Federální shromáždění ČSSR, 1981 – 1986 Společné schůze SL a SN

Jako volení zástupci lidu můžeme říci, že nejenom my, ale naprostá většina občanů vlasti s hlubokým rozhořčením přijímá zprávy o všech krvavých zločinech, jichž se opakovaně dopouštějí izraelští agresoři v Libanonu.

Trvalá barbarská agrese Izraele proti Libanonu, namířená především vůči arabskému lidu Palestiny a pokrokovým vlasteneckým silám Libanonu, v očích celé světové veřejnosti znovu odhalila zrůdnost myšlení a cílů reakčních sionistických sil Izraele, který povýšil agresi a terorismus na svoji státní politiku.

Izraelská vláda tak znovu dokázala, že hluboce opovrhuje základními normami mezinárodního práva a lidskosti. V Libanonu se izraelská soldateska dopustila zločinů srovnatelných jen s řáděním fašistických hord za druhé světové války. Průběh obléhání západního Bejrútu i strašlivé masakry v palestinských táborech, provedené za přímé účasti příslušníků izraelské armády, hluboce otřásly naším lidem. Nelze je kvalifikovat jinak než jako genocidu, která je nejtěžším a nejodpornějším zločinem proti lidskosti.

Snahy Izraele hrubým násilím zlikvidovat oprávněný odpor arabského lidu Palestiny i dalších arabských národů proti politice rasismu a expanze jsou jen pokračováním agresívního kursu sionismu, ohrožujícího již desítky let mír a bezpečnost nejen v oblasti Blízkého východu, nýbrž i na celém světě.

Neblaze proslulé separátní úmluvy z Camp Davidu politiku Izraele jenom podporují. Jasně se ukázalo, že tyto úmluvy nemohou přinést Blízkému východu mír, protože jejich smyslem nebylo spravedlivé urovnání vztahů v této části světa, ale hlavně zajistit světovému imperialismu, především USA, jejich zájmy v této oblasti. To izraelská agrese plně potvrdila.

V této souvislosti není možné nechat bez povšimnutí ani takový projev vrcholného cynismu reakčních sil, jakým bylo prosazení Nobelovy ceny míru Beginovi - jehož názory a činy jsou obecně známy - a to právě za campdavidské dohody.

Jaký názor na Begina a na dalšího člena izraelské vlády Šarona měl např. sám prezident Světového židovského kongresu Nahum Goldmann, který nedávno zemřel, svědčí slova z jeho rozhovoru s bývalým premiérem vlády Izraele Ben Gurionem. Mimo jiné řekl: "Begin není žádný státník, nýbrž maloměšťácký provinční žid se všemi chybami židů žijících uprostřed jiného, zcela odlišného společenství . . . Považuji ho však za lepšího, než je např. Šaron. Ten nemá vůbec žádné přesvědčení, nýbrž jen ambice".

V průběhu agrese se také ukázala v celé své nahotě skutečnost, na kterou socialistické státy již léta poukazovaly - že bez plné politické a materiální pomoci USA by Izrael nemohl realizovat své agresívní plány. Přes licoměrné snahy USA vystupovat jako nezúčastněná strana v konfliktu, jejich praktické jednání a morální podpora umožnily izraelským agresorům realizovat své plány. USA tak nesou nepřímou odpovědnost za barbarské zločiny proti lidskosti, za tisíce nevinných obětí z řad palestinského a libanonského obyvatelstva.

