Důvodová zpráva

Obecná část

Zákon o národních výborech přijatý dne 25. května 1960 vycházel ze základní historické skutečnosti - vybudování socialismu v naší zemi. V době svého vzniku poskytoval ucelený právní základ pro rozšíření pravomoci a odpovědnosti národních výborů a prohloubení socialistické demokracie v jejich činnosti a ve výstavbě jejich orgánů, zejména prostřednictvím komisí národních výborů. Posílil zaměření národních výborů na úkoly v hospodářském a kulturním rozvoji, zejména tím, že vymezil okruh hospodářství, za jehož řízení národní výbory byly odpovědny.

Praktické působení zákona však oslabovalo to, že v celé hospodářské sféře působily ještě dřívější administrativní formy řízení. Hospodářsko-organizátorská úloha národních výborů se proto vyvíjela v souladu s všeobecnou tendencí vedoucí ke splývání státně politického řízení s operativním řízením hospodářských organizací. Přitom došlo také k některým změnám, které se týkaly národních výborů, zejména pokud jde o řízení zemědělství, stavebnictví apod.

Zásadní změnu přineslo postupné uplatňování zdokonalené soustavy plánovitého řízení národního hospodářství, která nejen vytváří nové vztahy v oblasti hospodářství řízeného národními výbory, ale vyvolává i potřebu prohloubit jejich státně politické působení na souladný hospodářský a kulturní rozvoj jejich územních obvodů.

V tomto období vývoje naší socialistické společnosti se též stále naléhavěji pociťovala potřeba lépe uspokojovat některé základní potřeby občanů, jako je bydlení, tvorba a ochrana životního prostředí, rozvoj různých služeb, tedy zlepšovat práci právě na těch úsecích, za něž odpovídají občanům národní výbory, a uplatnit výrazněji úlohu národních výborů jako orgánů státní moci a správy.

K projednání a vytvoření podmínek pro úspěšné zabezpečování těchto nových úkolů národními výbory svolala vláda v únoru 1966 celostátní konferenci národních výborů. V březnu 1966 provedl ústřední výbor KSČ a vláda republiky rozbor vývojových tendencí, které se v národních výborech prosazují od roku 1960, a nových podmínek pro jejich činnost v příštím období.

Ústřední výbor KSČ v tezích k přípravě XIII. sjezdu strany předložil občanům k projednání také otázky dalšího rozšíření působnosti národních výborů. XIII. sjezd strany projednal pak problematiku národních výborů v širších společenských souvislostech. V rezoluci o postavení a úkolech národních výborů v socialistické společnosti shrnul výsledky společenského vývoje a vytýčil i směry další práce národních výborů. Rezoluce stanovila, že velmi důležitým úkolem národních výborů je péče o rozvoj hospodářského a kulturního života v obcích a ve městech, který musí národní výbory zajišťovat všestranným uplatňováním všech svých mocenských, správních, hospodářských a kulturně výchovných prostředků. Zdokonalená soustava plánovitého řízení národního hospodářství pro to vytváří národním výborům nové možnosti. K jejich využití je nutno posílit finanční a ekonomickou samostatnost národních výborů, prohloubit jejich působení při slaďování zájmů ústředně řízeného hospodářství se zájmy obyvatelstva, a to především při tvorbě životního prostředí a výstavbě měst a obcí.

Rezoluce XIII. sjezdu strany dále zdůraznila jako naléhavý úkol národních výborů zabezpečení služeb a zlepšení úrovně bydlení. Národní výbory mají vytvářet materiální a organizační předpoklady pro rozšíření účasti podniků i obyvatel na řešení těchto úkolů a podmínky pro cílevědomou a postupnou přestavbu struktury osídlení, aby rozvoj měst a obcí odpovídal potřebám dalšího rozvoje socialistické společnosti.

Stejně je nutno rozvíjet i kulturně výchovnou funkci národních výborů, jejich podíl na výchovném působení státu při utváření socialistického myšlení a způsobu života lidí, zejména mládeže. Součinnost národních výborů se společenskými organizacemi bude nabývat stále konkrétnějších forem, zejména při koordinaci společenského ovlivňování kulturního života ve městech a v obcích a při sjednocování sil a sdružování finančních prostředků v zájmu výstavby a zlepšování sociálních, kulturních, tělovýchovných a jiných zařízení sloužících občanům. Všechna tato opatření mají směřovat k tomu, aby se neustále uplatňovalo spojení národních výborů s lidem a zvyšovala se účast občanů na správě státu.

Nové úkoly a podmínky práce národních výborů vyžadují, aby bylo novým způsobem právně vyjádřeno postavení národních výborů je jich společenská funkce a úkoly. Nová právní úprava musí vycházet i z vývoje právního řádu v uplynulých létech. Při uskutečňování dlouhodobého programu rozvoje socialistické společnosti jí připadne významná úloha.

