- 62 -
Zánik práva užíváni bytu
§ 183
Právo užívat byt zanikne písemnou dohodou mezi organiza-
cí a uživatelem nebo písemným oznámením uživatele, že nechce
byt užívat. V písemném oznámení musí být uvedena lhůta, kdy má
užívání skončit, a to nejméně jeden měsíc tak, aby skončila
ke konci kalendářního měsíce; není-li lhůta uvedena, skončí
užívání koncem měsíce následujícího po měsíci, v němž oznáme-
ní došlo organizaci.
§ 184
Soud může na návrh organizace zrušit právo užívat byt:
a/ trvale určený pro ubytování pracovníka organizace, jestli-
že dosavadní uživatel přestal pro ni pracovat a organizace
naléhavě potřebuje byt pro jiného svého pracovníka. V odůvodně-
ných případech může soud uložit organizaci povinnost nahradit
uživateli stěhovací náklady;
b/ jestliže uživatel nebo ti, kdož s ním bydlí, přes výstrahu
porušují hrubě zásady socialistického soužití nebo jestliže
uživatel hrubě porušuje své povinnosti, zejména tím, že
neplatí úhradu za užívání bytu nebo za služby po dobu delší
než tři měsíce;
c/ má-li užívatel dva byty;
d/ neužívá-li bez vážných důvodů uživatel bytu vůbec nebo
užívá-li ho jen občas.
§ 185
Místní národní výbor může právo užívat byt zrušit:
- 63 -
a/ jde-li o byt nadměrný podle předpisů o hospodaření s byty;
b/ je-li třeba naložit s bytem nebo s domem tak, že byt nelze
dále užívat.
§ 186
(1) Uživatel není povinen se z bytu vystěhovat, dokud
mu není přidělen přiměřený náhradní byt. I bez přidělení
náhradního bytu je povinen se z bytu vystěhovat, jestliže podle
zákona stačí poskytnout náhradní ubytování anebo jestliže ne-
ní třeba poskytnout ani náhradní byt, ani náhradní ubytování.
(2) Je-li uživatel povinen se z bytu vystěhovat proto,
že byt bez vážných důvodů užívá jen občas, stačí poskytnout,
místo náhradního bytu náhradní ubytování. Ani náhradní byt,
ani náhradní ubytování se neposkytne, je-li uživatel povinen
se z bytu vystěhovat proto, že má dva byty nebo že bez váž-
ných důvodů neužívá byt vůbec.
(3) V případech, kde zákon stanoví, že uživatel bytu není
povinen se vystěhovat, dokud mu není přidělen přiměřený náhrad-
ní byt nebo zajištěno náhradní ubytování, zanikne právo užívat
byt teprve dnem, kdy dojde k přidělení náhradního bytu nebo
k zajištení náhradního ubytování.
§ 187
(1) Jestliže byt trvale určený pro ubytování pracovníka
organizace po jeho smrti nebo po rozvodu jeho manželství užívají
dále manžel, popřípadě osoby uvedené v § 179 odst. 1, nejsou
povinny se z bytu vystěhovat, dokud jim není přidělen přiměře-
ný náhradní byt, nestačí-li podle zákona poskytnout náhradní
ubytování. To platí i v případě, jestliže pracovník organizace
opustí trvale společnou domácnost.
- 64 -
(2) Zánikem členství uživatele ve stavebním bytovém druž-
stvu zanikne právo užívat družstevní byt. Uživatel není povinen
se z bytu vystěhovat, dokud mu není přidělen přiměřený náhrad-
ní byt. Vrácení členského podílu se může člen domáhat teprve
po vystěhování z bytu.
Výměna bytu
§ 188
(1) Uživatelé se mohou dohodnout o výměně bytu. Dohoda
musí mít písemnou formu a musí být schválena místním národním
výborem nebo jiným orgánem podle předpisů o hospodaření s byty,
k tomu příslušným. Dohodu o výměně bytů v domech stavebního
bytového družstva schvaluje orgán družstva.
(2) Pro vznik práva užívat výměnný byt platí ustanovení
§ 155.