Potvrzení skutečné úlohy USA v této protilidské a protimírové činnosti nejreakčnějších světových sil formuloval sám pán Bílého domu zcela jasnou formulací jednoho z hlavních požadavků agresívní politiky USA v této oblasti, cituji: "Nechť každý ví, že USA jsou proti každému návrhu, ať jej předloží kterákoliv strana v kterémkoli okamžiku procesu jednání, který by mohl ohrozit bezpečnost Izraele. Rozhodnutí USA zajistit bezpečnost akcím Izraele je pevné a neotřesitelné", konec citátu. Přitom zcela pošlapávají požadavek respektování lidských práv, které ze svých imperialistických pozic směrem k socialismu tak rádi proklamují. Je z jejich aspektu lhostejné, jakých hrůzných a nelidských podob nabývá konkretizace uplatňování bezprávních expanzívních politických cílů v této oblasti. Za všechny příklady, které přibližují právě onu nelidskost k přístupu k nevinným a bezbranným lidem, hovoří výpověď kanadského lékaře dr. Ginaouxe, který se pozastavoval jako očitý svědek jednak nad drzým a licoměrným prohlášením Izraelců o údajném humánním chování izraelských jednotek vůči civilnímu obyvatelstvu a jednak nad krutou realitou, o které prohlásil: "Na vlastní kůži jsem měl možnost poznat, co to asi byl středověk a inkvizice".

Československému lidu a lidu dalších zemí Evropy tragédie palestinského a libanonského obyvatelstva v mnohém připomíná těžce zaplacené zkušenosti z temného období nacistické okupace a druhé světové války.

Avšak realizátorům "nového pořádku" ve světě, jakoby nevadily zkušenosti miliónů lidí z období nacistického teroru. Ve svém zrůdném fanatismu jsou schopni i falšovat skutečné historické události. Jsou pro ně zanedbatelné a nepodstatné hrůzné odkazy Lidic, Chatyně, Oraduru, My-lai. Podobně pro ně nic neznamenají události spojené s masakrem v Sabre a Šatile. Při besedách a diskusích s občany svého volebního obvodu -nejmladšího města naší socialistické vlasti Havířova, ale i okresu Karviná, se denně přesvědčuji, jak prostý pracující občan má ve své paměti vryty dny, kdy v Životicích, které jsou součástí mého volebního obvodu, řádilo a vraždilo gestapácké komando, kdy bez milosti byli vražděni a popravováni nevinní lidé. Jednoznačně odsouzení, jednoznačný požadavek za zastavení nesmyslného násilí, nesmyslného vraždění, okamžitý odchod z okupovaného území je konečným konkrétním vyjádřením našich občanů v souladu s milióny hlasů ze všech koutů světa. Vždyť proti politice předsedy izraelské vlády Begina vzrůstá vlna protestů nejen ve světě, ale i v samotném Izraeli. Dokonce i někteří politikové židovského původu vyslovují naprostý nesouhlas s jeho politikou a distancují se od ní.

Soudružky a soudruzi, nezákonná okupace Libanonu i dalších arabských území, vyhrožování represí proti Sýrii, ještě dále zvyšují napětí na Blízkém východě a ohrožují mír nejen v této oblasti, ale na celém světě. Proto československý lid důrazně trvá na požadavku okamžitého a bezpodmínečného stažení izraelských okupačních jednotek ze všech okupovaných území. Mír do oblastí Blízkého východu může přinést pouze celkové spravedlivé urovnání, které bude zahrnovat uplatnění všech nezadatelných národních práv arabského lidu Palestiny včetně práva na sebeurčení a vytvoření vlastního nezávislého státu a které zaručí práva všech národů v oblasti na mírovou a bezpečnou existenci. V tomto smyslu se s plnou podporou československého lidu setkala i nová mírová iniciativa Sovětského svazu k otázce řešení konfliktu na Blízkém východě, která dále konkretizovala zásady takového řešení, jež odpovídá oprávněným požadavkům nejen národů Blízkého východu, ale i aktuálnímu požadavku upevnění míru a bezpečnosti na celém světě. Toto grandiózní úsilí mírového hnutí a mírových sil pod vedením SSSR se setkává s nebývalým ohlasem na celém světě.

V souvislosti s konflikty na Blízkém východě se náš lid nikdy netajil svými sympatiemi a otevřenou podporou spravedlivému boji arabských národů, na prvním místě arabského lidu Palestiny.

Myšlenkám solidarity a podpory tohoto boje zůstává náš lid věrný i dnes, kdy tento boj nabyl na nové, mimořádné aktuálnosti. Považujeme jej za nedílnou součást našeho celkového úsilí o upevnění míru a bezpečnosti ve světě, za vítězství myšlenek spravedlnosti a pokroku. Chtěl bych v tomto smyslu vysoce ocenit zásadovou politiku našeho stranického a státního vedení v této otázce a vyslovit jí plnou podporu.