Zákon o národních výborech nemůže být kodexem všech právních úprav týkajících se národních výborů. Postupné řešení základních společenských úkolů předpokládá, že budou zajišťovány odpovídajícím vývojem zákonodárství a cílevědomou činností ústředních stáních orgánů a národních výborů.

Aby národní výbory pod vedením KSČ mohly sehrát ještě významnější úlohu při rozvoji socialistického společenského zřízení a při rozvíjení socialistické demokracie, úkolů vytýčených v rezoluci XIII. sjezdu KSČ o postavení a úloze národních výborů v socialistické společnosti, navržený zákon vytváří právní předpoklady k tomu, aby se

- posílila úloha národních výborů jako orgánů státní moci a správy a zastupitelských sborů pracujícího lidu,

- zvýšila úloha a samostatnost národních výborů při tvorbě a používání finančních zdrojů tak, aby si postupně mohly vytvořit potřebnou hospodářskou základnu,

- rozšířily možnosti dalšího prohloubení organizátorské a kulturně výchovné činnosti národních výborů za nejširší účasti občanů,

- diferencovaně vymezila úloha a odpovědnost národních výborů jednotlivých stupňů a vymezila odpovědnost jednotlivých orgánů národního výboru, vzájemné vztahy národních výborů i vztahy k jiným územním státním orgánům a k orgánům ústředního řízení,

- zvýšila úloha městských a místních národních výborů při rozvoji hospodářství a kultury na jejich území a při zabezpečování potřeb občanů a dále upevnila stabilita jejich vlastního hospodářství,

- poskytly národním výborům právní a ekonomické nástroje potřebné k tomu, aby mohly působit na souladný rozvoj svých územních obvodů,

- zvýšená pravomoc národních výborů uplatňovala za nejširší demokratické účasti a kontroly občanů.

Uvedené cíle nové úpravy jsou v návrhu nového zákona o národních výborech zabezpečeny těmito zásadními ustanoveními:

1. Národní výbory jsou v zásadě nositelé státní správy v obcích, okresech a krajích. Tato zásada je právně zaručena ustanovením, že jiné orgány mohou byt pověřovány výkonem státní správy pouze zákonem, nikoliv opatřeními vlády nebo ministerstev. V souvislosti s tím se navrhuje zrušit zákon č. 143/1949 Sb., o změnách v organizaci veřejné správy a působnosti jejích orgánů (§ 5 a § 80 odst. 1 písm. a) návrhu zákona).

2. V souladu se zvýšením státní a společenské funkce národních výborů v jejich územních obvodech je řešen vztah územních orgánů lidové kontroly k národním výborům tak, že tyto územní orgány lidové kontroly se začleňují přímo do národních výborů a zároveň tvoří součást jednotné kontrolní soustavy (§ 23 a § 58 až 60).

3. V souladu s postavením národních výborů jako orgánů státní moci a správy v jejich územních obvodech zákon jasně vyjadřuje, že národní výbory vykonávají státní správu i vůči ústředně řízeným a družstevním organizacím, které působí v jejich územním obvodu (§ 7).

4. V oblasti ekonomické návrh zákona umožňuje národním výborům rozvíjet komunální služby a další hospodářské činnosti zabezpečující služby občanům. Přitom zajišťuje, aby zejména městské a místní národní výbory mohly rozvíjet hospodářskou činnost v potřebném rozsahu, a dává jim právo zřizovat si pro tyto činnosti hospodářské organizace. Vymezením obsahu řízení těchto organizací se vytvářejí v souladu se zásadami zdokonalené soustavy řízení předpoklady pro náležité uplatnění vlivu národního výboru jako orgánu státně politického řízení na činnost těchto organizací. Správní i ekonomické nástroje, jichž národní výbor vůči své organizaci používá, se vymezují tak, aby na jedné straně nedocházelo k zasahování do sféry řízení, za níž odpovídá vedoucí, na druhé straně však národnímu výboru umožňuje, aby v plánu činnosti organizace uplatnil společenský zájem, popř. aby organizaci mohl dát za úkol provést práce nutné v obecném zájmu, např. aby mohl své stavební organizaci uložit provést opravu domu, který je v havarijním stavu (§ 22 návrhu zákona).

5. Pro stabilitu hospodářsko-organizátorské činnosti národního výboru zakotvují se záruky, směřující k tomu, aby se hospodaření národních výborů mohlo vyvíjet na základě dlouhodobě stanovených finančních vztahů ke státnímu rozpočtu, dále aby se rozšířila příjmová základna národních výborů.

6. Upevnění samostatnosti a odpovědnosti národních výborů, jež je jednou ze základních direktiv rezoluce XIII. sjezdu KSČ pro další vývoj, zejména místních a městských národních výborů, je v návrhu zákona zabezpečeno vymezením okruhu působnosti, v němž každý národní výbor činí svá opatření samostatně, ovšem v rámci zákonů a na jejich základě vydaných obecně závazných právních předpisů, jde o opatření ke zlepšování životního prostředí, úrovně bydlení, o uspokojování dalších potřeb občanů různými službami, o rozvíjení kulturního a společenského života, o vytváření podmínek pro rozvoj tělesné výchovy, dále v otázkách zřizování a řízení hospodářských organizací (§ 38).

