(¹) Starobní (invalidní) důchod přiznaný podle tohoto zákona nesmí býti nižší než starobní nebo invalidní důchod, který by byl napadl 30. září 1948 podle dosavadních předpisů zvýšený podle § 270. Takto vyměřený důchod nesmí přesahovati 85% průměrného ročního výdělku (§ 20, odst. 5).

(²) Ustanovení odstavce 1 platí i pro úhrn důchodů pozůstalých, které se vyměřují z důchodu podle odstavce 1.

(³) Při zjišťování nároku podle dosavadních předpisů ve smyslu odstavců 1 a 2 jest vzíti zřetel k dosavadním předpisům o přestupech ve veřejnoprávním důchodovém pojištění (zaopatření), účinným před 1. říjnem 1948. Přestupy osob, které dosud byly v zaměstnání vyňatém z pojistné povinnosti podle dosavadních předpisů o veřejnoprávním důchodovém pojištění a které vstupují do pojištění podle tohoto zákona, upraví vláda nařízením.

(⁴) Pro hornické provisionisty, kteří získají do 30. září 1948 alespoň jeden příspěvkový měsíc na podkladě zaměstnání v hornictví, zůstává ustanovení § 88 zákona ze dne 6. března 1947, č. 44 Sb., o hornickém pensijním pojištění nedotčeno. Jsou-li u nich splněny podmínky uvedené v tomto ustanovení, vyměří se jim důchod podle zákona č. 44/1947 Sb.

(⁵) Nároky zaměstnanců ze smluv a předpisů o pensijním zaopatření jejich a jejich rodinných příslušníků, zůstávají nedotčeny. Z těchto plnění lze však odečítati dávky poskytované podle tohoto zákona s výjimkou zvýšení podle § 270. Z účelového jmění, které dosud sloužilo k zajištění nároků zaměstnanců vyňatých z pojistné povinnosti veřejnoprávního důchodového pojištění, může býti zřízen příplatkový ústav podle § ... zákona ze dne ................ 1948, č. ... Sb., o soustředění pensijního pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách a o některých dalších opatřeních v oboru veřejnoprávního pojištění; v tom případě jest zaměstnavatel povinen zajistiti u tohoto zařízení takové nároky, aby se spolu s nároky podle tohoto zákona rovnaly alespoň nárokům podle dosavadních smluv a předpisů o pensijním zaopatření. O daňových, dávkových a poplatkových úlevách platí zde obdobně § ... zákona č. .../1948 Sb.

(¹) Získal-li pojištěnec čekací dobu podle dosavadních předpisů o veřejnoprávním důchodovém pojištění a jeho nároky do 30. září 1948 nezanikly, platí do 30. září 1951 podmínka § 61 za splněnou.

(²) Získal-li pojištěnec čekací dobu podle dosavadních předpisů o veřejnoprávním důchodovém pojištění a nezanikly-li jeho nároky do 30. září 1948, avšak k nápadu důchodu do tohoto dne nedošlo, ježto nebyly splněny podmínky nápadu, stanovené dosavadními předpisy, byly však splněny podmínky nápadu důchodu podle tohoto zákona, náleží důchod za podmínek a ve výši podle tohoto zákona od 1. října 1948.

(³) Osoby, které dne 30. září 1948 dobrovolně pokračovaly v pojištění podle dosavadních předpisů o veřejnoprávním důchodovém pojištění, mohou dobrovolně pokračovati v pojištění i po tomto dni s dosavadním pojistným a s účinkem dobrovolného pokračování v pojištění podle tohoto zákona.

(⁴) U pojištěnce, který do 30. září 1948 získal v pojištění aspoň 15 let, platí podmínka 20 let pojištění podle § 62, odst. 2 za splněnou.

(⁵) Nárok na výbavné podle předpisů o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců, vzniklý po 30. září 1941, ale do 30. září 1948 neuplatněný, lze uplatniti do 30. září 1949. Výbavné náleží ve výši podle předpisů platných v den sňatku.

