- 39 -
Hlava druhá
OSOBNÍ VLASTNICTVÍ
Zdroj a účel osobního vlastnictví
§ 125
(1) Zdrojem osobního vlastnictví je především práce
občana ve prospěch společnosti.
(2) Majetek získaný z nepoctivého zdroje nepožívá
ochrany osobního vlastnictví.
§ 126
Osobní vlastnictví slouží k uspokojování hmotných
a kulturních potřeb občanů.
Předmět osobního vlastnictví
§ 127
V osobním vlastnictví jsou především příjmy a úspory
z práce a ze sociálního zabezpečení. V osobním vlastnictví
jsou dále zejména věci domácí a osobní potřeby, rodinné dom-
ky a rekreační chaty.
§ 128
(1) Rodinný domek je obytný dum, u něhož aspoň dvě
třetiny podlahové plochy všech místností připadají na byty.
Rodinný domek může mít nejvýše pět obytných místností nepo-
čítajíc v to kuchyně. Větší počet obytných místností může
mít, jestliže úhrn jejich podlahové plochy nepřesahuje 120 m2;
- 40 -
z obytných kuchyní se do tohoto úhrnu započítávají pouze
plochy, o které výměra kuchyně přesahuje 12 m2.
(2) Za podmínek uvedených v odstavci 1 se považuje za
rodinný domek i obytná část zemědělské usedlosti.
§ 129
V osobním vlastnictví může být jen jeden rodinný domek.
Obsah a ochrana osobního vlastnictví
§ 130
(1) Vlastník má právo užívat věc pro potřebu svou,
své rodiny a domácnosti; má právo na užitky a přírůstky věci,
jakož i právo převést ji na jiného. Není-lí to v rozporu se
zájmy společnosti, může vlastník věc přenechat k užívání
jinému anebo s ní nakládat i jinak.
(2) Věci nahromaděné v rozporu se zájmy společnosti
nad míru osobní potřeby vlastníka, jeho rodiny a domácnosti
nepožívají ochrany osobního vlastnictví.
§ 130a
(1) Vlastník věci se musí zdržet všeho, čím by nad
míru přiměřenou poměrům obtěžoval jiného anebo čím by vážně
ohrožoval výkon jeho práv. Proto zejména nesmí ohrozit souse-
dovu stavbu nebo pozemek úpravami pozemku nebo úpravami stavby
na něm zřízené, aniž provedl dostatečné opatření na upevně-
ní stavby nebo pozemku, nesmí nad míru přiměřenou poměrům
- 41 -
obtěžovat sousedy hlukem, prachem, popílkem, kouřem, plyny,
parami, pachy, pevnými a tekutými odpady, stíněním, nesmí
nechat chovaná zvířata vnikat na sousedící pozemek a nešetr-
ně, popřípadě v nevhodné roční době odstranit ze své půdy
kořeny stromu nebo odstranit větve stromu přesahující na
jeho pozemek.
(2) Jestliže je to potřebné a nebrání-li to účelnému
využívání sousedících pozemků a staveb, může soud po zjištění
stanoviska příslušného národního výboru, který je stavebním
úřadem, rozhodnout, že vlastník pozemku je povinen pozemek
oplotit. Ustanovení § 66 až 70 stavebního zákona tím nejsou
dotčena.
(3) Vlastníci sousedících pozemků jsou povinni umožnit
vstup na své pozemky, pokud to nezbytně vyžaduje údržba
a obhospodařování sousedících pozemků a staveb. Došlo-li
tím ke škodě na pozemku, je ten, kdo škodu způsobil, povinen
ji nahradit; této odpovědnosti se nemůže zprostit.
§ 131
(1) Osobní vlastnictví je nedotknutelné. Jen jde-li
o důležitý zájem společnosti, který nemůže být uspokojen
jinak, může být věc použita i bez svolení vlastníka, avšak
pouze dočasně, v nezbytné míře a za náhradu. To platí i tehdy,
je-li krajně ohrožen život nebo zdraví občana anebo jeho na-
léhavý zájem.
