(1) Povinnosti k státní správě poštovní podle § 116, ustanovení v zájmu obrany státu podle §§ 117 až 121, jakož i ustanovení o přepravě četnictva podle § 122 postihují podnik dráhy drobné potud, pokud určité úkony možno uskutečniti se zřením k tomu, jak dráha je vybudována.

(2) Podnik dráhy drobné je povinen přepravovati zdarma vojenské osoby ve službě ordonanční (poddůstojníky a vojíny), dále orgány uniformované stráže bezpečnosti, četnictva, nebo finanční stráže, jsou-li ve službě, avšak nejvíce 2 osoby jedním vozidlem.

§ 168.

K §§ 152 až 158.

(Daňové, poplatkové a jiné úlevy a výhody.)

(1) Podnik dráhy drobné jest osvobozen od daně výdělkové (zákon č. 76/1927 Sb. z. a n.), od kolkových poplatků z kuponů nebo z kvitancí na vyplacené úroky (dividendy) na 15 let.

(2) Vláda může drahám drobným, jejichž vybudování je zvláště nákladné, povoliti osvobození podle předcházejícího odstavce na dobu do 25 let.

(3) Ustanovení § 156, odst. 1, písm. a) neplatí pro dráhy drobné.

II. Odchylky pro svazky územní samosprávy.

§ 169.

(1) Uchází-li se o koncesi svazek územní samosprávy, může!býti koncese k vybudování a provozu drah drobných udělena pro obvod jedné nebo více obcí (oblastní koncese).

(2) Koncesní listina může tu vysloviti omezení práva podle § 17, odst. 1, č, 1.

§ 170.

(1) Pro dráhy drobné, jejichž koncesionářem je svazek územní samosprávy, neplatí právo nápadu a právo výkupu státu.

(2) Vyšší svazek územní samosprávy je oprávněn kdykoli před uplynutím koncesní doby vykoupiti dráhu drobnou, jejímž koncesionářem je nižší svazek územní samosprávy. Podmínky tohoto výkupu stanoví koncesní listina. Běží-li o dráhu koncesovanou před účinností tohoto zákona, vykoupí se dráha poskytnutím renty, která se rovná průměrnému výnosu dráhy za posledních sedm.let, avšak. po vyloučení výnosu dvou let nejnepříznivějších, nejméně však čtyřem procentům zakládacího kapitálu. Uvedená renta může býti kdykoli pro zbytek koncesní doby kapitalisována na pět procent.

(3) Pro dráhy drobné, jejichž koncesionářem je svazek územní samosprávy, neplatí ustanovení §§ 20 a 21.

§ 171.

(1) Provozuje-li dráhu drobnou svazek územní samosprávy, nepodléhá stanovení sazeb jízdného, přepravného a vedlejších poplatků schválení železničního správního úřadu. Vedle toho tu neplatí ustanovení § 87.

(2) Ustanovení § 93, odst. 1, věty druhé neplatí, jde-li o obec. Oprávnění železničního správního úřadu, udíleti ve věci, o kterou jde, pokyny politickým úřadům ve smyslu Čl. 1 zákona o organisaci politické správy, není tím dotčeno.

(3) Ustanovení § 93, odst. 3 neplatí, jde-li o svazek územní samosprávy. Tento svazek je však povinen předkládati železničnímu správnímu úřadu roční bilanci železničního podniku.

§ 172.

(1) Ustanovení § 134 neplatí, jde-li o obec.

(2) Železniční správní úřad je oprávněn účastniti se svým zástupcem schůzí obecních zastupitelstev, rad a komisí, má-li se v těchto schůzích jednati o věcech drah, jejichž koncesionářem nebo provozovatelem je obec, ovšem za předpokladu, že jde o věci, které jsou předmětem, výkonu státní výsosti. K takovým schůzím musí býti železniční správní úřad pozván s uvedením předmětu, o který jde.

§ 173.

Jde-li o svazek územní samosprávy, platí osvobození podle ustanovení § 168, odst. 1 na 25 let, osvobození pak od dávek za úřední úkony ve věcech.správních bez časového omezení.

ČÁST DRUHÁ.

Dráhy pro omezenou přepravu veřejnou a dráhy pro přepravu neveřejnou.

1. Dráhy pro omezenou přepravu veřejnou.

§ 174.
Koncese pro omezenou přepravu veřejnou.