§ 189
(1) Právo na splnění dohody o výměně bytů musí být uplatně-
no u soudu do tří měsíců od schválení dohody; jinak právo
zanikne.
(2) Nastanou-li dodatečně u některého z účastníků tako-
vé závažné okolnosti, že není možno splnění dohody na něm
spravedlivě požadovat, může od dohody odstoupit; musí však
tak učinit bez zbytečného odkladu. Povinnost k náhradě škody
tím není dotčena.
- 65 -
Hlava druhé
OSOBNÍ UŽÍVÁNÍ JINÝCH OBYTNÝCH MÍSTNOSTÍ
§ 190
(1) Rozhodnutím o přidělení obytné místnosti v zaříze-
ních určených k trvalému bydlení vydaným místním národním
výborem nebo jiným orgánem příslušným podle předpisů o hospoda-
ření s byty vznikne občanovi právo, aby s ním organizace
uzavřela dohodu o užívání místnosti.
(2) Právo užívat obytnou místnost vznikne dohodou o odevzdá-
ní a převzetí místnosti do užívání.
§ 191
Uživatelé místností mají právo podílet se na správě zaří-
zení prostřednictvím osob, které si za tím účelem zvolí.
§ 192
Jsou-li o užívání téže místnosti uzavřeny dohody s více
občany, je každý z nich samostatným uživatelem, a to v rozsahu,
který mu byl v dohodě vymezen.
§ 193
Je-li uživatel povinen se z místnosti vystěhovat, stačí
mu poskytnout náhradní ubytování.
§ 194
O užívání obytných místností v zařízeních určených
k trvalému bydlení platí přiměřeně ustanovení o užívání bytů
- 66 -
s výjimkou ustanovení § 154 až 156, 159, 161 odst. 2,
§ 163 odst. 2, § 167 a 172 až 181.
§ 195
Podrobnosti o užívání obytných místností v zaříze-
ních určených k trvalému bydlení, společných prostor
o společných zařízení a o používaní služeb s užíváním
spojených upravují ubytovací řády.
Hlava třetí
OSOBNÍ UŽÍVANÍ MÍSTNOSTÍ
NESLOUŽÍCÍCH K BYDLENÍ
§ 196
(1) Rozhodnutím o přidělení místnosti nesloužící
k bydlení (garáže, ateliéry, skladiště apod.) vydaným
místním národním výborem nebo jinými skutečnostmi stano-
venými tímto zákonem vznikne občanovi právo, aby s ním
organizace uzavřela dohodu o užívání místnosti. Jde-li
o místnosti stavebních družstev, přiděluje tyto místnosti
členům orgán družstva.
(2) Právo užívat místnost nesloužící k bydlení vznikne
dohodou o odevzdání a převzetí místnosti do užívání.
§ 197
(1) O užívání místností nesloužících k bydlení platí
přiměřeně ustanovení o užívání bytů s výjimkou ustanovení
- 67 -
§ 152 až 154, 155 odst. 1, § 184 písm. a/, c/, § 185 písm. a/,
§ 186 a 187. Ustanovení o společném užíváni bytu manžely však
nelze použít, jde-li o místnost sloužící k výkonu povolání
jen jednoho manžela.
(2) Místní národní výbor může zrušit užívání také tehdy,
má-li být místnost, které již není třeba k plánovitému hospo-
daření s nebytovými místnostmi, přeměněna na místnost sloužící
k bydlení. Místní národní výbor poskytne uživateli náhradní
místnost, jsou-li pro to důležité důvody.
Hlava čtvrtá
OSOBNÍ UŽÍVÁNÍ POZEMKŮ
§ 198
(1) Právo osobního užívání pozemků slouží k tomu, aby
si občané na pozemcích, ke kterým se právo zřídí, mohli
vystavět rodinný domek, rekreační chatu nebo garáž anebo zří-
dit zahrádku; toto právo je možno zřídit i k pozemkům, na
kterých tyto stavby jsou již vystavěny nebo zahrádky zřízeny.
Právo osobního užívání není časově omezeno s přechází na
dědice.