(2) Vyvlastnit věc, která je v osobním vlastnictví,
je možné jen v důležitém zájmu společnosti, a to na základě
zákona a za náhradu. Totéž platí, má-li být osobní vlastnictví
k věci trvale omezeno.
- 42 -
§ 132
Občan má právo na ochranu proti tomu, kdo neoprávněně
do Jeho vlastnického práva zasahuje; zejména se může domá-
hat vydání věci na tom, kdo mu ji neprávem zadržuje.
Ochrana držby
§ 132a
(1) Kdo s věcí nakládá jako se svou a je se zřetelem
ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc patří, má - pokud
není stanoveno jinak - obdobná práva na ochranu, jaká má
vlastník věci.
(2) To platí obdobně i o tom, kdo vykonává právo odpoví-
dající věcnému břemenu pro sebe a je se zřetelem ke všem
okolnostem v dobré víře, že má k věci právo.
(3) Ten, kdo při výkonu práv podle odstavců 1 a 2
účelně vynaložil na věc náklad, má právo na jeho náhradu
v rozsahu odpovídajícím zhodnocení věci ku dni jejího vráce-
ní, náhrada běžných udržovacích nákladů mu nenáleží.
Způsoby nabývání osobního vlastnictví
§ 133
Osobního vlastnictví k věci lze nabýt koupí, darem
nebo jinou smlouvou, děděním, rozhodnutím státního orgánu
nebo na základě jiných skutečností stanovených zákonem.
- 43 -
§ 134
(1) Převádí-li se movitá věc na základě smlouvy, nabý-
vá se vlastnictví převzetím věci, není-li právním předpisem
stanoveno nebo účastníky dohodnuto Jinak.
(2) Převádí-li se nemovitá věc na základě smlouvy, na-
bývá se vlastnictví účinností smlouvy; k její účinnosti je
třeba registrace státním notářstvím, nejde-li o převod do
socialistického vlastnictví.
§ 135
Jde-li o nabytí vlastnictví rozhodnutím státního orgá-
nu, nebývá se vlastnictví dnem v něm určeným, a není-li určen,
dnem právní moci rozhodnutí.
Vydržení
§ 135a
(1) Vlastníkem věci, která může být předmětem osobního
vlastnictví, se stane občan, který má nepřetržitě v držbě
(§ 132a odst. 1) movitou věc po dobu tří let a nemovitou věc
po dobu deseti let. Obdobně, pokud není stanoveno jinak, na-
bude občan i právo odpovídající věcnému břemenu (§ 132a odst. 2).
(2) Jde-li o pozemek nebo jeho část, který má občan
nepřetržitě v držbě(§ 132a odst. 1) po dobu deseti let
a k němuž by jinak mohlo být zřízeno právo osobního užívání
(§ 199 odst. 1), nabývá vlastnictví k pozemku nebo jeho části
stát; občan nabývá právo, aby s ním byla uzavřena dohoda
o osobním užívání pozemku v rozsahu uvedeném v § 200. Je-li
výměra pozemku větší než nejvyšší přípustná výměra podle
- 44 -
§ 200 a lze-li podle Územního plánu nebo územního rozhodnu-
tí přenechat k osobnímu užívání více částí tohoto pozemku,
má občan právo vybrat si jen jednu z těchto částí, k níž
se pak jako k samostatnému pozemku dohodou zřídí právo osob-
ního užívání.
(3) Takto však nelze nabýt věc z majetku v socialistickém
vlastnictví nebo věc, ke které má socialistická organizace
právo užívání podle zvláštních předpisů.
x/ Takto nelze nabýt
ani právo k pozemku, který je v socialistickém vlastnictví
nebo ke kterému má socialistická organizace právo užívání
podle zvláštních předpisů.
x/
(4) Do doby podle odstavců 1 a 2 může si občan započí-
tat dobu, po kterou jeho právní předchůdce měl věc nepřetrži-
tě v držbě, anebo nepřetržitě vykonával právo odpovídající
věcnému břemenu.
(5) Na běh dob podle odstavců 1 a 2 použije se přiměře-
ně ustanovení o promlčení.
