Článek 24

Oznámení přijímajícímu státu o jmenování, příjezdu a odjezdu

1. Ministerstvo zahraničních věcí přijímajícího státu nebo úřadu tímto ministerstvem určenému se bude oznamovat:

a) jmenování členů konzulárního úřadu, jejich příjezd po jmenování na konzulární úřad, jejich konečný odjezd nebo skončení jejich funkcí a všechny změny, které mají vliv na jejich status a které mohou nastat během jejich služby na konzulárním úřadě,

b) příjezd a konečný odjezd rodinného příslušníka člena konzulárního úřadu, který s ním žije ve společné domácnosti, a tam, kde to připadá v úvahu, případy, kdy osoba se stane nebo přestane být takovým rodinným příslušníkem,

c) příjezd a konečný odjezd členů soukromého personálu a tam, kde to připadá v úvahu, skončení jejich služby,

d) zaměstnání a propuštění osob usedlých v přijímajícím státě, pokud jde o čluny konzulárního úřadu nebo členy soukromého personálu požívající výsad a imunit.

2. Příjezd a konečný odjezd se budu pokud možno rovněž oznamovat předem.

Část II. Ukončení konzulárních funkcí

Článek 25

Skončení funkcí člena konzulárního úřadu

Funkce člena konzulárního úřadu končí mezi jiným:

a) oznámením vysílajícího státu přijímajícímu státu, že funkce člena konzulárního úřadu skončily,

b) odvoláním exekvatur,

c) oznámením přijímajícího státu vysílajícímu státu, že přijímající stát ho přestal považovat za člena konzulárního personálu..

Článek 26

Opuštění území přijímajícího státu

Přijímající stát poskytne, a to i v případě ozbrojeného konfliktu, členům konzulárního úřadu a členům soukromého personálu, pokud nejde a občany přijímajícího státu, a jejich rodinným příslušníkům, žijícím s nimi ve společné domácnosti bez ohledu na jejich občanství potřebnou lhůtu a pomoc, aby jim umožnil přípravu odjezdu a co nejrychlejší odchod po skončení jejich funkcí. Zejména jim musí v případě potřeby dát k dispozici nutné dopravní prostředky pro uvedené osoby a jejich majetek, pokud nejde o majetek získaný v přijímajícím státě, jehož vývoz je v době odjezdu zakázán.

Článek 27

Ochrana konzulárních místností a archivů a zájmů vysílajícího státu za mimořádných okolností

1. V případě přerušení konzulárních styků mezi dvěma státy:

a) přijímající stát bude i v případě ozbrojeného konfliktu respektovat a chránit konzulární místnosti spolu s majetkem konzulárního úřadu a s konzulárními archívy;

b) vysílající stát může svěřit péči o konzulární místnosti spolu s majetkem, který se v nich nachází, a konzulárními archívy třetímu státu, přijatelnému státu přijímajícímu;

c) vysílající stát může svěřit ochranu svých zájmů a zájmů svých občanů třetímu státu přijatelnému státu přijímajícímu.

2. V případě dočasného nebo trvalého uzavření konzulárního úřadu platí ustanovení pododstavce a) odstavce 1 tohoto článku. Mimo to

a) v případě, že vysílající stát nezastoupený v přijímajícím státě diplomatickou misí má jiný konzulární úřad na území tohoto státu, může být tento konzulární úřad pověřen péčí o místnosti uzavřeného konzulárního úřadu spolu s majetkem a s konzulárními archívy, které se v nich nacházejí a se souhlasem přijímajícího státu výkonem konzulárních funkcí v konzulárním obvodu tohoto konzulárního úřadu, nebo

b) v případě, že vysílající stát nemá žádnou diplomatickou misi a jiný konzulární úřad v přijímajícím státě, platí ustanovení pododstavců b) a c) odstavce 1 tohoto článku.

HLAVA II. VÝHODY, VÝSADY A IMUNITY KONZULÁRNÍCH ÚŘADŮ, KONZULÁRNÍCH ÚŘEDNÍKŮ Z POVOLÁNÍ a DALŠÍCH ČLENŮ KONZULÁRNÍHO ÚŘADU

Část I. Výhody, výsady a imunity konzulárního úřadu

Článek 28

Usnadněni práce konzulárního úřadu

Přijímající stát plně usnadní výkon funkcí konzulárního úřadu.

