Připojištění podle §§ 143 a 144 má charakter pojištění nepovinného; je obdobou soukromého pojištění smluvního a po stránce pojistně matematického je založeno na plnoúhradové pojistné prémii. Musí býti proto prováděno odděleně od zákonného pojištění ve zvláštním oddělení se samostatným účtováním a hospodařením a s vlastním statutem. Připouští se dokonce, aby i jednotlivé kolektivní připojišťovací smlouvy byly prováděny se samostatným účtováním a hospodařením, odděleně od ostatního připojištění. Půjde tu hlavně o připojištění celých skupin pojištěnců podle § 144, kde zhusta nebude přesnější určení pojistného risika vůbec možné (na př. připojištění notářů, letců, typografů atd.) a kde by, kdyby bylo připojištění prováděno ve společném oddělení, musely býti případné deficity takových skupin hrazeny z prostředků celého připojištění, nebo naopak případné přebytky by přicházely k dobru celému připojištění. Kromě toho lze také očekávati, že samostatně vedené připojištění jednotlivých skupin pojištěnců bude moci počítat se zvláštními vedlejšími příjmy z titulu věnování darů, odkazů, výnosu pokut odváděných vlastní zájmové organisaci a pod.

Stejně jako je tomu v soukromém pojištění smluvním, kde dozorčím ministerstvem je ministerstvo financí, podléhají připojišťovací podmínky a pojistné sazby schválení ministerstva sociální péče. Toto ministerstvo schvaluje i stanovy oddělení pro připojištění. Stanovy mají za úkol upravit důležité otázky administrativní, správní a hospodářsko-finanční; musí obsahovati zejména předpisy o použití pojistně matematických přebytků a o úhradě schodků, předpisy o ukládání jmění, správě a pod.

Čtvrtý oddíl čtvrté části pojednává o možnostech pojištění na podkladě dobrovolnosti. Obsahuje ustanovení o různých institutech dobrovolného pojištění, a to zčásti takových, které existovaly již před působností tohoto zákona, a zčásti nových. Zákon připouští možnost dobrovolného pokračování v pojištění, a to jak v pojištění nemocenském (§ 174), tak v pojištění důchodovém (§ 148). Ponechává i pro osoby stojící mimo okruh povinných pojištěnců vůbec možnost dobrovolného pojištění nemocenského (§ 149). Nově bylo vytvořeno ustanovení § 150 o dobrovolném pojištění důchodovém, jehož účelem je zajistiti dávky tohoto pojištění osobám činným ve veřejné správě.

K odst. 1:

Právo dobrovolně pokračovati v nemocenském pojištění přiznává osnova jak zaměstnancům (§§ 3 a 7), tak i osobám samostatně výdělečně činným (§ 4) a spolupracujícím členům jejich rodiny (§ 5).

Pobírá-li důchodce důchod trvale, nepřichází u něho dobrovolné pokračování v pojištění vůbec v úvahu. V případě, že by mu byl důchod odňat, lze předpokládati, že se vrátí do pracovního procesu. I důchodci plyne ochranná lhůta (§ 52, odst. 4).

U nezaměstnaných nepřichází dobrovolné pokračování v nemocenském pojištění prakticky v úvahu, poněvadž nemocenské pojištění nezaměstnaných zaniká dnem, kdy jim byla zastavena peněžitá podpora, což bude v normálních případech den, kdy vstoupí do zaměstnání zakládajícího povinné pojištění.

Podmínky, na které osnova váže možnost dobrovolného pokračování v nemocenském pojištění, byly pro všechny skupiny oprávněných osob stanoveny jednotně a shodují se s dosavadními ustanoveními § 4 vl. nař. čís. 365/41 Sb.

K odst. 2:

Lhůta pro přihlášku k dobrovolnému pokračování v nemocenském pojištění (které zde má význam aktu konstitutivního) váže se na délku ochranné lhůty.

