Pro přestupek bude potrestán, nejde-li o čin trestný přísněji,

a) kdo nevyhoví včas bez náležité omluvy ohlašovací povinnosti uložené tímto zákonem nebo neučiní tak správně; oznámení podané u nepříslušné pojišťovny není přestupkem;

b) kdo bez náležité omluvy nesplní vůbec nebo splní jen nedostatečně povinnost vésti, uschovávati a předkládati záznamy podle §§ 21 až 23;

c) zaměstnavatel nebo zaměstnanec pojišťovny, jenž sjednal s pojištěncem smlouvu, kterou mají býti omezena nebo zkrácena práva vyplývající pro pojištěnce z tohoto zákona;

d) kdo poruší povinnost mlčeti uloženou mu tímto zákonem;

e) kdo v řízení o dávkách učiní úmyslně nebo z nedbalosti nepravdivou výpověď o okolnostech, které mohou míti vliv na rozhodnutí;

f) kdo dosáhne dávky předstíráním;

g) kdo požaduje, ač k tomu není oprávněn. poskytnutí téže dávky z téhož právního důvodu u několika územních organisačních složek pojišťovny, aby vylákal totéž plnění několikrát;

h) kdo poruší ustanovení o úrazové zábraně (§§ 97 až 99);

ch) kdo nevyhoví jiné povinnosti podle tohoto zákona.

(¹) Dopustila-li se přestupku podle § 241 osoba jednající za právnickou osobu, lze také právnické osobě uložiti pokutu podle § 243. Právnickou osobu zastupuje v trestním řízení orgán, který je podle zákonných nebo statutárních předpisů povolán zastupovati ji navenek. Skládá-li se tento orgán z několika fysických osob, má právo a na vyzvání úřadu povinnost ustanoviti osobu, která v trestním řízení právnickou osobu zastupuje. Neučiní-li tak v ustanovené lhůtě nebo je-li nebezpečí v prodlení, může úřad sám takovou osobu ustanoviti.

(²) Pověřil-li zaměstnavatel podle § 14, odst. 4 třetí osobu činností uvedenou v § 241, písm. a) nebo písm. b), je trestně odpovědná tato osoba. Zaměstnavatel však ručí za pokutu uloženou této osobě.

(¹) Přestupky (§§ 241 a 242) se trestají podle zavinění a podle výše způsobené škody pokutou až do 15.000 Kčs, je-li nedobytná, vězením až do jednoho měsíce.

(²) Není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, platí pro řízení o přestupcích podle § 241 a 242 předpisy o trestním řízení správním (policejním).

(³) Z nálezu se lze odvolati do patnácti dnů. Rozhodnutí o odvolání má platnost konečnou.

Trestnost přestupků uvedených §§ 241 a 242 pomíjí,

a) odčinil-li pachatel závadu, kterou způsobil trestným činem, dříve, nežli se dověděl, že proti němu bylo zavedeno trestní řízení;

b) promlčením.

(¹) Přestupky podle §§ 241 a 242 se promlčují, nebylo-li zavedeno trestní řízení proti pachateli v šesti měsících ode dne, kdy přestala činnost (jednání nebo opomenutí) náležející ke skutkové podstatě přestupku. Nastal-li výsledek náležející ke skutkové podstatě teprve později, počíná lhůta od této doby.

(²) Uložený trest se promlčuje ve třech letech ode dne, kdy nález nabyl právní moci. Promlčení se staví po dobu, po kterou byl povolen odklad výkonu trestu.

(¹) Ministr sociální péče se zmocňuje, aby do 31. prosince 1950 vydával vyhláškami v Úředním listě organisační a přechodná opatření potřebná k vybudování národního pojištění a k přizpůsobení dosavadního stavu veřejnoprávního sociálního pojištění právnímu stavu zavedenému tímto zákonem, zejména pokud jde o přechodnou platnost dosavadních předpisů o veřejnoprávním sociálním pojištění po dni počátku účinnosti některých ustanovení tohoto zákona. Dokud nenabudou účinnosti všechna ustanovení tohoto zákona, mohou býti vyhláškami podle první věty tyto dosavadní předpisy změněny.