Věcná břemena
§ 135b
(1) Věcná břemena omezují vlastníka nemovité věci a toho,
komu náleží právo osobního užívání pozemku, ve prospěch něko-
x/ Vládní nařízení č. 47/1955 Sb., o opatřeních v oboru
hospodářsko-technických úprav pozemků.
Zákon č. 122/1975 Sb. o zemědělském družstevnictví.
Zákon č. 123/1975 Sb. o užívání půdy a jiného zemědělského
majetku k zajištění výroby.
Zákon č. 61/1977 Sb. o lesích.
- 45 -
ho jiného tak, že jsou povinni něco trpět, něco konat nebo
něčeho se zdržet. Práva odpovídající věcným břemenům jsou
spojena bud s vlastnictvím určité nemovitosti, nebo s osob-
ním užíváním určitého pozemku anebo náležejí určité osobě.
(2) Pokud se účastníci nedohodli jinak, je ten, kdo je
na základě práva odpovídajícího věcnému břemenu oprávněn uží-
vat cizí věc, povinen nést přiměřené náklady na její zachová-
ní a opravy; užívá-li však věc i její vlastník nebo ten, komu
náleží právo osobního užívání pozemku, je povinen tyto nákla-
dy nést podle míry spoluužívání.
§ 135c
(1) Věcná břemena vznikají ze zákona, rozhodnutím
oprávněného orgánu, písemnou smlouvou a na základě závěti;
právo odpovídající věcnému břemenu lze nabyt také výkonem
práva (§ 135a). K účinnosti smlouvy, z níž se nabývají práva
odpovídající věcným břemenům, je třeba její registrace stát-
ním notářstvím.
(2) Smlouvou může zřídit věcné břemeno vlastník nemovi-
tosti, ten, komu náleží právo osobního užívání pozemku
a socialistická organizace, která má právo užívání podle
zvláštních předpisu.
x/ Ten, komu náleží právo osobního užívá-
ní pozemku, může věcné břemeno zřídit jen se souhlasem vlast-
níka pozemku.
x/ Vládní nařízení č. 47/1955 Sb., o opatřeních v oboru
hospodářsko-technických úprav pozemku.
Zákon č. 122/1975 Sb., o zemědělském družstevnictví.
Zákon č. 123/1975 Sb., o užívání půdy a jiného zemědělské-
ho majetku k zajištění výroby.
Zákon č. 61/1977 Sb., o lesích.
- 46 -
(3) Věcná břemena přecházejí s vlastnictvím věci nebo
s právem osobního užívání pozemku na nabyvatele.
(4) Věcná břemena zanikají ze zákona, rozhodnutím
oprávněného orgánu nebo písemnou smlouvou. K účinnosti
smlouvy, z níž zanikají práva odpovídající věcným břemenům,
je třeba její registrace státním notářstvím.
(5) Věcné břemeno zanikne, nastanou-li takové trvalé změ-
ny, že věc již nemůže sloužit potřebám oprávněné osoby nebo
prospěšnějšímu užívání její nemovitosti, popřípadě pozemku,
k němuž bylo zřízeno právo osobního užívání; přechodnou ne-
možností výkonu práva věcné břemeno nezaniká.
(6) Vznikne-li změnou poměrů hrubý nepoměr mezi věcným
břemenem a výhodou oprávněného, muže soud rozhodnout, že se
věcné břemeno za přiměřenou náhradu omezuje nebo zrušuje.
Jestliže pro změnu poměru nelze spravedlivě trvat na věcném
plnění, může soud rozhodnout, aby bylo namísto věcného plně-
ní poskytováno plnění peněžité.
(7) Jestliže právo odpovídající věcnému břemenu náleží
určité osobě, věcné břemeno zanikne nejpozději její smrtí.
Hlava třetí
OSOBNÍ SPOLUVLASTNICTVÍ
§ 136
(1) Věc může být v osobním vlastnictví více občanů.
(2) Spoluvlastnictví Je podílové nebo bezpodílové.