(1) K vybudování a provozu dráhy pro omezenou přepravu veřejnou je potřebí koncese, kterou vydává železniční správní úřad v dohodě s ministerstvem národní obrany. Koncese bude uveřejněna ve Sbírce zákonů a nařízení jako vyhláška ministra, jemuž přísluší dozor na dráhy.

(2) Koncese pro omezenou přepravu veřejnou se vydává na omezenou dobu, nejvíce na 30 let (koncesní doba). Tato doba může býti prodloužena, jestliže příslušná žádost bude podána nejpozději půl roku před jejím uplynutím.

(3) Neuvede-li se v koncesi nic jiného, sluší užiti přiměřeně ustanovení §§ 17, 18, 22 až 24, 26 až 28.

§ 175.
Stavební povolení.

Stavební povolení pro dráhu pro omezenou přepravu veřejnou vydává železniční správní úřad v dohodě s ministerstvem národní obrany.

II. Dráhy pro přepravu neveřejnou.

§ 176.
Dráhy pro přepravu neveřejnou, z nichž je možný přímý přechod vozidel na dráhu pro přepravu veřejnou nebo na dráhu pro omezenou přepravu veřejnou.

Chce-li kdo vybudovati dráhu pro přepravu neveřejnou, z které je možný přímý přechod vozidel na dráhu pro přepravu veřejnou nebo na dráhu pro omezenou přepravu veřejnou (t. j. připojuje se na takovou dráhu a je stejného rozchodu jako ona), potřebuje k tomu stavebního povolení, které vydává železniční správní úřad, a to, je-li dotčen zájem obrany státu, v dohodě s ministerstvem národní obrany, jde-li o dráhy báňské [§ 131, písm. d) ob. zák. hor.], v dohodě s ministerstvem veřejných prací.

§ 177.
Jiné dráhy pro přepravu neveřejnou.

(1) Chce-li kdo vybudovati jinou dráhu pro přepravu neveřejnou, potřebuje k tomu, ač nejde-li o dráhu přenosnou (§ 186), stavebního povolení, které vydává zemský úřad v dohodě s ministerstvem národní obrany. Stavebního povolení podle tohoto ustanovení není potřebí, je-li dráha pro přepravu neveřejnou celá v obvodu provozovny hospodářského podniku, nebo vychází li z tohoto obvodu na krátkou vzdálenost, aby bylo umožněno spojení závodů (jejich částí), ačli by tím nebyly dotčeny veřejné pozemní komunikace nebo vody a vodní díla.

(2) Dotýká-li se dráha pro přepravu neveřejnou (odstavec 1) pozemku, který slouží provozu dráhy pro přepravu veřejnou, dráhy pro omezenou přepravu veřejnou nebo dráhy pro přepravu neveřejnou označené v § 176, je příslušný k vydání stavebního povolení pro část dráhy, o kterou jde, železniční správní úřad.

§ 178.
Obstarávání přepravních potřeb jiných osob na dráze pro přepravu neveřejnou.

(1) Podnik dráhy pro přepravu neveřejnou může, pokud tím není dotčeno právo vyplývající z koncese pro dráhu pro přepravu veřejnou nebo pro omezenou přepravu veřejnou, obstarávati přepravní potřeby jiných osob podle zvláštních omluv, dá-li k tomu souhlas úřad vykonávající státní výsost (§ 179).

(2) Žádá-li toho veřejný zájem, může řečený úřad uložiti, se stejným šetřením práva vyplývajícího z koncese, podniku dráhy pro přepravu neveřejnou, aby obstarával přepravu pro jiné určité osoby za přiměřenou náhradu, avšak za předpokladu, že to není na újmu přepravních potřeb podniku a že tím nevznikají nové povinnosti po stránce vybudování a udržování dráhy.

III. Společná ustanovení.

§ 179.
O výkonu státní výsosti.

Státní výsost nad drahami, na které se vztahují předpisy této části, vykonávají, nevyplývá-li ze zákona něco jiného: u drah pro omezenou přepravu veřejnou a drah pro přepravu neveřejnou označených v § 176 - železniční správní úřad, u jiných drah pro přepravu neveřejnou (§ 177) - v první stolici zemský úřad, v druhé stolici železniční správní úřad.

§ 180.
Všeobecně o pravomoci úřadu vykonávajícího státní výsost.