Článek 29

Používání státní vlajky a státního znaku

1. Vysílající stát má právo používat svou státní vlajku a státní znak v přijímajícím státě ve shodě s ustanoveními tohoto článku.

2. Státní vlajka vysílajícího státu může být vyvěšena a státní znak umístěn na budově konzulárního úřadu a na jeho vchodu, na rezidenci vedoucího konzulárního úřadu a na jeho dopravních prostředcích, když se jich používá ke služebním účelům.

3. Při výkonu práva daného tímto článkem je nutno přihlížet k zákonům, předpisům a zvyklostem přijímajícího státu.

Článek 30

Umístění

1. Přijímající stát usnadní na svém území ve shodě se svými zákony a předpisy vysílajícímu státu získání místností nutných pro jeho konzulární úřad nebo mu pomůže opatřit si objekty k umístění jiným způsobem.

2. Pomůže rovněž v případě nutnosti konzulárnímu úřadu při získání vhodného ubytování pro jeho členy.

Článek 31

Nedotknutelnost konzulárních místností

1. Konzulární místnosti jsou nedotknutelné v rozsahu uvedeném v tomto článku.

2. Orgány přijímajícího státu nesmějí vstoupit do té části konzulárních místností, kterých se používá výlučně pro pracovní účely konzulárního úřadu, leč se souhlasem vedoucího konzulárního úřadu, jeho zástupce nebo vedoucího diplomatické mise vysílajícího státu. V případě požáru nebo jiné pohromy vyžadující okamžité ochranné akce lze však předpokládat, že souhlas vedoucího konzulárního úřadu byl dán.

3. Při zachování ustanovení odstavce 2 tohoto článku má přijímající stát zvláštní povinnost podniknout všechna přiměřená opatření k ochraně konzulárních místností proti každému napadení nebo poškození a k zabránění každého rušení klidu konzulárního úřadu nebo újmy na jeho důstojnosti.

4. Konzulární místnosti, jejich zařízení, majetek konzulárního úřadu a jeho dopravní prostředky nepodléhají žádné formě rekvizice pro účely národní obrany nebo veřejné potřeby. Je-li nutno provést jejich vyvlastnění pro uvedené účely, musí být podniknuty všechny možné kroky, aby bylo zabráněno narušení konzulárních funkcí, a vysílajícímu státu musí být vyplacena okamžitá, přiměřená, a efektivní náhrada.

Článek 32

Daňové osvobození konzulárních místností

1. Konzulární místnosti a rezidence vedoucího konzulárního úřadu z povolaní, jichž je vysílající stát nebo kterákoliv osoba jednající jeho jménem vlastníkem nebo nájemcem, jsou osvobozeny od všech celostátních, oblastních nebo místních daní a poplatků, s výjimkou poplatků vybíraných za poskytování zvláštních služeb.

2. Daňové osvobození uvedené v odstavci 1 tohoto článku se nevztahuje na daně a poplatky, které mají podle zákona přijímajícího státu platit osoby vstupující do smluvního poměru s vysílajícím státem nebo s osobou jednající jeho jménem.

Článek 33

Nedotknutelnost konzulárních archívů a dokumenty

Konzulární archívy a dokumenty jsou vždy a všude nedotknutelné.

Článek 34

Svoboda pohybu

S výhradou zákonů a nařízení o oblastech, do nichž je přístup zakázán nebo upraven z důvodů státní bezpečnosti, zajistí přijímající stát všem členům konzulárního úřadu svobodu pohybu a cestování na svém území.

Článek 35

Svoboda spojení

1. Přijímající stát povolí a bude chránit svobodu spojení konzulárního úřadu pro všechny úřední účely. Při spojení s vládou, diplomatickými misemi a ostatními konzulárními úřady vysílajícího státu, ať jsou kdekoliv, může konzulární úřad použít všech vhodných prostředků, počítaje v to diplomatické a konzulární kurýry, diplomatická a konzulární zavazadla a kódované nebo šifrované zprávy. Rádiovou vysílací stanici může však konzulární úřad zřídit a používat pouze se souhlasem přijímajícího státu.

2. Úřední korespondence konzulárního úřadu je nedotknutelná. Úřední korespondencí se rozumí veškerá korespondence mající vztah ke konzulární mu úřadu a jeho funkcím.

