(2) Povolí-li kárná rada obnovu kárného řízení ve prospěch obviněného, může, je-li s tím komorní zástupce srozuměn, ihned vynésti nález, kterým se obviněný zprošťuje nebo kterým se vyslovuje mírnější trest.

(3) Byl-li obviněný v obnoveném řízení pravomocně úplně zproštěn, má nárok, aby mu advokátní komora, které byl zaplatil pokutu a útraty, zaplacenou částku vrátila.

(4) Byl-li však obviněný, v jehož prospěch byla obnova povolena, opět uznán vinným, nemůže mu býti uložen přísnější trest než v prvním nálezu. Při výměře trestu je třeba hleděti k trestu již vykonanému a může býti od uložení nového trestu upuštěno.

(5) O odvolání proti nálezům vydaným podle předchozích odstavců platí ustanovení § 94.

§ 117.

(1) Obviněný, který zmeškal pro neodvratnou překážku bez své viny a bez viny svého obhájce lhůtu pro opravný prostředek, může žádati.o navrácení v předešlý stav.

(2) Obviněný podá žádost u kárné rady do osmi dnů po tom, kdy překážka přestala, a předloží zároveň opravný prostředek,o který jde. V žádosti má obviněný uvésti okolnosti, kterými žádost odůvodňuje, a udati prostředky, kterými je hodlá osvědčiti. Kárná rada dodá žádost komornímu zástupci, aby se o ní vyjádřil ve lhůtě 15 dní, a když vyjádření dojde, nebo když marně uplyne tato lhůta, o žádosti rozhodne.

(3) Bylo-li žádosti vyhověno, není proti tomu opravného prostředku. Byla-li žádost zamítnuta, lze na to podati stížnost ke kárnému senátu nejvyššího soudu.

(4) Zmeškal-li odsouzený lhůtu k podání žádosti podle odstavce 2; lze pozůstalému manželu, rodičům a dětem odsouzeného povoliti navrácení v předešlý stav po jeho smrti, nastane-li smrt za lhůty uvedené v odstavci 2; žádost je třeba podati do jednoho měsíce ode dne úmrtí. Povolí-li se navrácení v předešlý stav, kárné řízení se zastaví.

(5) Žádost za navrácení v předešlý stav nestaví výkonu nálezu, ledaže by kárná rada podle okolností pokládala za vhodné naříditi, aby byl výkon zatím odložen. Proti rozhodnutí o tom není opravného prostředku.

(6) Náklady jednání o navrácení v předešlý stav je povinen hraditi žadatel.

§ 118.

(1) Pokud nevyplývá z ustanovení tohoto oddílu jinak, platí jeho ustanovení také o kandidátech advokacie.

(2 ) Zákonná výměra trestu pokuty [§ 61, odst. 1, písm. b)] činí až 5.000 Kč. Místo odnětí práva vykonávati advokacii [§ 61, odst. 1, písm. c)] nastupuje odnětí práva substitučního (§ 127) na určitou dobu, nepřevyšující dva roky po pravomoci nálezu, nebo prodloužení praxe advokátní na tutéž dobu, místo výmazu ze seznamu advokátů [§ 61, odst. 1, písm. d) ] pak výmaz ze seznamu kandidátů advokacie.

(3) Promlčení se staví (§ 62, odst. 3) také po tu dobu, po kterou byl kandidát ze seznamu kandidátů advokacie neb advokátů kterékoli komory vymazán.

(4) Obviněný má právo zříditi si za obhájce advokáta nebo kandidáta advokacie, který vykonal advokátní zkoušku.

(5) O trestu odnětí práva substitučního a o výmazu budiž uvědoměn okresní a krajský soud sídla advokátova, u něhož kandidát byl posledně v praxi.

§ 119.

Pokud není v tomto oddílu ustanoveno o řízení ve věcech kárných jinak, budiž přiměřeně užito ustanovení trestního řádu, platného v sídle kárné rady, která je příslušná v první stolici.

§ 120.

Uveřejnění zpráv z obsahu spisů nebo jednání kárné rady (kárného senátu nejvyššího soudu), v nichž je uvedeno jméno obviněného nebo jiné okolnosti, ze kterých lze usuzovati na jeho osobu, je zakázáno.