Bezpodílové spoluvlastnictví může vzniknout Jen mezi manžely.
- 47 -
Podílové spoluvlastnictví
§ 137
(1) Podíl vyjadřuje míru, jakou se spoluvlastníci podí-
lejí na právech a povinnostech vyplívajících ze spoluvlastnictví
ke společné věci.
(2) Není-li právním předpisem stanoveno nebo účastníky
dohodnuto jinak, jsou podíly vdech spoluvlastníků stejné,
§ 138
(1) Běžné záležitosti týkající se společné věci může
vyřizovat každý ze spoluvlastníku. V ostatních záležitostech
je třeba souhlasu všech; jinak je právní úkon neplatný.
(2) Z právních úkonů týkajících se společné věci jsou
oprávněni a povinni všichni spoluvlastníci společně a ne-
rozdílně.
§ 139
Dojde-li mezi spoluvlastníky k neshodě o právech a povin-
nostech vyplývajících z podílového spoluvlastnictví, rozhodne
na návrh některého z nich soud.
§ 140
Spoluvlastník může svůj podíl bez souhlasu ostatních
spoluvlastníků převést jen na spoluvlastníka, jeho manžela,
na svého manžela, na své potomky anebo zároveň na své potomky
a jejich manžele; jinak je třeba k převodu podílu souhlasu
všech spoluvlastníků. Ustanovení § 143 tím není dotčeno.
- 48 -
§ 141
(1) Spoluvlastníci se mohou dohodnout o zrušení spolu-
vlastnictví a o vzájemném vypořádání; je-li předmětem spolu-
vlastnictví nemovitost, musí být dohoda písemná.
(2) Každý ze spoluvlastníků je povinen vydat ostatním
na požádání písemné potvrzení o tom, jak se vypořádali,
neměla-li již dohoda o zrušení spoluvlastnictví a o vzájemném
vypořádání písemnou formu.
§ 142
(1) Nedojde-li k dohodě, zruší spoluvlastnictví a pro-
vede vypořádání na návrh některého spoluvlastníka soud.
Jestliže je to možné, rozdělí soud věc mezi spoluvlastníky
podle výše podílu. Není-li rozdělení věci dobře možné, přiká-
že soud věc za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlast-
níkům; přihlédne přitom k tomu, aby věc mohla být účelně vy-
užita v souladu se zájmy společnosti. Nechce-li věc žádný
ze spoluvlastníků, nařídí soud její prodej a výtěžek rozdělí
podle podílů.
(2) Z důvodů zvláštního zřetele hodných soud nezruší
a nevypořádá spoluvlastnictví přikázáním věci za náhradu
nebo prodejem věci a rozdělením výtěžku.
(3) Při zrušení a vypořádání spoluvlastnictví rozdělením
věci může soud zřídit věcné břemeno k nově vzniklé nemovitosti
ve prospěch vlastníka jiné nově vzniklé nemovitosti. Zrušení
a vypořádání spoluvlastnictví nemůže být na újmu osobám, kte-
rým příslušejí práva ne nemovitosti váznoucí.
- 49 -
Bezpodílové spoluvlastnictví manželů
§ 143
V bezpodílovém spoluvlastnictví manželů je vše, co
může být předmětem osobního vlastnictví a co bylo nabyto
některým z manželů za trvání manželství, s výjimkou věcí
získaných dědictvím nebo darem, jakož i věcí, které podle
své povahy slouží osobní potřebě nebo výkonu povolání jen
jednoho z manželů.
§ 144
Věci v bezpodílovém spoluvlastnictví užívají oba
manželé společně; společně hradí též náklady na věci vyna-
ložené nebo spojené s jejich užíváním a udržováním.
§ 145
(1) Běžné záležitosti týkající se společných věcí
může vyřizovat každý z manželů. V ostatních záležitostech
je třeba souhlasu obou manželů; jinak je právní úkon ne-
platný.
(2) Z právních úkonů týkajících se společných věcí
jsou oprávněni a povinni oba manželé společně a nerozdílně.