K odst. 3:

Stejně jako podle dosavadních předpisů (§ 250, odst. 5 zákon číslo 221/24 Sb., § 4, odst. 6 vl. nař. čís. 365/41 Sb. a § 5, odst. 5 vl. nař. čís. 70/43 Sb.) nevztahují se na dobrovolné pokračování v nemocenském pojištění ustanovení o ochranné lhůtě a o vyloučení započítávání předchozí doby podpůrčí. Jinak platí pro dobrovolné pokračování v nemocenském pojištění předpisy o pojištění povinném.

K odst. 4:

V zájmu ochrany zaměstnanců je v osnově výslovně zdůrazněno, že přihláškou k dobrovolnému pokračování v nemocenském pojištění nemohou býti zkráceny nároky získané v pojištění povinném.

K odst. 5:

Dobrovolné pokračování v nemocenském pojištění navazuje bezprostředně na skončení povinného pojištění.

K odst. 6:

Dobrovolné pokračování zaniká, jestliže u osoby dobrovolně pokračující vzniknou skutečnosti, pro které je podrobena povinnému pojištění podle § 2, odst. 1, písm. a) až c) a odst. 2, písm. a), nebo jestliže odpadne podmínka stálého pobytu v Československé republice.

Pojistné dobrovolně pokračující osoby se v praxi nevymáhá; proto dobrovolné pokračování zaniká také, nebude-li pojistné zaplaceno do konce kalendářního měsíce, za nějž má býti placeno.

K odst. 7 a 8:

Pojištěnci, který pokračuje dobrovolně v pojištění, se ponechává na vůli, aby se rozhodl pro pojištění buď podle vyměřovacího základu zjištěného podle § 36, odst. 3, nebo podle jeho poloviny, při čemž ovšem takto snížený vyměřovací základ nesmí klesnouti pod horní hranici prvého stupně § 36, odst. 2. O možnosti změny vyměřovacího základu se zákon nezmiňuje a nutno proto míti za to, že je nepřípustná. Splatnost tohoto pojistného je pak formulována způsobem obvyklým dnes v dělnickém pojištění, poněvadž je nejjednodušší.

Ustanovení o vyměřovacím základu pro pojistné a peněžité dávky u osob dobrovolně v nemocenském pojištění pokračujících bylo nutné, neboť pojištěnci se nezařazují již do tříd, ve kterých by mohli pokračovati v pojištění.

Všeobecně možno říci, že dobrovolné pokračování v pojištění ztratí po zavedení národního pojištění značně na významu, vzhledem k zapojení osob samostatně výdělečně činných do pojištění, jakož i proto, že nároky pojištěnek vystupujících z důvodu těhotenství ze zaměstnání jsou chráněny dlouhou dobou ochrannou (§ 52, odst. 6).

Dobrovolné pokračování v pojištění bylo převzato v podstatě tak, jak bylo zavedeno dosud v důchodovém pojištění. Vznik i zánik tohoto pojištění zůstává v podstatě stejný, jako v dosavadních předpisech. Nově bylo jako důvod zániku uvedeno přiznání důchodu. Pojistné se určuje podle posledního vyměřovacího základu před zánikem povinného pojištění. Dobrovolné pojištění bude v národním pojištění patrně výjimkou a budou ho používat jako prostředku k zachování nároku jen osoby zdržující se v cizině a manželky činné v domácnosti. Je třeba upozorniti, že dobrovolné pokračování v pojištění je zcela rozdílné od dobrovolného pojištění (§ 150).

