Majetku Ústřední národní pojišťovny, pokud netvoří jmění kmenové a není vynaložen na výdaje pojištění podle tohoto zákona nebo k účelům zdravotní péče o pojištěnce a jejich rodiny, ukládá se podle směrnic schválených ministerstvem sociální péče v dohodě s ministerstvem financí.

(¹) Poskytla-li Ústřední národní pojišťovna zápůjčku, může se uspokojiti z cenných papírů, které jí byly dány do zástavy, je-li dlužník v prodlení, bez soudního řízení a smí je po předchozí pohrůžce dáti veřejně prodati.

(²) Výkazy Ústřední národní pojišťovny o jejích splatných pohledávkách ze zápůjček, anuit, z úroků a z ostatního smluveného příslušenství jsou exekuční tituly.

(¹) Právní jednání a listiny, jichž je třeba k založení, k upravení a projednání právních poměrů mezi Ústřední národní pojišťovnou s jedné strany a veřejnými orgány, úřady, příplatkovými ústavy, zaměstnavateli, pojištěnci nebo jejich rodinnými příslušníky, důchodci, léčebnými ústavy, lékaři a jinými zdravotnickými osobami (§ 197, odst. 5) s druhé strany, jsou osvobozeny od poplatků (kolků) a dávek. Stejného osvobození požívají písemnosti, úřední úkony a rozhodnutí v řízení soudním, exekučním a správním, pokud slouží účelům tohoto zákona. Z připojištění (§ 143, odst. 1, písm. a) a b) a § 144) platí Ústřední národní pojišťovna zaopatřovací poplatky v poloviční výši. Žádá-li o to Ústřední národní pojišťovna nebo její zmocněný zástupce, je soud povinen vyhotoviti a vydati bezplatně opis (stejnopis) protokolu, který je prost poplatků (kolků).

(²) Ústřední národní pojišťovna, její podniky a fondy, jakož i podniky a fondy jí spravované, pokud plní úkoly podle tohoto zákona, jsou osvobozeny od zvláštní daně výdělkové a od daně rentové.

(³) Peněžité dávky jsou osvobozeny od daně rentové.

(⁴) Ústřední národní pojišťovna, její podniky a fondy, jakož i podniky a fondy jí spravované jsou osvobozeny od daně z obratu co do dodávek a výkonů, přímo souvisejících s plněním úkolů stanovených tímto zákonem.

(⁵) Ústřední národní pojišťovna, její podniky a fondy, jakož i podniky a fondy jí spravované, jsou osvobozeny od poplatků z právních jednání a listin o nabytí nebo směně nemovitostí určených k zdravotním nebo správním účelům pojištění; rovněž jsou osvobozeny od poplatků z právních jednání a listin o zcizení nemovitostí určených dosud k uvedeným účelům, je-li nabyvatelem stát nebo jiná osoba, které pro tato právní jednání nebo listiny přísluší osobní osvobození od poplatků.

(⁶) O osvobození movitého jmění Ústřední národní pojišťovny, jejích podniků a fondů, jakož i podniků jí spravovaných od poplatkového ekvivalentu a o poskytování úlev v poplatkovém ekvivalentu pro jejich nemovité jmění platí předpisy o poplatkovém ekvivalentu. Úlevy a osvobození od poplatkového ekvivalentu, které mají dosud nositelé pojištění uvedení v § 6 zákona ze dne 8. dubna 1938, č. 76 Sb., o poplatkovém ekvivalentu, platí v plném rozsahu i pro Ústřední národní pojišťovnu.

(⁷) Pokud se na dosavadní nositele veřejnoprávního sociálního pojištění vztahují jiné předpisy, které poskytují berní osvobození a úlevy a nejsou uvedeny v § 278, platí tyto předpisy nadále též pro Ústřední národní pojišťovnu.

(¹) Pojišťovna jest oprávněna podle platných předpisů nabývati, zřizovati a provozovati ambulatoria, diagnostické stanice, léčebné ústavy, ozdravovny, zotavovny a jiné podobné ústavy a zařízení v rámci celostátního plánu zdravotní péče (§ 193).