§ 146
Dojde-li mezi manžely k neshodě o právech a povinnostech
vyplývajících z bezpodílového spoluvlastnictví, rozhodne na
návrh některého z nich soud.
- 50 -
§ 147
Pohledávka věřitele jen jednoho z manželů, která vzniklo
za trvání manželství, může být při výkonu rozhodnutí uspokoje-
na
i z majetku patřícího do bezpodílového spoluvlastnictví
manželu.
§ 148
(1) Zánikem manželství zanikne i bezpodílové spolu-
vlastnictví manželů.
(2) Ze závažných důvodů, zejména jestliže by další
trvání bezpodílového spoluvlastnictví odporovalo pravidlům
socialistického soužití, může soud na návrh některého z manže-
lů toto spoluvlastnictví zrušit i za trvání manželství.
§ 149
(1) Zanikne-li bezpodílové spoluvlastnictví, provede
se vypořádání podle zásad uvedených v § 150.
(2) Dojde-li k vypořádání dohodou, jsou manželé povinni
vydat si na požádání písemné potvrzení o tom, jak se vypořá-
dali.
(3) Neprovede-li se vypořádání dohodou, provede je na
návrh některého z manželů soud.
(4) Nedošlo-li do tří let od zániku bezpodílového spolu-
vlastnictví manželů k jeho vypořádání dohodou nebo nebylo-li
bezpodílové spoluvlastnictví manželů na návrh podaný do tří
let od jeho zániku vypořádáno rozhodnutím soudu, platí ohled-
ně movitých věcí, že se manželé vypořádali podle stavu,
- 51 -
v jakém každý z nich věci z bezpodílového spoluvlastnictví pro
potřebu svou, své rodiny a domácnosti výlučně jako vlastník
užívá. O ostatních movitých věcech a o nemovitých věcech
platí, že jsou v podílovém spoluvlastnictví a že podíly obou
spoluvlastníků jsou stejné. Totéž platí přiměřeně o ostat-
ních majetkových právech, manželům společných.
§ 150
Při vypořádání se vychází z toho, že podíly obou manže-
lů jsou stejné. Každý z manželů je oprávněn požadovat, aby
mu bylo uhrazeno, co ze svého vynaložil na společný majetek,
a je povinen nahradit, co ze společného majetku bylo vynalože-
no na jeho ostatní majetek. Dále se přihlédne především k potře-
bám nezletilých dětí, k tomu, jak se každý z manželů staral
o rodinu, a k tomu, jak se zasloužil o nabytí a udržení společ-
ných věcí. Při určení míry přičinění je třeba vzít též zřetel
k péči o děti a k obstarávání společné domácnosti.
§ 151
Jestliže za trvání manželství bezpodílové spoluvlastnictví
zaniklo, může být obnoveno jen rozhodnutím soudu vydaným na
návrh jednoho z manželů.
- 52 -
ČÁST TŘETÍ
OSOBNÍ UŽÍVÁNÍ BYTŮ,
JINÝCH MÍSTNOSTÍ A POZEMKŮ
Hlava první
OSOBNÍ UŽÍVÁNÍ BYTŮ
§ 152
Socialistické organizace, které spravuji bytový majetek,
jsou povinny vytvářet předpoklady pro to, aby bytové potřeby
občanů byly náležitě uspokojovány a aby úroveň bydlení byla
soustavně zvyšována.
§ 153
Státní, družstevní a jiné socialistické organizace pře-
nechávají byty občanům do osobního užívání bez určení doby
užívání, a to za úhradu, není-li právním předpisem stanoveno
jinak.
§ 154
(1) Rozhodnutím o přidělení bytu vydaným místním národ-
ním výborem nebo jiným orgánem příslušným podle předpisů
o hospodaření s byty, anebo jinými skutečnostmi stanovenými
tímto zákonem vznikne občanovi právo, aby s ním organizace
uzavřela dohodu o odevzdání a převzetí bytu.
(2) Členu stavebního bytového družstva vznikne splace-
ním členského podílu právo, aby mu byl orgánem družstva přidě-
len do osobního užívání družstevní byt.