Instituce dobrovolného pojištění nemocenského, až dosud obvykle se sice vyskytující v zákonech o sociálním pojištění, avšak v praxi poměrně málo užívaná, byla v tomto zákoně ponechána přesto, že její praktický význam dále poklesne zavedením národního nemocenského pojištění. Soudí se, že toto dobrovolné pojištění by mohlo míti praktický význam pro osoby, které nepodléhají povinnému pojištění vzhledem k ustanovení § 3, odst. 4 zákona (českoslovenští občané vykonávající práce trvale mimo území ČSR, i když nejsou zaměstnanci na př. leteckých podniků), nebo pro osoby, které jsou i nyní ponechány mimo pojištění, jestliže by se došlo ohledně nich k přesvědčení, že pro zajištění systematické péče o zdraví národa a populace by měly požívati alespoň určitých výhod tímto zákonem zaručených.

Ustanovení vzniklo přizpůsobením § 251 zák. čís. 221/24 Sb.; umožňuje individuelní přístup do pojištění osobám, které ani tento zákon pojištění nepodrobuje. Provádění tohoto dobrovolného pojištění, vztahujícího se výlučně na osobu přihlásivší se (srov. odst. 3), předpokládá vydání směrnic Ústřední národní pojišťovny podle odstavce šestého; z tohoto ustanovení plyne, že dobrovolné pojištění může býti omezeno jen na některé dávky nemocenského pojištění (pojištění dílčí) a že také pojistné může býti stanoveno pevnou částkou.

O provedení dobrovolného pojištění podle § 251 zák. čís. 221/24 Sb. v pojištění podle § 149 (viz ustanovení § 265, odst. 2).

K odst. 1:

Zákon sám nestanoví, na které dávky budou dobrovolní pojištěnci pojištěni, ponechávaje vymezení rozsahu dávek směrnicím Ústřední národní pojišťovny (odst. 6). Dikce odst. 1 nevylučuje zavedení všech dávek nemocenského pojištění (s výjimkou dávek rodinného pojištění - srov. odst. 3), avšak je pravděpodobné, že toto pojištění nebude zaručovat nárok na nemocenské a na opakující se peněžité dávky v mateřství.

K odst. 2:

Pro dobrovolné pojištěnce je zavedena povinná čekací lhůta v rozmezí čtyř až osmi týdnů, jež má vyloučiti nejhrubší zneužívání nebo vypočítavost při používání této instituce. Nárok na dávky je zde vyloučen - i při splnění čekací doby - tehdy, jestliže nemoc nebo těhotenství existovaly již v době těhotenství.

K odst. 3:

Poněvadž jde o pojištění osobní, jsou z nároku na dávky vyloučeni rodinní příslušníci dobrovolného pojištěnce.

K odst. 4:

Zápisné - ve výši pojistného za jeden měsíc - je zavedeno jednak ke krytí zvýšených administrativních nákladů spojených s pojištěním jednotlivců, jednak ke krytí dávek poskytnutých v období od splatnosti pojistného do dne, kdy pojištění zaniklo pro zmeškání platby.

K odst. 5:

Dobrovolné pojištění zaniká, nebylo-li pojistné zaplaceno v uvedené lhůtě, sice ex tunc (s účinností k poslednímu dni, za který bylo pojistné ještě zaplaceno), ale vrácení poskytnutých dávek - zejména věcných - nebude možno prakticky požadovati.

K odst. 6:

Odstavec šestý obsahuje zmocnění pro Ústřední národní pojišťovnu, aby podrobnosti dobrovolného pojištění, které nejsou upraveny přímo v zákoně, určila směrnicemi. Toto zmocnění je omezeno obsahově tímto předpisem a formálně schválením ministerstva sociální péče. Širší publicitu těchto směrnic není třeba zajišťovati, proto není ani předepsán způsob jejich publikace.