(²) Pokud se opatření podle odstavce 1 týkají též péče zdravotní, učiní je ministr sociální péče v dohodě s ministrem zdravotnictví.

(¹) Dnem 1. července 1948 se zrušují:

1. Ústřední sociální pojišťovna v Praze,

2. Všeobecný pensijní ústav v Praze,

3. Ústřední bratrská pokladna v Praze,

4. Ústřední sociální pojišťovna v Bratislavě,

5. Úrazové pojišťovny v Praze a v Brně,

6. Náhradní ústavy pensijního pojištění,

7. Pensijní ústav soukromých drah v Brně a náhradní zařízení podle vládního nařízení ze dne 9. února 1933, č. 33 Sb., o pensijním pojištění zaměstnanců soukromých drah,

8. nemocenské pojišťovny v zemích České a Moravskoslezské podle zákona č. 221/1924 Sb. ve znění předpisů jej měnících a doplňujících,

9. okresní sociální pojišťovny na Slovensku a Závodní nemocenská pojišťovna československé Dunajplavby v Bratislavě,

10. úřadovny sociálního pojištění v pohraničním území,

11. revírní bratrské pokladny,

12. Nemocenská pojišťovna soukromých zaměstnanců v Praze,

13. Léčebný fond veřejných zaměstnanců v Praze,

14. Léčebný fond poštovních zaměstnanců v Praze,

15. nemocenské pojišťovny továren na tabák,

16. Nemocenská pojišťovna československých státních drah v Praze,

17. Kněžská nemocenská pokladna v Přerově,

18. státní zaopatření horníků na Slovensku,

19. Ústřední svaz nemocenských pojišťoven v Praze,

20. Svaz pensijních ústavů v Praze,

21. Ústředí nositelů pojištění.

(²) Dnem, který bude určen vládním nařízením, se zruší:

1. Fondy pro invalidní a starobní pojištění zaměstnanců československých státních drah,

2. Fondy pro invalidní a starobní pojištění poštovních zaměstnanců,

3. Pensijní fond Národního divadla,

4. Pensijní fond Poštovní spořitelny v Bratislavě.

(³) Ústřední národní pojišťovna je právním nástupcem nositelů pojištění, svazů, fondů a zařízení uvedených v odstavcích 1 a 2, a to jak co do jejich působnosti podle dosavadních zákonů a jiných právních předpisů, tak co do jejich ostatních práv a závazků. Jejich movité i nemovité jmění a všechna práva a závazky přecházejí s výhradou odstavce 5 na Ústřední národní pojištění dnem jejich zrušení. Jmění se převede do jmění pojištění nemocenského nebo důchodového (§ 201), a to se zřetelem k účelům, jimž dosud sloužilo.

(⁴) Na návrh Ústřední národní pojišťovny zapíše knihovní soud přechod vlastnických a jiných práv zrušených nositelů pojištění, svazů, fondů a zařízení, uvedených v odstavcích 1 a 2, na Ústřední národní pojišťovnu s odvoláním na tento zákon. Totéž platí obdobně o vyznačení přechodu jiných práv na Ústřední národní pojišťovnu v jiných úředních rejstřících a seznamech.

(⁵) Převzetí jmění, práv a závazků ústavů uvedených v odstavci 1, č. 6, 7 a 20, jakož i způsob krytí převzatých závazků a povinnosti zaměstnavatelovy z toho plynoucí, určí zvláštní zákon, který může též stanoviti dřívější den zrušení těchto ústavů. Totéž platí i o převzetí pensijního pojištění na vyšší dávky, prováděného Ústřední sociální pojišťovnou v Bratislavě podle nařízení č. 17/1946 Sb. n. SNR.

(⁶) Podrobnosti o převzetí práv a závazků fondů a zařízení, uvedených v odstavci 1, č. 14 a 15 a v odstavci 2, jakož i o způsobu krytí převzatých závazků a o povinnostech zaměstnavatelových z toho plynoucích, stanoví vláda nařízením.

