Při uplatňování dodatkových odvodů může dojít k tvrdostem a nesrovnalostem, k jejichž odstra-
nění bude příslušný orgán, do jehož oblastí problematika upravená dodatkovými odvody patří.
K zajištění jednotného postupu se navrhuje zmocnění pro vládu ČSSR ke stanovení podmínek pro
povolování úlev.
Vláda Československé socialistické republiky bude stejně jako dosud v případech, kdy ekonomická
situace neumožňuje subjektům odvodu volného zůstatku zisku odvádět příspěvek v plné výši, moci
snížit jeho sazbu, popřípadě je zcela od příspěvku osvobodit. V případě plného osvobození nebudou
tyto subjekty platit ani pojistné nemocenského pojištění.
Do zmocňovacích ustanovení se pod bodem 3 zahrnuje zmocnění obsažené doposud v ustanovení
zákona o základu odvodu ze zisku u organizací zahraničího obchodu s tou změnou, že organizace
zahraničního obchodu, u nichž bude základ odvodu ze zisku upravován, nebude v zájmu pružného
řešení určovat vláda ČSSR, ale federální ministerstvo financí.
Podle zmocnění uvedeného v bodu 4 písm. d) bude možno řešit i odůvodněné případy, ve kterých
bude účelné povolit úlevy z minimálního odvodu ze zisku (zásada II bod 4).
Některá současná nepraktická zmocnění se ruší.
5. Federální ministerstvo financí upraví obecně závazným právním předpisem bližší podrobnos-
ti k základu odvodu ze zisku, minimální výši odvodu ze zisku, vyúčtování, vyměřování a placení
odvodů a penále a k některým otázkám povolování úlev.
IX. Přechodná a závěrečná ustanovení
1. Zákonem se zruší:
a) zákon č. 111/1971 Sb., o odvodech do státního rozpočtu a příspěvku na sociální zabezpečení, ve
znění zákona č. 154/1976 Sb., zákona č. 62/1977 Sb. a zákona č. 181/1980 Sb. a
b) vyhláška č. 112/1971 Sb., kterou se provádí zákon o odvodech do státního rozpočtu a příspěvku
na sociální zabezpečení.
2. Pro odvodové povinnosti a povinnost odvodu příspěvku vzniklé před 1. lednem 1983 se použije
zákona č. 111/1971 Sb., ve znění pozdějších předpisů a obecně závazných předpisů vydaných na
základě tohoto zákona.
3. Podle zákona vydaného podle těchto zásad budou odvod ze zisku a příspěvek vyměřeny po-
prvé za rok 1983.
4. Zákon nabude účinnosti dem 1. ledna 1983.
Zákonem vydaným podle těchto zásad se nahradí zákon č. 11/ 1971 Sb., o odvodech do státního
rozpočtu a příspěvku na sociální zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů.
V zákoně budou taxativně uvedeny veškeré obecně závazné právní předpisy, které budou k datu Jeho
účinnosti zrušeny. Odvody za rok 1982 popřípadě předchozí léta se vyměří podle předpisů platných
v době vzniku odvodové povinnosti.
- 11 -
POLITICKOEKONOMICKÝ ROZBOR
1. Současná právní úprava
Odvody do státního rozpočtu jsou upraveny zákonem č. 111/1971 Sb., o odvodech do státního roz-
počtu a příspěvku na sociální zabezpečení. V průběhu uplynulých let byl tento zákon několikrát
měněn, a to v podstatě vždy jen dílčím způsobem
- zákonem č. 154/1976 Sb., kterým se mění zákonná úprava sazeb příspěvku na sociální zabez-
pečení, v souvislosti s komplexní přestavbou velkoobchodních cen provedenou k 1. 1. 1977;
- zákonem č. 62/1977 Sb., o úpravách soustavy odvodů a daní organizací, kterým byl především
zrušen odvod z objemu mezd, upraveny sazby odvodu ze zisku v návaznosti na výsledky přestavby
velkoobchodních cen a zrušení některých dotací a odvodu z motorových vozidel, změněny sazby a zá-
klad odvodu z jmění, zjednodušen výpočet základu odvodu ze zisku, stanovena maximální výše od-
vodu ze zisku a odvodu z jmění i upřesněn způsob placení záloh;
- zákonem č. 181/1980 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 111/1971 Sb., o odvodech do
státního rozpočtu a příspěvku na sociální zabezpečení, ve znění zákona č. 154/1976 Sb. a zákona
č. 62/1977 Sb.; tímto zákonem bylo již v návaznosti na Soubor opatření stanoveno, že subjektem od-
vodu ze zisku jsou generální ředitelství VHJ za všechny organizace VHJ a v zájmu posílení chozra-
sčotu byl stanoven způsob poskytování slev na odvodech při současném omezení dotací ze státního
rozpočtu.