K odst. 1:

Tímto ustanovením zavádí se zcela nový druh dobrovolného pojištění a vyplňuje se tím mezera, která byla dosud pociťována všemi, kdo jako funkcionáři byli činni ve veřejné správě, v zastupitelských sborech, odborových organisacích, odborových svazech, Jednotném svazu českých zemědělců, svazu řemesla a obchodu, nebo jako volení členové ve veřejné správě a v jiných orgánech, aniž byli ve služebním poměru. Tyto osoby by byly poškozeny, kdyby z důvodu své veřejné funkce neměly míti ochranu sociálního pojištění, zejména když výkon veřejné funkce zcela vyčerpává jejich činnost, jako je tomu na př. u poslanců, odborových volených tajemníků a pod. Jejich odměna za výkon funkce se pokládá za plat. Pojistné platí sám pojištěnec.

K odst. 2:

Tuzemský zaměstnavatel může dobrovolně pojistiti svého zaměstnance, pracujícího v cizině. Musí však za něho odváděti pojistné. Souhlasu Ústřední národní pojišťovny k provedení pojištění je třeba proto, aby se nepojišťovala jen nepříznivá risika.

K odst. 3 až 5:

V těchto odstavcích je uvedeno, kdy pojištění vzniká, zaniká a jakou povahu má toto pojištění na rozdíl od dobrovolného pokračování v pojištění. Blíží se daleko spíše pojištění povinnému až na jeho vznik.

K odst. 7:

Vládním nařízením může býti stanoveno, že za určitých podmínek podléhají funkcionáři uvedení v odstavci 1 pojištění povinnému.

Tímto předpisem je umožněno, aby celým skupinám osob byly zajištěny určité nemocenské dávky podle tohoto zákona. Jde tu zejména o ony skupiny osob, které podle původního úmyslu měly býti zahrnuty do povinného pojištění (na př. studující). Poněvadž jde o pojištění skupinové, nikoli individuální, jde zajištění dávek - bude-li uloženo - ve prospěch všech příslušníků oné skupiny, bez individuálního projevu vůle a přístupu k tomuto druhu zaopatření. Rozhodnutí o tom, zda se tohoto zmocnění použije čili nic, leží u ministerstva sociální péče, které se má rozhodnouti podle celkových hledisk sociálně politických nebo zdravotních a podle možností úhradových. Ekvivalent pojistného má býti uhrazen úhrnkově, nikoliv za jednotlivé osoby. O tom, kdo bude plátcem pojistného, rozhodne ministerstvo sociální péče se zřetelem ke skupině pojišťovaných osob ve svém výnosu.

Jak již bylo řečeno ve všeobecné části důvodové zprávy, sjednocuje zákon o národním pojištění také roztříštěnou organisaci dosavadních nositelů pojištění a buduje jediného nositele národního pojištění pro celé území státu a pro všechna odvětví sociálního pojištění, Ústřední národní pojišťovnu. Tato jednotná samosprávná korporace bude míti ve svém organisačním složení se zřetelem na postavení Slovenska pro toto území organisační složku vybudovanou způsobem, který určí vládní nařízení.

Tento oddíl obsahuje veškeré předpisy o organisaci Ústřední národní pojišťovny, jejich územních organisačních složek, o orgánech a jejich složení, jakož i předpisy o jejich působnosti a pravomoci a jejím jednacím řádu. Dále předpisy o zaměstnancích Ústřední národní pojišťovny.

Ústřední národní pojišťovna je právnická osoba veřejného práva representovaná svými zákonnými orgány tvořícími a vyjadřujícími její vůli; jde o subjekt, jemuž je svěřeno prováděti určitý úsek veřejné správy.

Má-li býti národní pojištění prováděno tak, aby vyrovnávání co největšího počtu risik z nejrůznějších oborů lidské činnosti a z různých území státu zlevnilo pojištění co nejvíce a aby se hospodárně využilo všech zařízení jsoucích k disposici, musí býti jeho hospodaření vedeno na jednotný společný účet. Zároveň je třeba zaručiti jednotnost správy pojištění a jednotné směrnice a zásady, jakož i jednotnou praxi pro celé státní území. Úspěšné plnění těchto úkolů může zajistiti proto jen jediný nositel pojištění.