§ 121.

(1) Ministerstvo spravedlnosti, vykonávajíc nejvyšší dohled na advokáty a kandidáty advokacie, jest oprávněno kdykoliv se přesvědčiti, v jakém stavu jsou jednotlivé kárné věci, a může žádati, aby mu byly předloženy spisy a aby byly odstraněny shledané závady.

(2) Komorní výbor předloží ministerstvu spravedlnosti vždy nejpozději do konce února seznam oznámení učiněných u kárné rady a ukončených i neukončených řízení podle stavu z konce roku.

(3) Ustanovení §§ 42 a 57 platí obdobně o možnosti rozpustiti jen kárnou radu a pověřiti prováděním jejích úkolů kárnou radu, zřízenou ministerstvem spravedlnosti, proto, že je kárná rada nezpůsobilá věci jí svěřené vyřizovati nebo že neplní povinností tímto zákonem jí uložených.

 

Oddíl VI.

O kandidátech advokacie.

§ 122.

(1) Doba právní praxe potřebná k zápisu do seznamu advokátů [§ 1, odst. 2, písm. c)] činí šest let.

(2) Z této praxe musí trvati praxe u advokáta nejméně 5 let. Právní praxe u řádného soudu, u státního zastupitelství (vojenského prokurátora), u veřejného notáře neb u úřadu správního, ať se koná pro výcvik nebo pro jiný účel, se započítává úhrnem jen do jednoho roku.

(3) Praxi u advokáta může vykonávati jen ten, kdo je zapsán do seznamu kandidátů advokacie některé advokátní komory.

(4) Do seznamu kandidátů advokacie budiž na svou žádost zapsán ten, kdo:

a) je československým státním občanem,

b) prokáže se vysvědčeními platnými pro republiku Československou o všech státních zkouškách právnických,

c) je přijat advokátem v komorním obvodu do advokátní praxe.

(5) Ustanovení § 7, odst. 2 platí obdobně o kandidátech advokacie.

(6) Praxe u finanční prokuratury nahrazuje praxi u advokáta.

§ 123.

Do seznamu kandidátů advokacie nelze zapsati toho,

1. kdo není svéprávný;

2. kdo byl pravomocným rozsudkem trestního soudu odsouzen pro čin, který má podle zákona v zápětí ztrátu advokacie nebo ztrátu volebního práva do obcí, a to po dobu ztráty;

3. kdo byl podle kárného nálezu vymazán ze seznamu advokátů nebo kandidátů advokacie, po dobu, kdy výmaz trvá;

4. kdo je placeným zaměstnancem veřejného úřadu, vyjímajíc úřad učitele práv na vysoké škole;

5. kdo je veřejným notářem nebo kandidátem notářství;

6. kdo vykonává povolání nebo zaměstnání, která se příčí ustanovení § 126 nebo se nesrovnává s nezávislostí advokacie nebo s postavením; vážností nebo se ctí advokáta;

7. kdo není pro své jednání hoden obecné důvěry [§ 2, písm. g)] ;

8. kdo upadne do konkursu, dokud konkursní řízení trvá, jakož i ten, na jehož žádost se koná, vyrovnací řízení, dokud nebude ukončeno.

§ 124.

(1) Žádost za zápis do seznamu kandidátů advokacie budiž podána u výboru advokátní komory, v jejímž seznamu je zapsán advokát, u kterého žadatel vstoupil do praxe. Žádost podepíše také tento advokát.

(2) V žádosti budiž uveden den vstupu do praxe. Byla-li žádost podána do 8 dnů potom, počítá se praxe ode dne skutečného vstupu, jinak od té doby, kdy žádost dojde výboru.

(3) Jinak platí obdobně ustanovení § 3.

§ 125.

(1) Kandidát advokacie zapsaný do seznamu dostane legitimaci a dosáhl-li substitučního
oprávnění (§ 127), dostane legitimaci substituční. O těchto legitimacích platí obdobně ustanovení § 6.

(2) Kandidát advokacie je povinen vrátiti legitimaci komornímu výboru, jakmile z praxe u advokáta vystoupí.

