Dovolte mi právě z této oblasti rezerv uvést
příklad z našeho Severomoravského kraje,
kraje nejen uhlí a železa, ale i vyspělé
zemědělské velkovýroby. V posledních
letech se hodně hovoří o mléku, a
právem, protože jde o cennou bílkovinnou potravinu
vyráběnou oproti masu s daleko menší
náročností na spotřebu jadrných
krmiv. Není náhodou, že náš kraj
jako jeden z mála soustavně plnil a překračoval
úkoly ve výrobě i dodávce mléka
a také v letošním roce patří
mezi nejlepší. Je to odraz dlouhodobé soustředěné
a systematické péče a pozornosti věnované
tomuto důležitému odvětví zemědělské
výroby, a to počínaje krajským výborem
strany a stranickými skupinami, odborovými úseky
a brigádami socialistické práce v jednotlivých
stájích konče.
Je jaksi příznačné pro tento cílevědomý
přístup i to, že dva hrdinové socialistické
práce ze zemědělství v kraji - s.
Hrušková a s. Trousil - jsou právě ošetřovatelé
dojnic. Nepřeháním, když řeknu,
že "mléčná liga" - vyhlášená
a organizovaná krajským deníkem Nová
svoboda je sledována a studována nejméně
se stejným zájmem a zápalem jako ta fotbalová.
Tedy podařilo se vytvořit příznivé
společenské klíma pro řešení
tohoto náročného úkolu, což je
základní předpoklad k dobrým výsledkům.
Svou pozitivní roli zde sehrává i dobře
uplatňovaný prémiový systém
v závislosti na množství i kvalitě mléka
ve většině zemědělských
závodů. Úpravy nákupních cen
v rámci zavádění nové soustavy
řízení od 1. ledna tohoto roku tato pozitiva
ještě posilňují. Chtěl bych to
dokumentovat i na závodě Velkovýkrmen Bílovec,
kde pracuji. V létech 1980 - 81 jsme dosáhli roční
dojivosti okolo 3800 litrů a letošní nástup
dává předpoklady dosáhnout hranice
4000 litrů od jedné dojnice, což přinese
závodu včetně zvýhodněných
cen cca 3 mil. Kčs zisku proti předcházejícímu
roku.
Obdobně výnosy cukrovky v loňském
roce dosažené v našem kraji nejdou jen na vrub
příznivějším klimatickým
podmínkám, ale jsou taktéž odrazem zvýšené
pozornosti, věnované odpovědnými pracovníky
pěstování této plodiny. Tak orientaci
pracujících na rozhodující úkoly
ve spojení s lepší masově politickou
prací a důsledně prováděným
a uplatňovaným chozrasčotním systémem
řízení uvnitř podniku - v tom vidíme
v našem kraji hlavní cestu odkrývání
rezerv i při snížených materiálových
vstupech, i když tím nechceme podceňovat další
intenzifikační faktory včetně vlivu
počasí.
Je samozřejmé, že klimatické podmínky
ovlivňovaly a budou i nadále ovlivňovat výsledky
v zemědělství. S tím musíme
počítat. Přední zemědělské
podniky i v našem kraji ukazují cestu, jak vliv tohoto
faktoru podstatně omezit. Například nejlepší
zemědělská družstva okresu Opava dosáhla
i v loňském roce výnosů obilovin přes
5 tun/ha přes vysokou úroveň základní
agrotechniky a péči o úrodnost půdy.
Právě v rychlejším zvyšování
půdní úrodnosti je jeden ze základních
předpokladů přednostního rozvoje rostlinné
výroby a omezení vlivu počasí.
Poslední rozbory půd v okrese Nový Jičín
dávají varovný signál, že dochází
ne ke zvyšování, ale ke snižování
obsahu humusu v půdách, a to i u dobře hospodařících
podniků. Obdobně v okrese Olomouc vykazuje, že
za léta 1978 - 1980 ve srovnání s léty
19601965 se snížil v průměru obsah humusu
o 0,4 %. Je to hlavně tím, že všeobecná
péče o organickou hmotu, a to v množství
i kvalitě, je nízká a nezabezpečuje
ani stabilizaci obsahu humusu v půdě, natož
jeho zvýšení. Tady musí nastat předně
zásadní obrat v myšlení a přístupu
technicko-hospodářských pracovníků
přímo zemědělské prvovýroby.