- 53 -
§ 155
(1) Právo užívat byt vznikne dohodou o odevzdání a převze-
tí bytu sjednanou mezi organizací a občanem.
(2) O dohodě o odevzdání a převzetí bytu se sepíše zápis,
který podepíše ten, kdo jednal za organizaci, a občan, který
s organizací dohodu uzavřel. V zápisu musí být zejména uvede-
ny rozhodnutí o přidělení bytu, předmět a rozsah práva užívat
byt včetně jeho příslušenství, určena výše úhrady za užívání
a za služby, popřípadě uveden způsob určení úhrady, a popsán
stav bytu. Organizace je povinna vydat občanovi opis zápisu.
§ 156
(1) Nedohodnou-li se organizace a občan, jemuž byl byt
přidělen, o rozsahu příslušenství bytu nebo o výši úhrady
za užívání a za služby, určí je místní národní výbor.
(2) Nedojde-li k takové dohodě u družstevního bytu,
určí rozsah příslušenství bytu nebo výši úhrady za užívání
a za služby příslušný orgán družstva.
§ 157
Jestliže se někdo nastěhoval do bytu bez rozhodnutí
příslušného orgánu o přidělení bytu anebo byt získal na zá-
kladě neúplných nebo nepravdivých údajů, vydá místní národní
výbor příkaz k vystěhování; náhradní byt ani náhradní ubyto-
vání se neposkytne.
- 54 -
Obsah práva užívání bytu
§ 158
Kromě práva užívat byt má uživatel právo užívat
společné prostory a zařízení domu, jakož i používat slu-
žeb, jejichž poskytování je s užíváním bytu spojeno.
§ 159
(1) Uživatelé bytů mají právo podílet se na správě
domu, a to osobně nebo prostřednictvím osob, které si za tím
účelem zvolí.
(2) Způsob účasti uživatelů bytů na správě domů staveb-
ních bytových družstev upravují stanovy družstva.
§ 160
(1) Uživatel je povinen užívat byt, společné prostory
a zařízení domu řádně, jakož i řádně používat služeb, jejichž
poskytování je spojeno s užíváním bytu.
(2) Uživatelé jsou povinni při výkonu svých práv dbát,
aby v domě bylo vytvořeno prostředí zajištující všem neruše-
né užívání bytů, společných prostor a zařízení domu.
§ 161
(1) Organizace je povinna zajistit uživateli plný a ne-
rušený výkon jeho práv spojených s užíváním bytu. Zejména
je povinna odevzdat mu byt ve stavu způsobilém pro řádné úží-
- 55 -
vání, v tomto stavu jej udržovat a podle možnosti i zlepšo-
vat, provádět řádnou údržbu domu a jeho zařízení a zajisťo-
vat i řádné plnění služeb, jejichž poskytování je spojeno
s užíváním bytu.
(2) Drobné opravy v bytě souvisící a jeho užíváním
a náklady spojené s obvyklým udržováním hradí uživatel.
§ 162
Nesplní-li organizace svou povinnost odstranit závady,
které brání řádnému užívání bytu nebo jimiž je výkon uživate-
lova práva ohrožen, má uživatel právo po předchozím upozorně-
ní organizace závady odstranit a požadovat od ní náhradu účel-
ně vynaložených nákladů. Právo na náhradu musí uplatnit
u organizace bez zbytečného odkladu. Právo zanikne, nebylo-li
uplatněno do šesti měsíců od odstranění závad.
§ 163
(1) Uživatel je povinen oznámit bez zbytečného odkladu
organizaci potřebu těch oprav v bytě, které má nést organi-
zace, a umožnit jejich provedení; jinak odpovídá za škodu,
která nesplněním této povinnosti vznikla.
(2) Nepostará-li se uživatel o včasné provedení drobných
oprav a obvyklé údržby bytu, má organizace právo učinit tak
po předchozím upozornění uživatele na jeho náklad sama.
§ 164
Uživatel je povinen odstranit závady a poškození, které
způsobil v domě sám nebo ti, kdož s ním bydlí. Nestane-li
- 56 -
se tak, má organizace právo po předchozím upozornění uživate-
le závady a poškození odstranit a požadovat od uživatele náhra-
du.
