161/1921 Sb. z. a n.); řízení upomínací pak upravuje zákon z 27. dubna 1873, č. 67 ř. z. s pozdějšími změnami (srov. čl. XXVIII uvoz. zákona k c. ř. s. ve znění čl. III. zák. č. 161/1921 Sb. z. a n. a čl. V. cís. nař. č. 118/1914 ř. z., čl. II. zák. č. 161/1936 Sb. z. a n.).

Civilní právo procesní v zemi Slovenské a Podkarpatoruské jest upraveno zák. článkem I/1911 o civilním řízení soudním, k němuž byl vydán zákon uvozovací zák. článkem LIV/1912. Z pozdějších změn a doplnění tohoto práva jest uvésti zejména zákon ze dne 27. dubna 1923, č. 100 Sb. z. a n. o způsobu počítání lhůt, dále zákon z 2. července 1924, č. 164 Sb. z. a n. a zákony zmíněné již shora ad 1. až 6.

Obojí toto právo procesní jest sice vybudováno na moderních zásadách procesních, přes to však se podstatně různí jak v úpravě soudní příslušnosti, tak i v úpravě důležitých a někdy i zásadních otázek soudního řízení. Není zajisté třeba podrobně vypisovati nesnáze a škodlivé důsledky, které z takovéto právní dvojitosti vznikají v soudní praxi. Nehledíc však k tomu jest dosud trvající dvojitost procesního práva sama o sobě jistě vážným a naléhavým důvodem sjednocení. K tomu přistupuje samozřejmá potřeba zákonů v autentickém znění československém v náhradu za procesní zákony dosavadní, jichž původní text jest německý a maďarský.

II. Ministerstvo pro sjednocení podjalo se v roce 1922 úkolu sjednotiti civilní zákony procesní. Za tím účelem povolalo do svého středu předního znalce procesního práva univ. prof. JUDra Václava Horu, profesora československého civilního řízení soudního na Karlově universitě v Praze, a pověřilo jej vypracováním sjednocovacích osnov.

S největším urychlením byly vykonány nutné práce předběžné a již na podzim roku 1922 rozeslalo ministerstvo pro sjednocení obšírný "dotazník", kterým byly přípravné práce na venek zahájeny a zároveň naznačeny směrnice pro postup a řešení zvláště důležitých otázek sjednocovacího díla. - V úvodě "dotazníku" se o tom praví: "Ministerstvo pro sjednocení zákonův a organisace správy zamýšlí vypracovati osnovu příštího sjednoceného civilního řádu soudního. Poněvadž dosavadní zákony, jež jsou v tomto oboru v platnosti jednak v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, jednak na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, v důležitých otázkách zásadně se rozcházejí, má ministerstvo za nutné, zjednati si základ pro příští práci tím způsobem, že vyžádá si posudek o těchto otázkách od všech činitelů, kteří jsou s to na základě svých odborných znalostí a zejména i zkušeností, získaných v té či oné otázce v tom kterém obvodu státního území, aby přispěli k objasnění a zralému posouzení otázek, o něž jde, a tím aby ministerstvu poskytli vítanou látku pro jeho další rozhodnutí". Na to následují tyto otázky: 1. Účast soudců laiků při výkonu pravomoci ve věcech obchodních, horních a námořských; 2. Vykonávání soudnictví ve III. stolici vrchními zem. soudy (tabulemi); 3. Podmínky odročení stání a prodloužení lhůt; 4. Navrácení v předešlý stav; 5. První rok; 6. Novoty v odvolacím řízení; 7. Nepatrné věci; 8. Ústnost v opravném řízení; 9. Snížení počtu členů senátů u odvolacích a dovolacích soudů; 10. Směnečné spory; 11. Soud faktury; 12. Použití těsnopisu při protokolování; 13. Pokusy o smír; 14. Skutková podstata rozsudku; 15. Zevní úprava budoucího zákona. - Při každé z těchto otázek jest podrobně vylíčeno, jaké rozdíly jsou v úpravě obou právních řádů, po případě též jak se v teorii na vhodnost a účelnost té neb oné nazírá, načež jsou připojeny jednotlivé dotazy o praktických zkušenostech.

S jakým zájmem a pochopením se obsah "dotazníku" ministerstva pro sjednocení u povolaných činitelů setkal, o tom svědčí zejména vysoce cenný "Posudek Nejvyššího soudu o některých otázkách vztahujících se na sjednocení civilních zákonů procesních" (uveřejněn v "Právníku" roč. LXIII/1924). Na základě získaných praktických poznatků podrobuje Nejvyšší soud v tomto posudku jednotlivé otázky v "dotazníku" uvedené všestrannému věcnému rozboru a při každé z nich se vyslovuje pro určité řešení.