3. Konzulární zavazadlo nesmí být ani otevřena ani zadrženo. V případě, že příslušné orgány přijímajícího státu mají vážné důvody, aby se domnívaly, že zavazadlo obsahuje něco jiného než korespondenci, dokumenty nebo předměty uvedené v odstavci 4 tohoto článku, mohou však žádat, aby zavazadlo otevřel v jejich přítomnosti odpovědný zástupce vysílajícího státu. Jestliže orgány vysílajícího státu takovou žádost odmítnou, bude zavazadlo vráceno na místo, odkud pochází.

4. Zásilky tvořící konzulární zavazadlo musí být opatřeny zřetelným vnějším označením jejich povahy a mohou obsahovat pouze úřední korespondenci a dokumenty nebo předměty určené výlučně k úřednímu použití.

5. Konzulární kurýr musí být vybaven úřední listinou označující jeho postavení a počet zásilek tvořících konzulární zavazadlo. Bez souhlasu přijímajícího státu nesmí být ani občanem přijímajícího státu, ani, pokud není občanem vysílajícího státu, osobou trvale usedlou v přijímajícím státě. Při výkonu svých funkcí požívá ochrany přijímajícího státu. Konzulární kurýr požívá osobní nedotknutelnosti a nesmí být žádným způsobem uvězněn nebo zadržen.

6. Vysílající stát, jeho diplomatická mise a jeho konzulární úřady mohou jmenovat konzulární kurýry ad hec. V tom případě platí ustanovení odstavce 5 tohoto článku s tím, že imunity, které jsou v něm uvedeny, přestanou platit, jakmile kurýr odevzdá doručiteli konzulární zavazadlo, které měl na starosti.

7. Konzulární zavazadlo může být svěřeno kapitánu lodi nebo civilního letadla přistávajícího na dovoleném vstupním letišti. Kapitán bude vybaven úřední listinou označující počet zásilek tvořících konzulární zavazadlo, nebude však považován za konzulárního kurýra. Po projednání s příslušnými místními orgány může konzulární úřad poslat jednoho ze svých členů, aby převzal uvedené zavazadlo přímo a volně od kapitána lodi nebo letadla.

Článek 36

Spojení a styk s občany vysílajícího státu

1. Aby se usnadnil výkon konzulárních funkcí týkajících se občanů vysílajícího státu:

a) konzulární úředníci mají právo na spojení s občany vysílajícího státu a na přístup k nim. Občané vysílajícího státu mají stejné právo, pokud jde o spojení s konzulárními úředníky vysílajícího státu a o přístupu k nim;

b) příslušné orgány přijímajícího státu budou bez prodlení informovat konzulární úřad vysílajícího státu o případech, kdy v jeho konzulárním obvodě občan vysílajícího státu byl zatčen, uvězněn, dán do vazby nebo zadržen jiným způsobem, pokud o to uvedený občan požádá. Rovněž každou zprávu, kterou určila pro konzulární úřad osoba, která byla zatčena, je ve vězení, ve vazbě nebo byla zadržena, doručí uvedené orgány bez prodlení..Tyto orgány musí bez prodlení informovat osobu, které se to týká, o jejich právech, která má podle tohoto pododstavce.

c) konzulární úředníci mají právo navštěvovat občany vysílajícího státu, kteří jsou ve vězení, vazbě nebo jsou zadrženi, abys nimi mohli hovořit, dopisovat si a zajistit jejich právní zastoupení. Mají rovněž právo navštívit kteréhokoliv občana vysílajícího státu, který je ve vězení, ve vazbě nebo je zajištěn v jejich obvodě na základě rozsudku. Konzulární úředník však upustí od jednání jménem občana, který je ve vězení, vazbě nebo je zadržen, v případě, že občan proti takovému jednání výslovně vznese svoje námitky.

2. Práva uvedená v odstavci 1 tohoto článku budou vykonávána v souladu se zákony a předpisy přijímajícího státu za předpokladu, že však zákony a předpisy umožní plné uskutečnění cílů, pro které byla práva podle tohoto článku poskytnuta.