(²) Pro ambulatoria neplatí ustanovení zákona ze dne 30. dubna 1870, č. 68 ř. z. o organisaci veřejné zdravotní služby, a obdobná ustanovení zák. čl. XIV/1876 o úpravě zdravotnictví.

(³) K provozu ústavů podle odstavce 1, pokud se v nich umísťují a stravují nemocní, není zapotřebí hostinské koncese.

(¹) Pojišťovna je oprávněna nabývati, zřizovati a podle příslušných předpisů provozovati lékárny pro účely národního pojištění.

(²) Pojišťovna, i když nemá lékárnu podle odstavce 1, je oprávněna svými lékaři (lékárníky) vydávati pojištěncům a jejich rodinným příslušníkům léčivé speciality a volně prodejné léky.

(³) Pojišťovna může prováděti retaxaci receptů a zkoumati složení a jakost léků odebíraných z lékárny.

(¹) Pojišťovna je oprávněna nakupovati ve velkém léky, léčiva, obvazový materiál, léčebné, orthopedické, therapeutické, optické a jiné pomocné prostředky, jakož i lékařská zařízení a přístroje s výhodami platnými pro velkoobchod a vydávati je pojištěncům a jejich rodinným příslušníkům, a to pokud jde o léky, za podmínek § 210, odst. 2.

(²) Pojišťovna může nabýti oprávnění vydávati tiskopisy, a to i periodické vlastním nákladem.

(¹) Dozor nad prováděním národního pojištění vykonává ministerstvo sociální péče. Dozor nad prováděním zdravotní a léčebné péče národního pojištění vykonává toto ministerstvo v dohodě s ministerstvem zdravotnictví a dozor v zásadních otázkách finančního hospodaření v dohodě s ministerstvem financí.

(²) Hospodaření Ústřední národní pojišťovny podléhá kontrole Nejvyššího účetního kontrolního úřadu.

(¹) Ministerstvo sociální péče v dohodě s ministerstvem financí schvaluje hospodářské plány a rozpočty Ústřední národní pojišťovny (§ 200).

(²) Početní podklady národního pojištění a jejich změny, jakož i pojistně matematické bilance Ústřední národní pojišťovny podléhají schválení ministerstva sociální péče.

(³) Ústřední národní pojišťovna jest povinna předkládati vládě prostřednictvím ministerstva sociální péče za každý kalendářní rok přehled o stavu národního pojištění spolu se zprávou a statistickými výkazy o svém hospodaření, o vývoji pojištění a o stavu majetku a zprávu o jeho uložení. Tuto zprávu jest předkládati nejpozději do konce roku za rok minulý.

Usnesení představenstva Ústřední národní pojišťovny o nabytí, zcizení nebo zatížení nemovitostí (§ 160, odst. 1, č. 6) vyžaduje souhlasu ministerstev sociální péče a financí, jestliže částka, za kterou má býti nemovitostí nabyto nebo za kterou mají býti zcizeny nebo kterou mají býti zatíženy, přesahuje 30,000.000 Kčs.

(¹) Ministerstvo sociální péče jest oprávněno žádati, aby mu Ústřední národní pojišťovna předložila knihy, listiny, zápisy a doklady a aby mu bylo dáno vysvětlení potřebné k provádění dozoru.

(²) Ministerstvo sociální péče může dále vyžadovati, aby orgány Ústřední národní pojišťovny byly svolány ke schůzím s uvedením předmětu jednání a může je samo svolati, nebylo-li jeho vyzvání vyhověno.

(³) Nejsou-li orgány Ústřední národní pojišťovny zřízeny nebo zdráhají-li se vykonávati povinnosti, může ministerstvo sociální péče po předchozím marném upozornění provésti samo na náklady Ústřední národní pojišťovny nutná opatření spadající do působnosti orgánů.

(¹) Ministerstvo sociální péče může rozpustiti představenstvo Ústřední národní pojišťovny, nedbá-li ve svých usneseních přes výstrahu opětovně právních předpisů a ustanovení jednacího řádu nebo vzpírá-li se příkazům vydávaným při provádění státního dozoru a převésti správu a zastupování Ústřední národní pojišťovny na komisi, kterou samo jmenuje. Tato komise spravuje a zastupuje Ústřední národní pojišťovnu podle předpisů platných jinak pro představenstvo až do doby, kdy se ustaví představenstvo nově zvolené.