Předsedající první místopředseda FS J. Marko: Ďakujem poslancovi Štixovi. Slovo má poslanec Bohuslav Kučera. Pripraví sa súdruh Škula.

Místopředseda FS B. Kučera: Vážený soudruhu předsedo, soudružky a soudruzi poslanci, chtěl bych se ve svém diskusním vystoupení věnovat té části výkladu ministra zahraničních věcí soudruha Chňoupka, v níž se zabýval významem úsilí o evropskou bezpečnost a spolupráci. Je to právě v dnešní den - jak již bylo řečeno - zvláště aktuální. Dnes v Madridě obnoví svoji práci schůzka signatářů Závěrečného aktu z Helsinek. Jednání madridské schůzky probíhá již velmi dlouho a jeho pozitivní završení je znemožňováno obstrukcemi, které na madridské schůzce od roku 1980 provádějí představitelé Spojených států amerických a jejich spojenci v zemích NATO. Československá veřejnost, právě tak jako veřejnost evropská s neskrývanou starostí sleduje tuto politiku imperialistických sil, která se snaží znemožnit onen nadějný proces, který byl zahájen v Evropě v souvislosti s přípravou, podepsáním i realizací Závěrečného aktu v Helsinkách.

Chceme věřit, v souladu s prohlášením soudruha ministra, že v této fázi madridské schůzky se konečně dospěje k obsažnému a uváženému závěrečnému dokumentu, v němž by účastníci celoevropské konference znovu vyjádřili svůj závazek přísně dodržovat a plnit všechny zásady a ustanovení Závěrečného aktu. Za zvlášť důležité pokládáme, aby Madridská schůzka dala impuls ke svolání konference o opatřeních k posílení důvěry a bezpečnosti v Evropě. Toto stanovisko vyjádřili představitelé československé veřejnosti i na nedávném zasedání předsednictva Československého výboru pro evropskou bezpečnost a spolupráci. Je to rozhodné stanovisko našeho lidu, je to stanovisko i širokých vrstev evropské veřejnosti.

Je známo, že cesta k podpisu Závěrečného aktu v Helsinkách nebyla jednoduchá a snadná. Formulace jednotlivých částí se připravovala několik let. Závěrečný akt se však stal uceleným a vyváženým dokumentem, skutečným programem evropské bezpečnosti i spolupráce. Není nadsázkou řekneme-li, že je ztělesněním toho nejlepšího, čeho bylo možno v dané historické etapě dosáhnout. Je ztělesněním skutečné politiky mírového soužití a vedle Charty Organizace spojených národů nejvýznamnějším poválečným mezinárodním dokumentem. Několikrát bylo již v době podpisu zdůrazněno, že Závěrečný dokument je výsledkem kompromisu. Není odrazem dosažené reality ve vztazích mezi státy, naopak je programem dlouhodobým i krátkodobým. Naše představa tudíž směřovala k tomu, přibližovat evropskou realitu jeho postulátu, vytvářet podmínky pro to, aby jeho ustanovení byla krok za krokem cílevědomě a důsledně realizována. Oceňujeme, že Závěrečný akt inspiroval mnohé pozitivní kroky v evropské politice, že znamenal zlepšení ovzduší v Evropě i cestu k uskutečňování řady jeho záměrů v bilaterálních vztazích mezi jednotlivými evropskými státy i podnět k realizaci řady multilaterálních projektů.