Zákonem o odvodech do státního rozpočtu a příspěvku na sociální zabezpečení je upraven vztah
ke státnímu rozpočtu převážné většiny státních hospodářských organizací, organizací zahraničního
obchodu, tuzemských akciových společností a mezinárodních hospodářských organizací se sídlem
v ČSSR.
Soustava odvodů stanovená tímto zákonem zahrnuje odvod ze zisku, odvod z jmění, příspěvek
na sociální zabezpečení, odvod z odpisů a dodatkové odvody. Přitom dodatkové odvody se týkají
l organizací podléhajících důchodové dani nebo zemědělské dani ze zisku.
Odvod ze zisku je stanoven z bilančního zisku, upraveného o připočitatelně a odpočitatelné po-
ložky, převážně lineární sazbou. U menšího okruhu organizací je sazba odvodu ze zisku stanovena
progresivní stupnicí v závislosti na dosažené rentabilitě.
Odvod z Jmění provádějí jen některá odvětví. Základem odvodu je jmění organizace, do kterého
jsou počínaje 1. lednem 1978 zahrnovány základní prostředky v pořizovací ceně.
Příspěvek na sociální zabezpečení se odvádí z objemu mzdových prostředků sazbou 20 %. Vý-
jimku tvoří organizace výzkumné a vývojové základny a organizace státních lázní, které odvádějí
příspěvek na sociální zabezpečení sazbou 10 %.
Odvod z odpisů je upraven rámcově a jeho výše se stanoví absolutní částkou v každém roce
v zákoně o státním rozpočtu.
Dodatkové odvody jsou upraveny na základě tohoto zákona zpravidla nařízeními vlády Českoslo-
venské socialistické republiky. Uložit dodatkově odvody lze podle dosud platné úpravy všem orga-
nizacím s výjimkou organizací rozpočtových a příspěvkových.
- 12 -
II. Zhodnocení současné úpravy odvodů
Soustava odvodů je v platnosti s menšími úpravami od roku 1972 a jsou proto s ní značné zku-
šenosti. V hodnocení soustavy odvodů do státního rozpočtu po celou dobu jejího uplatňováni převa-
žují pozitivní výsledky. Odvody soustavně zabezpečovaly příjmy státních rozpočtů a umožnily řešit
věcné problémy v národním hospodářství. Soustava odvodů do státního rozpočtu přímo ovlivňuje
finanční zdroje VHJ a podniků. V období po roce 1971 přispěly odvody k odčerpání přebývajících
zdrojů z organizací. Postupným stabilizováním a dosažením rovnováhy ve finančním hospodaření
a zejména, když se snížily zisk a rentabilita organizací v důsledku přestavby velkoobchodních cen
v roce 1977, měly sazby odvodů za následek přílišné zmenšování disponibilních zdrojů v organizacích
na financování Jejich potřeb a bylo potřebné provádět relativně vysoké přerozdělení finančních
zdrojů přes státní rozpočet. Tento stav byl zčásti řešen úpravami sazeb odvodů od roku 1977 a od
roku 1978. Odvodové zatížení organizací kleslo v průměru u odvodu ze zisku o 8, 7 bodu a u odvodu
z Jmění o 18, 3 bodu. Základní sazba odvodu ze zisku se snížila ze 75 na 70 %, odvodu z jmění z 5 %
na 3% (především z titulu změny základu tohoto odvodu) a příspěvku na sociální zabezpečení z 25 %
na 20%; v některých odvětvích došlo ještě k podstatnějšímu snížení sazeb, popř. i ke zrušení od-
vodu z jmění.