(1) Stanově podmínky, za nichž dráha má býti vybudována, udržována a provozována, omezí se úřad na tyto zřetele:

a) aby dráha vyhovovala po stránce bezpečnosti osob a majetku;

b) aby majetek v okolí dráhy byl chráněn před škodlivými účinky vybudování, udržování a provozu dráhy;

c) aby byla zajištěna způsobilost osob, jichž dráha užívá při provozu;

d) aby byla uskutečňována jednotnost ve vybudování; udržování a provozu dráhy.

(2) Jde-li o dráhu pro omezenou přepravu veřejnou, může úřad uložiti nadto některou povinnost, po případě všecky povinnosti, které vyplývají z předpisů platných pro dráhy drobné nebo pro-dráhy vedlejší (místní).

§ 181.
Povolení k přípravným pracím.

(1) Projeví-li se toho potřeba, může úřad, jenž je příslušný k udělení koncese podle § 174 nebo stavebního povolení podle §§ 176 a 177, uděliti na žádost povolení k přípravným pracím.

(2) Ustanovení § 6, odst. 2 až 5, a §§ 7 a 8 platí potom obdobně.

§ 182.
Přetětí veřejné pozemní komunikace.

(1) Vlastník (správce) veřejné pozemní komunikace je povinen dovoliti, aby dráha, na

kterou se vztahují předpisy této části, přeťala veřejnou pozemní komunikaci, jestliže tím nebude nepřiměřeně rušen provoz na této komunikaci.

(2) Ustanovení § 47, odst. 1, druhé.věty, a odst. 2 až 4 platí obdobně.

§ 183.
Užití předpisů části první.

(1) Z předpisů části první (dráhy pro přepravu veřejnou) sluší, ovšem se změnami, které vyplývají z předpisů této části, zvláště z ustanovení §§ 179 a 180, užíti přiměřeně:

a) u drah pro omezenou přepravu veřejnou a u drah pro přepravu neveřejnou (§§ 176 a 177) - ustanovení §§ 31 až 43, 45, 48, § 49, odst. 2, §§ 50 až 58, 69 až 70, § 75, odst. 1, § 78, odst. 1, §§ 80, 91, 92, § 98, odst. 1, §§ 101, 103 až 106, 108, 109, 126 až 132, § 141, odst. 2, a § 142 s přihlédnutím k odchylkám a úlevám stanoveným nebo povoleným pro dráhy vedlejší (místní) a drobné;

b) u drah pro omezenou přepravu veřejnou a u drah pro přepravu neveřejnou označených v § 176 - ustanovení § 44 a § 75, odst. 2;

c) u drah pro omezenou přepravu veřejnou - ustanovení:§§ 11, 12, 59 až 68, 84 až 89, 107, 110 až 115, 117, § 118, odst. 1 až 4 a odst. 7 až 13, §§ 119 až 122, 136 až 140 a § 162, odst. 4 s přihlédnutím k odchylkám a úlevám stanoveným nebo povoleným pro dráhy vedlejší (místní) a drobné;

d) u drah pro přepravu neveřejnou (§§ 176 a 177 ) - ustanovení § 117, § 118, odst. 1 a 2 a odst. 7 až 13 a §§ 119 až 121.

(2) Jde-li o užití § 127, odst. 1, omezuje se výše pokuty na 5.000 Kč, a jde-li o opětované vynucení, na 10.000 Kč.

IV. Proměna dráhy pro neveřejnou přepravu na drahách pro omezenou přepravu veřejnou.

§ 184.

(1) K proměně dráhy pro přepravu neveřejnou na dráhu pro omezenou přepravu veřejnou je potřebí povolení, které vydává železniční správní úřad v dohodě s ministerstvem národní obrany. V tomto povolení bude vysloveno, za jakých podmínek může býti proměna uskutečněna. Ustanovení § 174, odst. 1, věty druhé, a odst. 2 a 3 platí obdobně.

(2) Stavební povolení pro stavby, přístavby, přestavby a pod., které by bylo nutné uskutečniti vzhledem k povolení danému podle odstavce 1, vydá železniční správní úřad podle předpisů platných pro dráhy pro omezenou přepravu veřejnou.

V. Ustanovení pro dráhy státní.

§ 185.

Ustanovení části první (dráhy pro přepravu veřejnou), která platí pro dráhy státní, sluší užíti, vyjímajíc předpis § 25, odst. 1, přiměřeně na dráhy státní podléhající předpisům této části, a to v rozsahu vyplývajícím z jiných ustanoveni této části.

VI. Dráhy přenosné.

§ 186.