Otázku obecného soudu Ústřední národní pojišťovny není třeba v osnově zvláště řešiti, ježto jest zodpověděna již obecnými zásadami o soudní příslušnosti u osob právnických (srv. § 75 jur. normy ve spojení s ustanovením odst. 2 o sídle Ústřední národní pojišťovny). Aby však bylo usnadněno vedení sporů proti Ústřední národní pojišťovně ve věcech občanskoprávních, bylo do osnovy pojato subsidiární ustanovení uvedené v tomto paragrafu, které umožňuje, aby ve věcech týkajících se toliko některé územní organisační složky, byla Ústřední národní pojišťovna žalována u soudu, v jehož obvodu jest sídlo této složky, jež bude také Ústřední národní pojišťovnu v takových sporech zastupovati.

Územní organisační složky Ústřední národní pojišťovny nemají samostatné právní osobnosti a provádějí úkoly jim svěřené jménem Ústřední národní pojišťovny.

Pro území Slovenska bude zřízena národní pojišťovna s obvodem působnosti, který bude odpovídat zvláštnímu postavení Slovenska. Obvody okresních národních pojišťoven budou stanoveny podle místních potřeb.

Odst. 1 obsahuje demonstrativní výpočet úkolů Ústřední národní pojišťovny, které budou prováděny centrálně. Jde převážně o činnost řídící, již nutno upravovati jednotně na celém území republiky, nebo o úkoly tak podstatného významu, že nemohou býti ponechány nižším organisačním složkám.

Vlastní provádění pojištění vyhrazuje se územním organisačním složkám, poněvadž při něm je účelná a vhodná co největší decentralisace a přiblížení pojištěncům. Tyto úkoly jsou vymezeny v dalších ustanoveních tohoto zákona (§§ 166 a 175). Výsledky činnosti těchto nižších složek jednotně řízené a usměrňované Ústřední národní pojišťovnou soustředí se opět v Ústřední národní pojišťovně, která je jednotně zpracuje.

Objeví-li se v praxi, že některé úkoly vyhrazené ústředně není účelno prováděti centrálně, může Ústřední národní pojišťovna jejich provádění svěřiti nižším organisačním složkám podle výslovného ustanovení odst. 2. Naproti tomu může zas převzíti některé úkoly, které má vykonávati některá národní pojišťovna.

Tato ustanovení obsahují předpisy o ústředních orgánech Ústřední národní pojišťovny, jejich složení, způsobu jejich ustavení, jejich kompetenci a způsobu svolání. Ustanovení o způsobu jednání obsahuje jednací řád.

Sbor delegátů, představenstvo a revisní komise Ústřední národní pojišťovny jsou orgány zastupitelské; ředitelství Ústřední národní pojišťovny je orgán úřednický. Kompetence představenstva je určena demonstrativně, kompetence sboru delegátů a revisní komise Ústřední národní pojišťovny taxativně.

Pokud jde o složení představenstva, byl vzat náležitý zřetel na zastoupení Slovenska tím, že je pro ně vyhrazena jedna třetina členů (§ 158, odst. 2). Ochranu slovenských zájmů sleduje i ustanovení (§ 159), podle něhož je prvním místopředsedou Ústřední národní pojišťovny Slovák, je-li předsedou Čech a naopak.

Sbor delegátů je základním orgánem, který je jakýmsi ústředním zastupitelstvem pojištěnců, jež určuje základní směrnice pro činnost Ústřední národní pojišťovny a schvaluje zásady a výsledky jejího hospodaření. To, že se skládá z členů správních sborů národních pojišťoven, poskytuje mu přímou spojitost s územními organisačními složkami a umožňuje vhodnou součinnost národních pojišťoven s ústředními orgány. Vlastním řídícím a správním orgánem je představenstvo, které jest jako demokraticky zřízený sbor nositelem autonomie národního pojištění. V čele představenstva je předseda volený z řad pojištěnců sborem delegátů, stejně jako dva místopředsedové. Z činnosti představenstva vypočtené v § 160 jest upozorniti na zmocnění uvedené pod č. 15, podle něhož představenstvo Ústřední národní pojišťovny může odstraňovati sociální tvrdosti, které by se vyskytly při provádění tohoto zákona (tvrdostní klausule). Členové sboru delegátů nemohou býti členy představenstva (§ 157, odst. 1, č. 4).