Neoddělitelným prvkem doplňujícím dnes převažující relativní formu odvodu ze zisku je redistri-
buce finančních zdrojů a prostředků, prováděná jednak na úrovni VHJ mezi podniky, Jednak na
úrovni ústředních orgánů mezi VHJ. Redistribuce reaguje na výší disponibilních zdrojů VHJ a pod-
niků a finanční potřeby stanovené finančním plánem. Podle zkušeností z 5. pětiletky byla pro 6. pěti-
letku provedena nová úprava redistribuce se záměrem, aby probíhala plánovitě, omezila se Jen na
nejnutnější míru a aby se Jí nezakrývaly nedostatky v hospodaření organizací. To se vcelku podařilo
a v tomto směru působí i předpisy platné pro 7. pětiletku, které obsahují na tomto úseku některé
další důležité prvky. Redistribuce mezi VHJ se soustřeďuje v zásadě na redistribuci odpisů ze základ-
ních prostředků; redistribuce zisku mezi VHJ má výjimečný charakter a musí být prováděna podle
stanovených zásad se schválením příslušného ministerstva financi.
S narůstající potřebou posílení chozrasčotního charakteru soustavy finančního hospodaření VHJ
a podniků se postupně začalo nepříznivě projevovat i po zmíněném snížení sazeb odvodů značně
vysoké přerozdělení zisku přes státní rozpočet. Proto již v rámci
komplexního experimentu řízení
efektivnosti a kvality bylo sníženo odvodové zatížení experimentujících VHJ formou slev z odvodu
ze zisku ve výši zrušených dotací na investice ze státního rozpočtu, které tak byly v podstatě od-
straněny, což vedlo k posílení
jJejich vlastních finančních zdrojů. V zásadě stejný postup je uplatněn
od roku 1981 obecně podle Souboru opatření ke zdokonalení soustavy plánovitého řízení národního
hospodářství po roce 1980, a to na základě zákona č. 181/1980 Sb. Tím došlo k rozšíření vlastních
finančních zdrojů, s nimiž VHJ ve své pravomoci a odpovědnosti hospodaří a ke zvýšení chozra-
sčotní odpovědnosti VHJ za tvorbu zisku.
Od roku 1981 se touto formou rozšířil disponibilní zisk organizací (v přepočtu na srovnatelnou
základnu} z dosavadních asi 30 % na 40 až 50 %, např. ve FMHTS o 14, 3 bodu, ve FMVS o 15, 9 bodu,
ve FMPE o 7, 9 bodu, u MSv ČSR o 13, 7 bodu a MP SSR o 10, 4 bodu.
Účinnost jednotlivých druhů odvodů
Odvod ze zisku
Odvod ze zisku je základem soustavy odvodů. Podíl tohoto odvodu na celkových odvodech ústřed-
ně řízených státních hospodářských organizací (bez ostatních odvodů) za celou ČSSR činil v období
1972-1976 v průměru 55% a v období 1977-1980 něco více než 50%. Snížení podílu odvodu ze
zisku je zejména důsledkem snížení velkoobchodních cen k 1. 1. 1977 (odvody ze zisku se v roce
1977 snížily proti roku 1976 o 23, 2 mld Kčs, tj. o 36%) i sazeb odvodu.
- 13 -
Současný odvod ze zisku spolehlivě plní funkci akumulační. Funkci regulační plní spolu se sy-
stémem redistribuce doplněné v letech 1981 a 1982 o systém poskytování slev na odvodech při ome-
zení dotací poskytovaných ze státního rozpočtu. Stimulační funkce odvodu ze zisku nepůsobí v pod-
statě samostatně, ale odvisí od působení celé soustavy finančního hospodaření VHJ a podniků a roste
při posílení chozrasčotního charakteru zmíněně soustavy.