§ 126.

(1) Právní praxe kandidáta advokacie musí býti skutečná a musí býti vykonávána řádně a co možná všestranně.

(2) Komorní výbor dohlíží na výkon praxe kandidátů a na jejich výcvik a zakročí podle potřeby jak proti kandidátu advokacie, tak i proti advokátovi, u něhož je kandidát zapsán. Nevykonává-li se praxe řádně (odstavec 1), může komorní výbor odepříti uznati ji nebo může ji prodloužiti, nejdéle však o rak. Proti tomu usnesení může kandidát podati rekurs k delegaci advokátních komor.

(3) Je-li komornímu výboru známo, že advokát nemůže poskytnouti kandidátovi dostatečné praxe, může advokátu uložiti, aby přijímání do praxe omezil.

(4) Komorní výbor může také pro kandidáty advokacie zavésti povinné cvičební kursy, při nichž se má pečovati o vědecké probírání praktických případů a přihlížeti k dalšímu teoretickému i praktickému vzdělání a výcviku kandidátů.

(5) Delegace advokátních komor stanoví závazné směrnice pro nejmenší služební platy kandidátů advokacie.

§ 127.

(1) Advokát může se dáti zastupovati kandidátem advokacie, konajícím u něho právní praxi, přede všemi soudy a úřady, avšak před sborovými soudy ve sporných věcech občanských, pokud je nařízeno zastoupení advokátem, a ve věcech trestních jen kandidátem advokacie, který má hodnost doktora práv a vykonal advokátní zkoušku nebo který této zkoušky ještě sice nevykonal, ale má nejméně dva roky praxe u advokáta a od výboru advokátní komory dostal substituční oprávnění. Proti tomu, že bylo odepřeno uděliti toto oprávnění, může kandidát advokacie i advokát, u něhož je v praxi, podati rekurs k delegaci advokátních komor.

(2) Před nejvyšším soudem a před nejvyšším správním soudem kandidát advokacie advokáta, zastupovati nesmí; před porotou je takové zastoupení přípustné jen tehdy, je-li kandidát advokacie zapsán v seznamu obhájců.

(3) Kandidátu advokacie není dovoleno podepisovati podání za advokáta.

(4) Advokát není zproštěn odpovědnosti, jestliže se opomenutí nebo nesprávností dopustí kandidát advokacie, který u něho koná praxi.

§ 128.

(1) Advokát je povinen komornímu výboru neprodleně oznámiti, vystoupí-li kandidát z praxe u něho nebo nevykonává-li ji z jakékoli příčiny déle než měsíc.

(2) Doba nemoci se započítává kandidátovi advokacie do praxe, nepřekročuje-li tři měsíce v jednom kalendářním roce. Dále se započítává zákonná dovolená, a doba povinného vojenského cvičení, nepřesahuje-li jeden měsíc v jednom kalendářním roce. V jakém rozsahu bude zkrácena přípravná, praxe těm, kteří konali vojenskou službu presenční, určí vláda nařízením.

(3) Je-li kandidát po smrti advokáta v jeho kanceláři ještě dále činný, a to pod dozorem substituta, ustanoveného zemřelému, včítá se doba praxe až do skutečného vystoupení z kanceláře zemřelého, nejdéle však praxe tříměsíční.

§ 129.

(1) Na žádost kandidáta advokacie zapsaného v seznamu potvrzuje komorní výbor jeho přípravnou praxi. Učiní tak na základě vysvědčení advokáta, u kterého byl kandidát zapsán, ale může si od advokáta vyžádati bližší vysvětlení o způsobu a délce kandidátovy praxe a může o ní vykonati i jinaké šetření. Zjisti-li, že byla praxe zčásti nebo zcela před stírána anebo konána měrou nedostatečnou, může praxi neuznati vůbec nebo uznati ji jenom dobou, která je přiměřená skutečnému výkonu.

(2) Proti takovému usnesení může kandidát advokacie podati rekurs k delegaci advokátních komor.

§ 130.