Postavení předsedy je výjimečné, třebaže není samostatným orgánem; zastupuje Ústřední národní pojišťovnu na venek a stojí v čele zastupitelských sborů. Jeho práva a povinnosti, pokud nejsou stanoveny přímo v § 159, určuje jednací řád.

Pro ulehčení svých úkolů může si představenstvo utvořiti pomocné komise, na př. dávkovou, stavební a pod. Jejich členové mohou býti vzaty také z řad odborníků stojících mimo představenstvo a sbor delegátů.

Výkonným orgánem je ředitelství Ústřední národní pojišťovny (§ 164). Také v tomto orgánu je pamatováno na řádné zastoupení Slovenska. Aby byla zachována odbornost v řízení lékařské a zdravotní služby, je jedním z členů ředitelství Ústřední národní pojišťovny lékař, jemuž bude svěřeno provádění tohoto sektoru činnosti Ústřední národní pojišťovny. Ředitelství je kolegiátním sborem. Instrukce pro ředitelství (§ 165, odst. 5) bude obsahovati vymezení působnosti ředitelů. Návrhy pro představenstvo budou projednány v ředitelství, jednotliví členové ředitelství mohou podávati představenstvu v oboru své působnosti vlastní návrhy za podmínek, které budou stanoveny instrukcí.

Národním pojišťovnám přísluší bezprostřední dozor nad okresními národními pojišťovnami v jejich obvodě; výkonem dozorčího práva je i činnost instrukční, která má sjednotiti řízení veškeré agendy okresních národních pojišťoven.

V pojištění důchodovém je národní pojišťovna pověřena prováděti dávkovou agendu tohoto odvětví národního pojištění. Do pravomoci národní pojišťovny spadá rozhodovat, zda má býti v oboru její působnosti použito opravného prostředku.

Jednotné řízení zdravotní péče pro celé území Československé republiky náleží podle § 154, odst. 1 Ústřední národní pojišťovně. Ve svém obvodě vede tuto péči národní pojišťovna a spolu s okresními národními pojišťovnami se přímo účastní na provádění léčebné péče, zejména péče ústavní, a to podle podrobných předpisů, které obsahuje léčebný řád.

Ukládání jmění je vyhrazeno ústředním orgánům, poněvadž jde o úkoly, které musí býti jednotně prováděny podle hospodářského a finančního plánu sestaveného pro celé státní území s ohledem na celkovou hospodářskou politiku státní. To však nevylučuje, aby v rámci tohoto plánu nemohlo býti poskytování jednotlivých druhů úvěrů ponecháno národním pojišťovnám, které mají lepší znalost poměrů a potřeb ve svém obvodu. V hospodářském plánu a rozpočtu budou určeny kvoty pro jednotlivé druhy úvěru pro obvody národních pojišťoven a bude stanoveno také, ke kterým účelům a do jaké výše je lze poskytovati.

Správa nemocnic, léčebných ústavů a jiných podobných zařízení náleží zásadně národním pojišťovnám, pokud nejde o ústavy celostátního významu, jichž správa bude vyhrazena ústředně.

Tyto hlavní úkoly národních pojišťoven jsou do značné míry obdobné úkolům dosavadních ústředních nositelů pojištění, ovšem s tím rozdílem, že národní pojišťovny nejsou samostatnou právní osobou. I národní pojišťovna může - bude-li to vhodné a účelné - přenésti některé ze svých úkolů na okresní národní pojišťovny. Úkoly, které byly na národní pojišťovnu přeneseny ústředními orgány, nelze ovšem přenésti dále na okresní národní pojišťovny; stejně nelze přenášeti úkoly, které podle své povahy nepřipouštějí delegaci.