Odvod ze zisku se v dosavadní soustavě uplatňuje ve třech formách: relativní odvod se sazbou
lineární, relativní odvod se sazbou podle rentability a odvod na základě finančního plánu.
Relativní odvod ze zisku se sazbou lineární
Z hodnocení, které bylo provedeno již při úpravě soustavy odvodů do státního rozpočtu od roku
1978 a jehož závěry Jsou stále v platnosti, vyplynulo, že forma relativního odvodu s lineární sazbou
nejlépe odpovídá potřebám dynamického rozvoje národního hospodářství. Odvod ze zisku takto pojatý
patří k nejdynamičtějším příjmům státního rozpočtu.
Forma relativního odvodu ze zisku je normativem pro rozdělování důchodů organizací mezi
chozrasčotní sféru a státní rozpočet, který je výrazem objektivizovaného a dlouhodobého vyme-
zení podílu zisku ponechávaného k financování v organizacích a podílu zisku odváděného do cen-
trálních peněžních fondů. Přechod na normativní rozdělování zisku je obecnou tendencí uplatňova-
nou i v jiných socialistických zemích.
Relativní odvod ze zisku podle rentability (progresívní odvod)
Relativní odvod ze zisku se sazbou odstupňovanou podle nákladové rentability je variantou od-
vodu ze zteku s lineární sazbou. Používá se u státních hospodářských organizací s převážně obchodní
činností, u státních projektových, projektově inženýrských a inženýrských organizací, u státních
hospodářských organizací výzkumné a vývojové základny, odbytových organizací, organizací veřejné
automobilové dopravy a některých dalších.
Tato forma odvodu ze zisku reaguje na rozdílnou rentabilitu jednotlivých organizací. Uplatňuje
se proto zejména u organizací s výrazně rozdílnými ekonomickými podmínkami, resp. u odvětví
s nízkou rentabilitou, kde tento druh odvodu přibližuje nutné minimální zdroje potřebám organizací.
Na druhé straně je náročnější na plánování a přitom ani tento odvod nemůže zabezpečit soulad mezi
hmotnými potřebami a zdroji organizací a musí být doplněn redistribucí finančních zdrojů stejně
jako odvod s lineární sazbou.
Odvod ze zisku na základě finančního plánu
Tento odvod je stanoven v absolutní částce a organizacím ponechává prostředky na úhradu plá-
novaných potřeb. Zbývající zdroje odvádějí organizace formou odvodu volného zůstatku zisku do
státního rozpočtu.
Odvod na základě finančního plánu má své opodstatnění u některých odvětví zabezpečujících dů-
ležité celospolečenské funkce, které ovlivňují výrazně i celé hospodaření. Jde zejména o podniky
řízené ministerstvem dopravy, spojů, národní obrany, podniky státních lesů, vodního hospodářství
a pod.
Hlavní problémy odvodu volného zůstatku zisku se u těchto organizací koncentrují zejména do
etapy tvorby plánu a jeho schválení. Výše odvodu totiž závisí od reálného vybilancování plánovaných
potřeb a zdrojů, aby nebyly nadhodnoceny potřeby a podhodnoceny zdroje. Dalším problémem tohoto
odvodu je, jak postihnout organizaci v případech neoprávněného používání zdrojů nebo při nepl-
- 14 -
nění uložených úkolů a jak zabezpečit dopad sankcí. Na základě analýzy se ukazuje, že u této formy
odvodů nelze úpravami základu odvodu účinně vylučovat tyto náklady a výdaje, ale že bude nutno
zabezpečovat zvýšenou účinnost sankcí propojením s jinými nástroji. I přes uvedené nedostatky je
potřebné tento druh odvodu ze zisku v soustavě odvodů ponechat bez jeho rozšiřování na další od-
větvi. Stávající problémy je přitom nutno řešit v rámci celé soustavy řízení.