§ 165
Uživatel nesmí provádět stavební úpravy ani jinou podstat-
nou změnu v bytě bez souhlasu organizace, a to ani na svůj
náklad.
§ 166
Organizace je oprávněna provádět stavební úpravy bytu
a jiné podstatné změny v bytě jen v dohodě s uživatelem. Prová-
dí-li organizace takové úpravy na příkaz národního výboru, je
uživatel povinen jejich provedení umožnit.
§ 167
Podrobnosti o způsobu užívání bytů, společných prostor
a zařízení domu a o používání služeb upraví domovní řády vyda-
né místními národními výbory, u družstevních bytů též zvlášt-
ní domovní řády schválené orgánem stavebního bytového družstva.
Úhrada za užívání bytu a za služby
§ 168
(1) Uživatel je povinen platit úhradu za užívání bytu;
úhrada se platí měsíčně pozadu.
(2) Úhrada za služby, jejichž poskytování je spojeno
a užíváním bytu, nebo záloha na ně se platí spolu s úhradou
- 57 -
za užívání bytu, není-li právním předpisem stanoveno nebo
účastníky dohodnuto jinak.
(3) Výši úhrady za užívání bytů a za poskytování služeb,
jakož i způsob jejich placení stanoví zvláštní předpisy.
§ 169
Nezaplatí-li uživatel úhradu za užívání bytu nebo za
služby do pěti dnů po její splatnosti, je povinen zaplatit
organizaci poplatek z prodlení.
§ 170
(1) Uživatel má právo na přiměřenou slevu z úhrady za
užívání, dokud organizace přes jeho upozornění neodstraní
v bytě nebo v domě závadu, která podstatně nebo po delší dobu
zhoršuje jejich užívání. Právo na přiměřenou slevu z úhrady
má uživatel i tehdy, jestliže užívání je takto zhoršeno ne-
plněním nebo vadným plněním služeb, jejichž poskytování je
spojeno s tímto užíváním.
(2) Stejné právo mé uživatel, jestliže stavebními úpra-
vami v domě se podstatně nebo po delší dobu zhorší podmínky
užívání bytu nebo domu.
(3) Uživatel má právo na přiměřenou slevu z úhrady za
služby, dokud je organizace řádně a včas neplní.
§ 171
Právo na slevu z úhrady za užívání nebo za služby je
třeba uplatnit u organizace bez zbytečného odkladu. Právo
- 58 -
zanikne, nebylo-li uplatněno do šesti měsíci ode dne, kdy
došlo ke skutečnostem, které toto právo zakládají.
Společné užívání bytu
§ 172
(1) Právo užívání bytu může příslušet více občanům
společně. Společní uživatelé mají stejná práva a povinnosti.
(2) U družstevního bytu může právo společného užívání
vzniknout jen mezi manžely.
§ 173
(1) Běžné záležitosti týkající se společného užívání
bytu může vyřizovat každý ze společných uživatelů. V ostat-
ních záležitostech je třeba souhlasu všech; jinak je právní
úkon neplatný.
(2) Z právních úkonů týkajících se společného užívání
bytu jsou oprávněni a povinni všichni společní uživatelé
společně a nerozdílně.
§ 174
(1) Dojde-li mezi společnými uživateli k neshodě o prá-
vech a povinnostech vyplývajících ze společného užívání
bytu, rozhodne na návrh některého z nich soud.
(2) Soud může v případech zvláštního zřetele hodných na
návrh společného uživatele zrušit právo společného užívání
bytu, vznikne-li takový stav, který brání jeho společnému
užívání; zároveň určí, který z uživatelů, nebo kteří z nich
- 59 -
budou byt dále užívat. Společný uživatel není povinen se
z bytu vystěhovat, pokud mu nebude přidělen přiměřený náhrad-
ní byt; má-li se z bytu vystěhovat sám, stačí poskytnout
náhradní ubytování.