(2) Právo osobního užívání se zřizuje za úhradu; bezplat-
ně se zřizuje jen na podkladě ustanovení § 135a odst. 2, anebo
stanoví-li to zvláštní předpis.
§ 199
(1) Právo osobního užívání může být zřízeno jen k pozemkům,
které jsou v socialistickém společenském vlastnictví a které
- 68 -
podle územních plánů nebo územních rozhodnutí jsou určeny
k výstavbě rodinných domků, rekreačních chat nebo garáží
anebo ke zřizování zahrádek. Půdy určené k jiným účelům,
zejména půdy zemědělské, nesmí být ke zřízení práva osobního
užívání použito.
(2) K stejnému účelu může být v osobním užívání občana
jen jeden pozemek.
§ 200
(1) Výměra pozemku přenechaného k výstavbě rodinného
domku nebo k výstavbě rekreační chaty se určí podle územní-
ho plánu nebo územního rozhodnutí. Pozemek k výstavbě rodinné-
ho domku nesmí být větší než 800 m2 , pozemek k výstavbě
rekreační chaty větší než 400 m2 a pozemek přenechaný ke zří-
zení zahrádky nesmí být větší než 400 m2 ; výměra poetiku přene-
chaného k výstavbě garáže nesmí přesahovat výměru k tomu úče-
lu nezbytně potřebnou.
(2) Nejvyšší přípustná výměra pozemků může být výjimečně
překročena, jen kdyby jinak vznikl pozemek nevhodného tvaru
anebo by došlo k nehospodárnému zastavení pozemku.
§ 201
Uživatel má právo užívat pozemek pro potřebu svou, své
rodiny a domácnosti, a to v souladu s účelem, pro který toto
právo bylo zřízeno.
§ 202
Právo osobního užívání pozemku nelze smluvně převádět.
Přechod práva užívání zastavěného pozemku při převodu stavby
- 69 -
upravuje ustanovení § 218.
§ 203
Uživatel má právo na ochranu proti tomu, kdo do jeho
práva osobního užívání pozemku neoprávněně zasahuje.
§ 203 a
Ustanovení § 130a platí i pro práva a povinnosti uživa-
tele a k jeho ochraně.
§ 204
(1) I bez svolení uživatele může být pozemek, k němuž
bylo zřízeno právo osobního užívání, v důležitém zájmu
společnosti, který nemůže být jinak uspokojen, použit, avšak
jen dočasně, v nezbytné míre a za náhradu. Totéž platí, je-li
krajně ohrožen život nebo zdraví občana anebo jeho naléhavý
zájem.
(2) Jen v důležitém zájmu společnosti za podmínek plat-
ných pro vyvlastnění je možno právo osobního užívání pozemku
odejmout, a to na základě zákona a za náhradu.
Vznik práva osobního užívání pozemku
§ 205
(1) Rozhodnutím o přidělení pozemku do osobního užívání
vznikne občanovi právo, aby s ním byla uzavřena dohoda o osob-
ním užívání pozemku. Rozhodnutí vydává okresní národní výbor.
- 70 -
(2) Na podkladě přidělení pozemku do osobního užívání
anebo na základě toho, že občanovi vzniklo právo na uzavření
dohody o osobním užívání podle ustanovení § 135a odst. 2
uzavře dohodu o zřízení práva osobního užívání s občanem národ-
ní výbor nebo organizace, které mají pozemek ve správě, anebo
organizace, která je vlastníkem pozemku. Dohoda musí mít písem-
nou formu; je k ní třeba registrace státním notářstvím. Právo
osobního užívání pozemku vznikne registrací dohody u státního
notářství.
§ 206
Dohoda musí obsahovat zejména označení pozemku přiděle-
ného do osobního užívání, účel a rozsah užívání a výši úhrady.
Zánik práva osobního užívání pozemku
§ 207
Právo osobního užívání pozemku zanikne dohodou účastní-
ků; dohoda musí mít písemnou formu.
§ 208
Soud může na návrh národního výboru nebo organizace
(§ 205 odst. 2) zrušit právo osobního užívání, jestliže uživa-
tel neužívá pozemek vůbec nebo ho užívá k jinému než k dohodnu-
tému účelu, přestože byl na následky svého jednání upozorněn.