Článek 37

Informování v případech smrti, poručnictví nebo opatrovnictví, ztroskotání a leteckých nehod

Příslušné orgány přijímajícího státu, mají-li k dispozici potřebné informace, jsou povinny:

a) v případě smrti občana vysílajícího státu informovat bez prodlení konzulární úřad, v jehož obvodě smrt nastala,

b) informovat příslušný konzulární úřad bez prodlení a všech případech, kdy se ukazuje, že ustanovení poručníka nebo opatrovníka je v zájmu mladistvého nebo jiné osoby postrádající plné způsobilosti, kteří jsou občany vysílajícího státu. Podání této informace nemá ovšem vliv na účinnost zákonů a nařízení přijímajícího státu týkajících se ustanovení poručníka nebo opatrovníka,

c) podat bez prodlení zprávu konzulárnímu úřadu, který je nejblíže místa události, v případě, že loď mající národnost vysílajícího státu ztroskotá nebo uvízne v pobřežních nebo vnitřních vodách přijímajícího státu nebo že letadlo registrované ve vysílajícím státě postihne nehoda na území přijímajícího státu.

Článek 38

Spojení s orgány přijímajícího státu

Konzulární úředníci se mohou při výkonu svých funkcí obracet

a) na příslušné místní orgány svého konzulárního obvodu,

b) na příslušné ústřední orgány přijímajícího státu, je-li to dovoleno zákony, předpisy a zvyklostmi přijímajícího státu nebo příslušnými mezinárodními dohodami, a to v rozsahu jimi dovoleném.

Článek 39

Konzulární poplatky a dávky

1. Konzulární úřad může za konzulární úkony vybírat na území přijímajícího státu poplatky a dávky stanovené zákony a předpisy vysílajícího státu.

2. Částky vybrané ve formě poplatků a dávek uvedených v odstavci 1 tohoto článku a stvrzenky o jejich zaplacení jsou osvobozeny od všech daní a dávek v přijímajícím státě.

Část II. Výhody, výsady a imunity konzulárních úředníků z povolání a dalších členů konzulárního úřadu

Článek 40

Ochrana konzulárních úředníků

Přijímající stát bude jednat s konzulárními úředníky s náležitou úctou a učiní všechna vhodná opatření, aby zabránil každému útoku proti jejich osobě, svobodě nebo důstojnosti.

Článek 41

Osobní nedotknutelnost konzulárních úředníků

1. Konzulární úředníci nesmí být zatčeni nebo vzati do vazby, leč v případě těžkého zločinu a na základě rozhodnutí příslušného soudního orgánu.

2. S výjimkou případu uvedeného v odstavci 1 tohoto článku nesmí být konzulární úředníci uvězněni nebo nesmí být omezena jejich osobní svoboda, leč při výkonu soudního rozhodnutí, které nabylo právní moci.

3. Konzulární úředník se musí dostavit k příslušným orgánům v případě, že je proti němu zahájeno trestní řízení. Řízení se však bude provádět s náležitým ohledem na jeho osobu, odůvodněným jeho úředním postavením, a s výjimkou případu uvedeného v odstavci 1 tohoto článku způsobem, který by co nejméně narušil výkon konzulárních funkcí. V případě, že za okolností uvedených v odstavci 1 tohoto článku je nutné vzít konzulárního úředníka do vazby, musí být řízení proti němu zahájeno v co nejkratší době.

Článek 42

Oznamování zatčení, vazby nebo stíhání

Přijímající stát bez odkladů uvědomí vedoucího konzulárního úřadu v případech, kdy je člen konzulárního personálu zatčen, vzat do vazby nebo kdy je proti němu zahájeno trestní řízení. Jestliže se uvedená opatření týkají vedoucího konzulárního úřadu, přijímající stát o tom uvědomí vysílající stát diplomatickou cestou.

Článek 43

Vynětí z jurisdikce

1. Pokud jde a úkony prováděné při výkonu konzulárních funkcí, konzulární úřednici a konzulární zaměstnanci nepodléhají jurisdikci soudních a správních orgánů přijímajícího státu.

2. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku se však nevztahují na civilněprávní řízení:

a) vyplývající ze smlouvy uzavřená konzulárním úředníkem nebo konzulárním zaměstnancem, kterou výslovně nebo zřejmě nesjednal jakožto zástupce vysílajícího státu, nebo

b) zahájené třetí stranou v případě škody vzniklé v přijímajícím státě z nehody způsobené vozidlem, lodí nebo letadlem.