Československo, podobně jako jiné socialistické země, věnovalo realizaci Závěrečného aktu ve všech směrech a ve všech třech tzv. koších mimořádnou pozornost. Jak vyplývá z projevu ministra zahraničních věcí soudruha Chňoupka, Československo v období po podepsání Závěrečného aktu rozvinulo v široké míře dvoustranné vztahy s řadou zemí, sjednalo řadu nových smluv a konvencí, rozvíjelo kontakty na různých úrovních, což ve svém celku vytvářelo tu materiální tkáň, která je nezbytná a potřebná pro udržení a další rozvíjení procesu uvolňování v duchu Závěrečného aktu. Za důležitou oblast pokládáme i rozšiřování obchodních, finančněhospodářských, kulturních a vědeckotechnických styků. Snahou Československa přitom je nejen rozšířit objem předpokládané spolupráce, ale i pozitivním směrem měnit její strukturu, využívat moderní formy spolupráce, mezi něž řadíme i průmyslovou kooperaci.

Mimořádný význam mají samozřejmě i styky kulturní, výměna skutečných hodnot z pokladnice kultury evropských národů. l v tomto směru bylo učiněno v uplynulých letech z naší strany mnoho kroků, které směřovaly ke zvýšení kulturní výměny mezi jednotlivými signatářskými státy Závěrečného aktu. Československo rovněž postupovalo velkoryse i v řešení humanitárních otázek. Hovořím-li o všech těchto skutečnostech, nemohu přirozeně ponechat stranou ani aktivní spolupráci jednotlivých společenských organizací, ať již jde o Revoluční odborové hnutí s evropskými odborovými ústřednami, nebo o vztahy rozvíjené Socialistickým svazem mládeže, Československým svazem tělesné výchovy, Československým svazem žen i družstevními organizacemi. Československá společnost pro mezinárodní styky a její výbory, jež mají partnery prakticky ve všech evropských zemích, přispěla k hlubšímu vzájemnému poznávání a účinnější spolupráci v řadě oblastí. To se přirozeně týká i řady dalších organizací. Ne bez významu jsou styky po parlamentní linii i naše účast na meziparlamentní konferenci o evropské bezpečnosti a spolupráci, na níž československá skupina Meziparlamentní unie byla vždy aktivním a tvůrčím účastníkem.

Podepsání Závěrečného aktu v Helsinkách před sedmi lety bylo výsledkem úporného boje realistických sil v Evropě, v USA i v Kanadě proti silám, které si skutečné uvolnění napětí nepřály. Vzpomeňme jen na ta četná prohlášení politiků, kteří krátce po podepsání Závěrečného aktu hovořili o tom, že jde o jakýsi muzejní dokument, který je třeba rychle zapomenout. Na rozdíl od socialistických zemí se mu proto také v západních zemích dostalo pramalé publicity.

Nepřátelé uvolnění v Evropě i ve světě si po čase však uvědomili a pochopili, že tento dokument zakotvil v myslích a srdcích širokých vrstev v Evropě. Proto změnili taktiku a zahájili boj proti Závěrečnému aktu tím, že začali zneužívat určitých vytržených partií proti celkové koncepci tohoto významného dokumentu. Již při následné schůzce v Bělehradě jsme byli svědky úsilí vytrhávat jednotlivé části Závěrečného dokumentu z obecných souvislostí a vést v jejich jméně tažení proti Sovětskému svazu a socialistickým zemím zcela v rozporu s celkovou koncepcí evropské bezpečnosti a spolupráce. Tento kurs, kurs konfrontace a neomalených útoků pokračuje. Pokračuje pod taktovkou současné Reaganovy administrativy ke škodě evropské spolupráce, ke škodě všeho pozitivního, čeho v Evropě bylo dosaženo.

Jsme toho svědky i v uplynulých dvou letech v Madridu. Ale nejen tam. Spojené státy americké znovu šermují embargem, znovu se sestavují seznamy zakázaného zboží, znovu se omezují nikoliv z naší strany, ale ze strany Západu pracně budované kontakty. Přitom se znovu roztáčí kolo zbrojení. Úsilí o rozmístění nových jaderných raket v Evropě představuje novou hrozbu na evropském kontinentu. Přitom všechny výpočty o převaze Varšavské smlouvy, jimiž se snaží toto rozhodnutí USA i řada západních politiků odůvodnit, kulhají na obě nohy, protože nezahrnují do zbraní namířených proti socialistickému světu i ty, které jsou rozmístěny na předsunutých bázích, na ponorkách, na letadlech apod. Takzvané Reaganovo nulové řešení je ve skutečnosti úsilím o obnovení strategické nerovnováhy. Jsme pro nulové řešení, ale za předpokladu, že bude skutečně nulové a že z Evropy budou odstraněny skutečně všechny rakety středního doletu. O naší dobré vůli v tomto směru nemusí naši partneři pochybovat.