Odvod z jmění
Odvod z jmění je svým výnosem na třetím místě mezi odvody do státního rozpočtu. V období
5. a 6. pětiletky zabezpečoval příjmy státního rozpočtu v rozsahu 6, 5 % až 6, 8 %. Na odvodech do
státního rozpočtu (bez ostatních odvodů) se odvod z jmění podílel v roce 1980 16, 8%.
Objemově se výše odvodu z jmění pohybuje v rozsahu 12, 6 mld Kčs v roce 1972, v roce 1977 stoupla
na 17 mld Kčs a v roce 1980 klesla na 15, 9 mld Kčs. Výnos odvodu z jmění představuje poměrně
stabilní příjem státního rozpočtu. Na druhé straně však je nutno při posuzováni přínosu tohoto od-
vodu pro státní rozpočet brát v úvahu, že odvod z jmění je odpočitatelnou položkou u základu
odvodu ze zisku, a že proto objem odvodu z jmění je kompenzován nižším odvodem ze zisku, a to
v úrovni sazby odvodu ze zisku, tzn. převážně v rozsahu 70 %.
Tento odvod byl do soustavy odvodů zaveden jako kriteriální odvod, jímž se mělo působit na lepší
využívání výrobních fondů. Během uplatňováni odvodu z jmění se však ukázala jeho nízká účinnost
na využívání základních prostředků a zásob. Ve snaze posílit jeho působení přešlo se od roku 1978
na odvod z pořizovací ceny základních prostředků. Protože do cenové přestavby od roku 1977 byly
v rentabilitě zapracovány částky odvodu z
jmění v absolutní výši odpovídající sazbě 5 % ze zůstat-
kové ceny, bylo nutno při přechodu na odvody z pořizovací ceny snížit sazbu odvodu z jmění na 3 %
a v některých odvětvích upustit od jeho uplatňování.
Malé působení odvodu z jmění na využití základních prostředků se nepodařilo
odstránit ani
uvedeným opatřením, o čemž svědčí i ta skutečnost, že účinnost základních prostředků i přes další
opatření se dlouhodobě vyvíjí nepříznivě. Odvod z jmění, tak jak již bylo uvedeno, nepůsobí přitom
samostatně, ale v podstatě jako další forma odvodu ze zisku, neboť odvod z jmění je odpočitatelnou
položkou ze základu odvodu ze zisku. Navíc
je odvod z jmění spojen se značnou administrativou
spočívající zejména ve vyčíslení základu pro tento odvod, a to jak v organizacích, tak
i ve finanč-
ních orgánech.
Zrušení odvodu z jmění a zahrnutí jeho výnosu do odvodu ze zisku znamená upravit sazbu odvodu
ze zisku v průměru z dosavadních 52, 5 % na 69, 3 % podle jednotlivých resortů (mimo FMPE) na
výši od 62, 0 % do 79, 2 %. Zahrnutím odvodu z jmění do odvodu ze zisku však plně neodstraní po-
skytování slev z odvodu ze zisku.
Příspěvek na sociální zabezpečení
Příspěvek na sociální zabezpečení je v soustavě odvodů co do objemu na druhém místě. Jeho
výnos pro příjmy státního rozpočtu má v sedmdesátých letech sestupný trend. Zatímco v roce 1972
se příspěvek na sociální zabezpečení podílel na příjmech státního rozpočtu 11, 1 %, v roce 1980 to
bylo jen 9, 6 %, což bylo způsobeno snížením sazby příspěvku na sociální zabezpečení z 25 % na
20 % při přestavbě velkoobchodních cen v roce 1977.
Příspěvek na sociální zabezpečení plní v soustavě odvodů kriteriální funkci vyjadřující část spo-
lečenských nákladů na reprodukci pracovní síly. I když
jde o část čistého důchodu společnosti, zahr-
nuje se v organizacích do nákladů výroby a představuje podíl společnosti na výdajích (dávkách)
nemocenského a důchodového zabezpečení.