(⁶) Doby služby v československých legiích nebo v Rudé armádě (zákon ze dne 24. července 1919, č. 462 Sb., o propůjčování míst legionářům, a zákon ze dne 7. března 1946, č. 196 Sb., jímž se doplňují některá ustanovení zákona č. 462/1919 Sb.) a doby jiné účasti na národním boji za osvobození (zákon ze dne 19. prosince 1946, č. 255 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození) se v rozsahu započitatelném podle uvedených zákonů kladou na roveň dobám pojištění podle tohoto zákona, pokud nebyly již podle dosavadních předpisů započteny jako příspěvkové doby. Ustanovení tohoto odstavce vztahuje se i na pojistné případy, které nastaly před účinností tohoto zákona.

(⁷) Starobní (invalidní) důchody osob uvedených v §§ 4 a 5, pokud napadly do 30. září 1953, činí nejvýše 21.000 Kčs ročně; napadly-li v době od 1. října 1953 do 30. září 1958, činí nejvýše 30.000 Kčs ročně. Vdovské a sirotčí důchody vyměřují se ze starobních (invalidních) důchodů, stanovených podle předchozí věty. Tato ustanovení se nevztahují na pojištěnce, kteří do 30. září 1948 získali čekací dobu podle dosavadních předpisů o veřejnoprávním důchodovém pojištění a jejichž nároky do tohoto dne nezanikly.

(¹) Důchody přiznané podle zákona ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří a zákona ze dne 21. února 1929, č. 26 Sb., o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách ve znění předpisů tyto zákony měnících a doplňujících, napadlé do září 1948, se upravují od 1. října 1948 takto:

a) Důchody invalidní a starobní se zvyšují včetně zvýšení pro bezmocnost a zvýšení podle zákona ze dne 13. prosince 1945, č. 156 Sb., o přídavcích k důchodům z veřejnoprávního sociálního pojištění, avšak bez výchovného (odstavec 3) o 40% důchodu. Invalidní a starobní důchody přiznané podle zákona č. 221/1924 Sb. ve znění předpisů jej měnících a doplňujících se dále zvyšují o 300 Kčs měsíčně. Úhrnné zvýšení nesmí přesahovati 800 Kčs měsíčně.

b) Vdovské důchody, u nichž jsou splněny podmínky § 65, odst. 2, písm. b), c), d) včetně zvýšení pro bezmocnost a zvýšení podle zákona č. 156/1945 Sb. se zvyšují o 50%. Splní-li se nebo odpadnou-li tyto podmínky později, přizná se nebo odejme se zvýšení podle věty prvé ode dne změny. Vdovské důchody přiznané podle zákona č. 221/1924 Sb. a předpisů tento zákon měnících a doplňujících se dále zvyšují o 150 Kčs měsíčně. Úhrnné zvýšení nesmí přesahovati 600 Kčs měsíčně.

c) Sirotčí důchody se zvyšují o 200 Kčs měsíčně.

(²) Důchody přiznané v provisním pojištění před 1. lednem 1947 se zvyšují podle odstavce 1 tak jako důchody podle zákona č. 221/1924 Sb., ve znění předpisů jej měnících a doplňujících. Stejně se zvyšují důchody přiznané v provisním pojištění po 31. prosinci 1946 osobám, na něž se nevztahuje zákon č. 44/1947 Sb.

(³) Místo dosavadního výchovného (vychovávacího příplatku, příplatku na dítě) k důchodům podle odstavce 1 náleží výchovné ve výši rodinných přídavků podle zákona č. 154/1945 Sb. ve znění předpisů jej měnících a doplňujících.

(⁴) Dosavadní důchody vdovecké, rodičů, sester a dcer nahrazují se důchodem ve výši 8.400 Kčs ročně, pokud jejich dosavadní důchod není vyšší a pokud nemají jiný důchod podle tohoto zákona nebo z veřejného zaopatření. Jde-li o dva důchodce žijící ve společné domácnosti, platí obdobně ustanovení § 89, odst. 7.

