Obdobne v budúcom roku sa ráta so 139 akciami -
vedeckými stretnutiami usporiadanými ČSAV
a SAV u nás. Naša vlasť má v tomto smere
vo svete dobrý zvuk a je obľúbeným miestom
stretnutí vedcov z celého sveta.
Myslím si, že aj táto oblasť - medzinárodné
kontakty, výmena skúseností - významne
prispieva k rozvoju vedy a tým aj k ešte dôslednejšiemu
presadzovaniu vedy a techniky v našom národnom hospodárstve.
Vážené súdružky a súdruhovia,
Československá socialistická republika má
trvalý záujem spolu s ostatnými socialistickými
štátmi na prehĺbení obchodných,
vedeckých a technických stykov so všetkými
štátmi bez rozdielu spoločenského zriadenia
za podmienok vzájomnej výhodnosti. Zahraničná
politika a dobré vzťahy našej vlasti s ostatnými
krajinami sú predmetom pozornosti a záujmu všetkých
našich občanov. Je to tak aj u členov Strany
slovenskej obrody a chcem vás ubezpečiť, že
Slovenská strana obrody vysoko oceňuje prezieravú
československú zahraničnú politiku
a plne ju podporuje vo všetkých jej smeroch. Ďakujem
za pozornosť.
Předseda FS A. Indra: Děkuji poslanci Šimúthovi.
Prosím členy návrhové komise, aby
se ihned po vyhlášené přestávce
sešli ve vyhražené místnosti, to znamená
v č. 030 v přízemí. Jako první
po přestávce vystoupí místopředseda
FS B. Kučera.
V jednání budeme pokračovat přesně
v 17.30 hod.
(Jednání přerušeno v 17.15 hodin.)
(Jednání opět zahájeno v 17.30 hodin.)
Předseda FS A. Indra: Soudružky a soudruzi
poslanci, budeme pokračovat v rozpravě. Prosím
místopředsedu FS B. Kučeru, aby se ujal slova,
připraví se poslankyně Humajová.
Místopředseda FS B. Kučera: Vážený
soudruhu předsedo, soudružky a soudruzi poslanci,
vyslechli jsme s velkým zájmem výklad ministra
zahraničních věcí k současné
mezinárodní situaci. Bylo v něm cítit
zneklidnění nad současným mezinárodním
vývojem, který v důsledku politiky prosazované
z pozice síly - především Spojenými
státy americkými - přináší
vážné zhoršení mezinárodní
situace. Ve výkladu byla však naznačena i východiska,
která při dobré politické vůli
našich partnerů by mohla směřovat k
obnovení konstruktivního, věcného
dialogu o konkrétních návrzích, vést
k řešení rozhodujících mezinárodních
problémů.
My, poslanci Federálního shromáždění,
cítíme právě v těchto otázkách
mimořádnou odpovědnost vůči
svým voličům, kteří přirozeně
živě sledují současný mezinárodní
vývoj.
Proto plně podporujeme zahraniční politiku
naší vlády, odpovídající
cílům XVI. sjezdu KSČ jež na půdě
Národní fronty podpořily všechny její
politické strany a společenské organizace.
V zahraničně politické orientaci naší
vlády, obsažené ve výkladu ministra
zahraničních věcí, chtěl bych
vyjádřit i dnes z této tribuny podporu poslanců
- členů Československé strany socialistické.
Soudružky a soudruzi poslanci, my spolu s našimi voliči,
jsme přesvědčeni, že nejlepším
příspěvkem k upevnění míru
a bezpečnosti v Evropě i v celém světě
je aktivní podíl na výstavbě naší
socialistické společnosti. Silné a pevné
Československo v silném a pevném socialistickém
táboře, ve spojenectví se Sovětským
svazem, představuje zároveň i tu nejzávažnější
překážku pro válkychtivé plány
agresívních kruhů světového
imperialismu. Uvědomujeme si to tím spíše,
že dnes již téměř každým
dnem prožíváme i vzpomínky na události
před čtyřiceti lety, kdy postupně
vyvrcholil národněosvobozenecký boj a naše
země byla osvobozována Sovětskou armádou.