Společné užívání bytu manžely
§ 175
(1) Jestliže za trvání manželství manželé nebo Jeden
z nich nabudou práva užívat byt, vznikne právo společného
užívání bytu manžely.
(2) Vznikne-li jen jednomu z manželů za trvání manžel-
ství právo na přidělení družstevního bytu, vznikne s právem
společného užívání i společně členství manželů v družstvu;
z tohoto členství jsou oba manželé oprávněni a povinni společ-
ně a nerozdílně.
(3) Ustanovení odstavce 1 a 2 neplatí, jestliže manželé
spolu trvale nežijí.
§ 176
(1) Nabyl-li práva užívat byt některý z manželů před
uzavřením manželství, vznikne oběma manželům právo společného
užívání tohoto bytu uzavřením manželství.
(2) Totéž platí, vzniklo-li před uzavřením manželství
některému z manželů právo na přidělení družstevního bytu.
§ 177
(1) Nedohodnou-li se rozvedení manželé o užívání bytu,
soud na návrh jednoho z nich rozhodne, Že se zrušuje právo
- 60 -
společného užívání bytu. Zároveň určí, který z manželů bude
byt dále užívat.
(2) Nabyl-li práva na přidělení družstevního bytu jeden
z rozvedených manželů před uzavřením manželství, zanikne
právo společného užívání bytu rozvodem; právo byt užívat
zůstane tomu z manželů, který nabyl práva na byt před uzavře-
ním manželství. V ostatních případech společného užívání
družstevního bytu rozhodne soud, nedohodnou-li se rozvedení
manželé, na návrh jednoho z nich po slyšení orgánu družstva
o zrušení tohoto práva, jakož i o tom, kdo z nich bude jako
člen družstva byt dále užívat; tím zanikne i společné členství
rozvedených manželů v družstvu.
(3) Při rozhodnutí o dalším užívání bytu vezme soud
zřetel na zájmy nezletilých dětí.
§ 178
Rozvedenému manželovi, který je povinen se vystěhovat
z bytu, může místní národní výbor poskytnout místo náhradní-
ho bytu náhradního ubytování, jestliže mu při rozvodu nebyly
svěřeny do výchovy děti.
Smrt uživatele
§ 179
(1) Jestliže uživatel zemře a nejde-li o byt ve společ-
ném užívání manželů, stávají se uživateli jeho děti, vnuci,
rodiče, sourozenci, zeť a snacha, kteří s ním žili v den jeho
smrti ve společné domácnosti a nemají vlastní byt. Uživatel
- 61 -
se stávají také ti, kteří pečovali o společnou domácnost
zemřelého uživatele nebo na něho byli odkázáni výživou,
jestliže s ním žili ve společné domácnosti aspoň po dobu
jednoho roku před jeho smrtí a nemají vlastní byt.
(2) Jestliže zemře uživatel družstevního bytu a nejde-li
o byt ve společném užívání manželů, přechází smrtí uživatele
jeho členství v družstvu a právo užívat byt na toho dědice,
jemuž připadl členský podíl.
§ 180
(1) Zemře-li jeden z manželů, kterým příslušelo právo
společného užívání bytu, společné užívání zanikne a jediným
uživatelem se stane pozůstalý manžel.
(2) Jde-li o byt družstevní, zanikne smrtí jednoho
z manželů právo společného užívání bytu manžely. Bylo-li
právo na družstevní byt nabyto za trvání manželství, zůstává
členem družstva pozůstalý manžel a jemu náleží členský podíl;
k tomu přihlédne státní notářství při vypořádání mezi dědici
a pozůstalým manželem. Jestliže zemřel manžel, který nabyl
práva na družstevní byt před uzavřením manželství, přechází
jeho smrtí členství v družstvu a právo užívat byt na toho
dědice, jemuž připadl členský podíl.
§ 181
Ustanovení § 179 odst. 1 a § 180 odst. 1 platí i v pří-
padě, jestliže uživatel opustí trvale společnou domácnost.
§ 182
Ustanovení § 172 až 181 neplatí pro byty trvale určené
pro ubytování pracovníků organizace.