(⁵) Požívá-li někdo několika důchodů, zvyšuje se podle odstavců 1 a 2 pouze nejvyšší z nich.

(⁶) Ustanovení o zvýšení důchodu neplatí pro důchody z připojištění a pro onu část důchodů z pensijního pojištění novinářů (redaktorů), která přesahuje výši podle obecných zásad pensijního pojištění.

(⁷) Důchody se podle odstavců 1 a 2 zvýší podle měsíčních splátek snížených o příspěvek na nemocenské pojištění důchodců. Ode dne zvýšení důchodů se příspěvky na nemocenské pojištění důchodců nesrážejí.

(⁸) Zvýšení podle předchozích odstavců náleží od první měsíční splátky po dni uvedeném v odstavci 1.

(⁹) Zvýšením důchodů zůstává nedotčena výše závazků třetích osob zakládajících se na právním předpisu nebo na smlouvě poskytovati příspěvek k důchodům. V případech uvedených v § 268, odst. 5 může Ústřední národní pojišťovna zvýšení důchodu zcela nebo zčásti odepříti. Podrobnosti stanoví Ústřední národní pojišťovna se souhlasem ministerstva sociální péče.

Důchody z veřejnoprávního úrazového pojištění včetně všech dosavadních zvýšení a příplatků se upravují od 1. října 1948, pokud je to pro důchodce příznivější, takto:

1. Stal-li se odškodněný úraz v podniku živnostenském v zemích České a Moravskoslezské před 1. lednem 1944 nebo na Slovensku před 1. prosincem 1945, zvyšují se důchody:

a) při 100%ní ztrátě výdělečné schopnosti na 16.000 Kčs ročně;

b) při částečné ztrátě této schopnosti dosahující aspoň 20% na onu poměrnou část částky uvedené v písm. a), která odpovídá stupni ztráty výdělečné schopnosti;

c) důchody pozůstalých se v těchto případech upravují na 4.800 Kčs ročně.

2. Stal-li se odškodněný úraz v podniku zemědělském v zemích České a Moravskoslezské před 1. lednem 1945 nebo na Slovensku před 1. lednem 1947, zvyšují se důchody:

a) při 100%ní ztrátě výdělečné schopnosti na 12.000 Kčs ročně;

b) při částečné ztrátě této schopnosti dosahující aspoň 20% na onu poměrnou část částky uvedené v písm. a), která odpovídá stupni ztráty výdělečné schopnosti;

c) důchody pozůstalých se v těchto případech upravují na 3.600 Kčs ročně.

3. Stal-li se odškodněný úraz v podniku živnostenském na Slovensku v době od 1. prosince 1945 do 31. prosince 1947, zvyšují se důchody:

a) při 100%ní ztrátě výdělečné schopnosti na 20.000 Kčs ročně;

b) při částečné ztrátě této schopnosti, dosahující aspoň 20% na onu poměrnou část částky uvedené v písm. a), která odpovídá stupni ztráty výdělečné schopnosti;

c) důchody pozůstalých v těchto případech se upravují na 6.000 Kčs ročně.

4. Stal-li se odškodněný úraz v zemích České a Moravskoslezské v podniku živnostenském před 1. lednem 1944 nebo v podniku zemědělském před 1. lednem 1945, poskytne se:

a) důchodcům, u nichž stupeň výdělečné schopnosti nedosahuje 10%, odbytné ve výši 1.000 Kčs;

b) důchodcům, u nichž ztráta výdělečné schopnosti dosahuje alespoň 10%, nepřevyšuje však 30%, může Ústřední národní pojišťovna na místě důchodu poskytnouti odbytné, požádají-li o ně nejpozději do 30. září 1949:

od 10% do 20 % výdělečné neschopnosti 4.000 Kčs,

nad 20% do 25% výdělečné neschopnosti 12.000 Kčs,

nad 25% do 30% výdělečné neschopnosti 18.000 Kčs.