V rámci vlastní nebo přenesené kompetence zastupuje národní pojišťovna nositele pojištění vůči osobám třetím, úřadům a soudům.

Tato ustanovení obsahují analogicky podle §§ 155 - 165 předpisy o orgánech národní pojišťovny, jejich složení, způsobu jejich ustavení, jejich kompetenci a způsobu svolávání. Ustanovení o způsobu jednání obsahuje jednací řád.

Správní sbor a revisní komise jsou orgány zastupitelské, ředitelství je orgán úřednický. Kompetence správního sboru je určena demonstrativně, kompetence revisní komise taxativně.

Vlastním řídícím a správním orgánem je tedy správní sbor, který má obdobné postavení jako představenstvo v ústředních orgánech. V jeho čele je předseda a dva místopředsedové. Práva a povinnosti předsedy určuje jednací řád. Svou působnost vykonává správní sbor v plenárních schůzích. Odborné komise jsou pomocným orgánem správního sboru.

Výkonným orgánem je ředitelství, které rozhoduje kolegiátně. Aby opět byla zachována odbornost v řízení lékařské a zdravotní služby, bude jedním z členů ředitelství lékař, jemuž je svěřeno provádění tohoto sektoru činnosti národních pojišťoven.

Jednotným typem nejnižší organisační složky jsou okresní národní pojišťovny. Jejich obvody a sídla budou stanoveny tak, aby se na jedné straně pojištění přiblížilo pojištěncům, na druhé straně vyhovělo požadavkům účelné správy.

Okresním národním pojišťovnám se vyhrazují úkoly, které nevyžadují soustředěného provádění pro větší obvody nebo pro celé státní území. Zejména jsou okresní národní pojišťovny pověřeny, aby samy prováděly pojištění krátkodobé a agendu příspěvkovou, z pojištění dlouhodobého přísluší jim zvláště přímý styk s pojištěnci a důchodci a agenda přípravná, dále jednání se soudy a úřady. Vedle toho mohou býti rozhodnutím představenstva Ústřední národní pojišťovny pověřeny i úkony jinými.

Okresní národní pojišťovny jsou bezprostředně podřízeny národní pojišťovně, do jejíhož obvodu patří.

Tato ustanovení obsahují předpisy o orgánech okresních národních pojišťoven, jejich složení, způsobu jejich ustavení, jejich kompetenci a způsobu svolávání. Ustanovení o způsobu jejich jednání obsahuje jednací řád.

Správní sbor a revisní komise jsou orgány zastupitelské, ředitelství je orgán úřednický. Kompetence správního sboru je určena demonstrativně, revisní komise taxativně.

Vlastním řídícím a správním orgánem je tady správní výbor. Svou působnost vykonává správní výbor ve schůzích plenárních. Zvláštní komise (§ 179, odst. 2) jsou pomocným orgánem správního výboru. Vedle správy pojištění náleží správnímu výboru též důležitá funkce organisační; má totiž voliti z řad pojištěnců členy správního sboru příslušné národní pojišťovny. V čele správního výboru je předseda a místopředseda. Práva a povinnosti předsedy určuje jednací řád.

Výkonným orgánem okresní národní pojišťovny jest dvoučlenné ředitelství (§ 181). Ředitelství tříčlenné může býti zřízeno rozhodnutím představenstva Ústřední národní pojišťovny u okresních národních pojišťoven s průměrným počtem pojištěnců přes 100.000. Aby i u této organisační složky byla zachována odbornost v řízení lékařské a zdravotní služby, bude v okresní národní pojišťovně jedním z členů ředitelství lékař, jemuž je svěřeno provádění tohoto sektoru činnosti okresní národní pojišťovny.