7. Návrh zákona řeší další důležitou otázku, totiž potřebnou diferenciaci působnosti národních výborů. Působnost městských i místních národních výborů na úseku hospodářství je řešena v návrhů zákona širokým vymezením druhů hospodářské činnosti, které mohou národní výbory vyvíjet (§ 25 a § 26). Působnost městských národních výborů na různých úsecích státní správy bude podrobněji obsahovat jejich statut, který bude vypracován v rámci vzorového statutu. Vzorový statut vydá Národní shromáždění (§ 26). Návrh zákona též umožňuje, aby si své statuty mohly vypracovat i místní národní výbory ve větších obcích (§ 25). V souladu s posílením pravomoci a odpovědnosti místních a městských národních výborů se upravuje též působnost okresních národních výborů, v nichž se v souladu s rezolucí XIII. sjezdu strany jako v hlavním článku řízení soustřeďují řídící a koordinační funkce na úseku rozvoje hospodářské a kulturní výstavby, organizovaně místními a městskými národními výbory. Nejvýznamněji se tato úloha okresních národních výborů vůči místním a městským národním výborům projeví ve stanovení dlouhodobých finančních vztahů k rozpočtům místních a městských národních výborů. Zdůrazňují se jejich úkoly zaměřené na řešení koncepčních otázek rozvoje okresů a na pomoc městům a obcím (§ 27).

U krajských národních výborů vystupuje do popředí působnost zaměřená k zajištění souladného rozvoje kraje. Jejich přímá operativní činnost bude omezena v souladu s požadavkem rezoluce XIII. sjezdu strany, a to na ty činnosti, které zajišťují hlavně vysoce specializované služby (§ 28):

Tyto základní rysy nové právní úpravy znamenají, že i při podstatném posílení pravomoci národních výborů, zejména místních a městských, bude zachována jednotná koncepce národních výborů zakotvená ústavou naši socialistické republiky.

8. Důsledné uplatnění ústavního pojetí národního výboru, který je zastupitelským sborem lidu, je promítnuto i do úpravy pravomoci, do vzájemné dělby práce mezi národním výborem a jeho orgány, zdůrazňuje se odpovědnost národních výborů voličům a rozvíjejí se formy vztahů národního výboru k občanům.

Plenárnímu zasedání národního výboru jako zastupitelskému sboru přísluší především právo rozhodovat o základních otázkách v působnosti národního výboru, volit orgány a funkcionáře i vyhradit si kteroukoliv věc náležející do působnosti národního výboru k vlastnímu rozhodnutí. Má též právo zrušit opatření, jež bylo učiněno jeho orgánem (§ 72). Zákonem nebo obecně závazným předpisem vydaným na jeho základě je však možno určité záležitosti svěřit do působnosti konkrétního orgánu, zejména správní komisi (např. interrupční komisi, regresní komisi apod.).

V souladu s rezolucí XIII. sjezdu KSČ se zdůrazňuje kontrolní, koncepční a organizátorská stránka činnosti komisí národních výborů jako kolektivu poslanců a dalších občanů. Jejich činnost bude zaměřena zejména na řešení výhledových otázek a na provádění kontroly rozvoje jednotlivých odvětví. Proto je specifikován okruh činnosti komisí jako iniciativních, kontrolních a výkonných orgánů národního výboru. Komise jako výkonné orgány působí hlavně v otázkách řízení hospodářských organizací národního výboru a při řešení dalších otázek, jež jim svěří plenární zasedání.

Komise místních národních výborů, kde není zřízen odbor, plní i jeho funkci. I postavení komisí vyplývá vymezení vztahů vznikajících mezi komisí a radou, popř. odborem národního výboru (§ 53 až § 57). Odbory jsou řízeny radou a plně jí za veškerou svou činnost odpovídají. Komise při výkonu své kontrolní působnosti mohou vůči odboru požadovat nápravu přímo, v krajním případě předložit věc radě (§ 61 až § 63). Zásada demokratického centralismu se uplatňuje ve dvojí podřízenosti odborů, avšak i zde se promítá působnost národního výboru uvedená v § 38 návrhu zákona, stejně jako v úpravě právních prostředků, který příslušejí horizontálně i vertikálně nadřízenému orgánu vůči podřízenému orgánu, jde-li o nápravu nesprávných opatření (§ 72 až § 78). Do těchto ustanovení je rozpracována i významná ústavní zásada, podle níž nadřízený orgán dbá vůči podřízenému orgánu plně jeho pravomoci a odpovědnosti (čl. 96 odst. 1 ústavy). Plné uplatnění této zásady je nezbytná právě v zájmu zvyšování odpovědnosti každého národního výboru a každého jeho orgánu.