(²) Komise jmenovaná podle odstavce 1 musí zaříditi, aby byly nové volby představenstva provedeny nejdéle do tří měsíců ode dne rozpuštění.

(¹) Ústřední národní pojišťovna a její územní organisační složky vydávají při provádění tohoto zákona rozhodnutí a opatření o právech a povinnostech stran výměry (§ 222).

(²) Není-li tímto zákonem nebo jiným předpisem stanoveno jinak, vydává výměry podle odstavce 1 místně příslušná okresní národní pojišťovna.

(¹) Místně příslušná je pro pojištění zaměstnanců okresní národní pojišťovna, v jejímž obvodě jsou vykonávány práce zakládající povinné pojištění; jsou-li práce vykonávány v obvodu několika okresních národních pojišťoven, je místně příslušnou pojišťovna, v jejímž obvodu je sídlo podniku. Pro pojištění osob samostatně výdělečně činných a spolupracujících členů rodiny je místně příslušná okresní národní pojišťovna, v jejímž obvodě jest sídlo podniku (závodu); pro pojištění ostatních pojištěnců okresní národní pojišťovna, v jejímž obvodě má pojištěnec stálé bydliště.

(²) Jde-li o pojištěnce, vykonávajícího několik činností, provádí pojištění každá pojišťovna příslušná podle odstavce 1. Peněžité dávky nemocenského pojištění poskytuje však v takovém případě pouze ta pojišťovna, v jejímž obvodě má pojištěnec trvalé bydliště.

(³) Je-li spor o pojistnou příslušnost mezi okresními národními pojišťovnami v obvodě téže národní pojišťovny, určí ji národní pojišťovna, jinak ústředna.

(⁴) Ústřední národní pojišťovna učiní opatření, aby pojištěnci, kteří se zdržují přechodně v obvodě jiné okresní národní pojišťovny než místně příslušné nebo u nichž jest příslušnost okresní národní pojišťovny sporná, obdrželi bez průtahu od pojišťovny svého pobytu ošetření v nemoci a pomoc v mateřství, jsou-li jinak u nich splněny podmínky stanovené léčebným řádem.

Místní příslušnost národní pojišťovny se řídí místní příslušností okresní národní pojišťovny podle § 218. Je-li dána podle této zásady příslušnost několika národních pojišťoven, jest příslušná národní pojišťovna, v jejímž obvodě má pojištěnec trvalé bydliště.

(¹) Nestanoví-li tento zákon jinak, platí pro řízení u pojišťovny zásady správního řízení. Připouští-li to povaha a předmět řízení, platí přiměřeně ustanovení vládního nařízení ze dne 13. ledna 1928, č. 8 Sb., o řízení ve věcech náležejících do působnosti politických úřadů, ve znění předpisů je měnících a doplňujících, zejména jeho ustanovení o navrácení v předešlý stav a o obnově řízení.

(²) I mimo případy §§ 15 a 16, § 92, odst. 5, §§ 106 a 121 a § 223, odst. 2 jsou zaměstnavatelé, jejich zástupci, pojištěnci, jejich rodinní příslušníci a pozůstalí na vyzvání povinni kdykoliv podati zprávu pojišťovně a jejím zmocněncům o všech okolnostech, které jsou rozhodné pro pojištění a pro řízení o přiznání dávky.

(¹) Veřejné úřady, soudy a jiné veřejné orgány, korporace, ústavy a podniky jsou povinny vyhověti v mezích své působnosti žádostem, které pojišťovna na ně vznese, podporovati i jinak všestranně pojišťovnu a podávati jí bezplatně sdělení potřebná pro provádění pojištění a jeho správu.

(²) Pojišťovna je zejména oprávněna dožadovati se spolupůsobení orgánů veřejné správy, aby byly zjištěny osoby, podrobené povinnému pojištění, a jejich zaměstnanci a vyšetřeny poměry rozhodné pro pojištění a pro nárok na dávky.

(¹) Rozhodnutí a opatření pojišťovny určená stranám se doručují písemně výměrem.

(²) Výměr o pojistné povinnosti se vydává pouze tehdy, vyžádala-li si strana výslovně jeho vydání nebo byla-li pojistná povinnost byla některou ze stran nebo pojišťovnou popřena.