Článek 44

Povinnost podat svědectví

1. Členové konzulárního úřadu mohou být vyzváni, aby se dostavili jako svědci během soudního nebo administrativního řízení. Konzulární zaměstnanec nebo člen služebního personálu nesmí s výjimkou případů uvedených v odstavci 3 tohoto článku odmítnout podat svědectví. V případě, že tak konzulární úředník učiní, nesmí vůči němu být uplatněno žádné donucovací opatření nebo trest.

2. Orgán požadující od konzulárního úředníka svědectví se zdrží vměšování do výkonu jeho funkcí. Tam, kde je to možné, může přijmout svědectví v jeho rezidenci nebo v konzulárním úřadě anebo přijmout od něho písemné svědectví.

3. Členové konzulárního úřadu nemají povinnost podávat svědectví týkající se věcí spojených s výkonem svých funkcí nebo předkládat úřední korespondenci a dokumenty těchto věcí se týkající. Jsou rovněž oprávněni odmítnout podat svědectví jako znalečtí svědci o právu vysílajícího státu.

Článek 45

Vzdání se výsad a imunit

1. Vysílající stát se může u členů konzulárního úřadu vzdát kterékoliv výsady a imunity uvedené v článcích 41, 43 a 44.

2. Vzdání se výsad a imunit musí být ve všech případech, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 3 tohoto článku, výslovné a musí být sděleno přijímajícímu státu písemně.

3. Jestliže konzulární úředník nebo konzulární zaměstnanec zahájí řízení ve věci, v níž by požíval vynětí z jurisdikce podle článku 43, nemůže se dovolávat vynětí z jurisdikce, pokud jde o žaloby navzájem souvisící přímo s hlavní žalobou.

4. Vzdát se vynětí z jurisdikce ve věcech civilních nebo správních neznamená vzdát se tím též imunity, pokud jde o exekuční výkon rozsudku, jí je nutno vzdát se zvlášť.

Článek 46

Vynětí z registrace cizinců a povolení k pobytu

1. Konzulární úředníci a konzulární zaměstnanci a členové jejich rodin bydlící s nimi ve společné domácnosti jsou vyňati ze všech povinností uložených zákony a předpisy přijímajícího státu týkajícími se registrace cizinců a povolení k pobytu.

2. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku se však nevztahují na konzulární zaměstnance, kteří nejsou stálými zaměstnanci vysílajícího státu nebo kteří vykonávají soukromé výdělečné povolání v přijímajícím státě, a na jejich rodinné příslušníky.

Článek 47

Vynětí z povolení k zaměstnání

1. Členové konzulárního úřadu jsou, pokud jde o služby vykonávané pro vysílající stát, vyňati ze všech povinností týkajících se povolení k zaměstnání požadovaného zákony a předpisy přijímajícího státu o zaměstnávání cizích pracovních sil.

2. Členové soukromého personálu konzulárních úředníků a konzulárních zaměstnanců jsou vyňati z povinností uvedených v odstavci 1 tohoto článku v případě, že nevykonávají žádné jiné výdělečné povolání v přijímajícím státě.

Článek 48

Vynětí ze sociálního zabezpečení

1. Při zachování ustanovení odstavce 3 tohoto článku jsou členové konzulárního úřadu, pokud jde o služby, které vykonávají pro vysílající stát, a jejich rodinní příslušníci žijící s nimi ve společné domácnosti vyňati z ustanovení o sociálním zabezpečení, která platí v přijímajícím státě.

2. Vynětí uvedené v odstavci 1 tohoto článku se vztahuje také na členy soukromého personálu, kteří jsou zaměstnáni jedině u členů konzulárního úřadu, a to za podmínky:

a) že nejsou občany přijímajícího státu nebo v něm nejsou trvale usedlí a

b) že se na ně vztahují předpisy o sociálním zabezpečení platné ve vysílajícím nebo v třetím státě.

3. Členové konzulárního úřadu zaměstnávající osoby, na které se nevztahuje vynětí uvedené v odstavci 2 tohoto článku, musí plnit povinnosti, které ukládají zaměstnavatelům ustanovení a sociálním zabezpečení přijímajícího státu.