Zřizování komisí ponechává návrh zákona v pravomoci národního výboru. Potřebná jednotnost při vytvoření odborů, jejichž struktura do určité míry navazuje na strukturu ústředních orgánů státní správy, bude zajištěna tak, že národní výbory budou zřizovat své odbory (popř. jiné výkonné útvary) podle zásad, které stanoví vláda nařízením (§ 61).

9. Při řešení vztahů národních výborů k centrálním orgánům uplatňuje návrh zákona tyto zásady:

Národní shromáždění jako nejvyšší zastupitelský sbor republiky usměrňuje činnost národních výborů k plnění klíčových úkolů v oblasti hospodářské, kulturní, zdravotní a sociální. Základní otázky působnosti, pravomoci a organizace národních výborů upravuje Národní shromáždění zákonem.

Tento přímý vliv Národního shromáždění na veškerou činnost národních výborů prohloubí vzájemné vztahy zastupitelských sborů navzájem a vytvoří předpoklady pro stabilitu a perspektivnost v práci i postavení národních výborů. Ustanovení čl. 48 ústavy, podle něhož Národní shromáždění zobecňuje činnost národních výborů a usnáší se na opatřeních ke zlepšení jejich činnosti a výstavby, je konkretizováno v ustanoveních o statutech městských a místních národních výborů, jež budou vydány na základě vzorového statutu schváleného Národním shromážděním.

V souvislosti se zárukami směřujícími k upevnění stability právních úprav na důležitých úsecích činnosti národního výboru stoupá rovněž vliv Národního shromáždění při usměrňování práce národních výborů tím, že napříště budou upravovány zákonodárným způsobem některé otázky, které byly dosud upravovány řídícími akty vlády nebo ministerstev. Všemi těmito opatřeními se utuží jednota soustavy zastupitelských orgánů lidu v čele s Národním shromážděním.

Vláda se tak bude moci plně soustředit na přípravu státního plánu a státního rozpočtu, na řízení a kontrolu činnosti národních výborů, na opatření směřující k prohloubení jejich organizátorské činnosti na všech úsecích správy a na podporu jejich hospodářské činnosti, což tvoří hlavní obsah řídící činnosti vlády. Současně se upravuje i úloha ministerstva vnitra při řízení národních výborů.

Úprava účasti Slovenské národní rady a jejího předsednictva na řízení a kontrole národních výborů na Slovensku vychází z ústavního postavení Slovenské národní rady jako národního orgánu státní moci a správy na Slovensku a současně z funkce Slovenské národní rady jako národního článku jednotného ústředního politického a hospodářského řízení státu. Proto se nejen stanovuje závaznost usnesení Slovenské národní rady, přijatých v rámci zákonů a řídících aktů Národního shromáždění a vlády, pro národní výbory na Slovensku, ale i zásada, že předsednictvo Slovenské národní rady zabezpečuje podle zásadních směrnic vlády řízení a kontrolu činnosti národních výborů na Slovensku.

10. Výrazným rysem návrhu zákona je další posílení demokratických principů v postavení národních výborů a jejich vztahu k občanům, ve výstavbě, pravomoci i pravidlech práce jejich orgánů. Děje se tak nejen v úvodních ustanoveních, určujících postavení národních výborů ve státě a společnosti (zejména § 1 odst. 3, § 2 odst. 1 a § 3), ale demokratické pojetí národních výborů jako státních orgánů samosprávného charakteru je důsledně promítnuto i do dalších částí návrhu zákona. S ohledem na závažnost zastupitelských vztahů jsou práva poslanců a jejich povinnosti zakotveny v samostatné hlavě. Jejich společným znakem je posílení vlivu poslanců na práci národního výboru (§ 14 a § 15, na něž navazuje § 39 v hlavě čtvrté), na druhé straně však současné upevnění jejich odpovědnosti voličům (§ 16). Zvláštní význam z tohoto hlediska má posílení působnosti místních a městských národních výborů, kde jsou pro přímé uplatňování této odpovědnosti dány optimální předpoklady.

Tomuto požadavku odpovídá i ustanovení § 40, podle něhož místní a městské národní výbory mohou základní otázky života obce nebo města předložit k přímému projednání občanům. To umožní, aby příprava usnesení místního nebo městského národního výboru v těchto otázkách vycházela přímo z názorů a potřeb občanů. Pokud jde o národní výbory vyšších stupňů, vytváří návrh zákona v § 41 předpoklady k tomu, aby se mohly při rozhodování důležitých otázek opírat o stanoviska národních výborů nižších stupňů.

Na důsledné uplatňování demokratických principů orientuje národní výbory návrh zákona řadou dalších ustanovení čtvrté hlavy, jimiž se upravuje jednání národního výboru (zejména § 42, § 43 a § 44) a tvorba i činnost jeho orgánů (§ 50, § 53, a § 55), dále pak úpravou postavení a činnosti aktivů národního výboru i aktivů vytvářených organizacemi a zařízeními, jež národní výbor spravuje a řídí (§ 64 a § 65). Současně vytváří návrh potřebný podklad k tomu, aby si městské a místní národní výbory podle podmínek své práce podrobněji upravily tyto otázky ve svých statutech, jež vypracuji a schválí na svých zasedáních za účasti občanů.