(³) Výměr o dávce se nevydává, přiznává-li pojišťovna žádanou dávku, leč by šlo o důchody a jednorázové úrazové odškodné. Výměr a odnětí dávky nemocenského pojištění se nevydává, nežádá-li oprávněná osoba o jeho vydání do třiceti dnů po tom, kdy jí byla dávka odňata proto, že byla uznána schopnou práce.

(⁴) Výměr o odnětí, zastavení nebo snížení dávky musí obsahovati odůvodnění.

(⁵) Výměr musí obsahovati poučení o opravných prostředcích. Nesprávné poučení nemůže býti straně na újmu. Bylo-li dáno straně nesprávné poučení nebo nebylo-li dáno poučení vůbec, stává se výměr pravoplatným, nebylo-li mu odporováno do šesti měsíců po doručení.

(⁶) Pojišťovna může, zejména při vybírání pojistného, doručovati platební výměry a jiné písemnosti určené stranám svými zaměstnanci.

(¹) O nároku na dávku podle tohoto zákona se rozhoduje na žádost oprávněné osoby nebo jejího zástupce. Nezletilec dosáhnuvší 18 let může svůj nárok uplatniti sám. Místo zákonného zástupce nezletilce mohou uplatňovati nárok také komise okresní péče o mládež, pokud o nezletilce pečují. Odmítne-li pojištěnec uplatniti nárok na dávku příslušející rodinnému příslušníku, je rodinný příslušník nebo jeho zákonný zástupce (komise okresní péče o mládež) oprávněn uplatniti nárok sám.

(²) Řízení o odškodnění za pracovní úraz se zahajuje z moci úřední na podkladě ohlášení úrazu zaměstnavatelem, který je povinen je podati do osmi dnů. Ustanovení § 105, odst. 3 a 4 zůstává nedotčeno.

(³) Oprávněná osoba uplatňuje nárok na dávku u okresní národní pojišťovny místně příslušné. Uplatnění nároku u jiné organisační složky Ústřední národní pojišťovny není však straně na újmu.

(⁴) Osoba, vykonávající několik činností a pojištěná u několika okresních národních pojišťoven, je povinna při ohlašování nároku na dávky sděliti, u kterých okresních národních pojišťoven je k pojištění přihlášena.

(¹) Pojišťovna může požadovati, aby žadatel o dávku předložil potřebné doklady, a je-li nárok na dávku podmíněn určitým zdravotním stavem, může provésti lékařské vyšetření.

(²) Byl-li nárok na přiznání dávky důchodového pojištění, podmíněné invaliditou nebo snížením výdělečné schopnosti, pravoplatně zamítnut proto, že tato podmínka nebyla prokázána, může býti znovu uplatněn před uplynutím roku od doručení zamítavého rozhodnutí jen tehdy, osvědčí-li žadatel věrohodně, že nastalo podstatné zhoršení v jeho zdravotním stavu. Totéž platí obdobně, byl-li důchod pravoplatně odňat, ježto invalidita nebo výdělečná neschopnost již pominula.

(³) Žádost za přiznání peněžité dávky, která přes vyzvání pojišťovny nebyla doložena potřebnými doklady do šesti měsíců ode dne vyzvání, pokládá se za nepodanou, leč by podání dokladu v této lhůtě bez zavinění žadatele nebylo možné a doklad bude po odpadnutí překážky neprodleně předložen.

Zemře-li osoba, která má nárok na dávku po uplatnění nároku, vstupují do dalšího řízení a nabývají nároku na částky splatné do dne smrti oprávněného postupně manžel, manželka, děti (§ 67), otec, matka, družka (§ 66) a sourozenci, jestliže žili s oprávněným v době jeho smrti ve společné domácnosti. Podmínka společné domácnosti nemusí býti splněna u dětí, které mají nárok na sirotčí důchod.