4. Vynětí uvedené v odstavcích 1 a 2 tohoto článku nevylučuje dobrovolnou účast na systému sociálního zabezpečení přijímajícího státu za předpokladu, že účast na něm přijímající stát dovoluje.

Článek 49

Osvobození od zdanění

1. Konzulární úředníci a konzulární zaměstnanci a jejich rodinní příslušníci žijící s nimi ve společné domácnosti jsou osvobozeni od všech daní a poplatků, a to osobních nebo věcných, celostátních, oblastních nebo místních s výjimkou:

a) nepřímých daní, jež bývají obvykle zahrnuty do ceny zboží nebo služeb;

b) daní a poplatků ze soukromých nemovitostí na území přijímajícího státu, s výhradou ustanovení článku 32;

c) pozůstalostních nebo dědických poplatků a poplatků z převodu majetku vybíraných přijímajícím státem, s výhradou ustanovení odstavce b) článku 51;

d) daní a poplatků ze soukromého příjmu, včetně výnosu z kapitálu, který má svůj pramen v přijímajícím státě, a z majetkových daní vztahujících se na investice vložené do obchodních nebo finančních podniků v přijímajícím státě;

e) poplatků vybíraných za poskytování zvláštních služeb;

f) registračních, soudních, listinných, hypotéčních a kolkových poplatků, s výhradou ustanovení článku 32.

2. Členové služebního personálu jsou osvobozeni od daní a poplatků ze mzdy, kterou dostávají za svoje služby.

3. Členové konzulárního úřadu, kteří zaměstnávají osoby, jejichž mzdy nebo platy nejsou vyňaty z daně z příjmů v přijímajícím státě, musí plnit povinnosti, které zákony a nařízení tohoto státu ukládají zaměstnavatelům v souvislosti s vybíráním daně z příjmů.

Článek 50

Osvobození od celních dávek a prohlídky

1. Přijímající stát bude ve shodě se zákony a nařízeními, která přijme, povolovat dovoz a poskytovat osvobození ode všech celních dávek, daní a s tím souvisících poplatků kromě poplatků za skladování, přepravu a podobné služby:

a) u předmětů určených pro úřední potřebu konzulárního úřadu,

b) u předmětů určených pro osobní potřebu konzulárních úředníků a jejich rodinných příslušníků žijících s nimi ve společné domácnosti, včetně předmětů určených pro jeho počáteční zařízení. Předměty určené pro spotřebu nesmí přesáhnout množství nutná pro přímou spotřebu přesáhnout množství nutné pro přímou spotřebu příslušných osob.

2. Konzulární zaměstnanci budou požívat výsad a osvobození uvedených v odstavci 1 tohoto článku, pokud jde o předměty dovezené v době jejich prvního nástupu k úřadu.

3. Osobní zavazadla doprovázející konzulární úředníky a jejich rodinné příslušníky žijící s nimi ve společné domácnosti jsou osvobozena od prohlídky. Mohou být prohlédnuta pouze v případě, že jsou vážné důvody k domněnce, že obsahují jiné předměty než uvedené v pododstavci b) odstavce 1 tohoto článku nebo předměty, jejichž dovoz nebo vývoz je zakázán zákony a předpisy přijímajícího státu nebo na které se vztahují jeho zákony a předpisy o karanténě. Uvedená prohlídka musí být provedena v přítomnosti konzulárního úředníka nebo jeho rodinného příslušníka.

Článek 51

Majetek člena konzulárního úřadu nebo jeho rodinného příslušníka

Přijímající stát v případě smrti člena konzulárního úřadu nebo člena jeho rodiny žijícího s ním ve společné domácnosti:

a) povolí vývoz movitého majetku zesnulého s výjimkou majetku, který byl získán v přijímajícím státě a jehož vývoz byl zakázán v době jeho smrti,

b) nebude vybírat celostátní, oblastní nebo místní pozůstalostní nebo dědické poplatky a poplatky z převodu majetku, pokud jde o movitý majetek, který byl na území přijímajícího státu pouze v důsledku pobytu zesnulého v tomto státě jakožto člena konzulárního úřadu nebo rodinného příslušníka člena konzulárního úřadu.