(1) Ustanoveni této části se nevztahují na dráhy přenosné pro přepravu neveřejnou.

(2) K zřízení přenosné dráhy není potřebí povolení úřadu, avšak bez újmy předpisů hlavy III živnostenského řádu (živnostenského zákona).

(3) Má-li však při provozu býti užíváno vozidla s motorickým pohonem, které se pohybuje na kolejích, třeba a tom učiniti oznámení s udáním pravděpodobné doby užívání, a to do 8 dnů před zahájením provozu, okresnímu úřadu a ten může naříditi potřebná bezpečnostní opatření. Nelze-li pro neodkladnou potřebu označenou lhůtu zachovati (na př. při odstraňování škod způsobených živelními pohromami), má býti oznámení učiněno aspoň před zahájením provozu.

(4) Měla-li by se přenosná dráha dotknouti veřejné pozemní komunikace nebo vod a vodních děl, třeba si před jejím zřízením vyžádati povolení okresního úřadu, po případě úřadu příslušného podle jiných zákonných ustanovení.

ČÁST TŘETÍ.

Zvláštní ustanovení o výkonu veřejné železniční správy a o věcech s tím souvisících.

I. Přikazování pravomoci železničního správního úřadu a zemského úřadu.

§ 187.

(1) Žádají-li toho zřetele účelnosti a úspornosti, může býti pravomoc železničního správního úřadu, jakož i pravomoc zemského úřadu, pokud vykonává státní výsost ve věcech drah, přikázána služebnám výkonné služby drah státních, politickým úřadům, jednotlivým zaměstnancům služeben výkonné služby drah státních i nestátních (komisaři pro výkon veřejné železniční správy).

(2) Běží-li o přikázání s obecnou platností, bude uskutečněno vládním nařízením, běží-li o přikázání pro jednotlivé případy, bude uskutečněno rozhodnutím železničního správního úřadu nebo zemského úřadu, vždy v oboru jejich pravomoci. Příslušné rozhodnutí železničního správního úřadu nebo zemského úřadu musí býti, dopouští-li to povaha věci, včas oznámeno tomu, jehož se úkon veřejné železniční správy, o který jde, týká, jinak postačí průkaz tímto rozhodnutím.

(3) V rozhodnutí, které vydá činitel, jemuž byla přikázána pravomoc podle předcházejících ustanovení, musí býti výslovně uvedeno, že se rozhodnutí vydává jménem železničního správního úřadu nebo zemského úřadu při výkonu přikázané pravomoci.

(4) Činitel, jemuž byla přikázána pravomoc podle ustanovení odstavce 1 a 2, podléhá po této stránce dozoru úřadu, z jehož pravomoci nastalo přikázání. Komisaře pro výkon veřejné železniční správy vezme tento úřad do přísahy, ač nevykonal-li už služební přísahu podle ustanovení § 138,. odst. 2. Dopustí-li se komisař nepřístojnosti, může mu úřad, z jehož pravomoci nastalo přikázání, bez újmy stíhání podle jiných předpisů, uložiti pořádkovou pokutu do 500 Kč; ustanovení § 128, odst. 4 a § 127, odst. 3 platí tu obdobně.

(5) Přikazujíc pravomoc podle odstavce 1 a 2, učiní vláda, po případě železniční správní úřad nebo zemský úřad, je-li tu nebezpečí kolise ze současného zamávání zájmů železničního podniku a výkonu přikázané pravomoci, přiměřené opatření.

§ 188.

(1) Z úkonů veřejné železniční správy buďte, nebrání-li tomu zvláštní zřetele, přikazovány (úplně nebo z části) podle § 187:

a) udílení souhlasu k oddělení jednotlivých částí od celku dráhy podle § 26, odst. 2;

b) úkony souvisící s poměrem dráhy k majetku v okolí dráhy podle § 40, po případě § 43, odst. 2, po prvním vybudování dráhy, pokud nejde o úkony velkého rozsahu nebo výjimečné povahy;

c) vydávání stavebního povolení a povolení k užívání podle § 43, odst. 2, jde-li o stavby na dráze, které nemají velkého rozsahu, velkého významu dopravního, hospodářského nebo vojenského, nebo výjimečné technické povahy;

d) úřední vyzkoušení vozidel podle § 44; e) úkony dozoru podle § 45, odst. 2;