- 15 -
Výše sazby příspěvku na sociální zabezpečení má ekonomicky působit při rozhodování o dalších
záměrech jako objektivní kritérium ocenění výrobních
činitelů v zájmu podpory záměry živé práce
novou technikou. Proto ekonomický požadavek kriteriální funkce vyžaduje rovnoměrné zatížení živé
práce ve všech odvětvích národního hospodářství a sjednocení sazby na 20 % i tam, kde je nyní
10 %.
Za dobu uplatňování příspěvku na sociální zabezpečení se ukázalo, že příspěvek plní svou funkci
v soustavě odvodů, je administrativně jednoduchý a proto se navrhuje jeho ponechání v soustavě
odvodů i pro další období.
Dodatkové odvody
Dodatkové odvody jsou v zákoně o odvodech upraveny z hlediska návaznosti na ústavní zákon
o československé federaci, podle něhož všechny odvody a daně musí být ukládány na základě zá-
kona. Zákon o odvodech upravuje jmenovitě jen ty dodatkové odvody, které nejsou uloženy Jiným
zákonem.
Charakter dodatkových odvodů je různý. Přímo z oblasti finanční je pouze odvod na přerozdělení
finančních zdrojů a prostředků mezi jednotlivými právními subjekty.
Další dodatkové odvody upravené tímto zákonem jsou:
a) odvod k odčerpání prostředků, které organizace získala porušením cenových předpisů nebo
v souvislosti se změnami cen; tento dodatkový odvod podrobněji upravuje nařízení vlády ČSSR
č. 136/1973 Sb. a vyhláška č. 137/1973 Sb. ve znění pozdějších úprav;
b) odvod k odčerpání zisku, není-li instalováno nebo řádně provozováno zařízení na ochranu pra-
covníků nebo nevyhovuje-li zařízení organizace předpisům o bezpečnosti práce nebo předpisům
zdravotnickým; v současné době se jedná o přirážku k pojistnému podle vyhlášky předsedy vlády
č. 6/1967 Sb. a je příjmem krajských odborových rad ve prospěch účtu nemocenského pojištění;
c) odvod k odčerpání zisku za výrobky s nedostatečnou jakostí nebo výrobky technicky zastaralé;
jde o problematiku řešenou podrobněji v předpisech cenových;
d) odvod za překročení limitu mzdových prostředků uhrazovaný z fondu odměn; vázal na vyhlášku
č. 157/1975 Sb., o usměrňování mzdových prostředků; od roku 1981 vzhledem k jiným formám
usměrňování mezd se již nepoužívá;
e) odvod k zajištění plnění státního plánu rozvoje národního hospodářství; jedná se o zákonné
zmocnění k vydání příslušného odvodu v případech potřeby; v současné době byly stanoveny
dodatkové odvody za nedodržení limitů odběru některých druhů ropných výrobků.
Vzhledem k tomu, že každý odvod vyvolává zvýšenou administrativu, je nutno při uplatňování
dodatkových odvodů důkladně zvážit jejich ekonomickou účinnost a přínos pro ekonomiku.
Z hlediska příjmů státního rozpočtu nemají dodatkové odvody významnější podíl. Absolutní výše
dodatkových odvodů má klesající trend a jejich výše činila v roce 1980 462 mil. Kčs, což bylo 0, 4 %
z příjmů státního rozpočtu. Přesto však je nutno s jejich úpravou v zákoně o odvodech nadále počí-
tat, neboť působí jako sankce, ve většině případů značně účinná.
Podrobnější přehled o výnosu jednotlivých odvodů za rok 1979 je uveden v příloze.