Článek 52

Osvobození od osobních služeb a povinností

Přijímající stát osvobodí členy konzulárního úřadu a jejich rodinné příslušníky žijící s nimi ve společné domácnosti ode všech osobních služeb, veškerých veřejných služeb všeho druhu a od vojenských povinností, jako jsou rekvizice, vojenská kontribuce a ubytování.

Článek 53

Začátek a konec konzulárních výsad a imunit

1. Každý člen konzulárního úřadu bude požívat výsad a imunit uvedených v této Úmluvě od doby svého vstupu na území přijímajícího státu za účelem převzetí svého úřadu nebo, pokud již je na jeho území, od doby, kdy se ujme svých povinností na konzulárním úřadě.

2. Rodinní příslušníci člena konzulárního úřadu žijící s ním ve společné domácnosti a členové jeho soukromého personálu budou požívat výsad a imunit uvedených v této Úmluvě ode dne, kdy uvedený člen konzulárního úřadu požívá výsad a imunit podle odstavce 1 tohoto článku, nebo ode dne jejich vstupu na území přijímajícího státu nebo ode dne, kdy se stanou příslušníky jeho rodiny nebo členy jeho soukromého personálu, a to podle toho, který den je pozdější.

3. Když skončily funkce člena konzulárního úřadu, končí jeho výsady a imunity a výsady a imunity jeho rodinného příslušníka žijícího s ním ve společné domácnosti nebo člena jeho soukromého personálu, a to obvykle v době, kdy osoba, které se to týká, opustí přijímající stát nebo po uplynutí přiměřené lhůty, v níž má zemi opustit, podle toho, k čemu dojde dříve, potrvají však po tuto dobu i v případě ozbrojeného konfliktu. Výsady a imunity osob uvedených v odstavci 2 tohoto článku skončí v době, kdy tyto osoby přestanou patřit k domácnosti, nebo opustí-li službu u člena konzulárního úřadu, avšak v případě, že uvedené osoby hodlají poté opustit přijímající stát v přiměřené lhůtě, jejich výsady a imunity potrvají do doby jejich odchodu.

4. Pokud se týče úkonů provedených konzulárním úředníkem nebo konzulárním zaměstnancem při výkonu jejich funkcí, potrvá jejich vynětí z jurisdikce bez časového omezení.

5. V případě smrti člena konzulárního úřadu budou jeho rodinní příslušníci bydlící s ním ve společné domácnosti i nadále požívat výsad a imunit, které jim přísluší, do doby, kdy opustí přijímající stát nebo kdy uplyne přiměřená lhůta umožňující jim, aby tak učinili, a to podle toho, k čemu dojde dříve.

Článek 54

Závazky třetích států

1. V případě, že konzulární úředník projíždí územím třetího státu, který mu udělil vízum, bylo-li ho zapotřebí, nebo na jeho území pobývá, aby mohl převzít svůj úřad nebo se vrátit do svého úřadu nebo vysílajícího státu, poskytne mu třen stát veškeré imunity, které mu přísluší podle ostatních článků této úmluvy k zajištění jeho průjezdu nebo návratu. Totéž platí v případě kteréhokoliv jeho rodinného příslušníka žijícího s ním ve společné domácnosti a požívajícího takových výsad a imunit, který doprovází konzulárního úředníka nebo cestuje sám, aby se k němu připojil anebo se vrátil do vysílajícího státu.

2. Za okolností obdobných těm, které jsou uvedeny v odstavci 1 tohoto článku, nebude třetí stát bránit v průjezdu přes vlastní území ostatním členům konzulárního úřadu nebo jejich rodinným příslušníkům žijícím s nimi ve společné domácnosti.

3. Třetí státy poskytnou úřední korespondenci a ostatním úředním sdělením v tranzitu, včetně kódovaných a šifrovaných zpráv, stejnou volnost a ochranu, kterou je přijímající stát povinen poskytnout podle této Úmluvy. Poskytnou konzulárním kurýrům, kteří dostali vízum, pokud je víza zapotřebí, a konzulárnímu zavazadlu v tranzitu tutéž nedotknutelnost a ochranu, kterou je povinen poskytnout podle této Úmluvy přijímající stát.

4. Závazky třetích států podle odstavců 1, 2 a 3 tohoto článku se vztahují též na osoby, která jsou uvedeny v těchto odstavcích, a na úřední sděleni a konzulární zavazadla, která se dostanou na území třetího státu v důsledku vyšší moci.