Vždyť každý rolník bez vyššího
vzdělání v minulosti věděl,
že péče o chlévskou mrvu je základní
úkol. V tomto bodě se začíná
odvíjet i nejvýznamnější trojúhelník
v zemědělství dneska i zítřka
- výživa půdy - objemná krmiva - skot.
Zanedbávat dále tuto rezervu a neřešit
ji při stále vyšší devastaci půd
těžkou mechanizací a mnohde i exkrementy z
velkochovu prasat, by mohlo vést k nedozírným
a těžko napravitelným následkům.
Svůj podíl odpovědnosti za současný
stav musí nést i ty složky, které povolily
výstavbu roštových stájí pro
skot i v těch podnicích a oblastech, kde je tradiční
nedostatek organické hmoty. Tzv. zvláštní
investice, uvolněné ministerstvem zemědělství
pro výstavbu polních hnojišť, močůvkových
jímek, příjezdových cest a dalších
potřebných zařízení, přišly
v pravý čas a měly by podstatnou měrou
přispět k řešení nedobrého
stavu.
Je třeba upozornit, že zemědělské
závody nutně potřebují větší
množství nakládací techniky k manipulaci
s organickou hmotou. Jsme si vědomi, že právě
tato technika je požadovaným vývozním
artiklem, musíme si však ekonomicky propočítat,
zda by nebylo výhodnější snížit
její vývoz a na pokrytí této ztráty
omezit zčásti dovoz strojených hnojiv. Je
přece nelogické, že ztrácíme
těžko spočitatelné množství
živin špatnou péčí o organickou
hmotu a takto ztracené živiny dodáváme
do půdy nakoupenými strojenými hnojivy.
Při řešení přednostního
rozvoje rostlinné výroby a obilního problému
mají významné místo víceleté
pícniny i krmné okopaniny. V té souvislosti
zemědělská praxe poukazuje na nedostatek
osiv jetele, vojtěšky a travních semen. Je
samozřejmé, že o tyto problémy se musí
odpovědné organizace více zajímat
a také je důrazněji a rychleji řešit.
Jde hlavně o osivo vojtěšky a na pěstování
náročnějších trav. Na druhé
straně osiva jetele i některých méně
náročných trav může vyrobit pro
svou potřebu každý zemědělský
závod dostatek sám a tím si snížit
i materiálové náklady. Argumenty v tamto
případě, že je nedostatek osiv, neobstojí,
půjde jen o to, aby mnozí pracovníci v zemědělských
závodech více přemýšleli a vyvíjeli
větší iniciativu. Pravda je, že za slovy
specializace a koncentrace se mnohde schovává i
určitá pohodlnost a stereotyp. V minulosti byla
ČSSR významným vývozcem těchto
osiv a na tuto tradici bychom neměli zapomínat.
Obdobně není tak závažným problémem,
i při současném nedostatku mechanizace, doslova
v každém zemědělském podniku
pěstovat na určité ploše krmné
okopaniny, hlavně krmnou řepu jako vynikající
doplněk krmné dávky přes zimní
období. To je také jen otázka přístupu
vedoucích pracovníků a neobstojí ani
výmluvy na nedostatek pracovních sil. Na našem
závodě již před 5 roky jsme začali
znovu s pěstováním krmné řepy
a obdobně je tomu u mnoha závodů okresu i
kraje.
Vedle rychlejšího odkrývání rezerv
přímo v zemědělských závodech
je další rozvoj našeho zemědělství,
a tedy i řešení soběstačnosti
ve výrobě potravin mírného pásu,
závislý i na úrovni služeb pro zemědělství,
a to hlavně biologických a pomoci ostatních
resortů národního hospodářství,
předně strojírenství a chemie. Je
známou skutečností, že úroveň
zemědělské výroby je přímo
odvislá od této pomoci. Výsledky, kterých
socialistické zemědělství dosáhlo
za historicky krátké období, dokazují,
že tato pomoc ze strany celé společnosti a
všech odvětví národního hospodářství
nebyla malá a je ji třeba plně ocenit a poděkovat
za ni. Pravda je i to, že vývoj se nezastavuje a že
co bylo ještě včera dost, je dnes málo.