f ) úkony vyplývající z ustanovení § 47, odst. 4, § 48, odst. 2, věty poslední, §§ 50,.51 a 52, § 54, odst. 2, věty poslední, § 55, odst. 2, věty poslední, § 56 a § 57, odst. 1 a 2, hledíc, kde je toho třeba, ke zvláštnímu způsobu součinnosti stanovenému v § 102, odst. 2, po prvním vybudování dráhy, pokud nejde o úkony velkého rozsahu nebo výjimečné technické povahy;

g) povolování výjimek pro zakázané pásmo podle § 102, odst. 2, jakož i vydávání povolení podle § 104, odst. 2, věty druhé, a odst. 3;

h) úkony vyplývající z ustanovení §§ 105 a 106 o užívání pozemků v okolí dráhy, po prvním vybudování dráhy, nejde-li o užívání, kterým by dráha mohla býti mimořádným způsobem dotčena;

ch) úkony vyplývající z předpisu § 111, odst. 1 o povinnosti železničního podniku informovati obecenstvo a varovati je před nebezpečím, pokud nejde o pokyn a směrnice všeobecné povahy;

i) úkony vyplývající z předpisu § 138, odst. 2 o výkonu služební přísahy (policejní);

j) všeobecně úkony veřejné železniční správy, u nichž zřetele účelnosti a úspornosti vyžadují, aby byly obstarávány nižšími úřady neb orgány.

(2) Nebuď přikazována, ač nejde-li o úkony dozoru vyplývající z předpisu § 73, odst..1, jakož i o úkony vyplývající z předpisu § 138, odst. 2, pravomoc ve věcech zaměstnanců drah.

II. Řízení. Vynutitelnost rozhodnutí neb opatření úřadu vykonávajícího veřejnou železniční správu.
§ 189.

(1) Neustanovuje-li se v tomto zákoně nebo v předpisech podle něho vydaných, po případě v předpisech, které platí pro přechodnou dobu (§ X09, odst. 3), nic jiného, sluší pro řízení o věcech, které náležejí do působnosti úřadu vykonávajícího veřejnou železniční správu, zahrnujíc v to řízení exekuční, užíti předpisů platných pro řízení o věcech náležejících do působnosti politických- úřadů.

(2) Vykonatelné rozhodnutí neb opatření úřadu vykonávajícího veřejnou železniční správu lze vynutiti politickou nebo soudní exekucí.

(3) Směrnice, pokyny a jiné podobné úpravy povahy všeobecné, které je železniční správní úřad podle ustanovení tohoto zákona oprávněn vydávati, uveřejňují se ve věstníku, v němž železniční správní úřad uveřejňuje opatření a vyhlášky ve věcech přepravních; platnosti nabývají dnem uveřejnění. Toto ustanovení však netřeba zachovati, žádá-li toho zájem obrany státu; uvedený zájem posuzuje,se výhradně podle volného uvážení úřadů.

III. Kdo rozhoduje o pochybnosti, která vyplyne z ustanovení § 1.

§ 190.

Vzejde-li pochybnost, zda běží o dopravní zařízení podobné dráze a zda se tedy tento zákon vztahuje na takové dopravní zařízení (§ 1), rozhodne železniční správní úřad v dohodě s ministerstvem národní obrany a s ministerstvem průmyslu, obchodu a živností, a to buď pro všecko dopravní zařízení určitého druhu (rozhodnutí se vyhlásí ve věstníku, v němž železniční právní úřad uveřejňuje opatření a vyhlášky ve věcech přepravních) anebo pro jednotlivé případy.

IV. Věci souvisící s výkonem veřejné železniční správy.

§ 191.

(1) Byl-li podán opravný prostředek proti rozhodnutí jiného úřadu první stolice, které bylo padle zákonných ustanovení vydáno v dohodě se železničním správním úřadem nebo se zemským úřadem, pokud vykonává státní výsost ve věcech drah v první stolici (po případě v dohodě s činitelem, jemuž byla přikázána pravomoc těchto úřadů ve smyslu §§ 187 a 188), může naříkané rozhodnutí býti v druhé stolici změněna ve věci, která byla předmětem dohodování, jenom v dohodě se železničním správním úřadem. Stejná zásada (změna, rozhodnutí v dohodě) platí také tehdy, jestliže v odvolacím řízení by měl býti změněn obsah rozhodnutí, kterým bylo vyhověno připomínkám podle § 52, odst. 2, § 57, odst., 2, § 60, odst. 2, § 61, odst. 2, stanovisku zaujatému podle § 192, odst. 2,. nebo připomínkám železničního podniku podle § 104, odst. 2.