(1) Kandidát advokacie budiž ze seznamu vymazán,

a) pozbude-li československého státního občanství,

b) přestane-li vykonávati praxi,

c) nastane-li u něho některá z okolností, uvedených v § 123.

(2) Proti usnesení o výmazu ze seznamu kandidátů advokacie může žadatel podati rekurs k delegaci advokátních komor.

§ 131.

(1) K advokátní zkoušce budiž připuštěn kandidát advokacie, který dosáhl hodnosti doktora práv a vykonal nejméně tříletou praxi u advokáta (§ 129).

(2) Advokátní zkouška koná se u vrchního soudu, v jehož obvodu kandidát vykonal přípravnou praxi advokátní. Konal-li praxi advokátní v obvodech různých vrchních soudů, má zkoušku konati u vrchního soudu, v jehož obvodu dokonal tříletou praxi advokátní, trvala-li jeho advokátní praxe v tomto obvodu alespoň půl roku; jinak musí konati zkoušku u vrchního soudu, v jehož obvodu konal advokátní praxi nejméně 6 měsíců přímo před tím.

§ 132.

(1) Žádost za připuštění k advokátní zkoušce, doloženou potřebnými doklady, podá žadatel skrze výbor advokátní komory, v jejímž seznamu kandidátů žadatel je nebo naposledy byl zapsán, nebo v jejímž obvodu koná nebo naposledy konal praxi u finanční prokuratury.

(2) Komorní výbor předloží pak žádost presidentu vrchního soudu, který o ní rozhodne. Vyhoví-li žádosti, ustanoví dny, kdy se má zkouška konati, tak aby každý kandidát byl zkoušen pravidelně nejdéle ve dvou měsících po tom dni, kdy jeho žádost došla.

(3) Proti usnesení, že se kandidát ke zkoušce nepřipouští, může žadatel podati rekurs k nejvyššímu soudu (§ 56).

§ 133.

(1) Zkouška se koná, před zkušební komisí, která se skládá z presidenta nebo vicepresidenta vrchního soudu jako předsedy, dvou členů vrchního soudu a jednoho advokáta jako členů. Jako dalšího člena povolá předseda zkušební komise pro jednotlivý zkušební den správního úředníka přiděleného úřadu druhé nebo vyšší stolice.

(2) Členy advokáty ustanoví president vrchního soudu z advokátů volených advokátní komorou [§ 39, odst. 1, písm. b)] na dobu tří let. Voleni mohou !býti jen ti advokáti, kteří jsou volitelní do delegace advokátních komor. Bližší ustanovení o povolávání správních úředníků za členy zkušební komise budou vydána nařízením.

(3) Členy zkušební komise neadvokáty jmenuje president vrchního soudu na dobu tří let.

§ 134.

(1) Zkouška budiž konána. nejprve písemně a pak ústně.

(2) K písemné zkoušce, která se koná u vrchního soudu, buďtež dány kandidátu v různých dnech úkoly z oboru kráva civilního, trestního a správního.

(3) Z oboru práva civilního budiž uloženo vypracovati některý z těchto úkolů: rozsudek s důvody, odvolací nebo dovolací spis, žalobu, odpověď na ni nebo jiný přípravný spis. Z oboru práva trestního budiž uloženo vypracovati některý z těchto úkolů : obžalovací spis, námitky proti obžalobě, zmateční stížnost neb odvolání. Z oboru práva správního budiž uloženo vypracovati stížnost k nejvyššímu správnímu soudu neb odvodní spis anebo rozhodnutí o této stížnosti.

(4) Na žádost kandidáta advokacie koná se písemná zkouška, v tom jazyku, který je v obvodu vrchního soudu jazykem národní menšiny, jeli kandidát příslušníkem jazyka této menšiny.

§ 135.

(1) Při zkoušce, zejména ústní, má se zjistiti, zda si kandidát advokacie osvojil náležitou znalost zákonodárství a praxi potřebnou pro výkon advokacie.

(2) Ústní zkouška každého kandidáta má trvati asi dvě hodiny.

(3) Zkouška se koná v jazyku státním a na žádost kandidáta advokacie zčásti i v tom jazyku, který je v obvodu vrchního soudu jazykem národní menšiny, je-li kandidát příslušníkem jazyka této menšiny.