Do 31. prosince 1949 postupuje se u osob uvedených v § 4 podle dosavadních předpisů o úrazovém pojištění podnikatelů zemědělských a lesních podniků a jejich rodinných příslušníků.

Poživatelé státních starobních podpor podle zákona ze dne 21. března 1929, č. 43 Sb., o státních starobních podporách, a podle nařízení slovenské národní rady ze dne 23. srpna 1945, č. 107 Sb. n. SNR, o dočasné úpravě státní starobní podpory, ve znění předpisů tyto předpisy měnících a doplňujících mají od 1. října 1948 nárok na sociální důchod podle § 89. Přiznáním tohoto důchodu zaniká výplata státní starobní podpory.

Ustanovení § 92 platí i pro důchody z veřejnoprávního důchodového i úrazového pojištění napadlé před 1. říjnem 1948 s tím omezením, že jejich výše, po případě úhrn, po úpravě podle §§ 270 a 271 nesmějí býti nižší než byly před tímto dnem.

O příplatkových ústavech a jiných zaopatřovacích zařízeních platí také za účinnosti tohoto zákona předpisy zákona č. .../1948 Sb.

(¹) Důchodcům Ústřední sociální pojišťovny, Všeobecného pensijního ústavu a Ústřední bratrské pokladny s výjimkou osob, jimž důchody napadly podle zákona čís. 44/1947 Sb., kteří mají nárok na výplatu důchodové splátky za květen 1948, vyplatí se tato splátka dvakrát. Ustanovení toto se nevztahuje na důchody z připojištění.

(²) Ustanovení odst. (¹) vztahuje se na důchodce jiných nositelů pojištění podle zákona o pensijním pojištění pouze co do zákonné části jejich důchodů, které by jim příslušely, kdyby byli pojištěni u Všeobecného pensijního ústavu Totéž platí pro důchodce z pojištění podle § 124 zákona o pensijním pojištění.

(³) Důchodcům Ústřední sociální pojišťovny a Ústřední bratrské pokladny s výjimkou osob, jimž napadly důchody podle zákona čís. 44/47 Sb., kteří mají nárok na výplatu důchodové splátky za červenec 1948, náleží tyto jednorázové částky:

a) k důchodům invalidním nebo starobním 600 Kčs,

b) k důchodům vdovským (vdoveckým) 400 Kčs,

c) k důchodům sirotčím 200 Kčs.

(⁴) Pojistné ve všech dosavadních odvětvích veřejnoprávního důchodové pojištění od 1. května 1948 činí 10% pracovního výdělku. Ministerstvo sociální péče upraví podrobnosti vyhláškou podle § 246.

(¹) Působnost podle tohoto zákona vykonávají ministři (ministerstva), na Slovensku zásadně prostřednictvím příslušných pověřenců (pověřenectev), kteří se při tom řídí rozhodnutími a směrnicemi vydanými ministrem (ministerstvem).

(²) Vyhlášky vyhlášené podle tohoto zákona v Úředním listě, uveřejňují se, pokud se vztahují též na Slovensko, v Úředním věstníku.

(¹) Dnem 1. října 1948 pozbývají platnosti, po případě použivatelnost všech předpisů, které upravují veřejnoprávní nemocenské, důchodové a úrazové pojištění nebo vůbec věcí upravené tímto zákonem, pokud se v něm nestanoví jinak.

