- 8 -
způsobilými veterinárními pracovníky svých okresních ve-
terinárních zařízení. Ve shodě s tím je i rozhodování
o opatřeních v oblasti veterinární péče (o ochranných a
zdolávacích opatřeních při vzniku nákazy nebo jiného
hromadného onemocnění zvířat, o opatřeních k zabezpeče-
ní zdravotní nezávadnosti a biologické hodnoty potravin
a surovin živočišného původu a krmiv, o opatřeních k ve-
terinární ochraně státního území) převážně záležitostí
okresních národních výborů, které mohou pověřovat odbor-
ně způsobilé veterinární pracovníky svých okresních ve-
terinárních zařízení k tonu, aby činili některá z těch-
to opatření.
Toto pojetí organizace a řízení veterinární péče,
působnosti a odpovědnosti při plnění jejích úkolů však
vyhovovalo plně jen do doby, kdy vstoupil v účinnost dří-
vější zákon č. 32/1963 5b., o organizaci řízení zeměděl-
ství. Podle cit, zákona, který vytvořil novou soustavu
řízení zemědělství s výrobními zemědělskými správami ja-
ko základními články, a podle vládního nařízení č. 33/
1963
Sb., kterým se vyčleňovaly některé organizace a za-
řízení z řízení národních výborů, byla totiž vyčleněna
také okresní veterinární zařízení z okresních národních
výborů a krajská veterinární zařízení z krajských ná-
rodních výborů. Tak vznikl zjevný nesoulad mezi ustano-
veními zákona o veterinární péči o její organizaci a ří-
zení, o působnosti a odpovědnosti při plnění jejich ú-
kolů na jedné straně a existující organizací státní ve-
terinární služby a existujícími způsoby zabezpečování
úkolů veterinární péče na druhé straně. To je pochopi-
telně spojeno i s některými nepříznivými důsledky a
s méně ujasněnými vztahy organizací státní veterinární
služby k národním výborům, k orgánům státního hospodář-
ského řízení zemědělství apod.
To jsou rozhodující důvody pro novou právní úpravu
- 9 -
veterinární péče. K nim však přistupují i další vyplýva-
jící z toho, že některá ustanovení platné právní úpravy
veterinární péče vyžadují aspoň určitou dílčí zněnu (do-
plnění), popřípadě že některá ustanovení jsou v této
právní úpravě stále naléhavěji postrádána. Nereguluje
se např. přiměřená správní působnost orgánů veterinární
péče (především okresních, krajských a městských veteri-
nárních lékařů), postavení a působnost orgánů veterinár-
ní péče v centrální sféře, odpovědnost orgánů veterinár-
ní péče a organizací státní veterinární služby zejména
ve vztahu k odpovědnosti organizací, které chovají zví-
řata nebo jakkoli zacházejí s potravinami, ostatními vý-
robky a surovinami živočišného původu a krmivy, veteri-
nární dozor nad zdravotní nezávadností krmiv, závaznost
posudků orgánů veterinární péče k některým stavbám, k za-
vádění některých strojů, technologických zařízení, obalů,
technologických a pracovních postupů a k návrhům někte-
rých technických norem, základní povinnosti organizací a
občanů z hlediska ochrany státního území před zavlečením
původců nákaz a jiných hromadných onemocnění zvířat nebo
látek škodlivých zdraví lidí a zvířat, podmínky racionál-
ního zužitkování konfiskátů živočišného původu, základní
práva odborných pracovníků organizací státní veterinární
služby, ukládání sankcí za porušení povinností plynoucích
a právních předpisů o veterinární péči apod.
Z těchto důvodů byl již do programu realizačních o-
patření resortu k zabezpečení základních směrů dalšího
rozvoje zemědělství a potravinářského průmyslu po XV.
sjezdu KSČ zařazen - po projednání analýzy současného
stavu, návrhu Hlavních směrů činnosti veterinární služby
v dalším období a návrhu na řešení některých věcných pro-
blémů nové právní úpravy veterinární péče koordinační po-
radou ministrů zemědělství a výživy - také úkol vypraco-
- 10-
covat návrh zásad nového zákona o veterinární péči.
Pouhý výčet nově koncipovaných a nově upravovaných
otázek odůvodňuje pak závěr, že změněné podmínky vyža-
dují nové komplexní legislativní řešení, nikoli snad
jen dílčí novelizaci platné právní úpravy veterinární
péče.