(¹) Při převzetí nositelů pojištění a jejich svazů, jakož i zařízení a fondů uvedených v § 247, odst. 1 a 2 převezme Ústřední národní pojišťovna jejich zaměstnance a vstoupí do jejich služebních poměrů. Není však povinna, nedovolují-li to organisační změny, ponechati převzatým zaměstnancům, i když byli trvale ustanoveni, služební postavení, které měli u dosavadního zaměstnavatele. Pro všechny převzaté zaměstnance platí ustanovení služebního a disciplinárního řádu (§ 188, odst. 1), který také podrobněji stanoví podmínky převzetí, jakož i upraví pensijní nároky převzatých zaměstnanců (pensistů) ode dne počátku jeho účinnosti. Služební a disciplinární řád rovněž stanoví, jak Ústřední národní pojišťovna přeřadí zaměstnance převzaté do platových stupňů a služebních kategorií a jak jim vyměří služební požitky při započtení služební doby pravoplatně započtené a se zřetelem k jejich dosavadnímu zařazení. Odchylná ustanovení služebních smluv pozbývají platnosti.

(²) Zaměstnancům, jejichž úhrnné měsíční hrubé služební požitky po převzetí by byly nižší než dosavadní pravoplatně přiznané požitky, náleží osobní přídavek ve výši rozdílu mezi nově přiznanými a dosavadními služebními požitky. Zda a jak se tento přídavek započte na budoucí platové zvýšení, stanoví služební řád.

(³) Odepře-li převzatý zaměstnanec konati službu pro Ústřední národní pojišťovnu za podmínek stanovených v odstavcích 1 a 2, má se za to, že dobrovolně vystupuje ze služeb; v tom případě nemá nároku na odškodné, i kdyby mu to jeho dosavadní služební smlouva zaručovala. To platí i tenkrát, odepře-li zaměstnanec konati službu v jiném místě, než v kterém je dosud zaměstnán.

(⁴) Při překládání zaměstnanců, provedeném v souvislosti se zahájením činnosti Ústřední národní pojišťovny, vezme se zřetel na jejich osobní, rodinné, hospodářské a sociální poměry. Překládání může býti provedeno, jen pokud je to z důvodů organisačních nezbytně nutné.

(⁵) Zaměstnanci podniku, kteří byli přiděleni k výkonu prací pro náhradní ústav pensijního pojištění tohoto podniku nebo pro závodní nemocenskou pojišťovnu tohoto podniku, mohou do 30. září 1948 prohlásiti, že vstupují do služeb Ústřední národní pojišťovny. V takovém případě platí obdobně ustanovení předchozích odstavců.

(¹) Ústřední národní pojišťovna vstupuje dnem 1. července 1948 na místě dosavadních nositelů veřejnoprávního sociálního pojištění a jejich svazů do smluv uzavřených s lékařskými organisacemi o zajištění lékařské služby a poskytování lékařské pomoci. Tyto smlouvy platí až do dne, který bude určen vyhláškou vydanou podle § 197, odst. 3 a 4. Dokud nebude touto vyhláškou stanoveno jinak, upraví podmínky výkonu lékařské služby pro pojištěnce uvedené v §§ 4 a 5 a jejich rodinné příslušníky zatímně vyhláška vydaná podle obdoby § 197, odst. 3 a 4.

(²) Ustanovení odstavce 1 platí obdobně pro jiné osoby zdravotnické služby uvedené v § 197, odst. 5.

Pokud dosavadní předpisy obsahují ustanovení týkající se nositelů veřejnoprávního sociálního pojištění nebo jejich svazů, rozumějí se jimi od 1. července 1948 Ústřední národní pojišťovna a její příslušné územní organisační složky.

(¹) Dokud nebudou zvoleny podle ustanovení tohoto zákona sbory delegátů a představenstvo Ústřední národní pojišťovny, jmenuje ministr sociální péče na jejich místo správní komisi na návrh jednotné odborové organisace a po slyšení vrcholných zájmových organisací. Tato správní komise vykonává s výhradou odstavce 4 působnost sborů delegátů a představenstva.