Všechny tyto skutečnosti si přirozeně uvědomujeme nejenom my v Československu, uvědomují si je i široké vrstvy evropské veřejnosti. Právě v posledních měsících na statisícových manifestacích to znovu jasně vyjádřily. Evropané prostě nechtějí vytvořit z Evropy americkou raketovou střelnici, dějiště jaderné katastrofy. Proto jsou rozhodnuti bránit celkovou koncepci Závěrečného aktu, jako jedinou reálnou cestu k zachování bezpečnosti a spolupráce v Evropě. Tyto kroky evropské veřejnosti, s níž se cítíme v plné míře spojeni, nutí k realističtějšímu uvažování i mnohé západní politiky. Stále výrazněji se ukazuje, že zájmy evropských národů se se zájmy Spojených států amerických rozcházejí.

Závěrem svého vystoupení bych chtěl ocenit aktivní a tvořivou politiku naší vlády, usilující v duchu zájmů našeho lidu o rozvíjení myšlenek evropské bezpečnosti a spolupráce a podporující mírové kroky Sovětského svazu, vyjadřující nejen jeho zájmy, ale i životní zájmy našich národů. Politika naší vlády má podporu nejen nás, poslanců, ale i nejširších vrstev našeho obyvatelstva, které si přeje v míru, bezpečnosti a spolupráci s ostatními evropskými národy budovat svůj domov a svoji vlast - socialistické Československo.

Soudružky a soudruzi poslanci, dovolte, abych závěrem prohlásil, že i my - příslušníci Československé strany socialistické - jak to vyjádřila naše VIII. celostátní konference, plně podporujeme zahraničně politické cíle vyjádřené v prohlášení ministra zahraničních věcí soudruha Bohuslava Chňoupka a že naši poslanci budou pro předložené usnesení hlasovat.

Předsedající první místopředseda FS J. Marko: Ďakujem poslancovi Kučerovi. Udeľujem slovo poslancovi Škulovi. Pripraví sa poslanec Srb.

Poslanec SL J. Škula: Vážený súdruh predseda Federálneho zhromaždenia, vážené súdružky a súdruhovia poslanci. Naša vlasť, Československá socialistická republika, má zvláštne zemepisné postavenie, sme - ako hovoríme - v srdci Európy. Máme spoločné hranice s niekoľkými susednými štátmi - so ZSSR, MĽR, PĽR a NDR. Hranice s nimi sa po oslobodení a nastúpenej ceste budovania socializmu stali hranicami priateľstva a spolupráce bratských socialistických krajín. To zvýšilo bezpečnosť a istotu nášho štátu i nášho pracujúceho ľudu.

Máme však i hranice s Rakúskou republikou a Nemeckou spolkovou republikou, ktoré považujeme nielen za naše spoločné hranice, ale i za hranice celého socialistického spoločenstva. O to väčší význam mali a majú pre nás všetkých v našej vlasti dobré susedské vzťahy s nimi. Po historických skúsenostiach, ktorými prešli naše národy, sme vždy s veľkou pozornosťou sledovali, akým smerom sa u nich uberá vývoj. Náš štát vychádzajúci zo záujmov pracujúceho ľudu, z jeho životnej túžby žiť v mieri, nadväzovať a prehlbovať vzájomne výhodnú spoluprácu, tieto požiadavky zakotvil do nemenných princípov československej zahraničnej politiky.

Leninské zásady čs. zahraničnej politiky - rozvíjať priateľské styky so všetkými štátmi na základe vzájomnej bezpečnosti, nevmešovania sa do vnútorných záležitostí a vzájomnej výhodnosti sú preto v plnom súlade so životnými záujmami nášho pracujúceho ľudu.