Při tomto náročném přístupu
nemůžeme být spokojeni například
s tím, že za celkově příznivými
globálními údaji se skrývají
mnohé nedostatky a problémy. Konkrétně
resort všeobecného strojírenství přesouvá
vykrývání mnohých mechanizačních
prostředků například pro sklizeň
objemných krmiv, zemědělskou dopravu i dalších,
převážně na poslední roky 7.
pětiletého plánu, některá potřebná
zařízení, jako separátory pro čističky
odpadních vod i jiné, nejsou řešena
vůbec. Podle informace ministerstva zemědělství
a výživy je stupeň připravenosti mechanizace
na jednotlivé etapy prací neuspokojivý a
zaostává za průměrem posledních
let z důvodu prokazatelného nedostatku některých
náhradních dílů. Opravárenská
kapacita zemědělských závodů
je často věnována na výrobu náhradních
dílů, nebo i nových strojů, hlavně
pro sklizeň pícnin, které nejsou zajišťovány
strojírenstvím. Zde je třeba ocenit přístup
a pochopení a pomoc v mnohých patronátních
průmyslových závodech. V našem kraji
bych jmenoval za všechny např. Vítkovické
železárny a strojírny Klementa Gottwalda, Novou
huť Klementa Gottwalda, Tatru Kopřivnice, Válcovny
plechu Frýdek - Místek a další. S touto
pomocí dále počítáme.
Zemědělská praxe uvítala vytvoření
nové hospodářské jednotky Agrozet
a očekává od ní zásadnější
řešení těchto i dalších
vleklých problémů. Jistě je krátká
doba na nějaké hlubší závěry,
nutno však zdůraznit, že jen samotná organizační
změna bez iniciativy a přístupu lidí
ještě nikdy nic převratného nepřinesla.
Obdobně zemědělci jen stěží
chápou, že chemické přípravky
naší výroby se v posledním období
začínají vyrábět v termínu,
kdy je již praxe potřebuje k použití,
jako tomu bylo letos s přípravky proti plevelům
v cukrovce i obilovinách. Tato pozdní výroba
zbytečně přivádí nervozitu
v zemědělských závodech a navíc
může ohrozit výnosy v důsledku pozdní
aplikace.
Soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, řešení
soběstačnosti ve výrobě potravin,
jak zdůraznil XVI. sjezd strany, je důležitým
strategickým úkolem v souvislosti s prudkým
nárůstem cen na světových trzích
a zneužívání jejich nedostatku k politickému,
společenskému a ekonomickému vydírání
ze strany kapitalistických států. Podle některých
odborníků otázka potravin se stane v budoucnu
ve světě složitější než
problematika zajištění energie. Proto například
Sovětský svaz přichází v posledních
týdnech s přijetím uceleného potravinového
programu, a obdobně je tomu i v dalších státech.
Naše socialistické zemědělství,
založené na socialistických velkovýrobních
formách, má všechny předpoklady a přednosti
proti zemědělské malovýrobě
rychleji tyto úkoly řešit. Bude to odvislé
jak od iniciativní a poctivé práce statisíců
pracovníků v zemědělských závodech,
tak od pracujících ostatních odvětví
našeho národního hospodářství.
Dosavadní výsledky práce dělnicko-rolnického
svazku dávají záruku, že všechny
cíle společně splníme. Děkuji
za pozornost.
Předsedající předseda SN D. Hanes:
Ďakujem poslancovi Římanovi. Udeľujem
slovo poslancovi Tencianovi. Do rozpravy sa pripraví po,
slanec Benjamín Šrenkel.