Důsledná realizace všech těchto ustanovení, jejich nejširší uplatňování v praktické činnosti národních výborů je jedním z nejdůležitějších předpokladů pro dosažení hlavního cíle návrhu zákona a k tomu, aby se zvýšená pravomoc národních výborů rozvíjela za široké demokratické kontroly zdola.

Zvláštní část

K hlavě první

K oddílu 1:

V úvodu návrh zákona obsahuje základní ustanovení o postavení národních výborů ve státě a společnosti, která vycházejí z principů zakotvených v ústavě ČSSR z roku 1960. Národní výbory jsou důsledně pojaty jako orgány jednotné socialistické moci a správy, které mají ve své činnosti samosprávný charakter. Tato zásada se rozvíjí zejména v těch základních ustanoveních, která vedou národní výbory k tomu, aby pozorně a objektivně zkoumaly zájmy občanů a jejich potřeby, seznamovaly se s nimi, radily se o návrzích závažných opatření, přibíraly je k řešení a prováděni svých úkolů, skládaly jim účty ze své činnosti a vytvářely tak všestranně předpoklady pro zapojování občanů v nejširší míře do správy státu. Základní otázky souvisící s nutností posílit společenské a státní funkce národních výborů jsou vyloženy v obecné části.

Podrobnějšího rozvedení zasluhují ještě tyto otázky:

Návrh zákona klade důraz na konkrétní a činorodé rozvedení součinnosti národních výborů se společenskými organizacemi pracujících.

Spolupráce národních výborů se společenskými organizacemi se nejúčinněji uplatni plavné při přípravě a realizaci opatření směřujících k rozvoji měst a obcí, ve sdružování finančních a materiálových prostředků na vybudování a udržování rozmanitých kulturních, sportovních a jiných obecně prospěšných zařízení, v koordinaci činnosti a kulturně výchovných akcí národního výboru a společenských organizací.

Národní výbory dále rozvíjejí spolupráci s jednotlivými společenskými organizacemi v souladu s jejich posláním a zaměřením, zejména s Československým červeným křížem při zdravotnických opatřeních, s Československým svazem požární ochrany v protipožární prevenci, se sportovními a tělovýchovnými organizacemi při rozvíjení podmínek pro úspěšný rozvoj sportu a tělesné výchovy. Národní výbory zapojují členy společenských organizací přímo do své práce podle jejich specifických zájmů.

Významné místo v této spolupráci připadá Revolučnímu odborovému hnutí. Proto v § 4 odst. 2 je zdůrazněno, že při uskutečňování takových opatření, která se dotýkají zájmů pracujících, si národní výbory vyžadují stanoviska příslušných orgánů ROH.

Posílení státně politického působení národních výborů - vycházeje z ústavní zásady, že státní moc vykonává pracující lid zastupitelskými sbory - obsahuje § 5. Jeho praktický význam spočívá v tom, že v územních obvodech národních výborů nemohou být zřizovány orgány státní správy akty vlády nebo ministerstev, nýbrž jen na základě zákona.

Rovněž jen na základě zákona mohou být ve výjimečných a odůvodněných případech pověřeny správními úkony některé organizace, to platí i o státních organizacích řízených nebo spravovaných národními výbory.

Postavení národních výborů posiluje návrh zákona též vymezením jejich vztahů k jiným státním orgánům působícím v územních obvodech národních výborů. Státní orgány, které působí v územních obvodech národních výborů, jsou zejména

- krajské a okresní soudy, místní lidové soudy,

- státní notářství v okresech,

- krajské a okresní prokuratury,

- krajské státní arbitráže,

- krajská a okresní, oddělení Státního statistického úřadu,

- krajská správa Sboru národní bezpečnosti a okresní oddělení Veřejné bezpečnosti.

Konkrétněji formu spolupráce těchto orgánů s národními výbory stanoví jednotlivé zákony. Ustanovení § 6 odst. 4 o vztazích národních výborů k orgánům Veřejné bezpečnosti při zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku vychází z ustanovení § 7 zákona č. 70/1965 Sb., o Sboru národní bezpečnosti, v němž jsou tyto vztahy podrobněji rozvedeny.

V územních obvodech národních výborů působí i další zvlášť specializované správní orgány, jejichž působnost a vztahy k národním výborům jsou podrobněji upraveny v příslušných zákonech (např. krajské a okresní vojenské správy, obvodní Báňské úřady, krajské ústavy geodézie a kartografie, okresní střediska geodézie apod.).

Podrobnější vymezení působnosti Státní obchodní inspekce, jejímž úkolem je kontrolovat jakost prodávaného zboží, dodržování maloobchodních cen a pravidel pro obchodní činnost, bude upraveno zvlášť.