IV.
Návrh zásad nového zákona o veterinární péči vychá-
zí ze snahy vytvořit na podkladě rozboru současného sta-
vu, dosavadních zkušeností a předpokládaného vývoje kon-
cepčně sladěnou právní úpravu všech základních otázek
takajících se veterinární péče. Zejména v souvislosti
s otázkami, které se upravují nově, popřípadě odlišně
ve srovnání s dosavadním stavem, byly využity též poznat-
ky získané studiem zkušeností i právních předpisů o vete-
rinární péči v ostatních socialistických státech, přede-
vším v Sovětském svazu.
Pro návrh zásad nového zákona o veterinární péči je
příznačné zejména:
1. širší vymezení obsahu a rozsahu veterinární pé-
če i jejích hlavních cílů v souladu s jejím poslaním
v současné etapě vývoje společnosti (srov. zejména zá-
sady č. 2 a 3). Pamatuje se při něm. nejen na klíčové ú-
koly úzce spjaté se zvyšováním efektivnosti socialistic-
ké živočišné velkovýroby a výroby hygienicky jakostních
živočišných produktů, ale také na úkoly spojené s ochra-
nou zdraví lidí před zoonózami, škodlivým působením ci-
zorodých látek a nemocemi z potravin, s ochranou zvířat
před škodlivými vlivy zevního prostředí a týráním a s o-
chranou životního prostředí před jeho znečišťováním zdro-
ji živočišného původu,
2. důsledná orientace veterinární péče na komplexní
- 11 -
prevenci jako soubor opatření, která napomáhají k udr-
žování a zlepšování zdraví zvířat, k zvyšování jejich
reprodukčních a produkčních schopností, K zvyšování vý-
roby hygienicky jakostních živočišných produktů, k ome-
zování ztrát a k intenzivnější ochraně zdraví lidí a ži-
votního prostředí (srov. zejména zásady č. 3, 6, 9 a
20);
3. podrobnější stanovení požadavků veterinární péče
na zdravé životní prostředí, řádné ošetřování, racionál-
ní výživu a účelné využívání reprodukčního potenciálu
hospodářských zvířat jako rozhodující činitele intenzi-
fikace živočišné výroby a povinností k jejich zabezpeče-
ní (srov. zejména zásady č. 6, 9, 10 a 11). S tím souvi-
sí i zakotvení závaznosti posudků orgánů veterinární pé-
če ve vybraných případech (srov. zásadu č. 6), jež je zá-
rukou toho, že zásady a požadavky veterinární péče vyjá-
dřené v odborné veterinární expertize budou vždy včas a
důsledně respektovány při provádění některých staveb, za-
vádění některých nových strojů, technologických zařízení,
obalů, technologických a pracovních postupů a projednává-
ní návrhů některých technických norem. Se zřetelem nu vý-
znam správné výživy pro dobrý zdravotní stav a požadova-
nou užitkovost hospodářských zvířat, jakož i pro výrobu
dostatečného množství hygienicky jakostních živočišných
produktů, se formulují jednak konkrétní povinnosti cho-
vatelů a výrobců krmiv při výrobe, konzervaci a jiných
způsobech ošetřování, dalších úpravách, skladování a po-
užívání krmiv, jednak i bližší podmínky veterinárního do-
zoru nad zdravotní, hygienickou a dietetickou nezávadností
krmiv
(srov. zejména zásady č. 9, 11, 27, 28 a 30);
4. prohloubení veterinárního hygienického dozoru ja-
ko nástroje zabezpečování zdravotní i hygienické nezávad-
nosti a vysoké biologické hodnoty potravin, ostatních vý-
robků a surovin živočišného původu se zvláštním zřetelem
- 12 -
na tzv. chemickou zdravotní nezávadnost (srov. zejména
zásady č. 20 a 21). Náležitý výkon tohoto dozoru umožní
ucelené shromažďování, hodnocení a pohotové využívání
poznatků nejen pro uskutečňování operativních opatření
k nápravě nedostatků, ale také pro rozvíjení účinného
preventivního působení;
5. určení hlavních povinností z hlediska životního
prostředí, ošetřování, výživy a plemenitby zvířat také
pro občany, kteří chovají hospodářská zvířata ("drobné
chovatele"), popřípadě i jiná zvířata (srov. zásadu č.