§ 209
Zanikne-li právo osobního užívání pozemku a nedohodnou-li
se účastníci o vypořádání, provede vypořádání na návrh některé-
- 71 -
ho z nich soud; přitom přihlédne k výši úhrady, kterou občan
zaplatil za právo osobního užívání, a k nákladům které účel-
ně vynaložil na trvalé zlepšení pozemku, popřípadě na jeho osá-
zení.
Společné užívání pozemku
§ 210
Právo osobního užívání téhož pozemku může vzniknout
i více občanům společně.
§ 211
(1) Běžné záležitosti týkající se společného užívání
pozemku může vyřizovat každý ze společných uživatelů.
V ostatních záležitostech je třeba souhlasu všech; jinak
je právní úkon neplatný.
(2) Z právních úkonů týkajících se společného užívání
pozemku jsou oprávněni a povinni všichni společní uživatelé
společně a nerozdílně.
§ 212
(1) Dojde-li mezi společnými uživateli pozemku k nesho-
dě o právech a povinnostech vyplývajících ze společného uží-
vání, rozhodne na návrh některého z nich soud.
(2) Soud může v případech zvláštního zřetele hodných
na návrh některého společného uživatele zrušit právo společné-
ho užívání pozemku, vznikne-li takový stav, který brání jeho
- 72 -
společnému užíváni; zároveň určí, který z uživatelů, nebo
kteří z nich budou pozemek dále užívat.
§ 213
Dojde-li k zániku práva společného užívání pozemku,
dohodnou se uživatelé o vzájemném vypořádání. Každý z nich
je povinen vydat ostatním na požádání písemné potvrzení
o tom, jak se vypořádali. Nedojde-li k dohodě, rozhodne na
návrh některého z nich o vypořádání soud.
Společné užívání pozemku manžely
§ 214
Jestliže uzavřeli dohodu o osobním užívání pozemku za
trvání manželství oba manželé anebo jeden z nich, vznikne
jim právo společného užívání pozemku. Toto právo však nevznikne,
uzavře-li dohodu jeden z manželů, kteří spolu trvale nežijí.
§ 215
(1) Zánikem manželství zanikne i právo společného
užívání pozemku manžely.
(2) Zanikne-li manželství rozvodem a nedohodnou-li se
manželé o tom, který z nich se stane uživatelem pozemku a jak
se vypořádají, rozhodne na návrh některého z nich soud v rámci
vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví.
(3) Ustanovení odstavce 2 platí též, zanikne-li za trvání
manželství bezpodílové spoluvlastnictví manželů.
- 73 -
§ 216
O společném užívání pozemku manžely platí ustanovení
§ 211 až 213.
Užívání pozemku zastavěného
§ 217
Rodinný domek, rekreační chata nebo garáž vystavěné
uživatelem na pozemku k tomu účelu určeném jsou v jeho osobním
vlastnictví.
§ 218
(1) S převodem vlastnictví ke stavbě zřízené na pozemku
přechází na nabyvatele stavby i právo osobního užívání pozemku.
(2) Nový vlastník stavby je povinen se s předchozím uži-
vatelem pozemku vypořádat; přitom je třeba přihlédnout k výši
úhrady, která byla za užívání zaplacena, jakož i nákladům,
které původní uživatel účelně vynaložil na trvalé zlepšení po-
zemku, popřípadě na jeho osázení. Dohoda o vypořádání je součá-
stí smlouvy o převodu stavby.
§ 219
Právo osobního užívání pozemku, na němž je zřízena stav-
ba, zanikne, přejde-li stavba do socialistického společenské-
ho vlastnictví. Právo osobního užívání musí být přitom vypořá-
dáno.
- 74 -
§ 220
Jde-li o pozemek, na němž bylo zřízena stavba, nelze
použít ustanovení § 207 až 209.