(²) Správní komise Ústřední národní pojišťovny jmenuje na návrh jednotné odborové organisace a po slyšení vrcholných zájmových organisací správní komise územních organisačních složek Ústřední národní pojišťovny, které až do provedení voleb podle tohoto zákona vykonávají působnost zastupitelských sborů těchto organisačních složek. Při jmenování těchto správních komisí je přihlížeti k osobnímu rozsahu pojištění s ohledem na počátek účinnosti jednotlivých částí tohoto zákona.

(³) Ministr sociální péče odvolá členy správní komise Ústřední národní pojišťovny po slyšení organisací, které byly účastny při jejich jmenování, a na jejich místo nebo na místo členů, jejichž funkce zanikla z jiného důvodu, jmenuje způsobem uvedeným v odstavcích 1 a 2 osoby jiné. Totéž právo náleží správní komisi Ústřední národní pojišťovny, pokud jde o členy správních komisí územních organisačních složek Ústřední národní pojišťovny.

(⁴) Prvního předsedu a místopředsedy Ústřední národní pojišťovny jmenuje a odvolává president republiky na návrh vlády.

(⁵) Jinak platí ustanovení tohoto zákona o orgánech Ústřední národní pojišťovny a jejich územních organisačních složek obdobně o orgánech jmenovaných podle předchozích odstavců.

První jednací řád Ústřední národní pojišťovny vydá ministr sociální péče na návrh představenstva (správní komise) Ústřední národní pojišťovny.

(¹) Dokud nebudou zřízeny soudy podle části sedmé tohoto zákona, projednávají se opravné prostředky a žaloby proti rozhodnutím dřívějších nositelů veřejnoprávního sociálního pojištění a proti výměrům Ústřední národní pojišťovny a jejích územních organisačních složek u úřadů a soudů příslušných podle dosavadních předpisů a způsobem těmito předpisy stanoveným.

(²) Spory nedokončené v den, kdy započnou činnost soudy podle sedmé části tohoto zákona, přecházejí v tom stavu, v jakém tohoto dne jsou, od úřadů a soudů dosud příslušných na soudy příslušné podle tohoto zákona.

(¹) Ústřední národní pojišťovna stanoví vyhláškou v Úředním listě způsob, obsah a formu, jakož i lhůty pro první přihlášku těchto osob nově pojatých do pojištění:

a) zaměstnanců, kteří podle dosavadních předpisů o veřejnoprávním sociálním pojištění nepodléhali pojištění,

b) všech zaměstnanců, kteří dosud podléhali pojištění podle zákona ze dne 15. října 1925, č. 221 Sb., o nemocenském pojištění veřejných zaměstnanců, nebo zákona ze dne 18. prosince 1941, č. 270 Sl. z., o nemocenském pojištění veřejných zaměstnanců,

c) důchodců (§ 8),

d) osob samostatně výdělečně činných (§ 4) a spolupracujících členů rodiny (§ 5),

(²) Ustanovení § 18, odst. 2 platí zde obdobně.

(¹) Dokud ustanovení § 120, odst. 1 nenabude účinnosti, platí tato ustanovení:

a) Z pojistného hradí zaměstnavatel a zaměstnanec části, které určí vláda nařízením.

b) Zaměstnavatel je povinen odváděti pojišťovně celé pojistné; číst pojistného připadající na zaměstnance může však zaměstnavatel při výplatě mzdy (služného, platu, služebních požitků) sraziti částkou, která připadá poměrně na toto výplatní období. Neužije-li zaměstnavatel tohoto svého práva, může ho při pozdějších výplatách použít jen potud, neuplynul-li od této výplaty více než měsíc. To platí i tenkráte, bylo-li pojistné vyměřeno dodatečně jen proto, že zaměstnavatel neohlásil pojišťovně včas údaje potřebné k vyměření pojistného. Zaměstnancům, jimž se vyplácí mzda (služné, plat, služební požitky) pravidelně v časových obdobích delších jednoho měsíce, může zaměstnavatel sraziti pojistné na ně připadající při nejbližší výplatě.