Veřejné léčebné a ošetřovací ústavy (i kliniky) jsou povinny na požádání pojišťovny, jakož i při řízení před pojišťovacími soudy, provésti příslušné vyšetření zdravotního stavu osob uplatňujících nárok na dávky podle tohoto zákona, podávati o tom dobrozdání a vydávati opisy chorobopisů (zprávy o průběhu nemoci), jichž je třeba k zjištění nároku na dávky podle tohoto zákona. Výši a způsob úhrady za tyto úkony určí ministerstvo sociální péče v dohodě s ministerstvem zdravotnictví, které vyslechne jednotnou odborovou organisaci.

(¹) Příjemce důchodu je povinen ohlásiti do patnácti dnů národní pojišťovně důvod zániku nároku na důchod. Stejně je povinen oznámiti jiné okolnosti rozhodné pro nárok na důchod, jeho výši a výplatu. Důchodce ručí i svým důchodem za škodu, která vznikne pojišťovně úmyslným porušením nebo hrubým opomenutím této povinnosti.

(²) Důchodce může žádati za zvýšení důchodu podle § 109, odst. 1 do tříletí po přiznání důchodu.

(³) Výplata důchodu podmíněného invaliditou nebo ztrátou výdělečné schopnosti, může býti odepřena nebo zastavena, zdráhá-li se důchodce podrobiti lékařské prohlídce nebo pozorování přesto, že byl na tento následek upozorněn.

(¹) Proti výměrům pojišťovny je možno podati opravný prostředek k pojišťovacímu soudu.

(²) Opravný prostředek jest podati do třiceti dnů ode dne doručení výměru u té pojišťovny, proti jejímuž výměru směřuje, a to písemně ve dvou vyhotoveních nebo ústně do protokolu. Opravný prostředek podaný u jiné než příslušné pojišťovny (§§ 218 a 219) pokládá se za platně podaný.

(³) Požádá-li strana před uplynutím lhůty podle odstavce 2 o sdělení výpočtu důchodu, běží jí nová lhůta ode dne, kdy jí pojišťovna výpočet doručila.

(⁴) Nezmění-li pojišťovna své rozhodnutí do patnácti dnů ode dne, kdy jí byl opravný prostředek doručen, a to tak, že vyhoví opravnému prostředku, je povinna v této lhůtě jej předložiti příslušnému pojišťovacímu soudu. O formálních vadách opravného prostředku nerozhoduje.

(¹) Pojišťovací soud se skládá z předsedy, potřebného počtu soudců z povolání a potřebného počtu přísedících z řad pojištěnců.

(²) Předsedu a ostatní soudce z povolání jmenuje ministr spravedlnosti v dohodě s ministrem sociální péče z osob způsobilých k úřadu soudcovskému nebo z jiných osob práva znalých, jestliže je zaručena jejich odborná způsobilost v oboru národního pojištění: vláda stanoví nařízením bližší podmínky k dosažení úřadu soudcovského u pojišťovacích soudů.

(³) Přísedící a jejich náhradníky jmenuje ministr sociální péče z řad pojištěnců, a to na návrh jednotné odborové organisace a vrcholných zájmových organisací. Mezi přísedícími musí býti v dostatečném počtu zastoupeny všechny skupiny pojištěnců národního pojištění.

(¹) Přísedícím pojišťovacího soudu může býti pouze, kdo je volitelný za člena zastupitelského sboru Ústřední národní pojišťovny, nemůže však jím býti člen některého zastupitelského sboru.

(²) Úřad přísedícího pojišťovacího soudu je čestný. Přísedící mají nárok na náhradu hotových výloh a na náhradu za ztrátu času a ušlý výdělek. Náhrady budou stanoveny směrnicemi vydanými ministerstvem spravedlnosti v dohodě s ministerstvem financí.

(³) Funkční období přísedících je šestileté. Přísedící zůstávají v úřadě i po uplynutí této doby, dokud nenastoupí v úřad jejich nástupci.

(⁴) Přísedící pojišťovacího soudu slíbí předsedovi rukou dáním, že budou vykonávati svůj úřad svědomitě a nestranně a že budou zachovávati zákony.

(⁵) Ministr sociální péče odvolá na návrh předsedy pojišťovacího soudu přísedícího, u něhož nejsou splněny podmínky pro úřad přísedícího nebo který trvale zanedbává povinnosti svého úřadu. Přísedícímu, který zanedbal povinnosti svého úřadu, může předseda uložiti pořádkový trest až do 1.000 Kčs a náhradu útrat řízení zmařeného jeho vinou.