III. V písemné anketě vyvolané "dotazníkem" došel ministerstvu pro sjednocení obsáhlý spisový materiál, jehož zpracování tvoří další stadium přípravných prací. Jednalo se při tom o rozhodnutí důležitých otázek začasté rázu zásadního a bylo nutno co nejpečlivěji uvážiti došlé návrhy a oceniti jejich důvody s hlediska sdělených zkušeností praktických, aby tak byl opatřen spolehlivý podklad pro řešení nejvhodnější.

Zpracování došlého materiálu spisového vyžádalo si nutně delší doby. K urychlení dalšího postupu použilo ministerstvo pro sjednocení tohoto období zároveň ku přípravě projednávání budoucích osnov sjednocených zákonů procesních a za tím účelem rozhodlo se vypracovati nejdříve předběžné návrhy, které by byly projednány s hlediska procesní teorie i praxe ve zvláštních odborných komisích.

Se zřetelem na platnou právní dvojitost zřídilo ministerstvo pro sjednocení komise dvě: jednu v Praze vzhledem ku procesnímu právu platnému v zemi České a Moravskoslezské a druhou v Bratislavě vzhledem ku procesnímu právu platnému v zemi Slovenské a Podkarpatoruské. Do pražské komise byli povoláni jednak přední zástupci procesní vědy jako experti, zejména též zakladatel české vědy procesní univ. prof. JUDr. Emil Ott, jednak vynikající právníci praktičtí jako zástupci nejvyššího soudu - zde sluší vzpomenouti zejména mimořádně cenné účasti druhého presidenta nejvyššího soudu JUDra F. Vážného na projednávání osnov v této komisi - vrchních soudů v Praze a v Brně, advokátních komor v Praze a v Brně, notářských komor v Praze a v Brně a konečně zástupci významných korporací právnických: Právnických Jednot v Praze, Brně a Bratislavě a Svazu československých soudců v Praze. Obdobným způsobem zřídilo ministerstvo pro sjednocení i procesní komisi v Bratislavě, v níž slovenská soudní praxe byla zastoupena čelnými právníky z řad slovenských soudců, advokátů a veřejných notářů.

IV. Podle výsledků písemné ankety rozhodlo se ministerstvo pro sjednocení po vzoru procesního práva platného v zemi České a Moravskoslezské pro vypracování zvláštní osnovy zákona o soudní příslušnosti, která by byla projednána v komisích před osnovou civilního řádu soudního.

Předběžný návrh zákona o vykonávání soudní moci a o příslušnosti řádných soudů ve věcech občanských (zákona o soudní příslušnosti) byl vypracován v prvé polovici roku 1923. Návrh byl rozdělen na 128 paragrafů rozčleněných ve čtyři hlavní části a obsahoval předpisy o soudní moci vůbec, o soudní moci ve věcech sporných, o soudní moci v řízení exekučním, konkursním a vyrovnacím a o soudní moci ve věcech nesporných.

Tato osnova jest především dílem unifikačním; odstraňuje dosavadní dvojí předpisy platné ve věcech, jež upravuje, a nahrazuje je předpisy jednotnými, které mají platiti v celém území státním. Osnova jest dále ve význačných směrech dílem reformním ve snaze zabezpečiti nové potřeby právního života i podmínky jeho žádoucího vývoje. Osnova jest konečně úplnou kodifikací předpisů o soudní příslušnosti, které dosud jsou v obou právních řádech rozptýleny v jednotlivých zákonech.

Projednávání tohoto předběžného návrhu bylo za účasti ministra pro sjednocení Dra Ivana Markoviče zahájeno v procesní komisi pražské dne 27. října 1923, v procesní komisi bratislavské dne 26. května 1924. Referentem v obou komisích byl autor osnovy univ. prof. Dr. Václav Hora. Porad komise pražské účastnili se též zástupci ministerstva pro sjednocení, ministerstva spravedlnosti, ministerstva vnitra a ministerstva obchodu, porad komise bratislavské zástupci ministerstev pro sjednocení a spravedlnosti. Projednání osnovy si vyžádalo osmi schůzí komise pražské s pěti schůzí komise bratislavské. Obě komise projevily s osnovou zásadní souhlas.