- 16 -
III. Hlavní cíle a záměry navrhované zákonné úpravy
Podle Souboru opatření ke zdokonalení soustavy plánovitého řízení národního hospodářství se
mají provést s účinností od roku 1983 úpravy platně soustavy odvodů v těchto směrech:
- promítnout opatření k posílení chozrasčotního charakteru financování VHJ a podniků přede-
vším k rozšíření vlastní finanční základny do výše sazeb odvodů ze zisku; přitom se zváží různé
varianty úprav sazeb a jejich hlubší diferenciace, struktura soustavy odvodů a stanovení povinnosti
minimálního (zaručeného] odvodu ze zisku,
- zvážit možnosti zvýšení ekonomického působení jednotlivých druhů odvodů; přitom se pro-
zkoumá možnost objektivnějšího ocenění výrobních činitelů v zájmu podpory záměny živé práce
technikou a zváží se zavedení dodatkového odvodu do státního rozpočtu ke zvýšení ekonomického
tlaku na vyřazování opotřebovaných základních prostředků,
- propracovat návrhy na zjednodušení systému odvodů.
U jednotlivých druhů odvodů se navrhují následující hlavní úpravy:
Odvod ze zisku
V souladu s postupným budováním VHJ jako základních článků řízení v podnikové sféře a také
v návaznosti na provedenou právní úpravu finančního hospodaření se stanoví, že subjektem odvodu
ze zisku bude v zásadě výrobní hospodářská jednotka.
Ponechávají se v platnosti všechny současné
formy odvodů ze zisku, a to relativní odvody na základě lineární i progresivní sazby a odvody vol-
ného zůstatku zisku.
Největší část odvodů ze zisku budou i nadále hospodářské organizace provádět podle lineárních
sazeb diferencovaných podle plánovaných potřeb a tvorby zdrojů jednotlivých resortů, odvětví,
eventuálně pododvětví. S uplatněním sazeb odvodu ze zisku progresivně odstupňovaných podle
úrovně rentability se počítá v podstatě v dosavadním rozsahu.
Návrh zásad zákona neobsahuje sazby odvodu ze zisku, neboť v důsledku přestavby velkoob-
chodních cen k 1. lednu 1982 došlo ke změnám v úrovni rentability mezi jednotlivými odvětvími.
Propočty sazeb bude proto možno provést až v průběhu prvého pololetí roku 1982. Nové sazby od-
vodů ze zisku budou tudíž vycházet z úrovně rentability po přestavbě velkoobchodních cen, promít-
nou se v nich zdroje hospodářských organizací, které se uvolní z navrhovaného zrušení odvodu
z jmění, sjednocení výše příspěvku na sociální zabezpečení a do jejich propočtu se vezmou v úvahu
plánované potřeby pro 7. pětiletku. Návrh sazeb odvodu ze zisku bude proto možno zapracovat až
do návrhu zákona o odvodech.
Při návrhu výše sazeb odvodu ze zisku se provede i jejich potřebná diferenciace především
s ohledem na rozdílné ekonomické podmínky jednotlivých odvětví, racionální míru redistribuce atd.
S redistribucí zisku, zejména uvnitř VHJ a v některých případech i mezi VHJ v rámci resortů, nutno
i nadále počítat jako s organickou součástí doplňující v soustavě finančního hospodaření soustavu
odvodů do státního rozpočtu.
Další návrhy úprav odvodu ze zisku sledují administrativní zjednodušení tohoto odvodu. Navr-
huje se v podstatě zrušení odpočitatelných položek a podstatné snížení počtu připočitatelných polo-
žek. Ze současných připočitatelných položek se zachovávají ty, které slouží k tomu, aby nebyly osla-
bovány účinky sankcí postihující nehospodárnost a porušování předpisů. Jde především o zaplacené
pokuty a penále po odpočtu přijatých, náklady nebo výdaje, které zkrátily zisk v důsledku porušení
právních předpisů a příslušné položky sankcí za znečišťování vod a ovzduší. Rovněž je nutno zacho-
vat připočitatelnost částek k zisku, o něž byl tento neoprávněně zkrácen.
- 17 -
Samostatně se posuzuje problematika připočítávání sankčních úroků banky po odpočtu úrokových
bonifikací, aby byla v souladu se Souborem opatření posílena účinnost těchto sankcí, jejichž vý-
znam roste. Definitivně bude o této připočitatelné položce rozhodnuto při zpracování návrhu zákona.