Ustanovení § 7 o vztazích národních výborů vůči ústředně řízeným hospodářským a jiným organizacím, jakož i vůči družstevním organizacím, které vyvíjejí činnost v jejích území, stanoví, že národní výbory vykonávají vůči těmto organizacím státní správu, a to především na základě zákonů, směřujících k zabezpečení důležitých celospolečenských zájmů, jako jsou harmonický rozvoj obcí, měst, okresů a krajů, dále zdraví lidu, tvorba a ochrana životního prostředí, bezpečnost práce, čistota vod a ovzduší atd.

Zvlášť odpovědná úloha připadne národním výborům též tím, že jsou správci významné části státních příjmů, které jsou odváděny z výsledků hospodaření organizací, a to na základě úprav, které vstoupily v platnost počátkem roku 1967.

Jako nezbytný předpoklad zvýšené úlohy národních výborů na úseku územního plánování zákon ukládá ústředně řízeným hospodářským organizacím povinnost spolupracovat s národními výbory a předkládat jim k zaujetí závazného stanoviska podklady o svých investicích a jiných důležitých opatřeních, které národní výbory potřebují k zabezpečování celkového rozvoje svého území. Národním výborům tím připadá významná úloha chránit i na tomto úseku celospolečenské zájmy. Význam důsledné a nekompromisní ochrany těchto zájmů poroste a bude prohlubován dalšími zákonodárnými opatřeními na jednotlivých úsecích státní správy. Počítá se především s novými legislativními úpravami na úseku územního plánování a stavebního řádu a na úseku vodního hospodářství.

K oddílu 2:

V souladu s čl. 91 ústavy zákon stanoví stupně a druhy národních výborů (§ 13). Toto rozdělení slouží pak jako základ pro stanovení působnosti národních výborů (v hlavě třetí). Zákon umožňuje zřídit pro několik obcí jeden místní národní výbor (§ 9). Na rozdíl od staré úpravy svěřuje toto opatření do pravomoci okresních národních výborů. Forma opatřování souhlasu občanů bude volena podle místních podmínek, popř. s použitím ustanovení § 40.

Návrh zákona přebírá dosavadní úpravu otázky, v kterých místech působí městské národní výbory (§ 13 odst. 3 zákona č. 65/1960 Sb.). Určit tato města přísluší krajskému národnímu výboru, a to na návrh okresních národních výborů.

Zvláštní postavení národních výborů působících ve městech, jejichž územní odvod tvoří okres ve smyslu zákona č. 36/1960 Sb., o územním členění státu, je obsaženo v § 12 odst. 2, který též stanoví, že v obvodech těchto měst působí obvodní národní výbory. Dosavadní výpočet těchto městských národních výborů byl doplněn o Městský národní výbor v Košicích, což vyplývá z rozvoje tohoto města v období uplynulém od vydání dosavadního zákona.

K hlavě druhé

Na rozdíl od platné úpravy se v návrhu zákona zařazuje ustanovení o poslancích národních výborů do samostatné hlavy, bezprostředně za obecná ustanovení o postavení národních výborů ve státě a společnosti. Toto uspořádání odpovídá rozhodující úloze zastupitelských vztahů v postavení národních výborů a významu, který má práce poslanců pro upevňování těchto vztahů.

Počet poslanců je jeden z důležitých strukturálních znaků zastupitelského orgánu. Rozhoduje o něm proto výhradně národní výbor na plenárním zasedání (§ 39 odst. 2 písm. f), nikoliv rada, jak tomu bylo dosud (§ 13 zákona č. 34/1964 Sb., o volbách do Národního shromáždění a do národních výborů). Národní výbor je však vázán ustanoveními § 13, která směřují k tomu, aby národní výbor tvořil dělný pracovní sbor, a která též zabezpečují soulad mezi počtem poslanců a počtem členů rady v souvislosti s ustanoveními § 48.

Zájem poslance na intenzívním plnění jeho funkce nesmí být oslabován nepříznivými důsledky jeho zaneprázdnění poslaneckou funkcí nebo dokonce zkrácením jeho práv, vyplývajících z pracovního, družstevního nebo jiného poměru. Ustanovení odstavce 1 § 17 oba tyto vlivy vylučuje.

Ustanovení odstavce 2 téhož paragrafu vychází z požadavků zdokonalené soustavy plánovitého řízení národního hospodářství. Napříště budou náhrady mzdy i při krátkodobém uvolnění pro výkon funkce poskytovat poslancům a členům komisí ze svých rozpočtů národní výbory (u zaměstnaných cestou refundace).

K hlavě třetí

Ustanovení hlavy třetí návrhu zákona upravuje působnost národních výborů na jednotlivých úsecích státní správy.

Návrh působnosti národních výborů vychází z ústavy ČSSR a analýzy provedené XIII. sjezdem KSČ, diferencuje ji podle jednotlivých stupňů a specifických podmínek jednotlivých měst, obsahuje záruky pro posílení ekonomické a finanční samostatnosti národních výborů a vymezuje okruh záležitostí, v nichž národní výbory vykonávají svou působnost samostatně, řídíce se jen zákony a obecně závaznými právními předpisy.