(4) Každý komisař má dávati otázky z oboru toho práva, který předseda určil. Také předseda může dávati otázky.

§ 136.

(1) Zkušební komisař, kterému předseda odevzdá písemnou práci kandidátovu, aby ji posoudil, má se též o ní vyjádřiti.

(2) V neveřejné poradě po zkoušce usnese se komise většinou hlasů, zda kandidát podle výsledku zkoušky písemné a ústní vykonal zkoušku s prospěchem výtečným, velmi dobrým neb alespoň dobrým nebo zda při zkoušce neobstál.

(3) Kandidát, který při zkoušce neobstál, může se podrobiti nové zkoušce po uplynutí lhůty, stanovené zkušební komisí, nejméně šestiměsíční. Neobstojí-li kandidát advokacie jen v některém předmětu, může mu zkušební komise uložiti, aby ose podrobil zkoušce jen z tohoto předmětu; podmínkou zkoušky jen z některého předmětu je, že do lhůty jednoho roku vykoná zkoušku s úspěchem.

(4) Kandidát advokacie, který neobstojí třikráte u zkoušky, může býti připuštěn k nové zkoušce jen s povolením ministerstva spravedlnosti.

§ 137.

(1) President vrchního soudu vydá kandidátovi vysvědčení o vykonané zkoušce a o jejím výsledku.

(2) S prospěchem vykonaná advokátní zkouška nahrazuje zkoušku soudcovskou a notářskou.

§ 138.

Podrobné předpisy o praxi kandidátů advokacie u soudů a u státních zastupitelství za účelem výcviku, o zkouškách a o úředních dávkách za ně vybíraných a o tom, jak se jich má použíti, vydá vláda nařízením.

 

Oddíl VII.

Ustanovení společná.

§ 139.

(1) Lhůta k podání opravného prostředku podle tohoto zákona činí 15 dnů od doručení usnesení (nálezu).

(2) Opravný prostředek podle tohoto zákona, podaný v zákonné lhůtě na poště, je podán včas, je-li den podání u poštovního úřadu prokázán :potvrzením tohoto úřadu.

(3) Připadne-li poslední den zákonné lhůty pro opravný prostředek na neděli nebo na svátek státem uznaný anebo na památný den, pokládá se za poslední den lhůty nejblíže příští den všední.

(4) Opravný prostředek podle tohoto zákona lze ohlásiti také telegraficky, ale musí býti podán písemně ve formě pro něj jinak předepsané nejpozději ve třech dnech po uplynutí lhůty, stanovené pro opravný prostředek. Do této lhůty se nepočítají dny poštovní dopravy.

§ 140.

Náklady vyhlášek podle tohoto zákona (§ 5, odst. 1, § 22, § 90, odst. 3, § 111, odst. 2) zakládá advokátní komora, a člen advokátní komory, který k vyhlášce zavdal podnět, jest povinen tyto náklady jí nahraditi.

§ 141.

(1) Pokud není v tomto zákoně stanoveno jinak, řídí se řízení před advokátní komorou a před delegací advokátních komor a jejich orgány přiměřeně předpisy o řízení ve věcech náležejících do působnosti politických úřadů.

(2) Konajíce šetření podle tohoto zákona mohou orgány advokátní komory a delegace advokátních komor užíti prostředků uvedených v § 71 s výjimkou místního ohledání a se změnou, že pro výslech svědků a znalců užijí přiměřeně ustanovení civilního řádu soudního.

 

Důvodová zpráva.

Unifikace advokátního řádu nemusí překonávati podstatné překážky, které by měly příčinu v základních různostech obou advokátních řádů v zemích České a Moravskoslezské na jedné straně a v zemích Slovenské a Podkarpatoruské na straně druhé, protože hlavní zásady jsou celkem stejné.

Podle obou řádů jest advokacie svobodné povolání, do něhož se vstupuje bez vlivu moci státní na průkaz, že byly splněny zákonné podmínky. Podle obou řádů se advokacii přiznává autonomní správy v advokátních komorách. Jen míra teto autonomie je rozdílná, jak je viděti zvláště z toho, co je řečeno v úvodním odůvodnění k oddílu o kárném právu. Oba advokátní řády však i v kárných věcech dávají poslední slovo nejvyššímu soudu.