Oprava základu odvodu ze zisku se nebude i nadále uplatňovat u organizací, které budou prová-
dět odvod volného zůstatku zisku, protože v této oblasti je v podstatě neúčinná.
Novým prvkem v soustavě odvodu ze zisku je stanovení minimální odvodové povinnosti ve výši
85 % odvodu plánovaného ve finančním plánu organizace. Minimální výše odvodu ze zisku vyjadřuje
nejen potřebu zabezpečení plánovaných příjmů státního rozpočtu na nutné celospolečenské výdaje,
ale i dále zvyšuje chozrasčotní odpovědnost organizací za plnění plánovaných úkolů. Při zrušení od-
vodu z jmění vyjadřuje minimální odvod ze zisku též do jisté míry zaručený příjem státního roz-
počtu v případě výraznějšího neplnění tvorby zisku.
V praxi však může z objektivních důvodů docházet k takovým negativním vlivům při plnění plá-
novaných úkolů, na něž plán nemůže včas reagovat. Např. v potravinářském průmyslu vázaném na
dodávky zemědělských výrobků může docházet k výkyvům, znamenajícím i výraznější neplnění plá-
novaných úkolů. Takové případy budou
individuálně posouzeny a řešeny formou konkrétních roz-
hodnutí, včetně případných slev z odvodu ze zisku.
Zdrojem krytí případného dopadu minimálního odvodu ze zisku bude především celý zisk orga-
nizace a v případě, že nebude postačovat, budou na jeho úhradu použity zdroje rezervního fondu,
eventuálně i 'dalších účelových fondů. Povinnost úhrady minimálního odvodu ze zisku může samo-
zřejmě u některých organizací s vyšším neplněním tvorby zisku vytvořit problémy při financování
jejich plánovaných. potřeb. Nutno však trvat na finančně ekonomickém tlaku na zajištění tvorby
plánovaných zdrojů a financování plánovaných potřeb. Případy, kdy bude nutno uplatnit minimální
odvod, který nastupuje až při výrazném neplnění plánované tvorby zisku (pod 85%)
je třeba po-
važovat za velmi závažné a finančními nástroji je správné vyvolat potřebu řešení nežádoucího stavu,
který neplnění zisku signalizuje.
Odvod z jmění
Na základě dosavadních zkušeností a výsledků z provedených analýz se navrhuje odvod z
jmění
zrušit.
Důvodem k jeho zrušení je malá ekonomická účinnost odvodu z jmění, neplnění jeho kriteriální
funkce spočívající především v nedostatečném využití základních prostředků a v nepříznivém vývoji
zásob, Jakož i v nedostatečném tlaku na likvidaci nepotřebných základních prostředků a zásob.
V průběhu dlouholetého využívání odvodu z
jmění se dostatečně prokázala jeho malá ekonomická
účinnost při využívání základních prostředků, a to i když od roku 1978 se odvod z
jmění místo ze
zůstatkové ceny základních prostředků stanoví z jejich pořizovací ceny (nikoliv z ceny zůstatkové,
Jak tomu bylo předtím).
V uplynulém období byly připraveny i určité náměty ke zvýšení účinnosti odvodu z
jmění, včetně
návrhů na experiment v této oblasti. Ještě před realizací těchto návrhů však bylo rozhodnuto návrhy
v praxi neuplatňovat pro velkou administrativní náročnost a tomu neodpovídající předpokládanou
účinnost.
Zrušení odvodu z Jmění však neznamená změnu ve vytváření podmínek ke zvýšení tlaku na lepší
využíváni základních prostředků a zásob. Je třeba vzít přitom v úvahu, že od roku 1976 a zejména
od roku 1981 byl uplatněn způsob stimulování efektivnosti prostřednictvím tvorby účelových pro-
středků (mzdových a finančních) na základě normativů a stanovených podmiňujících ukazatelů.
V soustavě platné od roku 1981 se na lepší využití výrobních fondů působí především prostřed-
nictvím ukazatele rentability výrobních fondů, který má širší vazby na hmotnou zainteresovanost
- 18 -