(2) Byl-li podán opravný prostředek proti rozhodnutí, které podle zákonných ustanovení vydal v první stolici zemský úřad, pokud vykonává státní výsost ve věcech drah (po případě činitel, jemuž byla přikázána pravomoc zemského úřadu ve smyslu §§ 187 a 188), v dohodě s jiným úřadem, může naříkané rozhodnutí býti v druhé stolici změněno ve věci, která byla předmětem dohodování, jenom v dohodě s úřadem, jenž je jinému úřadu v pořadí správních stolic nadřaděn, po případě v dohodě s týmž jiným úřadem, pakli rozhoduje v jediné stolici. Stejná zásada (změna rozhodnutí v dohodě) platí také tehdy, jestliže v odvolacím řízení by měl býti změněn obsah rozhodnutí, jímž bylo vyhověno připomínkám podle § 32, odst. 2, po případě § 43, odst. 2, nebo stanovisku zaujatému podle § 192, odst. 2.

(3) Jestliže byl podán opravný prostředek proti rozhodnutí zemského úřadu, při jehož vydávání odpadl zvláštní způsob součinnosti stanovený v § 32, odst. 2, § 43, odst. 2, § 52, odst. 2, § 57, odst. 2 a § 192, odst. 2 z té příčiny, že u zemského úřadu se soustředila pravomoc úřadů různých oblastí veřejné správy, může naříkané rozhodnutí býti změněno ve věci, která by byla jinak předmětem a uvedeného zvláštního způsobu součinnosti, jenom v dohodě s ministerstvem zemědělství, s ministerstvem veřejných prací nebo se železničním správním úřadem, podle toho, jakého druhu součinnost odpadla.

§ 192.

(1) Nemůže-li tehdy, kdy podle zákonných ustanovení má rozhodnutí vydati železniční správní úřad v dohodě s jiným úřadem nižší stolice nebo jiný úřad nižší stolice v dohodě se železničním správním úřadem, býti dosaženo dohody, nastoupí místo úřadu nižší stolice kompetence příslušného ministerstva; vykonává-li veřejnou železniční správu zemský úřad (po případě činitel, jemuž byla přikázána pravomoc ve smyslu §§ 187 a 188), nastoupí místo zemského úřadu (označeného činitele) kompetence železničního správního úřadu. Kompetence se takto přesunuje také tehdy, jestliže úřad nemíní vyhověti připomínkám podle § 52, odst. 2, § 57, odst. 2, § 60, odst. 2 a § 61, odst. 2.

(2) Dříve než rozhodne železniční správní úřad, po případě silniční úřad, vodoprávní úřad nebo politický úřad, jemuž přísluší dozor na lesy, podle předpisu § 47, odst. 4, § 48, odst. 2, věty poslední, § 50, odst. 2, § 51, odst. 1, věty poslední, a odst. 2, věty poslední, § 54, odst. 2, věty poslední, § 55, odst. 2, věty druhé, § 56, odst. 1, věty druhé, a odst. 2, věty druhé, a § 106, odst. 1, věty třetí, poskytne železniční správní úřad příslušnému silničnímu nebo vodoprávnímu úřadu, po případě naopak, nebo politický úřad, jemuž přísluší dozor na lesy, železničnímu správnímu úřadu příležitost, aby k věci, o kterou jde, zaujal v přiměřené lhůtě stanovisko. Bylo-li stanovisko v této lhůtě zaujato a nemůže-li mu vyhověti, užije se přiměřeně zásad předcházejícího odstavce. Je-li jak na straně veřejné železniční správy, tak na straně jiné oblasti veřejné správy příslušné ministerstvo, nepláti předcházející ustanovení a rozhodnutí třeba vydati ve vzájemné dohodě.

§ 193.

Ministerstvo národní obrany může úkony, které mu příslušejí podle předpisů části první a druhé tohoto zákona, přikázati vojenským velitelstvím (úřadům), a to buď s obecnou platností nebo pro jednotlivé případy.

§ 194.

Jestliže pravomoc, která podle předpisů části první a druhé tohoto zákona náleží okresnímu úřadu, by měl vykonávati orgán města s vlastním statutem nebo se zřízeným magistrátem, vykonává tuto pravomoc v případech, kdy uvedené město je stranou, zemský úřad.