Osnova neporušila ani jednu, ani druhou zásadu. Onu zachovala proto, že jakýkoliv otřes této zásady mohl by znamenati návrat k advokacií stadii, tato pak je v demokratickém statě nemyslitelná. Vždyť advokáti vládou jmenovaní nemohou býti nezávislí, a nezávislost advokacie je v moderním státě, zvláště ve statě demokratickém, jednou z podmínek občanské svobody.

Druhou zásadu osnova ještě prohlubuje. Osnova pokládá za zvláštní svou úlohu dosíci vyrovnaní mezi zájmy plné nezávislosti advokacie a mezi zájmy občanů. K tomu vyrovnaní slouží dohled vlastních orgánů na zachovávání kázně jak jednotlivci tak komorami. Platí zajisté o všech zvoucích pospolitých organismech, že je k udržení nezávislosti třeba plné kázně. Osnova vybavuje komorní orgány, přímo volené členy komor, advokáty, obsáhlými právy, směrujícími k udržení stavovské disciplíny. Zachovává při tom i právo stížnosti stran, které se pokládají za zkráceny advokáty při výkonu jejích povolaní. Při poradách o této osnově bylo zjištěno, že v jiných kárných řízeních takové právo třetích osob není. Není jeho na př. v kárném řízení proti členům komor lékařských neb inženýrských. Ale advokacie se nebrání tomuto vlivu stran na kárné řízení proti advokátům. Je si vědoma toho, že její působení daleko více proplétá všechen život společenský než působení stavů jiných. Bylo také uváženo to, že stát přímo nutí své občany, aby používali služeb advokacie tam, kde jde o ochranu důležitých zájmů - přikazuje nucené zastupování ve věcech civilních i trestních. Advokacie j e si vědoma toho, že jistý vliv stran na kárné řízení slouží jen disciplíně stavu.

Některé problémy se neřeší v advokátním řádě, ale není tím řečeno, že by se o nich nebylo uvažovalo. Je to na př. otázka numeru clausu. Přesto, že přeplnění advokátního stavu, které je také u nás patrné - bude o tom řeč s poukazem na přiložené tabulky ještě později - , u mnoha sousedních států vzbudilo v posledních letech živou diskusi o tom, zda by numerus clausus neměl snad býti zaveden nebo znovu zaveden, zástupcové československé advokacie jednomyslně zaujali v této věci stanovisko negativní. Nadále platí jako správná zásada, že jen volný a nikým neobmezený přístup k advokacii může nejlépe zajistiti zdravý vývoj svobodné advokacie, i když by se zdálo lákavé, zadržeti pro lepší materiální existenci nepoměrně rostoucí přírůstek advokátů.

Ani ovšem momenty politické a sociální nemohou zůstati nepovšimnuty, zvláště v našem státě.

V osnově není kasuistických ustanovení o tom, jaké funkce jsou neslučitelné s povoláním advokáta. V konkurenčním boji mohou ovšem někdy takové funkce způsobiti dosti zla, ale osnova se úmyslně vyhnula podrobné úpravě, protože všeobecná norma, jaká je v § 2, písm. f) , a v § 7, odst. 1, písm. i), daleko lépe umožňuje, aby slučitelnost nebo neslučitelnost byla přezkoumána a vyslovena v jednotlivém případě. Takové povšechné ustanovení lépe vyhoví poměrům než vypočet, který by stejně nemohl býti taxativní. Že však činnost člena Národního shromáždění není neslučitelná s advokacií, je patrné z ustanovení § 7, odst. 8, podle něhož advokát, stav se ministrem, musí si ustanoviti substituta.

Osnova nepřináší ovšem - a není to také jejím účelem - rozmnožení advokátní agendy. Ačkoliv byly v tomto směru činěny jisté požadavky, na př. co do legalisace listin advokáty sepsaných, co do vyloučení jakýchkoliv obmezení v zastupování zvláštními zákony, co do neobmezeného zastupování státních úřadů a pod., bylo během porad od těchto požadavků po zralé úvaze ustoupeno. Ochranu stavu proti neoprávněným zásahům do povolání advokátů má zjednati zvláštní zákon, protože bude sloužiti i k ochraně jiných povolání oprávněných konati právní práce pro jiné.