c) Pojistné, které zaměstnavatel srážel zaměstnanci ze mzdy (služného, platu, služebních požitků), se považuje za statek svěřený zaměstnavateli.

d) Zaměstnavatel, který vědomě sráží zaměstnanci při výplatě více na pojistném než je přípustné podle hořejších ustanovení, dopouští se přestupku, který se stíhá podle §§ 241 až 245.

e) Kdo do šesti měsíců ode dne splatnosti pojistného nezaplatil ani část pojistného připadající na zaměstnance podle písm. a), nebyl-li mu pojišťovnou povolen odklad k zaplacení pojistného a nejde-li o čin přísněji trestný, dopouští se přestupku, který se stíhá podle §§ 241 až 245 a trestá pokutou až do 50.000 Kčs, a je-li nedobytná, vězením až do tří měsíců.

f) Ministerstvo sociální péče může vyhláškou v Úředním listě stanoviti, že části pojistného, které platí zaměstnanec, se určují pevnými částkami odstupňovanými podle výše příjmu.

(²) Dokud nenabude účinnosti § 135, platí ustanovení odstavce 1, písm. a) obdobně o plátci a příjemci odpočivných nebo zaopatřovacích platů [§ 8, písm. b) a c)].

Ustanovení § 19 platí, i když pojištění zaniklo před 1. říjnem 1948.

Ústřední národní pojišťovna může stanoviti vyhláškou, že se pojistné podle tohoto zákona platí až ode dne následujícího po výplatním období, které počíná před 1. říjnem 1948 a končí po něm.

Právo pojišťovny vyměřiti pojistné, splatné před 1. říjnem 1948, se promlčuje v pěti letech ode dne splatnosti, pokud podle příslušných předpisů platných před tímto dnem nebylo již promlčeno.

(¹) Právní jednání, písemnosti a knihovní zápisy, jichž je třeba k zřízení Ústřední národní pojišťovny a jejích složek a k zrušení a převzetí dosavadních nositelů pojištění, svazů, zařízení a fondů (§ 247, odst. 1 a 2) jsou osvobozeny od poplatků a dávek.

(²) Předpisy o ochraně nájemníků se netýkají nemovitostí, které podle § 247, odst. 3 přešly do vlastnictví pojišťovny, jsou-li určeny k provádění národního pojištění.

Ustanovení §§ 241 až 245 platí také pro stíhání přestupků spáchaných a nepotrestaných před 1. říjnem 1948, pokud byly trestné také podle dosavadních předpisů.

Věcné i opakující se peněžité dávky nemocenského pojištění se poskytují podle tohoto zákona od 1. října 1948 i tehdy, napadla-li dávka dříve.

Pojišťovna poskytne veřejné nemocnici (§§ 198 a 199) za ošetřování pojištěnců a rodinných příslušníků úhradu podle ustanovení §§ 198 a 199 od 1. října 1948, i když pojištěnec nebo rodinný příslušník byl přijat do ošetřování v nemocnici před tímto dnem.

(¹) Pojištěncům, kteří dne 1. října 1948 mají nárok na nemocenské podle § 36 pro neschopnost k práci nastalou před tímto dnem, vyměří se od tohoto dne nemocenské podle stupňů uvedených v § 36, odst. 2 tak, že první a druhé třídě podle dosud platných předpisů odpovídá první stupeň, třetí až šestnácté třídě postupně stupeň druhý až patnáctý. K změnám příjmů, nastalým u těchto pojištěnců po 30. září 1948, přihlédne se podle ustanovení § 36, odst. 3, věty šesté.

(²) Běh karenčních lhůt podle § 37, odst. 1 a 2 počíná nejdříve 1. lednem 1950.

(³) Do podpůrčí doby podle § 36 se započítává podpůrčí doba podle předpisů o nemocenském pojištění platných (použivatelných) do 30. září 1948.