ČÁST ČTVRTÁ.

Úprava znění zákona ze dne 18. února 1878, č. 30 ř. z., o vyvlastnění k účelům vybudování

a provozu drah.

§ 195.

Zákon č. 30/1878 ř. z. platí nadále ve znění, které je uvedeno v příloze územní rozsah jeho platnosti se nemění.

ČÁST PÁTÁ.

Odpovědnost za škody.

I. škody na osobě.

Vznik odpovědnosti.

§ 196.

(1) Byl-li někdo poškozen na těle (na zdraví) neb usmrcen při železniční dopravě na trati úkony nebo jevy, kterými se navenek projevuje nebezpečnost vlastní této dopravě, odpovídá za škodu, která z toho vznikne, železniční podnik.

(2) Této odpovědnosti je však podnik zproštěn, jestliže škoda,

1. vzešla

a) ze zavinění poškozeného nebo

b) z neodvratného jednání osoby jiné nebo

2. byla neodvratná a nelze ji odvozovati ani z povahy nebo stavu provozních zařízení, ani ze zvláštního způsobu, selhání nebo nedostatků jejich činnosti.

(3) Neodvratnost (odstavec 2) záleží v tom, že něco nemůže býti zamezeno takovou opatrností při vedení provozu a zacházení s příslušnými zařízeními dopravy, která se srovnává se zákonem a předpisy podle něho vydanými, a není-li jich, s povahou věci.

(4) Za zavinění (odstavec 2) pse pokládá také takové jednání poškozeného, které mu nelze přičítati k vině jenom pro jeho věk nebo pra nedostatky zdraví, tělesných nebo duševních schopností.

(5) Jako jednání osoby jiné (odstavec 2) nemůže podnik namítati jednání osoby, která vykonává službu při dopravě.

(6) Vzešla-li škoda nebo její rozsah částečně způsobem uvedeným v odstavci 2, buď s uvážením všech okolností uznáno, že železniční podnik odpovídá jen za její poměrnou část.

§ 197.
Rozsah odpovědnosti.

(1) Při poškození na těle (na zdraví) uhradí železniční podnik náklady na nutné léčení poškozeného a nahradí mu ušlý, po případě v budoucnosti ucházející výdělek, není-li poškozený pro následky úrazu schopen výdělku zčásti nebo zcela ani ve svém povolání ani v jiném, přiměřeném zaměstnání, zaplatí mu, domáhá li se toho, bolestné, které je přiměřené vytrpěným bolestem, jakož i poskytne mu náhradu za zohyždění. Byl-li výdělek poškozeného neobyčejně vysoký, zmenší soud přiměřeně náhradu, přihlížeje ke všem okolnostem.

(2) Byl-li někdo usmrcen nebo vzešla-li smrt z poškození na těle (na zdraví), nahradí železniční podnik přiměřené náklady pohřbu. Osobám, které zemřelý byl povinen po zákonu vyživovati, po případe vychovávati (pozůstalí), uhradí podnik přiměřené náklady na výživu, po případě na výchovu, pokud zemřelý byl by býval k nim povinen.

(3) Připadnou-li z toho důvodu, že nastalo poškození na těle (na zdraví) neb usmrcení, poškozenému nebo pozůstalému dávky z veřejnoprávního pojištění nebo nahrazujícího je zaopatření, zmenšuje se náhrada škody podle ustanovení předcházejících odstavců o řečené dávky, příslušnému nositeli pojištění (zaopatření) však přísluší proti železničnímu podniku nárok podle ustanovení tohoto dílu na místě poškozeného nebo pozůstalého, a to až do výše dávek, které je nositel pojištění povinen poskytovati. Dostane-li se z téhož důvodu pozůstalému jiných značných majetkových výhod a není-li to k pozůstalému při slušném uvážení všech okolností nespravedlivé, může soud přiměřeně zmenšiti náhradu podle ustanovení odstavce 2, druhé věty, přihlížeje ke všem okolnostem; do majetkových výhod však nebuďte zahrnovány náhrady vyplácené podle pojistné smlouvy.

§ 198.
Náhrada ve způsobu důchodu.

(1) Náhradu za ztracenou nebo zmenšenou výdělečnou způsobilost, jakož i náhradu nákladů na výživu, po případě na výchovu, přiřkne soud, nedohodnou-li se strany jinak, jako roční důchod, který je třeba platiti v měsíčních lhůtách napřed.