K jednotlivým oddílům se uvádí:

K oddílu 1:

Ustanovení § 18 obsahují v souladu s rezolucí XIII. sjezdu KSČ rámcový výčet zásadních úkolů národních výborů. Sleduje prohloubení společenského působení národních výborů při zabezpečování důležitých zájmů a potřeb obyvatel a jejich sladování se zájmy celospolečenskými. Při plnění těchto úkolů se může na široké základně rozvíjet aktivita občanů na výstavbě měst a obcí, vytváření a ochraně zdravého životního prostředí, zlepšování úrovně bydlení, rozšiřování služeb, rozvíjení kulturního a společenského života a na ostatních úsecích mnohostranné společenské činnosti.

Ustanovení § 19 shrnuje působnost, kterou národním výborům na nejrůznějších úsecích státní správy svěřují jednotlivé zákony (např. zákon o péči o zdraví lidu, školský zákon, zákon o stavebním řádu, o územním plánování, o sociálním zabezpečení, o hospodaření s byty, o ochraně zemědělského půdního fondu, o lesích a lesním hospodářství, o vodním hospodářství, o myslivosti, o ochraně kulturních památek, o úkolech národních výborů při zabezpečování socialistického pořádku, o požární ochraně, různé daňové zákony, předpisy o správě národního majetku apod.). Tyto zákony též upravují podrobněji působnost, která národním výborům připadá při správě různých zařízení, jako jsou zejména školy, zdravotnická zařízení, kulturně výchovná zařízení a organizace, ústavy sociálního zabezpečení apod. Rámcové vymezení této působnosti obsahuje § 20.

Vliv národního výboru při správě těchto organizací je podle jejich povahy upravován různým způsobem. Při zřizování škol, předškolních a mimoškolních výchovných zařízení, kulturních a kulturně výchovných organizací a zařízení, zdravotnických zařízení a zařízení sociálního zabezpečení, popřípadě při změnách v jejich organizaci, řídí se zpravidla národní výbor obecnou úpravou o síti těchto organizací a zařízení. Nebyla-li taková síť stanovena, potřebuje ke zřízení takové organizace zpravidla souhlas vyššího orgánu.

Důležitým předpokladem pro plnění úkolů národních výborů je jejich působnost, která souvisí s hospodářskou činnosti. Zákon ji upravuje v ustanovení § 21. Jde jednak o oblast komunálních služeb, kterými obec či město zabezpečuje zdravé a kulturní prostředí pro své obyvatele (provoz vodovodů a kanalizací, čištění města, péče o místní komunikace a o veřejné osvětlení, udržování sadů a zelených ploch apod.). Dále jde o správu domovního majetku, již národní výbory vykonávají rovněž za účasti obyvatel. Národním výborům přísluší zřizovat a řídit další organizace, zajišťující nejrozmanitější úkoly a služby uvedené v § 21.

Plnění úkolů národních výborů uplatňováním jejich působnosti v oblasti hospodářské (§ 22) je jednou z důležitých stránek jejich činnosti, neboť ovlivňuje životní úroveň pracujících a působí na uspokojování jejich každodenních běžných potřeb.

Zdokonalená soustava plánovitého řízení národního hospodářství přináší do této oblasti činnosti národních výborů podstatné změny. Národní výbor plní vůči podniku funkce státního řízení.

Za funkce státního řízení je třeba považovat:

a) statutární věci, tj. zřízení podniku, vymezení základního poslání podniku a jmenování ředitele podniku a stanovení jeho hmotné zainteresovanosti,

b) základní věci plánu a rozpočtu, tj. stanovení vztahu podniku k rozpočtu národního výboru (odvody, resp. dotace) a podmínek hospodaření,

e) kontrola, tj. běžná kontrola (na základě stížností apod.) a revize hospodaření.

Vycházeje z těchto hledisek stanoví návrh zákona obsah řízení hospodářské organizace (§ 22 odst. 1).

Ustanovení § 22 odst. 2 pak dává národním výborům právo uložit organizaci, aby v rámci svých základních úkolů provedla určitou práci nutnou v důležitém obecném zájmu. Toto oprávnění bude třeba užívat jen ve zvlášť závažných případech.

Zvláštním předpisem, o kterém je zmínka v § 23, bude zákon o komisích lidové kontroly.

Společenské postavení národních výborů vyjadřuje též ustanovení § 24, podle něhož mohou národní výbory zaujímat stanoviska k otázkám veřejného zájmu a předkládat je jiným orgánům.

Národní výbory budou moci i napříště, v souladu s dosavadními tradicemi, vyslovovat veřejná uznání občanům, zejména těm, kteří se zasloužili o zvelebení obce nebo města.

K oddílu 2:

Návrh zákona v ustanoveních tohoto oddílu vymezuje působnost národních výborů podle jednotlivých stupňů a zejména diferencuje působnost místních a městských národních výborů. V této otázce vychází ze společenské funkce obcí, jež nepojímá jako pouhé administrativní, správní jednotky, ale jako společenskoekonomické organizmy, jejichž všestranný hospodářský, kulturní a sociální rozvoj je současně životním zájmem jejich obyvatel i vysoce politickým zájmem celospolečenského dosahu.