12). Je to motivováno jednak rozšířením společensky pro-
spěšných forem "drobného chovu" hospodářských zvířat,
jednak i tím, že právě zvířata chovaná občany - přede-
vším v domácnostech zpravidla k uspokojování různých
zájmů a zálib - jsou potenciálním zdrojem rozšiřování
nákaz zvířat a zoonóz i znečišťování veřejných prostran-
ství, společných prostorů v domech apod.
6. zdokonalení veterinární ochrany státního území
jejím rozšířením i na ochranu před zavlečením látek škod-
livých zdraví lidí a zvířat, stanovením základních povin-
ností orgánů, organizací a občanů, zúčastněných jakýmko-
li způsobem na dovozu, průvozu a vývozu zvířat, živočiš-
ných produktů, krmiv a předmětů, které mohou být nosite-
li původců nákaz, a bližší úpravou veterinárních podmí-
nek pro dovoz, průvoz a vývoz krmiv (srov. zásady č. 32
až
36);
7. ucelená úprava veterinární asanace zahrnující ta-
ké dezinfekci, dezinsekci, deratizaci, dezodorizaci a po-
dobné asanační činnosti ve stanovených případech a, odchyt
toulavých, popřípadě i jiných zvířat ve veřejném zájmu a
jejich karanténu, popřípadě zneškodnění (srov. zásady č.
39 až 41).
8. určitější vymezení úkolů a odpovědnosti hlavně
mezi orgány veterinární péče ti organizacemi státní vete-
- 13 -
rinární služby a organizacemi, které chovají zvířata ne-
bo jakkoli zacházejí s potravinami, ostatními výrobky a
surovinami živočišného původu a krmivy (srov. zejména zá-
sady č. 4, 9, 20 a 27). Dělba odpovědnosti je založena.
v podstatě na tom, že orgány veterinární péče a organi-
zace státní veterinární služby odpovídají za včasné a
řádné zabezpečení veterinárních preventivních, profylak-
tických, diagnostických a asanačních úkonů i opatření
směřujících k předcházení vzniku, zdolávání a zamezení
šíření nákaz a jiných hromadných onemocnění zvířat, za
správnou léčbu zvířat a za důsledné provádění veterinár-
ního dozoru, prohlídky jatečných zvířat a masa a pohra-
niční veterinární kontroly. Odpovědnost chovatelů vychá-
zí z jejich povinnosti vytvářet optimální podmínky z hle-
diska životního prostředí, ošetřování, výživy, plemenitby
či hospodářského nebo jiného využití zvířat a dodržování
zásad hygieny a sanitace, odpovědnost zpracovatelských
organizací a výrobců krmiv pak z jejich povinnosti vytvá-
řet optimální podmínky pro výrobu, zpracovávání, ošetřo-
vání, skladování a přepravu živočišných produktů, popří-
padě pro výrobu, konzervaci a jiné způsoby ošetřování,
další úpravy, skladování a přepravu krmiv;
9. umožnění výkonu některých odborných činností při
plnění úkolů veterinární péče veterinárními lékaři a ve-
terinárními techniky organizací, které chovají zvířata
srov. zásadu č. 4), v zájmu zkvalitnění řízení biolo-
gického procesu a těsnějšího sepětí veterinárních pra-
covníků s výrobou. Jde o takové odborné činnosti, které
mohou být - vzhledem ke své povaze - zabezpečovány úspěš-
ně v podnikové sféře, jmenovitě o plnění stanovených ú-
kolů ve veterinární prevenci a profylaxi, léčbě, veteri-
nární hygieně a osvětě, nikoli o činnosti, které souvi-
sejí s výkonem státní správy a s ochranou zájmů společ-
nosti a státu, především s veterinárním dozorem jako ob-
- 14 -
jektivním nástrojem jejich prosazování,
10. vytvoření soustavy orgánů veterinární péče
s přesně určenou vlastní působností hlavně z hlediska
výkonu státní správy na úseku veterinární péče (okres-
ní, krajští a městští veterinární lékaři, hlavní vete-
rinární lékaři republik) s tím, že se funkce okresních,
krajských a městských veterinárních lékařů spojují
s funkcemi ředitelů (vedoucích) organizací státní vete-
rinární služby v okresech a krajích, popřípadě jim na ro-
veň postavených uřezáních obvodech, funkce hlavních vete-
rinárních lékařů republik s funkcemi ředitelů veterinár-