Neoprávněná stavba
§ 221
(1) Zřídí-li na pozemku stavbu občan, který není
oprávněn pozemek užívat nebo který je oprávněn ho užívat
k jinému účelu, soud na návrh národního výboru nebo organi-
zace, které mají pozemek ve správě, nebo organizace, která
je vlastníkem pozemku (§ 205 odst. 2), anebo na návrh toho,
kdo má k pozemku zřízeno právo osobního užívání, přikáže
stavbu za náhradu navrhovateli, ledaže by tomu bránily důvo-
dy zvláštního zřetele hodné, zejména že stavebník byl v dobré
víře, že stavbu zřizuje oprávněně. Jestliže to je v zájmu
společnosti, soud může též po zjištění stanoviska příslušného
národního výboru, který je stavebním úřadem, rozhodnout, že
stavebník je povinen stavbu na svůj náklad odstranit,
(2) Brání-li důvody zvláštního zřetele hodné rozhodnout
podle odstavce 1, soud na návrh vlastníka stavby upraví vzta-
hy ohledně pozemku, na němž je stavba zřízena, zejména zruší
právo osobního užívání k tomuto pozemku anebo zřídí bezplatně
nebo za náhradu věcné břemeno, které je hospodářsky nezbytné
k výkonu vlastnického práva ke stavbě.
(3) Převzal-li stavebník na sebe povinnost, že nepřeve-
de svou nemovitost bez souhlasu věřitele na jiného (§ 58),
lze náhradu podle odstavce 1 vyplatit jen za souhlasu věřite-
le; jinak se složí do notářské úschovy.
- 75 -
ČÁST ČTVRTÁ
SLUŽBY
Hlava první
OBECNÁ USTANOVENÍ O POSKYTOVÁNÍ SLUŽEB
§ 222
(1) Službami poskytují socialistické organizace obča-
nům věcná plnění, výkony, jakož i jiná plnění k uspokojová-
ní jejich hmotných a kulturních potřeb.
(2) Ustanovení tohoto zákona o službách platí i pro
služby poskytované podle zvláštních předpisů, pokud to jimi
není vyloučeno.
§ 223
Organizace poskytující služby jsou povinny vytvářet před-
poklady pro jejich poskytování tak, aby společensky odůvodně-
né požadavky občanů byly řádně a plynule uspokojovány.
§ 224
(1) Služby se poskytují na základě smluv nebo na zákla-
dě jiných skutečností právními předpisy stanovených.
(2) Náleží-li poskytnutí služby k úkolům organizace, je
organizace povinna ji na žádost občana poskytnout, ledaže by
to nebylo v mezích jejich provozních možností (§ 223).
- 76 -
(3) Ustanovení o službách poskytovaných na základě smlou-
vy se použijí přiměřeně i pro služby poskytované na základě
jiných skutečností, není-li zvláštní úpravy.
§ 225
(1) Služby se poskytují jako služby placené, nestanoví-
li tento zákon nebo zvláštní předpis, že se poskytují bezplat-
ně.
(2) Jestliže občan zneužije služeb poskytnutých zcela
nebo zčásti bezplatně, je povinen nahradit náklady, které
tím organizaci vznikly, i když z toho neměl majetkový prospěch.
§ 226
Organizace je povinna poskytnout službu tak, aby potřeba
občana mohla být řádně uspokojena; vyžaduje-li to povaha služ-
by, je organizace povinna občana o ní též správně a úplně
informovat.
§ 227
Občan je povinen poskytnout organizaci součinnost, které
je k provedení služby třeba. Jestliže občan potřebnou součin-
nost včas neposkytne, má organizace právo na náhradu nutných
nákladů, které jí tím vznikly. Neposkytne-li občan součinnost
ani v dostatečné přiměřené lhůtě dané mu organizací, může
organizace kromě toho odstoupit od smlouvy.
§ 228
Převede-li organizace na občana poskytnutou službou
vlastnictví k věci, nemohou být proti němu uplatněna práva
- 77 -
jiných osob týkající se této věci. Totéž platí, jestliže
občan poskytnutou službou nabude práva věc užívat.
Cena
§ 229
Cena se určí při uzavření smlouvy podle cenových předpi-
sů.