(²) Zejména se ruší platnost, po případě použivatelnost těchto předpisů ve znění předpisů je měnících a doplňujících:

a) zákona ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří,

b) vládního nařízení ze dne 9. července 1941, č. 365 Sb., o nemocenském pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách, a nařízení s mocí zákona ze dne 13. března 1941, č. 55 Sl. z., o organisaci sociálního pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách a o jejich nemocenském pojištění,

c) zákona ze dne 15. října 1925, č. 221 Sb., o nemocenském pojištění veřejných zaměstnanců, a zákona ze dne 19. prosince 1941, č. 270 Sl. z., o nemocenském pojištění veřejných zaměstnanců,

d) vládního nařízení ze dne 15. března 1943, č. 70 Sb., o pojištění u bratrských pokladen,

e) vládního nařízení ze dne 30. března 1942, č. 99 Sb., o nemocenském pojištění důchodců Ústřední sociální pojišťovny,

f) zákona ze dne 21. února 1929, č. 26 Sb., o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách,

g) zákona ze dne 6. března 1947, č. 44 Sb, o hornickém pensijním pojištění,

h) zákona ze dne 11. července 1922, č. 242 Sb., o pojištění u báňských bratrských pokladen,

ch) zákona ze dne 28. prosince 1887, č. 1 ř. z. z r. 1888, o úrazovém pojištění dělníků, zákonného článku XIX/1907, o pojištění průmyslových a obchodních zaměstnanců pro případ nemoci a úrazů, a zákonného článku XVI/1900, o pomocné pokladnici pro zemědělské dělníky a čeleď,

i) zákona ze dne 10. června 1925, č. 148 Sb., o pojištění osob samostatně hospodařících pro případ invalidity a stáří,

j) zákona ze dne 30. ledna 1947, č. 18 Sb., o sjednocení některých lhůt a podmínek ve veřejnoprávním důchodovém pojištění,

k) zákona ze dne 5. března 1947, č. 46 Sb., o odškodnění nemocí z povolání,

l) zákona ze dne 21. března 1929, č. 43 Sb., o státních starobních podporách, a nařízení Slovenské národní rady ze dne 23. srpna 1945, č. 107 Sb. n. SNR, o dočasné úpravě státní starobní podpory,

m) zákona ze dne 5. března 1946, č. 47 Sb, o odstranění křivd a o některých ochranných opatřeních v oboru veřejnoprávního sociálního pojištění,

n) zákona ze dne 13. prosince 1946, č. 156 Sb., o přídavcích k důchodům z veřejnoprávního sociálního pojištění,

o) předpisů o nemocenském pojištění zaměstnanců československých státních drah, poštovních zaměstnanců a zaměstnanců továren na tabák.

(³) Úrazové pojištění (zaopatření) zaměstnanců státních podniků, kteří jsou zproštěni pojistné povinnosti podle § 4 zákona č. 1/1888 ř. z. ve znění čl. III. zákona č. 207/1919 Sb., pokud nejsou pojištěni podle § 2, odst. 1, zůstává tímto zákonem nedotčeno.

(¹) Ustanovení páté a šesté části a prvního a druhého oddílu sedmé části tohoto zákona nabývají účinnosti dne 1. července 1948. Po tomto dni provádí Ústřední národní pojišťovna pojištění prováděné dosud nositeli pojištění, svazy, fondy a zařízeními uvedenými v § 247, odst. 1 podle dosavadních předpisů.

(²) Ustanovení o důchodovém pojištění nabývají účinnosti dne 1. října 1948. Ustanovení o nemocenském pojištění osob uvedených v § 2, odst. 1, písm. a), d) a e) nabývají účinnosti dne 1. října 1948, ustanovení o nemocenském pojištění osob uvedených v § 2, odst. 1, písm. b) a c) dne 1. ledna 1950.

(³) Ustanovení společná důchodovému i nemocenskému pojištění nabývají účinnosti v den a v rozsahu odpovídajícím ustanovení odstavce 2.

(⁴) Ostatní ustanovení tohoto zákona a § 120, odst. 1 a § 135 nabývají účinnosti v den, který stanoví vláda nařízením.

(⁵) Ustanovení § 246 nabývá účinnosti dnem vyhlášení tohoto zákona.

Tento zákon provede ministr sociální péče v dohodě se zúčastněnými členy vlády.

Příloha k § 78.