Uplynulých čtyřicet let, v nichž se
klenul nad naší zemí mír, nebylo přirozené
darem, ale bylo výsledkem cílevědomého
úsilí sovětské i československé
zahraniční politiky, cílevědomého
úsilí socialistického společenství.
Naše zkušenosti nám ukazují, že právě
tato aktivní práce pro mír a jeho zabezpečení
má i v těchto chvílích svůj
nezastupitelný význam.
Z této skutečnosti vycházíme i v koncepci
parlamentních styků našeho Federálního
shromáždění i československé
skupiny Meziparlamentní unie, pro naplňování
společných cílů československé
zahraniční politiky, formulované XVl. sjezdem
Komunistické strany Československa.
Shrneme-li pouze globální čísla od
začátku nynějšího volebního
období, můžeme napočítat celkem
šedesát akcí, které se uskutečnily
na půdě Federálního shromáždění
i československé skupiny Meziparlamentní
unie. Z toho je 33 oficiálních parlamentních
delegací vyslaných a přijatých. Samotná
tato čísla ukazují, že ani my, ve Federálním
shromáždění, jsme nezaháleli
v boji o světové vědomí, že mír
je největší statek lidstva, že je třeba
jej uchránit proti všem, kteří jej ohrožují.
Činili jsme tak u vědomí, jak již bylo
řečeno, své plné odpovědnosti
svým voličům.
Naše mezinárodní styky rozvíjíme
přirozeně na prvém místě s
bratrskými socialistickými zeměmi. Nemohu
se v této souvislosti nezmínit o významné
návštěvě delegace našeho Federálního
shromáždění v Sovětském
svazu letos na jaře, krátce po zvolení nového
Nejvyššího sovětu, které přineslo
nejenom společná stanoviska k politicko-mezinárodním
problémům, ale i mnohé nové zkušenosti
z parlamentní práce. A to je právě
onen znak, který tvoří důležitý
moment v parlamentních stycích se socialistickými
zeměmi, kde výměna zkušeností
směřuje k hledání cest, k rozvíjení
socialistické demokracie, v níž zastupitelské
sbory, parlamenty jednotlivých socialistických zemí
hrají nezastupitelnou úlohu.
Ve vzájemných stycích s parlamenty socialistických
zemí má své významné místo
i pořádání konzultativních
schůzek představitelů parlamentů zemí
Varšavské smlouvy. Poslední takovéto
setkání se konalo na podzim v roce 1983 v Sofii,
téměř v podvečer osudového
rozhodnutí s rozmístěním nových
útočných amerických raket v řadě
západoevropských zemí. Adresovali jsme z
tohoto zasedání naléhavou výzvu svým
kolegům v parlamentech západoevropských zemí,
USA a Kanady, aby nedopustili nové kolo tohoto zbrojení.
Varovali jsme, že toto rozhodnutí může
mít nedozírné následky. Bohužel
- jak známo - náš hlas nebyl vyslyšen.
Přirozeně ke škodě evropské bezpečnosti,
ke škodě politiky uvolňování
a spolupráce v Evropě.
Soudružky a soudruzi poslanci, zahraničně politické
styky Federálního shromáždění
s nesocialistickými zeměmi mají přirozeně
jiný charakter. Při těchto setkáních
vycházíme samozřejmě z různých
ideových a politických pozic. Přes existenci
různých společenských systémů
nám však tyto kontakty, které dnes existují
ve větší nebo menší intenzitě
s parlamenty zemí všech kontinentů, umožňují
vysvětlit stanoviska nejenom nás poslanců,
ale Československa vůbec, na současné
mezinárodní otázky a hledat společná
východiska ze současné komplikované
mezinárodní situace. Přirozeně, že
při této příležitosti nedochází
ve všem ke shodě, objevují se různé
názory, různé představy, ale samotná
možnost vést tuto diskusi všude tam, kde existuje
dobrá vůle pochopit naše argumenty, přispívá
podle našeho soudu k upevnění míru a
pokroku ve světě. Návštěvy našich
kolegů u nás pak umožňují ještě
navíc poznat skutečný život v Československu
a konfrontovat tuto pravdu s falešnými představami,
které o našem životě vytváří
nepřátelská propaganda.