§ 230
(1) Byla-li cena dohodnuta podle rozpočtu, nesmí být
bez souhlasu občana zvýšena. Práce a náklady do rozpočtu
nezahrnuté lze účtovat jen tehdy, jestliže je občan písemně
schválil nebo jestliže práce dodatečně písemně objednal.
(2) Došlo-li však v době od uzavření smlouvy do jejího
splnění na základě rozhodnutí vlády Československé socialistické
republiky ke změně cenového předpisu, podle něhož byla cena
dohodnuta, je organizace povinna občana na to neprodleně písemně
upozornit a sdělit mu novou cenu.
(3) Občan je oprávněn po sdělení nové ceny od smlouvy
odstoupit; neodstoupí-li bez zbytečného odkladu od smlouvy,
je povinen zaplatit organizaci novou cenu, ledaže ke zvýšení
ceny došlo po překročení dohodnuté doby provedení služby.
(4) Odstoupí-li občan od smlouvy, je povinen zaplatit
organizaci částku připadající na vykonanou práci a vzniklé
náklady podle původně dohodnuté ceny, jen pokud měl z částeč-
ného plnění smlouvy majetkový prospěch.
§ 231
(1) Není-li možno cenu při uzavření smlouvy určit
pevnou částkou, musí být určena alespoň odhadem. Zjistí-li
- 78 -
organizace dodatečně, že bude nutno cenu určenou odhadem podstat
ně překročit, je povinna občana na to
neprodleně písemně upo-
zornit a sdělit mu nově určenou cenu; jinak nemá právo na za-
placení rozdílu v ceně.
(2) Občan je oprávněn po sdělení nově určené ceny od
smlouvy odstoupit; odstoupí-li od smlouvy, je povinen zapla-
tit organizaci částku připadající na vykonanou práci a vzniklé
náklady podle původně určené ceny, jen pokud měl z částečné-
ho plnění smlouvy majetkový prospěch. Odstoupením od smlouvy
není dotčeno právo občana na náhradu škody.
(3) Neodstoupí-li občan od smlouvy bez zbytečného odkla-
du, je povinen zaplatit za poskytnutou službu nově určenou
vyšší cenu.
§ 232
(1) Cena je splatná zpravidla v hotovosti po poskytnutí
služby. Jestliže je to odůvodněno povahou služby nebo stanove-
no zvláštním předpisem, může organizace požadovat zálohu nebo
zaplacení ceny předem.
(2) Jestliže se cena za poskytnutou službu fakturuje,
je občan povinen zaplatit cenu do sedmi dnů po doručení faktu-
ry, není-li zvláštním předpisem stanoveno jinak. V pochybno-
stech se má za to, že faktura byla občanovi doručena třetího
dne po odeslání. Na splatnost musí být občan ve faktuře upozor-
něn. Kdy je organizace povinna fakturovat, stanoví zvláštní
předpisy.
(3) Nezaplatí-li občan fakturovanou cenu za službu, na
kterou se vztahuje povinnost organizace k fakturování, je
- 79 -
povinen platit poplatek z prodlení. Je-li faktura nesprávná,
není občan povinen poplatek z prodlení platit; je oprávněn
požadovat vydání nové faktury.
Odpovědnost za provedení služeb a za škodu
§ 233
(1) Za řádné a včasné poskytnutí služeb odpovídají
organizace způsoby v tomto zákoně stanovenými nebo účastníky
dohodnutými,
(2) Je-li s poskytnutím služby spojen přístup do bytů
nebo k osobnímu majetku občanů, odpovídá organizace i za
škodu způsobenou při této příležitosti zaviněním osob, kterých
k poskytnutí služby použila. Ten, kdo škodu způsobil úmyslně,
odpovídá za ni společně a nerozdílně s organizací.
(3) Odpovědnost stanovená zákonem nemůže být účastníky
vyloučena ani omezena.
§ 234
(1) Občan má právo od smlouvy odstoupit, nebyla-li
služba provedena ani v dodatečné přiměřené lhůtě, kterou
poskytl. Odstoupí-li od smlouvy, je povinen zaplatit organi-
zaci částku připadající na vykonanou práci a na vzniklé
náklady, jen pokud měl z částečného plnění služby majetkový
prospěch.