Poslanec SN J. Tencian: Vážený soudruhu
předsedo, soudružky a soudruzi poslanci, v souvislosti
s náročnými hospodářskými
úkoly, které zabezpečujeme v celém
našem národním hospodářství,
mi dovolte, abych ve svém vystoupení zdůraznil
jeden z předpokladů tohoto rozvoje, kterým
je dodržování právního systému
dodavatelsko-odběratelských vztahů, jako
důležité podmínky k plynulému
plnění hospodářského plánu
a upevňování společenské a
pracovní kázně.
Od počátku loňského roku je postupně
realizován v naší ekonomice Soubor opatření
ke zdokonalení soustavy plánovitého řízení
národního hospodářství. Jeho
jednotlivá opatření zabezpečují
stálé zvyšování kvality plánů
i úrovně ostatních stránek řídícího
mechanismu.
Rozvoj a zvyšování účinnosti
soustavy řízení jsou ovšem podmíněny
zlepšováním kvality rozhodování
na všech stupních řízení, zvyšováním
úrovně vlastní řídící
práce, zvyšováním plánovací,
ekonomické a pracovní disciplíny a důsledným
dodržováním právních předpisů
na všech úsecích a stupních řízení.
Důsledky působení zaváděných
opatření nutně ovlivňují i
dodavatelsko-odběratelské vztahy. Proto Soubor opatření
věnoval utváření těchto vztahů
významnou pozornost a jedním z prvních právních
předpisů, který byl vydán k jeho realizaci
a který nabyl účinnosti již 1. května
1980, byla vyhláška č. 48/1980 Sb., o hmotném
bilancování a projednávání
dodavatelsko-odběratelských vztahů v plánovacím
procesu.
To, jak organizace i orgány řízení
dodržovaly postupy stanovené citovanou vyhláškou,
ukazuje, jak byl realizován Soubor opatření
v oblasti utváření dodavatelsko-odběratelských
vztahů v období plánovacího procesu
a do jaké míry i ostatní opatření,
zejména působení dalších ekonomických
nástrojů a chozrasčotních principů
vytváří tlak na řádné
zabezpečování dodavatelsko-odběratelských
vztahů v období tvorby plánu.
Dosavadní poznatky, které jsem měl možnost
si ověřit u některých podniků
Severomoravského kraje, především u
podniků koncernu Sigma, poznatky, které má
Státní arbitráž i poznatky z podniků
místního hospodářství ukazují,
že v této oblasti přetrvává ještě
celá řada nedostatků.
Nelze přehlížet, že dodavatelsko-odběratelské
vztahy jako vztahy ekonomické, se odvíjejí
od výsledků materiální výroby
a jejich fungování ovlivňuje především
plán i působení řady dalších
nástrojů.
Základním nástrojem v současném
období je náležitě propojit státní
a hospodářské plány a vůbec
celý plánovací proces s procesem kontraktačním,
tzn. s uzavíráním hospodářských
smluv, které ve vztazích mezi organizacemi mají
za cíl realizovat úkoly státních a
hospodářských plánů, jinými
slovy, mají pokrýt plánované úkoly
hospodářskými smlouvami.
Přetrvávající disproporce mezi zdroji
a potřebami, mezi možnostmi dodavatelských
organizací a požadavky odběratelů, která
se projevuje častými a opakujícími
se poruchami v dodavatelskoodběratelských vztazích,
není způsobena jen objektivními ekonomickými
příčinami, nýbrž i důvody
subjektivního rázu, nedostatky v řízení
a plánování.
Organizace samy namnoze porušují citovanou vyhlášku
často tím, že rozpory vzniklé při
projednávání, nepředloží
ani k řešení nadřízeným
orgánům.
Nepříznivý vliv na stabilitu dodavatelsko-odběratelských
vztahů mají i nesprávné, popř.
nedůsledné postupy řídících
orgánů. To lze doložit např. zjištěním
z dřívějšího sporu mezi podnikem
Tatra Kopřivnice jako odběratelem a Severomoravskými
dřevařskými závody Šumperk jako
dodavatelem desek a překližek, nezbytných k
výrobě nákladních automobilů,
které jsou dodávány především
pro export.
Rozpory v rozpisu bilancí po linii jak středních
článků řízení, tak i
obou zúčastněných ministerstev byly
takového rázu, že nakonec znemožnily smluvní
zabezpečení zmíněných dodávek,
potřebných ke kompletaci automobilů.