Peněžité dávky v mateřství se poskytují podle právních předpisů platných (použivatelných) v den porodu. Nastane-li však porod v době od 15. srpna 1948 do 15. listopadu 1948, poskytne pojišťovna peněžité dávky v mateřství podle onoho práva, podle něhož jest úhrn peněžitých dávek v mateřství vyšší. Jsou-li podmínky pro přiznání dávky splněny pouze podle jednoho práva, poskytnou se dávky podle tohoto práva. Peněžité dávky v mateřství vyplácené do 30. září 1948 se započtou do celkového nároku. Peněžitými dávkami se tu rozumějí také peněžité náhrady za naturální dávky při porodu.

(¹) Osoby dobrovolně pokračující v nemocenském pojištění dne 30. září 1948, budou od tohoto dne platiti pojistné z příjmu rovnajícího se střednímu výdělku oné třídy, ve které dosud v pojištění pokračovaly.

(²) Ústřední národní pojišťovna stanoví vyhláškou, jakým způsobem bude převedeno dobrovolné pojištění podle § 251 zákona č. 221/1924 Sb. v pojištění podle § 149 tohoto zákona.

(¹) Jestliže osoby, které teprve tímto zákonem budou podrobeny nemocenskému pojištění, nebo jejich rodinní příslušníci sjednali nebo sjednají před 1. lednem 1950 se soukromými (smluvními) pojišťovnami pojistné smlouvy o pojištění pro případ nemoci nebo mateřství, zanikne smlouva o tomto pojištění bez výpovědi, oznámí-li pojistník do 30. června 1950 smluvní pojišťovně doporučeným dopisem, že ruší tuto smlouvu. Smlouva se ruší prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni doručení oznámení. Pojistník může se stejným účinkem zrušiti tímto oznámením smlouvy o soukromém pojištění úrazovém nebo o soukromém pojištění na pohřebné, které byly sjednány v oboru soukromého (smluvního) nemocenského pojištění.

(²) Soukromá pojišťovna, se kterou pojistník zrušil smlouvu podle odstavce 1, je povinna odškodniti pojistné případy nastalé do dne zániku smluvního pojištění, budou-li takové nároky ohlášeny smluveným způsobem.

(¹) Podle tohoto zákona se posuzují všechny dávky, které napadly za jeho účinnosti. Důchody napadlé podle dosavadních předpisů o veřejnoprávním důchodovém pojištění (pojištění invalidní, pensijní, hornické a úrazové) a vyplácené za účinnosti tohoto zákona se pokládají za důchody podle tohoto zákona; další trvání nároků na ně posuzuje se podle ustanovení tohoto zákona. Kdyby však nebyla podle tohoto zákona splněna nebo později odpadla některé podmínka pro další výplatu důchodu, důchod by však náležel podle dosavadních předpisů, trvá nárok na tento důchod i nadále, avšak pouze ve výši podle dosavadních předpisů.

(²) Tam, kde tento zákon vyžaduje k vzniku nároku na dávky nebo její výši určitou dobu trvání pojištění, kladou se příspěvkové doby, získané v některém z dosavadních odvětví veřejnoprávního důchodového pojištění včetně dobrovolného pokračování v pojištění, na roveň době pojištění podle tohoto zákona. Ke krácení nebo zrušení příspěvkové doby v důsledku vrácení prémií nebo výplaty výbavného podle dosavadních předpisů o pensijním pojištění se pro nároky na dávky podle tohoto zákona nepřihlíží.

(³) Je-li podle tohoto zákona pro výši nároků rozhodný výdělek pojištěnce v určité době, kladou se horní hranice tříd, v nichž byl pojištěnec zařazen podle dosavadních předpisů o veřejnoprávním důchodovém pojištění před 1. říjnem 1948, v hornickém pojištění započitatelné požitky, na roveň výdělku, který je podkladem pro stanovení průměrného ročního výdělku podle § 20, odst. 5.

(⁴) Napadne-li starobní (invalidní) důchod po 30. září 1948 a nezískal-li pojištěnec v pojištění příspěvkovou dobu po 31. prosinci 1945, vyměří se mu důchod tak, jako by napadl dne 30. září 1948. Ustanovení § 270 platí i zde. Napadne-li vdovský důchod po takové osobě, vyměří se jí důchod sazbou uvedenou v § 74 z důchodu starobního (invalidního) nebo z nároku na něj.