(2) Odstoupením od smlouvy není dotčeno právo na náhradu
škody.
- 80 -
§ 235
(1) Byla-li služba poskytnuta vadně, má občan právo na
bezplatné odstranění vady nebo na doplnění služby. Není-li
to dobře možné, má právo na nové poskytnutí služby nebo na
zrušení smlouvy, jestliže služba pro vadnost provedení nemůže
řádně plnit svůj účel; v ostatních případech vadného provede-
ní služby má občan právo na přiměřenou slevu.
(2)Právo na nové poskytnutí služby občanovi nepřísluší,
jde-li o službu, která byla poskytnuté hromadně.
(3) Písemným prohlášením vydaným občanovi může organiza-
ce za poskytnutí služby převzít odpovědnost ve větším rozsahu,
než je uvedeno v odstavci 1 a 2. V písemném prohlášení určí
organizace podmínky a rozsah této odpovědnosti.
§ 236
(1) Práva z odpovědnosti za vady poskytnuté služby musí
občan uplatnit u organizace bez zbytečného odkladu. Práva
zaniknou, nebyla-li uplatněna do šesti měsíců od poskytnutí
služby, pokud v tomto zákoně není pro jejich uplatnění stano-
vena lhůta jiná.
(2) Občan má právo na náhradu nutných nákladů, které
mu vznikly v souvislosti s uplatněním práva z odpovědnosti
závady. Toto právo musí být uplatněno u organizace nejpozději
do jednoho měsíce po uplynutí doby, do které musí být uplatně-
no právo z odpovědnosti za vady; jinak právo zanikne.
- 81 -
§ 237
Organizace odpovídá za poškození, ztrátu nebo zničení
věci, kterou k provedení služby od občana převzala, ledaže
by ke škodě došlo i
jinak.
§ 238
Organizace odpovídá i za škodu způsobenou okolnostmi,
které mají původ v povaze přístroje nebo jiné věci, jichž
bylo při poskytnutí služby použito; této odpovědnosti se
nemůže zprostit.
Hlava druhé
PRODEJ V OBCHODE
§ 239
(1) Občan má právo, aby mu obchodní organizace prodala
podle jeho výběru věci určené k prodeji.
(2) Z prodeje vzniká organizaci povinnost prodanou
věc kupujícímu odevzdat a kupujícímu povinnost věc převzít
a zaplatit organizaci její cenu.
§ 240
Věci, u nichž to vyžaduje jejich povaha, jakož i věci,
k jejichž prodeji je organizace určena, ale které běžně ne-
vede, se prodávají na objednávku. Objednanou věc je organiza-
ce povinna opatřit v dohodnuté lhůtě, a není-li lhůta dohodnu-
- 82 -
ta, ve lhůtě okolnostem přiměřené. Nestane-li se tak, je
občan oprávněn od smlouvy odstoupit. Odstoupením kupujícího
od smlouvy není dotčeno jeho právo na náhradu škody.
§ 241
(1) Je-li organizace podle dohody s občanem nebo podle
povahy věci povinna dodat věc na místo občanem určené, je
občan povinen převzít věc při dodání. V ostatních případech
je občan povinen převzít věc při prodeji, nedohodne-li se
s organizací jinak.
(2) Nepřevezme-li občan věc v době uvedené v odstavci 1,
je organizace oprávněna požadovat poplatek za uskladnění;
výši poplatku stanoví zvláštní předpis.
§ 242
Služby, které nejsou s prodejem věci obvykle poskytová-
ny, musí být zvlášť dohodnuty.
§ 243
(1) Prodává se za hotové; jinak než za hotové se prodává
jen v případech stanovených zvláštními předpisy,
(2) U věcí vystavených k prodeji musí být jejich ceny
viditelně vyznačeny.
Jakost a množství
§ 244
Prodávaná věc musí mít požadovanou jakost, množství, míru
nebo váhu a musí být bez vad, zejména musí odpovídat technickým