(⁶) Proti rozhodnutí předsedy podle předchozího odstavce, jež se doručí písemně, je možno si stěžovati k vrchnímu pojišťovacímu soudu písemnou stížností, podanou u předsedy pojišťovacího soudu v patnácti dnech ode dne doručení.

(⁷) Vládní nařízení stanoví podle § 229, odst. 2 podrobné předpisy o jmenování přísedících a o zbavení úřadu přísedícího, jakož i o službě u pojišťovacích soudů, a upraví jejich jednací řád.

Pojišťovací soudy rozhodují:

1. o opravných prostředcích proti výměrům pojišťovny;

2. ve sporech mezi pojišťovnou a veřejnými zdravotními ústavy (zařízeními) podle §§ 198 a 199, vzniklých při provádění tohoto zákona.

(¹) O opravných prostředcích podle § 231, č. 1 rozhoduje pojišťovací soud, v jehož obvodě jest sídlo pojišťovny (§§ 218 a 219), která napadený výměr vydala, nebo podle volby stěžovatele, v jehož obvodě má stěžovatel své bydliště. Spory o dávky důchodového pojištění rozhoduje však vždy pojišťovací soud v sídle sborového soudu I. stolice, pro jehož místní příslušnost platí ustanovení věty první.

(²) Spory podle § 231, č. 2 rozhoduje pojišťovací soud, v jehož obvodě je sídlo (bydliště) žalované strany.

(¹) Pojišťovací soudy rozhodují ve sporech o dávky z pojištění, čítajíc v to dávky z připojištění, v tříčlenných senátech, v ostatních sporech samosoudci.

(²) Senáty se skládají z předsedy, jímž je předseda soudu nebo jiný soudce z povolání, a ze dvou přísedících, které povolává předseda.

Proti rozhodnutím pojišťovacího soudu je možno podati odvolání k vrchnímu pojišťovacímu soudu, pokud to nebude vyloučeno zákonem pro spory o věcech nepatrných.

(¹) Vrchní pojišťovací soud se skládá z předsedy, jeho náměstků, potřebného počtu soudců z povolání a potřebného počtu přísedících.

(²) Vrchní pojišťovací soud rozhoduje o odvoláních proti rozhodnutím pojišťovacího soudu podle § 233, odst. 2 a proti jiným jeho rozhodnutím, které určí zákon podle § 239, v senátech tříčlenných. Jinak rozhoduje v pětičlenných senátech. Tříčlenné senáty se skládají z předsedy, jímž je předseda soudu nebo některý z jeho náměstků a dvou soudců z povolání, senáty pětičlenné mimo to ze dvou přísedících, které povolává předseda.

(³) Ustanovení §§ 229 a 230 platí obdobně.

O dovoláních proti rozhodnutím vrchních pojišťovacích soudů rozhoduje nejvyšší pojišťovací soud zřízený při nejvyšším soudě v Brně.

Dovolání je přípustné pro nezákonnost v případech, které určí zákon (§ 239).

Předsedu, jeho náměstka a potřebný počet členů nejvyššího pojišťovacího soudu jmenuje na návrh vlády president republiky z řad členů nejvyššího soudu, po případě z řad jiných osob práva znalých, které mají vynikající znalosti sociálního pojištění.

Zřízení a organisaci pojišťovacích soudů, vrchních pojišťovacích soudů a nejvyššího pojišťovacího soudu, jakož i řízení před těmito soudy upraví zvláštní zákon.

(¹) Služební dohled nad pojišťovacími soudy náleží předsedům vrchních pojišťovacích soudů a nad vrchními pojišťovacími soudy a nejvyšším pojišťovacím soudem prvnímu presidentu nejvyššího soudu. Ministerstvo spravedlnosti vykonává nejvyšší dohled nad pojišťovacím soudnictvím vůbec.

(²) O disciplinární odpovědnosti soudců z povolání činných u pojišťovacích soudů, vrchních pojišťovacích soudů a nejvyššího pojišťovacího soudu platí všeobecná ustanovení o disciplinární odpovědnosti soudců vůbec.

(³) Osobní a věcné náklady na pojišťovací soudnictví hradí stát.