Osnova vypracovaná podle porad konaných se Stálou delegací advokátních komor a v celku za jejího souhlasu, znamená podstatný pokrok na poli zdokonalení autonomie. Osnova přináší podstatnou novotu v t. zv. delegaci advokátních komor. Je to v podstatě vybudování autonomie nahoru. Advokátní komory uznávají nad sebou kolektivní vůli delegátů všech komor, podrobují se dozoru, a to jak povšechnému, tak i specielnímu. Delegace advokátních komor jest opravnou stolicí ve věcech členů komory a kandidátů advokacie. V těch věcech, ve kterých je další rekurs k nejvyššímu soudu, je druhou, jinak však poslední stolicí. Dosud taková opravná stolice nebyla, a zcela nedokonale plnily tento úkol valné hromady. V podrobnostech se poukazuje na odůvodnění k oddílu "Delegace advokátních komor".

Jsou ještě jiné větší nebo menší změny, na př. tyto:

Zájem občanstva chrání se dokonaleji tehdy, přestane-li advokát vykonávati advokacii; zvláště se určují oprávnění a povinností substitutů těch advokátů, kteří nemohou nebo nesmějí advokacii vykonávati; na ochranu stran dávají se ustanovení o tom, kdy se nesmí člen výboru kárné rady atd. účastniti jednání pro vyloučení nebo zaujatost; v kárném řízení zabezpečuje se dokonaleji výkon spravedlností stanovením pevného počtu členů senátu a používá se zásad moderního řízení kárného; zabezpečuje se dokonaleji příprava kandidátů advokacie k jich budoucímu povolání atd.

Některé úpravy jsou vyhrazeny nařízením, tak především otázka počtu advokátních komor a jejich obvodů jakož i sídel, dále v oddílu o kandidátech advokacie, o jejich praxi u soudů a u státních zastupitelstev, o výkonu zkoušek, o poplatcích za ně a o jejich upotřebení, konečně o zkrácení přípravné praxe, koná-li kandidát vojenskou službu. Jde tu vesměs o prováděcí normy, které je možno přizpůsobiti potřebám lépe vládním nařízením nežli zákonem.

K oddílu I.

Ustanovení náležející do tohoto oddělení byla vlastně již sjednocena zákonem č. 40/ 1922 Sb. z. a n.

Jde o podmínky, za nichž se nabývá způsobilosti vykonávati advokacii (§§ 1 a 2) a za nichž se ztrácí toto oprávnění (§ 7). K tomu se pak druží ustanovení o řízení (§§ 3 až 6).

Proto není třeba podrobného odůvodnění všech jednotlivostí. Stačí uvést odchylky.

K § 1.

K odstavci 1. Třebaže se snad již v našich zemích neužívá názvů odlišných, zdánlivě ukazujících na různý rozsah oprávnění v zastupování, na př. názvu "zemský advokát", je přece vhodné ustanovení o tom, jaký je název jednotný. Dá to komorním výborům podklad, aby zakročily proti jakýmkoli výstřelkům.

Jinak jsou v odstavci 2 jen nepatrné změny § 1 zák. č. 40/1922 Sb. z. a n.

K tomuto paragrafu viz dále čl. II uvozovacího zákona, kde jsou dána ustanovení o těch, kdož konali studia, zkoušky nebo praxi před 28. říjnem 1918.

Jiná, jen formální změna je v tom, že do § 1 byly zahrnuty vesměs podmínky positivní, jejichž splnění lze prokázati listinami, a proto se také nedostatek svéprávnosti uvádí v § 2 jako překážka bránící zápisu do seznamu.

K odstavci 3.