V. Projednání předběžného návrhu zákona o soudní příslušnosti bylo v obou komisích skončeno v květnu 1924. Další období prací přípravných bylo vyplněno vypracováním předběžného návrhu civilního řádu soudního. Pro značný rozsah této osnovy rozhodlo se ministerstvo pro sjednocení vypracovati postupně jednotlivé části osnovy, tvořící pro sebe ohraničený celek. Tak byla nejdříve vypracována a oběma komisím ku posouzení předložena část první, obsahující všeobecná ustanovení o stranách, řízení a ústním jednání. Na to následovala část druhá současně s částí třetí. Tato druhá část zahrnuje předpisy o řízení před sborovými soudy první stolice, část třetí upravuje řízení před soudy okresními, zahrnujíc v to řízení v nepatrných věcech a řízení o žalobách z rušené držby. Potom byla vypracována část čtvrtá, obsahující předpisy o opravných prostředcích, na to část pátá, jež upravuje zvláštní způsoby řízení (kromě řízení manželského) a konečně jako část poslední předpisy o řízení manželském. - Ke každé z těchto částí byla připojena podrobná zpráva důvodová.

Také tato osnova jest dílem univ. prof. Dra Hory. Sleduje tytéž cíle unifikační a reformní, jak byly vytčeny u osnovy zákona o soudní příslušnosti.

Porady procesních komisí o osnově sjednoceného civilního řádu soudního se započaly v Praze dne 25. února 1926, v Bratislavě dne 22. října téhož roku. Porad bylo konáno celkem 16 v komisi pražské a 21 v komisi bratislavské. Projednání celé osnovy bylo úspěšně skončeno nejprve v Bratislavě dne 20. září 1928 a na to v Praze dne 2. října téhož roku.

VI. Mimořádně obtížným úkolem bylo připraviti osnovu uvozovacího zákona k novým procesním zákonům, která jednak tyto zákony doplňuje (na př. předpisy o bursovních soudech), jednak má umožniti klidný přechod od dosavadního procesního práva k novému. Po této stránce šlo zejména o to, aby byly co nejpečlivěji zjištěny a přezkoumány porůznu ve zvláštních zákonech umístěné zvláštní výjimečné předpisy o příslušnosti nebo o řízení, jež nutno výslovně zrušiti anebo ponechati v platnosti. Podle vzoru nynějšího procesního práva v zemi České a Moravskoslezské mělo ministerstvo pro sjednocení původně na zřeteli dva samostatné zákony uvozovací: jeden pro zákon o soudní příslušnosti, druhý pro civilní řád soudní. Byla proto univ. prof. Drem Horou vypracována osnova zvláštního zákona uvozovacího k zákonu o soudní příslušnosti a zároveň s osnovou tohoto zákona také projednána v pražské komisi procesní. K návrhu přijatému v komisi bratislavské rozhodlo se však ministerstvo pro sjednocení pro jednotný zákon uvozovací k oběma novým zákonům procesním, uznávajíc výhody a větší účelnost této úpravy. Osnova jednotného zákona uvozovacího byla již během prací na osnově civilního řádu soudního pečlivě připravována a konečný její text byl projednán ve 4 poradách procesní komise v Bratislavě (v září 1928) a ve 3 poradách komise pražské (v březnu 1929).

Tím byly porady komisí o osnovách sjednocených zákonů procesních skončeny.

VII. Následující období sjednocovacích prací bylo vyplněno v prvé řadě přezkoumáním všech tří osnov podle výsledků jejich projednání v komisích.

Dalším úkolem bylo dohodnouti se s ministerstvem spravedlnosti o konečné úpravě osnov pro meziministerské připomínkové řízení. Toto ministerstvo účastnilo se již porad procesních komisí v Praze i v Bratislavě svým zástupcem (min. rada Dr. Voska) a uplatňovalo při nich své stanovisko k osnovám. Po skončení porad komisí pak písemně sdělilo ministerstvu pro sjednocení svoje návrhy a připomínky týkající se též některých otázek rázu zásadního. Návrhy a připomínky ministerstva spravedlnosti projednalo ministerstvo pro sjednocení na zvláštní poradě za účasti univ. prof. Dra Hory a zástupců obou ministerstev. Nedohodnuté otázky rázu zásadního byly pak předneseny ministru spravedlnosti Dru Meissnerovi na poradě v ministerstvu spravedlnosti (v březnu 1930), jíž se účastnili univ. prof. Dr. Hora, min. rada Dr. Voska a min. rada Schrotz. O všech připomínkách a návrzích ministerstva spravedlnosti byla docílena dohoda.