ních správ republik (srov. se jména zásady č. 42, 45 a
46),
11. určitější vymezení vztahů orgánů veterinární
péče k národním výborům, orgánům státního hospodářského
řízení zemědělství a orgánům hygienické služby (srov. ze-
jména zásady č. 47 až 49, také č. 18, 20, 45 a 46). Vzta-
hy orgánů veterinární péče k národním výborům vycházejí
s toho, že v ranci organizování všestranného rozvoje všech
oblastí hospodářského a společenského života ve svých ob-
vodech ovlivňují národní výbory také celkový rozvoj, zdo-
konalování a zvyšování účinnosti veterinární péče. Z to-
ho vyplývá i právo národních výborů dozírat na plnění ú-
kolů, opatření a pokynů na úseku veterinární péče ostat-
ním, orgány, organizacemi a občany a hodnotit plnění úko-
lů veterinární péče,
12. zavedení sankcí za porušení povinností stanove-
ných právními předpisy o veterinární péči (srov. zásady
č. 53 až 56). Sleduje se jím zvýšení úrovně plnění úkolů
veterinární péče, upevnění kázně z hlediska dodržování
povinností plynoucích z právních předpisů o veterinární
péči, účinnější náprava veterinárním dozorem zjištěných
nedostatků a v neposlední řadě i účelné posílení autority
orgánů veterinární péče.
- 15 -
Návrh zásad zákona o veterinární péči se opírá o u-
stanovení čl. 18 písm. c) ústavního zákona č. 143/1968
Sb., o československé federaci, ve znění pozdějších ú-
stavních zákonů, podle něhož je jednotná právní úprava
Ve věcech veterinární péče (jakož i jednotná právní ú-
pravá zásad organizace řízení odvětví zemědělství, do
něhož patří i veterinární péče) v působnosti Českoslo-
venské socialistické republiky. Z toho se dovozuje, že
zákonodárná úprava veterinární péče - včetně zásad její
organizace a řízení - přísluší do zákonodárné pravomoci
federálního shromáždění,
V zájmu komplexní a ucelené právní úpravy veterinár-
ní péče se stanoví v tomto návrhu také některé úkoly, na
jejichž plnění, popřípadě zabezpečování se podílejí ná-
rodní výbory, Nejde však - ve srovnání s nynějším staven
- o
event. nově zakládanou působnost národních výborů,
ani o bližší určení způsobu, jakým mají národní výbory
tyto úkoly plnit, popřípadě zabezpečovat.
Vzhledem k tomu vychází návrh zásad zákona o vete-
rinární péči z předpokladu, že bude zákonem Federálního
shromáždění provedena jednotná právní regulace veterinár-
ní péče v celém rozsahu.
Z návrhu zásad zákona o veterinární péči vyplývá,
že k provedení tohoto zákona budou vydány:
- vyhláška o péči o zdraví zvířat a jeho ochranu,
- vyhláška o zabezpečování hygienické jakosti živo-
čišných produktů,
- vyhláška o veterinární ochraně státního území,
- vyhláška o poskytování náhrad a podpor při někte-
rých škodách vzniklých z opatření k zamezení vzniku a ší-
ření a ke zdolání nákaz a jiných hromadných onemocnění
zvířat,
- směrnice pro činnost veterinárních lékařů a vete-
rinárních techniků socialistických zemědělských
organizaci.
- 16 -
V.
Realizace nové právní úpravy veterinární péče jako
celku nebude spojena s event. novými požadavky na stát-
ní rozpočty federace a republik, popřípadě na materiálo-
vé prostředky, ani se zvýšenými nároky na plán pracovních
sil.
Předpokládané omezení veterinárního vyšetření jateč-
ných zvířat (prasat, ovcí a koz) určených ke spotřebě ve
vlastní domácnosti jen na vybrané případy povede ke sní-
žení příjmů z úplat za veterinární vyšetření těchto zví-
řat (podle příslušných cenových předpisů 36 Kčs včetně
cestovního paušálu u prasat, 20 Kčs včetně cestovního
paušálu u ovcí a koz). Určitou kompenzací za snížení těch-
to příjmů bude jednak úsporu pohonných hmot (v důsledku
omezení pracovních cest veterinárních pracovníků),
jednak
příjem vyplývající z uplatňování sankcí.
V Praze dne 3. února 1983
Předseda vlády ČSSR:
v z. Rohlíček v.r.