Dosavadní ustanovení § 6 advokátního řádu (adv. ř.) o výkonu advokacie těmi, kdož byli pět let hlasujícími rady sborového soudu, v podstatě se zachovává. Statistika ukázala, že přírůstek takovýchto advokátů je poměrně malý. Zákonná ustanovení o srážkách z pense při podobném zaměstnání přírůstek ten jistě ještě dále obmezí. Jisté obmezení v poslední větě zdálo se podle zkušeností vhodné k tomu, aby se zamezily nepříznivé úsudky vyslovované někdy o možnosti újmy pro konání spravedlnosti, vystupují-li před soudem jako advokáti bývalí členové tohoto soudu.

K § 2.

V písm. a) a b) jde jen o nevelké změny, zčásti jen stylisační.

O písm. a) byla řeč již shora.

Znění písm. b) přihlíží přesněji k různostem trestního práva v obou oblastech právních; také se výslovně upravuje otázka, jaký vliv má v těchto případech podmíněné odsouzení trestní.

V bodu písm. c) mluví se přesněji i o výmazu ze seznamu advokátů, a ne jen o výmazu ze seznamu kandidátů advokacie;

v bodu písm. d) mluví se o placeném zaměstnanci veřejného úřadu, takže se tím postihují také zaměstnanci smluvní a dále zaměstnanci nejen státní, nýbrž veřejní vůbec. Není totiž důvodu lišiti je. I jiný úřad veřejný než státní může překážeti advokátu, vykonávati povolání nezávisle. Protože pak ministr není zaměstnancem úřadu, neuvádí se již při upraveném znění v bodě d).

Bod písm. f) je přesněji stylisován tak, aby bylo i bez potřeby zvláštních kasuistických ustanovení vyjádřeno, že nejsou přípustné případy, kdy jest advokát závislý na př. na tom, v jehož službách je a pro nějž advokacii provozuje (na př. pro banky, průmyslové nebo zemědělské závody atd.). Nepomýšlí se na takové případy, kdy je advokát ve společenství s jiným advokátem a kdy je úmluvou mezi nimi stanovena jeho odměna pevným platem. V prvém případě (při závislosti na bance atd., v jejíž je službách) nemůže se advokát volně rozhodovati, zda nějakou věc převezme (§ 9, odst. 1 adv. ř.), protože tomu brání jeho služební poměr, v druhém žádná, taková, závada není. Dále má nová stylisace na mysli to, aby byly kryty všechny případy, kdy by nepodjaté konání jednoho zaměstnání nebo povolání mohlo míti vliv na druhé, nebo kdy by zaměstnání nebo povolání odporovalo
vážnosti nebo cti advokáta.

Bod písm. g). Jasněji než dosud chce osnova vyjádřiti, o jakou důvěru jde: důvěru, kterou má míti advokát ve veřejnosti jako advokát. Nerozhoduje tedy důvěra komorního výboru samého, ale také ne důvěra částí obecenstva, snad podle politického přesvědčení.

Nová je podmínka písm. i). Justiční správě vycházejí někdy obtíže z toho, usadí-li se advokát v místě, kde jest u okresního soudu činný soudce, vyloučený ve všech věcech jeho působnosti vykázaných, v nichž vystupuje advokát s ním příbuzný. V takových případech buď musí býti delegován soud jiný (na př. je-li tam jediný soudce) nebo je-li tam soudců několik, musí býti přibrán jiný soudce ve všech případech, kde takový advokát zastupuje. Není nutkavého důvodu k tomu, aby se mohl advokát usaditi právě v takovém místě. Ovšem jisté omezení je vhodné, jde-li o soud větší, se čtyřmi a více soudci, kde třeba ani nemá každý soudce jistý druh agendy (nesporné, sporné, exekuční, trestní), nýbrž jen část některé z nich. Nejsou tím ovšem odstraněny obtíže, jestliže k poměru tomu dojde sňatkem teprve po zápisu. Šlo by snad daleko nutiti advokáta, aby změnil sídlo. Otázka pak, jaká opatření se mají učiniti, provdá-li se žena, vykonávající úřad soudcovský, za advokáta vykonávajícího v témž sídle advokacii, nebo vzal-li by si soudce za ženu advokátku, musí býti řešena jinde. Lze však již zde stejně posuzovati podobný poměr k veřejnému notáři, na tom místě ustanovenému.