Zvláštní místo v mezinárodní
aktivitě Federálního shromáždění
má i činnost československé skupiny
Meziparlamentní unie. Meziparlamentní unie dnes
sdružuje národní skupiny více než
100 parlamentů světa. Je prakticky univerzální
organizací parlamentních národních
skupin, v důsledku toho i důležitým
fórem, na němž je možno vyložit našim
kolegům z ostatních zemí naše názory
a stanoviska k palčivým otázkám mezinárodně-politickým,
ale i problémům dotýkajícím
se ekonomiky, sociálního vývoje, parlamentních
institucí apod. V úzké spolupráci
s představiteli ostatních socialistických
zemí, o jejíž efektivnost stále usilujeme,
vzrůstá váha našeho názoru na
tomto mezinárodním fóru, i když právě
současná, velice komplikovaná mezinárodní
situace, blokuje v Meziparlamentní unii mnohé iniciativy,
které by mohly přispět k její účinnější
práci i k prosazení jejich názorů
na půdě vládních mezinárodních
organizací.
Své místo v práci čs. skupiny Meziparlamentní
unie mají i její skupiny přátelství,
jež mají odpovídající partnery
v parlamentech řady zemí a jež přispívají
k tomu, aby vztahy, založené na rovnoprávném
základě mezi těmito zeměmi a Československem
se účinně rozvíjely.
Soudružky a soudruzi poslanci, jsme si samozřejmě
vědomi, že mezinárodní styky Federálního
shromáždění jsou pouze součástí
širokého spektra uplatňování
cílů československé zahraniční
politiky. Usilujeme však o to, aby tyto mezinárodní
styky v souladu s vůlí našich voličů,
přinesly naší zemi prospěch, posilovaly
její bezpečnost, sloužily věci míru
a pokroku. Domnívám se, že v tomto smyslu budeme
i v dalších letech o jejich zkvalitnění
a stále vzrůstající účinnost
usilovat.
Předseda FS A. Indra: Děkuji místopředsedovi
FS Kučerovi. Slovo má poslankyně Humajová,
připraví se poslankyně Salvová.
Poslankyně SL M. Humajová: Vážený
súdruh predseda, vážené súdružky
poslankyne a poslanci, doteraz sa nikdy ľudstvo neocitlo
v tak obťažnom a komplikovanom boji za udržanie
svetového mieru ako v súčasných podmienkach.
Krajiny socialistického spoločenstva majú
v zápase za odstránenie hrozby zániku ľudskej
civilizácie v atómovej vojne významných
spojencov v desiatkach krajín Ázie, Afriky a Latinskej
Ameriky, ktoré sa v niekoľkých posledných
desaťročiach oslobodili z koloniálnej poroby.
Ako poslankyňa Federálneho zhromaždenia sa
plne stotožňujem so stanoviskom vyjadreným
vo výklade súdruha ministra Chňoupka o význame,
ktorý je prisudzovaný čs. zahraničnopolitickej
spolupráci s širokým okruhom rozvojových
krajín a s hodnotením aktívnej úlohy
nezúčastnených krajín, ktorých
vynikajúca vedúca činiteľka Indíra
Gandhiová bola v minulých dňoch zákerne
zavraždená silami reakcie a imperializmu. Aktívny
prístup ČSSR k rozvojovému svetu a koordináciu
spoločného úsilia so socialistickými
krajinami najmä so Sovietskym zväzom, plne podporujú
i voliči môjho obvodu.
Konfrontačná militaristická politika súdobého
imperializmu USA a agresívnych síl v NATO sa prejavuje
voči rozvojovým krajinám novými pokusmi
o revanš za sociálno-politické straty predošlého
desaťročia.