Do působnosti místního národního výboru náleží péče o uspokojování základních potřeb a zájmů občanů, které jsou uvedeny v § 25. S ohledem na zvláštní význam zemědělství pro celé národní hospodářství a pro životní podmínky vesnického obyvatelstva jsou místní národní výbory povinny na všech úsecích své práce vytvářet podmínky k efektivnímu a intenzivnímu rozvoji zemědělství.

Ve správních otázkách působí místní národní výbory na úsecích, jež jsou upraveny zvláštními předpisy, typické úseky odstavec 2 výslovně uvádí.

Zvláštní význam pro upevnění postavení národních výborů ve vztahu k ostatním státním orgánům má ustanovení odstavce 3, jež ukládá těmto orgánům povinnost vyžadovat si a projednávat stanovisko místního národního výboru při všech opatřeních, dotýkají-li se zájmů obce, i když jim tato povinnost výslovně v některém předpisu uložena není.

Vymezení působnosti městských národních výborů (§ 26) odpovídá mnohostrannosti úkolů národních výborů ve městech, kde vzhledem k naší sídlištní struktuře žije většina obyvatelstva.

Proto městský národní výbor vedle působnosti, kterou vykonává místní národní výbor, plní další úkoly, jichž je třeba k zajištění souladného rozvoje města, k vytváření podmínek zdravého způsobu života a práce ve městě, k rozvoji kulturní a výchovné práce a veřejného života.

Městský národní výbor obstarává rovněž širokou sít komunálních služeb a dalších služeb pro obyvatelstvo, a to v takovém rozsahu, aby byly v nejširší míře zajištěny potřeby občanů města i spádového území.

Rozšíření působnosti městských národních výborů na jednotlivých úsecích správy vyžaduje, aby okruh působnosti každého městského národního výboru byl vymezen podle místních podmínek.

Proto zákon vytváří (§ 26 odst. 4 a 5) právní předpoklady pro provedení potřebných přesunů správních agend do působnosti-městských národních výborů tak, aby mohl být okruh správní působnosti každého městského národního výboru stanoven diferencovaně, bude konkrétně vyjádřen ve statutu městského národního výboru. Okruh agend, které budou rozhodnutím krajského národního výboru (vlády) přesunuty z působnosti okresního (krajského) národního výboru na městský národní výbor, bude vymezen ve vzorném statutu, který vydá Národní shromáždění.

Národní výbor ve statutu upraví podrobněji svou působnost, uspořádání svých orgánů a vzájemnou dělbu jejich práce, účast občanů na práci národního výboru a uvede okruh organizací a zařízení, které řídí nebo spravuje.

Statutům městských národních výborů připadá důležitá úloha při uplatňování demokratických postupů v práci národních výborů.

Zákon umožňuje též místním národním výborům vydat svůj statut, a to na základě vzorového statutu, který rovněž vydá Národní shromáždění.

Rezoluce XIII. sjezdu KSČ charakterizovala okresní národní výbory jako hlavní články odpovědné za celkový rozvoj okresu. Tato úloha okresního národního výboru je také plně vyjádřena v ustanovení § 27 o jeho působnosti. Okresní národní výbor vykonává řadu důležitých činností, jež směřují k zabezpečování oblastních proporcí a vytváření koncepce všestranného rozvoje okresu v hospodářské, kulturní, zdravotní a sociální výstavbě. Vůči národním výborům na svém území plní důležité řídící úkoly, zejména v oblasti finančních vztahů. Plní důležitou úlohu na úseku státních financí.

Zvlášť důležitá úloha připadá okresnímu národnímu výboru při výkonu státní správy. Vykonává ji jako rozhodovací nebo jako odvolací orgán na úsecích správní působnosti národních výborů.

Při vymezení působnosti okresního národního výboru v řízení hospodářských organizací sleduje návrh zákona základní záměr posílit působnost místních a městských národních výborů. Proto návrh zákona počítá, pokud jde o hospodářské organizace, s možností, řídit organizace obstarávající služby pro více obcí, je-li jejich řízení na tomto stupni účelnější.

Předním úkolem krajského národního výboru je péče o proporcionální rozvoj území hraje po všech stránkách a plnění úkolů spočívajících v pomoci, v řízení a v kontrole práce okresních národních výborů (§ 28 odst. 2).

Pokud jde o správní záležitosti, vývoj zákonodárství na jednotlivých úsecích státní správy sledoval již delší dobu, zejména od roku 1960, aby působnost krajských národních výborů nebyla zatěžována vyřizováním konkrétních věcí. Tuto tendenci zákon dále posiluje.

Na úseku správy a řízení organizací obsahuje ustanovení odstavce 4 zcela patrnou omezující tendenci a ponechává krajskému národnímu výboru možnost spravovat nebo řídit úzký okruh organizací zabezpečujících zvlášť specializované činnosti.