Tím se na úseku materiálně technického
zásobování vytváří vztah
nejistoty, který ve svých důsledcích
nezřídka vede k tomu, že organizace se pak
uchylují k různým nežádoucím
praktikám, jako jsou intervence, protislužby, poskytování
a vymáhání různých výhod
apod.
Také rozporové řízení mezi
nadřízenými orgány velmi často
probíhá pouze formálně, aniž
by byly hledány možnosti věcného řešení.
V řadě případů se jednání
o rozporech nadměrně protahuje a řídící
nadřízené orgány bez prověření
situace pouze mechanicky přejímají argumentaci
podřízených organizací, takže
řešení rozporů nevyústí
v žádné konkrétní závěry.
Uvedené nedostatky mají za následek, že
roční plány organizací nejsou podloženy
řádně projednanými dodavatelsko-odběratelskými
vztahy, že jsou uzavírány s řadou otevřených
problémů materiálového zajištění
potřebných dodávek a že věcné
řešení se posouvá do oblasti realizace
plánu. To pak nutí nadřízené
orgány k zásahům i do dodavatelsko-odběratelských
vztahů řádně projednaných a
již promítnutých do uzavřených
smluv. Tím je znehodnocováno nejen projednávání
dodavatelsko-odběratelských vztahů, ale je
narušována i závaznost smluv. Za neplnění
původních smluvních závazků
musí organizace platit majetkové sankce a hradit
i případnou škodu.
Přetrvávají nadále problémy
a nedostatky při provádění převodů
a změn výrobních programů - i když
vesměs z důvodů nutnosti inovace a dalších
bývají tato opatření věcně
oprávněná. Často je výroba
u dosavadního výrobce zastavena dříve,
než je v potřebném rozsahu a kvalitě
zavedena u nového výrobce anebo dokonce převod
výrobního programu byl sice uskutečněn
podle právních předpisů, avšak
fakticky realizován nebyl.
Ani po vydání citované vyhlášky
se výrazněji nezlepšila situace na úseku
dodávek pro vnitřní trh. Poruchy v zásobování
vnitřního trhu v současné době
pramení převážně v přetrvávání
nedostatků v národohospodářském
plánování a řídící
činnosti orgánů hospodářského
řízení, zvláště pak středních
článků řízení, a to
zejména pokud se týká rozpisu plánu
a rozpisu balancí.
Řídící orgány často
vydávají bilanční rozpisy bez hlubšího
hodnocení všech okolností, bilance nebývají
někdy provedeny včas a vhodně po linii dodavatelské
i odběratelské, popř. po jedné linii
k rozpisu bilance vůbec nedojde. Z toho vyplývá
řada problémů, jejichž důsledkem
je mnohdy málo operativní zásobování
maloobchodní sítě výrobky a zbožím,
kterého je často ve skladech dostatek.
Orgány hospodářského řízení
např. mlékárenského průmyslu,
potravinářského obchodu a nákladní
silniční dopravy nepůsobily dosud dosti účinně
na své podřízené organizace, aby více
spolupracovaly s příslušnými národními
výbory při rozhodování o rozvozových
plánech. Ukázalo se, že "Zvláštní
podmínky pro přepravu mléka a mlékárenských
výrobků", dohodnuté v roce 1965 mezi
bývalým ministerstvem dopravy a ministerstvem potravinářského
průmyslu, jsou již překonané, neodpovídají
současným technickým podmínkám
a je nutno je tedy upravit.
Při zkvalitnění organizace řízení
jednotlivých článků vnitřního
obchodu i dodavatelských výrobních organizací
lze tedy mnohdy lépe uspokojit spotřebitelskou poptávku
a předejít zbytečným kritickým
připomínkám.
Na poruchy v zásobování vnitřního
trhu působí i zdlouhavé řešení
cenových rozporů spojené např. se
stanovením délky záruční lhůty
u nových výrobků. Svědčí
to o neoperativnosti orgánů hospodářského
řízení, která způsobí,
že nové výrobky, o které mají
spotřebitelé zájem, se objeví na trhu
značně opožděně.