Najzávažnejším rysom sociálno-politického
vývoja rozvojových krajín v súčasnej
etape je ich diferenciácia. Ešte v 50. rokoch KSSZ
a medzinárodné komunistické hnutie urobili
analýzu základných zákonností
tohto procesu, ktorého tempo v každom desaťročí
rástlo a špecifické národné formy
a prejavy sa stávali zložitejšími. V 70.
rokoch diferenciácia nadobudla obzvlášť
intenzívnejšiu povahu. Ak na začiatku 70. rokov
boj za národné oslobodenie ešte len začal
prakticky prerastať v boj proti vykorisťovateľským
vzťahom tak feudálnej, ako aj kapitalistickej povahy,
na začiatku 80. rokov sa situácia podstatne zmenila.
Na mape rozvojových krajín prakticky nezostal štát
(s výnimkou Namíbie), ktorý by sa nerozhodol
o ceste svojho vývoja. To umožnilo XXVI. zjazdu KSSZ
urobiť záver veľkého politického
významu: "Ide o veľmi rozdielne krajiny. Jedny
z nich sa po oslobodení dali na cestu revolučnej
demokracie. V druhých sa upevnili kapitalistické
vzťahy. Niektoré z nich uskutočňujú
dôslednú nezávislú politiku, iné
uskutočňujú politiku imperializmu".
V súčasnej situácii sa tempo spoločenského
vývoja rozvojových krajín urýchľuje.
Zložitosť a mnohotvárnosť úloh, ktoré
stoja pred oslobodenými krajinami, vytvárajú
problémy pre voľbu ciest rozvoja. Zatiaľ nemožno
povedať, že by proces výberu politickej orientácie
bol vo všetkých krajinách Ázie, Afriky
a Latinskej Ameriky ukončený. Boj ešte len
začína. Sily, ktoré sa stavajú proti
spoločenskému pokroku mladých štátov,
sú, bohužiaľ, dosť silné.
Dialektika svetového vývoja je taká, že
na základe spoločenského procesu môžu
vznikať - ako ukazuje historická skúsenosť
- zvláštne regresívne javy. Niekedy dochádza
k zabrzdeniu pokrokových zmien v tej či onej krajine,
alebo dokonca skupine krajín. Dôležité
však je, že národy, ktoré sa oslobodili
z koloniálnej poroby, stále rozhodnejšie odmietajú
súčasné neokoloniálne formy závislosti,
ktoré im vnucuje imperializmus a rozhodnejšie volia
cestu sociálneho pokroku.
Rozvojové krajiny sú vystavené politickému
i ekonomickému nátlaku imperialistických
a militaristických kruhov Západu. Krajiny socialistického
spoločenstva preto musia vo vzťahu k ním svoju
zahraničnú politiku koordinovať tak, aby ich
podporu trvale udržali. Čs. zahraničná
politika má v tomto spoločnom postupe krajín
socialistického spoločenstva významné
miesto, ktoré uskutočňuje rozvíjaním
všestranne vzájomne výhodných stykov
s rozhodujúcou väčšinou rozvojových
krajín. Dáva týmto vzťahom dôsledne
nový obsah - obsah internacionalizmu vo vzťahoch medzi
štátmi, ktoré nastúpili cestu socialistického
vývoja a obsah obojstranne prospešnej spolupráce
a vzájomnej dôvery s ďalšími protiimperialistickými
krajinami s cieľom prispieť, v rámci svojich
možností, k principiálnemu zápasu o
zamedzovanie vykorisťovania Ázie, Afriky, Strednej
a Latinskej Ameriky medzinárodným kapitálom
a jeho nadnárodnými monopolmi.
V posledných rokoch bola krajinami socialistického
spoločenstva správne analyzovaná stratégia
USA, ktoré vo svojich pokusoch zaistiť si celkovú
vojenskú prevahu v Európe, vyvinuli snahu zaktivizovať
i svoju tzv. perifernú stratégiu, ktorej cieľom
bolo a zostáva zastaviť ďalšie pozitívne
zmeny v pomere síl v Ázii, Afrike, Strednej a Latinskej
Amerike. Zároveň v týchto krajinách
vytvoriť systém operných bodov pre prípravu
agresívnych vojen. Bohužiaľ, sa svetovej reakcii
všeličo podarilo. Našla dosť reakčných
ázijských, afrických a amerických
štátov, z ktorých si vytvorila svoje opory
pre boj proti nepohodlným režimom. Dnes nenájdeme
na celom svete štát s pokrokovou orientáciou,
ktorý by nebol napadnutý buď vnútornou
kontrarevolúciou podporovanou zo zahraničia, alebo
priamymi akciami armád týchto proimperialistických
bábok.
V posledných rokoch sa vinou medzinárodnej reakcie
v čele s vojensko priemyselným komplexom USA prudko
zhoršilo medzinárodné postavenie krajín
tzv. tretieho sveta. Nad rozvojovým svetom dnes visí
hrozba použitia atómových zbraní v rovnakom
rozsahu ako nad krajinami socialistického spoločenstva.
Nič na tomto tvrdení nemení skutočnosť,
že práve v Európe je intenzita a možnosti
atómovej katastrofy najväčšia. Ako bolo
možné sa dočítať z prezradenej
štúdie Brookingovho ústavu USA, skúmal
Pentagon od roku 1946 do roku 1978 použitie nukleárnych
zbraní v 19 prípadoch. Z toho len v 4 prípadoch
proti Sovietskemu zväzu a viac ako v 10 prípadoch
proti rozvojovým krajinám.
V súčasnej dobe sa vo svete venuje veľa pozornosti
hospodárskej a vedeckotechnickej spolupráci socialistických
krajín s rozvojovými krajinami. Podiel členských
štátov RVHP na celkovom obchodnom obrate týchto
kontinentov je doposiaľ relatívne malý a pohybuje
sa okolo 4 %, pričom rozvojové krajiny dosiahli
už podielu na celkovom obchodnom obrate RVHP asi 14 %. Treba
však vidieť obrovskú dynamiku rozvoja týchto
hospodárskych stykov. Od roku 1960 do začiatku 80.
rokov sa výmena tovaru obidvomi skupinami krajín
zvýšila viac ako dvadsaťkrát. Krajiny
socialistického spoločenstva vychádzajú
z názoru, že úspešná realizácia
hospodárskej spolupráce závisí v rozhodujúcej
miere od samotných rozvojových krajín.
Pokiaľ ide o ČSSR, treba poukázať na skutočnosť,
že koncom 40. rokov, teda po Februári až do začiatku
50. rokov sa rozvojové krajiny podieľali na celkovom
zahraničnom obchode ČSSR takmer 18 %. V súčasnej
dobe tento podiel tvorí necelých 7 %. Napriek obrovskému
rastu absolútnej výšky vzájomnej výmeny
tovaru predsa len dynamickejšie rástli čs.
dodávky a nákupy so Sovietskym zväzom a ostatnými
socialistickými krajinami. Druhou skutočnosťou,
pre ČSSR veľmi pozitívnou a zatiaľ nutnou,
je trvale aktívna obchodná bilancia s rozvojovými
krajinami. V tejto súvislosti je potrebné zdôrazniť,
že v 7. päťročnici sme prvý raz v
histórii čs. vzťahov s Áziou, Afrikou,
Strednou a Latinskou Amerikou nastúpili viac premyslenú
a plánovitú obchodnú, priemyselnú
a vedeckotechnickú spoluprácu. Bola vypracovaná
koncepcia čs. postupu voči týmto oblastiam,
ktorá vyústila do uznesenia vlády číslo
369 z roku 1980. Ďalej bola vytvorená komisia pre
koordináciu poskytovania pomoci rozvojovým krajinám
a národnooslobodzovacím hnutiam, ktorá nielen
riadi poskytovanie pomoci, ale svojimi rozhodnutiami usiluje o
sústavné vytváranie predpokladov pre trvalý
rozvoj stabilných a perspektívnych hospodárskych
vzťahov s rozvojovými krajinami. V rámci hodnotenia
pomoci rozvojovým krajinám vynakladáme ročne
okolo 1 miliardy korún, konkrétne za rok 1983 to
bolo 992 miliónov 800 tisíc korún.